| Niky | •
 |
(22.5.2007 9:28:12)
Ahoj, moc ráda bych tě nějak uklidnila, ale asi nejsem ta nejpovolanější - děti totiž ještě nemám, tak vlastně nevím, o co kráčí. Můžu ti jenom držet palce.
Z čeho mám strach já, je porod v porodnici. Když vidím, jak mne rozhodí blbá návštěva obvodní lékařky, když mám chřipku, neřkuli návštěva gynekologie, jak si hned začnu připadat pomalu na umření, nechci vidět, jak to bude vypadat. A vzhledem k tomu, že momentálně žiju jednou nohou v rozbordeleném bytě ve městě a druhou nohou na rozestavěné chalupě, kam se máme stěhovat, tak porod doma taky moc nevidím. Možná právě proto pořád ještě nejsem těhotná, i kdybych chtěla. Snad leda to Vrchlabí... :-)
Neboj se, budete na porod dohromady přece tři, nepočítaje pomocníky, a to už je nějakých lidí, ne?
|
| Teka + 2 zlobiášové | 
|
(22.5.2007 9:43:06)
Kiki, pokud na tyhle věci věříš, zkus odblokování pomocí kineziologie. Tvůj strach musí mít nějakou příčinu o které ty nevíš a touto cestou bys jí mohla odhalit a poté i odstranit. Držím palce.
|
| Jana038 | 
|
(22.5.2007 10:00:18)
To mi připadá jako super nápad. Moc nic o ní nevím, ale vím, že moje švagrová na ni chodila se svým synem, když měl strašnou hrůzu ze školy (měli tam pitomou učitelku, on je dyslektik, úča se nenamáhala zjišťovat si nic o jeho problémech a tak mu už v první třídě přede všemi dětmi říkala, že je blbej apod. - no dovedeš si představit, jak to s hodně citlivým dítětem zamává). A zadařilo se - on se uklidnil, přešel na jinou školu, tam se začali zajímat, zjistili, že je dyslektik, přešel na speciální školu pro děti s poruchami učení a je klííííídek. Dneska je to pohodový 20ti letý kluk. Tak seber odvahu, poptej se třeba u lékaře, kterému důvěřuješ, projdi internet...Držím palce!!! Sama mám dvě děti, moc bych chtěla třetí a stojí to za to.
|
| LENKA, Alešek, Lucinka | 
|
(22.5.2007 13:54:02)
To jsem taky chtěla poradit. A ještě by možná pomohly Bachovy esence, ale to by ses musela domluvit s někým, kdo se jimi zabývá. Vím jen, že na panickou hrůzu pomáhá devaterník, já ho zrovna užívám. Mám taky panické hrůzy z doktorů, ježdění auta po městě apod. Je toho víc. Byla by škoda vzdát se dětiček. Hodně štěstí.
|
| Rosina | •
|
(22.5.2007 14:19:27)
Na kineziologii jsem neslyšela nejlepší reference. O rady a zásahy na pomezí psychoterapie se tu pokoušejí lidé bez dostatečného odborného vzdělání, kterým k výkonu praxe stačí absolvování několika kurzů. Setkala jsem se také s člověkěm, kterému prý kineziologie pomohla, ale na základě rady, kterou bych dotyčné dala také, a ke které člověk nepotřebuje výcvik z kineziologie, ale vystačí si se zdravým rozumem. Já osobně bych se zkusila poptat po zkušeném psychologovi (psycholožce), který by mohl pomoci problém rozkrýt a vyřešit.
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(22.5.2007 14:44:33)
souhlasím s Rosinou. Kineziologii bych z různých důvodů nedoporučila. Ale dobrý psycholog by ti měl pomoci porozumět tomu, jak se v tobě tahle panická úzkost objevlila, a pomoci ji zvládnout. nevzdávej to!
|
|
| Vamp | •
|
(23.5.2007 9:07:00)
nesouhlasím,mám dobrou vlastní zkušenost,kinezioložka mi moc pomohla -možná by tě zajímalo,že tato paní je mimo jiné i vystudovaná psycholožka,takže o nedostatečném vzdělání v tomto oboru by se dalo polemizovat - ostatně je to jako ve všem jiném - jsou dobří i špatní zedníci,doktoři i uklizečky - k psychologovi bych nešla,jelikož oni mají stejné naučené postupy - šablonu,do které tě napasujou,ať chceš,nebo ne,tato paní,která pomohla mě je velmi citlivá a kombinuje znalosti z psychologie s alternativními metodami,o tom,že mi pomohla mám dost jasný důkaz,takže já tomu věřím.
|
| Marcela | •
|
(24.5.2007 8:34:57)
Ahoj,
Souhlasím spíš s Vamp - ve svém životě jsem chodila k psychologům, k psychiatrovi a využila jsem i alternativní pomoc. Mohu srovnávat. Je důležité koho si člověk vybere - jakou konkrétní osobu. Ale přijde mi to, že ta homeopatie, regrese, meditace, kineziologie (ale myslela jsem si, že toto je spíš pro děti - že pro dospělé je regrese) atd. má větší možnosti než klasická psychologie nebo psychiatrie, mohou opravdu pomoci vyřešit příčinu a problém odstranit.
Marcela
|
|
|
|
|
| Petra a Natálka | •
|
(22.5.2007 20:39:22)
čau maminy a rádo by maminy.
strach z porodu sem taky vždycky měla, ale za těch pár hodin bolesti to stojí za to.dneska už je to přes 4 měsíce od porodu a moje miminko je to nejkrásnější a nejsladší na světě. a i když můj porod zrovna nebyl růžovej a krátkej, a následovali i komplikace, stejně to za to stálo.a neměnila bych.uvědomte si!miminka musí na svět a pro ně je to tisíctkrát horší než pro vás, i když si myslíte opak!Bůh stvořil ženu, která je schopna nosit a porodit miminko! jak řekla paní doktorka v porodnici, kdyby měli rodit muži měli bysme místo porodnice Důchoďák! Nebuďte poseroutky jako muži!Porod trvá hodiny! život vašeho dítěte roky! A bolest příjde ještě mnohokrát v jiných formách!
|
| ivaa | •
|
(22.6.2007 8:49:29)
nevěřim,že je to pro dítě tisíckrát horší,prostě nevěřim.a i kdyby,tak na to okamžitě zapomene-na rozdíl od vás.já rodila 15 hodin,přírodně ,bez nástřihu,přirozeně,ale ani po čtyřech letech na to nevzpomínam ráda.bylo to děsný,krutý,nikdy už to nechci zažít-proboha!
no ale souhlasím s tebou,že je to jeden úúúúděsnej den bolestí za celý život tvýho dít"átka.co z toho plyne?že jdu já blbec znovu do toho:-)
|
| Raduna | •
|
(22.6.2007 11:37:31)
Ivo,
z tve odpovedi neni jasne, co by melo byt tisickrat horsi. Jestli CR nebo vaginalni porod. Nebo jak to vlastne myslis?
|
|
|
|
|
| Insula | 
|
(22.5.2007 17:07:18)
Milá zakladatelko, naprosto tě chápu. Co se zkusit svěřit svému gynekologovi???? Vím, že císař na přání u nás možný není, ale snad by měl pochopení. Navíc když se chce, tak všechno jde. Takže doktor si vždycky může císaře zdůvodnit. Možná že se dá i psychika považovat za zdravotní komplikaci, ale to nevím, to by sis musela zjistit. Navíc se tady na rodince (myslím v diskuzi "císařský řez") objevily i maminky, které ho na přání měly. Nevím, tedy jestli si ho nemuseli zaplatit. Ale konkrétní porodnici uvést nechtěly. Ale možná by ti napsaly na mail, kde rodily sekcí na přání.
|
| Insula |
|
(22.5.2007 17:11:37)
Jo ještě jsem chtěla doplnit, aby sis nemyslela, že je to bez bolestné. Já měla dva, u obou jsem byla přitom. První nastal po dlouhém a nepostupujícím porodu a druhý už byl plánovaný. Při normálním porodu máš bolesti, při císaři je máš potom. :-)))) Ale dá se to vydržet. Můj druhý plánovaný císař byl super a i jsem se rychle zotavila. Ale je to 6x rizikovější pro matku než normální porod.
|
|
| hanah | •
|
(24.5.2007 10:37:55)
Insulo,souhlasím s tebou...jsem si jistá, že indikace k sekci by neměl být takový problém, možná, že to nebude zadarmo, ale to pro tebe asi nebude prioritní, že?
|
| Insula |
|
(24.5.2007 11:36:05)
Ano Hanah, jsem pro to, aby se žena mohla rozhodnout. Nevěřím, že by všechny ženy chtěly rodit císařem. Také jsem chtěla přirozený porod, leč nebylo mi to přáno. Ale necítím se kvůli tomu nějak "méněcenná" nebo tak něco. Důležitý je přece výsledek dvě krásné, zdravé děti. :-)
|
|
|
|
| kasilda | 
|
(25.5.2007 15:12:52)
Kinezilogie?? Nedoporucuji!!! Pracuje se pomoci odkysliceneho mozku. Dela se to tak, ze zhluboka hodne a rychle dychas, az se dostanes do zvlastniho tranzu. Nejen ze mi to muj problem neodstranilo, ale JIZ NEKOLIKRAT JSEM SE PO TETO ZKUSENOSTI NECHTENE DO TOHOTO TRANZU DOSTALA, KDYKOLIV JSEM JEN O TROSKU VIC DYCHALA, TREBA PRI BOLESTI ATD.
|
| azul |
|
(25.5.2007 15:16:11)
To si si spletla pojem a průjem, mluvíš o holotropním dýchání, kineziologie je něco úplně jiného.....
|
| kasilda |
|
(25.5.2007 18:54:29)
Ne neboj, zas tak spatne na tom nejsem... Byla jsem na obojim... Ale mas pravdu, ze jsem popisovala holotrop.
Kineziologie te vyzdime jeste vic, ale financne. Tam slibuji , ze se vysledek dostavi, ale az po nekolika sezenich, zatimco holotropni dychani muze byt jednorazove.
|
|
|
|
|
| Hana | •
|
(22.5.2007 10:29:06)
Mám ten samý problém s tím rozdílem, že už dítě mám - ale našla jsem si doktorku, která pochopila, že ten zvýšený tlak není choroba ale stres z doktorů, dokázala mne uklidnit a pochopit, že když lezu na kozu, není to totéž co jít pro rohlíky. Rodila jsem v naprosté pohodě ve Vrchlabí - jenže to je teď zavřené a nevím, kam půjdu s dalším dítětem, možná zdrhnu do zahraničí, nebo budu rodit doma. Náš zdravotnický systém je nastavený blbě - dobře se v něm mají jen ženy co jsou rizikově nemocné a jsou vděčné za co nejvíce různých vyšetření, testů a medicínských zákroků. Pokud má někdo strach z bolesti, ale jinak je v pořádku, nikdo tady s ním neumí pracovat a někde se ani nelze domluvit, že možná ten epidurál v tomto případě bude dobrý, když už nepomůžou ani masáže zad, ani teplá voda (vanu prý zakázali už i na Bulovce!). A ženy co jsou v pořádku, bolestí se nebojí, ale mají strach z anonymního nemocničního prostředí a neznámého personálu si tady ani neškrtnou :-(((((((((((
|
| nicota | •
|
(22.5.2007 13:56:59)
Tvoje přiblblá poznámka,že se mají dobře rizikové těhot.že jsou rádi za péči mě dost nadzvedla ze židle.Měla jsem dost rizikové těhotenství a nemůžu říct,že bych se z tříměsíčního ležení v nemocnici nějak radovala nebo si to užívala mám trauma do dneška.Někdo si těhotenství užívá i o tom ,tak mluví.Když jsem byla těhotná po druhé za každým měsícem jsem řekla:fuj další měsíc za sebou a počítala každý týden před sebou.Kdo nezažil velmi rizikové těhotenství nebo nedejbože předčasný porod neví jaké má štěstí.Kdo to zažil,tak určitě potvrdí raději 24hod.porod něž 9měsíců hrůzy a strachu a příšerných vyšetření a zákroků.
|
| Luciena | •
|
(23.7.2007 13:12:49)
Naprosto s tebou souhlasím. Při prvním těhotenství jsem ležela 5 týdnů v nemocnici s tím, že jsem nemohla ani na záchod. Krvácela jsem jak na jatkách a nakonec jsem potratila císaře ve 21. týdnu. Hrůza. Teď jsem po druhé těhotná a odpočítávám každý den, týden, měsíc. Rodit mám za 3 a půl týdne a denně se modlím, ať je mimi v pořádku. Rizikové těhotenství je hrozné. A navíc. Každá v téhle oblasti máme svůj problém. a pro nás je ten největší na světě, protože je náš. I kjdyž pro ostatní to může být úplná prkotina.
|
|
|
| Jana | •
|
(22.5.2007 15:11:44)
Hano,píšeš že náš zdravotnický systém je špatně nastavený. Myslím že by tě hodně rychle vyvedly z omylu některé ženy které žijí v zahraničí. Sestřenice žije v Norsku,tam je naprosto běžné,že na kontrolu v těhu chodíš tak 2x,3x za celé těhotenství. Sestřenka když chtěla aby jí doktor udělal ultrazvuk tak si musela hoodně dupnout. Kamarádka se provdala do Usa a tam je to podobné. I když máš dobré pojištění tak nedělají spoustu vyšetření,která jsou u nás jako základní.
A pisatelce příspěvku: Chápu tvůj strach z porodu a jestli tě to uklidní,tak až dospěješ do stádia kdy si budeš mimčo opravdu přát,tak tvůj strach,né že přejde,ale bude zvladatelný a ty miminko zdárně donosíš.
|
| Raduna | •
|
(26.5.2007 21:04:43)
Jano,
pisatelce je ale uz pres tricet. Jak dlouho ma asi cekat, az se ji strach zmensi sam? Az uz bude pozde a nebude moci ty deti mit uz vubec?
|
|
|
| Andrea, syn 3 roky, 39 tt | •
|
(22.5.2007 15:28:28)
Tak tenhle blbý názor, že rizikové těhotné si to jedině užívají, nemá smysl ani komentovat. Absolutně nevíš, o čem mluvíš, to mi věř.
|
| Lenka Číhalová | •
|
(22.5.2007 15:53:13)
No jo, ale ona nenapsala, že si to rizikově těhotné užívají - čtete si dobře ten příspěvek? Já s ní naprosto souhlasím - jasně, že když je žena rizikově těhotná, odvázaná z toho není, ale náš systém péče o těhotné je fakt nastavený tak, že největším požehnáním doktorů je, když je žena co nejnemocnější a absolvuje co nejvíce vyšetření - ono se to pak velmi dobře vykazuje na pojišťovny, a koneckonců proč neudělat více zákroků než je zdrávo, když je to výdělečné? A teď si vemte, že já bych raději chtěla péči jedné porodní asistentky, která mne zná a doprovodí mne k porodu, na ultrazvuku jsem už jednou byla (PA totiž umí určit polohu miminka i pohmatem), vím že nemám vcestnou placentu nebo něco podobného, na jiná vyšetření jít nechci, vaginálně taky nechci být vyšetřovaná neustále, protože mně bříško netvrdne, nechci ani při porodu žádné medikace, chci se pohybovat tak jak je mně libo, bolesti se nebojím, zato mám strach z čumilů typu uklizeček a mediků. Nechci ani očkovat v porodnici TBC, protože je to vakcína zastaralá, má moc vedlejších účinků a na západ od nás už se s ní neočkuje a když, tak jen na triko rodičů. Můžu si v tomto systému vybrat? Nemůžu! Vrchlabí už bohužel neexistuje, asi budu muset taky buď rodit doma, nebo emigrovat.
|
| Hany | •
|
(22.5.2007 23:06:58)
Tak s tím očkováním proti TBC dost nesouhlasím, je spousta dalších očkování které mají i více vedlejších účinků nebo mohou poškodit imunitní systém a vyvolat např. autoimunitní onemocnění. Znáš kolik se kolem nás pohybuje nemocných TBC a co tato nemoc představuje? Uričitě bych vědomě nevystavila své děti tomuto riziku. Moje dcera byla pokusný ročník kdy v porodnici TBC neočkovali. Netušila jsme co to bude obnášet později. Prý se u nás TBC už nevyskytovala. Dcera onemocněla zápalem plic a jednali se mmnou i s ní jako s exotem a izolovali jí, protože se automaticky předpokládalo, že má TBC neboť neměla toto základní očkování. To čekání na výsledek bylo nekonečné.
|
| Zuzana | •
|
(23.5.2007 9:16:19)
Když si myslíš, že je dobré do narozeného dítěte nacpat infekci, tak je to Tvoje věc. Ale realita je, že v EU se toto nedělá a nikdo tam na TBC neumírá, takže je to zbytečné i tady... až si říkájí lékaři, co chtějí.
|
| Danuše | •
|
(23.5.2007 10:16:03)
BCG vakcína, kterou se očkují novorozenci v porodnicích je bohužel neúčinná proti novým typům otevřené tuberkulózy, kterou sem dotáhli běženci. Navíc v porodnici nedoporučují očkovat ani pneumologové - a ti sou snad odborníci, ne? Stačí se podívat sem: http://www.ockovanideti.cz/ocko_den/ockod11/p8.htm
|
|
|
|
| nicota | •
|
(23.5.2007 9:17:35)
dost mě překvapila to TBC,mám dva porody za sebou a nikdy mi nedávaly TBC,nebo jak se všeobecně píše o různých injekcích a lécí nikdy jsem nic nedostala a ani mi u porodu nikdo neporoučel jen mi poradily co dělat,aby to šlo rychleji.Jenom jednou jsem dostala kapačku,protože jsem dost krvácela,ale to bylo vše.Jenom bych ještě chtěla dodat,že nesdílím souhlas se zbytečnými císaři,vždyť u zubaře si taky nedáte vytrhnout zub jenom proto,že se bojíte vrtačky.Císař je dost velký zásah do organismu a hojí se mnohem déle než normální porod.Myslím,že je lepšíjeden den to vydržet než měsíce si hojit břicho.To ještě znamená rizika pro další těhotenství.
|
|
|
|
|
| Eva (Klárka 3,5 měsíce) | •
|
(22.5.2007 10:50:41)
Ahoj, já samozřejmě měla taky strašný strach z porodu, nakonec trval jen 3 hodiny i s cestou do porodnice. Samozřejmě to bolelo, ale řeknu ti, že horší než porod je následné šití a hojení jizvy. A co jsem slyšela, tak císař je horší než klasický porod. Je to operace, pak tě bolí celé břicho, nemůžeš se skoro ani ohnout. Pouvažuj o epidurálu... ¨
|
| Jitka | •
|
(22.5.2007 13:42:55)
Ahoj,
2x jsem rodila císařským řezem z důvodu úzké pánve.
Taky jsem nikdy děti nechtěla a bála jsem se porodu
a dodnes mi normální porod připadá strašný. Ale náhodou jsem
na internetu našla nakamerovaný normální porod a porod císařským
řezem. Ten císařák byl na filmu strašnej a přitom ve skutečnosti
to byla pohodička. Ale spousta žen má po císařáku velké problémy a
není to až taková sranda - je to přeci jen operace. Myslím, že bys
měla uvažovat o epidurálu - to pak ty bolesti necítíš. Kamarádka
tak rodila a prý to byla pohodička - nic necítila.
No, kdyby se mě manžel ptal, tak bychom děti nikdy neměli, taky jsem
se moc bála porodu. Manžel se neptal a tak teď máme dvě dětičky a jsem
moc šťastná. Ale snad kdybys měla nějakého dobrého gynekologa, tak by
se nějaký důvod pro císaře najít dal.
Jitka
|
| petra | •
|
(22.5.2007 14:54:35)
jitko,můžu se zeptat na rozměry tvé pánve, (Vím, že je to osobní, takže odpovídat nemusíš.)
Já totiž měla rozmry:24,20,16 a porodila jsem normálně. Porod byl totiž tak rychlý, že dcera nepočkala do rána, kdy mě chtěli vzít na ultrazvuk právě kvůli zvažování císaře.
|
| Jitka | •
|
(22.5.2007 22:35:13)
Bohužel nevím přesně, ale pod 20, ale dcera byla velká 4,20 kg.
Moje mamka mi odmalička říkala, že nemůžu rodit a mám malou pánev.
Ale při druhém porodu se mi pánev místo aby se rozšířila ještě
zúžila.
|
|
|
|
| Insula |
|
(22.5.2007 17:16:23)
Evo, nemohu s tebou souhlasit. Druhý den po plánovaném císaři jsem vstala, bolelo to, to je pravda, ale další den jsem už normálně chodila a říkala, že další den poběžím maraton. Do týdne (takže než mě pustili z porodncie) jsem o ničem nevěděla. Také jsem viděla maminky po klasickém porodu, jak se "plíží" chodbou a nemohly sedět, já běhala jak srna brna. Ani sestry nemohly uvěřit.
Každý je porod je prostě jiný a to i císař. První dítě jsem rodila normálně a nakonec to taky skončilo císařem a to jsem se zotavovala opravdu dlouho. Ale plánovaný císař (druhý porod) byla pohoda a bylo to super. :-)
|
| L+2 | •
|
(22.5.2007 18:55:30)
Inulo,
ja take behala jako srna drna (ha, ha) hned druhy den po cisari. Deti jsem mela u sebe uz na sale (teda tu prvni, druhou drzel tatka jelikoz ja jsem mela jenom jednu ruku volnou, ve druhe jsme mela kapacku).
Kdyz me ze salu odvazeli, tak jsem je mela obe dve (na prsou, kazdou na jednom). Krome asi 3 hodin druhou noc (to jsem se potrebovala trochu vyspat, tak jsem je poprosila, at je na chvilku odvezou)jsem je mela u sebe vlastne porad od prvni minuty co se narodily.
Sla jsem domu 4ty den po cisari naprosto v pohode.
|
|
| 8.5Yettynkaa12 | 
|
(24.5.2007 14:23:08)
teda holky, buď jsem nějaká posera, ale mně teda císař bolel dost, to hojení po operaci. Když jsem měla druhý den vstát a starat se o mimčo, myslela jsem, že zešílím - neustále se zvedat z postele přes bolavé břicho.
|
|
| adela a terezi | 
|
(24.5.2007 15:39:28)
Insul,
už jsme spolu jednou císařáky probíraly, já jsem taky po neplánovaném císaři a zotavování trvalo přes měsíc, břicho mě bolí někdy dost i ted rok po porodu. Byl to dost děsný zážitek. Vím, že plánované císařáky nebývají zpravidla tak drastické. Můžeš mi říct, z jakého důvodu byl tvůj druhý císař plánovaný?
Zatím pořád trpím fóbií z porodu, ani ne tak z bolesti, jako ze strachu o přežití. To myslím po mých zkušenostech naprosto vážně.
|
|
| Dajenka, 1 dítko |
|
(28.5.2007 14:31:51)
Hmmmmmmm, tak takovou "císařovnu" jsem za celou dobu nepotkala. Pravda, maminka mého kamaráda říkala, že z ní vypadl cestou z porodnice. Běžné to rozhodně není!!!!!!!!!!!
|
|
|
| Irča, 1 dcerka | •
|
(22.5.2007 21:49:53)
v situaci, kdy jde o život matky nebo miminka je přece jedno, jak se budou hoji jizvy, ne? Císař by se měl dávat, když hrozí nějaké nebezpečí,porod nepostupuje,atd. Spousta mých známých by dala za císaře nevím co, jen kdyby ti chytráci doktoři se pro něj konečně rozhodli.Ale v naší porodnici - na rozdíl od porodnice, kde primář tvrdí, že kdo má víc než 30let, rodí automaticky císařem - viz. příspěvek jedné pisatelky - se upřednostňuje "přirozený" porod, takže doktoři čekají, vyšetřují, kontrolují a pak mají plné ruce práce, aby zachránili život miminku. Ach jo, je to hrůza.
|
|
| Dana | •
|
(23.5.2007 10:31:29)
První porod jsem absolvovala vaginálně,vzpamatovávala jsem se dva roky. Druhý císařem a bylo to mnohem lepší, bolesti nejvýš jako hodně namožené břišní svalstvo, psychika naprosto v pohodě,žádné hojení měsíce.Týden nepohodlí, ne bolesti. Nástřih bolel mnohem víc a pobolívá občas i teď, po pěti letech. Šla bych i do třetího porodu, jedno jak, přestože jsem dřív měla z porodu úplnou fóbii.
|
|
| Martik a Teri | •
|
(5.6.2007 13:45:48)
Zdravím,dovolím si přidat taky svůj názor. Jak už uvedly čtenářky, horší než porod může být šití pak. Taky jsem se bála porodu jako čert kříže a s hrůzou jsem sledovala kalendář, jak se den D přibližoval. Po jedné kontrole necelé 3 týdny před termínem pan doktor rozhodl, že by byla lepší indukce, protože se mu můj stav moc nezamlouvá, že mám další den nastoupit do porodnice a najednou to nebyly do porodu tři týdny ale jen necelých 48 hodin. Ve středu v 7 ráno jsem doslala čípek, v 11h injekci a ve 14:02 byla malá na světě. Skoro ani nevím jak, protože ta poslední hodina utekla tak rychle a skoro jsem netušila, co se kolem mně děje, jen jsem poslouchala pokyny lékařů a sester, kdy mám dýchat, tlačit a jak. Takže jaký byl porod? Nevím. Ovšem pak, kdy nastala doba šití, jsem si všechno náležitě "užila". Byla jsem dost nastřižená, takže šitíčka ažaž a 1,5h po porodu, když jsem stále hodně krvácela zjistili, že mám poškozenou dělohu, takže nové šití a to teprve stálo za to. Nakonec mně museli uspat, protože jinak to nešlo. Co mám povídat. Ale tím nechci nikoho strašit jen chci říct, že někdy je porod víc v pohodě než to, co může být pak, a někdy může všechno proběhnout úúúplně hladce. Zvládla jsem to a teď kolem mně lítá 14 měsíční rošťák a vůbec neřeším, co bylo u porodu, ale jak tu naši malou neposedu zkrotit. Stálo to zato :o))))
Hodně štěstí a nebojte se ničeho!!!!
|
|
| Lenka Janíčková | •
|
(13.6.2007 13:58:59)
Ahoj. Nesouhlasím, že císař je horší. Já jsem ho musela mít. Náše mimčo bylo poněkud větší než moje pánev. Jizva se hojila velmi rychle. Bolest jsem pociťovala jen dva dny při námaze. Pokud má někdo těýký porod, který trvá několik hodin a následné šití. Kdy je jizva stejně dlouhá jako po císaři. Nemohou maminy sedět a ani nic jiného. Je to o štěstí.
|
|
|
| Mirka | •
|
(22.5.2007 15:03:12)
Jen k císařskému řezu: Já jsem otěhotněla ve 33letech, rozhodla jsem se rodit ve Šternberku, kde mi primář gyn. por. oddělení sdělil, že ve 34 letech poprvé rodit přirozenou cestou by byl problém jak pro mě, tak pro dítě. Zkrátka, byla jsem zařazena do kategorie "stará prvorodička", na kterou se ve šternberské nemocnici vztahuje porod automaticky císařským řezem. Dnes mám 9letou dceru a doufám, že primář Novák ve Šternberku stále zastává stejné stanovisko. Tedy: zkuste jet porodit tam!
|
| Jitka+BB | •
|
(22.5.2007 15:32:09)
Nezlob te se, ale co je to za doktora? Co za nesmysl, že po třicítce se nemůže rodit normální cestou?
Já jsem rodila ve 33 letech poprvé, porod úplně v pohodě a kdyby mi nějaký doktor řekl, že nemůžu porodit normálně jen proto, že je mi víc let, tak uteču.
|
| mamca | •
|
(22.5.2007 16:04:43)
Cisar z duvodu stari? Ve 30 letech? Co je to za blbost. Taky jsem (vcetne vsech znamych) rodila po tricitce a normalne. Pani co byla se mnou na pokoji dokonce mela 45 a rodila normalne. Cisar je velka operace...rozrezou bricho i delohu. Kdo na nej nemusi, tak by na nej nemel. Siti po porodu je des a hruza, ale je to otazka par minut...kdezto cisar clovek citi minim. pul roku.
|
| Insula |
|
(22.5.2007 17:18:48)
Není pravda. Plánovaného císaře jsem do týdne necítila. Jsem pro, aby si mamky mohly vybrat.
|
| hanah | •
|
(24.5.2007 10:54:53)
..už jsem na jeden tvůj příspěvek reagovala, celkem s tebou sympatizuju, taky si myslím, že by měly mít rodičky právo si vybrat...mám roční dítě, za sebou relativně krátký porod,rizikové těhu, na porod jsem se opravdu těšila, byla to katastrofa, měla jsem obrovské komplikace, doslova mi šlo o život, následovaly 2 náročné operace..Druhé mimi bych neskutečně chtěla, ale mám panickou hrůzu z toho, že porod už nepřežiju!!! nechci nikoho strašit, naopak, plně chápu!!!a přestože, kdyby nebylo komplikací, rekonvalescence po porodu by byla naprosto ok, pokud překlenu strach mít další dítě, pak chci SC se vším, co následuje!!!
|
| Insula |
|
(24.5.2007 11:44:54)
Hanah, také jsem už reagoval na tvůj příspěvek (viz výše). Myslím, že pokud máš dobrého gynekologa, tak se dá další dítě a jeho porod domluvit. Zvlášť pokud zná okolnosti tvého prvního porodu. Já mám právě super gynekologa, který znal můj první porod, kdy jsem absolutně nereagovala na nic (tablety, kapačka, epi) a porod nepostupoval. Protože jsem měla u druhé těhu cukrovku, tak už chtěl, abych porodila. Ale vzhledem k předchozímu nepostupujícímu porodu mi navrhl sekci a já souhlasila. Nechtěla jsem zase šíleně trpět a pak ještě sekci. Navíc první dítě mělo jen 2,53 a u druhého bylo jasné, že jeho váha bude o dost větší. Takže když jsem neporodila malé dítě, tak velké asi taky neporodím, toť slova lékaře. A nakonec měl kluk 3,79. Tak už se vidím. :-)))
|
|
|
|
| Zuzka | •
|
(28.5.2007 10:05:30)
Šití a pár minut? No já chodila jak kachna s nohama od sebe ještě několik týdnů a sednout si na bobek byl problém dva měsíce. A to jsem měla poměrně nekomplikovaný porod. Jo a celé těhotenství jsem počítala s epidurálem, akorát mi ho nedali, protože jsme přijeli pozdě:o) Takže plánovat si ho předem nemusí být zaručené.
|
|
|
|
| Jarka + Karolínka 03/2004 | 
|
(23.5.2007 11:54:51)
Je vidět, co lékař to jiný názor..... já rodila první dítě v 36ti letech a nikdo se nepozastavoval nad tím, že bude přirozenou cestou, ošetřující lékař, lékaři v poradně ( protože to bylo v nemocnici, byl tam každý týden jiný ), od nikoho jsem neslyšela názor, že by to chtělo císaře....
a...příjemné to nebylo, ale zase žádná hrůza, také jsme se bála dopředu
|
|
| ivaa | •
|
(22.6.2007 8:59:30)
myslim že pisatelka opravdu dítě nechce.na svůj strach se soustředí tak moc,že úplně upozadila touhu po maličkým.navíc mít strach z něčeho co ještě nezažila je vážně trochu choroba.já zažila děsnej,dlouhej porod a druhýho se teda samozřejmě bojim!ale chci to dítě!hrozně ho chci!a too vás musí vést.taky mam strach z výšek,mám závratě,ale ten jamp jsem tehdy skočila.podruhý bych to ale neudělala,pač na tom nevidim nic smysluplnýho.prostě to znova nepotřebuju.ale dítě?to chcete tak hrozně moc,že vás nic jinýho na světě nezajímá.ale tim nechci pisatelku odsuzovat,tak prostě bude mít místo dětí zvířátka no.dyt" to nevadí,lidí je dost:-)ale jednou možná bude hořce litovat...
|
| Raduna | •
|
(22.6.2007 11:49:51)
Ivo,
jestli se tvuj prispevek vztahuje k autorce, tak ta uz jedno dite ma. A nejspis trpi tzv. sekundarni tokofobii, ke ktere prisla diky trauma z porodu.
Teoreticky na ten strach ma tedy vetsi narok nez ti, kteri trpi tzv. primarni tokofobii. Jak ale vidis, tak presto, ze dite chce (a vi, do ceho jde a zazila to), tak proste uz vaginalni porod zazit nechce. Ten strach je proste vetsi.
Takze ti, co maji primarni tokofobii nejsou o nic horsi jenom proto, ze nevi, ceho se vlastne boji.
|
|
|
| Anna, dcera 8,syn?32tt | •
|
(26.7.2007 13:51:46)
Milá Kiki!
Nikdo nemá právo vás soudit. Je jen škoda, že se tím velkým strachem připravujete o to nejkrásnější- vaše miminko. Poprvé jsem strach z porodu neměla. Nevěděla jsem do čeho jdu. Opravdu nejsem žádný hrdina. Hlavně moc nedejte na řeči "starších a zkušenějších". Od těch z mého okolí jsem se dozvídala samé horory. Každý opravdu rodí jinak. Já jsem poprvé rodila 22 hodin. Nebylo to jednoduché. Ale nejkrásnější na tom je, že jakmile Vám položí dítě na břicho, je po bolesti. Teď čekám druhé dítě. Na porod se zatím snažím nemyslet. Je mi už 35 a bude opět velké přes 4kg. Také přemýšlím o císařském řezu. Poraďte se se svým gynekologem /popřípadě ho změňteú. A co navštívit nějakého dobrého psychologa? Každá má strach z porodu, tak se s tím zbytečně neper sama. Já jsem dlouho nemohla mít děti. Takže mě spíš trápí panický strach o ně a jejich zdraví. Máš štěstí, že máš tak skvělého manžela. Určitě se to všechno vyřeší. Hodně štěstí!
|
|
|
| Káťa, syn 2,5 roku | •
|
(24.5.2007 13:54:53)
Ahoj všem, taky mi to nedá, abych nepřispěla do diskuse. Mám kamarádku, která si pro oba porody naplánovala císaře. Určitě jde o známost a určitě to nebude zadarmo. V den jejího druhého naplánovaného porodu mi od ní přišla sms: "Tak dnes jdu na císaře. Drž palce. Až to bude za mnou, ozvu se." Tohle mi (promiňte všichni zastánci plánovaných císařů) přijde divné. Vzít tašku, odběhnout si do nemocnice, pospat si a probudit se s nějakým dítkem vedle sebe. Navíc vím, že po císaři se ne vždycky dobře rozběhne kojení a ne vždy
se dobře a bez problémů hojí jizvy. Nevím, co napsat, abych vám, kdo čekáte mimi dodala odvahy. Já sama se bála úplně strašně. Když jsem se dozvěděla, že čekám mimi, chtěla jsem epidurály a kdoví co ještě. Pak jsem ale přečetla spoustu věcí o tom, jaké jsou možnosti, jaké dopady a jaké možné komplikace,
že jsme se s partnerem nakonec rozhodli pro "přirozený porod" do vody ve Vrchlabí. I když mi to tak nepřipadalo, vlídný personál si chválil průběh našeho porodu :-) Musím ohromně pochválit, že se personál choval tiše, respektoval veškeré soukromí a až v poslední fázi vedl zbytek porodu. Ve Vrchlabí jsou proti jakémukoli nepřirozenému zásahu do průběhu porodu. Jsou ohleduplní a na vše připravení. Nenutí holení, ani klystýr. Dokonce ani nenastřihují a nešijí. Zastávají názor, že je lepší, když žena riskne nějakou tu přirozenou trhlinku, než aby nešetrně střihli nůžkami a porušili tím spoustu nervů, kdy je to pak navíc poměrně nevratná záležitost. Pokud můžu doporučit, tak Vrchlabí. I když dojezd z Prahy nebyl tak úplně blízko, je určitě spousta věcí, které mě tam fascinovaly. Hned, jak jsem porodila syna do vody, jsem byla bez problémů schopná chodit. Dokonce bylo nutné pro porod placenty, abych z vany vylezla a po svých si odcupitala na křeslo, kde jsme
se s primářem docela zasmáli nad tím posledním úkonem. Miminko mi dali hned k sobě a od té doby už nám ho nikdo nevzal. Dnes máme nádherného, malého raubíře a možná díky přítomnosti tatínka u porodu spolu mají kluci úžasný a blízký vztah. I když porod není med, jakmile už děťátko máte, věřím, že byste tak jako já, neměnily :-) Ta obrovská síla v nás matkách je, jinak by se nerodilo. Takže vám přeju co nejméně bolestivé porody a krásné, zdravé děti, které na vás na konci čekají:-)
|
| DasaT | •
|
(24.5.2007 14:13:13)
Chtěla bych jen dodat, že porod císařským řezem je taky porod a ne každý je v celkové anestezii. Já jsem rodila v lokální anestezii, byla při vědomí, vnímala jsem každý okamžik zrození našeho dítěte, manžel byl u porodu taky přítomen. Myslím, že jak píšeš, že ti přijde divné - pospat si a probudit se vedle nějakého dítěte, že vyznívá poněkud blbě. To nějaké dítě žena nosí devět měsíců v břiše. A pokud má někdo nějaký problém a nemůže rodit normálně, tak je lepší sekce, než riskovat. Autorka příspěvku má takovou panickou hrůzu z porodu, že potratila v osmém týdnu těhotenství. Už to je samo o sobě podstatným důvodem pro porod císařským řezem. Nevím, jestli jsi někdy měla nějakou operaci ty, jestli víš, co je to když se ti hojí nějaká rána nebo jizva, císařský řez rozhodně není žádná procházka růžovou zahradou. Asi by to chtělo víc tolerance.
|
|
| adela a terezi |
|
(24.5.2007 15:42:43)
Káťo,
nic proti Tobě, ale raději trochu přemýšlej, než něco napíšeš. A raději nepiš o věcech, o kterých nemáš ani páru.
|
| Káťa, syn 2,5 roku | •
|
(25.5.2007 10:32:27)
Chápu,že může mít císařský řez opodstatněný důvod. Ale jen tak, protože se bojím rodit, nic mi není, ani miminku (ani v jednom případě), tak si nemyslím, že je přirozené a že by to prospívalo ani matce ani dítěti. Jenom proto, že se mi líbí, že bude moje dítko mít v rodné listu datum, které se mi zamlouvá - to by rozhodně (dle mého) neměl být pro císaře důvod. Psala jsem o známé, která si už automaticky s otěhotněním domlouvá císaře předem - bez jakýchkoli zdravotních komplikací...
A (s úctou k autorce článku) chtěla jsem jen napsat, že samovolně potrácejí i ženy, které nemají takovou hrůzu z porodu. Já o miminko moc stála a porodu se bála tak normálně a taky jsem o miminko přišla v 7 týdnu (protože se mu nedařilo uhnízdit, jak by mělo). Moc mě to mrzelo. Takže si nemyslím, že by samovolný potrat musel nutně souviset se strachem z porodu. Připouštím, že může, ale nejsem ani doktor, ani psycholog. Chci jen napsat, že určitě potrácejí i ženy, co se na miminko moc těší a přejí si ho. Tolerance k pisatelkám článků a jejich názorům by měla fungovat ve všech směrech. Každá máme nějakou zkušenost, která nás poznamená a podle které reagujeme. Káťa.
|
| cizinka1 |
|
(25.5.2007 11:09:43)
Kato,
Se vsi uctou samozrejme, vedle te nejake zkusenosti je jeste treba i vzdelani. Precti si nejakou knizku, ktera probira psychicke aspekty tehotenstvi a porodu a neco take (treba z psychologicke encyklopedii) o fobii.
Chces zkusenost? Mela jsem blby porod a trauma z toho. Ze zacatku jsem se snazila zapomenout, nemohla jsem o tom ani myslet ani mluvit. Zdalo se, ze to pomine s casem. Po roku a pul se mi zdalo (jen se zdalo, mela jsem jen spozdeni) ze jsem tehotna. Cirou nahodou byla jsem na pracovni schuzi, kdy mi to napadlo, z niceho nic si podrapala ruky do krve. Zahy zacala jsem zvracet a dusit se, skocila mi teplota do 39. Az se objevili menses, do pul hodiny vsechna naznaky byly pric. Samozrejme, jsem si vyhledala odbornika. Totiz mi docvaklo, ze tohle, jako kazda sexualni trauma, mi ovlivnuje osobnoct celkove, ani nemela jsem chut podruhe se ztrapnovat. Ne proto, ze bych v tu chvili mohla pomyslet o dalsim diteti. Mezi myma detma bude sedmilety odstup, presto, ze jedinacka jsem nikdy nechtela a se synem jsem si v sobe objevila "matku", ktera v detech vidi svuj smysl. Ale 5 let dite mi proste nepripadalo v uvahu.
|
| cizinka1 |
|
(25.5.2007 13:51:52)
Kato,
Jen na doplneni, pokud jsi necetla to, co jsem tady psala nize. Po druhe budu take se snazit rodit normalne (to jest "normalne" podle vsech predstav Odenta, porodnickych WHO a td.) Ale to proto, ze behem prvniho porodu jsem stihla si udelat zkusenost, ze na to mam, ze jsem na to zarizena, jen nesmim si dopustit vyrusovani, musim si zajistit soukrommi, podporu a pochopeni pro moji aktivni roli v porodu. Ale pokud ma nekdo panicky strach z neznamych duvodu, nebo spise neveri sebe, Cisar na prani je a musi byt zcela legitimni volba.
|
|
|
|
| Káťa, syn 2,5 roku | •
|
(25.5.2007 10:32:35)
Chápu,že může mít císařský řez opodstatněný důvod. Ale jen tak, protože se bojím rodit, nic mi není, ani miminku (ani v jednom případě), tak si nemyslím, že je přirozené a že by to prospívalo ani matce ani dítěti. Jenom proto, že se mi líbí, že bude moje dítko mít v rodné listu datum, které se mi zamlouvá - to by rozhodně (dle mého) neměl být pro císaře důvod. Psala jsem o známé, která si už automaticky s otěhotněním domlouvá císaře předem - bez jakýchkoli zdravotních komplikací...
A (s úctou k autorce článku) chtěla jsem jen napsat, že samovolně potrácejí i ženy, které nemají takovou hrůzu z porodu. Já o miminko moc stála a porodu se bála tak normálně a taky jsem o miminko přišla v 7 týdnu (protože se mu nedařilo uhnízdit, jak by mělo). Moc mě to mrzelo. Takže si nemyslím, že by samovolný potrat musel nutně souviset se strachem z porodu. Připouštím, že může, ale nejsem ani doktor, ani psycholog. Chci jen napsat, že určitě potrácejí i ženy, co se na miminko moc těší a přejí si ho. Tolerance k pisatelkám článků a jejich názorům by měla fungovat ve všech směrech. Každá máme nějakou zkušenost, která nás poznamená a podle které reagujeme. Káťa.
|
|
|
|
| Katka a Ondrášek | •
|
(26.5.2007 8:46:31)
Ahojky, taky mám panický strach z doktorů(jako dítě jsem si hodně vytrpěla s ušima) a tak když jsem viděla sestru utíkala jsem co mi nohy stačily. Když jsem otěhotněla nedokázala jsem si představit, jak vydržím ty 4 dny po prorodu v nemocnici, sama, bez manžela(jsme na sobě celkem hodně závislý). A to jsem si nepřipouštěla, že tam skončím dřív(což mi hrozilo). Den před termínem porodu jsem šla na prohlídku a už si mě tam nechali a v den porodu začali porod vyvolávat, nepovedlo se, tomu "indiánovi" se nechtělo, takže se povedlo až druhý den. Ležela jsem tam cca týden, dalo se to vydržet, ale ta úleva když jsem dojela domů..... Suma sumárum doma je nejlíp, ale porod doma bych neriskovala.
|
|
| pajka | •
|
(27.5.2007 22:35:54)
Ahojky. Také jsem měla téměř panický strach z porodu. Ale miminko jsem chtěla.Pořád jsem si říkala - někdy ... No a pak najednou jsem zjistila, že je mi 28, a že by se nám také mimi nemuselo hned podařit a že vše chce svůj čas. No a tak jsme se s manžou rozhodli, že mimi zkusíme "uplácat". Můj strach z porodu byl fakt docela veliký. Už před těhotenstvím nakoupila spoustu literatury (především týkající se porodu) a studovala. Čím více jsem toho "nastudovala", tím menší strach jsem měla. Nejvíce se mi osvědčila kniha "Partner u porodu". Snažila jsem se i najít různé knihy o alternativním přístupu k porodu, aromaterapii, bylinkách, .... Otěhotněla jsem. Čím více jsem se těšila na miminko, bříško rostlo, a blížil se porod, tím menší jsem paradoxně měla strach. Objevovaly se u mě týdny, kdy jsem se fakt bála a týdny, které jsem prožila v euforii, že budu mít mimi - porodit zvládly i jiné těhulky, zvládnu to samozřejmě také :-)). Porod jsem měla sice poměrně dlouhý, když už jsem dle mého opravdu nemohla vyžádala jsem si i epidurál - moc mi pomohl nejen od bolesti. Když jsem toho našeho čerstvě narozeného prcíka držela v náručí, ještě od krve, jen zabaleného v plence, endorfiny pracovaly naplno. Nikdy jsem nezažila větší pocit štěstí a euforie, na všechny starosti a strasti jsem rázem zapoměla, porod mi připadal jako hračka. I přes svůj počáteční téměř panický strach z porodu mohu dnes (po jednom již absolvovaném porodu) s klidným srdcem říci, že ta bolest zdaleka není tak hrozná, aby mě odradila od miminka. Takže má rada zní: nastudovat toho co nejvíce, a pak se hlavně moc a moc těšit. Informace a psychyka u mě udělaly opravdu hodně.
|
|
| pajka | •
|
(27.5.2007 22:35:55)
Ahojky. Také jsem měla téměř panický strach z porodu. Ale miminko jsem chtěla.Pořád jsem si říkala - někdy ... No a pak najednou jsem zjistila, že je mi 28, a že by se nám také mimi nemuselo hned podařit a že vše chce svůj čas. No a tak jsme se s manžou rozhodli, že mimi zkusíme "uplácat". Můj strach z porodu byl fakt docela veliký. Už před těhotenstvím nakoupila spoustu literatury (především týkající se porodu) a studovala. Čím více jsem toho "nastudovala", tím menší strach jsem měla. Nejvíce se mi osvědčila kniha "Partner u porodu". Snažila jsem se i najít různé knihy o alternativním přístupu k porodu, aromaterapii, bylinkách, .... Otěhotněla jsem. Čím více jsem se těšila na miminko, bříško rostlo, a blížil se porod, tím menší jsem paradoxně měla strach. Objevovaly se u mě týdny, kdy jsem se fakt bála a týdny, které jsem prožila v euforii, že budu mít mimi - porodit zvládly i jiné těhulky, zvládnu to samozřejmě také :-)). Porod jsem měla sice poměrně dlouhý, když už jsem dle mého opravdu nemohla vyžádala jsem si i epidurál - moc mi pomohl nejen od bolesti. Když jsem toho našeho čerstvě narozeného prcíka držela v náručí, ještě od krve, jen zabaleného v plence, endorfiny pracovaly naplno. Nikdy jsem nezažila větší pocit štěstí a euforie, na všechny starosti a strasti jsem rázem zapoměla, porod mi připadal jako hračka. I přes svůj počáteční téměř panický strach z porodu mohu dnes (po jednom již absolvovaném porodu) s klidným srdcem říci, že ta bolest zdaleka není tak hrozná, aby mě odradila od miminka. Takže má rada zní: nastudovat toho co nejvíce, a pak se hlavně moc a moc těšit. Informace a psychyka u mě udělaly opravdu hodně.
|
|
| Leník | •
|
(27.5.2007 23:56:20)
Ahoj,
chtěla bych reagovat na článek. Já sice žádný strach z porodu neměla, věřila jsem že budu mít štěstí a půjde to rychle, ale mohu říct, že do dneška lituji, že jsem si též nemohla vybrat císařský řez, jako moje sestřenice, která se domluvila s lékařkou a z fotek, kterými se pochlubila bylo vidět jak jí s úsměvem na tváři vytahují mimčo z bříška. To ne jako já, která se tam 12 hodin svíjela na porodním sále se šílenými bolestmi a šití bolelo tak že jsem se nemohla ještě 2měs. vůbec posadit. Nechci tě vůbec strašit a já si tam přísahala že už nikdy více bych dobrovolně do takové hrůzy znovu nešla, ale asi se to dá přežít, neboť mám dnes doma druhé zlatíčko (1měsíc) opět normální cestou. Také jsem věřila řečem že druhý porod je lehčí... což moc potvrdit nemohu, ale nad tím se nesmí dopředu myslet (já říkám že je to jako s bolavým zubem: k zubaři se nikdo netěší a nehrne, ale když člověka chytne zub, tak pak je rád že může k zubaři dojít a ten ho těch úporných bolestí zbaví - tohle je stejné.. užíváš si těhotenství a když tě chytnou bolesti tak jsi ráda že ti od nich v porodnici uleví)a mimčo, když se narodí Ti pak vše bohatě vynahradí. Jediné co mi na císařském řezu vadilo bylo doporučení lékaře, že by žena v takovémto případě měla mít pouze 2 děti, aby vše proběhlo bezpečně. A člověk přeci jen nikdy neví...... ;o)
|
|
| Monika (Vojtíšek a Amálka) | •
|
(28.5.2007 8:14:31)
Ahoj Kiki,
mám panickou hrůzku z doktorů a po prvním porodu jsem měla strach z dalšího porodu, ale ne proto,že bych se bála bolesti, ale z předchozích zkušeností (rodila jsem císařem,to by bylo v pohodě, ale chlapeček byl dřív a skončil v inkubátoru na kyslíku a já ho viděla až pátý den po porodu). Tohle jsem už zažít nechtěla.Měla jsem samozřejmě strach i z toho aby všechno dobře dopadlo a já i mimi byli v pořádku. Když jsem podruhé otěhotněla, měla jsem tak šílené úzkostné stavy, že jsem na doporučení gynekoložky vyhledala psychiatričku a psycholožku a společně s jejich silami jsem to zvládla. Nebylo to sice úplně ideální, ale dítě jsem donosila a rodila dokonce až po termínu.
Takže tudy vede cesta. Musíš navštívit odborníky, promluv si se svým gynekologem a na jeho doporučení si najdi psycholožku a snaž se s tím trošku zabojovat.
A hlavně, porody císařským řezem na přání nejsou až takové tabu, znám spoustu případů kolem sebe,kdy to šlo i bez úplatků a s tvým panickým strachem si myslím, že to není problém, dnes je už opravdu spousta možností. Třeba v Novém Jičíně s tím problémy nedělají, ale v první fázi si promluv se svým doktorem a něco s tím začni dělat, třeba opravdu zjistíš, že tyhle možnosti jsou a nebudeš se tolik trápit. Držím moc palce. Monika
|
|
| sisada | •
|
(28.5.2007 9:32:38)
Já sama jsem rodila císařem 2x. Doufala jsem, že aspoň podruhé porodím normálně!!! Bolest po císaři...br! A to vydržím leccos!Měla jsem také strach! V obou případech, ale touha po miminku byla silnější! A taky opora partnera! Jak já si těhotenství užívala! Bylo to báječné! Nebránila bych se dalšímu dítěti. Moc si užívám mateřství!
A taky bych vám chtěla napsat, že mám tři kamarádky, které chtějí děti..Musely absolvovat spoustu vyšetření a zákroků!Ta jedna taky čekala moc dlouho (36)podtrženo sečteno dcera ji vyšla na 80 tisíc!!!!!!!!!!!!! A nelituje! Teď chtěla druhé a už to bohužel nejde!Jen ten pokus vyšel na 35tisíc! Vím, že se děti nedají přepočítávat na peníze, ale když pak vidíte tu bezmoc těch co by je chtěly a nemůžou...
Tak neváhejte a jděte do toho!! Pokud máte opravdu takový strach zkuste ještě kineziologii.
|
|
| Rozmarýna, tři děti | •
|
(7.6.2007 0:51:01)
Ahoj Kiki, chápu a neshazuju tvůj strach. Ale bylo by škoda děti nemít, myslím, že je chceš, že problém je "jen" v tom strachu z porodu. Na Tvém místě bych vyhledala dobrého psychologa, který by Ti pomohl strach odblokovat. Mimo jiné, určitě by se dal císař domluvit, právě z té psych.indikace, ne? Jinak ale bolest při porodu se dá dost úspěšně zrušit epidurálem. (Máme tu sousedku se třemi dětmi, která po prvním náročném porodu řekla, že jestli další dítě, tak císařem, její známý lékař jí císaře rozmluvil (právě z těch důvodů, které tu zmiňují jiné maminky), takže rodila v epidurálu, vysmátá, seděla prý na míči a bylo jí jako v kavárně :-) ! Je fajn, že máš prima manžela, ale myslíš, že by mu časem nebylo třeba líto, že ty děti nemáte, víš, aby vám to třeba nějak nezamávalo s vaším vztahem...? Měj se, drž se a držím ti palce!
|
|
| Alena šestý porod | •
|
(8.6.2007 16:46:16)
Ahoj.
Tvůj strach naprosto chápu. Můžu zodpovědně říct, že rodit není procházka
růžovou zahradou. Přijde chvíle, kdy máš pocit,že tu bolest nemůžeš vydržet a že určitě umřeš, tak je to hrozný. Teda ta bolest je tak velká. Fakt je, že když člověk zbytečně nepřibere a chodí na cvičení pro těhulky, tak je to snesitelnější v tom, že aspoň rozpoznáš fáze porodu a víš, co tě v které čeká a čím si můžeš trochu ulevit. Psychická příprava hraje taky obrovskou roli.
Na tvém místě bych asi vyhledala pomoc nějakého odborníka, se kterým bys svůj problém mohla rozebrat. Myslím, že sama ani s pomocí rodiny nemáš šanci svůj strach zvládnout.Zdá se mi příliš velký.Nakonec by se ti mohlo stát, že nejen zůstaneš bez dítěte, ale i bez manžela, mohla by přijít jiná, která by mu dítě dala a to by ho od tebe asi odvedlo.
Jinak mě čeká šestý porod a doufám, že ho přežiju :).
Na www.mujvztah.cz si můžeš objednat porod na videu. www.porod-na-videu.cz
Vřele doporučuju. Přesně uvidíš, o co se jedná a jak to probíhá. Je tam zachyceno několik porodů a stojí to za podívání.
Hodně síly a pusť se do práce se svým strachem. Určitě to bude stát za to !!!!!
Alena
|
| Raduna | •
|
(9.6.2007 10:58:13)
Achjo, to je jako hazet hrach na zed!
|
|
|
| Raduna | •
|
(3.9.2007 14:28:02)
Ahoj Kiki,
nezlob se, ale chtela jsem se zeptat, jak to s tebou dopadlo dal. Zajima me, jestli je v tvem pribehu nejaky vyvoj, jestli jsi sla za psychologem, co on na to atd.
Diky!
|
|
|
V její náručí
Rodinný festival RESPEKT K PORODU: Váš průvodce na rodičovské cestě
Terezínská tryznaLitoměřice 
Kytička písničekLiberec 
Slované na hutiBlansko 
Bylo nebyloChomutov 
Den dětíBenešov 
Terezínská tryzna
Kytička písniček
Slované na huti
Bylo nebylo
Den dětí
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)