| Markéta | •
 |
(16.12.2007 11:59:18)
Zdravim všechny!!
já mám skoliosu od malička,dnes je mi 32 let. Mamka na to přišla když mi myla vlasy a byla jsem v předklonu nad vanou. Upozornila na to doktorku a ta prý nijak zvlášť nereagovala. Na základní škole, už byla skoliosa patrnější a po důkladném vyšetření jsem jela poprvé v 6. třídě do léčebny. Strávila jsem tam něco přes 3 měsíce, do dnes z toho mám trauma. Pamatuju si to jako včera, tváře sester, kamarádek, jména.... Také zákazy televizí, nedělního kina v tělocvičně, zákazy pošty a to jen proto, že jsem třeba nejedla dobře nebo že jsme si o polednim klidu povídaly s kamarádkou. Bylo to za socialismu, dnes už je to třeba lsepší. Měli jsme denní režim, každý den hodinu cvičení, občas masáže, plavání, vodéléčbu, trakce - polohování hlavou dolů asi 15 minut (už nevím přesně). Do té samé dětské léčebny ortopedických vad v Lipnici nad Sázavou jsem jezdila pravidelně až do 8. třídy. Nosila jsem nízký korzet i podatěnku. Dále jsem každý půl rok šla na kontrolu, rentgen a kontrola v předklonu. Doktor mi řekl, že je to na můj věk celkem vážné a doporučil mi cvičení a kontrolu za dalších 6 měsíců. Takže už se nic nedělo. Samozřejmě, že puberťák má jiný starosti, než ráno a večer doma cvičit. Na to si nenajde čas ani zdravá holka, která by chtěla trochu zhubnout, natož dítě, kterýmu je to celkem jedno, protože je prostě blbý a má pocit, že cvičí pro rodiče než pro sebe. Dneska je mi 32 let,mám 2 malý děti i když si pamatuju, že mi je tenkrát doktor moc nedoporučoval, tedy max. jedno. Skoliosu mám esovitou, nejdříve se páteř vybočuje mezi lopatkami a jak se ten tlak snaží vyrovnat křížová páteř, začne se uhybat taky. Mám docela štěstí, že mě záda nebolí (tedy aspoň zatím), začínám se trochu zadýchávat, to jak se deformují plíce. U mě je skoliosa patrná v plavkách, proto nerada jezdim k vodě a zrovna plavání je tak důležitý a v předklonu. Takže se to snažím skrývat oblečením a rovnou chůzí. Mám strašný strach ze stáří, že ze mě bude ta ohnutá babička, která bolestí noci probdí, že se stanu terčem posměchu. Manželovi to nevadí, ale musim si dávat pořád pozor aby to nebylo vidět, takže na to myslim vlastně neustále a je to tedy i na psychiku. Dokonce si mi jedna doktorka dovolila říct, že zepředu vypadám jako modelka a zezadu jako baba jaga :-) Jo a tenkrát jsem taky měla dvoje učebnice, nebyl s tim žádnej problém, za komunistů se neplatili ani jedny.
Všem Vám přeji rovná záda a hodně štěstí a úspěšnou léčbu.
|
| Novotňásci | 
|
(16.12.2007 17:17:36)
Markéto.Nevěš hlavu.I teď se s tím dá něco dělat.Přesně vím o čem mluvíš.Já taky byla v léčebně se skoliózou.A paradoxně jsem se potom stala rehabkou.A to mi pomohlo.Profese mne nutila se hýbat a cvičit pravidelně.Prostě mojí náplní práce bylo zdravotní cvičení.
Pokud chceš pro svá záda něco udělat tak vyhledej nejbližší rehabilitaci a chtěj,aby tě naučily cvičení podle paní Schrottové.Možná se budou krouti,že nevědí co po nich chceš.Je to dost možné,že ho neznají.Ale v tomto případě neznalost neomlouvá.V Brně v "doškolováku" tuto metodu lektoruje paní.Jendeková.Já u ní 1/2 roku pracovala.Cvičení je náročné na přemýšlení i fyzicky,ale spolehlivě ti srovná záda.Sestává se z polohování na míčkách a cvičení na gym.balónu.K tomuto cvičení se dá krásně používat nábytek doma.Je třeba se ho,ale správně naučit jinak by to taky mohl být velký průšvih.
|
| kavenka |
|
(22.12.2007 0:36:26)
Lído mám na Vás velkou prosbu o radu ohledně cvičení p.Schrottové, pomáhá i po třicítce?
Je mi 31 let, mám dvouletá dvojčata a skoliozu přes 50 stupňů.
Po porodu mám velké bolesti, při kterých mám problém ráno vylézt z postele a bohužel je skolioza od té doby hodně patrná!
Chodím na rehabilitaci (cvičení, plavání). Moc to nezabírá.
Mám hrůzu ze stáří, přesně tak, jak píše Markéta, z bolestí i z reakcí okolí.
V pubertě jsem jezdila do léčeben a nosila vysoký korzet.
Manželovi to naštěstí zatím nevadí, ale vím, že je to i tak dost vidět a nechci, aby se můj stav zhoršoval.
Lékaři a rehabilitační pracovníci mi zatím moc neporadili.
Byla jsem i v Motole, každý se podívá řekne, že je to hrozné a že mám cvičit.
Ale cooo?
Mám ještě nějakou naději na zlepšení? Moc vám děkuji za odpověď. El.
|
| Novotňásci |
|
(22.12.2007 20:15:01)
Kávenko,zkusit se to může.Myslím,že by to mohlo zabrat.Ale je to fuška a chce to odborný dozor než se to pořádně naučíš.Nevím kdo to v Praze cvičí,ale dobrá rehabilitace je u Boromejek pod Petřínem.Já tam začínala svoji kariéru a šéfová nás tam pořádně honila,aby jsme se toho co nejvíce naučili.A pan primář Papoušek je machr na svém místě.A potom, si soukromou rehabilitaci zařídila i moje kolegyně z Petřína.Teď se jmenuje Markéta Horthová nebo Hortová. Zkus to dohledat a doptat se.Já na ní kontakt nemám.
Paní Schrottová to cvičení vymyslela sama bez znalosti anatomie.To se doučila až později,když to chtěla učit ostatní.Sama byla "hrbatá" a každý, hlupák, se jí stranil.Prostě se postavila před zrcadlo a snažila se všechna vybočení "zastrčit"zpět. Po nějaké době se to začalo dařit.A ona se rozhodla doplnit si zdravotní vzdělání a učit to i ostatní kdo měli stejný problém.Zdá se to jednoduché,ale je to velmi složité.Chce to přijít na ten vlastní princip cvičení.Je to totiž náročné i na logiku.Kdo na ten fígl příjde tak pak už to jde samo. Držím ti palce ať se ti to spraví.
50stupňů je hodně.A že nevylezeš z postele se ani nedivím.Já totiž po porodu měla problém vystřelit rychle z postele k dětem.Pomohlo mi cvičení na míči a Diclofenak.Ten je na předpis.
|
|
|
| kavenka |
|
(22.12.2007 0:36:35)
Lído mám na Vás velkou prosbu o radu ohledně cvičení p.Schrottové, pomáhá i po třicítce?
Je mi 31 let, mám dvouletá dvojčata a skoliozu přes 50 stupňů.
Po porodu mám velké bolesti, při kterých mám problém ráno vylézt z postele a bohužel je skolioza od té doby hodně patrná!
Chodím na rehabilitaci (cvičení, plavání). Moc to nezabírá.
Mám hrůzu ze stáří, přesně tak, jak píše Markéta, z bolestí i z reakcí okolí.
V pubertě jsem jezdila do léčeben a nosila vysoký korzet.
Manželovi to naštěstí zatím nevadí, ale vím, že je to i tak dost vidět a nechci, aby se můj stav zhoršoval.
Lékaři a rehabilitační pracovníci mi zatím moc neporadili.
Byla jsem i v Motole, každý se podívá řekne, že je to hrozné a že mám cvičit.
Ale cooo?
Mám ještě nějakou naději na zlepšení? Moc vám děkuji za odpověď.
|
|
|
| Zuzana, 2 vnoučata | •
|
(17.12.2007 9:01:31)
Markéto, přečetla jsem si váš příspěvek, neklesejte na mysli, musím vám říci, že já sama mám skoliózu od útlého mládí, na základní škole jsem chodila na nějaký rehabilitační tělocvik, krátce,měla jsem levé rameno výš. V 16letech na gymplu už mě tak bolela záda, že pro mě byl problém vydržet sedět v lavici bez pohnutí několik hodin. V 18 letech mi lékař napsal lázně, ale protože otec to podal pozdě, po termínu který stanovilo ROH, tak jsem žádné lázně nedostala. Pak jsem měla během dvou let dvě děti, to byl záběr na páteř a ve 29 letech jsem prvně jela do lázní.Když jsem tam chodila na některých vodních procedurách nahá, ženské říkaly, že mám postavu jako modelka a divily se, co v lázních vůbec dělám. Ta skolioza tedy nebyla na první pohled tak moc vidět, i když při bližším pohledu bylo nepřehlédnutelné, že mám lehce odstálé lopatky díky špatně klenuté páteři(plochá záda) a navíc mám esovitou skoliozu. V té době jsem necvičila, což byla chyba, po porodech jsem dost zhubla a jak jsem byla hubená, měla jsem 52 kg a měřila 170 cm, skolióza se ještě zhoršila. Chodila jsem střídavě na rehabilitace prakticky celý život, dnes je mi téměř 55 let a sedím v kanceláři a občas mi to pěkně bolí, ovšem na druhou stranu zase díky tomu, že v posledních letech pravidelně denně cvičím ráno i večer tu páteř nemám v tak strašném stavu. Snažím se jezdit často do lázní, to mi hodně pomáhá. Páteř mě tedy zlobí celá, v krční mi rostou výrůstky, pod lopatkou mám atrofované svalstvo a bederní páteř mám oploštělou, ale v oblečení pořád ta postava vypadá dobře a protože se snažím chodit rovně, tak si moje okolí celý život myslí, že jsem zdravá sportovkyně ... (tedy ti, kteří neví, jak často chodím na rehabilitaci...). Ve zhruba 37 letech se mi hrozně skřípla páteř právě pod tou lopatkou a to jsem tedy měla problém vůbec dolézt na WC...Ale pokud se člověk snaží pořád hýbat a správně cvičit (některé cviky mohou i ublížit, pozor na to!!), tak může dobře fungovat i ve vyšším věku. Jezdím i na běžky, dávám si pozor na prudké pohyby, neboť letos na jaře se mi k potížím přidružil ještě výhřez bederní ploténky, to vůbec netuším, jak jsem k tomu přišla, není dobré dělat nějaký jednostranný pohyb delší dobu. To mě tedy trápilo půl roku a bylo to bolestivé, ale už zase mohu chodit i tančit. Ale jak vylezu z postele, hned cvičím - opatrně, žádné prudké pohyby, dobré je na skoliozu prodýchávání - kleknu si jako když se muslimové modlí, hlavu přitáhnu ke kolenům, ruce podél těla dozadu - a nosem hluboký nádech tak, aby vzduch "nafukoval" záda. A to dělám opakovaně. Tento cvik je dobré dělat i přes den, je-li k tomu možnost. Taky jsem naštěstí nikdy neztloustla, protože pro skoliozu není dobrá ani přílišná hubenost, ale už vůbec ne nadváha. A co mi pomáhá též, to cvičím každé ráno (pokud tedy zrovna nemám něco skřípnutého), je z jógy Pozdrav slunci - doporučuji vřele. Protáhne celé tělo. Jsou tací, kteří jej cvičí i v 80..
|
|
| Marta a Natálka 11/06 | •
|
(18.12.2007 10:59:29)
Mám hodně těžkou esovitou skoliosu, zjistili mi jí ve 13letech, teď je mi taky 32. Nosila jsem do 19let korzet,cvičila jsem i když přiznávám, že ne každý den, ale minimálně obden jo a výsledkem bylo neustálý zhoršování a zhoršování. V 18 mě chtěli operovat, ale nakonec řekli, že by výsledný efekt nebyl tak velký a je to velmi riskantní. Nejhorší je, že se to stále zhoršuje i v dospělosti. Zvažovala jsem jestli mám otěhotnět nebo ne, ale touha po dítěti byla silnější a já to riskla. Teď je malé rok a stálo to za to. Myslím, že mi záda bolí míň, než když jsem seděla celý den v práci u počítače. Cvičím každý den, chodím na jógu a plavat. Nejdřív mi říkali, že je skoliosa dědičná (u nás jí nikdo neměl), teď zase říkají, že se dědí sklon ke skoliose. Nevím, ale co si pod tím mám představit. Mám o Natálku strach.
Přeji všem rovnou páteř a nebolavá záda.
|
| Novotňásci |
|
(18.12.2007 13:29:32)
Ano,to se říkalo,že skolióza je dědičná.Ale není to až tak pravda.Skolióza může vzniknout při rychlém růstu v pubertě.Dítě se rychle vytáhne a ochablé svaly páteř neudrží.Pravence skolióz spočívá v posilování zádových svalů už od útlého dětství.Prostě s dětmi sportujete.Nenechte je si zvyknout na lenošení u počítače nebo televize.
Marto,natálka již asi zkouší chodit.Až bude v létě běhat tak si všimej hlavně postavení kolen a zda se jí neuvolňuje klenba(kotníčky vybočené k sobě).Jestli se ti nebude něco zdát tak hned napochodujte k dětskému a nech si napsat konzultaci na ortopedii.Tam ti řeknou zda je vše v pořádku,případně zahájí léčbu.Nejprve pasivní a až natálka trochu pochytí rozoumek tak tě s ní pošlou na spec.cvičení.Čím dříve se vada nohou podchytí tím měnší bude v pubertě riziko získání skoliózy.Ale nepalaš se zbytečně.Ještě je na to čas.Svaly chodidla se začínají zpevňovat a tvarovat až kolem druhého roku dítěte.
|
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)