| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak jsem kojila aneb náš boj o mléko

 Celkem 123 názorů.
 Insula 


Znám 

(23.12.2005 10:21:22)
Ze začátku jsem měla pocit, že čtu o sobě. Také moje dcera, když jsem vyndala prso, dostala hysterický záchvat. Bohužel měla při narození jen 2,5 kg, takže bylo nutné jí přikrmovat. Navíc se mi nakonec vůbec neudělalo mléko, takže jsme skončili na flašce. Ale musím říct, že i když jsem moc chtěla kojit, tak jsem z toho žádné trauma neměla. Prostě jsem si řekla, že nejsem ani první a ani poslední matka, která prostě kojit nebude. Ve finále musím říct, že moje téměř dvouapůl letá dcera byla za celou dobu nemocná jen třikrát (a to měla vždy jen lehkou virózu). Takže ačkoliv jsem teď přesvědčená, že se budu více snažit kojit své očekávané miminko, tak pokud to nepůjde, nebudu se stresovat. Vždyť nejdůležitější je spokojená maminka a spokojené miminko.
 katka 2 deti 
  • 

Re: Znám 

(23.12.2005 14:21:10)
j aj mne to pripomenulo moje ťažké začitka, malá sa rohkojila posledný den v porodnici, pustili nás domov a večer už sme boli na pohotovsti, lebo od hlavu vrieskala jak fivá. V nemocnici ju vždy po kojení dokrmili Nutrilonom a sestrička nám hovorila, že toto sa stáva vela maminám, okrem mňa tam boli ešte tri - a údajne to nieje taká pravda s tým mliekom,ako sa to prezentuje - hlavne v lete sa može stat, že mimi ostane dehydrované. to bol aj náš prípad, boli sme tam tri dni a ten tretí deň už nebol príkrm potrebný, plne sme kojili bez problémov, akurát kolo 3 mesiačika trochu menej priberala - vtedy na mňa doktork nnaliehala, aby som prešla na Sunar ale podržala ma jedna laktačná poradkyňa a tvrdila mi, že dieťatko pred rastovým sprutom vždy pomalšie priberá a porom naraz priberie hodne. naša malá ma také výkivy - že jeden raz 15 dkg a druhý 70 dkg.Takže je to idndividuálne - pani doktorke som dala jasne na javo, že kojit budem a od tej doby mám pokoj s kecami o prikromovaní..:)mALÁ MÁ 5. mesiacov a váži 7 kg / pri narodní mal 3350g/ - takže podla laktačnej poradkyne je v pohode ,pretože v pol roku má decko vážit raz tolko ako pri porode - takže sme trochu po predu..:) Navyše netreba sa nechat odradit lekárkami kt. trvajú na tom, že mimi má priberat presne 20 dkg na týžden - lebo každé mimi je iné a každé priberá podla seba....:)
 Justi a Zuzi 1.9.2005 


Úleva 

(26.12.2005 22:55:17)
Také moc chválím článek, čte se opravdu krásně lehce. A situaci taky moc dobře znám. Zuzi se neuměla přisát, musely ji to naučit sestřičky, pak jsem měla rozžuzlaný bradavky, bolelo to úplně hrozně. Každé přisátí pro mě byl horor. Naštěstí mi sousedka řekla, že se to spraví po šestinedělí. Trvalo to o něco déle, ale je to dobré. Ve třech týdnech nás potkal zánět - horečka pomalu 40. Teď je Zuza frajerka a pije nesprávnou technikou a jelikož jí jsou už 4 měsíce, tak ji už nemůžu přinutit, aby zabořila nosík a bradičku do prsa. Takže to tahá a trochu to taky bolí. Nakonec mi teď stagnuje s vánou. Furt něco.
Prostě jsme prošly také vším možným a ty nervy opravdu pracují.
Takže doporučuji vydržet co nejdéle, mě se to osvědčilo.

 Klara a Alexik 
  • 

Re: Úleva 

(27.12.2005 3:23:01)
Jako bych cetla svuj vlastni pribeh..
Alexik se spatne chytal, kricel, plakal,vzpiral se a nechtel se prisat..a kdyz se uz prisal tak se neustale odpojoval a tak neustale dokola..
Do toho horecka 43 a infekce (pres rozkousane bradavky - vrele doporucuji pouzivat kloboucek) - kojeni mi trvalo vzdycky nejmin jednu hodinu - zdalo se to nekonecne, a kdyz prisla kamaradka, ktera byla s kojenim hotova za 8 minut(a jeji dcerka byla najezena a spokojena) a ja hodinu potom stale jeste kojila a me dite bylo hladove, tak jsem se stresovala jeste vice a aby toho nebylo malo tak doktor zjistil, ze ma Alexik alergii na laktozu, to znamenalo i na me vlastni mliko - Kdo to kdy slysel dite alergicke na mliko vlastni matky, ale bylo to tak (zjistila jsem to tim, ze kakal krev, a kdyz jsem par dnu misto kojeni davala sojove mliko, tak krev zmizela a opet se objevila pri kojeni) - to byla nejvetsi rana pod pas - me detatko je alergicke na mamino mliko, to by me ani ve snu nemohlo napadnout..
Nastesti mi ale doktor poradil, abych se nebala, ze Alexikovi to krvaceni neublizi a kojila dal...
No a tak ted ve 4 mesicich stale kojim, Alexik pekne papa a pribira - a i kdyz to kojeni trva dele nez bych chtela - tak jsem rada, ze jsem nepodlehla pokuseni to vzdat a krmit ho sojovym mlekem a jak to pujde dal to ukaze jen cas...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Pozoruhodné 

(23.12.2005 10:47:41)
Bellano, tak nejenže jsi rodila skoro stejně dlouho a stejným způsobem jako já (o stejných cca 12 dni dřív, 30 hodin, prasklá voda, neotvírání, akorát mně stačila jedna tabletka), ale i Agátka měla ke kojení podobný přístup jako naše Hanka. Čitelně se v ní svářelo "dej mi prso, fuj nechci ho!" po cca čtyři dny. V mojí paměti asi navždy zůstane dvouhodinová bitva fantastické sestry Hanky se svou tvrdohlavou jmenovkyní, která to nakonec vyřešila: poté, co jsem se vyplakala, jsem se zklidnila (v životě by mě nenapadlo, že k něčemu použiju mantru, kterou jsme zpívali na těhutancování ;) ), naznala jsem, že to za mně nikdo jiný nevyřeší, vzala dítě, stejně jako mnohokrát předtím ji přiložila a ono, světe zboř se, se přisálo! A sestra byla dostatečně v pohodě, aby mé žluté spavé dítě nechala vyspat jejích 4-5 hodin, nenutila nás vzbudit ji po třech hodinách, "aby nehubla", a pak už to šlo. Kojení sice i nadále přimomínalo zápasy ve volném stylu, ale už neřvala a nebránila se tak zoufale dlouho. Nakonec jsem vyvinula speciální kojící techniku, při které dítě leželo fixované na fotbalistu pod mou rukou, dlaněmi jsem držela prs, který jsem cpala dítěti do pusy a prsty přidržovala cukající se hlavičku :) Vypadalo to komicky, ale fungovalo.

Naštěstí se to narozdíl od vás upravilo asi během dalšího týdne, Hanka se rozchlastala, povolila křeč a začala nabírat kilo měsíčně, takže z ní nakonec byl nejen kojenec, ale spíš závislák.
 Senedra 


Bellano, 

(23.12.2005 10:49:42)
opět úžasný článek, zase jsem plakala, ale smíchy...
Vím, že Ti v té době moc do smíchu nebylo, ale máš opět 1* za to, jak jsi celou situaci zvládla.
Hlavní je, že máš doma svého barokního andílka ;-)
Takže se připojuji k pozdravu kojení zdar - a čekám nějaké pokračování, tentokrát o příkrmech ;-))))
 Vali + 4/2003 + 4/2006 
  • 

Re: Bellano, 

(24.12.2005 0:05:03)
Opravdu supr článek :-)
Hlavně, že si miminko nakonec dalo říct a rozhodlo se růst... úplně cítím tu úlevu, když se váha pohla :-)
U nás byly také problémy, ale úplně jiného druhu, malá byla vždy hrozný savec a prsa mi pěkně mordovala. Šestinedělí byl horor: strašně moc mlíka, 2 záněty v prsou, prasklá prsa, bolelo to děsně. Do toho doktorka, že dcera málo přibírá (to jsem týden kojila převážně z jednoho prsu, než se druhé zahojilo), příbuzné taky ať radši přikrmuju, no brečela jsem občas jako želva. Manželovi díky, že mne vždy podržel. Doktorku jsem změnila, příbuzenstvo jsme odbývali po telefonu. S kojením jsem byla rozhodnutá nepřestat, sama jsem alergik, jak na potvoru na kdejakou potravinu, tak proč nedat dítěti do začátku života to nejlepší, že. Nakonec se vše urovnalo a kojila jsem malou dva roky, byl problém přestat a to spíš pro mne.
Kojení zdar :-)
 Boďka 


Re: Re: Bellano, 

(26.12.2005 18:08:52)
Najväčší problém v článkoch a brožúrkach o kojení je asi ten, že popisujú akési fiktívne dieťa a fiktívnu mamičku a že veľmi neberú do úvahy to, že každé dieťa a aj každá matka je od začiatku veľkou individualitou, na ktorú málokedy "sadnú" tabuľky a príručkové rady.
Moja rada pre prvorodičky, prečítať si zopár základných rád a potom už nečítať, nečítať, nečítať. A tiež nepočúvať pseudorady okolia. Každá mama má predsa určitú intuíciu, ako sa má chovať k svojmu dieťatku a tieto rady a výčitky jej ju zbytočne ničia a tiež podkopávajú jej sebadôveru. Ak už hľadať u niekoho rady, je dobré neizolovať sa na samostatnej izbe, rady obyčajných mamičiek na izbe, hlavne tých, čo už predtým kojili sú na nezaplatenie. Ak ešte máte aj šťastie na spolubývajúce, ktoré majú vždy dobrú náladu a všetko berú s nadhľadom, ako som mala aj ja pri prvom dieťatku (skoro sa mi stehy potrhali od smiechu pri ich rečiach), máte polovicu boja vyhranú.
Ak je spokojné dieťa, spokojná je aj mama, tak nemá zmysel dookola hľadať príčinu akéhosi zlyhania (už to je predsa obrovský úspech a šťastie, ak dokážeme dieťa donosiť a porodiť). Či už sme kojili alebo nie, či sme kojili dlho či len krátko, či sme to vzdali rýchlo, alebo sme dlho bojovali, šťastné dieťatko nám dá ľahko odpoveď na otázku, či sme zlyhali.
 Marťulák 


Re: Re: Re: Bellano, 

(26.12.2005 18:12:00)
Milá Boďko, napsalas to krásně! Tvůj příspěvek si uložím do PC na horší časy :-). Měj se krásně.
 Boďka 


Re: Re: Re: Re: Bellano, 

(26.12.2005 18:24:01)
Marťulák, moja kámoška má pre každú mamu, ktorá jej hovorí niečo v súvislosti so svojimi deťmi, jedno, či sa to týka výživy, obliekania, výchovy... jednu radu: "Ak cítiš, že je to pre tvoje dieťatko dobré, tak je to určite v poriadku a robíš to dobre."
A jej rady sa držím. Pekný deň tebe a všetkým ostatným mamám.
 Lenka, kluk 4r., 28.tt 
  • 

Trochu hysterie? 

(23.12.2005 11:25:40)
Tak si myslím, že nejvíc neprospívající pro dítě je vynervovaná matka.
Copak musí být všechny děti stejné? Jak nějaké není podle tabulek, tak je nenormální?
Ne, že bych chtěla nějaké dítě trápit hlady, ale myslím, že současná pediatrie varuje před miminky typu "barokní andílek". Vždyť už v nejrannějším věku se zakládá na obezitu.
Můj synek byl jen kojený a dostal vždy tolik o co si řekl. Na půl roce odmítal příkrm a potíže s jídle má dodnes. Není ani tak vybíravý, jen nemá čas se najíst. A rozhodně mi neřipadá, že by byl nějak podvyživený, nebo nějak jinak strádal.
Prostě si myslím, že nejdůležitější je se nestresovat problémy typů "co na to řeknou lidi" a "není podle tabulek.
 Bellana 


Re: Trochu hysterie? 

(23.12.2005 11:33:02)
Lenko, ja s tebou souhlasim. V podstate stejny nazor mela moje laktacni poradkyne, byla v pohode. Bohuzel jsem byla pod palbou moji pediatricky, matky, pribuznych, znamych, sousedu ... ono je pak pomerne tezke nepropadnout obcas pocitu, ze je neco spatne, kdyz nejsme podle tabulek.

Popisovala jsem jenom svoje pocity, jak mi bylo a jak jsem to prozivala.

Takze kojeni zdar :-)
 Katka,kluci 3 a 7 
  • 

Re: Re: Trochu hysterie? 

(23.12.2005 12:56:54)
Souhlasím s tebou,Bellano. Já kojila celkem bez problémů,ale řeči obou babiček ve stylu "pořád jen kojíš??","myslíš že mu to fakt stačí??","asi by se tak často nebudil,kdyby neměl hlad!" mě u prvního syna také pěkně rozhodily.U druhého jsem je ale už pouštěla jedním uchem...
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Re: Re: Trochu hysterie?- pozor na tchýně :-))) 

(28.12.2005 11:24:49)
ahoj,mám úplně stejnou zkušenost se svojí tchýní, která se snažila zdeptat mě těmi samými hláškami. ona začala přikrmovat v 6 týdnech, tak my bychom měli taky. naštěstí je "dostatečně" daleko, telefonocké rady nechávám proběhnout kolem ucha a mailové vzkazy (přes manžela)ignoruji. v knize od Ingeborg Hanreich - Výživa kojenců se píše, že to babičky často dělají, aby měly na vás a na dítě větší vliv. s tím naprosto souhlasím, protože moje tchýně jen neobratně maskuje svůj názor, že já jsem tu jen proto, abych dítě odnosila, porodila a poté předala k výchově těm "správným lidem" - tedy jí. to, že stále kojím jí poněkud kříží plány :-))) mlíčko nám stačí, malý přibírá ukázkově a mě kojení docela baví.
zpočátku mu taky trošku trvalo než se chytl a než se naučil pít ve správné poloze, musela jsem se kroutit jako paragraf, abych se mu trefila s prsem do pusy, takže mě pak pár týdnů dost bolela záda a krční svaly. do toho všeho malý ještě hůř spinkával a poměrně hodně plakal a tchýně
radila :-( .postupně se ale vše zlepšilo (kromě tchýně :-))), vyplatí se vydržet :-) a "být v pohodě", i když někdy je to zatraceně těžké.
držím palečky všem kojícím maminám
Iva

 Linda, 17 měsíční dvojčátka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Trochu hysterie?- pozor na tchýně :-))) 

(28.12.2005 12:54:43)
Ja bohuzel nevydrzela. V sesti tydnech jsem zacala dokrmovat, musela jsem taky odolávat pribuznym a veta tchyne "Uz aby jsi nekojila, budu si deti brat" me dorazila (kdo to po ni chtel?). Mela jsem dite (deti) ve 30 a nechtela jsem je nekde odkladat. Tchyne mela dite v 19 za studii a dite (manzela) ji vychovavaly babicky, prababicka a myslela si ze u nas to bude taky tak. Byla jsem ve stresu (asi i poporodni deprese), v 8 tydnech jsem musela na vycisteni delohy, jelikoz mi pri cisarskem rezu nechali neco v deloze. Manzel me nepodrzel, taky moc nepomahal a tak jsem po prichodu z nemocnice (vycisteni) dala detem nutrilon, ktery uz dal manzel s tchyni. Musim ale rict ze deti byly spokojenejsi a ja si ulevila. A tak jsem se na kojeni tesila, mela jsem vse nastudovane i ohledne dvojcat, ale vse vzalo jine obratky. Kdybych nemela zadne potize a ze zacatku si mohla dovolit jen lezet a kojit tak by to slo. Jenze jsem nemela podporu ani od manzela, ktery naslouchal sve mame a chtel se deti spis zbavit a to mu nemuzu dodnes zapomenout. Ale kazdy jsme sveho stesti strujce. Deti jsou v pohode, zdrave, ale s manzelem mame problemy... Taky bych chtela rict, ze kdyz nejde kojit tak si hlavne nic nevycitat.
 Eva K 
  • 

Re: Trochu hysterie?- pozor na tchýně :-))) 

(28.12.2005 13:43:43)
Tak ten můj aspoň maminku neposlouchá a stojí při mě. Jinak bych s ním nebyla. Občas jí ustoupí, to ano, ale ne v podstatných věcech. Na ty se domlouváme předem, pokud to jde. Stále hledáme způsob, jak s ní vycházet, pořád to není ono.
Je pravda, že vztah s jeho matkou jsem si představovala jinak než jako věčné bránění svého teritoria, ale holt co se dá dělat. Co bude s dětmi se bojím, nechci jí je svěřovat. Její výchovné metody a přitup k dětem jsou příšerné. Eva
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Re: Trochu hysterie?- pozor na tchýně :-))) 

(28.12.2005 14:48:01)
jako byste mi četla myšlenky, taky mám strach děti tchýni svěřit. proto doufám, že se ze zahraničí vrátíme co nejpozději.nechcete mi někdy napsat na mail, ráda si pokecám s někým stejně "postiženým" :-)))
Iva
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Trochu hysterie?- pozor na tchýně :-))) 

(28.12.2005 14:38:15)
ahoj,

jestli bych vydržela u dvojčat, těžko říct. Přiznávám, že s naším skřítkem jsem si v šestinedělí říkala, že už další děti nechci, dokonce že nechápu, jak jsem vůbec mohla chtít mít děti. asi jsem měla "baby blues". naštěstí to už přešlo a už zase plánujeme mít tři prcky celkem. jinak s manželem nám to taky docela jiskří, právě kvůli tomu, že na můj vkus trošku moc naslouchá tchýni. dokonce se s rodiči domluvil už druhý den po porodu, že nám přijedou "pomáhat". momentálně jsme dlouhodo v zahraničí (naštěstí). odmítnout jsem nemohla, jednak už věc byla domluvená a jednak nechci bránit dětem ve styku s příbuznými. navíc moje tchýně je bohužel jediná babička, máma mi před rokem a 3/4 umřela. tchán je naštěstí velice hodný a pomohl, v případě tchýně jsem byla velmi ráda, že vypadla. sice trošku pomohla, ale psychicky jsem byla z její návštěvy dost vyčerpaná. věčně mi stála za zadkem a kontrolovala, jestli dobře přebaluju, koupeme, krmíme, sotva malý zaplakal už tam stála se slovy:"A copak ti zase dělají?" "A copak bysme chtělinkali?" apod. pronášela hlášky typu jako že vychovávat děti bude můj manžel (předat asi hned jak dokojím?!, že má malý křivé záda, protože ho nedáváme do zavinovačky, že švidrá (ani jedno není pravda, že máme nasadit tvrdou výchovu (nechat ho plakat, nebrat ho k nám do postele), že bude muset malý sportovat (v době její návštěvy měl 5 týdnů) apod. otevřeně jsem manželovi řekla, že je mi její návštěva velmi nepříjemná, a že doufám, že hned tak zase nepřijede. tchán za 3 týdny přijede znovu, tak doufám, že ho ta potvora nebude zase následovat.
Iva
 Eva K 
  • 

Re: Trochu hysterie?- pozor na tchýně :-))) 

(29.12.2005 10:18:06)
Popisujete mé noční můry ohledně tchýně a dětí... Napsala jsem vám mail. Eva
 Eva K 
  • 

Re: Trochu hysterie?- pozor na tchýně :-))) 

(28.12.2005 13:34:43)
Ahoj Ivo, jakobys popisovala moji tchýni.. Jak říkáš, taky jsem ta věc, co jí vnouče odnosí a odkojí. Miminko přijde za 3 měsíce a už teď mám hrůzu z jejích 30 let starých rad (navíc je obvoďačka ze staré školy) a příkazů a snah manipulovat s námi a ovládat nás.
Taky je její názor jediný správný? Je sice taky daleko, ale má v plánu přifrčet 14 dní po plánovaném datu porodu na kontrolu. Doufám, že mi nezastaví mléko!!:-) A na důchod se nastěhovat někam blíže.. Jojo, teď je to ještě legrace, pak mě ale srandičky přejdou:-((
Eva
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Re: Trochu hysterie?- pozor na tchýně :-))) 

(28.12.2005 15:03:36)
ahoj,

moje tchýně je na Slovensku, my naštěstí ve Francii. i když v době internetu (denní maily maželovi, mě si naštěstí netroufá psát přímo)ani tato vzdálenost není dostačující. je to potvora lakotná (i vůči svým dětem), tak jsem si vždycky říkala, že jí bude líto dát ty peníze za cestu. bohužel nebylo a navíc kromě toho že pracují, pobírají oba s tchánem i plný důchod, takže nějaká finanční nouze, která by ji přiměla zůstat doma nehrozí :-( na důchod by chtěla zůstat v Bratislavě, my v ČR bydlíme v Rožnově pod Radhoštěm. to je pro ni maloměsto, navíc si tam v době svého předrevolučního 20 letého pobytu nadělala spoustu nepřátel, takže doufám, že alespoń jednou v životě dodrží slovo a do Rožnova se nevrátí.
manžel jí bohužel naslochá ve spoustě věcí, něštěstí ne, co se malého týče. alespoň v tomto případě důvěřuje mě.
nechceš mi někdy napsat? držím palečky ve zbývajících měsících těhotenství přeju krásné a zdravé miminko :-)))

Iva

P.s. manželovi jsem už teď řekla, že si v žádném případě nepřeju, aby mi tu tcchýně při dalším mimču přijela pár týdnů před nebo po porodu. nehodlám ani porodit předčasně, ani přijít o mlíko :-)))
 Katka,kluci 3 a 7 
  • 

Pozor na tchýně-holky klid 

(28.12.2005 15:09:50)
Já sice sama napsala,jak mi šly na nervy rady obou babiček(tedy nejen tchýně,ale i mojí mamky),ale je fakt,že krátce po narození miminka je každá z nás více nebo méně přecitlivělá.Každá poznámka mě tenkrát moc mrzela,strašně jsem o nich přemýšlela a mnohdy je i oplakala.Dneska mám 2 velmi temperamentní kluky a náročnou práci a jsem šťastná jak blecha,že obě babičky fungují - však jsou taky vytížené na 100%.Takže děvčata,i když se vám dnes tchýně zdá nesnesitelná,nečiňte předčasné závěry a hlavně se s ní nerozhádejte kvůli prkotinám,které se vám ted zdají hroozně důležité a jednou se nad nimi pousmějete.
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Pozor na tchýně-holky klid 

(29.12.2005 10:14:55)
ahoj,

já znám svoji tchýni již 12 let a to co se (nejen mě) stihla naprovádět a navykládat rozhodně žádné prkotiny nejsou - bohužel. strašně dlouho jsem se pokoušela najít k ní alespoň neutrální vztah, ale nejde to. je to opravdu velmi zlý člověk, kterému dělá dobře, když může někomu ublížit. brali jsme se s manželem po desetileté známosti a i tak mi tchýně ještě tři týdny před svatbou vyhrožovala, že ji překazí (snažila se o to ostatně celou dobu). a manželovi řekla, že, pokud si mě vezme, tak ona na svatbu nepřijde. vůbec jí nevadilo, že mu tím ublíží. nakonec tam stejně byla - proč nevyužít příležitosti najíst se zdarmo, že?!
 Eva K 
  • 

Re: Pozor na tchýně-holky klid 

(29.12.2005 14:11:02)
Moje tchýně měla na svatbě hysterický záchvat pláče a nebyly to slzy dojetí jako u ostatních:-). Eva
 Eva K 
  • 

Re: Pozor na tchýně-holky klid 

(29.12.2005 14:11:55)
Moje tchýně měla na svatbě hysterický záchvat pláče a nebyly to slzy dojetí jako u ostatních:-).
Děkovala jsem za pravidlo, že svatbu organizuje rodina nevěsty a že to bylo v mém rodném městě, byla tak podle našich představ:-). Eva
 Petra a Bára 
  • 

Re: Re: Pozor na tchýně-holky klid 

(24.4.2006 16:20:06)
Ahoj Ivo,plně Vás chápu u nás je to skoro to samé.Taky jsme se s manželem braly po 1O leté známosti a jeho matku(tchýni)nesnášim dodnes.Myslím že je to horší a horší.Strašně jí vadilo,že jsem jí osobně nepozvala na naší svatbu,řekla všem v okolí že nikam nepůjde a stejně dorazila.Bohužel bydlíme v jednom baráku a dělá mi pořád peklo.mějte se pekně petra
 Petra a Bára 
  • 

Re: Re: Pozor na tchýně-holky klid 

(24.4.2006 16:20:20)
Ahoj Ivo,plně Vás chápu u nás je to skoro to samé.Taky jsme se s manželem braly po 1O leté známosti a jeho matku(tchýni)nesnášim dodnes.Myslím že je to horší a horší.Strašně jí vadilo,že jsem jí osobně nepozvala na naší svatbu,řekla všem v okolí že nikam nepůjde a stejně dorazila.Bohužel bydlíme v jednom baráku a dělá mi pořád peklo.mějte se pekně petra
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: umělá mléka - tip 

(29.12.2005 10:38:17)
ahoj,

našla jsem v jednom příspěvku dotaz na umělá mléka. docela slušný přehled je v knize od Ingeborg Hanreich: "Výživa kojenců - aneb Jídlo a pití v prvním roce života", kde je podrobně popsáno jak kojení, tak výživa umělým mlékem a pozdější příkrmy v obou případech.

Iva
 Eva K 
  • 

Re: Re: umělá mléka - tip 

(29.12.2005 14:25:49)
Teď taky vyšla v nakl. Portál knížka Zdravá výživa malých dětí, je tam i pár typů a receptů pro těhotné a kojící. Abych posoudila rady k příkrmům nemám dost zkušeností, ale pro těhotné a kojící tam psali rozumné rady (včetně toho, že nekojit není konec světa, jak by rády nekojící maminky slyšely a že každé dítě je jiné:-)). Taky tam psali důležitou věc o příkrmech: že je potřeba posuzovat obsah a nedůvěřovat tomu, že je vepředu napsáno, do 4 měsíců. Hned jsme to uplatnili u kámošky, její příkrm pro 4měsíčního kluka, který doporučila doktorka, obsahoval cukr. Kluk teď trpí na rýmy (6 měsíců a tu krabici snědli), ale nevím, jestli to může mít souvislost. Eva
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: umělá mléka - tip 

(29.12.2005 10:39:07)
ahoj,

našla jsem v jednom příspěvku dotaz na umělá mléka. docela slušný přehled je v knize od Ingeborg Hanreich: "Výživa kojenců - aneb Jídlo a pití v prvním roce života" (nakladatelství Grada), kde je podrobně popsáno jak kojení, tak výživa umělým mlékem a pozdější příkrmy v obou případech.

Iva
 Eva K 
  • 

Re: Pozor na tchýně-holky klid 

(29.12.2005 14:08:02)
Jedna věc jsou generační rozdíly v názorech a druhá věc je babička-manipulátor. Nikdy neříkej nikdy, já vím. Teď je to ale takhle.
Hlídání stejně nehrozí, obě babičky máme na Moravě a jsme v Praze.
Eva
 AndreaH 
  • 

Re: Re: Pozor na tchýně-holky klid 

(29.12.2005 15:28:26)
Počkej tak 5-6 let a prázdniny u babičkz se budou hodit. Ale to už budou mít děti dostatečně tvrdou vlastní hlavu :-) Andrea
 Eva K 
  • 

Re: Pozor na tchýně-holky klid 

(30.12.2005 14:03:32)
Máš pravdu, uvidíme podle toho, jak ji budou snášet děti. Třeba se jim podaří jí spacifikovat lépe než nám:-)). Někdo je k manipulátorům imunní.
Holt uvidíme, jak se k sobě budou chovat před námi a podle toho to zkusíme s pevně danými pravidly a když se vrátí převychované, už to neuděláme. Eva
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Re: Re: Trochu hysterie? 

(23.12.2005 13:15:44)

Bellano, já ti moc rozumím. U nás bylo těch období bojů několik, ale nikdy až tak těžké. Teď je dcerce rok a půl a pořád kojíme. Když někdy přemýšlím o našich začátcích, tak si říkám: jéééé, nač ty stresy? Ale psychika maminky po porodu je úplně jiná než psychika maminky staršího dítěte. Teď mám pocit, že druhé dítko, až jednou nějaké přijde, zvládnu levou zadní. Ale pak si vzpomenu na ty hormony a nemám už tak sebevědomé pocity. Fandím ti, že jsi to vybojovala. Byly doby, kdy jsem pořád přemýšlela: co všichni ti lidé na tom kojení mají? A teď si říkám: cože, odstavit? A už nikdy nenakojit? A tak si pořád posouvám tu věkovou hranici, kdy už "opravdu odstavím". Drž se a piš dál. :-)
Ještě moje vzpomínka z porodnice. Kojení mě hrozně bolelo. Takové to první přisátí dcerky. Hrůza. Vždy mi vyhrkly slzy. Pročítala jsem, co se dalo, volala sestřičky, aby mi zkontrolovaly techniku kojení. Pak jsem se jednou zeptala jedné starší sestřičky, co s tím. A ona mi řekla: zahoďte příručky, kojení ze začátku prostě bolí, srovná se to. (Sama odkojila 3 děti.) Moc mi to tenkrát pomohlo.
A co se týče přírůstků atd.... Moje dcera roste a přibírá málo. Já si s tím hlavu nelámu, ale doktoři si nás více hlídají. A nestuduju tabulky. Přesto tu nějaký tlak je. Naštěstí už mi to nevadí. Ale vím, že to může být pěkně nepříjemné.
 Beezi,V+J 


Re: Re: Re: Trochu hysterie? 

(23.12.2005 13:27:57)
Taky se hlásím k "nešťastným kojným". U nás to bylo trochu jinak. Malý se narodil o tři týdny dřív a přisát se ještě vůbec neuměl. Pak nastoupila masivní žloutenka, takže spal a spal a jíst se mu prostě nechtělo. Taky jsem mu za pomoci sester násilně cpala prso do pusinky, on se ho vždycky ležérně chytnul a hluboce usnul. Celé to zkomplikoval ještě můj opožděný začátek laktace (až 7. den). Válčili jsme s tím oba hrozně, ale nakonec jsme kojili. Pravda ovšem je, že Vojtík se nikdy nepřisával moc silně (v životě mě kojení nebolelo) a možná i v důsledku toho jsem měla pořád laktaci hodně nevyrovnanou - chvíli bylo mléka dost a dost a vzápětí zas málo. Tak to trvalo v podstatě celou dobu kojení (asi do 15 měsíců), ale nějak jsme si na to oba zvykli a nevadilo nám to. V patnácti měsících se pak Vojta odstavil sám. Dneska jsou mu skoro 2 roky a je to neobyčejně žravé dítě s dobrým apetitem, ale tlustý přitom není. Asi si potřebuje vynahradit ten neslavný začátek. :-)
 Hana 
  • 

Re: Re: Re: Trochu hysterie? 

(23.12.2005 17:13:35)
A já se trošku hlásím k Iloně. Moje dcerka sice neměla s kojením pražádné potíže, spíš naopak, sála tak silně a vehementně, že jsem hned druhý den po porodu měla prsa samou ragádu a přiložit ji znamenalo velké sebezapření, jak moc to bolelo - až mi hrkaly slzy do očí. Naštěstí se to za další dva dny spravilo, ale do té doby - kdybych si vehementně neříkala, jak moc je kojení pro mne i mé dítě zdravé a dobré, zabalila bych to.
 LuckaP 


Re: Re: Re: Trochu hysterie? 

(25.12.2005 22:52:12)
Také jsem vybavena priruckami nekolik dni hledala chybu v technice kojeni.
Jeste dnes si pamatuji na tu ulevu, kdyz mi detska doktorka v porodnici uklidnila, ze technika je spravna ale ze kojeni proste ze zacatku muze opravdu bolet.
 Janijaja 


Re: Trochu hysterie? 

(13.9.2008 22:14:48)
Připadla jsem na starší článek, ale i přesto mi to nedá nezareagovat. Měla jsem podobný problém s Kačkou. Ona je moje druhorozená, tudíž jsem nepropadala panice. Samotný porod netrval dlouho, ale ona pravděpodobně neměla už moc vody a navíc už týden před porodem jsem měla docela silné poslíčky.
Poprvé jsme jí k prsu přiložili úplně chvilinku po porodu, nějak moc jí to nešlo. Bylo mi jasné, že mám problém, když jsem jí viděla, několik hodin poté,jak prostě řve hlady, ale nejde jí se přisát. Já s ní nebojovala, ale ona opravdu "neuměla" správně uchopit prso... vždy asi pět nebo deset minut strašně plakala, než se jí to podařilo.
Žiju ve Švýcarsku a na radu mojí porodní asistentky (rodila jsem doma) jsem s ní šla k paní, které se říká ostheopat (v češtině je to asi něco mezi ortopedem a rehabilitační sestrou) a která má vzdělání, které jí umožňuje nejen třeba vám narovnat záda, pakli-že máte housera, ale právě třeba i prohlédnout miminko, jestli se během porodu taky někde "nebloklo". Kačenky problém byl v tom, že obě patrové kosti nebyly na stejné úrovni. Prostě jedna byla "vykloubená". Osteopat to pozná tím, že miminku strčí do pusy malíček a ono jak ten malíček saje, samo určuje tlak, kterým ten osteopat jí to patro vrátí nazpátek. Během asi 10ti minut, bez toho aniž by jakkoliv brečela bylo po všem. K prsu se přisála už cestou zpátky v čekárně hned na první pokus, bez jakéhokoliv váhání.
Vrátila jsem se s ní k osteopatce, když jí byly asi tři měsíce, protože se mi na ní opět něco nezdálo. (už si přesně nepamatuju) a kojila jsem jí do dvou let.
Tady se takové vyšetření osteopatem doporučuje u prakticky všech miminek, asi přibližně z poloviny jej proplácí pojišťovna.
Díky takové "nápravě" se dá předejít například i kolikám, bolení břicha, plynatosti.
Snad se i tato instituce brzy objeví i v českých zemích pro úlevu nejen miminek, ale i maminek a potažmo celé rodiny :-)
 Lorina 
  • 

Re: Trochu hysterie? 

(23.12.2005 14:24:52)
Já bych se pisatelky zastala.Porodila jsem nedonošené dítě a tam se skutečně sbírá každý gram.Mám doma také záhadu, dcera (porodní váha 2,30) ze začátku byla krmena sondou, protože ležela na kyslíku.Takže jsem odstříkávala celých 10dní, než jsem ji prvně přiložila.A kupodivu náš cvalík se chytl a od té doby pila a pila.Když jsme po propuštění , to jí byl 1 měsíc a 2 týdny, přišly na kontrolu, tak jsme dostali vynadáno, že dítě překrmujeme (byla stále jen kojená!!!), a že pokud to tak půjde dál, bude muset mít dietu.Přibrala 1 kg.Sama to nechápu, kojila jsem každé 3 hodiny, nejdéle 10minut a naše mimi mamutně přibíralo.No zůstalo ji to dodnes, berušce.Stačí jí málo a přibírá pořád.
Syn (porodní váha 4.05) se sice chytl o porodu normálně, nicméně jeho váhové přírustky byly taky katastrofa, ale z opačného důvodu.Domů nás sice pustili, nicméně i když kojení probíhalo stejným způsobem, tak faldy se mu teda nedělaly.Od malička byl velmi velký (54 cm při porodu) a prostě byl úplně jiný.Dnes mu budou 4 a s jídlem je to hrůza, protože jíst nechce, má jen pár oblíbených věcí, ale ovoce a zeleninu do něho nenarvu i kdybych chtěla sebevíc.Konzultovala jsem to s odborníky, řekli mi, ať ho nechám, že se to zlepší.No tak na to jsem fakt zvědavá....
 Pizizubka 78 


Bezva článek 

(23.12.2005 13:21:44)
Opět krásný článek. Čte se to úplně samo, doufám, že přijdou další.
Že jsi byla ve stresu, naprosto chápu. Ale podle toho, jak píšeš je vidět, že se na to dokážeš podívat i s nadhledem:-)
 Lou+3 


No to znam... akorat jeste v horsi podobe 

(23.12.2005 20:15:00)
Moc me tenhle clanek potesil, protoze jsem se sama chystala napsat nase zazitky, ktere jsou docela podobne. Moje miminko 2,7 kg se neprisalo cely prvni mesic! A cely prvni mesic jsem travila hodiny a hodiny odstrikavanim, cela znicena, a moje holcicka se vztekala - vypila vzdy uplne vsechno a jeste chtela vic a vic, i kdyz uz nebylo a ja jsem byla totalne na nervy. Vypila skoro dvojnasobek toho, co novorozenec jeji velikosti vypit ma a ja jsem zoufale vymackavala kazdou pul hodinu mliko, aby netrpela hlady. Nicmene jsem kazdodenne zurivemu miminku strkala do pusy prs. Chytla se az po mesici a ted uz zase odmita vse ostatni - lahvicku, dudlik, cokoliv krome prstu nebo prsu. Takze zatim... klepy klep... taky jsme to prezily.
Vsem s bojujicimi miminky preju, aby to slo lepe..
Lucka
 Martina,2deti 
  • 

Váhový přírůstek 

(23.12.2005 21:29:01)
Předem musím říct, že je článek pěkně napsaný a ač je dlouhý, přečetla jsem ho jedním dechem.
U nás to bylo trochu jinak - malá se chytla bez problémů, měla taky žloutenku, ale od narození pila pouze z jednoho prsa a nejdéle 5 minut. Do tří měsíců jsme se chodili každý týden vážit, protože nepřibívala. Doktorka radila přikládat jí častěji, ale to dopadlo tak, že jsme místo po cca třech hodinách krmili po dvou, ale malá pila asi tak 2-3 minutky a konec. Přibívala tak 2-10 dkg týdně, jak kdy. Naštěstí doktorka nás sice chtěla mít pod kontrolou, ale razila cestu, že dokud nehubne nebo nestojí na váze, přikrmovat se nebude. Naštěstí pochopila, že to prostě bude drobek a hotovo. V 6-ti měsících jsme začali přikmovat, malá baští výborně, k sváče zbaští i 2 jogurty, přibírá jak kdy, někdy málo, jindy víc, teď v roce jsme měli 8 kg (porodní váha 3,5 kg). Dělali nám ty křivky co jsou v očkováku, jsme úplně na té spodní, někdy i pod ní, ale co s ní mám dělat, když pěkně jí a vypadá spokojeně? Takže závěrem bych chtěla vyzvat všechny maminky, které nutí do příkrmů, aby to jen tak nevzdávali a u doktorky si prosadili i svůj názor, že každé dítě prostě nemůže být tabulkové.
 Anna+Elinka 
  • 

Není to o nás? 

(23.12.2005 21:37:11)
Tak tyhle peripetie mi připadaly ,jako kdyby to psal někdo o nás (možná že jo).Eli se narodila a měla 3950 a dosáhla váhy 3400 a v 6.týd. se taky teprve vyšplhala na porodní váhu.Vše jsme přkonali a kojili jsme se do tří let.Je to těžká pohodářka.Tak hodně zdaru přeje Anna-jo moji velkou pomocnou rukou byla dr. Zdeňka Lišková z porodnice v Ostravě Fifejdách
 Olina, Samíček a Lindička 
  • 

Kojení 

(24.12.2005 10:46:26)
Mám dvojčata, která se narodili předčasně, takže mi je poporodu odvezli na novorozeneckou JIPku, takže o přiložení na sále ani řeč. Když jsem se knim konečně po dvodnech dostala, tak jsem nakojila strašně málo. Takže začali jsem přikrmovat mateřinkou a čekali, jestli se rozkojím, ať jsem zkoušeli všechno, tak jsem nebyla schopná své děti nakojit. Samík si v klídku vzal po týdnu 50, ale z dosebe kopnul ještě 70. Takže když jsem poslouchala setstřičku, jak vedlejší mamince říká, že je nádherné, když měsíční holčičky nakojili 50 a mě, že moje týdení dvojčata, když si každý z nich vezme padesátku, je strašně málo.
Stylem nakojit a dokrmit, jsem vyddžela do konce 10. měsíce a mohu říct, že skoro nemarodíme. Občas nějaká rýmyčka, ale to e tak všechno.
Co mi strašně vadilo. Pokud si čtete jakýkoliv časopis pro maminky, tak všude jen čtete, jak je důležité kojit. Nevím jestli jsou autorky těchto článků ak sobecké a nemyslí vůbec na maminky, které nemohou kojit. Opravdu to působí velmi špatně na jejich psychiku. Je nás několik, které máme dvojčata, a ani jedna z nás je nebyla schopná ukojt. Všechny jsme se schodli, že tyto autorky by bylo třeba pověsit. Nikde se nedočtete, jak postupovat při dokrmování, jaké kojenecké mléko je nejvhodnější atd.
 Olina 
  • 

I od přepracovné matky je ošklivé psát takhle 24. 12. 

(24.12.2005 13:55:11)
Moje ségra měla dvojčata, měla je na JIP jako ty, kojila je až skoro za týden a kojila je do dvou let bez problémů. Tedy bez problémů s kojením, ostatních problémů měla nad hlavu.
Já jsem dělala psí kusy, protože jsem měla mlíka málo a dítě hrozně apatický, asi byl moc dlouho v bříšku, ale dokázali jsme to, i když bych si to netroufala zopakovat.
Ale natolik jsem ještě při sobě, že kdyby to nešlo, tak by to nešlo, nohu si kvůli tomu za krk nedám. Šťastná bych z toho nebyla, pobrečela bych si a život by šel dál. Článkům o kojení se vyhýbám, protože si myslím, že jsou plné lží o kojení, které nebolí a nejsou upřímné.
Už se na kojení vyprdni, začni se starat o duši a šťastné Svátky.
 ppp 
  • 

Re: I od přepracovné matky je ošklivé psát takhle 24. 12. 

(25.12.2005 0:40:20)
Fuj. To je tedy chytrá reakce.
 markéta 
  • 

Re: Kojení 

(24.12.2005 14:00:19)
Díky za článek,
z důvodu závažné poporodní deprese jsem ukončila kojení v 5. týdne věku dítěte. Po neuvěřitelně silné propagaci kojení ze strany lékařů, porodnice a přátel jsem si připadala bezmála jako sobecká zrůda a můj psychický stav už nemohl být horší. Ještě dnes, po dvou letech, pláču pokaždé, když si na to vzpomenu. Žádný extrém není vpořádku, jako třeba za dob našich matek, kdy bylo kojení povětšinou zavrhováno úplně. Ale proboha, vžil se někdo do situace těch, které opravdu kojit nemohou? S vyjímkou těch pěti týdnů jsme vyrostli na Nutrilonu, nemocní nejsme, jsme nezávislí a můj chlapeček snad i šťastný.
Váš článek je moc prima vánoční dárek. Díky!
Markéta
 Marťulák 


Re: Re: Kdo nekojí je špatná matka 

(26.12.2005 17:48:43)
Ó jak Vám rozumím a jak s Vámi souhlasím. Svoji první dcerku jsem chtěla tak strašně kojit a tak strašně to nešlo, že jsem strávila rok v slzák a rok a půl odstříkáváním. Nedělala jsem nic jiného, všechno šlo stranou - dítě, manžel, přátelé - mateřské mléko je přeci to nejdůležitejší. Kam jsem se podívala byl důkaz o tom, že jsem absolutně neschopná - v každém časopise články o prospěšnosti kojení, každý kojil, na obalu čaje od Dr. Popova pro kojící matky nápis "každý den, který kojíte své dítě mu prodlouží život o celá léta", nebo v časopise regenarace "kojené děti jsou nejen zdravější, ale i chytřejší" - opravdu žůžo. Takže budu mít hloupé, nemocné dítě, které brzy umře. Až teď, kdy jsou naší Aničce 4 roky jsem se trochu srovnala. Ale před měsícem se nám narodila druhá holčička a i přes to, že kojení je mnohem lepší (ťuky,ťuk), já si ho nedokážu vychuntat. Stále sleduju jestli dost pije, měla jsem doma už za nemalý peníz 2 laktační poradkyně ... no doufám, že mě to s koncem šestinedělí přejde :-). Článek je absolutně super a já si krásně poplakala - no vždyť jsem už psala, šestinedělí :-))). Všem holkám, ať už kojí, nebo ne - jste super a jste skvělé !!! Krásné vánoce!!!
 markéta 
  • 

Re: Kojení 

(24.12.2005 14:01:25)
Díky za článek,
z důvodu závažné poporodní deprese jsem ukončila kojení v 5. týdne věku dítěte. Po neuvěřitelně silné propagaci kojení ze strany lékařů, porodnice a přátel jsem si připadala bezmála jako sobecká zrůda a můj psychický stav už nemohl být horší. Ještě dnes, po dvou letech, pláču pokaždé, když si na to vzpomenu. Žádný extrém není vpořádku, jako třeba za dob našich matek, kdy bylo kojení povětšinou zavrhováno úplně. Ale proboha, vžil se někdo do situace těch, které opravdu kojit nemohou? S vyjímkou těch pěti týdnů jsme vyrostli na Nutrilonu, nemocní nejsme, jsme nezávislí a můj chlapeček snad i šťastný.
Váš článek je moc prima vánoční dárek. Díky!
Markéta
 Olga 
  • 

Ach, jak vam rozumim 

(25.12.2005 7:10:14)
Prvni dite jsem kojila naprosto v pohode. U druheho jsem chytla na prsa nejakou plisen, bolelo to jako blazen a neslo se toho zbavit, treba Pevaryl zabral jenom na chvilku. Psychika po porodu je silena, kdyz si vzpominam, co jsem tehdy vsechno podnikala (treba vic nez pul roku jsem nejedla pecivo, jenom maso a zeleninu). Nenavidela jsem prirucky o tom, jak je kojeni v pohode a jak jde vsechno vyresit.
Kojeni je super, ale snad by se i v tech superkojicich priruckach mohli zminit o tom, ze nekdy to proste nejde, at se maminka snazi jak chce a potom neni treba delat si vycitky. Kdyz jsi vzpominam, jak jsem u kazdeho kojeni brecela, protoze to bolelo a vsude byly clanky typu kdo nekoji nedava diteti to nejlepsi, je mi jete ted spatne.
Ted uz to beru s nadhledem, ale divim se, ze jsem se z toho nezblaznila.
 Herulinka 


Re: Ach, jak vam rozumim 

(27.12.2005 10:48:17)
Taky vám rozumím a díky za vaše příspěvky. Snaha byla veliká, ale bohužel mlíčka pořád málo a v pátém týdnu jsme měli doma docela velký problém a moje nervy zapracovaly. Malý teď dostává už jenom Nutrilon a já se pořád ptám, k čemu mám tak velká prsa, když mě umí akorát bolet. Tak snad se z toho smutnění někdy dostanu a jestli někdy bude druhé mimi, tak to snad půjde líp.
 Susan 
  • 

Re: Kojení 

(2.1.2006 10:06:31)
Buďte rády, že je dnes velká propagace kojení. Přece kvůli pár procentům maminek, které opravdu nemohou kojit, se nepřestane propagovat a zdůrazňovat tak důležitá věc jako je kojení. Už se udělalo tolik výzkumů, které tuto jednoduchou pravdu potvrzují. Takže je jen dobře, pokud alespoň pár maminek, které stojí před rozhodnutím, zda nasadit umělou výživu, se nakonec pod tlakem časopisů, knih, laktačních poradkyň apod. rozhodne dál kojit. A to i navzdory popraskaným bradavkám nebo třeba blbým poznámkám tchýně, která děti krmila umělou výživou.
Podle výzkumů totiž kolem 95 % maminek je schopno kojit, ale kvůli různým okolnostem v kojení často nepokračují, i když by mohly. Takže bohužel Vás je menšina a ta většina, co kojit může, by v tom měla být ze všech stran podporována.
To je jako kdyby si 4% menšina homosexuálů stěžovala, že by se mělo přestat v podporování a veřejné propagaci rodinného soužití mezi mužem a ženou, protože jim to způsobuje psychické problémy, že oni mít rodinu a děti mít nemohou. Vím, že je to trochu nadsázka, ale zdá se mi to dost podobné tomu, o čem tu mluvíte...
 Karin, dvě děti 
  • 

I dobrá matka může nekojit! 

(2.1.2006 10:53:51)
No, vzhledem k bezpohlavní přezdívce nedovedu odhadnout, jestli máš mateřské zkušenosti... Z tónu tipuju, že spíš asi ne. Tvůj argument s homosexuály vypadá na první pohled krásně logicky, ale bohužel nezohledňuje rozhozenou psychiku po porodu.
Po týdnech, kdy do těhotné ženy hustí knihy, předporodní kurzy apod. informace typu: kojit co nejdéle je jedině správné, plačící miminko potřebuje především laskavé objetí (mohla bych pokračovat, však to všechny známe, že), dostaneme do náručí miminko a jsme tak PEVNĚ odhodlané ho kojit do batolecího věku, že - že to prostě nejde. Nechápu ten princip, ale já sama jsem toho důkazem.
Prvorozeného Davídka jsem přivedla na svět s výše zmíněným odhodláním. Přes veškerou snahu, kterou jsem nepochybně lezla okolí na nervy, nám ve dvou měsících nezbylo než koupit lahvičky a Nutrilon, protože mu začala váha klesat. Napodruhé jsem povolila ve svém odhodlání a Zuzanku jsem přikládala s tím, že budeme kojit, dokud nám to půjde. No a šlo nám to v pohodě do jednoho roku.
Co tím chci říct? Že ona vychvalovaná propagace kojení mnohdy smrdí demagogií a podle mého názoru umí vyvolat spíše výčitky svědomí. Když občas nahlédnu do nějaké té Betynku či Maminky, je mi hrozně líto novopečených maminek, které se těmi radami budou řídit, a pokud se jim nebude dařit, začnou si vyčítat, jaké jsou příšerné matky. Dobrá matka se totiž nepozná podle toho, jak dlouho dokázala kojit!
 Eva K 
  • 

Re: I dobrá matka může nekojit! 

(4.1.2006 11:45:03)
Já tedy souhlasím se Susan, miminko čekám v březnu a myslím, že propagace kojení se soustředí na maminy, co to vzdají při první laktační krizi. Říkají, že tyto krize jsou normální a snaží se radit. To mi připadá docela dobré, takhle vím, že nemám čekat, že to půjde v pohodě a co můžu zkusit. Jestli z toho někteří vyvozují, že nekojící matka je špatná matka, mají jinou logiku než já.
Takže doufám, že si po porodu nebudu připadat jako krkavec, když přistoupím na příkrm. A pokud ano, nebude to vinou těch knih:-). Vinou těch knih se třeba budu o chvíli déle snažit. Eva
 PajaMM 


Re: Re: Kojení 

(2.1.2006 11:28:11)
Mila Susan!

Byt tebou, neposuzuji nikoho a o nikom nerikam, ze je hloupy!!!

Samozrejme, ze prosazovani kojeni a informovanost o jeho prospesnosti je vyborna, ale taky by se zaroven s timto melo rici, ze kdyz nektera maminka proste kojit nemuze - neni jich zas tak malo - tak se svet nezbori, nejsou o to horsi maminky a jejich miminka taky budou inteligentni, zdrava a stastna!!! O to vsem maminkam prece jde, ne?

Hezky den...

P.S.: A rozhodnuti maminky, ze bude sve dite od zacatku krmit umelou vyzivou, je jen a jen jeji rozhodnuti a urcite k tomu ma sve duvody, ktere jsou pro ni dulezite a rozhodujici...takze neni na miste o ni tvrdit, ze je hloupa, kdyz nejsi v jeji situaci, nemuzes soudit...

 Eva K 
  • 

Re: Re: Re: Kojení 

(4.1.2006 12:03:14)
Asi jsem přehlédla, kde Susan napsala, že je někdo hloupý.
Napsala, že knížky o kojení jsou určeny pro maminky, co třeba kojení vzdají při prvních problémech.
Myslím, že vzdát kojení kvůli rozhryzaným bradavkám je pochopitelné, ale díky těmto knížkám mohla maminka zkusit používat kloboučky nebo mastičky, změnit polohu, než to vzdala apod. A taky vědomí, že je to normální, mnohým pomůže. A to je snad smysl těchto knih, ne? A navíc, porodnice nemají moc dobrou pověst, pokud jde o "zaučení kojení".
Já budu mít mimčo v březnu a díky dvěma přiručkám o kojení vím, že přijdou "laktační krize", že to může bolet, že to nemusí jít, že můžu kojit ve více polohách, že nemusím kojit dle časového harmonogramu, že nervy můžou kojení zastavit apod. A taky jak vybírat příkrm. Možná jsem měla štěstí na knihy. Eva
 Eva K 
  • 

Re: Re: Re: Kojení 

(4.1.2006 12:05:00)
Asi jsem přehlédla, kde Susan napsala, že je někdo hloupý.
Napsala, že knížky o kojení jsou určeny pro maminky, co třeba kojení vzdají při prvních problémech.
Myslím, že vzdát kojení kvůli rozhryzaným bradavkám je pochopitelné, ale díky těmto knížkám mohla maminka zkusit používat kloboučky nebo mastičky, změnit polohu, než to vzdala apod. A taky vědomí, že je to normální, mnohým pomůže. A to je snad smysl těchto knih, ne? A navíc, porodnice nemají moc dobrou pověst, pokud jde o "zaučení kojení".
Já budu mít mimčo v březnu a díky dvěma přiručkám o kojení vím, že přijdou "laktační krize", že to může bolet, že to nemusí jít, že můžu kojit ve více polohách, že nemusím kojit dle časového harmonogramu, že nervy můžou kojení zastavit apod. A taky jak vybírat příkrm. Možná jsem měla štěstí na knihy.
Možná přílišné zklamání z toho, že maminka přestane kojit, souvisí spíš s obecnou citlivostí po porodu a taky podle mého víme pudově, že máme kojit. Knížky a články jen přilejí olej do ohně. Eva
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Kojení 

(4.1.2006 13:08:13)
Ahoj Evi!!!

V tomto prispevku, na ktery jsem reagovala, Susan nenapsala, zeje nekdo hloupy, ale o par prispevku nize uz ano. A mne se nechtelo reagovat na oba zvlast, tak jsme to shrnula...

A myslim si, ze propagace a informovanost o kojeni je moc a moc spravna, ale melo by se zaroven taky maminkam sdelovat, ze kdyz jim to proste z nejakeho duvodu nepujde, i kdyz se budou pres to vsechno snazit, svet se nezbori, nejsou z nich o to horsi maminky a jejich deti budou chytre, zdrave, sikovne...prave proto, ze jsou maminky mnohem citlivejsi na sve "nezdary"...

Ale to uz jsem tu jednou psala, ze?

Takze tak. A nemuzeme prece odsuzovat nekoho, ze z nejakeho duvodu nekojil, ne? Jsou to jen a jen jeho duvody a on sam vi, proc to dela nebo nedela. A nejdulezitejsi je prece vyrovnana a spokojena maminka a tim i mimi, ne?

Jen tim chci rict, ze co je dobre pro jednoho, neni dobre pro druhe - ze proste neexistuje jedna spravna cesta pro vsechny bez vyjimky...

Hezky den!
 Eva K 
  • 

Re: Kojení 

(4.1.2006 13:53:24)
Já už to dál nečtu, myslím, že další příspěvky budou podobné.
Myslím, že podobná propagace jako u kojení teď probíhá o přirozených porodech, o tom se mluvilo u císařských řezů:-).
Ono obecně dle časopisů a brožur bychom měly být dokonalé matky, manželky a navíc mít čas sami na sebe a rozvoj své osobnosti:-). Naštěstí moc časopisů nečtu a na rady chodím hlavně k jiným maminám a ty jsou v realitě:-). Ještě uvidíme, co s mým nyní střízlivým přistupem udělají hormony po porodu:-). Ale už jsem si koupila i knihu o výživě dětí od 0 měsíců, kde radí o příkrmech. A dokonce tam zdůrazňují, že nekojící neznamená krkavčí matka:-). Pokroková kniha:-)).
Eva
 PajaMM 


Re: Re: Kojení 

(4.1.2006 14:08:22)
Evi,

nemusis to dal cist, ja te nenutim:-) Jen vysvetluju, na co jsem reagovala a proc.
A s temi prirozenymi porody je to jako s kojenim, to mas pravdu:-)
Proste se vsechno musi posoudit a videt ze vsech moznych stran a u maminek to plati dvojnasob...
To jsem tim vsim chtela rict...
Preju ti, aby ti tvuj strizlivy pohled vydrzel i po porodu :-)
Hezky den!

Daniela
P.S.: Ta kniha je vazne pokrokova:-)))
 Eva K 
  • 

Re:  

(4.1.2006 15:58:48)
Tak hlavně, že jsme si to vysvětlili:-). Připadá mi trošku vyhrocené, jak se tady odsuzují knížky o kojení. Ale samozřejmě chápu, že se maminek může /či snad dokonce musí/ bolestně dotknout. A určitě je to záhul, sladit svůj život s miminkem a do toho ještě válčit s mlékem:-)
V té knížce taky k příkrmům zdůrazňovali, že jsme to my, kdo rozhoduje o výživě dětí a že ne každý příkrm je skutečně vhodný pro uvedenou věkovou kategorii. A že příkrmy, pokud vybereš správně, jsou kvalitní a nejsou konec světa:-).
Tak uvidíme, třeba se pak taky zmůžu na nějaký příspěvek:-). Eva
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Vas syn je obezni.. 

(24.12.2005 15:45:22)
Tak tuhle vetu mi rekla nase pani doktorka na kontrole v sestinedeli..
Byla jsem v soku, zvlast po tom, co nas prvni syn byl dle jejich slov "podviziveny.
Obe deti jsem kojila. Pet mesicu plne, nemela jsem zadne problemy jako zanety prsu apod. Obe deti jedli stejne casto, stejne se budili i v noci... navazene prirustky pred a po jidle byli shodne.. presto mel starsi syn v pul roce o tri kila mene nez mladsi ...
Proste je kazde dite jine!
A souhlasim s tim, ze nestresovat se je hrozne tezke.. kdyz se vsech stran slysite: ten je hubenej, davas mu najist? anebo : no teda ty mas ale tlustocha!
To si proste nevyberes.
Jo a perlicka nakonec! Nase pediatricka zakazala memu plne kojenemu synovi jist polevky, omacky! a pribinacky!!! dobra , zejo?
 Evča+2 deti 
  • 

poznám 

(24.12.2005 20:52:39)
Vynikajúco napísané. Veľmi mi to "niečo" pripomína. Ale vydržať a nepodľahnúť stojí ozaj za to.
Syna som dojčila 22 mes., s obrovskými problémami, hoci priberal presne podľa tabuliek.
Dcéru dojčím "takmer" bez problémov už 17 mes., ale ona tabuľky nečítala a je celkom mimo.
I tak, dojčeniu zdar a dlhému obzvlášť :).
 Motýlek+2 děti 


Malá váha 

(24.12.2005 21:30:07)
Ahoj,moje dcera byla a je taky hrozně malá a hubená.Ze začátku jsme si taky dělali hlavu.pak se ale ukázalo že má Reflux a vše co snědla vyzvracela ven dokud nezačala jíst odstříkané mléko a zahuštěné svatojánským chlebem.
Pak začala přibívat a v noci se přestala dusit zvratkami.
dávala jsem jí odstříkané mléko 14 měsíců pak ho sama odmítala pár týdnů pít tak jsem přestala.Nikdy nebyla tabulková z váhou ale v chztrosti a šikovnosti vždy o pár měsíců v předu.
Dnes je jí 18 měsíců a je šťastná a spokojená a nemá ani náhodou tabulkovou váhu.Má 8600 g a potěší a měří 76 cm.Co je malé to je hezké aspoň nemá problém co si vzít na sebe vše jí je několik měsíců a se svou štíhlostí jí sluší vše.
 Peťula + Pavlík 6,5m+s 
  • 

... 

(24.12.2005 22:36:27)
Ahojte,

díky za fajn článek :-)

Taky musím říct ... jako bych četla o sobě... až na to, že já jsem měla v těhu psycho i z kojení :-))) A nakonec to dopadlo vcelku dobře :-))

Jsem ráda, že to u Vás dobře dopadlo a blahopřeji Vám k Vaší "urputnosti" :-)

P.
 Kristýna 7měsíční syn 
  • 

Re: ... 

(25.12.2005 10:35:14)
Ahoj, já měla zcela opačný problém, malý byl závislák na prsu a visel na něm první dva měsíce permanentně:( taky nic moc, bradavky v háji...ale zvládli jsme to a pořád kojím.
To co popisuješ v článku zažila moje kámoška nedávno, taky se jí malá nechtěla chytit a vztekala se a vztekala, bohužel v porodnici-ač baby friendly- jí neporadili a moc nepomohli...spíš byla pomoc nahodilá a ne soustavná...půjčili jí odsávačku a krmila ze stříkačky, po návratu domů začala dokrmovat Nutrilonem a po týdnu bylo MM pryč...
Takže buď šťatsná, že ti v porodnici nakonec pomohli a držím palce:-)
K.
 Jiřina a kluci(3 +muž) 
  • 

A je to tak přirozené.. 

(25.12.2005 12:49:50)
Držím Vám holky palečky ,ať rostete.
Já jsem švindlovala v porodnici váhu, protože jsem viděla, že malý je unavený z císaře a spraví se. Prodní váhy dodáhl koncem šestinedělí. Doma jsme si odpočívali a kojili a kojili, chytla jsem v třetím týdnu laktační psychozu, že mám málo mléka a málem jsem přikrmovala, ale jak píšeš býk a červený hadr, tak nějak.No a kojili jsme i dvě hodiny a dnes máme 6,5 měsíce a nejvíc si to užíváme v noci. Malý spí se mnou v lůžku a já se jen přes něho v noci překulím a kojím po dvou hodinách, kdepak spát celou noc.
Jsem ráda, že mám hodného muže, který mi dnes vzal malého v sedm ráno a já se vyspala do půl deváté vůní uvařené kávy, kterou jsem měla na nočním stolku.To jsou pro mě Vánoce a přeji Vám všem holky řiďte se citem a svým rozumeme a příroda si poradí i bez nás.
Jiřina
 Jiřina a kluci(3 +muž) 
  • 

A je to tak přirozené.. 

(25.12.2005 12:51:00)
Držím Vám holky palečky ,ať rostete.
Já jsem švindlovala v porodnici váhu, protože jsem viděla, že malý je unavený z císaře a spraví se. Prodní váhy dodáhl koncem šestinedělí. Doma jsme si odpočívali a kojili a kojili, chytla jsem v třetím týdnu laktační psychozu, že mám málo mléka a málem jsem přikrmovala, ale jak píšeš býk a červený hadr, tak nějak.No a kojili jsme i dvě hodiny a dnes máme 6,5 měsíce a nejvíc si to užíváme v noci. Malý spí se mnou v lůžku a já se jen přes něho v noci překulím a kojím po dvou hodinách, kdepak spát celou noc.
Jsem ráda, že mám hodného muže, který mi dnes vzal malého v sedm ráno a já se vyspala do půl deváté vůní uvařené kávy, kterou jsem měla na nočním stolku.To jsou pro mě Vánoce a přeji Vám všem holky řiďte se citem a svým rozumem a příroda si poradí i bez nás.
Jiřina
 Lucka, ročník 73 


doufám, že kojení vám jde a....... 

(25.12.2005 14:49:57)
..... a že budeš dlouho kojit. (aspoň tě "předběhnu" článkem o příkrmech :-DDDDD). Jinak jsi to napsala mooc pěkně. Tak snad mi to "nakopne" a taky něco stvořím.

Jinak u nás boj o kojení byl z mé strany prohrán. Jenže základ mýho neúspěchu už byl asi v tom, že celý těhu jsem se vůbec nebála porodu, ale kojení mi strašilo. Fakt. Čím víc se blížil červen, tím víc ten strašák rostl. Říkala jsem si, že porod je "jednorázová" záležitost, ale kojení..... to je několikrát denně a po dobu nejmíň 6 měsíců (tak jsem si to představovala.... plně kojit aspoň do 6-ti měsíců).
Docela mi asi i uškodilo, že jsem taky měla nadstandart (hlavně, kvůliu Radkovi, aby si s námi mohl být. Jinak já tam docela trpěla. Po porodu jsem se cítila v pořádku, Miška dost spala a já neměla s kým poplkat :-DDD. Můžu za to já, že mám hubu jak šlejfíř (to ovšem není moje hodnocení, to o mně říká moje maminka) :-)))))
Sice jsem věděla, že první přisátí bejvá bolestivý (a taky SAKRA bylo - už na porodním sále se mi doktor smál, že jsem kroutila palcema u nohou, jak se Miška snažila......... no to asi na oplátku, že jsem se mu posmívala, že v jeho letech by měl poznat, jestli je to kluk nebo holka........ páč na mou otázku řek, že se nevšim...... :-DD). Ale zkrátka a dobře... kojení bolelo. Fakt mi to bolelo. Ale co, zatla jsem zuby a snažila se. Takže v porodnici to ještě šlo. I Miška začala přibírat. Jen ten boj...... sice asi to nebylo tak "ostrý" jako u vás.... Miška se na prso vrhala, ale snad jen proto, aby se mohla "zakousnout" do živýho, jinak jsem si to nedovedla vysvětlit.
Dokázala takový neuvěřitelný věci, že jednu bradavku ještě nemám od porodnice zahojenou (a to prosím už 4 měsíce nekojím, pravda taky ničím to nemažu), na druhým prsu mi v prvním týdnu udělala na dvorci „cucflek“ – přisála se na špatný místo…… jenže pak se místo bradavky neustále „chytala“ týhle „pabradavky“ :-DDD. No, prostě legrace největší. Každý kojení pro mě byl opravdu zápas.
A aby toho nebylo málo. Nejenže se zastavila na váze. Začala jít s váhou dolů. Sice měla pěknej základ (narodila se čtyřkilová), ale stejně… já VĚDĚLA , že hubnout by neměla. Radkovo řeči… dyk má z čeho hubnout…… měl štěstí, že jsem byla FAKT unavená, jinak by nebyl mezi živými!!! Chodily jsme k doktorce na převážení a asi po týdnu jsem to vzdala a začala přikrmovat Nutrilonem. Večer před tím malá už vyloženě začala brečet hlady, prsa mi visely jak kokršpanělí uši a nic v nich nebylo. A to jsem ten poslední týden přikládala co hodinu. Malá byla samej potníček (ono ve 30°-vým horku se na sebe lepit…..)
Tak jsme začali dávat Nutrilon. No, rázem se strašně uklidnila (a to jsem před tím neměla pocit, že by byla nespokojená). Ale strašně to pomohlo. Je to mělo jeden takovej vedlejší efekt……….. z lahvičky to teklo daleko líp jak z prsa. Takže halt…… lahvička vyhrála. Ale za tu spokojenost to teda stálo. Spokojená byla Miška a spokojená jsem byla najednou i já. Prostě klid na duši je nejpřednější.

Koukám, že jsem ten příspěvek nějak natáhla a to jsem chtěla „jen“ pochválit článeček. Takže ještě jednou ….. fakt pěkně napsaný a GRATULUJU, že jste to holky tak zvládly!!! A jak říkám, musím sebou hodit s nějakým dalším článečkem
 Bellana 


Re: doufám, že kojení vám jde a....... 

(25.12.2005 20:18:40)
Lucko, děkuju a na tvůj článek (ať už to bude o příkrmech, nebo něčem jiném) se moc těším. Myslím, žes to vyřešila nejlíp, jak to šlo. My jsme naštěstí zvládly systém prso + večer flaška a nemáme s tím problém.
Sranda je, že ačkoliv Agi ze začátku prso úplně nenáviděla, tak teď z něho má úplný fetiš a používá ho na uklidnění jako dudlík (a jelikož nesaje moc silně, tak bradavky naštěstí drží). Takže asi fakt ještě budu nějakou dobu kojit :-))))

Jinak Agi je fakt svéráz, myslím, že pokud zůstane taková, jaká je, tak mám materiálu pomalu na celou knihu :-)



 Marťulák 


Re: doufám, že kojení vám jde a....... 

(26.12.2005 18:10:16)
Teda Lucko, kde byly takovýhle články a příspěvky, když se nám před 4 rokama nedařilo kojit? Jak by mi to tenkrát bodlo!!! Ano, jsou jistě děti, co je člověk jemně pohladí bradavkou po tvářičce, ony se po směru otočí, přisají a předpisově pijí. Naše Anička taková nebyla a jak sem už psala výše, trvalo mi skoro ty 4 roky co jí jsou, kdy se mi přestaly mlžit oči při pohledu na kojící matku, nebo kdy jsem přestala přemýšlet - tenhle člověk je chytrý, jestlipak byl dlouho kojen, a tahle paní je hezká, japak byla dlouho kojená. Prostě psycho! Takže ještě jednou díky za takovýhle články, mělo by jich být víc.
 Iveta, lékařka, 5 dětí 
  • 

Homeopatické typy 

(25.12.2005 15:07:54)
Vašemu vyprávění věřím, ze své praxe znám podobné. Odpovídalo by to homeoptickému učení (existují typy dětí odmítající mateřské léko, např. Silicea, Lycopodium - má i novoroz. žloutenku, Abrotanum atd.) - nebo které po mateř. mléku hůře přibírají. Pokud byste v budoucnosti použili služeb homeopatického lékaře - ať už kvůli infekcím, ekzému či čehokoli - nezapomeňte mu říci o tomto jevu. Pomůže to vymezit terén dítěte.
U maličkých dětí se neurčuje terénní lék snadno, až posléze, až e začne projevovat psychicky ev. zdravotně - ale je možné, že některý z těchto léků by Agátce i Vám pomohl v překonání Vámi popisovaného problému.
 Bellana 


Re: Homeopatické typy 

(25.12.2005 20:21:37)
Iveto, děkuji za tip :-)
 Dáša, 2 děti 
  • 

Neklidné kojení 

(25.12.2005 21:50:55)
Plně souhlasím s názory, že je bezvadné kojit, ale propagace kojení opravdu posouvá maminky kterým se to nepodaří dle představ do role méně cenných. Mám dvě děti (11 a 6) obě jsem sice kojila přes rok , ale stálo mě to velké psychické úsilí. Dnes si to vysvětluji, tak, že se mi prostě pomaleji a obtížněji spouštělo mléko k čemuž se následně přidal strach - spustí se mléko či nespustí a k tomu nedočkavé dítě, které to nebavilo tahat naprázdno.Tyto potíže se mi projevily až měly děti asi tři měsíce a to mně pronásledovalo více či méně po dobu mého kojení. A představa, že bych nekojila aspoň půl roku, podpořená různou literaturou, byla absolutně nepřijatelná a deprimující. Takže, žádné klidné kojení. A určitě většina maminek chce kojit, proto by odborné a jiné texty o kojení neměly vyznívat v duchu, že jen kojící matka je ta správná matka.Určitě většina nekojících maminek z toho má deprese a ty co kojí s problémy, tak je to ještě ničí psychicky (představa, že by nekojily).
 sunsung 


To znám 

(25.12.2005 22:50:23)
Ano, úplně Ti rozumím zažila jsem to samé a připadala jsem si hrozně.Napsala jsi to moc hezky.Ale nemysli si, že máš vyhráno, mému synovi je dnes 15 let a ještě do nedávna jsem mu musela každé dvě hodiny připomínat, aby jsi proboha vzal něco k jídlu. Přesně jak mi to říkali sestřičky při propouštění z porodnice, krmte ho každé dvě hodiny.Tak jsem o tak krmila skoro čtrnáct let.Byl zdravější a čilejší než ostatní děti, ale na jídlo prostě nebyl.Tak se máš na co těšit...
 Katka,kluci 3 a 7 
  • 

Re: To znám 

(27.12.2005 9:21:37)
Ajlino,já to mám doma také, v sedmiletém provedení.Můj starší syn dokáže existovat ze dvou půlek rohlíku s "tvrdým" sýrem,jednoho jablka a hrnku mléka denně.Jakákoliv snaha o zlepšení zatím ztroskotala,já už jsem si celkem zvykla - roste,nemarodí je živý a veselý-ale babičky jsou z toho na prášky...Jemu je nutné podstrčit co dvě hodiny něco malého,tímto způsobem jakž takž něco sní.Ale postavit před něho talíř s obědem ? Bez šance.On je vůči jídlu absolutně zaseknutý - jestli někdo víte co s tím,tak sem s radou.Jen mi prosím neříkejte,že mu nemám dát nic a až bude mít hlad,že se nají.On je schopen nejíst dva dny,jen přijímat tekutiny.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: To znám 

(27.12.2005 11:09:09)
Katko, to by snad nebyl takový problém, kdyby dva dny nejedl, ne? Sedmiletý to bez problému vydrží. Takhle to vypadá, že ještě neměl šanci poznat, co to je mít hlad. Nenutit do jídla a přidat na fyzické aktivitě. U naprosté většiny dětí to funguje. Případně pozvat nějaké obdobně staré dítě (z příbuzenstva, ze školy), které jí dobře.
 Eva K 
  • 

Re: To znám 

(27.12.2005 13:10:13)
Asi je to nepraktické, ale rozhodně to není nezdravé. Třeba moje babička má pocit, že člověk, který se k obědu nepřežere do nehybna, není sytý. Spíš bych se soustředila na to, co nevyhovuje mě a klukovi, než babičkám. Třeba je problém ve velikosti žaludku, má ho malý a opravdu do sebe nic nenarve.
Já jím 6x denně v malých dávkách, celý oběd taky nehrozí, takže ti moc neporadím:-). Manžel jí 1x denně do nehybna.. Eva
 Katka,kluci 3 a 7 
  • 

Re: Re: To znám 

(27.12.2005 13:17:44)
Máš asi pravdu,Evo.jak říkám,já už se tím tolik nestresuju-už proto,že jsem byla jako dítě dost podobná,i když ne takový extrém (dneska bojuju s nadváhou :)).Jenže ted měl syn po dlouhé době antibiotika,nejedl už naprosto nic a je jako z koncentráku.A babička mě vyděsila,že kdyby dostal třeba vážnější nemoc,že to snad nemůže přežít...Prostě mi dodává optimismu,babička moje zlatá.....
 Eva K 
  • 

Re: To znám 

(27.12.2005 13:44:59)
Někdy mám pocit, že babičky jsou od toho, aby šířili hysterii. Kdo jiný by si dělal starosti, že jo.. Ty dnešní moderní metody..
Pokud má rád malé porce, snaž se o vyžívnost, žádné prázdné kalorie. Mnohdy je jídlo pro radost, lidi často zahání jídlem nudu a svou nespokojenost a za časů našich babiček byla zásoba tuku byla spojována se spokojeností a zdravím. Po nemoci každý zhubne a mužský mají navíc jiný metabolismus, jim to jde, obzvlášť v nízkém věku, rychle dolů. Zažívám si to podobné s manželem, hodně zhubl, protože začal 2x týdně hrát fotbal a už jsem poslouchala, jestli se nají a jestli vařím a jestli by neměl jít k doktorovi.
Tvůj syn má holt sytý život, tak nepotřebuje tak sytý žaludek:-). Pro někoho je jídlo pouze zdroj živin, žádná slast nebo pochutnání. Je to pouze něco, co musím, aby moje tělo správně fungovalo. Chtěla bych tohodle taky dosáhnout! Eva
 Azurefish 


Ha ha :)))) 

(25.12.2005 23:47:13)
Tak to mi něco připomíná :), jen s tím rozdílem, že moje dcera se narodila na 7. měsíci a měla 1700g. Paní sestra na Intermediárním odd. v Hradci Králové - familérním oslovením spolupacinetek "gestapačka" tvrdila, "Vy nikdy kojit nebudete!" - já totálně zdrchaná - moje Sára s poporodní infekcí - 3 týdny bojovala naJIPce o život a pak mi tahle můra, řekne tohle...... No každopádně Sárince budou 15.ledna 2006 2 roky a moc to nevypadá, že končíme s kojením. Mamika by ráda, ale Sárinka tedy v žádném případě :))))) A proto nevzdávejte to, nám to trvalo víc než měsíc, než jsme se to naučili, ale za to teď nám to jde až mooooc dobře...............
Milena + Sarah
 Alena 
  • 

ach jo, 

(26.12.2005 19:51:53)
kolik stovek matek si ještě bude muset zcela zkazit start svého mateřství a kolik dětí bude trápeno hladem než současná mánie kojení za kažkou cenu pomine ??
 Lucka, 1 chlapeček 
  • 

Re: ach jo, 

(26.12.2005 21:29:23)
Na tom, že se matka pokouší kojit své novorozené miminko, není nic, čím by si mohla zkazit své mateřství. Vždyť kojení je ta nejhezčí a nejintimnější věc mezi maminkou a miminkem.
A rozhodně stojí za to, zkoušet kojit a nevzdávat se....
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: ach jo, 

(26.12.2005 22:09:06)
Lucko, bohužel leckdy to není vůbec to nejhezčí a někdy nekojit je jediná šance jak se nezbláznit :-)

Jena, máma dvou dětí, z nichž jedno se spokojeně kojilo 18 měsíců a jedno tři měsíce probrečelo, než jeho matce konečně došlo, že má přejít na flašku a budou všichni spokojení... přesně chápu co bylo myšleno zkaženým startem mateřství.
 10.5Libik12 


Re: Re: ach jo, 

(27.12.2005 0:22:36)
I já blahopřeju autorce, že to zvládla.

Jinak se domnívám, že prohlášení typu, že kojení je to nejhezčí a nejintimnější..nutně musí nekojící matky otrávit, protože ony zrovna tak prožívají intimní a krásné chvíle s dítětem. Navíc to vzbuzuje dojem, že kojení jde vyvoleným samo, což není pravda. Každé nové mimčo většinou bečí, kojené či nekojené, každá bradavka většinou tím náhlým atakem přijde k úhoně a první dny bývají většinou perné. Takže propagace kojení velkými slovy je zavádějící. Kojení je samozřejmě ideální způsob výživy kojence, ale nic víc a nejde to samo.

Ale nemyslím si, že žijeme v době kojící invaze nebo mánie. Dřív se asi kojilo méně, nicméně UM předepisovala doktorka, neexistovalo skočit pro Sunar. A to teprve byla soda, pokud celodenně řvoucí mimino přibralo 10dkg za týden a pediatr se rozhodl podpořit přirozený způsob výživy a nenapsal nic.To se do dalšího převážení(obvykle za týden) dítě nosilo na rukou nebo krmilo.Vezmeme-li v potaz tehdejší názor, že je třeba dodržovat pauzy a fakt, že lékař byl spádový a nikoliv zvolený, tak to byla šetinedělka blízko skoku z balkónu:) a co zažívalo miminko raději neřešit.
Takže kojme a pokud to nejde, tak klid.
 Eva K 
  • 

Re: ach jo, 

(27.12.2005 14:04:36)
Četla jsem materiály laktační ligy a kuchařku pro kojící matky a knihu o těhotenství. Ve všech bylo, kolik % matek nemůže kojit vůbec. V kuchařce byly rady s příkrmy domácími i kupovanými a že se má přikrmovat v intimním kontaktu. Aby to prostě vypadalo jako kojení.
To mi nepřipadá jako kojící šílenství. Je to teď hodně časté téma, protože se kojení dříve potlačovalo. Ale taky vidím spousty reklam na příkrmy a většina článků obsahuje zmínku o % matek, které nemohou kojit.
Jsem ráda, že mám tyto informace teď a nezískávám je až v šestinedělí, kdy možná moje logika bude fungovat jinak. Eva
 Anadar 


Kojení s překážkami 

(27.12.2005 10:45:07)
Před mnoha a mnoha lety žila byla jedna maminka,která chtěla kojit svého novorozence,ale novorozenec nebyl vstřícný.Maminka měla dva tvrdé melouny a chlapeček malou pusinku.A vše se odehrávalo v porodnici,kde byly maminky zvlášť a děti zvlášť a kojení půl hodinky na povel po 2 hodinách.Personál porodnice byl sice vstřícný,vymýšlel všelijaké triky na chlapečka,ale základní pitomost systému(časový rozvrh krmení) nepřekonal.Nakonec se ukázalo jako nejlepší přiložit k prsu klobouček s dudlíkem-toho se chopil chlapeček s mnohem větším nadšením.Když jsem navíc před kojením odstříkala mléko ,prs změknul a věci šly mnohem lépěji.Přesto jsem čekala na propuštění jako na smilování,abych mohla dát synkovi podle potřeby.Měli jsem velmi rozumnou pediatru,která nehysterčila,když synek nepřibýval rychle a poporodní úbytek váhy doháněl asi 2 měsíce.Neuvěřitelné věci se začaly dít mezi 2.a 3.měsícem.Mám důkazní fotky,mezi kterými je interval cca 14 dní.Na první leží stažený králíček(a ty ručky jako hůlky...),na druhé vystrkuje faldíčkovanou prdelku barokní miminko.Kde se vzal ten obrat při stejném jídelníčku,to vážně nechápu.Kojení bylo u nás dlouhodobé a předmětem jisté nedůvěry ,jakmile přetáhlo první rok dítka,ale nikdo by nevěřil ,že jsme začínali v takovém zoufalství.Další syn dostal k dispozici bratrem velmi příhodně vytahané bradavky ,přisál se okamžitě,poporodní úbytek váhy nabral ještě v porodnici a já mohla dělat demonstrátorku kojení na každém laktačním semináři.
Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš...
 Dana 
  • 

Z jiného soudku... 

(27.12.2005 21:18:05)
Ahoj, předně chci pochválit článek, opravdu moc hezky napsaný!!!

Já nechci mluvit o kojení - toho tu bylo napsáno již spousty - ale o váze... Můj syn se narodil v termínu s váhou 2,45 kg, s kojením jsme měli trochu problémy, ale zvládli jsme je... Syn pil často a hodně, už v porodnici jsem kojila přes den po hodině a vypil 60-80... Jenže váha stagnovala... Dělala jsem psí kusy, zkoušela dávat UM (ha ha, to nevzal do pusy), zahušťovala moje mléko (ublinkával - protože se přecpával), nic platné. Do tabulek jsme se jakž takž vešli v porodnici, pak už nikdy. Další boje s jídlem tu raději nebudu popisovat, napíšu jen váhy - v roce 7,08 kg. Ve dvou 8,32 kg. A nyní, v téměř 3 letech jsme slavnostně (díky Vánocům a hromadám cukroví - jinak si to nedokážu vysvětlit) překročili magickou hranici 10-ti kil...

Buďte v klidu co se týče doktorů a jejich tabulek, já jsem již rezignovala. Hlavní je, jestli je dítě šťastné a spokojené, to platí stejně pro to moje tříleté i pro ty vaše maličké. A dráždící otázky (připomínky) jsou všechny ty, co se opakují - já bych vraždila po poznámce "jééé - on je o 2 roky starší než náš??? Vždyť je takovej malej a hubenej!!!" GRRRRRRRRRRR!!!

Ahoj, klidné mateřství přeje Dana.
P.S.: Díky že jsem se mohla vypovídat ;-)
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Geny 

(28.12.2005 8:47:01)

Chtěla jsem se zeptat, jestli tu třeba někdo fundovaný neví, jak je to s geny pro výšku a váhu dítěte.

Abych to vysvětlila. Naše malá je opravdu malá, ale já jsem taky dorostla jen 158cm a momentálně mám asi 45 kg. Můj muž je zase obr. Už jsem několikrát četla, jak se dá vypočítat přibližná výška dítěte podle výšky otce a matky. Možná ten vzoreček znáte. Ale nemůže to být s růstem třeba jako s hudbou? Např.: já budu mít hudební sluch, manžel vůbec, naše dítě může mít buď hudební sluch po mě nebo ho mít nebude po otci. Ale nepředpokládá se automaticky, že bude mít hudební sluch průměrný. Není možné, že dítě zdědí předpoklady být malé nebo velké, nikoliv cosi mezi?
Nevíte někdo?
 Monika 
  • 

Re: Geny 

(28.12.2005 13:40:10)
Geny jsou velmi záludné, dědit totiž nemusíš jen po svých rodičích, ale i prarodičích. Některé geny jsou spící, pár generací se neprojeví a pak bum, najednou jsou tu.
Pár příkladů:
Já i moje sestra jsme krátkozraké, ani jeden z rodičů se zrakem nemá problém, ale naše babička a teta z matčiny stany ano.
Můj táta měří 185 cm, moje maminka 164 cm (její maminka a sestra měří stejně) - já mám také 164 cm, sestra je větší má 172 cm.

Manželovo rodiče jsou oba malí - 160 cm a 170 cm - manžel má 186 cm a jeho brácha 190 cm.

Naše děti asi budou dost velké, syn má v 9 letech 150 cm a dcera v 6-ti letech 123 cm, ale kdo ví.

Taky výšku děti nemusí nabírat rovnoměrně. Můj kamarád byl vždycky velmi podprůměrně malé dítě, teď má 2 m - vyrostl až po pubertě - jeho syn je také zatím velmi maličký.

Takže hoď vzorce za hlavu, je to vždy jen velmi orientační a geny jsou geny, stejně je nepředěláš.

Třeba se tvoje holčička v pubertě vytáhne a bude velká jako tatínek, třeba bude mít výsku někde mezi, nebo zůstane stejně malá jako ty. To ze vzorců stejně nezjistíš.
 Boďka 


Re: Geny 

(29.12.2005 9:22:29)
Viem, že na to existuje vzorec, otázka je, či tvoje dieťa bude ochotné rásť podľa nejakého vzorca:-).
Výška chlapčeka-rozmedzie medzi výškou otca a výškou matky+13cmm
výška dievčatka-rozmedzie medzi výškou matky a výškou otca-13cmm

Napr.: Otec má výšku 180cm, matka 160 cm
výška chlapčeka bude v rozpätí od 173(160+13) do 180cm
výška dievčatka bude v rozpätí od 160 do 167(180-13)cm
Z toho logicky vyplýva, že predpoklad že chlapček bude vyšší ako jeho otec je väčší v prípade, že matka je čo najvyššia v porovnaní s otcom. Predpoklad, že dievčatko bude vyššie ako jeho matka je väčší v prípade, že otec je viac ako 13cm vyšší ako matka. Platí to samozrejme aj opačne. V skutočnosti však výšku ovplyvňujú aj iné veci, napr. výživa, niektoré prekonané choroby, hormonálne poruchy,nedonosené deti a dvojčatá a viacerčatá majú väčší predpoklad nižšej výšky, vplyv na výšku má aj výška starých rodičov apod.
 AndreaH 
  • 

Re: Re: Geny 

(29.12.2005 14:59:50)
Ono je to vždy překvápko.
Můj táta má 180 cm , mamka 164, já 160 a ségra 152 cm.
Otec mého manžela 175 cm, mamka 165 cm , manžel 187 cm a jeho brácha cca 185 cm.
Naše dcera podle percentilových grafů v očkovacím průkaze vypadá spíš po mě, i když stavbu kostry zdidila spíš po manžovi. Tak babo raď. Andrea
 Lenny + 3 


Re: Re: Re: Geny 

(29.12.2005 22:23:46)
Tak my (já + Vítek 11 měsíců) jsme si s kojením taky užili. Hned po problémovém porodu (Vítkovi vynechávaly ozvy a tak jsem porodila kleštěmi) mě dětská sestra dorazila větou " Vy s těmahle prsama kojit nebudete" a vysvětlila mi, že mám malou bradavku a Vítek se nepřisaje. V tom si ostatně notovaly všechny sestry na oddělení. A nasadily mi kobouček. Pravda je, že Víteček byl po porodu hypotonický a slabý a přisát se mu nechtělo, ale přes klobouček už mléko vůbec nevytáhl. A žádné sání= žádná tvorba mléka. Deprese obrovská a ještě mě nechtěli pustit z porodnice, měla jsem velký nástřih a špatně se mi hojil. Domů jsme odcházeli plně na Nutrilonu. Kojení mi zachránila moje maminka, která na mou žádost přijela, řekla, že nikdy neslyšela o ženské, která by nekojila, protože má "špatná" prsa a ať to zkusím bez kloboučku. Daly jsme si práci, ale Vítek se přisál, během 24 hod jsem měla tolik mléka, že mu to stačilo. A od té doby saje dodnes-:))) Proto jsem ráda, že existují i takové sestry, které 2 hodiny "bojují" s dítětem a snaží se,aby maminka kojila. Protože když se to ani pak nedaří, člověk si může říct, že udělal vše co bylo v jeho silách, ale prostě to nejde.
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Re: Re: Re: Re: Geny 

(30.12.2005 8:30:23)

Počkej, nevím, jestli jsem to dobře pochopila, ale vy jste odcházeli z porodnice a dávali jste Nutrilon? Nekojila jsi? Kolik dní jsi nekojila? To je fakt zajímavý. To jsem ještě teda neslyšela.

Já rodila v dobré porodnici, ale první přisátí mi zkazila sestra tím, že mi chytla bradavku hrozně blbě, ona zajela a ona mi řekla: no, vy máte blbý prsa, koukal vám na ně někdo někdy? Další sestry už byly v pohodě a naopak říkali, že jsou dobrý. Tak teda nevím....
 Lenny + 3 


Re: Re: Re: Re: Re: Geny 

(30.12.2005 15:04:33)
Pochopila jsi to dobře, z porodnice jsem odcházela s Vítkem plně na Nutrilonu. Kojit jsem začala po třech týdnech od porodu a bez problému plně kojila 6 měsíců a kojím dodnes. Laktační poradkyně, s kterou jsem se později radila, to považovala za zázrak že po třech týdnech se ještě chytnul a začalo se mi tvořit mléko. Já si to vysvětluju tím, že mám geniální dítě-:)))
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Geny 

(30.12.2005 15:58:36)

To je úžasný, fakt zázrak! :-)
 Niki, syn 22.měs. 
  • 

Re: Z jiného soudku... 

(2.1.2006 16:06:08)
Ahoj Dano,můj syn má taky odmala problémy s váhou, do 6.měs.kdy byl plně kojen se ještě vešel do tabulek, ale později odmítal příkrmy, chtěl jen MM. Na roce měl 7.99, teď na téměř 22.měs.má 9.36kg.Ale proč píšu. Velmi mně překvapilo, že některé děti váží i méně, protože naše paní doktorka malého stále vyšetřuje, bere mu krev, posílá ho na UZ,a stále nám říká, že syn neprospívá, je pod váhovým limitem atd. Dovedu si velice živě představit ty nervy u rozhovorů o váze. Jinak je synek velice živý a šikovný a s jídlem se taky zlepšil.Chci se zeptat, vaše lékařka to bere v pohodě, nebo vás taky vyšetřují? Děkuji Niki.
 AndreaH 
  • 

Re: Re: Z jiného soudku... 

(3.1.2006 17:45:48)
Ahoj, my na tom byli o chlup lépe dcera v roce 7,85 kg, v 1,5r 9,5 kg, ve 3r 13kg, ale přesto byla všude kam jsme přišli nejhubenější. (podle persentilových grafů pod 25%). Paní doktorka to nijak neřešila - podle ní je šikovná a prospívá dobře. Jo a baští taky od narození vše a s chutí, ale je fakt, že toho dost vyběhá :-). Andrea
 Dana, dcera 17 let 
  • 

Jak jsem kojila aneb náš boj o mléko 

(30.12.2005 9:18:40)
Když čtu Váš článek, je to, jako byste popisovala můj příběh. Konec mám však trochu jiný. Zažila jsem ten samý nervák s kojením a po týdnu v porodnici stále nic! Dítě na Feminaru a já naprosto zoufalá. Po návratu domů ztvrdlina na prsu, horečka a injekce na zastavení laktace. Hodná sestřička z poradny mě uklidňovala, že její 2 děti nepoznaly mateřské mléko a také dobře vyrostly. Začalo vyváření flaštiček a dudlíků. Při krmení jsem si dcerku k sobě přitiskla a ona si zvykla na polohu tvář na tvář a jinak nepila. Místo kojení jsem se s ní už v porodnici mazlila. Myslím, že kontakt jsme navázaly skvělý a co se týká nemocí, první rýmu dostala až ve školce.Dnes je jí 17 let a stále máme výborné vztahy. Proto, maminky, nezoufejte, když to jinak nejde, i bez kojení Vám vyroste ten nejlepší človíček.
 Katka,kluci 3 a 7 
  • 

Re: Jak jsem kojila aneb náš boj o mléko 

(30.12.2005 9:50:23)
Já už teď na to pohlížím s jistým odstupem,ale je fakt,že pokud by se mi nedařilo kojit,byla bych z toho hodně špatná.Jako jsem byla opravdu hodně špatná z toho,že jsem prvního kluka porodila císařem(neplánovaným).Prostě asi na nás působí media,moc o tom přemýšlíme,moc chceme,aby to bylo všechno "špígl-nýgl".Nejlepší je přece "úplně přirozený porod",nejlepší pro dítě je přece kojit,kojit,kojit!! Co pak udělá neúspěch v těchto "stěžejních ženských úlohách" s už tak labilní psychikou novopečené,unavené,bolavé maminky,to jste mnohé zažily a popsaly.Tento článek je o histerii kolem kojení,o něco dříve je na Rodině článek "Jak jsem rodila-nerodila"- tam píše spousta holek o své bolavé duši z nepovedeného porodu.Holky,pokud vás to všechno teprve čeká,zkuste se z toho poučit a neupínejte se k přirozenému porodu a ke kojení jako k jediné přípustné možnosti.Berte to tak,že bud to půjde,nebo to nepůjde.KOjení je moc fajn,ale ne za cenu vyčerpané mamky na pokraji zhroucení.Mimochodem,já měla na závěr obou kojení (kolem 2 let věku dítěte)opravdu ohromné potíže s odstavením - o tom se také moc nemluví a nepíše.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Jak jsem kojila aneb náš boj o mléko 

(30.12.2005 20:30:18)
Jak to tak čtu, tak jsem asi pěkný sobec. Já měla totiž jako těhotná touhu kojit především proto, abych díky kojení zhubla těch svých 29 kg, co jsem během těhotenství nasbírala.. :).
No jo, podařilo se to a teď kojím a ještě dlouho kojit chci, pokud mi to moje zdraví dovolí - teď už ne kvůli váze, ale protože mi to připadá přirozené a nemám žádný důvod se kojení vzdávat.
Na druhou stranu, kdybych bývala z jakéhokoli důvodu kojit nemohla, taky by mne to vykolejilo, i když jsem pro kojení měla takové "přízemní" důvody.. :)
 Katka 
  • 

mas muj obdiv - za vytrvalost i humor :-) 

(1.1.2006 23:27:55)
Napsala si moc pekny clanek a skoro me udivuje, ze tak chytra a vtipna holka jako ty se na to nevyprdla a kojeni nevzdala :-) Ja mam vic jak sedmimesicni dceru a dneska jsem ji dala prvni mrkvicku, ale kojeni presto povazuju za pekny vopruz. zacatky byly desne, i kdyz ne zdaleka tak moc jako u tebe a pri krizi ve tretim mesici jsem byla presvedcena, ze s tim prastim. ale byla jsem rozhodnuta do tri mesicu kojit a pak bych zacala uz s klidnym svedomim prikrmovat. krize skoncila par dni pred tremi mesici a ja kojim porad dal. dcera ma stesti :-) ale silenstvi kolem kojeni mi hodne vadi a s klidnym svedomim rikam, ze pripadne dalsi dite budu klidne dokrmovat uz v porodnici, protoze mama v pohode je pro dite 1000x dulezitejsi nez par litru mlika. myslim, ze premira informaci taky skodi a laktacni liga je spolek fanatiku. osveta je jedna vec a fanatismus vec druha. a blazneni zenskych po porodu, kterym hormony strihaji i usima, by melo byt prohlasene za trestny cin :-(
 Susan 
  • 

Re: mas muj obdiv - za vytrvalost i humor :-) 

(2.1.2006 10:38:09)
Promiň, ale já jsem četla materiály laktační ligy a nic fanatického jsem v nich nenašla, jen jsem se dozvěděla spoustu užitečných informací. Když jsem potom po porodu měla problémy s kojením, které jsem nebyla schopná vyřešit, stačilo zavolat na linku laktační ligy, kde mi poradili, co dělat. A musím říct, že ještě kojím (dítě ve věku 2,5 roku :)))
Takže problém bude asi na tvojí straně. O zvláštnosti tvého uvažování svědčí i to, že si myslíš, že mnoho informací škodí. Já si naopak myslím, že je důležité mít hodně informací a z mnoha zdrojů, jen tak si o určitém problému můžeš udělat vlastní názor. Informace o kojení nevyvolávají psychózu. Tu mohou vyvolat jen u jedinců, kteří již nějakou duševní poruchou trpí.
Můj názor na Tebe je, že jsi hloupá. Jen hloupá matka může říct, že dítě bude klidně od začátku krmit umělou výživou...
 AndreaH 
  • 

Pro Susan 

(2.1.2006 13:09:18)
Milá Susan, v tvém případě platí, že fanatik fanatickou propagandu nepozná.
Podle mě je hlupák ten, kdo míní, že jediná cesta je ta pravá pro všechny bezezbytku. Jo a taky mi připadají hloupé maminy, které kojí 2,5 - 3 leté děti jenom proto, že jejich miláčkové mají hysterák při odstavení. Tomu se říká opičí láska a dětem nijak neprospívá. Ale ty k tomu kojení máš určitě i jiný důvod, že ano.
PS Pro upřesnění, moje dcera neměla umělého mlíka ani decku. Andrea
 Susan 
  • 

Re: Pro Susan 

(2.1.2006 16:19:33)
Podlé tvého "post scriptum" je jasné, proč se tak rozčiluješ - protože jsi jedna z těch, co nekojila. U mě se nejedná o žádnou opičí lásku (mimochodem šimpanzi jsou kojeni 5 let!), ale jen o pouto, které přetrvává a zatím ho nechci zpřetrhat, protože kojení jednou za den nebo za dva dny mě nijak neomezuje ani nevyčerpává a můj miláček rozhodně nemá žádný hysterák, jen si občas dojde k mamce "cucnout".
Mimochodem si za svým názorem stojím. Hloupost není to, že někdo nekojí, protože nemůže, ale proto, že nechce. Já nikoho neodsuzuju, myslím si, že matky, co předem odmítají kojení nejsou v určitém směru psychicky vyzrálé.
 AndreaH 
  • 

Re: Re: Pro Susan 

(2.1.2006 18:11:07)
Pro lepší pochopení mého PS - má dcera neměla ani decku umělého mléka, protože jsem plně kojila. Andrea
 Mirka 
  • 

ty naše geniální kojná Susan! 

(5.1.2006 16:20:44)
to dítě už ti asi vypilo i mozek, že neumíš číst...

Promiňte, vy ostatní připěvovatelky, tu vulgaritu, ale ona je fakt debilní.
 Susan 
  • 

Re: ty naše geniální Mirko, co umíš perfektně číst! 

(6.1.2006 21:09:41)
Máte pravdu, blbě jsem to přečetla. To ale nic nemění na tom, že podle mého názoru by gynekolog, kterému náhodou budoucí matka sdělí, že nebude kojit, měl tuto matku okamžitě doporučit na vyšetření k psychiatrovi!

Když píšete o matkách, které nemohou nebo "z nějakého důvodu nechtějí" kojit a jejich problémech vyplývajících z přílišné propagace kojení, vysvětlete pojem, který jsem dala do uvozovek. Co znamená nějaký důvod, proč upírat dítěti jeho přirozenou stravu? Pod tímto důvodem si nelze představit nic jiného než nějakou psychózu či neurózu.
 Federika 


Re: Re: ty naše geniální Mirko, co umíš perfektně číst! 

(6.1.2006 21:27:31)
Susan,
to je teda hodně netolerantní názor a absolutně s ním nesouhlasím.
 Líza 


Re: Re: ty naše geniální Mirko, co umíš perfektně číst! 

(7.1.2006 10:03:24)
A pokud by se snad, podle tvého návodu, Susan, taková holka ke mně jako k psychiatrovi dostala, tak snad jí pomohu nejlíp tím, že ji naučím, jak s takovými jako ty vyběhnout.
MMCH, já jsem kojila obě děti.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: ty naše geniální Mirko, co umíš perfektně číst! 

(7.1.2006 10:09:57)
Zajímavá logika. Znamená to např., že každý, kdo má doma psa a krmí ho granulemi patří k psychiatrovi, protože mu odpírá jeho přirozenou stravu?
 Líza 


Re: Re: Re: ty naše geniální Mirko, co umíš perfektně číst! 

(7.1.2006 10:12:23)
Monty, na tom něco bude :-)))), celý národ k psychiatrům!!!
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Prosím??? 

(7.1.2006 15:38:39)
Já jsem svoje dítě sice kojila a neměnila bych, ale vůbec by mě nenapadlo s jinou matkou řešit, proč nechce kojit. Co je, proboha, komukoli do toho? Zavraždí snad tím umělým mlékem svého kojence? Určitě ne. Překonali jsme i dobu, ve které rodila moje prababička - porodila, a šup do Vídně jako kojná, svoje miminko nechala doma, a to buď na kravském mléce přežilo, nebo ne.

Shledáváte nějaké důvody pro to posílat takovou maminku na psychiatrii kromě toho, že se s jejím názorem neztotožňujete?
 Slečna Marplová 


Re: Re: ty naše geniální Mirko, co umíš perfektně číst! 

(7.1.2006 19:29:01)
Podle teto teorie by mel supem poslat ten gynekolog na vysetreni k psychiatrovi i kazdou zenu, ktera je schopna pocit a odnosit dite, lec rozhodla se, ze se bude pred pocetim chranit, ze? :-) Ad Odpirani prirozene stravy, mela bych navstivit Bohnice, protoze jim stravu napr. mrazenou, ci ohrivanou (tedy nikoliv prirozenou)?
 Markéta 
  • 

Re: Re: mas muj obdiv - za vytrvalost i humor :-) 

(2.1.2006 14:47:33)
Prosím vás, v čem spočívá hloupost matky, která se rozhodne dítě krmit umělou výživou už třeba i v porodnici? To byl tedy výkřik. Skutečně mi připadá, že nynější móda kojení nutí ty maminky, které kojit nemohou nebo nechtějí, aby se cítily, že dítěti spolu s umělým mlékem cpou do pusinky cigaretu a alkohol a že následkem jejich nezodpovědného přístupu bude jejich dítě doživotně poškozené. Já osobně jsem problémy s kojením neměla vůbec žádné, kojila jsem 10 měsíců a pak jsem skončila, protože jsem se vracela do práce. Mám spoustu kamarádek, které svoje děti kojily déle, a pak mám kamarádky, které je nekojily vůbec. A takřka všechny naše dětičky se nástupem do školky změnily v kašlající a smrkající přízraky,ať už byly kojené dva roky nebo dva dny. Možná (doufám) se blahodárný vliv kojení projeví někdy později. Já jsem kojila proto, že mi to šlo, Martínek byl spokojený, po prvních asi dvou týdnech to bylo i pohodlné a krásně jsem díky tomu zhubla. Ale myslím si, že kdybych měla absolvovat to martýrium, které tady popisují některé maminky, určitě bych se na kojení vykašlala a raději než abych trápila dítě i sebe, šupla bych ho na flašku. Je to věc každé matky a osočování z hlouposti je nesmyslné.
 Katka 
  • 

Re: Re: mas muj obdiv - za vytrvalost i humor :-) 

(8.1.2006 14:13:41)
Pokud hlouposti minis to, ze se nehodlam nechat laktacni ligou a jejima fanatickyma recma vyblaznit natolik, abych se snazila o kojeni i v pripade, ze to proste z nejakeho duvodu nepujde (a neminim tim primerenou snahu, kazde kojeni je asi zezacatku mirne problematicke, ale existuje urcita mira pres kterou proste nepujdu)...tak to opravdu hloupa jsem.
Susan, nevim jestli tebe matka kojila, ale evidentne si vypila malo tolerance...at nekdo koji nebo nekoji, porad je to mama a jestli je dobra nebo spatna se delkou kojeni nemeri....kojeni musi byt prijatelne pro dite I PRO MATKU...a kdyz neni, tak je hloupost to lamat pres koleno. znam plno holek, co si tak zadelaly na ruzne deprese a psychozy...uplne zbytecne.
Dneska kojim a kojim UZ rada, prestoze to byl boj..ale v zivote bych neodsoudila nekoho, kdo kojit nechce (nemuze) nebo nekoho kdo koji dite deset let...je to SOUKROMA vec kazde mamy a NIKDO ji do toho nema co kecat nebo to hodnotit.
Laktacni liga bohuzel podava kojeni jako JEDINOU moznost pro dobrou matku a kdyz kojeni z nejakeho duvodu nejde, tak si zenska musi pripadat jak krkavci rodic, ktery pro sve robatko nedela ani to nejmensi a snazi se ho podlym zpusobem zahubit :-(
 Jana 
  • 

kojení 

(3.1.2006 0:29:56)
Krásný článek :-). Já mám 3 měsíčního syna, který po porodu byl jak Šípková růženka, pořád spinkal a prso mi také vůbec nebral. Všechny maminky kojily a já koukala a nechápavě se ptala, proč zrovna to moje dítě pořád spí :-/. Pak nám řekli, že má žloutenku a že tyhle dětičky jsou prostě spavější, tak jsem se trochu uklidnila. Ale každý den před koupání je chodily sestřičky vážit a Adámek ne a ne přibrat ... Když nás pustili z porodnice, tak jsem po poradě s lékařkou začala přikrmovat, dlouho jsem se tomu bránila, ale nakonec vidím, jak je Adámek po Nutrilonu krásně nabaštěnej a spokojenej :-). Ještě stále kojím a chtěla bych co nejdéle, tak uvidíme, jak to bude dál.
 Radka, prcek David 3 měsíce 
  • 

Skvělý článek.. 

(3.1.2006 19:53:17)
Musím říct, že jsem se už dlouho tak nezasmála a nepobavila. Je to napsáno moc hezky, nevážně a s nadhledem o vážné věci. Po prvním přečtení jsem si musela zajít pro kapesník, protože mi od smíchu a dojetí zároveň tekly slzy z očí i z nosa, pak jsem si ten článek přečetla ještě jednou. Autorce moc děkuji a přeju hodně štěstí, článek mi moc pomohl uvědomit si, že člověk nesmí brát vše vážně a musí zůstat s chladnou hlavou a být nad věcí.
Prcek přišel na svět o svatební noci tři týdny před termínem, ale i tak měl slušných 3450g a 50cm. V porodnici jsme neměli žádné zvláštní potíže, nepil sice předpisově, ale přibíral a byl spokojený. Domů jsem si přinesla krásné zdravé miminko, plně funkční a mlékem nalitá prsa. První tři tádny byly skvělé, mimi krásně pilo, mléka bylo spousty, v noci vydržel i 6 hodin spát, já byla v klidu a celá štastná a hrdá jak nám to jde..prostě idyla.
Pak to ve čtvrtém týdnu přišlo, jedno dopoledne prcek prokřičel a nebyl jinak k utišení, uklidnil se až v kočárku na odpolední vycházce. Když jsem ho pak rozbalila a očekávala obvyklý hladový pláč, jen tak lesklýma očima na mě koukal a ležel jak placek, ani mu nevadilo, že ho přebaluju. Pak odmítl i jídlo, což mě zneklidnilo. Tak jsem ho vysvlékla změřila teplotu (neměl) a pak jsem to uviděla, místo nad genitáliemi měl naběhlé a když jsem mu na to šáhla tak se zavrtěl, ani nezaplakal jak byl apatický. Fičeli jsme na dětskou pohotovost, kde nás s podezřením na překroucená varlátka poslali na urologickou pohotovost. Doktor diagnózu potvrdil, a že musí prcek na sál. Tvrdil, že pokud je to déle než pět hodin, tak musí to varle vzít, jinak že jej přetočí zpět a vše bude OK. Naštěstí to dopadlo dobře, byla to "jen" uskřinutá kýla.
Davídek ležel dva dny na intenzivce a nesměl pít, takže jsem odstříkávala a mlíčko schovávala "na horší časy". Pak ho přestěhovali na novorozenecké oddělení (neměl ještě 28 dnů) a já byla sním. První kojení bylo v pohodě, druhé méně, další ještě horší...skončila jsem na 20-25ml (z obou prsů dohromady). Malý svišť vyřvával hlady a já byla nešťastná, že není mlíko. Stres z operace vykonal své. Po dvou dnech řvaní mu setra dala příkrm z láhve a byl klid. Já byla v klidu, že malý konečně usnul a že se to teď zase zlepší. Chyba lávky..Mlíko stále nic, já ve stresu, malý cucal z láhve. Před propuštěním z nemocnice jsem jako zázrakem navážila 90ml a plná optimismu, že tu týdenní noční můru mám za sebou se těšila domů.
Doma byl v klidu, veselý, spal 8 hodin, ale večer usínal tak dvě hodiny za příšerného kraválu. Po týdnu jsme byli na poradně a ouha, za ten týden nic nepřibral, doktorka doporučila Nutrilon Omneo a že mám prcka dokrmovat. Já zas byla nešťastná, že nemám mlíko (kozy jak vozy a nic v nich) a příkrmu jsem se bránila. Nakonec jsem mu ten nutrilon dala, vypil denně tak 300-400ml. Dny ubíhaly a já neustále prcka přikládala, u kojení jsem i 6x vystřídala prsy, v noci když dlouho spal (8 hodin) tak jsem odstříkávala. Přes den jsem ho nejdříve docpávala svým mlékem a pak přišel na řadu Nutrilon. Mlíčko se po čase vrátilo, prsa byla nalitá, ale prcek zlenivěl a odmítal z prsu pít. Nastal asi 3týdenní boj, nakonec jsem vyhrála...ale toho kraválu co u toho nadělal, když řval tak nebylo slyšet vlastního slova. Díky tomu že pil na etapy, tak nabral hodně vzduchu a hodně blinkal, takže to, co pracně nacucal snadno šlo ven.
Když bylo toto období za námi, tak jsem si říkala paráda, zvládli jsme to a už bude kojení OK. Jenže...nevím z jakého důvodu, ale dostala jsem menstruaci, mléko bylo zase fuč. Prsa byly jen prázné vaky a Davídek hladový jak spisovatel. Takže jsme to celé zopakovali ještě jednou. Téměř dva týdny jsem dokrmovala, v noci ostříkávala, při kojení si ho přehazovala jak panenku a měla ho u prsu snad celoud dobu, kdy byl vzhůru. Pak přišlo zase období odnaučování. Šlo to snadněji, protože už jsem věděla jak na to, ale stálo to dost sil mimíska i mě. Teď jsem téměř týden bez láhve, prsa mám nalitá na večerní krmení jak po dlouhé noci, což jsem naposledy měla ještě před tou operací. Takže doufám, že teď, na začítku čtvrtého měsíce prckova života, jsou trable s kojením za námi. Prcek je spokojený, veselý, né že by byl samý faldík, ale hubeňour to také není. A co je nejhlavnější, jsem v klidu já. A to si myslím je pro kojení to nejdůležitější. Takže kojení zdar!!
 Bellana 


Re: Skvělý článek.. 

(3.1.2006 23:51:46)
Radko, děkuji moc za slova chvály a musím ti vyjádřit obdiv za to, cos dokázala. Přijde mi, že oproti tobě byl náš boj s kojením procházkou růžovou zahradou. Tak moc a moc držím palce, ať už je u vás vše v pořádku :-)
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Re: Skvělý článek.. 

(4.1.2006 20:00:06)

Radko, máš můj obdiv. Fakt obdivuju všechny, kteří si takhle zkusili a bojovali. :-)
 Radka,David10/05+Gabča11/07 


Re: Re: Skvělý článek.. 

(4.1.2006 21:05:56)
Vydržet se to dá, nejvíc mi pomohlo, když jsem si uvědomila, že pro prcka je důležité to, aby byl najezený a spokojený a né to, že já chci být matka hrdá na to, že ho plně kojím. Mlíčko se mi nejvíc začlo vracet tehdy, když jsem došla k rozhodnutí, že kojení budu dál zkoušet a když to nepude, tak prcka docpu z láhve, co se dá dělat, spokojení budem oba dva, on že je najezený a já že je spokojený (tak trochu uzavřený kruh). Nechala jsem to na matce přírodě a snažila se na to nemyslet, chodím plavat, hrát sqash, trajdám po obchodech, po večerech šiju kapsáře, čtu...Máme príma tatínka, který je ochotný prcka hlídat a mě tak uvolnit z koloběhu péče o Davídka. Jak jsem psala, vyrovnaná a klidná duše je nad zlato a všechny rady.
 Milena 
  • 

plně chápu 

(13.1.2006 21:23:32)
Zdravím a nevím jestli je správné když napíši,že jsem štastna,že jsem narazila na tento článek.Toto samé se stalo mě a mému 4měsíčnímu broučkovi Štěpánkovi.Ovšem rozdíl,tam byl,že v porodnici se choval vzorově,nechal si to až na doma.Když se narodil vážil 3360g při odchodu z porodnice vážil 3300g,takže krásně ukázkové mimi,které se zabívalo pouze mlíčkem a spinkáním.Když jsme šli na kontrolu ve 14dnech a paní doktorka navážila tomuto drobečkovi 3100g pozdvižení bylo na světě.Kde je chyba???Pápá každé 2hodky,plínky jsou plné!!!!Padlo slovo DOKRMOVAT NUTRILON!!! Tak se zakoupil,ale nedal,přece kojím,tak budem kojit častěji.Další návštěva byla ještě horší,protože nejen že stál na váze,ale pani doktorka začala vyhrožovat nemocnicí.Tak se začal nutrilon podávat na noc.Když jsem se začala tedy ujištovat,že malý začíná přibívat a že určitě příští návštěva u pani doktorky bude na šampáno,tak malý se mijednoho večera začal pouštět prsa a pokašlávat,tak nás manžel odvezl na pohotovost,měla jsem strach,aby neměl nějakou rýmu.No a když nás na té pohotovosti viděli nahatého,tak jsem se ani nenadála a najednou tam stála pani doktorka z novorozenecké jipky a odváděla nás na pokoj.Říkala mi pak,že se malého děsně vylekala jak vypadá.Samá ruka noha dvě vypoulená kukadla a žebra.Tak nám udělali veškerá vyšetření od hlavy až k patě a byl úplně zdráv.Propustili nás domů za 4dny a řekli jestli do týdne něco nepřibere,tak na ty vyšetření půjde znova.Bylo mu 5týdnů a vážil 3200g. A tak jsme doma s tatkou nad ním stáli a prosili.A vyplatilo se.Za týden nabral 150g,pani doktorka v poradně se na nás začala usmívat a když to takhle půjde dál,tak že prý nemáme problém.A už jsme neměli přibírali jsme a přibírali.Dnes jsou nám 4měsíce a vážíme necelých 6kg.A stále kojíme a bez nutrilonu.Ty naše dětičky opravdu umí s naším životem pěkně zamávat.Zdravím
 Petra s malým Ondráškem 
  • 

Je to skoro jako o nás :-) 

(9.5.2008 21:45:55)
ahojky,
při čtení tohohle článku jsem se náramně bavila... je to totiž jako by to bylo o mně a našem Ondráškovi, jen bych to tak vtipně neuměla popsat :-) Taky jsem kojení brala jako samozřejmost, o níž se nepřemýšlí, která prostě nastane a bude trvat minimálně do 2 let nebo snad ještě dýl, já že pak budu maximálně řešit problém "jak dítě odstavit". Jenže už v porodnici to začalo vypadat, že se Ondra odstavuje sám a to teď hned...
Neměla jsem štěstí na sestřičky, i když to byla také "baby friendly" porodnice. Postupně jedna po druhé okoukly moje velká nalitá prsa, zmáčkly těsně za bradavkou, no a když nic neteklo, tak mi řekly "maminko, velká prsa neznamenají dost mlíka, to byste měla vědět!" ...óóó jak povzbudivá věta pro matku, která chce kojit...
Z porodnice jsem odjížděla se zánětem, v propouštěcí zprávě bylo napsáno, ať si nás pediatrička ohlídá, že Ondra nepřibírá, a já byla poučena o tom, jak dávat nutrilon.
Zkrátím to - po týdnu mi manžel přivezl úžasnou laktační poradkyni, která opět koukla na moje velká nalitá prsa, tentokrát ovšem ještě rudá jako po opaření, neb v nich byl zánět jak hrom, a konstatovala "vy nemáte málo mlíka, vy ho máte hodně!" A pak mi řekla, že si mám zlepšit náladu a koupit si něco pro radost, třeba další kojící podprsenku, protože ji budu potřebovat. Byla jak anděl, spása...
No a já se rozkojila, Ondra pochopil co znamená "sát" a my kojíme doteď, je mu skoro 9 měsíců. A moc mu chutná, takže je dost pravděpodobné, že jednou budu přemýšlet, jak ho odstavit :-) Ale to je snad (ťuky ťuk) ještě hodně daleko...

Všem přeju, aby kojení bylo opravdu bez přemýšlení, samozřejmost, rutina. A když ne, tak to nevzdávejte a bojujte - stojí to za to. A když už to vzdáte, tak se z toho nehroťe. Dobrá máma se totiž nepozná podle toho, jestli kojí nebo ne.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.