| judita | •
 |
(13.10.2006 10:52:23)
Článek je moc hezký a jsem ráda, že existují lidé, kteří se nebojí předsudků a adoptují si romské dítě. I já věřím, že pokud má romské dítě dobré zázemí, lásku a ukáže se mu ten správný směr, tak z něj vyroste slušný člověk. Je tu jedno velké ALE. Romové jsou ve většině nepřizpůsobiví lidé (bohužel) a tak se stále setkáváme s problémy, které vyvolávají právě oni. Ve svém blízkém okolí mám hned několik rodin, které bohužel nejsou ochotni spolupracovat na klasických pravidlech společnosti. Je to škoda, protože by se tam zamezilo zbytečným problémům. A tak mě kolikrát napadá, proč se romové neumí nebo nechtějí přizpůsobit stejně jako to udělali vietnamští občané. I když i u nich se najdou jedinci, kteří radši dělají problémy, ale to je asi v každém národě. Osobně se ale musím přiznat, že mi více vadí příslušníci skinhead než samotní romové a to už jen proto, že jsou rasově nesnášenliví. Rasismus je svinstvo a i když opravdu rasy vlastně pořádně neexistujou, tak je to hrozné, jak kvůli odlišnostem dokáže jeden druhému ublížit.
|
| Drum,drum | •
|
(13.10.2006 11:13:17)
NESNÁŠÍM CKÁNY. AŤ SI ŘÍKÁ KDO CHCE, CO CHCE STEJNĚ JSOU VŠICHNI STEJNÍ. MOŽNÁ TO NĚKTEŘÍ DOKÁŽOU URČITOU DOBU ZADRŽET DÍKY DOBRÉ VÝCHOVĚ, ALE STEJNĚ SE TA JEJICH MENTALITA DŘÍV NEBO POZDĚJI PROJEVÍ. JSEM MOŽNÁ ZAUJATÁ, MOJE DÍTĚ MĚLO S ROMY PROBLÉM A TO JEN PROTO ŽE MU JEDNA CIKÁNSKÁ HOLKA ŘEKLA, ŽE JE JEHO MÁMA P..A A ON ŘEKL ŽE TA JEJÍ TAKY. NO A HNED TO BYLO NADÁVÁNÍ DO RODINY. JEJÍ BRATR SI NA NĚJ POČKAL PŘED ŠKOLOU. KDYŽ VÁM PRIJDE DOMŮ DÍTĚ S ROZBITÝM NOSEM, NATRŽENÝM UCHEM A NECHCE CHODIT DO ŠKOLY, PROTOŽE MÁ STRACH, POLICIE S TÍM NIC NEZMŮŽE, PROTOŽE TEN KLUK NENÍ PLNOLETÝ, TUDÍŽ VY ZMĚNÍTE MĚSTO I ŠKOLU ABY VAŠE DÍTĚ MĚLO POKOJ, PŘIPLATÍTE SI ŠKOLNĚ NA SOUKROMÉ ŠKOLE KDE MIMOCHODEM ŽÁDNÍ CIGOŠI NEJSOU A KONEČNĚ NEMUSÍTE MÍT O SVŮJ POKLAD NEJVĚTŠÍ STRACH, NEDIVTE SE MÉMU NÁZORU.
|
| Pafča | •
|
(13.10.2006 11:26:34)
No, tak já měla naprosto stejný problém s "bílejma" klukama, co si mě vyhlídli jako dobrou oběť jejich "zábavy". Sice mě nikdy neztloukli, ale chodila jsem domů raději delší cestou, abych je náhodou nepotkala. A kvůli tomu "nesnáším bělochy!!" :-(
A co třeba šikana? To je obecný problém na školách a šikanují děti bílé a z "dobrých rodin". Takže neodsuzuj celou skupinu!! Je to spíš problém "sociálně ekonomický" jak je řečeno v článku.
P.S. Jen pro jistotu, já nemám tmavou pleť:-)))
|
|
| Helena | •
|
(13.10.2006 11:53:01)
Problém je, že ZEVŠEOBECŇUJEŠ.
Máš o tom trochu názorněji v druhém příspěvku od Pafky.
|
| irlev | 
|
(13.10.2006 12:05:33)
Heleno, ale vžij se do situace. Když tebe, nedej bože, přepadne chlap v kabátě a v čepici, když půjdeš zase večer někde sama a takového uvidíš, budeš se podvědomě bát. To je přirozený.
Promiň, ale když ti zmlátěj dítě, člověk opravdu marně hledá nějaké ulehčení.
|
| Helena | •
|
(13.10.2006 15:35:58)
Jde o vyvozování paušálních závěrů z jedné osobní zkušenosti.
Kdysi mi vyprávěl kolega v práci jak se dostal do konfliktu s Romem na diskotéce. Šli si to rozdat ven na férovku a tam jich bylo dalších pět a dostal pěkně do držky. Teď napsané to asi nevyzní tak, jak tehdy mě. Totiž kolega byl velký kliďas, koflikt na začátku byl myslím v tom, že Rom tam obtěžoval nějakou holčinu a kolega se jí zastal a když to celé vyprávěl, vyprávěl to jako příběh ze života. Takový je holt život.
Kolega si samozřejěm asi příště dá bacha a nevyleze už příště si to vyřídit ručně s nějakým chlápkem před diskotéku - to je přirozené a byl by blb, aby se do toho znovu pouštěl. Ale není proto z něho rasista. Neříká, že mu jednou Romové naprosto neférově rozbili držku a že... sem si doplň výroky co jsou tu často uváděny.
|
| irlev |
|
(13.10.2006 16:19:57)
Heleno, ano to je. Nějak mi ale pořád uniká, proč by se za to lidé měli stydět. Jistě není pěkné, říkat o skupině lidí něco ošklivého, protože výjimky existují. Ale na druhou stranu, takhle to v životě je. Když mi nebudou chutnat Malbora, zavrhnu paušálně všechny cigára.
Pro lidi, který maj zkušenosti s násilím, takovýhle přirovnání není prkotina.
|
| Helena | •
|
(13.10.2006 16:47:00)
A nevkládáš náhodou něco do úst ty mě ? Neoužívám výrazy, že by se někdo měl za něco stydět, takže jsem to určitě nenapsala. :-)
Když si v tvém příkladu dosadíš za cigarety čínské jídlo. Ochutnáš jedno, nebude ti chutnat a proto všechny ostatní zavrhneš ? To se ale v životě o hodně ochudíš, protože existuje i řada takových, která by ti zachutnala :-)
A nebo naopak. Když přijedeš do Číny a ochutnáš místní jídlo, které ti bude velice chutnat a začneš potom tvrdit, že čínská jídla jsou vynikající, báječná atd. co tím asi způsobíš. Spoustu lidí nadchneš a oni třeba budou velice zklamáni, protože čínských jídel je hromada a každé jim určitě nebude chutnat a dokonce i to co tobě připadalo vynikající jim může připadat hrozné. Takže i takhle to v životě je.
Problém je v zevšeobecňování.
Heleno, ano to je. Nějak mi ale pořád uniká, proč by se za to lidé měli stydět. Jistě není pěkné, říkat o skupině lidí něco ošklivého, protože výjimky existují. Ale na druhou stranu, takhle to v životě je. Když mi nebudou chutnat Malbora, zavrhnu paušálně všechny cigára.
Pro lidi, který maj zkušenosti s násilím, takovýhle přirovnání není prkotina.
|
| irlev |
|
(13.10.2006 16:53:26)
Heleno, nevkládám, to muselo být nedorozumění. Beru to obecně.
Jistě, ochudím se - ale možná ne, to je v přístupu každého.
Často tu v diskuzích narážím na argument "zevšeobecňování" - také to velmi nerada dělám (i když zrovna to jídlo se na mě hodí, tam zevšeobecňuju hodně :). Na druhou stranu - znám hodně lidí, maminek, které si výše popisovanou situací prošly. A na argument zevšeobecňování se vysmějí; a bohužel ne radostně.
|
| Helena | •
|
(13.10.2006 17:06:01)
Nechci a myslím, že ani nesnižuju něčí nepříjemný zážitek s nadáváním a pobitým dítětem.
Ale opravdu mi vadí, když z toho někdo dokáže vyvodit následující:
NESNÁŠÍM CKÁNY. AŤ SI ŘÍKÁ KDO CHCE, CO CHCE STEJNĚ JSOU VŠICHNI STEJNÍ atd. jak ta maminka psala.
Chápu to, jestli to byl pro maminku čerstvý zážitek, ale přesto si za svým příspěvkem stojím. Tohle je zevšeobecňování, toho nejhrubšího kalibru a jak bych tak řekla na "velice tenkém ledě".
Určitě existuje i takhle pobité romské dítě (takový je jak ty píšeš život) a jestli i podobná reakce, tak už to hezky jede.
Uváděla jsem příklad svého kolegy z práce, protože na mě tehdy velice zapůsobilo, že to vyprávěl klidně jako takovou historku ze života, ze které se člověk poučí, aby si už příště tak nenabil nos. Ale bez toho NESNÁŠÍM CKÁNY, STALO SE MI TOHLE...JSOU VŠICHNI STEJNÍ.
|
| irlev |
|
(13.10.2006 17:08:59)
Jasně, Heleno, v tomhle je to velká síla. Ale opravdu to takhle je. Nevím, v kterém městě žiješ, jak moc aktuální nebo silný jsou tvoje zážitky s cigánama - ale věř mi, hrozně těžko se jakákoliv tolerance vnucuje nebo i vysvětluje člověku, který má takových špatných zkušeností víc.
Taky mi z toho není extra hezky, ale je to situace, která tady je.
Na druhou stranu, je naivní si myslet, že všichni cigáni o nás smýšlejí v dobrém. Myslím, že to bude tak nastejno (podle mých zkušeností).
|
| Helena | •
|
(16.10.2006 17:06:39)
Ahoj,
odepisuju až teď, protože v pátek už nebyl čas. Teď budu na internetu chvíli a pak řadu dní zase nebudu. Takže to možná dneska neprodiskutujeme :-)
Přečetla jsem si tvůj první i poslední příspěvek a trochu mi uniká (stejně jako u předchozí diskuse o čem to diskutujeme). A nechci teď být jedovatá.
Nepřipadám si jako naivní idealistka, nikde nepíšu, že o nás všichni Romové smýšlejí dobře atd. Jen upozorňuju na zevšeobecňování. Sama k tomu píšeš, že reakce maminky je síla. Já se nedivím se, že takové reakce existují. Ale vadí mi takové prohlášení na internetu. Tak jsem na to reagovala. Pořád si za tím stojím.
A pak (to je z druhého soudku) mi prostě vadí používání výrazu cigáni, tam kde by šlo používat Romové. Třeba tak jak je to použito v tvém posledním příspěvku (i když tam to není nic tak hrozného). Psala jsi, že Romové je nepejorativní název. Zajímalo by mě proč tenhle nepejorativní název nepoužíváš v posledním příspěvku. Proč píšeš cigáni ?
Samozřejmě, že někdy někde je výraz cigáni vhodný, ale mě zrovna tady připadá, že je schválně použito namísto nepejorativního označení to s nádechem pejorativního. Samozřejmě, že tohle není zase nic tak podstatného (v kontextu tvého příspěvku), ale tohle je to co považuji za zbytečné na tenkém ledě soužití minority a majority.
|
| Amélie | •
|
(16.10.2006 22:16:00)
A já si zase myslím,
že je správné sice tolerovat odlišné kultury, ale jen za podmínek, že ony budou tolerovat nás.
Výraz cigáni i s tím pejorativním přídechem je zcela na místě u té paní, co píše, že ji několikrát okradli. To má ze samé politické korektnosti brát ohled na sprosté zloděje, a lézt do zadku těm, kteří na veškeré ohledy kašlou a jen jich zneužívají?
Těm slušným budu klidně říkat Romové, ti neslušní pro mě prostě budou vždycky jen cigáni.
|
|
| irlev |
|
(17.10.2006 12:30:34)
Heleno, výše jsme diskutovaly o pojmenování. Výraz cigáni používám jako nejméně pejorativní pro ty, se kterými se setkávám denně, přesně v souladu s tím, co oni sami mi řekli o jednotlivých pojmenováních.
|
| Helena | •
|
(29.10.2006 20:45:42)
MajoZrzko,
použivání tvého označeování cigáni mi prostě přijde nevhodné. (nevidím tam důvod psát dle názoru části menšiny, když většina dává přednost označení Romové...atd. už jsem psala) a ty sama vnímáš jako nejméně pejorativní označení Romové.
Můj názor (je to odpověd i pro Amálii, s kterou v ničem nesouhlasím) vyjadřuje i článek z pondělního Respektu tohoto týdne. Kus ho sem přepíšu. Zastávám stejný názor jako autor. Je to trochu z jiné branže (někdo by mohl namítat), ale svůj názor a důvody už jsem popsala, tak že to víc asi nemá smysl, tak tohle je jiný pohled na to, oč mi jde.
Petr Třešňák: Romský problém českých médií
"Představte si, že ráno otevřete noviny a přivítá vás titulek Žid okradl souseda. Udělalo se vám mdlo ze zpomínky na goebbelsovské Německo? Pro znechucení netřeba chodit tak daleko. Podobná slova zaznamenáte u ranní kávy či večerních zpráv i dnes. Do české žurnalistiky se totiž nepozorovaně vrátil problém, který se už zdál být minulostí. Referování médií o Romech znovu trpí vážným nedostatkem inteligence a slušnosti.
Není divu, že v překotných proměnách počátku 90. let potřebovali čeští novináři nejdřív pár let času, aby se naučili západním způsobům a korektovnosti. Pár nepsaných pravidel se tu ale nakonec ujalo: uvádět v článcích etnický původ má smysl tehdy, pokud píšeme o Romech jako etniku či sociální skupině, obětech (event. vinících) rasismu, nebo chceme-li zdůraznit handicap, který musel dotyčný na své cestě překonávat. Napsat ovšem "Rom ukradl kus drátu" je nejen irelevantní infromace (asi jako "Lesbička se vybourala na motorce"), ale v druhém plánu také zákeřná neslušnost, která mocně napájí rasistické stereotypy.
U Romů hořela kůlna. Romové zbili policistu na služebně... Tohle je jen pár titulů a citátů z poslední doby.
...
Takový návrat zpět nemusí být nutně projevem rasismu, spíš strvzením bulvarizace českých médií, která svým čtenářům prodávají strach z romských ghett a konfliktů, které z nich můžou v budoucnu vzejít. Řešením samozřejmě není národností souvislosti soužití v českých městech nějak úzkostlivě tajit, ale média by si měla stanovit jasná pravidla, jak a kdy je refletkovat. Śpatná slova všechno jen zhorší.
ŠPATNÁ SLOVA VŠECHNO JEN ZHORŠÍ - to je můj názor.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Linda | •
|
(15.10.2006 23:26:26)
Mám kamarádku, která je romka.Je úžasná, mám jí moc ráda.Ale je to vyjímka.Můj názor je, že 90% romů živíme z našich daní...rasy existují.
|
|
|
|
|
| Ajlili. | 
|
(13.10.2006 15:03:04)
Jo, jsne ze zvseobecnuju. Copak ty jsi nekdy potkala opravdu slusnyho cikana? Nevadi mi cernosi, indiani, vietnamci, zide, ti vsichni se prizpusobili vetsine a chovaji se normalne v souladu se zasadama slusnyho chovani.Cikani jsou hlucni, neprizpusobivy a vsechno si berou osobne. Bojis se neco rict aby te nenarkli z rasismu. JA JSEM RASISTA, sice jen na cikany ale jsem a uvedom si ze oni jsou vlastne taky rasisti. Taky nas bily berou jako ty kteri jim ublizuji, nechteji platit cim dal tim vetsi dane na socialku pro cerny nemakacenka. Kdo chce praci, tak ji vdycky najde - bohuzel vetsina jich ma nedodelanou zakladku tak nesezenou misto jake by si predstavovali.
|
| Jana | •
|
(21.10.2006 21:45:36)
Ve vetsine s tebou souhlasim. Jsou neprizpusobivi,ziji ve svych skupinkach a deti,kdyz jdou do skoly,tak neumi cesky a zrovna tak dale vychovavaji sve deti,takze se to nejspis nikdy nezastavi. Na druhe strane-nechtela bych byt v kuzi slusneho ROMA. K tem je vetsina lidi nespravedliva a hazi je do jednoho pytle s ostatnimi. Ale nikdo se tomu nemuze divit. Proste maji spatnou povest,ale ne proto, ze maji tmavsi plet.
|
|
|
| Ajlili. |
|
(13.10.2006 15:04:13)
Jo, jsne ze zvseobecnuju. Copak ty jsi nekdy potkala opravdu slusnyho cikana? Nevadi mi cernosi, indiani, vietnamci, zide, ti vsichni se prizpusobili vetsine a chovaji se normalne v souladu se zasadama slusnyho chovani.Cikani jsou hlucni, neprizpusobivy a vsechno si berou osobne. Bojis se neco rict aby te nenarkli z rasismu. JA JSEM RASISTA, sice jen na cikany ale jsem a uvedom si ze oni jsou vlastne taky rasisti. Taky nas bily berou jako ty kteri jim ublizuji, nechteji platit cim dal tim vetsi dane na socialku pro cerny nemakacenka. Kdo chce praci, tak ji vdycky najde - bohuzel vetsina jich ma nedodelanou zakladku tak nesezenou misto jake by si predstavovali.
|
| Ajlili. |
|
(13.10.2006 15:05:23)
jo, mimochodem predtim jsem byla drum, drum - segry pocitac
|
| karin | •
|
(13.10.2006 15:06:45)
tak já sem opravdu slušného cikána potkala a ne jednou
|
| Ajlili. |
|
(13.10.2006 15:10:21)
jo a kde? Na socialce?
|
| Olina | •
|
(13.10.2006 17:43:37)
Slušní lidé romské národnosti žijí v bytě pod námi. Jejich děti zdraví nejlíp z celého domu, včetně jejich romských kamarádů. Nebudu rozvíjet další podrobnosti, abych nenarušila jejich soukromí. Ale trvám na tom, že lepší sousedy bychom těžko hledali. Prakticky o nich nevíme. A přitom to jsou skuteční Romové, způsobem řeči, sociálními kontakty a vším co jsem schopná posoudit. Pokud bych se s kýmkoliv z domu přátelila, rozhodně bych je nevynechala, i když bychom si asi nerozuměli.Žijí tady leta a nevím o jakémkoliv problémovém chování. Jsem ráda, že tady bydlí. Jo a mají na chodbě(vevnitř jsem nebyla) uklizeno líp než já :o))).
Přesto, ale!!! Pokud uvidím neznámého člověka nebo lidi romského vzhledu (i děti) M Á M S T R A C H
Takže jsem bohužel asi rasista a lepší už to nebude.
|
| Helena | •
|
(16.10.2006 17:55:51)
Nejsi rasista, mít strach je normální reakce na špatnou zkušenost. Rasista je člověk, který ze své zkušenosti zevšeobecňuje a vyvozuje závěry, které diskriminují nebo mohou vést diskriminaci. Asi to není zcela přesná definice, ale chci říct, že si myslím, že na strach máme právo všichni. Ale ne na to vykřikovat, že jsou všichni stejní atd. co se tady občas člověk může dočíst.
|
|
| Alena | •
|
(19.10.2006 11:29:59)
Nevím, proč by mělo být to, že děti nejlépe zdraví, nějakým synonymem slušnosti. Jistě, je dobře, že děti zdraví, ale to neznamená, že by Tě nemohli pozdravit a vzápětí okrást.
A že myjí uklizeno? Co by celý den dělali, když do práce nechodí? Kdyby přišli každý den kolem šesté z práce, tak by naklizeno a navařeno neměli. Neměli by na to čas. (Schválně nepíšu neměly, protože to se týká i mužů).
|
| Janina dcera 14 a syn 10 | •
|
(19.10.2006 13:00:33)
Já sice nejsem rasista a nesnáším to,ale na tomhle něco je.Dělám na směny a jsem s dětma sama takže navařeno a naklizeno máme tak maximálně když mám zrovna volno.A jsme prosím bílí.
|
|
|
|
|
|
|
| Dagmara | •
|
(21.10.2006 15:39:54)
Z tvých článků je mi na nic. Jsou vulgární a agresivní. I kdyby byly v něčem pravdivé, tak to je jedno, protože způsob, jakým podáváš své názory,je fakt trochu primitivní.
|
|
|
|
| Etinka |
|
(13.10.2006 12:40:37)
Můj bratr nosí ostříhané vlasy asi na 3mm. Jednou šel sám večer a potkal skupinu cikánů, kteří ho napadli, praštili klackem do hlavy ( bylo to na stehy ) jenom proto že si asi myleli že to je skinhead, ale není. Nic jim neudělal, jen kolem nich prošel.... Kdo je tady rasista?
|
| Renata, Zděnda 5 let | •
|
(13.10.2006 13:07:31)
Dobrý den,
na toto téma musím uvést jednu příhodu z naší školky, kterou navštěvuje můj syn. Jeho největší kamarádka je Evelínka - míšenka, která podědila co se týče vzhledu více po svém černošském tatínkovi něž bělošské mamince. Děvčátko je kouzelné a hodně bezprostřední, jak už děti v jejich věku bývají.
Jednoho dne přivedla romská maminka do školky svoji dcerku a když se holčičky setkaly ve dveřích, tak Evelínka pronesla : "jé, ty jsi taky černoška jako já, viď ? ". A než stihla paní učitalka jakkoliv zareagovat, romská maminka začala nadávat, že oni nejsou žádní cikáni (i přesto, že slovo cikán tam vůbec nepadlo) a že je to rasismus a že něco takového by ta černoška vůbec neměla vypustit z pusy. Nedokážu si představit, jak by řádila, kdyby to řeklo bílé dítě, asi by byla ještě sprotší.
Nakonec vlastně na to nejvíce doplatila ona romská holčička, protože jí maminka do školky přestala vodit. Zřejmě se ve svých už hodně dospělých letech stále ještě nesmířila se svojí barvou kůže a je mi jenom líto, že nedá dcerce možnost zařadit se do kolektivu dětí a bezva učitelek, které s tím problém opravdu nemají.
Renata
|
|
|
| Květa13 | 
|
(13.10.2006 15:14:54)
To jste mě docela pobavila. Mám cikánskou dceru a právě proto, aby měla klid ve škole také chodí do soukromé školy :-).Kromě ní je tam ještě jedna cikánka, mimo nich samé fajn děti a nezažila jsem žádný problém. Ovšem Vy byste asi v té naší soukromé škole dítě nenechala, že ?
|
| Ajlili. |
|
(13.10.2006 15:22:06)
Kdyby se vase dcera chovala k memu synovi slusne a neublizovala mu, tak nevidim problem a samozrejme i on k ni...
|
| Květa13 |
|
(14.10.2006 21:25:40)
Samozřejmě... Moje reakce ale patřila DRUM DRUM a tam to vyznělo poněkud jinak.Moje dcera se slušně chová a ostatní děti zase k ní ;-)
|
|
|
|
| Lucie | •
|
(15.10.2006 17:25:29)
Tak tohle vůbec nepochopím jak někdo kvůli jedné špatné zkušenosti může říct že nesnáší cikány. Asi by jste je nesnášela i tak protože pokud by tohle udělal normální bílý kluk tak by jste určitě nehledala školu kde by chodila jiná než bílá rasa, jenom proto že bílá rasa zbila Vašeho syna, já chápu že člověk milující své dítě ho brání všemi možnými způsoby, ale to neznamená že kvůli jednomu dítěti budu nesnášet všechny, to je jako kdyby mi ubllížil muž a já už nesnášela mužské pokolení, je to strašná blbost a podle mě jste rasistka bez ohledu na to jestli Vaší rodině někdo ublížil nebo ne. S manželem nejsme romové, bydlíme v části kde jich bydlí dost a nikdy bych nemohla říct že někoho nesnáším. Buďte šťastná, že jste se narodila jako bílá, protože jako romka která by žila mezi takovými lidmi jako jste vy by jste hrozně trpěla a možná, jestli existuje druhý život se Vám to podaří a asi Vám to i trošku přeju
|
| Ája | •
|
(17.10.2006 13:11:48)
Jedna zkušenost? Bohužel nejenom jedna. V literatuře 19. stol. byli cikáni popisování jako kočovníci, kam přijeli, hlídali si lidi králíky, slepice a další havěť. Za starého Rakouska vycházely zákony k potírání cikánských krádeží. Ne nějaké místní VYHLÁŠKY, ale ZÁKONY!!! V r. 1929 vydala česká republika opět ZÁKON k potírání CIKÁNSKÝCH krádeží. Četníci byli POVINNI spolupracovat s obcí při hlídáních kočovných cikánů, kontrolovat jejich doklady a cikáni měli ÚŘEDNĚ NAŘÍZENO, jak dlouho mohou setrvat na jednom místě. A že byla naše republika k minoritám velice tolerantní!! Proč tedy měli naši předkové s cikány tak špatné zkušenosti?
Nezlobte se, ale kolik vietnamců stojí ve frontě na úřadu práce? Jejich děti chodí do školy a jsou tam premianti. Před několika léty vyhrálo jihočeské krajské kolo olympiády v českém jazyce - vietnamské dítě! Pro cikány máme hlavně zvláštní školy a neustálé problémy. První děti vietnamců, které se narodily v Čechách, už studují na VŠ. Umí perfektně česky, na rozdíl od cikánů, kteří tu žijí už několik generací. Cikáni se vymlouvají, že cikánština je moc odlišná od češtiny a proto že se nemohou ve škole učit, požadují speciální školy s výukou v cikánštině. Problém je v tom, že cikán z Maďarska nerozumí cikánovi z Čech, jejich jazyky jsou odlišné a jazyk sám není nijak kodifikován ani dostatečně mluvnicky ustálen, má malou slovní zásobu. Naproti tomu vietnamcům jazyk nevadí. Rodiče rozumí česky, ale nemluví dobře, u dětí nepoznáte, že rodiče mluví jiným jazykem. Jaksi jsem si nevšimla, že by vietnamština byla nějak podobná češtině, aby se to dalo tak dobře naučit. Vietnamci se nevymlouvají, chovají se slušně, pracují. Do majoritní společnosti zapadli vcelku bez problémů a TAKY JE NA NICH NA PRVNÍ POHLED VIDĚT ODLIŠNÁ BARVA PLETI!!! Vietnamců si vážím, cikány opovrhuji. Slušných cikánů je hodně málo.
|
| hmr | •
|
(24.10.2006 11:24:06)
Naprostý souhlas.
|
| cizinka | •
|
(24.10.2006 15:06:48)
Prominte mi nepozornost, PANI hmr,
naprosty nesouhlas. Ze neni objektivnim (ovsem nerikam ze malocennym) pramenem prirucky pro cetniky, psala jsem Milanovi 22.10. v 22.5.
No a beletrie:-)) dovolte se zasmat nahlas, narodni stereotypy v beletrii vypovidaji spise o vztazich mezi narodech. Vsimla jste se, jakou povest maji stredo- a vychodoevropani v nemeckych krimiserialech? Copak vypovida to neco o povaze Cechu, Polaku a Rumunu a o jejich zemich? Videla jste ten dil Kobry 11, ve kterem i nacek pochazel dokonce z Cech?
No a porovnavat Vietnamci z aktivnejsich spolecenskych vrstv, kteri prisli s cilem vydelavat, s obyvatelstvem ktere od veku zil na okraji:-)) Budu se smat z metod vaseho socialniho mysleni az do vecera:-)))
|
| Milan | •
|
(24.10.2006 23:29:04)
konečně jste se trochu vyjevila.děláte ze sebe intelektuálku apřitom stačíte sledovat tak hodnotné věci,jako jsou něm.krimi seriály,tipu Kobra 11.na vás jsme tu čekali.tipoval bych vás na rakušanku,ale my už nejsme Rakousko Uhersko,jestli máte ten pocit,že by jste nás měla usměrnovat.nevím kde žijete vy,mám pocit,že s tímhle nepřijdete vůbec do styku.odpovíddaj tomu i odpovědi,v kteroukoli denní či noční hodinu.bud máte fůru času,nebo se flákáte někde na úřadě a v pracovní době si hrajete na humanistu.jsem též humanista,ale zároven realista.opravdu bych chtel být u toho,jak by jste to předváděla v praxi.nesmíte se moc dívat na televizi a spíše jít mezi lidi.myslím mezi ty sociálně trochu níže,ne mezi ty kteří vlastní činžáky.v žádném případě nemám nic proti soukromému vlastnictví.odpovíte mi,že si chodíte občas hladit jejich děti?a co dál?
|
| cizinka | •
|
(25.10.2006 7:52:30)
Ne ne Milane, ten, kdo se hraje na intelektuala by se bal zminit Kobru 11, ten kdo je pravy intelektual, ho pouzije na odpoved v diskusi - ja totiz nevim co Aja cte, nejaky nemecky krimi ale kazdy clovek alespon parkrat v zivote videl. Ptate se kde pracuji a proc obcas pisu? Na universite, v dnech, kde mne kazde 5 min nekdo busi na dvere, ja nemuzu na nic se soustredit, tak si procvicim Cestinu na rodine. Pak mam prednasku a jsem vyzdimana jak citron, tak si dam labtop na klin, a neco natukam. Pokud mne diskuse zaujme, venuji si ji vice.
Nevim s kim bych mela prichazet do styku? A proc chodit vice mezi lidma? Nemyslite ze to staci, ze vam uz jsem venovala tolik casu, kam jsem asi sla na Rodinu jestle ne mezi lidma? Nepripada vam trapne opakovat ze vubec nic nevim, a to i presto, ze vam pracne odpovedela na kazdou pochybnost?
|
| cizinka | •
|
(25.10.2006 7:56:26)
p.s. Milane, byt vami, bych si procvicila ve cteni. Z moji odpovedi pro Budilku zadny inteligentni ctenar by nevycetl, ze jsem Rakusanka:-) I kdyz proti Rakusanum a ni Cechum nic nemam:-)).
|
|
| Milan | •
|
(25.10.2006 22:32:02)
PRAVÁ INTELEKTUÁLKO!neodpovídala jste mi na žádnou moji pochybnost,to co jsem psal o tom jsem přesvědčen!dnes jsem se otom přesvědčil opět,mám je totiž za sousedy.mimochodem zvu vás k nám na pár dní,budu rád když mi názorně ukážete jak se v konkrétních situacích chovat.věřte že jsem přístupný a ochotný člověk,který se nebrání ničemu,jen když je to pro dobrou věc.smůla,televizi nemám,pouze velikou knihovnu.když jsem psal mezi lidi,myslel jsem že místo třeba do itálie,by jste mohla zajet třeba do chánova.tam setaké flákaj po ulicích a lelkujou.a nebo popovídat si z lidmi kteří s tím denní zkušenosti.kdybych mse měl chovat povýšeně jako vy a urážet vás jen k vůli vašemu názoru,viz že nemám inteligenci.musel bych napsat,že děláte tedy někde na fakultě na vrátnici,když vás tam každých pět minut někdo otravuje.
|
| cizinka | •
|
(26.10.2006 8:40:26)
Pane Milane, pisete: "neodpovídala jste mi na žádnou moji pochybnost,to co jsem psal o tom jsem přesvědčen!dnes jsem se otom přesvědčil opět,mám je totiž za sousedy.mimochodem zvu vás k nám na pár dní,budu rád když mi názorně ukážete jak se v konkrétních situacích chovat."
Pane Milane, byl jste v Brne? Vite, tam se v 1945 konal v centru mesta masovy odsun nemeckeho obyvatelstva, a zidovska komunita byla vyvrazdena par roku pred tim, do praznych bytu byly pak ubytovani Romske rodiny prevazne ze Slovenska. Tak jeste jednou: v jednom z tech nadernych bytu jsem bydlela dlouho a trvale (ted tam byvam jen obcas), lidi stejneho puvodu jako vase sousedy a ruzneho stupne integrovanosti potkavala jsem kazdy den. Proto ze nejsem povysena, a umim s lidma vychazet, nikdy jsem nemela trable - zadne. Take jsem mela moznost pozorovat, jake pokroky muze cinit prace neobcanskych a kulturnich organizaci a cirkevni charita - na vlastni oci. A to podle meho nazoru je smysluplna prace. Ja prozatim nevim, co je smysluplne v tomto pro vas. Vim jen, ze byste rad nechal deti dusevne chatrat v decaku, a potrebujete objekt pro nenavist.
"věřte že jsem přístupný a ochotný člověk,který se nebrání ničemu,jen když je to pro dobrou věc.smůla,televizi nemám,pouze velikou knihovnu.když jsem psal mezi lidi,myslel jsem že místo třeba do itálie,by jste mohla zajet třeba do chánova.tam setaké flákaj po ulicích a lelkujou.a nebo popovídat si z lidmi kteří s tím denní zkušenosti.kdybych mse měl chovat povýšeně jako vy a urážet vás jen k vůli vašemu názoru,viz že nemám inteligenci."
Mate jen problem s pozornym ctenim, jako hodne kdo tady. A vite, v teto diskusi jste predvedl vse, co jsem vam chtela rict, kdyz jsem vam psala, ze nasilne pokusy Ceskoslovenska o integraci byla velka hloupost. Ja nemam pocit, ze se povysuji nad vami treba tim, ze mam TV anebo jezdim do Italii a jinde na jih. Proste je to muj zivot, na ktery si poctive vydelavam. Vy mate pocit, ze vas provokuji, a zbuzuji ve vas zlobu. Jsem upozornila na vase nevkusne psani kapitalkami: ve prime odpovedi nevypl jste je. Ted uz rozumite, proc Romska populace je tak precitlivela na to, ze je vsichni chteji ponizit, a proc se chova provokativne?
"musel bych napsat,že děláte
tedy někde na fakultě na vrátnici,když vás tam každých pět minut někdo otravuje."
pane, "otravuje" napsal jste vy, a prekroutil jste moje slova podle vasich predstav o pracovnich pomerech a kulture. V kancelari mi nikdo neotravuje, jen mi busi do dvere kazdych 5 min studenti a kolegove, z kterych kazdy ma jinou otazku a ja nemuzu se soustredit na psani clanku, na priklad. Na to clovek potrebuje trochu jinou atmosferu. A nemuzu jit delat vyzkum, protoze musim nejake dni byt dostupna v kancelari. Mam se koukat z okna? Mam tam naproti dost nezajimavou zed. A zaptejte se kohokoliv, kdo bada, pise a uci: rekne vam totez.
|
|
|
|
|
|
|
| Milan | •
|
(24.10.2006 23:03:54)
S tímto se nedá dělat nic jiného,než bez výhrad souhlasit.
|
|
|
|
| anonym | •
|
(4.2.2007 18:57:09)
ano máte pravdu ti cigoši jsou opravdu kreténi a myslí si že jsou největši machři světa ale popravdě jsou skvrnou na tváři lidstva
|
|
|
| Mab | 
|
(13.10.2006 12:05:59)
Mylsla jsem si, že Rom - znamená hlásit se k romské národnosti, stejně tak jako já se hlásím k tomu, že jsem Čech. Neříkám lidem, že jsou Romové, vždyť většina se hlásí k národnosti české. Potklala jsem snad jedinou výjimku. U nás v rodině se pojem cikán vžil pro lidi, kterí žijí "cikánským životem" - což je jistě zažité z minula, ale beru tak lidi, kteří se snaží živit se na cizí náklady, kradou, nebydlí na stejném místě, ale různě se stěhují, potom co původní místo vybydleli apod.
Romské národnosti a jejich kultury si jistě cením. Ale cikánský život odsuzuji a jedno jestli tak žije člověk se světlou či tmavou pletí.
Bohužel mám zaměstnání, kde pracuji s lidmi a z vlastní zkušenosti vím, že lidé tmavší pleti mě často urážejí, automaticky mě nařknou z rasismu, proč se o ně nestarám, že je to jistě proto, že je to cikán. Sami tento název pro sebe používají. Takže já se sice snažím, ale občas propadám touze rasistkou se stát - bylo by to tak jednoduché. Zatím však odolávám, ale jak dlouho, pokud budu muset držet "hubu a krok" a podílet se na pozitivní diskriminaci.
|
| cukfuk,karolínka 20.11.04 | 
|
(13.10.2006 12:38:45)
já bych řekla, že je to jen slovíčkaření... at už řeknu rom nebo cikan záleží na tom jak to řeknu. jestli s "respektem" jak mluvím o jiných lidech, nebo s despektem jako že se "tmavších spoluobčanů" štítím. já většinou řeknu cigán a nemyslím si, že bych byla rasista.
u nás v domě na patře bydlí cigáni a jsou to slušní lidi. kolik jich je v bytě, to už je jedno... jejich věc. ten pán mě vždycky nadšeně zdraví přes celou chodbu a ptá se jak se mám :).
mám takové zkušenosti s různými rasami, že do jednoho pytle už opravdu nestrkám:)
|
|
|
| L. | •
|
(13.10.2006 13:06:12)
To je sice pěkné, že rasy neexistují, ale ty kulturní a kolikrát i jen vizuální rozdíly jsou výrazné natolik, že to většině lidí stačí.
Já v dětství mockrát dostala "na budku" fyzicky i verbálně jen proto, že jsem Židovka (je to vidět a ani se s tím nijak netajím), často od lidí, kteří o mě kolikrát ani nic jiného nevěděli.
Máme teď s manželem zažádáno o pěstounskou péči a vzhledem k tomu, že žijeme pár desítek metrů od kolonie značně nepřizpůsobivých Romů, jsme se rozhodli, že romské dítě ne - celkem s těžkým srdcem, protože jinak by to pro nás problém nebyl, ale vyhlídka, že naše dítě bude pro širší okolí ne konkrétní člověk, ale další "cikán od nádraží", tedy zaškatulkováno, než bys řekl švec.... A ano, bojíme se, že by "šlo za Cikány", jak psala autorka článku, ale nevidím v tom rasismus, pro mě má tato věta ten obsah, že se bude od puberty povalovat přes dvůr na schodech s pivem a cigaretama a po večerech "smejčit" po obci a kolem autobusáku - tedy otázka stylu života, identifikace se skupinou - a asi i jednoduchá cesta, když tam bylo i tak opakovaně "zařazeno". Plavat proti proudu je fuška.
Myslím, že je to reálné, já se při studiu, kdy jsem měla problémů kvůli "rase" nejvíc, taky táhla za dalšími etnickými Židy, i když jsme třeba měli jiné zájmy - kromě toho, že to bylo bezpečné, pro mě jednoduché, neměli kvůli mě problémy, spoustu věcí jsme si nemuseli vysvětlovat, něco jako "duše národa" nebo chcete-li kulturní povědomí či kolektivní paměť asi existuje.
|
| D. | •
|
(14.10.2006 17:09:40)
Já jsem taky Židovka (podle českých představ jen z jedné čtvrtiny, podle představ Židů 100%)a že to není jen nálepka, můžu potvrdit. I když je člověk vychován jako Čech se vším všudy, stejně uvnitř je jiný.
Je fajn, že se mezi odborníky upouští od pojmu "rasa", ale jistě mi nikdo nebude tvrdit, že není rozdíl mezi bělochem, černochem, Asiatem atd...Už jen to, že je na první pohled poznáme...Asi před třemi lety tu byl odkaz na skandinávský výzkum romských dětí adoptovaných bílými rodiči, vychovanými jako běloši. Měli možnost vzdělání, lásku, přiměřené ekonomické zázemí atd. - všechno jako bílé děti. Výsledek? 90% se jich v dospělosti připojilo k romským skupinám a žilo po romsku...to není rasismus, ale seriozní výzkum....
|
|
|
| Jeny | •
|
(13.10.2006 13:25:25)
V našem městě žije docela hodně "romů" a také vietnamců. Myslím si, že pokud by se romové chovali jako vietnamci nikdo by proti nim nic neměl - není to v barvě pleti či národnosti. Je to v chování. Vietnamci se starají o to,aby uživili a zabezpečili své rodiny vlastními silami, starají se o bydlení - neuvidíte je na sociálních odborech žádat o dávky, ale celé generace romů žijí z podpory státu. Je to pro romy velmi pohodlný způsob života - vstávají kdy chtějí, celý den posedávají po lavičkách, kde si ukazují své "nákupy" po navštívení obchodů. Ještě také nepochopili, že by si měli zajistit nějaké bydlení sami, pořád vykřikují, aby jim obec dala byty, protože tam, kde jsou, už se nedá bydlet - byt byl totiž vybydlen (viděla jsem, jak dokáží vybydlet i holobyty). Dospělí romové učí a posílájí své nezletilé děti okrádat nás "bílé", protože ví, že jsou nezletilci beztrestní a pokud má někdo, koho obrali, odvahu a oznámí to policii, dokáží mu pěkně znepříjemnit život - prostě ho zmlátí. Chtěla bych vidět, jak ten, kdo tvrdí, že jme rasisti, se bude tvářit na to, až mu partička 8 až 12 letých romů zbije a okrade s noži v ruce vlastní dítě, které skončí v nemocnici. Chtěla bych ho vidět, jak se mu bude líbit, když jeho dítě bude se strachem chodit do školy a že školy, protože tato partička nezletilých romů necítí potřebu účastnit se školní docházky a raději číhají kolem školy a dál okrádají a ohrožují ostatní děti. Myslím si, že je každému srdečně jedno, jakou má kdo barvu pleti a jaké je národnosti, ale není jedno, jak se kdo chová. Převážná většina romů se spíš snaží schovat za svou barvu pleti a jakmile jim někdo "šlápne na kuří oko" okamžitě se ohání rasizmem. Bohužel těch pár slušných romů, kteří poctivě pracují, posílají děti do škol a neparazitují na státu je hozeno do stejného pytle s většinou.
|
| petr | •
|
(14.10.2006 12:36:38)
Už nemusím psát žádný dlouhý příspěvěk, takhle to přesně cítím také.
|
|
|
| Helena | •
|
(13.10.2006 16:19:57)
Ahoj, chtěla bych se podělit o jednu osobní zkušenost. Je osobní, takže ji prosím tak berte.
Vrátili jsme se před měsícem z dovolené v Číně a já si tam uvědomila, že by pro mě resp. i pro nás (mě i mého manžela) bylo nesmírně těžké, přizpůsobit ze zcela této kultuře.
Na požadavek přizpůsobení se pravidlům jiné kultury, v níž jsme se octli a žijeme jsem nahlédla z druhé strany. To NAHLÉDLA je myslím velice výstižné slovo. Říká, že jsem si to neprožila (ani jsem za tu dobu nemohla), ale přitom jaksi jsem si v Číně "pod kůží" uvědomila, jak těžké by to pro mne bylo.
(cestovali jsme i jinde, ale přihodilo se mi to v Číně).
Dá se diskutovat o tom co je přizpůsobení se, kam až by mělo jít, co je oprávněné požadovat (dodržování zákonů je asi základ) co už ne (např. zákaz používat rodný jazyk) o tom nechci psát i když můžeme diskutovat, může to být zajímavé.
Chtěla jsem se podělit o ten pocit. Prostě jsem nahlídla jak ztracená bych tam byla. Jak těžké by pro mne bylo naučit se reagovat v jejich kulturních normách, pohybovat se v jejich nepsaných zákonech... URČITĚ bych se nedokázala zcela přizpůsobit. A to co bych si ponechala by oni třeba mohli vnímat jako něco naprosto nehorázného. A svůj požadavek na to, že tohle nemám dělat, jako naprosto oprávněný. Myslím, že si většina z nás (včetně mě) nedokáže představit,jak těžké to pro menšinu v majoritní, kulturně odlišné společnosti, je. A to já jako bílá evropanka bych ještě patřila k privilegované vrstvě. Chci říci, že bych nebyla zatížena auroleou nepřizpůsobivosti, asociálního chování, méněcennosti, nemajetnosti, nevzdělanosti apod.
Já si z toho odnáším, že tahle oblast je velice tenký led, pro všechny kdo po něm kráčí. Nemám v ní jasné odpovědi na všechno, ale odnáším si pocit, že ten led by se neměl zatěžovat ničím zbytečným jako jsou neuvážené výrazy, požadavky, paušalizování..
Tož tak
|
| M. | •
|
(13.10.2006 17:43:38)
Docela se divim, proc tu nikdo jeste nenapsal zkusenosti s tim, ze treba vychoval romske nebo cikanske dite. Jak to dopadlo? uteklo vam k cikanum nebo zije slusne?
Mam kamosku (bilou), ktera otehotnela s romem a vzali se. maji krasnyho kluka a sjou spolu uz 15 let. Ono to jde, ale vim kolik si toho prozila aby si to takhle doma dokazala zaridit. Ne kazdej na to ma. Ona pochazi z tzv. svetske rodiny (cirkus a kolotoce), byly 4 deti.
2 jsou rozvedeni a jeji sestra si vzala take "svetskeho" a ten je teda desnej, horsi nez cikan - v zivote nedelal, je na davkach + nejakym duchodu, vecne jsou bez penez a chodi ke svy sestre pro veci a penize.
Kdyz to vidim tak je to trochu zvlastni, cikan maka a stara se a tenhle bilej ne. Je taky spousta bilejch bezdomovcu a somraku, kdezto cikany jsem takovy jeste nepotkala. Treba jejich rodiny drzi pospolu, zatimco hodne lidi si je vlastnorucne rozbiji a rozvraci...
No jen by me zajimalo jestli treba cikani, kteri vysli z ustavu se pak umi zaradit do spolecnosti tak jako cikani, kteri byli na vychovani v rodine, neprizpusobivych je dost, ale castecne jsme si to zavinili sami, jako nase spolecnost a stat, kterej je podporuje davkama aby byl pokoj. Hezkej vikend vsem
|
| DENISA | •
|
(13.10.2006 18:36:59)
Jo, taky by me zajimaly nektere zkusenosti z rodiny ktera romske deti dovedla do dospelosti. Ja znam jen jeden pripad, kdy rodice vychovavali romskou divku tim nejlepsim zpusobem jaky znam. Holka se vyborne ucila, byla uzasna, mela spoustu kamaradu (bilych, protoze nezila ve meste, kde by byli cikani) a proste se vyvijela naprosto normalne. Jakmile na ni padla puberta (15-16) zniceho nic zacala utikat a jezdila do vzdaleneho mesta a tam se scuchla s bandou cikanu toho nejhorsiho kalibru. Zacala zit s cikanem o 25 let starsim apod. Rodice ji 2x dovedli zpatky, ona to nedovedla vysvetlit, nedokazala jim rict, co ji na nich vadi, jenom jim rekla, ze uz je nechce a utekla zpatky. Proste si myslim, ze vabeni genu prevladlo a chudaci rodice splakali nad vydelkem.
Totez znam z nekolika jinych pripadu, kdy rodice vychovavali jedno svoje a jedno adoptovane (bile)dite, vychovavali je uplne stejne, zadne nadrzovani vlastnimu a proste s tim adoptovanym byly vzdy problemy (vychovne, ve skole, prizpusobivost, vztah k hygiene apod). A to i v pripade, ze to dite o tom, ze je adoptovane nevedelo, takze nemohlo mit zadna psychicka traumata z toho, ze neni vlastni.
Takze ja si myslim, ze geny urcite neovlivnuji jen vzhled a kazda adopce je risk a nesmirne si vazim lidi, kteri do toho jdou, napr. s takovym nasazenim jako Maceska.
|
| Lajla | •
|
(14.10.2006 13:41:28)
Můj kolega z práce adoptoval dvě romské děti. Vychoval je a dal jim všechno, co člověk svým dětem může dát. Děti byly do puberty naprosto bezproblémové, pak se ale připojily k místní romské komunitě, odešly z domu a začaly žít úplně jiným životem - bez perspektivy, bez úcty k čemukoli, nepracovaly, potloukaly se, kradly. Občas přišly "domů k rodičům", ale pouze za tím účelem, aby odtud odnesly věci které by se daly zpeněžit. Jednu z takovýchto návštěv pak kolega se ženou nepřežili. Děti přišly se svými partnery a rodiče brutálním způsobem zavraždili. Konec jedné rodiny.
Já jsem se narodila na vesnici na Moravě, v naší vsi nebyl jediný rom/cikán/nepřizpůsobivý spoluobčan. Vyrostla jsem v přesvědčení, že jsou si všichni rovni, že rasismus je pro mne něco nepřípustného, že všechny ty špatné věci se jenom říkají... můj manžel pochází z města, kde je 30% občanů tmavé pleti. Poučení, které si odnesl už ze školky, je "život je boj"; na základní škole měli ve třídě romské spolužáky o 3 roky starší, protože neustále propadali. Tito chlapci byli taky fyzicky mnohem silnější a dávali to znát. Manžel několikrát skončil v nemocnici, při jednom z těchto incidentů měl 3 zlomená žebra, zmlátili ho přímo na ulici, kolem chodili lidé a tvářili se že nevidí... útočníci nebyli nijak potrestáni, protože kdyby se někdo odvážil na ně poslat policii, skončí s podříznutým krkem v příkopu. Své "hodnější" tmavé spolužáky ze základky občas manžel potká. Pamatují si jej, on je taky, ale zabřednout hovor s nimi nemůže... protože ví (a už se to stalo), že jakmile se s nimi začne bavit, zazvoní druhý den u dveří a budou se dožadovat půjčení peněz (když je ten bílý kamarád); pokud odmítne, dojde na fyzické násilí, buď namíření přímo na manžela, nebo na naše děti cestou ze školy.
Bratr je zástupcem ředitele v jedné středně velké firmě. Má na starosti mimojiné i přijímání nových zaměstnanců. Většina míst jsou jednodušší dělnické pozice, na které není potřeba moc kvalifikace, takže přijímá i Romy, kteří nemají lepší vzdělání. Zkušenost je jasná: naprostá neschopnost romských zaměstnanců zařadit se do pracovního procesu, po výplatě se už neukážou.
Bratrancův švagr jednou v jedenáct v noci napomenul skupinku romských dětí, která rušila noční klid v jeho ulici. Do půl hodiny u něj zvonila policie s matkou dotyčných dětí, která na něj podala udání, že se před dětmi obnažoval, ohrožoval jejich mravní vývoj (co dělaly v jedenáct hodiny na ulici? to nikoho nezajímalo) a děti vše odkývaly. Dotyčný švagr má tedy zápis na policii.
Stále se snažím hledat v tom nějaká pozitiva... vždyť jsme si všichni rovni... ale po zkušenostech prostě docházím k přesvědčení, že nemůžete kázat o rasismu, dokud vám život neukáže. Mít krásné ideály o rovnosti všech lidí je tak snadné, když vám ještě nikdy nenapadli syna/manžela, neokradli maminku/kolegu...
|
|
|
| judita | •
|
(18.10.2006 18:44:49)
Tak teda já napíšu pár zkušeností. Moje mamina si vzala přítele, který měl bratra a ten adoptovanou dceru romské národnosti. Jednou jsem se s nimi o tom bavila a oni mi řekli, že je to hodná holka, doma pomáhá a ve škole jí to taky docela jde. Já to viděla trochu jinak. Měla jsem tak trochu pocit, že sotva přijde ze školy, tak nedělá nic jiného, než uklízí a maká. Jenže ono to asi bylo správně, protože pak neměla čas na jiné děsné aktivity. Nic naplat, asi ve čtrnácti utekla z domu a přidala se ke své krvi a to k těm, co dělali problémy. Po třech letech se vrátila domu a rodiče ji přijali, i přesto že jim tak sprostě utekla. Začala v létě chodit na brigády a snažila se. V osmnácti po dohodě s rodiči odešla znovu a postavila se na vlastní nohy. Občas jí potkám a vypadá to, že žije normální život.
Další, kterého znám, je kamarád z dětství. Ten to tenkrát neměl moc lehký, protože už tehdy se cikáni řadili do problémových lidí. Přesto je to ale dodnes slušný člověk a kdykoliv ho potkám, tak mě pozdraví a popovídáme si. Má bílou ženu a dítě a žijí slušný život.
Poslední, kterého znám, je můj bývalý spolužák. Vcelku slušná rodina. On měl jako dítě astma a ostatní děti si ho dobírali. Zřejmě to ho vedlo k tomu, aby se dal ke svým a dneska z něj mám tak trochu strach. Zřejmě ale zbytečně, neboť mě vždy slušně pozdraví a když je čas, tak i popovídáme. Jen vím, že se dal mezi ty, co dokonce vydržují šlapky a jsou jednou nohou v kriminále. Bohužel. JInak to ale byl kluk vždy slušnej. Má rodinu a dítě.
Takže závěrem, pokud je adoptované romské dítě, asi bych nečekala, že ho nějak ubráním před jemu podobnými. Podle mě je to v nich a záleží hlavně na výchově a taky na dítěti samotném, co si vybere. Geny mu jistě říkají, aby se přidal ke svým, ale povaha (ovlivněná správnou výchovou) ho bude držet u rodiny, která ho miluje a stará se o něj. No a osobně si myslím, že pokud jsou tu romovoé nespokojeni, pak ať jdou jinam, kde je rasově nebudou omezovat. Chtějí-li kočovat, ať kočujou, ale ať neotravujou slušné lidi a nevytahují ze státu peníze, které by si spíš zasloužili staří lidé za leta práce.
|
|
|
| lilly | •
|
(13.10.2006 18:49:03)
No jo, ale kdo ty Cikány drzi v Cechach? Pro me za me, at si klidne kocuji a vydelavaji si keklirinou, ale hlavne at se nespolehaji na stat, ktery vzdycky (bohuzel) stedre da. Cikanskych deti jsou plne detske domovy, cikanskych povalecu plne hospody a kdo jim na to zivobyti prispiva? Ti, co chodi pracovat a drou se na sve rodiny... Kdyz Cikan nedostane, co chce, ohani se rasizmem. Jsou kriminalni, ale nic se jim nestane, kazdy se boji se ozvat, aby se mu neco nestalo. Ja mam vzdycky divny pocit, kdyz okolo nejaky projde. Sezerte me, ale ja jsem asi fakt rasistka. Ziju v Nemecku a pracuji pro uprchlickou organizaci, kde jich obcas par prijde a natahuje ruku. Ze by se mohli zapojit do pracovniho procesu, je ani nenapadne. Tam ovsem nedostanou zadne penize, jen stravenky a osaceni. Mozna by se to melo zavest i v Cechach. Nepracujes, dobre, jak chces, dostanes jen to nejnutnejsi a to by se videlo, kolik by se jich jeste predvadelo...
|
| Rozhovor s Terezou Boučkovou | •
|
(13.10.2006 19:14:46)
Když si spisovatelka Tereza Boučková a její muž Jiří přivezli před lety do svého domku na Berounsku dva chlapce z kojeneckého ústavu, zdálo se, že všichni dohromady mají velkou šanci a velkou naději. Zvláště ti dva malí. Dnes o tom jejich matka pochybuje. A klade si otázky, na které se jen těžko hIedá od pověď.
*Když jsem vám volala, byla jste zrovna u soudu. 0 co se soudíte?
TB: Rozhodovalo se tam, jestli má náš prostřední syn jít do diagnostického ústavu. Sice jsme se se sociální pracovnicí dohodli tak, aby tam nemusel, ale bylo nutné jít k soudu. Aby pochopil, že situace je už opravdu vážná.
*Co provedl?
TB: Provedl... to se snad ani tak nedá říct. Léta nás okrádá. Náš domácí kapsář. Naučili jsme se chodit s peněženkou i vyčurat. V noci musíme mít věci u postele. Zamykáme pokoj...
*S Terezou jsme si o rodině povídaly už před lety. Pravda, tehdy bylo v jejich domku veseleji. Neznáme se tolik, ale snad dost na to,.abychvěřila, že i tuhle krizi se svým mužem a dětmi, překoná.
TB: Ne pro peníze, ale pro to zklamání. Stali jsme se tak trochu jeho zajatci. My musíme být ve střehu, my nesmíme zapomenout... Syn si na to, že se sice rozčílíme, ale vlastně nemůžeme nic dělat, zvykl. Doktorka psychiatrie, k níž dlouho chodíme, nám poradila, ať se obrátíme na sociálku. Udělali jsme to -a ne poprvé. Pomáhá nám i s nejstarším synem.
*Ten je už dnes plnoletý. Co dělá?
TB: To nevím. Den před svými osmnáctinami se ale asi připletl k vloupání. Protože do té doby nic nespáchal, hrozí mu jen` podmínka. Jenže on nechodil na výslechy. Vždycky jsme se tam sešli jen my, rodiče, pak kurátorka, advokát a vyšetřovatelka. A když to takhle bylo asi pětkrát, hrozilo, že ho vezmou do vazby. Přitom se mu všichni snažili pomoct. Vědí, že když zapadne do vězení, je to špatné. Ted k výslechu přišel. Aspoň to.
*Mluvíte o tom s ledovým klidem. Když jsem za vámi byla naposledy, bylo klukům okolo deseti a vy jste tvrdila, že asi své osvojené děti příliš neovlivníte, ale že jim snad něco předáte a vychováte slušné lidi.
TB: Zlodějem se člověk nerodí! tvrdila jsem. A život nás naučil, že je všechno jinak. Nesnažili jsme se kluky tlačit do výkonů, na něž nemají (i když nejstarší syn do loňska studoval střední školu), ale byli jsme přesvědčení, že budou žít čestně. A to se nám tedy asi nepodařilo.
*Ještě se mohou změnit, jsou přece v pubertě.
TB: Oba mají diagnostikovanou poruchu osobnosti. Pubertální výkyvy mohou něco vychýlit, ale jinak je to daný stav. Může za to nejspíš mix genů, ale i podmínky, za nichž byli počati. A taky první rok života bez svého člověka. Citové deprivaci přikládám velký význam. Kluci, které jsme přijali, jsou každý úplně jiný (taky mají úplně jiné rodiče): jeden je chytrý, druhý dost naopak, jeden necitlivý druhý citlivý- ale problémy mají stejné.
*Roky, co žijí s vámi, nehrají žádnou roli?
TB: Ted mám pocit, že ne. Dost si ted" zoufáme, a přitom doufáme, že jsme do nich něco zaseli. Ale je to deziluze. Proč to tak dopadlo? Kdo za to může? Co máme dělat? Kolik nocí jsem se takhle ptala. A přitom si myslím, že kluci nemůžou za to, jací jsou. Tak co s tím?
*Moje kamarádka adoptovala také dva syny a klade si stejně drastické otázky. Namítám jí, že znám lidi, kteří mají vlastní děti a...
TB:... ty také dělají psí kusy! Já a moji sourozenci jsme dovedli vyvádět, ale mělo to mantinely. A taky jsme v sobě všichni měli "nadstavbu". Zájem, kterým jsme žili. Oba naši starší synové nemají nic, ani mantinely, a už vůbec žádný zájem, touhu něco umět, něco se dozvědět, vyniknout. Chtějí mít všechno bez námahy. A možná ani nemít nic, ale bez námahy. . . Celý loňský rok, kdy se nám rodina nezadržitelně rozpadala, jsem prožívala pocity marnosti. Kdybych neměla nejmladšího syna, který se mi narodil a se kterým je vše „normální“, nevím. A přitom jsem si ho paradoxně skoro ani nevšímala, musela jsem řešit problémy, které se na nás valily jako šutry. Ten pocit marnosti mě ničil. Marnost je asi nejhorší.
*Byla doba, kdy jste si myslela, že to zvládnete...
TB:... Jednoduché to nebylo nikdy, ale dlouho jsme to dovedli zvládnout. Vychovávat vlastním příkladem? To nefungovalo. Kladná motivace? Vždycky selhala. Když jsme s mužem jednali tak, jak jsme si sami přáli, tedy liberálně, s tím, že kluky necháme, ať si věci dělají po svém, navalily se na nás ihned tak strašné problémy, že nás to postupně zatlačilo do způsobů, které nám nebyly vlastní. Nezbývalo než tlačit, nutit, hlídat, kontrolovat. Nakonec jsme se naučili i prohledávat jim kapsy.
Poprvé jsem se strašně styděla. A to jsem nevěděla, že nás čekají i cesty do zástavárny - pro kradené věci.
*To si nedovedu představit.
TB:... Prostřední syn se v tom naučil výborně chodit, až jsme žasli. Nejhroznější mi ovšem přišlo, že jsme to my, jeho nejbližší, koho okrádá. Paní doktorka, ke které s ním chodíme na psychiatrii, mi řekla, že to nesmím brát osobně, že je to silnější než on. A že musím udělat všechno pro to, aby krást nemohl. No, tak schováte kabelku a zmizí magnetofon, walkman...
*Stejné potíže máte s nejstarším synem?
TB: Vloupání, co má asi na triku, byl spíš úlet. Doufám. On je ale zase jakoby mimo čas a prostor. Když byl menší, pořád se ztrácel třeba v metru. Šílená hrůza. Jindy odvedl syna našich přátel do lesa. Hledali jsme je čty hodiny. Celkem nedávno strašil babičky v parku s kuklou na hlavě, chodil plivat na nádraží na bezdomovce nebo doma "jen" rozfedroval kamna tak, že jsme málem vyhořeli. Všechcno dělal tak, že tomu normální člověk nerozuměl. A protože je chytrý, bylo to tím nepochopitelnější.
*Bydlí nejstarší syn ještě u vás?
TB: Nebylo mu ještě osmnáct a začal se začal toulat, domů přišel jednou za tři dny v zubožené stavu. Pracovat nechtěl a my za něho nesli odpovědnost. Když odešel i s rodným listet dostala jsem strach, že někde uzavře leasing a budeme celý život splácet jeho dluhy. . . ...
*a tak jste šli na sociálku a dali ho hledat.
TB: Párkrát s sebou vzal na tah i mladšíl bráchu. To už jsme věděli, že musíme jednat. Soud nařídil ústavní výchovu na těch p měsíců do plnoletosti, ale on byl vlastně útěku. Ted už je volný a žije si po svém. Někdy ho v Praze potkám. Jednou je zašedlý, špinavý a smrdí. Troska. Potom brečím. A jindy vymydlený, ve značkovém oblečení. Pořád žije jako asociál. Nemá už občanku ani rodný list. Bezdomovec.
*O svého nejmladšího syna se nebojíte?
TB: Už se nebojím. Vím, že všechno je věcí povahy. A on je ve čtrnácti vyrovnaný, má smysl pro povinnost a má i ty mantinely, které ho nepustí dál. Ale stejně to v životě nebude mít nikdy jednoduché. Asi bude své starší bráchy pořád z něčeho vysekávat.
*Co váš muž?
TB: On naštěstí chodí do práce. Ráno odjede a večer nebo v noci se vrací, nemá čas se tolik trápit. Já mám tu nevýhodu, že pracuji doma. Navíc všechno moc prožívám. Vloni se mi ani nechtělo žít. Nešlo mi psaní, neměla jsem se čeho chytit. Hodně jsem brečela, ale před mužem jsem se snažila být stále statečná. Kdybychom do toho spadli oba, kdo by nás podržel?
*A podržel vás?
TB: Přes všechno, co nás ničilo a deptalo, co jsme zoufale prožívali, o co jsme se hádali, co nás odcizovalo a zase sbližovalo... je náš vztah hluboký. Kdyby nebyl, nevydržel by.
*Kdybyste se dnes měla znovu rozhodovat, přemlouvala byste svého muže k adopci?
TB: Já jsem ho nepřemlouvala! To bylo společné rozhodnutí a to je také jediná možnost, jak pozdější krize přežít. O adopci stále přemýšlím. Nedávno se přišla poradit jedna známá. Je jí pětatřicet a chce si osvojit dítě, aby nebyla sama. Varovala jsem ji. Vzít si dítě není způsob, jak řešit nevyřešený život! Ale já bych to dnes rozmlouvala asi každému.
*Ale kdyby vám bylo zase třicet...
TB:..tak bych do toho zase šla! I mě tehdy zkušení varovali, ale já nevěřila. Myslela jsem si, že to nezvládli, že něco zkazili, zanedbali. Že ty děti neměli dost rádi.
*Takže moje úvahy, že bych měla dát šanci ještě někomu jinému než svým dětem, jsou scestné?
TB: Myslím si, že krok jako adopce nesmí být založený na romantických představách o tom, jak někoho zachraňujete. To při průserech, které nastanou (při dnešních zákonech o adopci si citovou deprivací projde každé dítě a zanechá to stopy vždycky!), kdy máte co dělat, abyste zachránili svůj zdravý rozum, přestane fungovat. Důvod k adopci musí být nejsilnější-totiž fakt, že nemůžete jinak! My jsme jinak nemohli. A tak bych to udělala zase. Ale asi bych si víc vybírala.
*Vybírala? Zákony něco takového neumožňují. Ale i kdyby-nedovedu si představit, jak chodím po kojeňáku a říkám si: tohle ne, tohle by šlo, to beru...
TB: To v žádném případě! To bych nikdy neudělala. Dnes bych se však při přípravném řízení víc zajímala o to, kdo jsou biologičtí rodiče, čím prošli a čím prošly děti. Dítě si neberete na čtrnáct dní, ale na celý život. A když nic nevíte, nemůžete ani chápat některé situace. Také bych asi víc váhala nad tím, zda vychovávat dítě jiného etnika. Protože zjišťuji, že se asi nedá roubovat všechno na všechno. A že je v nás toho uloženého po generace mnohem víc, než by člověk myslel.
*Znám lidí, kteří přijali za své deset dětí. Říkají, že od nich nic nečekají, že je berou jako návštěvu...
TB: To jsou řeči! Žádná návštěva netrvá 24 hodin denně a spoustu let. Když pak s těmi lidmi mluvíte, zjistíte, že jsou na tom stejně. Že se v nás mísí radost a zklamání, strach...
*Mě by ničil strach. Když byla moje dcera vážně nemocná, šílela jsem. Je pro mě nepředstavitelné, že bych nevěděla, kde se třeba potlouká.
TB: Taky jsem to prožívala. Vloni jsem se pořád klepala. Ale pak jsem nějak zcyničtěla, nevím. Byla jsem tak vyčerpaná, že už se do mě víc pocitů nevešlo. Je složité adoptovat dítě. Je to fakt těžké. Já bych adopci zrušila.
*Vždyť byste do toho šla znovu!
TB: Ta hra na opravdovou rodinu mi přijde vlastně falešná. Člověk se o to pořád snaží, ale pravda je taková, že nejsme rodina jako každá jiná. Je to těžké i pro ty děti. Vždyť ony si nás vůbec nevybraly! A určitě měly mockrát pocit, že by jim jinde bylo líp. Pěstounská péče je mnohem zdravější pro obě strany.
*Ale děti si nevybírají ani pěstouny...
TB: Institut pěstounství je jasně daný. Nikdo neztrácí svou identitu, nikomu není vnucována jiná! A pořád je to rodina. Spíš se to může podařit.
*A nemusí.
TB: Nemusí. A pak ten pokus nevyšel. Zatímco adopce je na celý život, absolutní řešení. A když pak přijde ke zklamání...
Tereza Boučková (1957)
zdědila talent po svém otci, spisovateli Pavlu Kohoutovi.
Za svou knihu Indiánský běh dostala v roce 1990 cenu jiřího Ortena. Posléze vyšly další novely, publikovala též fejetony. je autorkou scénáře k filmu Smradi
|
| DENISA | •
|
(13.10.2006 20:01:47)
Tak tohle je husty. Je to smutne, ale vidim to taky tak. Je mi moc lito tech lidi, kteri nemuzou mit sve vlastni deti.
|
| Helena | •
|
(16.10.2006 17:33:03)
Já se na rozhovor s Terezou Boučkovou dívám jako na rozhovor maminky v těžké situace rozpadající se rodiny. Na některých místech si protiřečí. Některé výroky zcela jistě nejsou namístě. Nevím zda byl rozhovor autorizovaný, spíše si myslím, že ne. A kdyby byl po delší době, s odstupem, že by takový nebyl. Jsem si skoro jistá, že sama Tereza Boučková provedla k tomuto rozhovoru korekci a vysvětlení.
Myslím, že tenhle rozhovor ze všeho nejvíc vypovídá o pocitech člověk v těžké životní situace než že by dával objektivní informace, rady i doporučení.
Neviděla bych to tedy tak černě, jednoznačně a konečně.
Ano, v pubertě se projevuje znovu a často strašně silně citová deprivace prožitá v dětství (snažme se tedy, ať jí děti v naš republice nemusejí prožívat). Také se stává, že v pubertě se adoptované děti "vrací ke svým kořenům". Asi je dobré o tom vědět co nejvíce a dopředu. Pak je pro rodiče snažší to zvládat, nebrat si to osobně atd. Nevím jak a jestli vždycky to jde zvládnout. Nikdy bych to nebrala jako selhání adoptivních rodičů nebo pěstounů. No co ještě napsat. Já věřím, že Tereza Boučková pro ty kluky udělala moc, a že životní dráha, která by je čekala bez adoptivních rodičů určitě není lepší než ta, po které teď jdou.
|
| DENISA | •
|
(16.10.2006 20:33:01)
Já se na rozhovor s T.Boučkovou také dívám jako na rozhovor maminky v těžké situaci rozpadající se rodiny. Nevím proč to zpochybňujete, ona v té těžké situaci je, takže to prostě přiznává a popisuje. Nevidím nikde že by si protiřečila a myslím, že ani teď by neprováděla korekci.
Máte pravdu, vypovídá o jejích pocitech, nevím proč by informace neměli být objektivní (to jako že si vymyslela, že lítá po soudech, že syn se účastnil vloupání apod?). Jak by tato nebohá matka mohla dávat rady a doporučení, když sama by je potřebovala, to snad po ní nikdo ani nechtěl.
Nechápu jak si to adoptivní rodiče nemohou brát osobně, když se takto nedaří, vždyť těm dětem obětovali 20 let svého života a snažili se co to šlo. Můžou chápat "návraty ke kořenům", ale pokud se projevují takhle (kriminální činností), tak je to asi neuchlácholí, byť by s tím počítali dopředu. Jejich selhání to určitě není, s tím 100pro souhlasím. A také je mi jasné, že bez těchto rodičů by určitě tyto děti dopadli ještě hůř, ale snažte se na to dívat očima pí Boučkové - chtěla děti jako každý jiný, chtěla jim dát max. co mohla, snažila se, obětovala a výsledek - jenom strach, trápení, pocit zmaru a zkaženého života. Prostě geny jsou svinstvo a lidé, kteří by se rozdali, na to škaredě doplatili.
|
|
| DENISA | •
|
(16.10.2006 20:34:30)
Já se na rozhovor s T.Boučkovou také dívám jako na rozhovor maminky v těžké situaci rozpadající se rodiny. Nevím proč to zpochybňujete, ona v té těžké situaci je, takže to prostě přiznává a popisuje. Nevidím nikde že by si protiřečila a myslím, že ani teď by neprováděla korekci.
Máte pravdu, vypovídá o jejích pocitech, nevím proč by informace neměli být objektivní (to jako že si vymyslela, že lítá po soudech, že syn se účastnil vloupání apod?). Jak by tato nebohá matka mohla dávat rady a doporučení, když sama by je potřebovala, to snad po ní nikdo ani nechtěl.
Nechápu jak si to adoptivní rodiče nemohou brát osobně, když se takto nedaří, vždyť těm dětem obětovali 20 let svého života a snažili se co to šlo. Můžou chápat "návraty ke kořenům", ale pokud se projevují takhle (kriminální činností), tak je to asi neuchlácholí, byť by s tím počítali dopředu. Jejich selhání to určitě není, s tím 100pro souhlasím. A také je mi jasné, že bez těchto rodičů by určitě tyto děti dopadli ještě hůř, ale snažte se na to dívat očima pí Boučkové - chtěla děti jako každý jiný, chtěla jim dát max. co mohla, snažila se, obětovala a výsledek - jenom strach, trápení, pocit zmaru a zkaženého života. Prostě geny jsou svinstvo a lidé, kteří by se rozdali, na to škaredě doplatili.
|
| cizinka | •
|
(18.10.2006 11:14:25)
Denisso, odkud ta jistota, ze to geny je svinstvo? A co miminkovska leta bez lasky a osobnich vazeb v detskem domove, co dosavadni statni politika, ktera miminka rodinam rozdava velice neochotne? Jenze nad svinskymi zpusoby belosske spolecnosti nikdo nikdy hul nezlomi - a je to dobre, bohuzel nad Romskymi detma ta hul se lama tak snadno, kdyz pevne se veri, ze to geny je svinstvo.
|
| DENISA | •
|
(19.10.2006 19:53:14)
Denisso, odkud ta jistota, ze to geny je svinstvo? A co miminkovska leta bez lasky a osobnich vazeb v detskem domove, co dosavadni statni politika, ktera miminka rodinam rozdava velice neochotne? Jenze nad svinskymi zpusoby belosske spolecnosti nikdo nikdy hul nezlomi - a je to dobre, bohuzel nad Romskymi detma ta hul se lama tak snadno, kdyz pevne se veri, ze to geny je svinstvo
Cizinko, co jako myslis svinskymi zpusoby belosske spolecnosti - to, ze se nekteri bouri proti terorizovani ze strany romske komunity, to ze chteji bydlet v cistem a tichem prostredi, to, ze nechteji prispivat na jejich socialni davky, to, ze se je boji zamestnavat, protoze bohuzel vetsina z nich v praci nevydrzi atd, atd. Jiste, prvni roky v DD bez rodicu se jiste na jedinci negativne podepisi, a proc se tedy na nem nepodepise ta dalsich spousta let v kruhu milujici rodiny? Myslis, ze lide co si adoptuji romy nad nimi lamou hul uz od zacatku - to by si je asi nebrali ze?
A to uz se vubec nezamyslim nad tim, kdo asi ty chudaky "hnede" deti do tech DD odlozil, kdo nad nimi prvni zlomil hul.
|
| cizinka | •
|
(19.10.2006 20:41:14)
Deniso, ale co myslim svinskymi zpusobami jsem popsala v prvni casti prispevku - odebirani deti romskym rodinam a neochotne davani miminek rodinam pestounskym, preferovani ustavni pece. Stacilo to precist, nemusis hned hadat z hvezd. Vis to, ze prvni generaci romskych deti jejich matky do decaku neodlozily dobrovolne, a doposud neodkladaji? Diky obcanskym organizcim a ochrancum lidskych prav je to dost medializovane tema, nechapu proc se tvaris jak bys spadla z visni.
|
| RADKA | •
|
(19.10.2006 22:56:35)
To mi chces jako rici, ze socialni pracovnici nasilim odebiraji deti Romum proti jejich vuli z normalnich, fungujicich, financne zajistenych rodin, kde se o ne rodice vzorne staraji a venuji se jim? To, ze nase zakony opravdu funguji proti sverovani deti z ustavni pece do pestounskych rodin, to je samozrejme pravda.
|
| cizinka | •
|
(20.10.2006 13:57:26)
Radko, ne, jen chci rict, ze odebrat dite rodine kvuli bide anebo kvuli odlisnym predstavam o hygiene a jinych detskych potrebach je zlocin. Potopi to celou rodinu, proto ze ti lidi ztrati jedinou motivaci. Byl to dvojity zlocin, protoze se vychovala se generace deti, ktera nepatrila nekam, o sebe se postarat neumela (v decaku to neucili), o rodine nemeli zadnou predstavu, a k tomu jeste byli casto psychicky silne poznamenani a pak uz to behlo dal. Ti lidi potrebovali pomoct, stale potrebuji, a budou potrebovat, to ano, ale v jine forme.
|
|
|
|
| cizinka | •
|
(19.10.2006 20:56:20)
Deniso, mela jsi jeste jednu podle meho nazoru dost naivni otazku: proc prvni rok zivota je tak dulezity. Myslim ze dost bys vplyvu prvniho roku na psychicke zdravi jedince vycetla od knizek psycholozky Jiriny Prekopovy a pak od Matejicka, alespon tyto ceske autory bys urcite nasla v cestine:-). Nazory proc a jak variuji, ale ze nasi existencni jistoty a zaklady osobnosti se rozviji v miminkovskych letech je konstantou v psychologii. Hodne veci da se psychoterapii a poklidnymi rodinymi pomery zlepsit, ale bohuzel tento zaklad je v nas velice podstatny.
|
| cizinka | •
|
(20.10.2006 15:26:33)
Precetla jsem po sebe a lekla jsem si:-/. Druha veta mela se zacinat: Myslim, ze bys dost se dozvedela o vlivu...atd. Vcera uz jsem byla prislis unavena od PC...
Zbylo jeste neco nezodpovezeneho: ptala jsis, kdo lama hul. Ne, samozrejme ne pestouni a adoptivni rodice, ti s predsudkama do toho by nesli, a nevim jak te napadlo, ze mohla jsem mit na mysli ty to lidi. Hul se lama, kdyz nekdo rika, ze to geny jsou svinsto. Kdyz decaky jsou plne, a neni ochota ani od spolecnosti ani od statu najit tim detem psychicky prijatelnejsi prostredi a dat jim sanci, pokud je cas. Tvoje reakce bylo prime odporovani k clanku. Ja s autorkou souhlasim, a proto jsem odpovedela tobe.
No a jeste zkusim predbehnout logickou otazku, jestli vubec nedavam na geny. Davam, ale otazkou je, o kolik dedicny je zlocin. Geny ovlivnuji agresivitu, nektere psychicke nemoci byvaji dedicne, geny ovlivnuji take inteligenci. Ale asocialita, socialni tupost a necitlivost, poruchy osobnosti byvaji nejcasteji ziskani. I nejmilovanejsi dite z usporadane rodiny muze se stat autistou v dusledku osamoceneho pobytu v nemocnici v druhe polovine prvniho roku.
A jeste neco: jen s velice sirokym a nevericnym usmevem bychom mohly bavit o genach, ktere bychom nazvali typicky "romskymi". Je to etnikum, ktere polykalo do sebe vsechny odpadliky a uprchliky od mistni stredoevropske spolecnosti, pres prostituci a volnejsi sexualni pomery (ktera ovsem nebyli vlastni a praktikovani u vsech Romskych kmenu)se zaclenovali take geny trochu neusporadanych bilych otcu rodin a jejich synku pres jejich prvni sexualni zkusenosti. Takze bat se jakeho si genetickeho "svinstva" s celou jistotou spojeneho s romskym puvodem je opravdu hloupost. Ktere geny rodicu a jakou formou se ozvou v jejich potomcich alespon prozatim je oblasti vesteni a velke neznamo.
|
| Milan | •
|
(20.10.2006 22:51:22)
jeden čas běžel v televizi slovenský seriál SPADLA Z MESIACA.mám silné podezdření že jsi to byla ty !
|
| Milan | •
|
(20.10.2006 23:16:17)
boha jeho!naozaj,zabudol som!a to jsem se na rodil na slovensku.ale že jsi se též dívala.
|
| Zufi. | 
|
(21.10.2006 12:58:05)
Ahoj Milado, prosím tě, mohla bys mi napsat, jak má otevřeno vaše muzeum a kolik je vstupné pro hromadné výpravy .Nespěchá to, až před Ježíškem.Předem děkuji.
Omlouvám se za vstup, který nemá nic s tématem.
|
| Zufi. |
|
(21.10.2006 12:59:01)
Teď mi došlo, že si to mohu najít na Netu, tak nic, jdu hledat :-)).
|
|
|
|
|
|
|
| cizinka | •
|
(21.10.2006 13:07:27)
Milane, na serial jsem nedivala, a tak opravdu nevim jak ti odpovedet. Pokud budes mit nejake vecne pripominky ohledne toho, co jsem psala, rada se popovidam.
|
| cizinka | •
|
(22.10.2006 21:41:26)
Milado,
Ja nic jineho netvrdim, jen to, ze jsem ho nevidela. Pokud jsem ho videt nemohla, tak tim je podovnejsi, ze tak zvany slusny clovek Milan chce mi neco zdelit odkazem na nej.
|
| Milan | •
|
(23.10.2006 20:10:29)
šlo o název, ne o obsah.stejně jako ty ses vyjádřila o jiné přispěvatelce,že spadla z višně.kvůli jejímu názoru,který vyplinul z jejích zkušeností.na rozdíl od tebe.
|
| cizinka | •
|
(24.10.2006 8:27:44)
Ne Milane, ne kvuli nazoru (nazory rada ponechavam vsem), ale kvuli tomu, ze tato pisatelka spise necte noviny a nediva se na TV, ze tak udivene nechapala, o cim mluvim, a vkladala mne do ust nejake blaboly ve sve snaze pochopit, co myslim. Ty odklizeni deti do ustavu z malichernych duvodu a neochota statu najit pro opustene deti vhodnejsi prostredi nez ustav bylo tematem medii a verejnych debat tolikkrat, ze nechapala jsem, proc se tak divi te banalite, kterou jsem ji napsala. Kdyz nekdo reaguje prekvapene na znamou vec, rika se ze jako by spadl z visne, ne?
|
|
|
|
| Milan | •
|
(23.10.2006 20:15:21)
zdaleka tu nežila,jinak by nebyla tak naivní.
|
| cizinka | •
|
(24.10.2006 8:42:17)
Milane, jak to ze ty jsi tak naivni clovek, ze nechapes, ze muzou existovat dva lidi, zit ve stejnym svete, a presto mit zasadne jine postoji? Jak jsem psala pani Vere tam na hore, jeste nedavno bydlela jsem v Brne nepretrzite, mela jsem sousedy Romskeho puvodu v domu i na ulici. Chovala jsem si tak, jak veli socialni inteligence cloveka ve styku s chudinskou vrstvou: byla jsem mila na jejich deti, a hned se to rozkriklo, vyslechli jsme s manzelem jejich prosby a starosti (treba obcas oni se boji zavolat policii), nechovali jsme se povysene, a nikdy jsem nemela s nicim problem, a kdyz nekdo z jejich komunity mne obtizoval, vyresilo se to okamzite s jejich pomoci. Jinak mam rada jizni Evropu, a jejich jizni kulturni zvyky postavat na ulici a projevovat se temperamentnej mne vubec nedrazdi. Koreni provokativneho chovani chapu jako vysledek dluhodobe spolecenske frustraci, a nenecham se tim rozcilovat. V ramci moznosti podporuji vselijake smysluplne iniciativy, jak tim lidem pomoct. Toz tak. Mam zkusenosti, ale nezdilim tvuj nazor.
|
| Lavanda | 
|
(24.10.2006 15:42:14)
Cizinko, velmi ráda sleduji vaše příspěvky. Již jsem o tom jednou psala, ještě pod svým křestním jménem. Líbí se mi, jak dovedete jasně vyjádřit své názory, i když čeština není vaší mateřštinou. Ne vždy s vámi souhlasím, ale vždycky se nad tím, co napíšete, zamyslím.
A teď k věci - už několikrát jste zde mluvila o Romech jako o chudinské vrstvě, ke které se chováte s jakousi laskavou shovívavostí člověka pocházejícího z "jiných poměrů". Moje sestra jako lékařka v nemocnici se s Romy také často setkává.Jsou to velmi pospolití lidé, do nemocnice chodí ve velkých skupinách, nemocného dědečka třeba doprovází celé příbuzenstvo včetně malých vnoučat. To se cení, tento přístup rodiny často dovede přivést k životu i takřka beznadějné případy, to myslím vážně, prý to ukazují zkušenosti amerických lékařů s léčbou mozkových traumat u dětí bělošského a hispanoamerického původu. Ale na druhé straně, Romové často a rádi vyhledávají konflikty. Vaše metoda laskavého přístupu k dětem zabírá výborně - moje sestra pohoupe děti na koleně, nechá je chvíli bušit do klávesnice počítače, dá jim bonbon a rodiče se uklidní.
Mnohem horší je to, bohužel, s BOHATÝMI Romy. Ti se často chovají povýěšeně a rádi svůj majetek vystavují na odiv. Jejich děti například nosí dudlíky z ryzího zlata. S těmito lidmi se někdy špatně vychází. Jedna starší bohatá Romka třeba mou sestru při vyšetření fyzicky napadla a tloukla ji pěstmi. Sestra jako lékařka jí to samozřejmě nemohla vracet a ani si netroufala stěžovat, protože tihle Romové jsou v jejich městečku velmi vlivní a mocní. A důvod napadení? Stará paní prostě mou sestru považovala za špatnou lékařku, protože nebyla nalíčená, neměla na sobě žádné šperky (předpisy jí šperky a výrazné líčení dokonce zakazují) a dokonce ani bílý plášť, protože šlo o noční službu a nestihla si ho obléci. Jak se chovat v těchto případech?
|
| cizinka | •
|
(24.10.2006 16:41:05)
Mila Budilko, vrele diky jeste jednou za mile slova. Obcas je opravdu potrebuji: presto, ze vykladam tady vetsinou jen takove banality, co si mysli i naprosta vetsina mych ceskych kamaradu a znamych, a alespon par tuctu pravidelnych navstevniku Rodiny, za nejaky cas tato cast diskutujich jaksi ztichne (ja to chapu, nekazdy ma ten komfort moct posunout svoji denni porci praci na nocni hodiny a vykecavat se az prijde nejaka dobra inspirace k praci), a ja si zacinam citit jako fakt ten vetrelec z vesmiru, ktery tady prisel poucovat:-)).
Co se tyka bohatych zbytku Romske komunity - takove osobne znamy nemam, jen jsem si vsimla ze jsou a maji obrovskou autoritu mezi svymi. Hulvatstvi asi vase sestra zazije dost i od jinych lidi, ale co s kulturne podminenou neuctou k nekomu, kdo nema ocekavany vnesni projev? Ja nevim, jedna moznost je, ze vase sestra z teto zkusenosti pouci. Mne treba trochu vadi v Rakousko-uherskym kulturnim arealu (fakt to jeste ma svoje pozustatky a mezi Ceskem a Rakouskem v tom neni vubec zadny rozdil:-)) uvadet svoje tituly mimo universitni ci vedeckou pudu. Ale naucila jsem si, ze spousta veci s nemi se zarizuje snadneji a vymyslim si zpusoby, jak davat najevo kde a jak pracuji tim pro mne nejmene trapnym zpusobem. Moje pocity trapnosti take jsou kulturne podminene, to si uvedomuji. Kdyz uz na bohateho Roma (a jakehokoliv jineho prislusnika orientalni kultury), tak s maximalni paradou a znamenmi autority:-)). Druha moznost je dlouhy, vytrvaly, maximalne slusny, sebevedomy a civilny projev, ale ten zabira hodne vice casu, ktery clovek v casove tisni vlastne nema...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Terrynka | •
|
(16.10.2006 21:06:52)
prusvih je, ze to neni jen o tech detech. Ano, bez adopce by ti hosi mozna sli jeste horsi cestou, kdo vi. Jen by po ni s sebou nevlekli i lidi, kteri meli uprimnou snahu nasmerovat je na cestu lepsi. Ten prusvih je, ze ti kluci nenici zivot jen svuj, na coz maji plne pravo, ale i svych adoptivnich rodicu a poznamenavaji i sveho (neadoptovaneho bratra). Nemyslim, ze by si TB protirecila, jen sdelila to, co se honi hlavou kazdemu rodici, kdyz jeho dite dela veci, ktere uz se nedaji povazovat za pubertalni vystrelky, ale velice vazne prusery
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)