| .Žaba | 
 |
(27.6.2008 10:55:48)
No, to ma teda dosť šokovalo, že lekárka označí 5 mesačné dieťa za chorobne závislé na matke. Čo sa preboha od takého miminka čaká? Že si bude samé v kľude čítať noviny? Teóriu rozmaznaného miminka nosením fakt neznášam, čo asi tá matka robí 9 mesiacov v tehotenstve? Odkladá brucho na policu? Keď sa mimčo narodí, dávno už je na nosenie zvyknuté, tak prečo mu to, preboha, odrazu odopierať?
Deniso – máte zrejme nadmerne dráždivé dieťatko a bohužiaľ je to s ním teraz veľmi náročné. Ja som mala mladšieho syna dosť podobného, neplakal sice celé dni (ale plakal dosť, dosť som ho ale nosila – šatka je podľa mňa pre chbát matky lepšia než krosnička) ale zato večer spustil a skor ako za tri hodiny šialeného revu proste nezaspal, nech som ho nosila, hojdala, spievala... skúšala nechať v postieľke (údajne sú deti, ktoré sa tak samé utíšia)... ale proste nič. Prestalo to až okolo 9 mesiaca, to som bola fakt hotová. Zase na druhú stranu, teraz (2 a štvrť roka) je to fakt pohodové dieťa s minimom „ukňučaných“ nálad.
Ako sama píšete, srdce vám trhá, keď ju počujete plakať. Ja by som, keď sa teraz pozriem dozadu, znovu a ešte viac zo všetkých síl robila všetko preto, aby som plakať nenechala. Tiež mi to trhalo srdce a ja verím tomu, že v tomto je materský inštinkt proste neomylný. Nie je predsa žiadne víťazstvo, keď miminko prestane plakať, lebo proste rezignuje.
|
| Tvoje horší já |
|
(27.6.2008 10:59:07)
Souhlasím s tím, že Lucinka je asi nadměrně dráždivá.
Stejně se mi jevil můj nejmladší, dost uřvané děcko. On je doteď ukňouraný a velmi špatně snáší jakoukoliv fyzickou bolest a vůbec nepohodlí.
|
| Shayla a 3 kluci | 
|
(27.6.2008 11:21:13)
No tak ta paní doktorka v poradně je opravdu úžasná. Za prvé, dítě se nenaučí samo si hrát, někdo ho to musí naučit. Za druhé, dítě se chováním opravdu nerozmazlí, je to jeho základní potřeba. Vždycky když čtu takové názory, tak rostu.
Já Tě chápu, že to musí být na palici, když dítě ani na chvíli nespí samo. Nic jiného, než nacpat do šátku a dělat všechno s ní, mě opravdu nenapadá. My na to už nejsme zvyklí, máme všichni mizernou fyzičku, ale co s ní? A pak nějaké alternativní metody, kineziologie, homeopatie... tedy pokud se nenašel žádný zdravotní problém. Jinak doporučuju knihu Koncept kontinua, mně se moc nelíbil začátek, musíš se přes to prokousat, pak je to moc zajímavá knížka. Nošením si dítě opravdu nerozmazlíš. Ale určitě zkus i nějaké ty alternativy, hodněkrát jsem četla, že třeba homeopatie pomohla (dobrý homeopat si povídá hodinu až hodinu a půl! než Ti něco dá).
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(27.6.2008 11:26:51)
Ještě mě napadlo, jak jsi psala, že jsi nosila v klokance. Klokanka není moc dobrá pro malé děti, nedrží ještě hlavičku a hodně jim to tlačí páteř dolů, která není ještě zpevněná. Takže si myslím, že ji z toho taky záda a páteř můžou pekelně bolet. I když ji chováte na rukou, tak byste ji neměli nosit na svislo, Kiedroňová v Něžná náruč rodičů píše do devíti měsíců, já bych řekla, že dokud si dítě nesedne...
|
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(27.6.2008 21:15:00)
Rozmazlení nošením je blbost. Nosila jsem oba kluky v šátku a druhého hodně a žádný závislák z něho není, spíš naopak. Lucinka může mít (i když byl porod spontánní a bez komplikací) nějaké trauma z porodu, takové děti hodně pláčí a nějakou dobu trvá, než se to srovná. Takže doporučuju šátek, nechávat vyřvat nebo v jiné místnosti není zrovna nejlepší řešení...bude z ní ještě větší závisláček a nejistá osůbka.
Co mě napadlo a už to tu taky někdo psal, že jsi s ní málo komunikovala...možná potřebuje ujištění, že je taky milovaná. Dá se s dítětem komunikovat třeba v hladině alfa, omluvit se mu a vysvětlit mu, proč jsi to nestíhala a hodně hodně ujistit, že jí máš moc ráda.
|
|
|
| Mili+5 | 
|
(27.6.2008 11:24:51)
Osobně si myslím, že za hodně plačícím miminkem je na jedné straně zvýšená dráždivost (objektivní příčina, za kterou nemůže ani matka ani dítě) a na druhé straně si z vlastní zkušenosti myslím, že za neklidným dítětem je neklidná matka(vůbec matku nijak neobviňuji, může mít ke svému neklidu vážný důvod a třeba s ním ani nemůže nic dělat). Tomík, můj poslední přírůstek má obojí, je zvýšeně dráždivý a má dost často neklidnou až zoufalou maminku a taky dost řve. Přeci jen ale mám v poslední době pocit, že už jsem to zvládla lépe a je už klidnější, je to totiž podle mě hodně na té mamince, ale ne v tom, že se má zničit neustálým nošením, potřebuje se sama uklidnit a nabýt sebevědomí v tom, že výchovu zvládá a že je všechno dobré, tak jak má být, což je někdy strašně těžké a někdy až nemožné. Mé dvě předchozí děti, Vašík a Milenka měly velmi šťastnou a spokojenou maminku, jistou si sebou samou, svou láskou i výchovou a byly oba tak klidní a veselí a hodní.
Tomík je jiný a nemůže za to a vlastně ani já za to nemohu, nevyčítám si svůj neklid a trápení, jen vím, že to na Tomíka působí a snažím se to zvládnout a někdy se mi lépe daří vystihnout jeho potřeby, to tehdy, když mám v sobě sama víc pokoje a jsou dny, kdy se mi to nedaří a sama jsem vyřízená. Snažím se radovat z každé hezké chvilky, kdy se daří a Tomík je spokojený, abych nasbírala sílu a inspiraci, když se nedaří.
Je, já jsem sepsala nějaký blábol, nevím, jestli si z toho trochu pochopila, co chci říct. Možná tě něco trápí, co způsobuje neklid, třeba že nedokážeš být tak "dobrá matka", jak sis myslela, že nevíš, co tvou holčičku trápí a neumíš jí pomoci, možná i trochu vztek na ni, že se kvůli ní nemůžeš tak věnovat chlapečkovi, může toho být spousta, ale je třeba se tím netrápit a najít klid a lásku a střádat hezké chvilky, snad se to zlepší.
|
| Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 | 
|
(27.6.2008 15:17:56)
Taky s tím nesouhlasím. Klidná máma určitě zmůže hodně. Ale mám kámošku, která má čtyři děti, a když čekala neplánovaně třetí moc brzo po předchozím těhotenství, tak taky čekala neurotické mimčo. A přitom je právě tohle dítě nejklidnější ze všech. Ty ostatní jsou čísla.
A pak mám jinou kamarádku, která se strašně moc těšila na miminko, štěstím úplně zářila, a pak se jí narodil takový křiklounek, že byla úplně švorc. Dneska je z Jáchyma hyperaktivní dítě, moc nemluví, ale na pohyb je kolik let napřed. Je holt živelný, a tak se jako mimčo rozčiloval, protože měl moc energie a nevěděl co s ní. Taky to máme s druhou dcerou tak  Dřív byla k nesnesení, dneska stačí trochu vybít energii, hned je to zlatíčko.
|
|
|
| Mili+5 |
|
(27.6.2008 11:26:15)
Osobně si myslím, že za hodně plačícím miminkem je na jedné straně zvýšená dráždivost (objektivní příčina, za kterou nemůže ani matka ani dítě) a na druhé straně si z vlastní zkušenosti myslím, že za neklidným dítětem je neklidná matka(vůbec matku nijak neobviňuji, může mít ke svému neklidu vážný důvod a třeba s ním ani nemůže nic dělat). Tomík, můj poslední přírůstek má obojí, je zvýšeně dráždivý a má dost často neklidnou až zoufalou maminku a taky dost řve. Přeci jen ale mám v poslední době pocit, že už jsem to zvládla lépe a je už klidnější, je to totiž podle mě hodně na té mamince, ale ne v tom, že se má zničit neustálým nošením, potřebuje se sama uklidnit a nabýt sebevědomí v tom, že výchovu zvládá a že je všechno dobré, tak jak má být, což je někdy strašně těžké a někdy až nemožné. Mé dvě předchozí děti, Vašík a Milenka měly velmi šťastnou a spokojenou maminku, jistou si sebou samou, svou láskou i výchovou a byly oba tak klidní a veselí a hodní.
Tomík je jiný a nemůže za to a vlastně ani já za to nemohu, nevyčítám si svůj neklid a trápení, jen vím, že to na Tomíka působí a snažím se to zvládnout a někdy se mi lépe daří vystihnout jeho potřeby, to tehdy, když mám v sobě sama víc pokoje a jsou dny, kdy se mi to nedaří a sama jsem vyřízená. Snažím se radovat z každé hezké chvilky, kdy se daří a Tomík je spokojený, abych nasbírala sílu a inspiraci, když se nedaří.
Je, já jsem sepsala nějaký blábol, nevím, jestli si z toho trochu pochopila, co chci říct. Možná tě něco trápí, co způsobuje neklid, třeba že nedokážeš být tak "dobrá matka", jak sis myslela, že nevíš, co tvou holčičku trápí a neumíš jí pomoci, možná i trochu vztek na ni, že se kvůli ní nemůžeš tak věnovat chlapečkovi, může toho být spousta, ale je třeba se tím netrápit a najít klid a lásku a střádat hezké chvilky, snad se to zlepší.
|
| Jana 3 děti | •
|
(27.6.2008 11:32:51)
Mili
|
| madlenka07 | 
|
(27.6.2008 12:16:01)
Také nechápu,jak může doktorka označit takhle malé dítě za rozmazlené a ještě rozmazlené tím,že ho maminka nosí.Vždyť se tím simuluje houpání v děloze,čemuž by odpovídal i ten vysavač...mimi se prostě ještě nesmířilo,že není v teplé děloze,kde to stále houpá a šumí.
Promiňte jestli se opakuji,ale nečetla jsem celou diskusi.Já svojí dceru nosila v šátku i v náručí asi 4 měsíce téměř bez ustání a ne proto,že by plakala,ale protože jsem jí chtěla usnadnit zvykání na náš svět.A rozhodně není rozmazlená-je jí rok.
|
|
|
| Jolana,tři holky |
|
(27.6.2008 14:59:32)
Jak už tady napsala Šárka, zkusila bych najít odpovědi v knížce Koncept kontinua. Taky jsem si dřív myslala, že uřvané dítě = rozmazlené dítě. Teď už vím, že to vůbec není pravda a že dítě má vždy nějaký důvod, proč pláče. Je to bohužel jeho jedinná možnost, jak si říci o svou potřebu.
A taky bych hledala příčinu v závislosti na tobě ve chílích po porodu, dle popisu bych se vsadila, že ti ji na nějakou dobu odebrali a ona to prostě neustála, takže teď se hrozně bojí kdykoli ji od sebe odložíš, že bude zase sama a ztracená. Děti nemají pojem o čase a i pět minut jim připadne jako věčnost a hlavně neví, že se maminka zase vrátí. Každý odchod vnímají jako definitivní. Pro představu, jak se asi cítí, si představ, že by ti někdo blízký umřel a že už ho nikdy neuvidíš. Opravdu bych to takto přirovnala k pocitům dítěte, že to takhle prožívá. Zkus se na to podívat z tohohle pohledu, třeba ti to pomůže.
|
|
| Jana, syn 4r., dcerka 7 mes. | •
|
(27.6.2008 15:04:00)
a k tomu kolik deti vychovavate ale nemohu souhlasit. Kdyz byl syn maly a urvany az beda casto jsem si to davala za vinu a hledala jak jsem byla stresovana, cimze jsem to zpusobila. Jenomze ja byla stresovana az nasledne z jeho povahy. Kdyz jsem cekala druhou dcerku prudce se zhorisli vztahy s mymi rodici, stehovali jsme se s vlastniho maleho bytu do domecku, par mesicu byli regulerni bezdomovci, pak x velmi vaznych problemu s domem, syn mel vrcholy narocnosti, presto je dcera hodnoucka.
Take znam hodne pripadu z okoli kdy mama byla v tehu a po porodu jeden uzlik nervu z ruznyh duvodu a dite je pohodar, naopak mamy kterych vim ze jim lze drivi stipat na hlave a nehne to s nima, vesele kopy cely zivot a "vyfasuji" brecouna.
Ono je to hodne proflakle rceni ze klidna mama ma klidne dite a naopak, ale v praxi vidim snad az prilis mnoho vyjimek nez aby to byly ty ktere potvrzuji pravidlo  .
|
| mellie | 
|
(27.6.2008 16:06:28)
Souhlasím naprosto s Janou, miminko sice může přejímat nálady své maminky, ale rozhodně nálada maminky neovlivní jeho temperament, který je daný už v bříšku. Podle mě je to jako s porodem, někdo prostě vyhraje "jackpot" a někdo to odnese se vším všudy.
|
| Mili+5 |
|
(27.6.2008 16:31:51)
Však jsem taky napsala, že je to půl na půl, z jedné strany zvýšená dráždivost, za kterou nikdo nemůže a neovlivní to a z druhé strany neklid matky, moje zkušenost potvrzuje, že neklid matky hraje výraznou roli, ale jasně jsem zdůraznila moje zkušenost, nedělám z toho jediný platný závěr. Přesto bych se zamyslela jako matka nad svým prožíváním, samozřejmě že matčin neklid může být až druhotný, ale pak je to začarovaný kruh, který graduje. Taky bychom se mohli pustit do rozboru, co to je klidná matka, to že žena působí na okolí jako pohodář ještě neznamená že ve vztahu k dítěti nemá problém, o tom bych taky mohla vyprávět, jak uvnitř člověk cítí něco jiného než si ostatní myslí. Taky znovu zdůrazňuji, že nejde o to vyčítat chybu nebo dokonce obviňovat, že je špatná matka. Úplně naopak podpořit její mateřské sebevědomí, pomoci ji přijmout to, že má prostě uplakané děťátko, z toho, co prožívám s Tomíkem, ale co bylo se 2 nejstaršími, protože to taky byli uplakánci, u těchto dětí je mnohem obtížnější vystihnout jejich momentální potřeby, proto se na to člověk musí víc soustředit než u klidných dětí a i tak se to dost často nepodaří.
|
| bravad |
|
(27.6.2008 17:17:42)
Mili, myslím, žes to o kousek výš popsala moc hezky a naprosto souhlasím. Vystresovaná a nevyrovnaná matka zkrátka nemůže mít ten správný odstup a nedokáže vyřešit každodenní situace - např. to, že miminko pláče, nemůže usnout atd. A samozřejmě, že pak se taková nálada přenáší i na děťátko. A je taky jasné, že když permanentně miminko osm měsíců srdceryvně pláče, klidu to mamince většinou nedodá a je z celé situace bludný kruh.... Udělala jsem tu samou zkušenost - teprve když jsem se já sama uklidnila, začalo se to u nás všechno lepšit...
|
| Katka+3 | •
|
(2.7.2008 22:40:08)
To, jak bude mimi plačtivé, samozřejmě závisí na jeho vrozené dráždivosti, ale vnitřní rozpoložení maminky má také velký vliv. Moje švagrová se právě zaobírá malinkým neustále plačícím uzlíčkem. Když je však u nás, kojí a my si povídáme, syn je neuvěřitelně klidný, protože ona je v tu chvíli také klidná. Když jsme nad tím přemýšlely, uvědomila si, že když malého doma krmí, už dopředu přemýšlí, jestli usne,... aby neplakal,... jestli stihne uvařit oběd,...kolik sousedů jeho pláč ruší,atd. U nás si celé odpoledne povídáme, hrajeme s dětmi, sousedi nejsou a malý je jak mávnutím kouzelného proutku to nejhodnější miminko. A není to náhoda! Takže momentální naladění maminky miminko určitě vnímá a může se odrazit v jeho chování.
|
|
|
|
| Mili+5 |
|
(27.6.2008 16:39:00)
Mellie, já si dovolím tvrdit, že takový neustálý zoufalý pláč, o kterém autorka psala, nemusí s temperamentem vůbec souviset. Copak temperamentní automaticky znamená věčně řvoucí, to asi ne. Náš Vašík byl docela temperamentní miminko, lezl už v půl roce, všechno zkoumal, chtěl spoustu podnětů, ale byl usměvavý, plakal málo. Myslím si, že když miminko takhle pláče, má k tomu důvod, ale znovu není to o vině a kdo za to může, je to jen o hledání toho důvodu, někdy se s ním dá něco dělat a někdy taky ne.
|
| mellie |
|
(28.6.2008 13:15:59)
Mili, temperamentem jsem nemyslela temperamentní miminko, ale obecně povahu, která může být klidná, nebo naopak. Opravdu si myslím, že to není ani půl na půl, myslím, že ta povaha je prostě naprosto dominantní, a vedlejší vlivy, jako je nervozita maminky, ovlivní to dítě, pouze pokud jsou opravdu extrémně silné. Btw. nevím, jestli jsi viděla na CT2 pořad BBC Lidské mládě (dávali to v pátek večer), v díle, který se v ČR nevysílal, tohle přesně řešili a došli přesně k tomuhle závěru.
Z mého pozorování:
Nejpohodovější dítě, které znám, se narodilo mamince, která měla první dva měsíce po porodu strašné deprese z toho, že jí dítě zkazilo postavu a příslušně ho za to taky nenáviděla. Pak se naštěstí uklidnila. Klouček je největší pohodář na světě.
Druhé nejpohodovější dítě, které znám, se narodilo mamince - workoholičce, která očekávala pouze perfekcionismus a když holčička nešla spát podle očekávání, tak jí hned (třeba ve dvou měsících) hubovala. Dnes je Elišce rok, maminka pracuje na 80% v práci a zbytek zajišťuje chůva. Holčička byla a je fantasticky veselá a bezproblémová.
Nejhorší ubrekánek, kterého znám, se narodil mamince - doktorce (obor porodnictví), která je naprostým prototypem dokonalé maminky. Holčička řvala prvních 6 měsíců nonstop jako by jí na nože brali.
Prostě nevěřím, že to, jak moc dítě brečí, závisí významně na tom, jaká je maminka. Ty jsi psala padesát na padesát, já bych řekla tak jedna ku deseti.
|
| Mili+5 |
|
(28.6.2008 13:58:22)
Ahoj, myslím, že abychom si lépe porozuměly, musely bychom si mnohé vysvětlit a hodně rozvést. Asi si to takhle přesně nemyslela, ale mě z toho příspěvku tak trochu plyne, že 9 uplakaných dětí z 10 nadměrně pláčou jen proto, že mají uplakanou nervozní povahu a žádný jiný důvod ovlivnitelný matkou.
Samozřejmě jsou děti, které ani nervozní matka nerozhodí. Každý jsme jiný a někdo projde bolestivou situací celkem bez následků na psychiku a jiný má doživotní trauma. Takže jsou děti, které jsou klidné a pohodové téměř za všech okolností a pak děti, které jsou nervozní a uplakané za všech okolností, ale drtivá většina je někde mezi a moje děti byly některé ty uplakanější, nervoznější a právě na ty nejvíc působilo to, jak jsem se sama cítila a jak jsem s nimi podle toho jednala. Takže bych to spíš definovala tak, že některé děti(ty povahou dráždivější) vyžadují více péče a více klidu a jistoty ze strany matky, aby tolik neplakaly, než ty druhé povahou klidné děti.
Ať si to každá maminka řeší podle vlastních názorů, ale podle mě děti nepláčou jen tak bez důvodu a my dospělí pečující jsme ti, kteří mohou ovlivnit, jak se cítí. A když dítě propláče většinu dne a třeba i noci, pak se asi dobře necítí. Jak jsem ale psala, nejde o to se obviňovat a srovnávat uplakánka se sousedovic kliďasem, ale hledat způsoby, jak dítěti pomoci.
|
| mellie |
|
(28.6.2008 19:16:06)
Ahoj Mili, no abychom si opravdu dobře rozumněly, opravdu si myslím, že tak maximálně v jednom případě z deseti může za plakání miminka maminka a její chování, jako třeba nervozita apod. V těch ostatních případech to může být cokoliv jiného: reflux, alergie, prdíky, povaha (zejména u těch chronických uplakánků). Myslím, že právě o tom to je - maminky plačících dětí by si měly uvědomit, že vina s největší pravděpodobností není na jejich straně ale někde jinde.
|
|
|
|
|
|
|
| Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 |
|
(29.6.2008 14:06:19)
Tak s tím souhlasím. Určitě může za plačtivost dítěte z části jeho povaha a z části prostředí, ve kterém se nalézá (např. jestli je maminka v pohodě). U každého dítěte ten poměr bude jiný - některé dítě je nezmar, co se směje pořád a náladu mu jen tak nezkazíš, další bulí pořád, bez ohledu na to, jak v milém prostředí se nachází, a některé dítě zase nasává atmosféru kolem sebe jako houba a necháse tím ovlivnit víc než většina vrstevníků. Ale určitě můžem my mámy ovlivnit aspoň trošku, jak budou ty děti usměvavé. Nebo když už jsou uřvané, tak se můžu uklidnit DŘÍV, když my samy budem víc v pohodě, než když spolu s nimi sklouzneme do depky a hysterického křiku... Ale 100% vina rodičů to určitě není, když mimčo trochu víc řve.
|
|
|
|
|
, autistické děti prý hodně pláčí. Přeju Denisce, aby se Lucince tahle dg. vyhnula obloukem...
zkus jí doporučit tu knížku Malý tyran od dr Prekopové, je fakt dobrá, právě o těchhle excesech. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)