| Ivana Procházková | 
 |
(25.4.2007 2:17:47)
Ne že bych nepovažovala starost o mimi a vůbec práci maminy na MD za záslužnou. Ale prohlašovat to za největší nasazení v životě ženy? To jsem si teda už v životě zamakala víc než na MD..
Hmm, tak třeba teď se těším, až mi zítra odpolko "padne", hlídací babička bude muset odjet a mě nezbude nic jiného, než se opět sladce poflakovat doma s dítětem :))
|
| Pet | •
|
(25.4.2007 6:57:29)
Děkuji za hezký a milý článek. O největší nasazení se třeba i nejedná, ale mělo by se brát v potaz jestli je mimi zdravé, hodné a jestli má občas kdo pohlídat. Což Ivul samozřejmost není. Jedna kamarádka je samoživitelka 2 dětí, bez platícího otce a s ochrnutou babičkou, která rozhodně nijak nepomůže. Druhá kamarádka má nemocnou holčičku a než bude moct jít za dva roky na operaci rozhodně si neodpočne. Takže bych rozhodně plošně nešířila jaká je mateřská pohoda, přesto, že já to tak mám.
|
| Lucka 32tt a Aja 1,5 r | •
|
(25.4.2007 7:30:43)
No, vzpomnela jsem si jeste na svoji americkou kolegyni, ktera kdyz odchazela na materskou tyden pred porodem na zacatku cervna, napsala tuto automatickou odpoved : odchazim na materskou dovolenou, zpet budu v zari. A na kamaradku tez z USA (doktorku ekonomie, manzel lekar), ktera si dovolila ten velky luxus a byla s dvojcatky doma cely rok. Takze si fakt materske neuzijou.
Takze ja si uzivam - dokud byla Aja jest uplne male miminko, jeste jsem si docela byla schopna najit dost volneho casu a zapojit do pracovniho procesu a prividelavat si od 3 mesice po porodu (z domova) a obcas ucit. Myslela jsem si, ze to bude lepsi, ale chyba lavky, cim je vetsi, tim zivejsi, veselejsi a mene spici, ted uz batole na plny uvazek. Ted uz jsem zase praci vzdala... ale ceka me za dva mesice dalsi mimco, tak mozna vyzkousim, jakeho nasazeni jsem schopna doopravdy.
|
| Jana a malý Míša | •
|
(25.4.2007 7:52:45)
Taky bych řekla, že hodně záleží na tom, jak živé děťátko je. Našemu dítku je deset měsíců a nemohu nikdy polevit ve střehu. Je dost samostatný, ale jeho hraní může být nějaká zdraví nebezpečná lumpárna. Jinak jsem ráda, že u nás je mateřská tak dlouhá( i když při mateřské pracuju ještě doma), protože mám pocit, že i když jsem s malým pořád, tak si ho i tak málo užiju a tyto chvíle už se nikdy nevrátí. Nedovedu si představit, že bych se těch krásných chvil vzdala a byla nucena svěřit naše zlatíčko někomu cizímu.
|
| Naja | 
|
(25.4.2007 8:59:05)
Souhlasím s Tebou, strašně záleží na dítěti. Když jsem mi narodil chlapeček, hned od narození skoro nespal (ani ve dne, ani v noci), nechtěl moc jíst, neustále vyžadoval pozornost, v 10 měsících začal chodit, v roce a půl už mluvil ve větách a od té doby pusu nezavřel. Byl velice živý a zvídavý, neustále v pohybu, kam nevylezl, od tam nespadl. Tehdy jsem při výšce 173 cm měla 53 kg. :-))
Po osmi letech (dřív jsme si netroufli, co kdyby bylo ještě hůř) se nám narodila holčička. Je to pohodové, klidné dítě, jako kojenec spávala a jedla vzorně dle tabulek v knížkách, takže v šestinedělí jsem měla dokonalý relax. A i teď je schopná se abavit, prohlížet si knížku nebo malovat, stačí jí, když si s ní povídám (u toho třeba vařím nebo žehlím) a sama si bez problémů pohraje.
|
|
|
| HelenK | 
|
(26.4.2007 1:54:23)
Zlata Evropa, zlate Cechy! Tady v Brazilii je materska 4 mesice. Oficialne pry 2 mesice pred porodem, 2 po porodu! To tady ale nikdo nedela, vsichni konci tak tyden pred porodem, pak jsou 4 mesice doma a pak se da jeste vybrat mesicni dovolena a smytec - pekne zpatky do prace. A nezbyva, nez si najit nekoho na hlidani, nebo dat vypoved. Myslim, ze to je vetsi psycho nez se vracet po 3-4 letech. Doufam, ze se vlada tady smiluje a prodlouzi materskou aspon na 6 mesicu, jak se nechali slyset... Tak si mamky ty 3-4 roky materske v Cechach pekne uzivejte...
|
| barca1 | •
|
(30.4.2007 8:35:22)
Tak opravdu vám co jste někde v cizině fakt nezávidím, ale zase tam máte v zaměstnání asi trošku jiné platy než tady. A znám i u nás hodně maminek, které prostě taky po půl roce musí do práce a třeba né nějak zvlášť dobře placené, jetli ji nechtějí ztratit, někdy totiž na zaměstnavatele neplatí slovo ze zákona mi musíte držet místo. Já jdu např. na mateřskou v listopadě a mám se po roce vrátit, pokud to tedy bude možné, tak uvidím jaké budeme mít mimčo a jestli babička bude zdravá a zvládne hlídat. U nás všeci víme jaké je to zůstat bez práce a hledat nové místo, žádná sranda a málokterý manžel vydělá tolik aby uživil celou rodinu(a to má skoro každá rodina v ČR nějakou půjčku, vetšinou aby měli vůbec kde bydlet, a na to fakt jeden plat nestačí)Aspoň že si maminky u nás můžou přividělat i k mateřské, myslím, že je to férové, samozdřejmostí je že o mimnko musí být dobře postáráno v nepřítomnosti matky. Do práce se vrátím jen když budu vědět, že o mimčo bude dobře postáráno a tuto úlohu určitě babička splní perfekně a moc se na to už těší.
|
|
|
|
| Ivana Procházková |
|
(25.4.2007 13:15:21)
Ale to pozor, já nešířím, že je mateřská pohoda. Já se ohradila proti (mmch plošnému) tvrzení článku, že MD je "největším nasazením ženy v jejím životě". A jako příklad jsem uvedla sebe, páč já to mám právě jinak. :)
|
|
|
| Hana | •
|
(25.4.2007 9:44:35)
co byste dělaly, kdybyste jako já žádné hlídací babičky neměli...
|
| Luckaaa | 
|
(25.4.2007 9:54:22)
no přesně ono se snadno soudí,já taky musím vyjít bez babiček a navíc mám nespavce takže závídím i své kamarádce,které třeba vyjde jedna půlhodinka denně kdy jí spinkají oba. byly doby kdy mi mimino nespalo v noci starší holka od dvou let nezabere přes den a vyžaduje pozornost když bráška konečně zabere. z toho vám vyjde kdo tedy nespal celý den (ještě že nastoupil manžel)rspektive mu muselo v noci stačit pár hodin (jednotlivě)
|
| Líza | 
|
(25.4.2007 10:09:47)
Nikdy jsem neměla hlídací babičky, ale pokud bych měla zodpovědně říct, co pro mě bylo největší pracovní nasazení, tak to byl návrat do práce od dvou dětí po skončení mateřské. Zkoordinovat první třídu jedné, školku druhé a vlastní práci - první měsíc jsem byla na umření. Mateřská sice není zrovna dovolená, ale zas bych tak nehrotila, jak strašně se člověk nadře (pokud tedy zrovna nemá postižené dítě). Jo, první měsíce s řvoucím dráždivým miminem byly záhul, ale pak už to bylo fajn. Sice je pravda, že je člověk v permanentní pohotovosti, ale na druhou stranu si čas organizuje víceméně sám, což už se později nebude opakovat ;-)
|
| Ivana Procházková |
|
(25.4.2007 12:41:06)
Pro mě bylo největší nasazení, co si dokážu upamatovat, když jsem se zhruba v jednom roce věku dítěte rozhodla významnějším způsobem rozšířit svoje pracovní aktivity. V osm večer jsem sedla k notebooku, do jedné v noci jsem musela všechno stihnout, protože po jedné jsem kojila a následně uspávala dítě (tenkrát navíc od půlnoci spalo se mnou v posteli). Když jsem to nestihla (což bylo obvyklé), měla jsem na druhou hod v noci budík, abych zase pokračovala. To nasazení nespočívalo v té péči o dítě (to by samo o sobě byla pohodička), ale v těch pracovních povinnostech, které jsme si (dobrovolně) k tomu přidala. Když jsem náhodou měla "pracovní volno", užívala jsem si poflakování doma na MD, což ostatně dělám doposud :).
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 | 
|
(25.4.2007 14:30:51)
No to je zajímavý, Ivule - děláme podobný věci a vidíme to úplně jinak.
Já jsem byla ze svýho syna asi dva roky (1 rok až donedávna) dost vynervovaná. A když se narodilo druhý dítě (prvnímu byly 2 roky a 3 měsíce), byla jsem doslova na Bohnice. Ne z toho miminka, ale z toho staršího. Záchvaty vzteku, počmáraný zdi, oškrabaná omítka, rozmlácený každý den něco (včetně věcí, které jsem do té doby považovala za nerozbitný), neuvěřitelný řev a bordel, počůraná podlaha (počůraná ze vzteku - třeba jsem kojila a druhý dítě si stouplo doprostřed obýváku a začalo čůrat na zem, když jsem tomu nevěnovala pozornost, za 2 minuty znovu!), permanentní strach, aby mladší nedostala do hlavy botou nebo plechovým autem (já jsem dostala každou chvíli...).
No a když to večer všechno utichlo, sedla jsem si k nějaký duševní práci, abych si alespoň na chvíli „odpočinula“ a připadala si zase jako normální člověk. Při mateřský člověk zas tak moc nepracuje, ale může se úplně totálně vyčerpat. A v tom je ten rozdíl.
|
| Linda, dcera 1,5 roku | •
|
(25.4.2007 15:37:16)
Tak to je šílený! Mám teda jen 1 dítě, ovšem tebou popisované situace si dovedu představit a jsou taky jedním z důvodů, proč mám 1 dítě...:-) Zároveň však absolutně souhlasím, že ač člověk na mateřské nemá tolik práce jako v práci a výsledky celodenního úsilí nejsou hmatatelné ani měřitelné, člověk se fakt vyčerpá. Když se starám o malou celý den sama, jsem na konci dne totálně vyčerpaná, jakkoliv jsou procházky po venku a po pískovištích - zejména v tomto počasí - příjemné. Nejhorší na mateřské mi připadá právě to, že musím být pořád v pozoru, dítě po mně co chvíli něco chce. Přiznám se, že to jsem při svém zaměstnání nezažila, tam mám třeba určitý čas, kdy se můžu v klidu na něco soustředit a i když bylo práce hodně, nikdy to nebylo tak, že bych musela dělat 10 věcí naráz a neměla ani chvíli klid...
|
| Veronika+3kluci | 
|
(27.4.2007 22:36:26)
No nedávno tu byl článek o učitelích - já jsem učitelka, tudíž zvyklá dělat deset věcí najednou. Anebo aspoň dělat to, co je v danou chvíli nejnutnější. Takže mateřská je pro mě spíš pohoda. Jen mi to někdy přijde náročné fyzicky.
|
|
|
| Ivana Procházková |
|
(25.4.2007 16:10:06)
No jo, Zoozo,
když my dvě jsme v úplně odlišné situaci, co se týce temperamentu dětí.
Já jsem se při MD začala pracovně realizovat mimochodem z důvodu, že jsem se ten první rok strááášně nudila. Dítě hezky spalo, hezky jedlo, hezky si samo hrálo, což dělá ostatně doteď, nikde žádný challenge :).
Tak jsem si nabrala pracovní povinnosti. A když časem přestalo být únosné pracovat přes den, přesunula jsem vše na noc. Ten spánkvý deficit už asi nikdy nedoženu :).
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(25.4.2007 18:46:17)
U nás byla zpočátku taky pohodička. Miminko bezproblémové, brzy začalo spinkat celé noci, udělala jsem spoustu jiný práce. Ono jde o to, že ta pohodová mateřská se může někdy proměnit v hotové peklo skoro ze dne na den. U nás to bylo v momentě, kdy dítě začalo chodit. Někdo jiný má zase třeba hyperaktivní dítě. A někdo jiný zase nepřetržitě plačící miminko...
Naše dítě se teď, před 3. narozeninami trochu zklidnilo, ale i tak je to někdy hukot. Třeba jen to pitomý vaření. Jsem v situaci, kdy musím 5 x denně nakrmit 2–3 lidi (starší kojenec, starší batole, případně manžel), z nichž každý jí něco jiného a všichni mají kecy (kromě Melindy, ta zatím jen prská:-). Na úklid mi sice chodila paní dvakrát týdně (teď mi jedna ze dvou vypadla, budu muset zase někoho najít), ale Filip dělá bordel, kudy chodí. Melinda začíná nesnášet postýlku – leze po zemi, musí být pod dozorem. Jinak je to kočička hodná. Filip vyžaduje aktivity – když je nemá, začne řádit…. A k tomu ty děti vykoupat, postarat se o prádlo… Já se teda fakt nenudím. Chůva by to usnadnila, ale propustila jsem ji, když jsem porodila, abychom si na sebe zase všichni zvykli. Výdělečná činnost je pro mě taková příjemná relaxace. A vlastně i trochu pojistka, aby mi po těch letech na MD úplně nehráblo.
|
| Ivana Procházková |
|
(25.4.2007 21:56:37)
Já jsem se dala při MD na podnikání vlastně proto, že se to úplně nabízelo. V předchozím zaměstnání jsem o tom čas od času uvažovala, ale odejít z místa, kde jsem byla hodně spokojená a dobře zaplacená byl natolik radikální krok, že zůstalo jen u úvah. Jenže tu byly důvody, pro které jsem se po MD na svoje místo vrátit nechtěla (i kdyby mělo jít o částečný úvazek) a navíc se mi v určitou dobu namanulo několik příležitostí, že jsem do toho práskla :).
Je to ovšem všechno jiné, jenom ne relaxace.., ale s tím jsem počítala. U kadeřnice jsem byla naposled pár měsíců poté, co se dítě narodilo. Pro jistotu jsem si nechala narůst dlouhé vlasy, sčesat je do culíku je to nejjednodušší :). O chození na cvičení se mi může jen zdát (a že mám aerobic fakt ráda, svého času jsem ho i předcvičovala), ze své kosmetické skříňky jsem už postupně vyházela všechny pleťové masky a jiné kosmetické serepetičky (časem prošly a nové nemá smysl kupovat, stejně si neudělám čas plácat si to na sebe), na TV jsem čučela naposled asi na Vánoce (ta mě ale nikdy nebrala). Manžel si už zvyknul a myslím, že mi i trochu fandí. Občas mi ho je teda docela líto, protože při svém výdělku, co nosí domu, by si zasloužil doma full time servis s pohotovostí 24 hodin denně. Ale co, rozhodnul se dobrovolně, když si mě bral (sice jsem na VŠ nepodnikala ani nebyla zaměstnaná, ale dělala jsem zase spoustu jiných časově náročných hovadin, tak věděl, do čeho jde) a nikdo ho nenutil.. :)
Pokud jde o domácí práce, tak jsem je zredukovala na to nejnutnější, což v podstatě znamená postarat se o dítě. Manželovi jsem nepřipravovala večeře ani těch předchozích 10 let, než jsme měli dítě, tak proč bych to měla zavádět zrovna teď, že.. Byl zvyklý jet na vlastní pohon, takže vlastně nic nového. Paní na úklid a žehlení mi chodí jednou týdně - usoudila jsem, že to bohatě stačí. Dá se říct, že domácnost fakt neřeším. Ona se začala řešit tak nějak sama i bez mého výrazného přičinění :)).
Krátce shrnuto, svůj čas rozděluju mezi podnikání a dítě (resp. rodinu) a na vše ostatní házím zvysoka bobek :)).
No jo, to jsem se rozkecala. Já totiž relaxuju tady na rodině :)).
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(25.4.2007 22:55:41)
Ivule,
já bych asi nenašla odvahu začít podnikat zrovna na MD. U mě to bylo spíš naopak. S prvním dítětem jsem to trochu omezila (a zařídila tak, aby některé věci běžely jakoby samospádem) a s druhým dítětem jsem to omezila hodně. Prostě to najednou nešlo. Do toho jsem si najednou uvědomila určitou citovou krizi s prvním dítětem a došlo mi, že musím propustit chůvu. Filip byl hodně svéráznej, chůva začala původně chodit jen tak občas odpoledne, ale potom jsem otěhotněla a nastal horor. Filip mě kopal a mlátil při každém přebalování a převlékání, bála jsem se, že potratím. Chůva začala chodit každý den, večer se o něj staral táta. Kolem porodu nastalo ještě větší odcizení a děsivý záchvaty vzteku (máma najednou doma s novým sourozencem, milovaný tatínek najednou v práci...). Bylo to krušný období. Práce šla do háje. Teď s jarem se Filip hodně uklidnil a myslím, že i citově se u nás blýská na lepší časy. Zase trochu víc pracuju, ale poučila jsem se.
Nicméně jsi šikovná, že to takhle zvládáš a držím palce.
|
| Ivana Procházková |
|
(26.4.2007 1:57:38)
Zoozo,
já bych si naopak vůbec netroufla skloubit 2 malé děti s prací a fakt máš můj obdiv, že to umíš. Občas se zaobírám tím, kdy asi tak bude vhodná doba na druhé dítě (já jsem takový plánovač :) a jakým způsobem to asi do sebe všechno poskládám, ale zatím mi z toho žádné rozumné řešení nevzešlo.. :(. Tak jen doufám, že mezi tím moc nezestárnu a na to druhé mimi jednou dojde..
Přeju ti hodně hezkých chvil s dětmi. I.
|
|
|
| Pída |
|
(10.5.2007 23:55:40)
Ahojda,čtu vaše příspěvky,neumíte někdo poradit,kde můžu sehnat práci z domova přes Net???
|
| Saša Dve deti skolou povinne,tri dospele | •
|
(18.11.2011 23:29:05)
Zkus se podívat na stránku www.vsedni-nevsedniden.webnode.cz Nabidek tam neni moc,ale mozna si vyberes. A i si neco zajimaveho prectes. Ahoj
|
|
|
|
|
|
|
|
| Irena, 2 kluci | •
|
(25.4.2007 15:55:57)
Za měsíc mě čeká návrat do práce po 6,5 letech mateřské dovolené. Hrůzu mám z toho už delší dobu. Sebevědomí na nule. Budu dojíždět, od září máme taky prvňáčka, nějak to pořád nemůžu zorganizovat. Chtěla jsem pracovat jenom 6 hodin, ale reakce byly tak šílené, že jsem ustoupila na 7 hodin. S kamarádkou, která teď začala pracovat, pořád vzdycháme, jak nám bylo dobře na mateřské :-). Jenom pro pobavení cituju paní z personálního oddělení: "Když vám tak záleží na dětech, tak můžete zůstat doma a vaše pracovní místo bude volné." Budu na úřadě jako informatik, takže nejde o život.
|
|
| Lída+2 | 
|
(25.4.2007 17:55:56)
Musím než souhlasit s Lízou. Dokud jsem dělala na 4 hodiny byla to brnkačka,ale nyní skoro měsíc dělám 8,5-9hodin. Ráno před pátou vstávám. MAnžel odveze děti škola, školka..... Já letím z práce pro auto a pro děti. Rozvážím je kam je třeba na kroužky. V pondělí příjdu dom v 15:30, v úterý 18, ve středu v 16:30 a ve čvrtek taky. V pátek máme volno a v 14:45. V pátek melu z posledního.......
Kor , když jak píše Líza Vám ten čas začne organizovat někdo jiný...... Jedete pro dítě. To má kroužek a družina se zdržela na procházce..... a podobně....nebo Vám manžel veze auto a má 30minutový skluz a vidím,že budu běhat místo chodit do školy i školky,aby stihnul kroužek......to je teprve stres....
nebo Vám dítě volá- "maminko proč pro mě nikdo nepřišel. Ani ty anitatínek... a VY víte , že manžel ho měl vyzvednout a opět někde trčí....."
|
|
|
|
| Pavlína&potomci | 
|
(25.4.2007 14:15:50)
No, nám babičky synka v životě nehlídaly (moje mamča bydlí daleko, tchýně je nepoužitelná) a nemám pocit, že bychom díky tomu jakkoli strádali. Bez problémů si s manželem vyhovíme a tak máme čas i na své koníčky. Už než se Dáda narodil, nám bylo jasné, že co si nezorganizujeme sami, to nebude, a tak nás to nijak nezaskočilo.
|
|
| markula | •
|
(26.4.2007 12:28:48)
tak to je přesně to, ani já nemám hlídací babičky, to se to pak vykládá, jaká je mateřská pohoda, když si mamina odloží děcko k babičce, jde si 2x týdně zacvičit, na kosmetiku, sama v klidu nakoupit a berou to jako samozřejmost, nezávidím. Já si myslím, že moje mateřská je taky pohoda, i když takový luxus nemám, (za celých 17 měsíců mateřské moje maminka hlídala 2x), manžel od rána do večera v práci, ale beru to tak, že je dcera zdravá a to je pro mě nejdůležitější, ale někdy bych nejraději někam utekla:-)))
|
| Nelael |
|
(26.4.2007 13:33:11)
Také nemám hlídací babičky, někdy je mateřská i pohoda, děti jsou moje štěstíčka, ale naprosto upřímně přiznávám, že maminkám s babičkou v dosahu závidím - někdy je to pro mě velmi, velmi těžké a cítím se psychicky vyčerpaná. Částečně vypomůže manžel o víkendu. Jako problém vidím i to, že máme i omezenou možnost podniknout něco s manželem jen sami dva - pouze když jsme na návštěvě u babičky, bydlící 150km od nás.
|
|
|
|
| Sylvie | 
|
(25.4.2007 10:44:22)
Hmmm, popravdě řečeno mně nejvíc zaujalo, že autorka roli ženy popisuje jako 24-hodinové nasazení, jako výhodu otců oproti matkám zmińuje, že po práci mají čas sami na sebe a nic nemusí, ale zároveň se o pár odstavců níže ženy povzbuzje řečmi, jaké úžasné organizační schopnosti na mateřské získaly. Nemůžu si pomoct, ale zní mi nějak ve smyslu manžel pracuje, tak má plné právo po práci odpočívat a nemůžu ho ničím zatěžovat, mezitím co já se stejně jenom doma flákám s dětma, tak je mojí povinností kolem nich zmáknout všechno. To se mi teda nezdá jako dost dobrá organizace chodu domácnosti  Přece buď je tolik práce, že od vidím do nevidím musí makat OBA rodiče, aby ji zvládli (potom bych si ale odpustila ty řeči, jak má manžel po práci volno na sebe), nebo to tak strašné není a když si ji řádně zorganizují, nemusí mít žena dojem čtyřiadvacetihodinového nasazení  MMCH nezapomeňte, že po nástupu do zaměstnání k péči o dítě a domácnost přibude i "normální" práce.
|
| Monika, Honzík 2 roky | •
|
(26.4.2007 13:49:19)
Souhlasím se Sylvií! Já chápu, že někteří otcové pracují do večerních hodin. Pokud mají ale schůdnou pracovní dobu, je přeci na rodičích, aby si přes týden rozvhli střídání dětí - a vyjde vám min. 2 odpoledne pro vás, maminky!
|
|
|
| Mary.Anne |
|
(26.4.2007 13:27:27)
Já pracuju už od narození dcery, byla jsem v práci už 9 dní po porodu. Z finančních důvodů. Ale pořád si říkám, jestli mám právo ochuzovat ji o svou pozornost, je v práci se mnou, ale já na ni nemám moc čas. Z procházek zná akorát cestu do práce a zpátky. Nevím, jestli je to pro ni to nejlepší, já si zvýším kvalifikaci, nebudu závislá jen na sociálních dávkách, já i ona přijdeme mezi nešišlající lidi, ale možná bych měla radši být s ní, aby věděla, že má i rodiče, o které se může opřít.
|
| Kimmy, 2 deti | •
|
(26.4.2007 15:01:01)
ona to vi.... kdyz si po ceste do prace a z prace budete povidat, kdyz si vecer ve vane budete hrat a cist si pred spanim pohadky - vzdycky pro ni budes ta jedina maminka.
Dulezite je, aby Ty jsi byla se svym rozhodnutim vyrovnana, protoze dite pochybnosti vyciti. Neni to o tom, kolik hodin denne s ditetem jsi, ale jak tu dobu stravite..
Hodne stesti!
Kimmy
|
|
|
| pavla | •
|
(3.5.2007 21:39:27)
Mateřská , pokud se o dítě (děti) opravdu poctivě staráte a nenecháváte je řvát opuštěné v postýlce, je opravdu obrovský záběr, často umocněný tím, že děti jdou v nevelkých odstupech po sobě. Větší jsem nezažila a dnes jsem ráda, že mi už děti odrostly a jsou relativně samostatné. Manžel (dělník, co tahá ty tuny železa) si to párkrát vyzkoušel, když jsem byla nemocná - a neměnil by - zlaté železo.
|
|
| Bára | •
|
(8.5.2007 16:42:51)
Nejsem asi jediná, kdo Ti napíše, že nejspíš záleží an tom, JAKÉ! máš dítě. Já se poflakuju se synem doma až od jeho cca 4 let...
A to mám jen jedno dítě, kamarádky mají dvě a více dětí a to je teprve "záhul"...
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)