| & |
 |
(9.2.2008 8:14:40)
Zlababo,
Taky mam doma bajecnyho sikovnyho trileteho klucinu. :o}}
Martinek podle testu zaostava v mentalnim vyvoji. Loni to bylo o 6 mesicu. Ted po roce usilovne terapie uz je to o 14 mesicu. Pry se mame pripravit, ze rozdil mezi nim a jeho "zdravymi" vrstevniky se bude cim dal tim vic zvetsovat.
Ma moc rad auta, bagry a letadla. Nejvetsi zabava se jit podivat na stavbu. Jezdi na trikolce a kresli {vsim a vsude}:o}} Ma rad pisnicky a bavi ho logopedicka cviceni.
Akorat svet je na nej moc rychly. Boji se, kdyz je nekde moc lidi {treba fornta v krame}, coz nevyresim jinak nez, ze proste odnesu. Bohuzel to pri jeho 21kg a 105cm odnaseji moje zada.
Asi chodis na Dobromysl. Ale pokud ne, tady je jeden mily clanek, o tom jak Buh vybiral "Specialni matky".
http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=298
|
| Petanda + Neo (10.9.05) | 
|
(9.2.2008 9:15:04)
Ahojky,
maminek s detmi autisty bych se rada na neco zeptala. Moje svagrova ma chlapecka autistu, je mu 3,5 roku. Nemluvi, na zachod take jeste nechodi a je velmi tezce zvladatelny, ale uz preci jenom dela nejake ty pokroky, reaguje na sve jmeno, brouka si pisnicky...drive zil uplne v jinem svete.
Moje kamaradka ma stejne stare ditko jako ja 2roky a 5 mesicu. Jeji dcerka ma velmi podobne priznaky autismu jako syn svagrove. Vubec nemluvi, nereaguje na sve jmeno....jednou jsem se trosku snazila na toto tema s mou kamaradkou promluvit....protoze svagrove se velmi osvedcilo chodit se synem do centra pro autisty, od te doby dela maly velke pokroky.....jenze ma kamaradka se velmi nastvala, ze pry hledam na jejim diteti pouze vady, ze doktorum neveri.....a prestala se mnou komunikovat. Moc me to mrzi a zajimalo by me, jestli byste mi mohli dat nejake rady, jak jednat s maminkou, ktera ma postizene dite, at uz autismem, ci jinak, jak to udelat, aby se ji clovek nedotknul, ale pritom dal najevo, ze neni sama, ze ma pratele, kteri tu pro ni jsou. Porad mi to lezi v hlave, jestli je proste lepsi jednat tak, jako ze se nic proste nedeje, ze je vse v poradku a prehlizet to?
Diky za kazdou radu
|
| Marta, syn Marek (3 roky) | •
|
(9.2.2008 18:51:28)
Za sebe muzu rict tohle: samozrejme, ze denne clovek potka spoustu lidi, kdyz nejak s nama navazi kontakt ( ono totiz Marous je az moc socialni, jak nema rad male deti, o to vic miluje pozornost lidi dospelych, takze se na ne usmiva, ma tendence na ne sahat, atd...)a zacnou na nej mluvit (nacez on neodpovi, protoze nemluvi), ja vsem rikam, ze ma autismus. Reakce jsou ruzne: nevedi, o co jde, ale i tak se bavi dal, vedi o co jde, ale jen proto ze videli Rain mana :), takze mi neveri, ze syn ma tutez diagnozu (vzdyt preci vypada normalne, ze?), nebo vedi o problemu vic, coz je asi nejlepsi varianta. Me osobne nejvetsi radost udela, kdyz se se mnou ten clovek bavi normalne dal, treba se spolecne zasmejeme tem "uzasnym kouskum", ktere on obcas umi predvest....asi nejhorsi je, kdyz se lidi leknou, pak se tvari soucitne a nedej boze: zacnou se vyptavat, jestli jsme nekdy premysleli nad tim, dat ho do ustavu - ano, i tohle se mi bohuzel stalo. I kdyz mam dite jine, jsem porad mama jako kazda jina, se starostma uplne normalnima ( jen jich mam par navic). On totiz taky nas syn umi klasicky zlobit, mam kamaradku se zdravym chlapeckem a obe obcas na ty nase certy nadavame uplne stejne :) Tak to je muj nazor. Co se tyce te kamaradky, bohuzel, nekdy to lidi neumi prijmout, ze se neco deje, my jsme se taky smirovali s timhle dlouho, vime to uz rok, s tim, ze 1.tuseni jsem mela cca od jeho 18 mesicu. Ale co se diagnoza potvrdila, Marecek uz nema babicku, ani dedecka - nechteli a nechteji tomu verit, spise kladou vinu me a spatne vychove, ale to je bohuzel dost casta reakce v rodine. Takze tak.
|
| Jáša, dva kluci | •
|
(9.2.2008 21:43:12)
Taky mám zkušenost, že někteří lidé - a u babiček je to nejhorší - nechtějí přijmout diagnózu dítěte a pořád poslouchám, jak je nevychovaný a rozmazlený a že takhle by se chovat neměl a že bych s tím měla něco dělat. Teď už se nad tím jen usmívám, už jsem rezignovala nad tím, že bych měla okolí přesvědčovat, ale když byl menší, potřebovala jsem podporu, protože trávit s ním a s o rok mladším bráchou 24 hodin denně bylo hodně náročné. S reakcí s okolními lidmi je to velmi složité, protože dítě s Aspergerovým syndromem vypadá na první pohled úplně normálně, jen v určitých situacích reaguje jinak než je běžné. Naštěstí máme okolo sebe pořád hodně lidí, kteří mají syna rádi takového jaký je - a on je opravdu vyjímečný v mnoha ohledech.
|
|
| Petanda + Neo (10.9.05) |
|
(10.2.2008 9:18:46)
Marto,
moc vam dekuji za reakci. Od svagrove vim, jak je to s autistickymi detmi slozite....napr. na novy rok jsme byli jako rodina pohromade a od svagrove chlapecek v noci kolem 2. vstal a proste zacal behat po chodbe a zavirat a otvirat ruzne dvere...kdyz ho chtela vzit zpatky do loznice, tak se uplne nepricetne rozzuril, ale to se clovek nemuze zlobit ze, kdyz to nechape. Tak jsme toho moc nenaspali;-)....svagrova ma take dve deti, jeste starsi holcicku a protoze nechtela dat maleho do ustavu, tak se ji ted rozpada manzelstvi, je to slozite, pokud to neprijmou rodice..myslim jako babicka a dedecek, tak se s tim da preci jenom lepe vyporadat, nez kdyz se s tim nedokaze smirit partner.
Ad. moje kamaradka, ta ted prave prochazi fazi, kdy si nechce pripustit, ze je neco s jejim ditetem spatne, neustale mi predtim rikala, ze treba zacne mluvit pozdeji, jenze jeji dcerka ma tech autistickych projevu vice, hlavne to, ze nereaguje na jmeno, nemluvi vubec, ani mama....to je k zamysleni. Ja ji jen chtela dat kontakt na centra s detmi, co maji autismus, to mi dala svagrova, hodne tam detem pomahaji hlavne ten rozvoj komunikace...pomoci ruznych karticek apod.....porad premyslim, jak byt kamaradce nablizku, ale nedotknout se ji. Tak ted volim taktiku, delame, ze se nic nedeje....doufam, ze se s tim vyrovna a odbornika vyhleda. Vim, ze kdybych ted s ni na to tema neco prohodila, ze by se me stranila uplne.
Vam, preji hodne sil a radosti z kazdeho pokroku.
Petanda
|
|
|
| Marta, syn Marek (3 roky) | •
|
(9.2.2008 18:52:29)
Za sebe muzu rict tohle: samozrejme, ze denne clovek potka spoustu lidi, kdyz nejak s nama navazi kontakt ( ono totiz Marous je az moc socialni, jak nema rad male deti, o to vic miluje pozornost lidi dospelych, takze se na ne usmiva, ma tendence na ne sahat, atd...)a zacnou na nej mluvit (nacez on neodpovi, protoze nemluvi), ja vsem rikam, ze ma autismus. Reakce jsou ruzne: nevedi, o co jde, ale i tak se bavi dal, vedi o co jde, ale jen proto ze videli Rain mana :), takze mi neveri, ze syn ma tutez diagnozu (vzdyt preci vypada normalne, ze?), nebo vedi o problemu vic, coz je asi nejlepsi varianta. Me osobne nejvetsi radost udela, kdyz se se mnou ten clovek bavi normalne dal, treba se spolecne zasmejeme tem "uzasnym kouskum", ktere on obcas umi predvest....asi nejhorsi je, kdyz se lidi leknou, pak se tvari soucitne a nedej boze: zacnou se vyptavat, jestli jsme nekdy premysleli nad tim, dat ho do ustavu - ano, i tohle se mi bohuzel stalo. I kdyz mam dite jine, jsem porad mama jako kazda jina, se starostma uplne normalnima ( jen jich mam par navic). On totiz taky nas syn umi klasicky zlobit, mam kamaradku se zdravym chlapeckem a obe obcas na ty nase certy nadavame uplne stejne :) Tak to je muj nazor. Co se tyce te kamaradky, bohuzel, nekdy to lidi neumi prijmout, ze se neco deje, my jsme se taky smirovali s timhle dlouho, vime to uz rok, s tim, ze 1.tuseni jsem mela cca od jeho 18 mesicu. Ale co se diagnoza potvrdila, Marecek uz nema babicku, ani dedecka - nechteli a nechteji tomu verit, spise kladou vinu me a spatne vychove, ale to je bohuzel dost casta reakce v rodine. Takze tak.
|
|
| Marta, syn Marek (3 roky) | •
|
(9.2.2008 18:54:04)
Za sebe muzu rict tohle: samozrejme, ze denne clovek potka spoustu lidi, kdyz nejak s nama navazi kontakt ( ono totiz Marous je az moc socialni, jak nema rad male deti, o to vic miluje pozornost lidi dospelych, takze se na ne usmiva, ma tendence na ne sahat, atd...)a zacnou na nej mluvit (nacez on neodpovi, protoze nemluvi), ja vsem rikam, ze ma autismus. Reakce jsou ruzne: nevedi, o co jde, ale i tak se bavi dal, vedi o co jde, ale jen proto ze videli Rain mana :), takze mi neveri, ze syn ma tutez diagnozu (vzdyt preci vypada normalne, ze?), nebo vedi o problemu vic, coz je asi nejlepsi varianta. Me osobne nejvetsi radost udela, kdyz se se mnou ten clovek bavi normalne dal, treba se spolecne zasmejeme tem "uzasnym kouskum", ktere on obcas umi predvest....asi nejhorsi je, kdyz se lidi leknou, pak se tvari soucitne a nedej boze: zacnou se vyptavat, jestli jsme nekdy premysleli nad tim, dat ho do ustavu - ano, i tohle se mi bohuzel stalo. I kdyz mam dite jine, jsem porad mama jako kazda jina, se starostma uplne normalnima ( jen jich mam par navic). On totiz taky nas syn umi klasicky zlobit, mam kamaradku se zdravym chlapeckem a obe obcas na ty nase certy nadavame uplne stejne :) Tak to je muj nazor. Co se tyce te kamaradky, bohuzel, nekdy to lidi neumi prijmout, ze se neco deje, my jsme se taky smirovali s timhle dlouho, vime to uz rok, s tim, ze 1.tuseni jsem mela cca od jeho 18 mesicu. Ale co se diagnoza potvrdila, Marecek uz nema babicku, ani dedecka - nechteli a nechteji tomu verit, spise kladou vinu me a spatne vychove, ale to je bohuzel dost casta reakce v rodine. Takze tak.
|
|
|
| Jáša, dva kluci | •
|
(9.2.2008 10:10:16)
To je hezký příběh (na Dobromyslu)
Náš starší syn má Aspergerův syndrom, ve věku tří let se velmi podobal chlapečkovi z úvodního článku, akorát, že my jsme ještě neznali diagnozu - ta byla určena až v sedmi letech, teď je mu 8 a půl. Já jsem podezření na Asp.syn. měla už tenkrát, ale psychologové a lékaři nám to vyvraceli. Bylo to velmi náročné období, ale zvládli jsme to, ne vždy správně a v klidu, ale myslím, že syn má "dobře nakročeno". Pořád si žije ve vlastním světě, pořád ho rozčiluje, když se něco změní, pořád se nové situace musí "učit", ale s postupem věku to jde lehčeji. Je velmi důležité najít školku a školu s přívětivým prostředím a přístupem.
|
| Žlababa (Postižené Děti cz) | 
|
(9.2.2008 10:39:03)
Holky, moc díky za podporu. Nejsem žádná hrdinka, jsem si jistá, že každá z Vás by pro své dítě udělala maximum pokud by bylo jakkoliv nemocné. My máme diagnózu zatím čerstvou, takže jsme ještě nic moc nestihli. Nejdříve jsme si mysleli že syn je prostě trochu zvláštní. Až podobné články na webu a hlavně moje kamarádka mne přivedli na myšlenku, že se může jednat o autismus. Napsala jsem to proto abych třeba někoho dalšího kdo řeší podobné potíže přiměla najít odbornou pomoct. Protože je jasné, že ta je potřeba.
Jsme rádi, že jsme to zjistili tak brzy, už ve třech letech. O dietě uvažujeme, ale nejdřív chci zjistit více informací. Bohužel naše zdravotnictví tuhle metodu nijak nepodporuje tak je myslím celkem problém udělat potřebné krevní testy. No zatím se v tom moc nevyznám.
Bohuno, celkem by mne zajimalo jake terapie jste absolvovali se synem, pokud bys mela trochu casu, napis mi na e-mail, diky. Danielo, vím, že by bylo fajn kdyby si hrál nějak normálně, ale o to on nestojí, jsem ráda, že se rozvíjí aspoň nějak.
Insulo, na ten cestovní nočník kouknu díky, to mne nenapadlo.
Praha - je mi jasné že tam je nabídka pro autisty pestrá. My jsme ale z Brna. I když i tady pomoc je.
H&M a máte taky diagnostikovaný autismus, nebo něco jiného?
Petando a co poslat kamarádku k logopedce? Logoped není běžně vnímaný jako doktor a ten dokáže taky dost diagnostikovat, je to totiž vlastně speciální pedagog, takže má vystudové dost psychologie.
Jášo, také si myslím, že syn má Aspergrův syndrom, ale diagnózu má dětský autismus. I když ono je to celkem jedno, autismu je to tak jako tak. Jsme objednaní do Prahy k Thorové, což je kapacita přes autisty, ale čekací doba je půl roku, takže tam jdeme až o prázdninách, tak předpokládám, že tu diagnózu nějak upřesní a řekne taky co s malým dál dělat.
Ještě jednou, díky všem.
|
| & |
|
(9.2.2008 19:54:54)
Zlababo,
Syn zatim nema diagnistikovany autismus, zatim se hovori "jenom" o mentalni retardaci, pani co k nam chodila z Rane pece, detska psycholzka v duchodu, si mysli, ze Marta asi bude mit nejakou poruchu autistickeho spektra. Ma dost problemy v soc. oblasti. Funguje na nej dobre, kdyz s nim jednam, jako by byl autista byl. Zatim se mi ho nechce ho nechavat vice testovat, chodi do skolky, ktera nam vyhovuje.
|
|
| bohunak | 
|
(9.2.2008 22:05:35)
Zlababo, kazdopadne Ti pisnu email
Zrovna jsem cetla ten clanek na dobromyslu, je nadherny, nejvice se mi libi ta veta o trpelivosti Akorat s tim, ze muj syn je dokonaly, ja ho prijala takoveho,jaky je a neminim menit jeho dusicku
Petando, neporadim Ti, jak na Tvoji kamaradku, je to moc tezke, hodne rodicu se nechce smirit s tim, ze jejich detem "neco je", ze jsou jini.Memu manzelovi to trvalo taky dele, porad mi tvrdil, ze nas syn je uplne "normalni" dite(nesnasim slovo normalniJa za Joela bojovala,a snazila se mu vysvetlit, ze pokud bude zit ve slepote, ze tak akorat ublizuje svemu synovi.Nakonec sel s nama na posledni pohovor s lekari a nakonec se s tim vsim smirilRodice, kteri si nechcou pripustit,akorat ublizuji svym detem.
Nekdo tady psal o tom, ze mi zavidi, kolik terapii Joeli dostalNo, taky nas to stalo hodne usili,ja se nedala
Muj syn je vysocefunkcni autista a ja jsem na nej strasne moc hrdaHrda na to, jak se vsechno snazi zvladat,a jak nadherne dite mam
Hodne stesti Bo
|
| & |
|
(10.2.2008 8:06:28)
Bohunko presne,
Taky mne to dite "ktere neni dokonale" trosicku zarazilo, protoze me moje dite take prijde naprosto dokonale. Syn chodi do spec. skolky, ty deti jsou tak uzasne. Na druhou stranu jeste se mi libila ta pasaz o sobeckosti.
Manzel mel take problem vubec pripustit, ze Marta je "jiny". Na stesti k mam zacala chodit terapeutka z Rane pece, dost nam pomohla oboum. Manzel kdyz se zacalo resit, ze Marta zaostava, tak mu zacal cist silene slozity pohadky, rikal: "Koukej on sedi a posloucha." :o{{
Pribuzni, no my se s nima tak casto nevidime {kvuli vzdalenosti}, ale taky si mysli, ze jsem na Martu moc meka, ze s nama Marta cvici atd..
|
|
|
|
|
| Iveta | •
|
(10.2.2008 6:57:03)
Jestli ve třech letech jezdí ve tříkolce - a zaostává o 14 měsíců?
To je divné.
Není běžné, aby dítě ve třech letech toto zvládalo, často točí kolečky pozpátku, nechápou to! (A to i jinak šikovné děti, posléze jedničkáři!).
|
| & |
|
(10.2.2008 8:17:41)
Iveto diky,
On na ty trikolce zacal jezdit uz ve dvou a pul a to chodit zacal az ve dvaceti mesicich. On vypada dost nesikovne, protoze ma kvuli syndromu telesny disproprce, takze chodi dost nestabilne, ma o dost vetsi dlane a kratsi prsty, presto ma jemnou i hrubou motoriky doubrou, tuzku se naucil drzet sam spravne, navlika male koralky...
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)