| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Když neplodná ženská kojí dítě aneb Zázrak adoptivní laktace

 Celkem 81 názorů.
 Léna 
  • 

Perfektní! 

(14.5.2008 8:33:58)
Můj muž je dětský doktor a když jsem mu vyprávěla, že se chystáte o tomhle tématu psát, byl nadšený. Osobně neměl možnost se s něčím takovým setkat. I když na oddělení nejmenších dětí viděl kdejaké zázraky. Oba se těšíme na další pokračování a přejeme hodně zdraví a pohody celé vaší rodině. Léna
 madlenka07 


Re: Perfektní! 

(14.5.2008 8:51:18)
Co všechno dokáže ženské tělo a mateřská láska!Nádhera,gratuluji!!!~s~
 Nasuada 


Re: Perfektní! 

(14.5.2008 9:05:46)
Děkuji za rozšíření obzorů!!! Nikdy by mě nenapadlo, že je to možné. Hodně štěstí v životě.R^
 Kitty + Johy ☼ 


Re: Perfektní! 

(14.5.2008 10:44:05)
Gratuluji.

A dovolím si otevřít otázku: Proč tolik matek, které mají vlastní dítě, vzdá kojení po několika málo neúspěšných pokusech?
 Bruni 


Re: Perfektní! 

(14.5.2008 10:48:50)
Kittynko,
stejně tak jako někteří rodiče živí svého potomka už v kojeneckém věku uzeninami, čokoládou, bonbóny, k večeři mu jsou schopni šoupnout smažené hranolky s kečupem, taky si říkám: "Proč?"
 zuzkasim 


Re: Perfektní! 

(14.5.2008 11:34:46)
Protože všechno je otázkou priorit.
Pro někoho je kojení jedna z velmi důležitých věcí a jsou schopni kvůli tomu vydržet kde co (vím, co všechno se dá vydržet, záněty, rozpraskané bradavky, několikatýdenní odsávání a krmení dítěte ze stříkačky, protože se prostě neumělo přisát...). Pro někoho je důležitější pohoda doma a ne věčně "bolavá" maminka (mě teda kojení první měsíce opravdu dost bolelo + další potíže). Jiný má málo informací a neví, jak dál, když se vyskytne problém. Další zase nevydrží řvoucí dítě při laktační krizi (či jakékoliv jiné krizi) a nabídne flašku. Někdo se cítí hodně vyčerpaný a doufá, že po zrušení kojení zase nabere síly (to zase např. já po 13 měs. prvního dítěte). Taky nechápu kamarádku, která neměla žádné větší problémy a po 6 týdnech s kojením přestala. Ale asi za to trošku může i její doktorka, protože miminko přibývalo trošku méně než "tabulkové" mimi a doktorka začala strašit. Mě obě děti vůbec nepřibývaly tabulkově, ale já i manžel jsme spíše drobní a nečekáme, že budeme mít cvalíky, naštěstí mám vstřícnou doktorku. Důvodů je opravdu spousta. Obdivuju každého, kdo to zkouší, ale neodsuzuju toho, kdo ne - spíš to nechápu.
 Míša 
  • 

Re: Perfektní! 

(14.5.2008 14:30:13)
A je to tu zase.
protože to prostě třeba nešlo. proto. Nešlo a nešlo a nešlo. A ne každý má třeba tu tolik potřebnou podporu rodiny, kamarádů, okolí, nemá prostě možnost to zkoušet pořád dokola a dokola jestli se to nkonec povede. Protože šestinedělí je šestinedělí, poporodní problémy jsou poporodní problémy, a vůbec.
prosím, neptejte se takhle. Věřte, že jsem nikdy nemyslela že nebudu kojit. Jak jsem se na to těšila, jak moc jsem si to plánovala, těch několik málo povedených pokusů, kdy se malá fakt přisála, kdy jsem pocítila jaké to je, a ten pocit bezmoci, když to fakt nešlo. prostě to NEŠLO.

 Bumbi&05,08,10 


Re: Perfektní! 

(14.5.2008 21:57:32)
Míšo,
kamarádce to u prvního dítka taky nešlo. U druhého byla už předem v klidu a pohodě s tím, že to zkusí, a když to nepůjde, už to hrotit nebude a dá flašku. A kojí tak, že by v klidu ukojila i dvojčata - o tom si mohla s prvním leda nechat zdát... A podpora od její matky: "no jo, ženy našeho rodu nikdy nekojily"

 Pavla, 4 děti 
  • 

Re: Blahopřeji autorce 

(14.5.2008 10:47:37)
Milá autorko, blahopřeji k úspěšnému adoptivnímu kojení, ze svého okolí mám podobnou zkušenost, jen trochu nechápu maminky, které vzdávají kojení vlastního dítěte po pár týdnech, s tím, že to nejde. Jde to, jen chtít a vydržet!
 Hadi a spol 


KOjení nekojení 

(14.5.2008 10:55:53)
Tak já osobně jsem po měsíci a půl vzdala kojení, abych byla alespoň trošku odpočatá, protože kojit, dokrmovat, odsávat, uspávat, kojit, dokrmovat, udsávat, uspávat - dvě děti když jsem doma sama, manžel chodí do práce... Mateřské mléko je ta nejlepší strava, kterou matka může svému dítěti dát, ale rozhodně to není to nejlepší co může matka svému dítěti dát, proto jsem zvolila zdravou a trošku odpočatou matku na úkor jedné plné dávky mateřského mléka pro jedno dítě ze dvou za den :-) a snažila jsem se měsíc a půl o to, aby se to zlepšilo - nezlepšilo se to a nebylo to pár pokusů, které jsem udělala :-)
 Kitty + Johy ☼ 


Re: KOjení nekojení 

(14.5.2008 11:06:57)
Plíce, udělala jsi asi, co jsi mohla. Byla jsem na tom podobně, ale měla jsem větší štěstí. Jde mi ale především o maminky, které to celé vzdají, ani nekojí, ani neodsávají. Znám takové, které dělají maximum, aby jejich dítě mělo pár kapek, a takové, které kvůli nedostatku mléka vzdají kojení zcela.
Bohužel, může za to i neinformovanost. Při nedostatku mléka je potřeba krmit častěji, aby se produkce zvýšila (samozřejmě to nezabere u každého).
Sestry mi v porodnici řekly, že kojit nebudu, ale chtělo to vydržet.
 Léna 
  • 

Vzdát kojení? 

(14.5.2008 12:15:16)
Já jsem tedy s kojením problémy neměla. Ale pořád ještě není výjimkou pediatr, který horuje za přerušení kojení a brzké příkrmy, do toho babičky, které nás přece nekojily a vidí, jak to dítě jen brečí a brečí...a každou chvilku řeknou, něco jako: Proboha, už ho netrap, dej mu najíst nebo aspoň něco k pití... a když se k tomu přidá to nevyspání, nejistota, jestli nakonec tomu dítěti fakt neubližuju..Já to docela chápu, že každý nevydrží. Navíc ne každý manžel nebo partner je oporou a mnohé maminky jsou na to i samy. Neříkám, že zrovna vaše známé na tom byly takhle, ale někdy je ten nátlak tak osobní, že to ukončení kojení spíš přispěje než naopak.:( A někteří zdravotníci vstupují do boje za kojení stejně militantně a direktivně jako kdysi do boje za umělou výživu, což jak jsem si všimla v porodnici, také mnohé maminky jen zmasí a laktace se moc nerozbíhá.
 Krucipísek 


Re: KOjení nekojení 

(16.5.2008 15:21:56)
Škoda, že tyhle "nechápací" hlášky o tom proč kdo nekojí se těch, co nekojí "jen tak, protože je to neba a obtěžuje atd." (a je jich málo, myslím), vůůůůbec nedotknou, zato těch maminek, které by kojily až do alelujá, ale nejde to, se to dotkne setsakra! ;((
 Margita 


Re: KOjení nekojení 

(14.5.2008 15:20:00)
Ad Kojení nekojení...věřte, že kojit adoptované dítě nebylo jednoduché a bolesti jsem si užila až až. Přesto nebo možná proto chápu, když někdo kojení vzdá, ať už adoptivní nebo typické. Teda spíš netypické. Protože když to nejde, někdy to fakt nejde a myslím, že matka, která kojí "normálně" to jen těžko pochopí. Na druhou stranu mi přijde líto, že mnohé ženy kojení vzdají a/nebo se vystavují zbytečnému trápení (platilo to i pro mě), protože nemají právě tu správnou podporu okolí, včetně kvalitní laktační poradkyně. Dále si myslím, že osvěta propagující suplementory (hadičky) by možná zachránila určité procento kojících anabází, zvlášť v případech, kdy je málo mléka. Matky si obecně myslí, že volby jsou jen dvě: holý prs nebo flaška. Ale suplementor se dá úspěšně používat buď do té doby, kdy se zvýší tvorba mléka a dítě se naučí lépe sát (což spolu samozřejmě úzce souvisí!), nebo celou dobu jako alternativní způsob kojení. Komu to stojí za to, bude myslím šťastný. A na koho by tohle bylo už moc - naprosto to chápu :-)
 Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta 


Re: KOjení nekojení 

(20.5.2008 18:28:09)
Margitko, díky moc za článek!
Taky mi připadá nefér házet pocity viny na maminky, které se rozhodly nekojit. Vím dobře, jak to může být těžké. Náš Matýsek se narodil se slabým sacím reflexem, já byla prvorodička se slabým spouštěcím reflexem, sestra v porodnici na mou prosbu o radu reagovala jen podrážděným "dyť ho držíte blbě, tak co po něm chcete?!" a já se několik týdnů trápila s kojením po půl hodině a 5Oml. Matka ve stresu, dítě věčně hladové, tím hůř se tvořilo mléko atd. Nebýt toho, že jsem se včas dozvěděla o suplementoru, nejspíš bych kojení musela taky opustit nadobro. Takhle jsem asi dva měsíce kojila tak, že malý si vypil těch svých 50ml ode mne a pak dostal zbytek v podobě Nutrilonu v suplementoru. Z kojení se stal příjemný rituál, kterého se večer a o víkendech účastnil i manžel - přípravou kojícího čaje do hodobóžového šálku po babičce pro mě a následně umícháním Nutrilonu do suplementoru pro Matýska. Myslím, že právě ta pohoda vedla přes hormony k tomu, že se mi konečně pořádně spustilo mléko a od třetího měsíce jsem mohla suplementor uklidit. Matýsek se nakonec odstavil sám až někdy ve dvou letech. Ale jak říkám, jen díky tomu, že jsem ve správný čas měla tu správnou podporu.
 Luca 
  • 

Re: KOjení nekojení 

(14.5.2008 23:31:01)
Tak to je myslím rozumný přístup, Je dobré asi udělat maximum, ale psychická vyrovnanost je k nezaplacení. stejně si myslím, že se to s významem kojení přehání. kojila jsem obě děti 14 měsíců, obě bývají často nemocné. Moje imunita byla vždy téměř na nule. zDravím
 kaMyš 


Re: Perfektní! 

(14.5.2008 14:53:42)
Přidávám se k těm, kterým článek rozšířil obzory! Super R^
 *Niki* 


Re: Perfektní! 

(14.5.2008 14:49:30)
Díky za článek, je perfektní. Chápu, že chcete a milujete děti a nepotřebujete k tomu prožít těhotenství a porod. Já osobně, vnitřně, mám své mateřství více než s porodem spojené s kojením (kojila jsem v součtu své 2 kluky přes 3 roky a nemůžu se dočkat, až se přisaje i třetí dítě :-)

Kdybych neuměla tak lehce otěhotnět a myslela si, že budu vhodný žadatel o adopci, taky bych raději děti adoptovala. Uvědomila jsem si to, když byla ta aférka se zaměněnými holčičkami. Klukovi byl tehdy rok, stále jsem ho asi 5x denně kojila. A nedovedla jsem si představit, že by někdo přišel a dal mi místo něj cizí dítě jen proto, že by mělo stejnou dna jako já... pro mě je rodičovství o lásce a péči, geny na mě dojem nedělají. :-)
 Bruni 


Dvakrát překvapená... 

(14.5.2008 10:44:21)
Díky za článek, obohatil mě o nové informace. Netušila jsem, že se dá kojit i bez otěhotnění..
Jsem ale také překvapená, s jakou láskou se staráte o své adoptované děti, a přesto nechcete vlastní, ač byste je mít mohla. Zatím jsem se setkala pouze s lidmi, co by rádi svoje biologické dítě měli, ale nemohou, proto jdou do adopce, nebo s lidmi, co vlastní děti nechtějí, ale nechtějí se starat o žádné děti. Moc mě překvapuje, že někdo, kdo miluje děti, vlastní nechce.
Aby to nevyznělo špatně.. jsem pouze překvapená, rozhodně v tom nevidím vůbec nic špatného! Jen by mě zajímalo, proč jste dala přednost adopci a jestli do budoucna nezavrhujete možnost početí vlastního potomka.
 Margita 


Re: Dvakrát překvapená... 

(14.5.2008 17:05:35)
Pořád se snažím odhlásit a vložit příspěvky jako PMG, ale nejde to :-)

Zapomněla jsem v "odpovědích" na důležitou věc: moje děti JSOU vlastní. Sice mají své první matky, kterým jsem hluboce vděčná za to, že je porodily, myslely na ně a případně se o ně krátkou dobu staraly...ale já si vlastnější děti nedokážu představit. Patříme k sobě se vším všudy a proto jsme si vlastní, i když nejsme geneticky příbuzní (ačkoli malá má vizáž, jakoby vypadla z oka její bábě čili mojí mámě!!!). Když se mě někdo zeptá "to jsou vaše (nebo vaše vlastní) děti?", občas odpovím: "a čí by byly?" :-)
 Bruni 


Re: Dvakrát překvapená... 

(14.5.2008 19:12:03)
Margito, dík za odpověď, ale nějak mě neuspokojila :)). Já chápu, že jsou to tvoje VLASTNÍ děti, do toho bych se i vžít dokázala :-), chápu, že k ním cítíš pocit jako k vlastním, jako bys je sama odnosila a porodila. Přesto pro mě možnost zažít si miminko v bříšku, porodit ho (no, to už by být nemuselo ;-)), pocit, že vím, že tu a tu vlastnost má po mně, oči po dědovi, atd., by byla na prvním místě. Tuhle možnost bych jen tak nezahodila. Proto se ptám na důvod, proč jste se rozhodli vlastní děti nemít. Tohle je pro mě těžko pochopitelný.
 Margita 


Re: Dvakrát překvapená... 

(14.5.2008 19:26:09)
Vydrz :-) jak tak koukam mj. z jedne reakce na jiny clanek, budu o tom fakt muset napsat cele pojednani a dat to na hlavni stranku Rodiny. Chapu, ze to nechapes, neboj, ja to sama uplne nechapu :-)
 Bruni 


Re: Dvakrát překvapená... 

(15.5.2008 9:03:30)
:-)
Tak na to pojednání se těším :-).
 Tvoje horší já 


čuči 

(14.5.2008 11:59:44)
Pěkný článek o tématu, o kterém jsem zatím slyšela spíš v teoretické rovině.
Jinak, to je pěkné, že dceruška chce "čuči", moje děti zase chtěly vždy "cuci", jak jsou ty jazyky vlastně podobné...
 Luci 
  • 

Srovnání s jinými savci 

(14.5.2008 12:14:43)
Nebudete se na mne snad zlobit, když uvedu, že k téhle náhradní laktaci dochází i u "jiných savců", než je člověk. Dobrým příkladem, na který můžete docela jednoduše narazit, jsou kočky, které jsou obvykle ve všech ohledech výborné mámy. Stává se, že když dokonce i k vykastrované kočce dáte mrňavé opuštěné koťátko, spustí se jí mléko a kojí tak, jako by ho porodila. Mají to tak i fenky.
Jinak velmi zajímavý článek, takto z praxe o tom čtu poprvé. A autorce přeji spoustu radostí s adoptovanými dětmi. Zase dva človíčci, kteří dostali šanci, tak ať ji využijí!
 Emitom (Michi 8/04+Veru 7/07) 


Re: Srovnání s jinými savci 

(14.5.2008 12:30:29)
četla jsem asi třikrát než jsem pochopila:) je tam spousta faktů a dost věcí mi nešlo do souvislostí-asi jen můj problém, jsem rychločtenář a tady jsem tomu chtěla přijít na kloub. Jsem ráda, že jsou lidé, kteří věnují svoji lásku a život dětem, které někdo z nějakého důvodu opustil. Možná tomuto článku nějaké předcházely, nečetla jsem je, jen by mě zajímalo proč vlastně jste se rozhodla kojit dítě ve věku kdy jiné maminky už je odstavují? pro získání pocitu sounáležitosti? proto, že mateřské mléko je pro děti v tomto věku důležité? nejsem rýpal, jen zvědavec..
a jedna, asi drzá otázka, ale v článku byly narážky, proto si dovoluji zeptat se pisatelky..chápu správně, že holčička je Romka a vy také?
snad to nevyzní úplně hloupě, ale tenhle článek čtu opravdu se zájmem a pokorou, jen mi některé věci asi unikly. Přeji hodně rodinného štěstí a krásné zdravé dětičky. Eva
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Srovnání s jinými savci 

(14.5.2008 12:49:10)
Luci, doufám, že tvoje poznámka nikoho nenaštve a nepohorší. Máme totiž k přírodě blíž, než jsou někteří lidé ochotni připustit.... Mimochodem u smečkových zvířat, jako jsou psi, existuje fenomén společného hárání. Má to i praktický význam - když feny ve smečce hárají a tudíž i zabřeznou přibližně ve stejné době, mají pak mláďata opět přibližně ve stejné době a pokud mají nevyrovnané vrhy (jedna třeba 2 mláďata a jiná 15), nebo dokonce nějaká matka uhyne, dochází celkem snadno a přirozeně k adopci či vzájemnému kojení a péči o mláďata.
Jsme doma 3 ženské, které máme periodu. Koho z vás překvapí, že pokud nemáme cyklus ovlivňován hormony, máme menzes současně???
MMCH - když se starší dcera odstěhovala na VŠ (mimo domov), toto propojení přestalo....
S.
 zuzkasim 


Re: Srovnání s jinými savci 

(14.5.2008 13:07:43)
O menstruaci žen, které žijí spolu, jsem už dříve četla (dokonce to byl tuším poznatek nějakého studenta, který žil na privátě s přítelkyní a dalšími studentkami:-) ).
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Srovnání s jinými savci 

(14.5.2008 13:20:33)
Mně se takto slaďoval cyklu s kamarádkou na koleji, akorát to šlo ztyha, protože ona začínala na 22 dnech a já na 29 ... za dva roky byla na 24 a já na 26, kdoví, jak by to pokračovalo :)
 Yitta 


Re: Srovnání s jinými savci 

(14.5.2008 17:38:39)
Musím dodat, že jsme toto zažili s kočkou které bylo 16 lte, už koťata mít nemohla, ale "kradla" je druhé kočce a dokonce měla spoustu mléka a i v tak pokročilém věku kojila.
Od tý doby co se mateřství a kojení týče, dokážu uvěřit všemu :) Příroda je mocná čarodějka..
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Srovnání s jinými savci 

(15.5.2008 9:19:36)
Totéž jsem viděla v ještě vylepšené podobě - devítiletá fena, která nikdy neměla štěňata, odkojila kotě :-D
 Yitta 


Re: Srovnání s jinými savci 

(15.5.2008 20:53:54)
Taky dobrý :D My jsme fenu bohužel nikdy neměli, jen psy, kvůli možným nežádoucím štěňátkům :(
 milada + sofinka 01/07 
  • 

Re: Srovnání s jinými savci 

(19.5.2008 8:12:08)
naše dvě vykastrované kočky se v kojení nalezenečka dokonce střídaly:-) nevěřila jsem, dokud jsem neviděla tlamičku od mlíka. fungovalo to ale jen u tohoto kotěte, žádné další si k sobě už nepustily.
 Margita 


Odpovědi autorky na otázky čtenářek 

(14.5.2008 15:43:41)
Všem děkuji za milé ohlasy. Doufám, že do toho půjdou i další a že se tady pak dozvíme i o jejich zkušenostech.

1. K otázce, proč jsem dala přednost adopci...pokusila jsem se to trochu nastínit v článku, ale ve skutečnosti by to asi chtělo článek samo o sobě. Na tuto otázku odpovídám často, tak to možná nějak zformuluji a dám to na Rodinu...

2. Proč jsem chtěla kojit šestimesíční (a nyní devatenáctiměsíční) dítě? Tak vidina mateřského mléka s tím měla něco společného, i když na začátku jen minimálně. Vím, že největší dopad mat. mléka je hned po narození a právě do těch šesti měsíců, ale zdravotní výhody rozdodně pokračují i poté. A jak říkám, malá je VELMI zdravá, nevím jestli to je tím mlékem, ale určitě to pomáhá. Navíc když neměla mat. mléko, nebo když ho má málo, má problémy se zácpou.

Na začátku, tedy poté, co jsem se o adoptivním kojení něco málo dozvěděla, mi šlo nejvíc o psychické výhody kojení. Někdo se soustředí na sbližování mezi matkou a dítětem...já myslím, že stejné nebo hodně podobné "připoutávání" lze provádět i jinak (šátkování, krmení z lahve když jsou matka i dítě svlečeni nebo aspoň matka je "nahoře bez," atd.). Ale kojení je takový řekněme nejpřirozenější způsob a když to jde, tak myslím že si dítě zaslouží zažít ten pocit "sjednocení" s matčiným tělem.

No a jak jsem také nastínila v článku, když už jsem začala do kojení investovat nějakou tu energii, stalo se to pro mě jedním způsobem, jak si v hlavě urovnat priority ohledně získávání dětí :-) Když jsem si ještě myslela, že budu chtít otěhotnět, tak mě tohle samozřejmě nenapadlo, ale poté, co jsem se rozhodla adoptovat obě (všechny) děti, bylo kojení takové zvláštní plus. Prostě jsem byla ráda, že můžu mít "všechno" i když dítě neporodím, a své rozhodnutí jsem pak brala s větším přesvědčením.

3. Ano, jsem Romka, holčička také (a chlapeček jakbysmet :-)

Také děkuji za přirovnání k jiným savcům - myslím, že to článku dodalo další rozměr. A já se tedy také zmíním o tom, že kojit mohou i muži!! Ač jsem otevřená neobvyklím informacím, tomuhle jsem fakt nechtěla uvěřit, ale opravdu to ve vzácných případech jde. I s tou laktací. (!!!) A pokud některá z vás má trochu, erm, prsatějšího chlapa, mohli byste si pořídit suplementor a ať si tatínek taky užije! :-D :-D

 bravad 


Re: Odpovědi autorky na otázky čtenářek 

(14.5.2008 17:16:31)
Můj známý mi vypravoval, že u jakéhosi indiánského kmene kojili tatínkové, když žena po porodu zemřela, a že ty děti sály vlastně krev a přežili a že je to pravda. Dost jsem se tomu smála. Teď mě ale ta laktace tatínků docela nalomila...
 Věra S. 
  • 

Re: Co se člověk na stará kolena nedoví... 

(14.5.2008 19:45:29)
O indiánech jsem také četla, ale brala to spíš jako antropologickou legendu. Zaskočena jsem byla i rakovinou prsu u mužů. (Díky neznalosti je pravě často diagnostikována pozdě...)
Ale kdybych byla bývala veděla to co Margita, tak bych Clarissku kojila a ne jen potajmu (téměř i před sebou samou) prikládala jen aby pocítila jaké to je a lásku s tím spojenou. To víte za"mých" časů i pediatři věřili, že Sunar je záchranou lidstva (v řadě ohledů byl...). A nad mým kojením do roka kroutili hlavou, že to s tou přírodností přeháním. Návrat ke kojení začal až koncem 70. let, pod vlivem studii prof. Švejcara. Věra S.
 Lena 
  • 

Re: Co se člověk na stará kolena nedoví... 

(14.5.2008 20:29:33)
A i sám Švejcar v tomhle nejdříve musel změnit názor :o)
 Veronika S., dva kluci (3 roky+4 měsíce) 
  • 

Tak tohle mě dostalo!!! 

(18.5.2008 20:58:49)
Milá Margito,
jsem moc ráda, že jsi zveřejnila svoje zkušenosti. O kojení přijatého dítěte jsem už slyšela,ale nebyla jsem si jistá, zda nejde jen o dumlání prsa. Osvojení dalšího děťátka je u mě téma, které si nechávám do budoucna otevřené a tohle mě hodně zajímalo, právě z důvodu sblížení matky a dítěte. Takže to jde!
Taky mě zaujalo, že jste romská rodina,která adoptovala romské děti.Já studuju sociální práci a kolikrát mě napadlo, jestli se tohle děje. Vím, že v Anglii upřednostňují adopce do rodin stejného etnika. Znáš ještě nějaké jiné romské rodiny, které přijaly děti? A co si myslíš o adopcích romských dětí do bílých rodin? Promiň, že takhle měním téma a jestli se ti chce, tak budu ráda, když odepíšeš. Já se na to nemám koho zeptat a leží mi to v hlavě už dlouho. Díky a mějte se moc krásně!!!!!!!!!!Veronika
 Blanka+10 měs.neposeda 
  • 

Klobouk dolů! 

(14.5.2008 21:40:13)
Obdivuji,co jste dokázala.Sama jsem se z porodnice domů vracela jako nekojící a právě vědomí, že i nebiologická matka je schopná se rozkojit mi pomohlo to nevzdat. V porodnici jsem se naučila krmit stříkačkou formou "sání z prstu" (kdy dítě cucá malíček matky jako bradavku) a odsávala hlavně v noci výkonnou dvoufázovou odsávačkou. Dcera mívala po HA mléku těžké koliky, které trvaly 6-8 hodin a neprospívala, takže motivace byla opravdu velká. Po pěti týdnech snažení za psychické pomoci kamarádky jsem si troufla přejít na plnné kojení a do 3 dnů se laktace srovnala podle potřeby. Ještě bych z vlastní zkušenosti chtěla dodat,že ani hodně velká prsa nemusí být překážkou, jak se všeobecně traduje.
 sunsung 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 10:05:38)
Děkuji za článek. K mateřské lásce, psychice a citům s nebudu vyjadřovat, protože čím jsem starší tím víc chápu, že život není o tom co jsem si dřív myslela, ale o "tomto".

Chápu i to, že když jste dítě nenosila v bříšku chtěla jste s ním být propojena kojením, pro mě je těhotenství to samé co kojení, stejně důležité a stejně krásné i když obtížné a stejně podstatné pro mateřství.../zdůrazňuji pro mě, každý to může mít jinak/

Zajímavé jsou ty čistě biologické věci, že to vůbec jde, že to jde u zvířátek, které nemají dělohu - takže jak je to s propojením děloha-prso???, pochopitelně by bylo zajímavé i vědět složení toho mlíčka -tedy zda odpovídá takto starému dítěti-zda si to tělo upraví a tak dál...???
 mraveneček +2 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 13:14:51)
Margit...děkuji za článek...je to moc hezky napsaný.
Přeji hodně radosti s Tvýma dětičkama.

Také jsem s kojením dost dlouho bojovala a nakonec kojila do 13m a pak ze zdr. důvodů skončila.

Případ odkojení koťátka Fenkou znám také z vlastní rodiny.
Naší fence byly 4 roky , když přijala za vlastní kotě .To jsme u ní nachytávali ještě pomalu v roce.Ale vyhovovalo to oboum. Měly se hrozně rády.
 Minie1 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 13:33:08)
Nevím, já zase z článku až tak odvázaná nejsem. Připadá mi to jako zbytečně vyrábění "složitostí" a tak trochu honba za senzačností - na co si pořídit vlastní dítě a nechat působit přírodu? Ne, adoptuju a pak budu kojit pomocí přístrojů atd...

ještě bych to pochopila, kdyby se adoptoval skoro čerstvý novorozenec...ale za každou cenu "se rozkojovat" pro starší dítě a pak ho hooodně dlouho udržovat v pozici kojence??? v době, kdy jiné děti jsou už odstavené, nebo se pomalu odstavují

nevím, nevím...kromě toho je to další "óda na kojení" jaké si člověk na rodině přečte dnes a denně...a další voda na mlýn těm, co tvrdí, že rozkojit se je jen otázka vůle...když se rozkojila, co neporodila, mohla by to za chvíli dokázat i devadesátiletá babička, ne?:-D:-D:-D
 Minie1 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 13:46:24)
no možná má autorka strach z porodu, nebo si nechce "devastovat" tělo těhotenstvím...ale u Romek je obojí dost neobvyklé...

tím nemám v úmyslu napadat, jen si myslím, že podobné chování musí mít hlubší důvody, třeba i neuvědomělé

je i dost bílých žen, co zvažují, jestli vůbec dítě, protože mají vysloveně fobii z porodu

ale to je konec konců jedno
 Margita 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 16:28:07)
Christino hlavne prosim Te neres, jestli se bojim porodu nebo janevimco s ohledem na to, ze jsem Romka. To je ponekud smesne. A mmch na porod jsem se dlouho intenzivne tesila (mozna naivne, ale stejne). Bolesti se FAKT nebojim, kdybych rodila tak bez tlumeni bolesti - aspon si to myslim, haha! :-) Clanek o svem rozhodnuti napisu, jak tak koukam podle nejedne reakce, bude to treba. Ale kdyz mi budes pripisovat vselijake smyslene motivy (ze jsem si nechtela zhuntovat telo, me fakt nikdy nenapadlo! to bych se taky mohla rozhodnout, ze si kojenim nechci "znehodnit" prsa - vis, co se s nima stane, kdyz zenska vic nez rok koji a pak prestane?).

Kdyz nekdo napise clanek o tom, jakou slozitou a zdlouhavou formu umeleho oplodneni podstoupil, zajimalo by me, jestli by Te taky napadlo, ze to je "senzacechtivost."
Precti si prispevek Majdy z dnesniho dne a snad pochopis, proc jsem clanek napsala a proc chci hlavne uverejnit i "navod."

A doprej si neco sladkeho, myslim, ze to v zivote potrebujes...
 Minie1 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 20:19:48)
Margito, neměla jsem v úmyslu se do tebe nijak strefovat. Ale vážně jsi natolik netypický "případ", že jsem jen vyjádřila svůj údiv.
Nikdy jsem skutečně neslyšela v běžném životě /nepočítám hollywoodské celebrity/ o ženě, která dá přednost před porodem vlastního dítěte adopci.

Většina žen je naopak schopna dělat doslova "psí kusy" včetně všech možných procedur celá léta, jen aby se dočkala svého biologického dítěte.

Toť vše.

A sladkostí - těch pomyslných a i těch skutečných, mám v životě dostatek.:-D
 Diva.Bara 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 18:09:18)
Christino, děti se odstavují různě, většinou se kojí tak do 2let, pokud to jde, a taky jak to komu vyhovuje. takže autorka článku nezačínala s kojením v době, kdy se normálně odstavuje, v téhle době se jenom přechází pozvolna na příkrmy, ale kojí se dál.
nškde jsem kdysi četla, že za války, když byl hlad, se udělalo MM i starším ženám, které to mléko potom používaly na výrobu chleba. nevím jestli to je opravdu pravda, ale vlastně, proč ne?
 Minie1 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 20:23:33)
Jinak Simono, při vší úctě - mám ve svém okolí matek opravdu dost i těch mladých, ale do dvou let kojí naprosté výjimky, většina odstavuje kolem roka - plus mínus několik měsíců.
 rafaja 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 22:17:28)
Christine, je zajímavé číst tvé příspěvky.............ono je to tak, že jakmile člověk zcela nechápe něčí motivy k chování kterému nerozumí, začne vymýšlet nějaký problém, skrytý motiv.........atd.......zkrátka nějak to uchopit, ALE !!! svojí hlavou - pozor

Margite! hezké jarní dny přeju a moc se těším na další článek:-)
 adelaide k. 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 22:46:03)
No právě... většina odstavuje kolem roku takže 6m mimčo je sotva v polovině :-D
Byla by škoda ho o tu druhou půlku připravit ne?
 Raďulka 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 23:37:51)
Tak já jsem odstavila dcerku nedávno (31. měsíců) a mám ve sém okolí pár podobně starých dětí kojených. Takže bych rozhodně nepaušalizovala že se v roce děti odstavují a basta...
 Jana, syn 2,5 roku 
  • 

Re: Klobouk dolů! 

(16.5.2008 6:14:58)
ale jezus, proč by nekojila třeba do tří, já kojím svého syna doteď ačkoli není adoptovaný a tím spíš dokážu pochopit, že autorka článku bude kojit tak dlouho dokud to půjde, protože dítěti kojením prakticky vynahrazuje lásku původní-biologické matky o níž přišlo. Alespoň tak to chápu já
 Repulsion 


Protahované kojení... 

(16.5.2008 8:40:29)
Pár dětí, co byly kojeny déle, než je všeobecně pokládáno za přiměřené, jsem měl možnost sledovat. Moc dobrý pocit jsem z nich neměl. My jsme takovým, jako malí, říkali "mamináči".

Řekl bych, že takové protahované kojení je spíš už forma rozmazlování.
 Repulsion 


Re: Protahované kojení... 

(16.5.2008 8:55:52)
Raději bych to ještě trošku rozvinul: Ona totiž taková přílišná fixace na matku (která samozřejmě může vznikout i jinak) není pro dítě nic moc přínosného. Dítě pak mnohem hůře zvládá nástup do školky či školy. Některé z těch dětí, o kterých jsem psal, nebyly schopny nastoupit do 1. se svými vrstevníky. A srdceryvné scény u zápisu skutečně stály za to.

A takový "ztracený rok" může mít pro život člověka opravdu zásadní význam, byť je to dnes běžná praxe. Sám pocházím z "podzimního vrhu", tak vím, jaké to je - člověk si zvykne na to, že ve třídě nad svými mladšími spolužáky prakticky ve všem vyniká, začne trpět přehnanou sebedůvěrou a vytvářet si o sobě falešnou představu. Pozdější střet s realitou může docela dost bolet. A někdo to ani nemusí "rozchodit".
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Protahované kojení... 

(16.5.2008 9:50:12)
Repulsion, tři z mých dětí byly kojeny déle než dva roky, jedno déle než dva a půl roku. Fakt si nemyslím, že by na mě byly nějak nezdravě fixované...
 Repulsion 


Re: Protahované kojení... 

(16.5.2008 9:59:53)
Lída: Může být. Ostatně, dva roky ještě není tak moc. 2 a půl už trošku jo, ale pořád to ještě není extrém. Ale tady jsem zaznamenal něco 3 letech, a to už se mi zdá dost.

My jsme v podstatě akorát nejstarší dceru museli "odstavit násilím", protože jsme chtěli další dítě. Obě starší se tak nějak odstavily samy okolo toho 1 roku. Přičemž u starší dcery se tak stalo opravdu ze dne na den - v okamžiku, kdy ochutnala jiné jídlo, tak už mlíko nechtěla.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Protahované kojení... 

(16.5.2008 10:17:52)
Repulsion, já jsem je všechny musela docela "ukecávat", aby se nechaly odstavit. Nejjednodušší to bylo u nejmladšího kluka - když se narodila dcera, tak mu to počáteční mlíko nechutnalo :-D (bylo mu v té době 28 měsíců).
 rafaja 


Re: Protahované kojení... 

(16.5.2008 13:05:24)
nejde tady o něco jiného než o délku kojení dítěte? myslím rozdíl mezi vlastním dítětem a dítětem adoptovaným a významu kojení z tohoto pohledu....to je přeje jedinečná možnost přiblížení a získání vazby .... kdo si nepřeje, aby právě adoptované dítě se stalo "mamánkem"?
 Repulsion 


Příliš mnoho lásky 

(16.5.2008 13:22:07)
může taky uškodit. Právě u dětí "vymodlených", ať už počatých přirozeně, uměle či adoptovaných je třeba si na to dát pozor, protože je celkem přirozené, že i rodič je na takové dítě fixován mnohem víc než v "běžných případech". Pozoroval jsem to na sobě i na ženě, když se nám první těhotenství nepodařilo a pak se nám narodila dcera, tak jsme byli láskou až nepříčetní. Naštěstí se nám povedlo brzy další a pak ještě jedno, a pak už to člověk prostě nestíhá tak prožívat.

Kromě problémů s nástupem do školy, o kterých už jsem psal níže, mohou mít takové děti později i vážně problémy ve vztazích.
 rafaja 


Re: Příliš mnoho lásky 

(16.5.2008 13:25:52)
samozřejmě, všechno má dvě strany a nic se nemá přehánět;)
 Insula 


Re: Příliš mnoho lásky 

(17.5.2008 21:34:24)
Lásky není nikdy dost. :-D ;)
 Tvoje horší já 


Re: Protahované kojení... 

(18.5.2008 20:31:08)
Ve starém Egyptě prý byly děti kojeny minimálně do tří let.

Myslím, že naše kultura povýšila erotickou funkci ňader nad tu vyživující.
A často se zapomíná na to, že prsa jsou určená na krmení dětí.
Myslím si, že určitě příroda nezamýšlela, aby děti byly kojeny jen do té doby, kdy jim vyroste sotva pár zoubků.

Můj osobní názor je ten, že čas odstavení přichází někdy kolem doby, kdy se začínají objevovat první zuby stálého chrupu. To jsou tuším stoličky někdy kolem pátého roku. Takže do té doby považuji kojení za naprosto přirozené.
 Cita 


Re: Klobouk dolů! 

(18.5.2008 8:48:51)
Christino, já znám tři! holky, co kojily své děti do čtyř let..já svoje dvě 18 měsíců..
 Cita 


Re: Klobouk dolů! 

(18.5.2008 8:54:48)
..a mamánci nejsou!..:-)

Podle mých zkušeností jsou děti nejisté, drží se matky "za sukně". brečí, když jsou bez ní apod. spíš, když je máma od sebe odstrukuje, než naopak..prostě si jí "hlídají"
 katka+katka 
  • 

Re: Klobouk dolů! 

(18.5.2008 9:06:55)
4 roky se mi zdají už moc, s Katkou chodí do školky holka, kterou maminka kojila na zápisu do školky a nebyl tam nikdo, kdo by to vnímal jako normální
 zuzkasim 


Dlouhé kojení 

(18.5.2008 20:52:04)
Mě osobně nepřijde tak úplně normální kojit chodící a mluvící dítě (někdy kolem 2 let) přes den na veřejnosti. Miminko potřebuje kojení jako jídlo a to je naprosto přirozené, ale v momentě, kdy se z toho stává intimní chvilka, pomazlení, zdá se mi lepší nechat to na domácí prostředí. Znám kluka, který byl kojený i v 1. třídě, sestra mé tety kojí taky svou 6letou holčičku, je to věc těch maminek a jejích dětí. Tu hranici má každý jinde, pokud to nedělají na veřejnosti, nijak mě to nepohoršuje. Pokud bych to viděla na veřejnosti, tak už si o tom myslím svoje, přinejmenším se budu podivovat.
 Margita 


Re: Klobouk dolů! 

(15.5.2008 16:09:24)
Jen kratce k otazce slozeni mleka...taky by me zajimalo, jak to presne je s ohledem na vek ditete. Ale obecne receno, cetla jsem, ze kdyz vedci testovali materske mleko adoptivnich matek, slozeni bylo vicemene stejne jako u "normalniho" materskeho mleka po novorozeneckem veku. Jen to prvni "predmleko" (nevim, jak se tomu rika cesky! anglicky/latinsky colostrum) se neda vyrobit, kdyz zena nebyla tehotna.
 Helena, dva kluci 
  • 

Re: Klobouk dolů! 

(16.5.2008 7:02:53)
To první mléko se jmenuje mlezivo.V normální mléko se mění asi tak po týdnu. Margito držím palce , máš mou úctu .ty i mnžel . Přeji pevné zdraví Tobě, dětem a celé Tvé rodině. Helena , dva kluci.
 Hugo z hor 


Re: Klobouk dolů! 

(16.5.2008 11:39:43)
No tééda, to jsou mi věci. Zase jsem o trošku chytřejší. Nějak mě ani nenapadlo, že to jde. Je to trošku zvláštní (možná proto, že se o kojení adoptovaných dětí nemluví), ale proč ne; vždyť dříve měli v bohatých rodinách kojnou.
Nicméně, máš můj obdiv a mnoho zdaru.
R^
Snad nebudeš litovat, že jsi neprožila těhotenství.
 Majka 
  • 

Škoda, že jsem to nečetla před rokem ... 

(15.5.2008 15:16:15)
To jsme si totiž osvojili 14 denní miminko. Je mi líto, že byla o kojení ošizena, vůbec jsem netušila, že to jde.
 MirkaM 


Hezké 

(15.5.2008 22:05:45)
Děkuju za hezký článek, netušila jsem, že to jde. Kojila jsem 2x2 roky, poprvé s velkými problémy, ale nakonec se to nějak podařilo ... Přesto si myslím, pokud to fakt nejde, tak tu celou proceduru můžete i z duše nenávidět, a to není dobré pro vazbu mezi dítětem a matkou.

Ad. senzacechtivost a podobné poznámky. Myslím, že to je jen Vaše věc, především to bylo přínosné pro Vás a Vaše dítě. Podobné příspěvky vůbec neposlouchejte....
 sunsung 


Re: Hezké 

(16.5.2008 17:03:19)
podle mezinárodních úmluv, ke kterým se přidala i Česká republika má dítě právo na mateřské mléko do svých dvou let věku. Jenom konstatuji...;)
 Repulsion 


Re: Hezké 

(16.5.2008 17:06:44)
"podle mezinárodních úmluv, ke kterým se přidala i Česká republika má dítě právo na mateřské mléko do svých dvou let věku. Jenom konstatuji..."

To je pravda? To jsem opravdu netušil... nějaký odkaz a text té úmluvy by nebyl?

Znamená to, že žena, která do dvou let nekojí, může být popotahována? Může ji třeba dítě později žalovat nebo tak něco?
 & 


Re: Hezké 

(16.5.2008 17:10:14)
A zena co koji dele, nez dva roky tak bude popotahovana taky...:-)
 Lucyena 


Super 

(16.5.2008 18:37:53)
Je to super, si fakt sikovna! Gratuluju ze se to tak podarilo a hodne stesti s detickama!
 Helča , dcera 10 let,syn 1 rok 
  • 

Kojení 

(17.5.2008 7:51:19)
Tak to je naprosto úžasné!!!!Já sama jsem dcerku kojila velmi málo z nedostatku mm...)))U syna jsem měla to samé,ale ponořila jsem se do čtení o kojení,nechala jsem si radit,volala laktační poradkyni a kojení se nakonec podařilo.Trvalo to víc jak měsíc neustálého odstříkávání a přikládání ve dne v noci,ale nakonec se to podařilo.To byly synovi tři měsíce a já už to pomalu vzdávala.Teď je mu rok a vesele kojíme.Nedávno jsem se seznámila s paní,co nekojí,že má málo mléka,a takových maminek je velmi mnoho.Nejspíš by si každá žena,která si myslí,že má málo mléka,měla přečíst tento článek nebo jemu podobné.Človek by netušil,že je něco takového možné.Po zkušenostech vím,že jde hodně o vůli a trpělivosti.A všem maminkách,které dokáží něco podobného moc fandím!
 eau a lipo 
  • 

Re: Kojení 

(18.5.2008 10:39:44)
Presne tak :-) take jsem si prosla laktacni krizi kolem 3 mesice...trvalo to taky tak mesic-ne par dni, jak je casto psano...nicmene ted je malemu 19 mesicu a stale kojim, stale mleko mam...
a souhlasim s tim, ze vetsina maminek si pouze mysli, ze ma nebo mela malo mleka...tech co opravdu nemaji telesne dispozice anebo maji opravdu nesajici mimco je mensina...tedy opravdu jde predevsim o vuli a trpelivost...
ale soucasne maminky co to vzdaly vubec neodsuzuju, protoze kazda jsme jina a kdyz tu vuli a trpelivost maminka proste nema, je to dle meho nazoru stejne prirozene, jako kdyz ji ma...
jedine co me mrzi, ze se casto odvolavaji jen na ten jiz zmineny nedostatek mleka a tak se ta nevzdelanost a nevule a netrpelivost prenasi dale a dale...

tedy dekuji za tento clanek, protoze pro vsechny zrovna ted bojujici o kojeni, muze byt velikym povzbuzenim :-)
 Mabel 


Gratulace 

(17.5.2008 22:18:01)
Sice už není třeba přidávat další poklonu, ale nedá mi to. Opravdu se skláním a moc se mi článek a celý přístup líbí. Proč vlasně ne adopce? Je to ohleduplné a dokonce to boří nejen vžité představy, ale trošku i "přírodní zákony", nebo je to potvrzuje? ;o)))

Přeji vám všem moc společné spokojenosti, ale myslím, že víte, "jak na to" a pravděpodobně si své děti užíváte víc, než spousta biologických matek ty své....

P.S. sama stále kojím svou zatím první 15ti měsíční dceru a moc se mi zatím nechce končit - oběma se nám to TAK líbí :o))) Už se těším, až doděláme ložnici a budem moct spát spolu na velké posteli na zemi bez obav z pádu apod.. Nechápu, že ostatní maminky z plavání nebo cvičení s mimčaty už je honem odstavily a snaží se je nacpat do dětských pokojů... Ikdyž přiznávám, že neznám noční vstávání apod., mmožná bych taky měla jiný názor..My se v posteli jen přitulíme a spinkáme :o)) občas si případně cucnem ;o) a co může být hezčí...???

Mějte se krásně a už se těším na další povídání od Vás..
 Daniela (Bety 4 roky, Emma 2 roky) 
  • 

Margitko, dík 

(18.5.2008 19:01:50)
Margitko, jojo, závidím ti... (a dík, že díky tobě se o téhle možnosti dozvědí ostatní adoptmámy)... závidím proto, že kdybych věděla teď, co vím od tebe, když jsme si brali Betku, ROZHODNĚ bych ji kojila. Zpětně mě to moc mrzí... a tak to aspoň "nahrazujeme" tím, že když malá (4letá velká :-)) požádá o mlíko, nechám ji prso ocucat :-))).

Papá a s budovatelským pozdravem Kojte všechny, když můžete! ti posílám pusu na líčko - napiš zas!

D
 HankaL. 
  • 

Řecké seno v tabletách? 

(13.10.2008 10:43:27)
Dobrý den, mám sama málo mateřského mléka i když stále " bojuju" a odsávám. Proto mně zaujal váš článek. Píšete zde, že jste jedla řecké seno v tabletkách. Zajímalo by mě o jaký preparát jde, abych to mohla vyzkoušet. Všude kde jsem se ptala mi nabídli jen semena, nebo mletou podobu. Děkuji za odpověd.
 Kojení MB 


Také se tímto zabývám 

(5.5.2013 9:44:01)
Milé maminky, jsem psychoterapeutka a laktační poradkyně z Mladé Boleslavi. tématem se také zabývám. pokud se vás podobná situace týká a jste z rozumně dojezdného okolí (do 100 km), kontaktujte mě. www.kojenimb.cz
držím palce~;(( ~R^
 Eva 
  • 

muj kojici pribeh 

(5.10.2017 13:12:03)
chtěla bych se zde také podelit o svůj kojici pribeh, který už byl na některých místech zveřejněn... Omlouvám se za chybějící formátování, po vložení textu mi zmizelo. Kdo ale má motivaci, zvládne to přelouskat i bez formátování:) přeju úspěšné kojení!!!!!!

JAK JSEM KOJILA BEZ PORODU
Aneb jak lze navodit laktaci pro kojení adoptovaných dětí a dětí z náhradního mateřství
Tento text jsem napsala pro ženy, které čekají na adopci nebo procházejí procesem náhradního mateřství. A pro všechna jejich miminka, která od přírody chtějí sát mateřské mléko. Věřím, že kojení je nádherný dar, a je úžasné, že se z něj mohou radovat i ženy, které své dítě neporodí.
Nabízím svoji osobní zkušenost jako případné vodítko pro další ženy, které v podobné situaci jako já touží kojit.
O vyvolané laktaci obecně
Možnost kojit je dána všem ženám - i těm, které nikdy nerodily. Tuto zázračnou příležitost nám dala příroda a sloužila kdysi jako šance pro miminka, která přišla o matku. Jsou známé příběhy z dávných dob, kdy kojenci zemřela máma a sousedce, která maličké držela v rukách, se spustilo mléko. Nebo existují svědectví z jiných kultur, kde miminko kojí současně matka i babička, které se po přikládání k prsu spustí laktace.
Naše společnost na tyto možnosti zapomněla, protože není-li mateřské mléko nebo není-li ho dost, existuje jednoduchá náhrada - mléko tzv. umělé. I dnes existují situace, kdy by žena ráda kojila, i když své dítě neporodila. Mimo jiné i kvůli umělému mléku zázračné možnosti přírody upadly v zapomnění.
Dle zahraniční literatury (např. Breastfeeding Without Birthing, autorka Alyssa Schnell) zaměřené na téma kojení se může dokonce rozkojit žena, která adoptuje starší, například čtyřměsíční miminko.
Mohou také kojit obě ženy v lesbickém páru, i když miminko porodila jen jedna z nich.
Přijde mi to úžasné, fascinující, dobrodružné.
A co je navíc skvělé, není třeba použít žádné léky nebo hormony - můj příběh je důkazem.
Můj příběh
Je mi 39 let a s manželem máme půlročního Hynečka, který se narodil díky náhradnímu mateřství.
Náhradní mateřství jsme s manželem zvolili po dlouhé snaze počít a porodit dítě přirozenou cestou jako východisko z beznaděje. Náš příběh začal před téměř šesti lety, kdy jsem přirozeně otěhotněla, ale záhy se embryo přestalo vyvíjet. Z důvodu zamlklého těhotenství jsem podstoupila revizi dělohy a při této „banální“ operaci mi byla poškozena děloha - tzv. Ashermanův syndrom (Jedná se o gynekologickou poruchu, při které dojde ke srůstům dělohy. Má za následek zmenšení objemu děložní dutiny a poškození endometria. Nejčastěji se jedná o následky nitroděložních poranění při gynekologických zákrocích). Mimochodem tato fatální komplikace není úplně výjimečná a před zákrokem jsem na toto riziko (stejně jako drtivá většina pacientek) nebyla upozorněna. Vzhledem k tomu, že jsem revizi podstoupila v osmém týdnu neprosperujícího těhotenství, považuju zpětně celou operaci za zbytečnou – příroda by si s největší pravděpodobností s nevyvíjejícím se embryem poradila sama a odešlo by silnějším krvácením. To jen odbočka na okraj, která případně může být někomu osudově užitečná.
Po několika operacích, kdy mi byly rozrušovány srůsty v děloze vzniklé nepovedenou revizí, a po marném využití obvyklých i neobvyklých cest k dalšímu otěhotnění jsem byla v zoufalé situaci. Přestože moje tělo produkovalo zcela kvalitní vajíčka, která se prokazatelně spojovala s manželovými spermiemi, stav mojí dělohy neumožňoval uhnízdění embrya.
Velkou nadějí se pro nás stala velkorysá nabídka kamarádky Radky, která přišla s nápadem, že nám miminko odnosí. Celou tuto část příběhu (rozhodování, pochybnosti, naděje, pocity) nebudu dopodrobna popisovat, nestačí mi slova, je to pro mě příliš niterné a je to mimo téma tohoto textu. Jen to nejdůležitější - stal se zázrak! Radka otěhotněla hned na první pokus, dokonce z mého vajíčka odebraného v nativním cyklu, tedy bez hormonální stimulace. Mimochodem kromě umělého sladění mého a Radčina cyklu a Radčina užívání Utrogestanu v počátku těhotenství se proces obešel bez léků a dalších hormonů. Celé Radčino těhotenství bylo bez komplikací. Hyneček se krásně vyvíjel, vše bylo v pořádku.
Pro mě to zároveň bylo období velmi náročné a bolestivá etapa mého života - naše vlastní dítě rostlo mimo moje tělo. Opravdu radostné začalo být čekání na miminko až v momentě, kdy jsem se fyzicky začala na jeho narození chystat vyvoláváním laktace. To byl pro mě ozdravný, naplňující a velmi záhy úspěšný proces.
Pro úplnost dodávám, že jsem nikdy nebyla v pokročilém stádiu těhotenství a nikdy jsem nerodila.
Můj laktační plán
Na možnost kojit bez porodu jsem byla upozorněna svojí blízkou kamarádkou, svým gynekologem i psycholožkou - žel nikdo nevěděl jak přesně na to. Naštěstí svět je díky internetu malý, hledání nebylo dlouhé a brzy mi manžel objednal skvělou knihu Breastfeeding Without Birthing (Alyssa Schnell), která mi byla podrobným průvodcem během celého procesu.
Velmi stručně lze říci, že laktaci lze navodit pravidelným odsáváním prsní odsávačkou, bylinami, léky, hormony i přikládáním miminka k prsu. Lze použít i pouze jednu z uvedených možností, v praxi se nejčastěji užívá kombinace. V knize Breastfeeding Without Birthing je popsáno několik základních protokolů, jak navodit laktaci. Například čistě bylinný protokol nebo cesta intezivního odsávání. Nejpoužívanější z protokolů se jmenuje The Newman Goldfarb Protocol. Jedná se o kombinaci pravidelného odsávání nejméně 3,5 měsíce před narozením dítěte, užívání hormonů, bylin, léku Domperidone a masírování prsu. Tato kombinace je údajně vysoce efektivní a ženy jsou pak schopné pokrýt vlastním mlékem 60 – 100 % potřeb dítěte.
Z vlastní zkušenosti doporučuji nahledat si dostupnou literaturu, s protokoly se seznámit a dle svých pocitů a možností zvolit vlastní cestu.
Já jsem se po přečtení nerozhodla pro žádný z uvedených protokolů v knize, ale vytvořila jsem protokol vlastní. Nejdříve jsem vyloučila užívání hormonů, rozhodla se užívat jen byliny a používat odsávačku. Lék Domperidone, u nás prodávaný pod názvem Motilium (ordinovaný proti zvracení, pálení žáhy, nevolnostem), jehož vedlejším účinkem je významné zvýšení množství produkovaného mléka, jsem zvažovala užívat co nejkratší dobu, ideálně 6 týdnů před narozením Hynečka, a po jeho narození ho opět vysadit. Nenašla jsem totiž přesvědčivé informace, že lék nemá negativní dopad na kojené dítě. Nakonec jsem tento lék nikdy nezačala užívat, laktaci se mi podařilo uspokojivě rozběhnout bez něj.
Dále jsem kontaktovala laktační poradkyni, která sice neměla s vyvolávanou laktací zkušenosti, ale doporučila mi elektrický typ prsní odsávačky a další laktační pomůcky, podpůrné techniky jako masáž prsu a stimulaci bradavek a během procesu mě přes telefon podporovala.
Nyní se pokusím podrobněji popsat „svůj protokol“.
Byliny
4 měsíce před plánovaným narozením Hynečka jsem začala užívat jestřabinu lékařskou (Galega officinalis), která stimuluje rozvoj prsní tkáně. Bylinu jsem užívala asi tři týdny. Při užívání byliny jsem cítila tlak v prsou. Kniha Breastfeeding Without Birthing tuto bylinu opakovaně doporučuje jako bylinu, která připravuje prsa na produkci mléka.
Po vysazení jestřabiny jsem začala užívat cca 3,5 měsíce před plánovaným narozením pískavici řecké senno (Trigonella foenum-graecum) a benedikt lékařský (Cnicus benedictus) a byliny jsem užívala až do Hynečkových 6 měsíců věku, kdy jsem mu začala dávat příkrmy a nepotřebovala jsem už udržovat maximální množství mléka. Obě byliny zvyšují tvorbu mateřského mléka. Byliny se údajně mají používat v množství, které je cítit z vaší kůže. To se mi nepovedlo, ale měla jsem pocit, že je ze sebe cítím při močení. Tyto byliny měly na množství mého mléka rozhodně vliv. Rozkojit bych se mohla asi i bez nich, ale množství mléka by bylo menší.
Bohužel nejsem schopna nabídnout přesné dávkování bylin. Sama jsem lehce experimentovala. Doporučuji obrátit se na laktační poradkyni, která by měla dávkování doporučit dle konkrétní situace.
Samozřejmě i užívání bylin může mít vedlejší účinky. U pískavice se uvádí zvýšená chuť k jídlu, nevolnost, průjem, migréna, vysoký krevní tlak, snížení cukru v krvi. U benediktu nevolnost, zvýšená chuť k jídlu. V prvních dnech užívání mohu potvrdit nevolnost a průjem, později tyto vedlejší účinky zmizely.
Poslední dva měsíce užívání bylin jsem měla pocit tlačení na žaludek, možná to bylo i z kapslí, ve kterých jsem byliny užívala. Po vysazení bylin tlak na žaludek rychle zmizel.
Odsávání
Pravidelné odsávání mléka je pro rozběhnutí laktace z mého pohledu absolutně zásadní. Odsávat jsem začala 3,5 měsíce před předpokládaným porodem. Zpočátku jsem odsávala 3x denně, později kdykoliv jsem měla čas – až 8x denně, z toho 2x v noci. Používala jsem elektrickou i ruční odsávačku. S elektrickou jsem vydržela delší odsávací seanci, ruční odsávačka se ukázala zase výkonnější a praktičtější, protože můžete odsávat kdekoliv. Odsávala jsem i na zahradě, na výletě, dokonce ve vlaku, v dálkovém autobuse pod kabátem☺ to bylo moje nejpovedenější odsávací dobrodružství.
Při odsávání se doporučuje na samotné odsávání se nesoustředit a navozovat si dobrou náladu například sledováním komedií, zábavných seriálů a podobně.
Odsávací „deník“
Hyneček se měl narodit v polovině listopadu.
V polovině července začínám užívat jestřabinu lékařskou a 24/7 ji vysazuji, začínám užívat pískavici a benedikt lékařský a začínám odsávat.
Po týdnu, 30/7, na pravém prsu se objevuje první kapka mléka - průhledná jako voda. Nemůžu tomu věřit, chvilku si myslím, že je to pot☺
3/8 dvě velké kapky u obou prsou - žluté neprůhledné. Jsem nadšená.
Potom následuje dlouhé náročné období, kdy každé odsávání končí pouze několika kapkami, které ani nestékají do odsávačky. Mám krize, ale vydržím a odsávám až 8x denně.
Až najednou uprostřed noci 24/8 první kapky stekly na dno lahvičky ruční odsávačky. Zjistím to až ráno na světle. Hurá, už jsem začínala být skeptická.
A pak to jde rychle.
1/9 - 5 ml na jedno odsátí
8/9 - 20 ml na jedno odsávání
9/9 - 30 ml na jedno odsávání
13/9 zamrazuji první mléko, sbírka za celý den 100 ml (na jedno odsávání tak 20-30 ml, ale zamrazuji jen mléko ze sterilní odsávačky)
1/10 150-200 ml denně
Do porodu je 6 týdnů a já se rozhoduji nezačít užívat lék Domperidone. Mám pocit, že mléka už odsávám hodně a množství ještě zvýším a že to zvládnu bez léku, o jehož bezpečnosti nejsem úplně přesvědčena.
7/10 se nečekaně předčasně narodil náš zázrak Hyneček.
A já jsem naštěstí téměř připravena☺
Co mi pomohlo laktaci rozběhnout
Měla jsem silnou motivaci. Nikdy jsem nepochybovala o důležitosti kojení nejen z důvodů fyzického zdraví dítěte. Kojení dle mého názoru je i o něze, o útěše, o blízkosti, o vztahu. Velmi jsem toužila kojit a dopřát Hynečkovi a mně všechny tyto bonusy a kompenzovat tak alespoň zčásti čas, kdy jsme před jeho narozením nemohli být spolu.
A když se objevila možnost kojit i bez porodu, nepochybovala jsem, že to dokážu. Měla jsem po celou dobu v sobě silný pocit, že nic není nemožné a že pokud to dokázaly jiné ženy, dokážu to také.
Celou dobu jsem poslouchala svou intuici a svůj rozum a ignorovala jsem skeptiky.
Sehnala jsem si co nejvíce informací z internetu, z literatury, od laktační poradkyně.
Měla jsem velkou podporu manžela.
Velmi mě motivoval deník jedné slovenské ženy o přípravách na kojení adoptovaného dítěte http://www.mamila.sk/pre-matky/pribehy-matiek-o-dojceni/dojcenie-adoptovaneho-dietata/
Jak už jsem uvedla, průvodcem mi byla kniha Breastfeeding Without Birthing
Co mě limitovalo
Velká časová náročnost odsávání – minimálně 4 hodiny denně. Čímž nechci odradit ženy, které tolik času nemají. Existují i možnosti, jak tento čas zkrátit – pomoc hormonů nebo léku Domperidone.
Krizi jsem měla v dlouhém období, kdy se množství mléka nezvyšovalo. V tu chvíli jsem litovala, že neužívám Domperidone – vše by šlo asi rychleji a nebyla bych tak frustrovaná.
Limitem může pro někoho být i poměrně velká finanční náročnost (nákup všech laktačních pomůcek, pravidelné užívání bylin, případně léků, konzultace u poradkyně, atp), ale myslím, že výdaje jsou kompenzovány v době kojení – ušetříte na umělém mléku.
Po narození
Nedonošený Hyneček se ukázal jako supersavec a přisál se na první pokus. Sestřičky na oddělení nedonošenců pomáhaly mnoha matkám a dětem s kojením, my jsme bez pomoci obešli hned od začátku. On se perfektně přisával a já měla z rozběhlé laktace dostatek mléka.
Tři dny po porodu se mi po častém přikládání a intenzivním fyzickém kontaktu rozjelo mléko proudem. Situace byla poměrné vtipná, nemohla jsem nejdřív vůbec pobrat, od čeho jsem celá mokrá a musela jsem po nemocnici shánět prsní vložky. Prsa jsem měla k prasknutí.
Jediné co nám komplikovalo začátky v kojení byla Hynečkova žloutenka - při kojení krátce po přisátí usínal a občas se na kojení ani nevzbudil. Snažila jsem se ze všech sil využívat každé situace, kdy jevil zájem o jídlo. A mezi kojením jsem odsávala, aby mi mléko nekleslo. V nemocnici jsme strávili 18 dní.
Po návratu z nemocnice se mnoho nezměnilo, Hyneček neměl příliš chuti do jídla a žloutenka ho stále hodně unavovala. A já se začala bát že přijdu o mléko. Náš pediatr mi poradil, ať ho nechám napít a co nevysaje z prsa on, mám odsát odsávačkou a při dalším kojení mu nabídnout ještě odsáté mléko - nebude se muset tolik snažit a vypije více. Zafungovalo to perfektně. Hynek se rozjedl a začal i z prsa sát více. Odsáté mléko jsem mu podávala cévkou upevněnou na stříkačku. Nejdříve spolu s malíčkem, který ho motivoval k sání, a později jsem cévku přikládala k bradavce, aby zároveň se sáním docházelo ke stimulaci a větší tvorbě mléka.
První dva měsíce kojení jsme zvládli pouze na mateřském mléku, přičemž druhý měsíc jsem někdy rozmrazila mléko z období před Hynečkovým narozením - většinou podvečer nebo večer, kdy jsem měla pocit, že mi mléko nestačí. Rozmražené mléko nikdy nepřesáhlo 10% denní dávky. Některé dny jsem pouze kojila. Za druhý měsíc Hynek přibral neuvěřitelných 1,36 kg.
Třetí měsíc byl nejnáročnější. Došlo mi zamražené mléko a musela jsem dokrmovat umělou výživou. Dokrm opět nepřesahoval 10% celkové denní dávky. Pro představu: dokrmovala jsem například při čtyřech kojeních z deseti a pokaždé kolem 10-20 ml, výjimečně 30ml. V druhé polovině třetího měsíce jsem dokrmovala velmi málo, protože Hyneček začal odmítat cévku - jakmile ji ucítil v ústech začal ji plivat, vytlačovat jazykem. Usoudila jsem tedy, že hlad nemá a nedokrmovala jsem. Stálo mě to ale hodně sebezapření, protože jsem byla pronásledovaná pocitem, že nemám dost mléka a moje dítě strádá. Některé momenty byly velmi náročné. Věděla jsem, že nesmím rezignovat a nabídnout Hynečkovi kojeneckou lahvičku, protože bych tím přicházela o stimulaci, potažmo další vlastní mléko. A on by si zvykl na mlíčko „bez práce“. Nakonec jsme to zvládli. Za třetí měsíc Hynek přibral necelý 1 kg, což z vnějšího pohledu je krásný výsledek, ale pro mě to byly nelehko vybojované gramy a mililitry mléka.
Na konci třetího měsíce jsem začala místo cévky na stříkačce používat suplementor - laktační pomůcku od Medely, kterou jsem na začátku zatratila pro náročnost jejího používání. A musela jsem přiznat, že je to geniální nástroj, který mi pomohl i při dokrmech udržet množství vlastního mléka, motivovat Hynka k většímu sání a nakonec jsem díky němu začala téměř plně kojit.
Vysvětlení pro nezasvěcené: Suplementor se skládá z lahvičky pro dokrm a dvou tenkých cévek. Dítě se přiloží zároveň k prsu a cévce, která je vedena podél matčina prsu k bradavce. Na rozdíl od kojenecké láhve (jakékoliv značky) nekazí techniku kojení a umožňuje během dokrmování stimulaci dvorců. Během dokrmování se tvoří v prsu zároveň další mléko, které miminko saje.
Čtvrtý až šestý měsíc dokrmuji suplementorem. Čtvrtý měsíc maximálně 3x z 10 kojení za den. Ostatní kojení jsou bez umělého mléka. V pátém měsíci dokrmuji pouze 1x denně - večer a mnohé dny vůbec. V šestém měsíci má Hyneček větší hlad, dokrmuji více, ale vím, že už to zvládneme bez lahvičky a ohrožení kojení, protože brzy budu moci nabídnout jiné jídlo než mléko.
Po celých 6 měsíců umělé mléko nepřesáhlo 10% denní potřeby.
Od konce 6 měsíce nastává nejlepší období. Kojíme a Hyneček nadšeně konzumuje cokoliv mu nabídnu z příkrmů. Odhazuji suplementor. Přestávám užívat byliny. Vybojováno☺
Hodlám i nadále kojit a velmi si to užívám.
Co mi pomohlo zvýšit množství mléka
Téměř nepřetržité kojení v prvních dvou měsících - Hynka jsem téměř nedala od prsa. Nebyl to úplně záměr, ale jeho nepřetržité sání si vynutila jeho střeva. Hodně ho bolelo bříško (je možné, že jako výrazně nedonošené miminko neměl ještě střeva připravená na trávicí dřinu) a sání u prsa bylo jediné, co ho uklidňovalo a zahánělo bolest. Nebylo mi zatěžko kojit téměř pořád - byl to náš čas, který jsme potřebovali… Tyto naše nekonečné kojící chvíle měly jako vedlejší úžasný produkt zvyšování produkce mléka.
Mimochodem podle autorky knihy Breastfeeding Without Birthing, Alyssy Schnell, kojení při uměle navozené laktaci je obvykle častější než je obvyklé – 10x až 14x denně. Důvodem může být menší rozvinutí prsní tkáně při přípravě na kojení než při přirozeném rozvinutí tkáně v těhotenství, což má za následek menší kapacitu prsa. Můžu potvrdit, že 6x až 8x za den jsem rozhodně nekojila. Spíše 10x až 12x.
Dále věřím ve společné spaní a nošení v šátku. Myslím, že častý kontakt „kůže na kůži“ má pozitivní efekt na tvorbu mléka.
Suplementor. Velmi doporučuji, ač se jeho používání zpočátku jeví jako náročné.
Jak už jsem zmínila po celou dobu jsem užívala byliny a v některých obdobích jsem se mezi kojením snažila také odsávat, abych tělo motivovala k větší tvorbě mléka.
Poznámky na závěr
Tento text jsem napsala jako osobní svědectví. Kojící příběh, který jistě není absolutně zreplikovatelný, protože každá žena je jiná, každé tělo je jiné a každá situace je jiná. Moje názory a zkušenosti se mohou v některých bodech lišit od názorů odborníků či lékařů.
Věřím, že tyto řádky někomu pomohou a povzbudí. I kdyby jen jedno miminko a jeho matka měli díky mým zkušenostem možnost zažít kojení, měla moje snaha smysl:)
Vím, že situace žen, které čekají na adopci, je složitější, protože si nemohou vytvořit téměř žádný časový plán. Nevědí, kdy přesně jejich miminko přijde. Ale i po narození dítěte je možné začít. Zvážila bych vážně v této situaci užívání Domperidonu, ale hlavně bych důvěřovala přírodě a nedala miminko z náruče a od prsa. I kdyby se laktace rozjela až za několik týdnů a nepokryla většinu potřeb miminka, každá kapka mateřského mléka je dobrá a každý moment, kdy je dítě u prsa, je úžasný.
Celkově musím konstatovat, že přípravná fáze pro mě byla nakonec méně psychicky náročná než zvýšení množství mléka při samotném kojení a udržení tohoto množství při dokrmování. Určitě to bylo i mojí původní představou, že kojit budu, ale plně kojit se mi nepodaří. Vycházela jsem ze statistiky, že při uměle vyvolané laktaci ženy většinou pokryjí vlastním mlékem 25% až 75% potřeb dítěte. Od začátku jsem tedy byla přesvědčena, že budu mít málo mléka. Přitom k plnému kojení chybělo celých 6 měsíců jen pár mililitrů. Možná kdybych statistice tolik nevěřila, kojila bych snáze a vše by proběhlo bez stresů a dokrmů. Mám pocit, že nedostatek mléka byl spíše v mé hlavě než v prsou.
Co bych dnes udělala jinak během příprav
Našla bych si více času na sterilování odsávaček a lahviček na zamrazování mléka. Často jsem odsáté mléko nezamrazila, protože jsem neměla vše dostatečně čisté a později mi toto mléko chybělo.
Mrazila bych odsáté mléko po maličkých objemech. V prvních měsících kojení jsem například potřebovala mléko jednou za dva dny 20-40 ml. Měla jsem zamraženo nejméně po 100 ml. To znamená, že když jsem mléko rozmrazila, musela jsem ho často nespotřebované vylít.
Když jsem mléko odsávala a mrazila před synovým narozením, nedržela jsem žádnou „protiprdící“ dietu. Což se ukázalo jako celkem nepříjemné, protože Hyneček a jeho nedonošená střeva velmi trpěli☹
Otazníky, které neumím odpovědět
Nevím, jestli bych znovu kvůli psychické pohodě neužívala Domperidone. Znovu bych asi zjišťovala všechny dostupné informace o vedlejších účincích tohoto léku na matku i dítě.
Nabízí se také otázka, zda by se mi mléko rozjelo „samo“ po narození Hynečka a zda jsem si měsíce odsávání nemohla ušetřit. Je možné, že ano. Já ale věřím, že tělo a hormony začaly tak skvěle fungovat díky tomu, že už jsem byla nachystaná fyzicky a také psychicky – viděla jsem, že moje tělo je schopné produkovat významnější množství mléka. Rozhodně přípravné fáze nelituji. Svým způsobem to bylo moje těhotenství – moje tělo pracovalo pro Hynečka. A celý přípravný proces pro mě byl velmi léčivý a udržoval mě ve spojení se synem.

Poděkování

Děkuji Hynečkovi, že spolu se mnou za naše kojení zabojoval a nevzdal to ani ve chvílích, kdy já byla skeptická. Děkuji úžasné skvělé Radce, že nám Hynečka “upekla”. Svojí mámě, že mě v 70tých letech celý 1 rok kojila. Svému muži Ivovi, že mě bezmezně podporoval a nazýval mě mléčnou bohyní:). Kamarádce Káče, která mě podporovala trvale v přípravách i při kojení. Primáři Mudr. Jaroslavu Hulvertovi, za jeho „out of the box“ přístup. Mudr. Heleně Máslové za uklidňující nadhled. Dule Květě Cermanové za důležitý vhled. Primářce Mudr. Magdaleně Weberové a celému oddělení Intermediární péče pro novorozence Nemocnice v Havlíčkově Brodě, kde jsem po narození Hynečka dostala plnou podporu v kojení. Laktační poradkyni Martině Procházkové a všem ostatním optimistickým lidem, které jsem na této cestě potkala.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.