| Sloník,syn13 | •
 |
(21.6.2005 13:53:44)
Domnívám se, že tento článek vychází pouze z teoretických úvah, ale nebere v potaz skutečnou realitu. Můj syn nastoupil do první třidy, která měla statut obecné školy, ale mě připadlo, že se jedná o nějaký experiment. Ve třídě bylo jen 15 dětí, paní učitelka nám nastínila svoji koncepci vyučování, kde se prolínaly jednotlivé předměty a nechávalo se na dětech, který předmět se chtělí zrovna učit. Byl to velmi alternativní způsob a všechny děti se nesmírně těšily na každý vyučovací den. Náš syn už v sobotu odpoledne litoval, že není pondělí ráno aby mohl jít do školy. Úkoly nedostávali, protože škola je od toho, aby děti naučila co potřebují a ve volném čase si mají hrát a odpočívat. Také na třídních schůzkách jsme byli přesvědčováni, jaké máme skvělé děti,jaký pokrok udělaly, co všechno dokázaly a žákovské knížky byly spíše symbolické. Vše bylo fajn až do chvíle, kdy přestoupily na druhý stupeň a začali je vyučovat i jiní učitelé, kteří nebyli připraveni a ani ochotni přizpůsobovat se potřebám dětí, ale děti se musely začít podřizovat výuce. Najednou bylo po pohodě. Děti nebyly připraveny na to učit se doma(protože ve volném čase si mají hrát), nebyly připraveny plnit úkoly a začaly potíže. Podotýkám, že se nejedná o žádné děti s dysfunkcemi.Najednou jsme procitli i my rodiče a zjistili jsme, že naše děti si ve škole náramně užívaly, ale v konkurenci s ostatními školami nemají šanci obstát, protože tento systém byl ojedinělý a děti nejsou připraveny na přechod na jiné školy. V pololetí sedmé třídy padlo dokonce několik nedostatečných a na konci roku snad hrozí propadnout jeden žák. A to je realita těchto teorií v článku. Pokud nebude celý školský systém jednotný a bude se hodnotit podle vědomostí a ne podle toho, jaké dítě je a jaké má schopnosti, není možné aby se realizovaly úvahy uveřejněné v článku
|
| Šárka | •
|
(21.6.2005 14:36:29)
A tímto názorem nesouhlasím. Má se dítě trápit už od šesti let, protože by se trápilo tak jako tak od dvanácti?? Proč by si aspoň pár let nemohlo užít v klidu? Navíc zjistí, že JE možné, aby škola byla zábavná, tedy vypěstuje si kladný vztah ke škole, což je, podle mne, nesmírně důležité.
Že vás přechod na jinou školu překvapil je Vaše chyba. Pokud nelze stejným systémem pokračovat, musí se na to dítě postupně připravit. Já bych ho dala na vstřícnou a přátelskou školu i za tu cenu, že pak, na druhém stupni, na ní nebude moci pokračovat.
Ušetřeme děti, proboha, stresů, co máme my. Aspoň chvíli...
|
| Xantipa | •
|
(21.6.2005 15:02:38)
A nebylo by lepší chtít změnit školství jako celek než setřít rodiče, kteří jsou překvapení, že na prvním stupni jde leccos, ale na druhém? Škoda mluvit.
Ze školy jsem už dost let, ale u mé dcery mě překvapilo, že se tam nic nezměnilo - stálé papouškování dokola, aktivita se má omezit jen na hlásení se, dozblbnutí učení se letopočtů, slovíček, vzorečků atd. Já osobně jsem školu nesnášela a brala ji jako nutné zlo. Chtěla bych, aby děti do školy chodily rády. Proč to není možné? Aby ve škole se děti nebály říct svůj názor a aby učitel k nim přistupoval jako k partnerovi, a ne jako k někomu podřadnému.
A v tom článku je pravda to, že kdyby k nám leckdy šéf v práci přistupoval tak, jak se učitel chová k dítěti, dávno bychom tam už nepracovali. A dítě - to nemá šanci. Učitelé by si měli uvědomit, že nejsou bohové a že i když je některé dítě dost naštve a kašle na výuku, neměli by to odnést paušálně všichni. Jenže, když je to tak jednoduché - na někom si zchladit žáhu - žák je nejsnadnější cíl, vždycky se najde důvod.
Není to obecně proti učitelům. Dobrých učitelů si vážím, ale je jich tak málo.
|
| Ivana Procházková | 
|
(22.6.2005 14:10:36)
Xantipo,
já jako dítě zažila "šok", když jsem v 15 přišla ze ZŠ na gympl. Tam k nám totiž řada učitelů opravdu jako k partnerům přistupovala (a bylo to za totáče). Počínaje tím, že nám vykali a přitom oslovovali jménem, zatímco na ZŠ nám tykali a řvali na nás příjmením, a pokračuje třeba tím, že náš třídní nevyžadoval při nemoci potvrzení od doktora (za totáče to snad bylo nařízené předpisama) a stačil mu papír od rodičů a další. Ze začátku jsem byla z té nové situace pravda trochu zmatená, po čase jsem to vstřebala a i sama se začala k učitelům chovat o poznání "dospěleji", než jsem byla zvyklá ze ZŠ. Škoda, že takový přístup není běžnější.
|
|
| Jaga10,syn,2 ,5roku | •
|
(24.6.2005 23:47:50)
Nikdy jsem se jako bůh necítila.:-) Spíš někdy chdím z hodin úplně zpocená. Doporučuji vyzkoušet 8. nebo 9.třídu, nebo se tam aspoň posadit.
|
| Xantipa | •
|
(27.6.2005 14:58:06)
Ano, taky jsem nepsala, že všichni učitelé, ale někteří. Chápu, že je těžké stát denně před osmáky či deváťáky, kteří si myslí, že nad ně není. Určitě je i spousta rodičů těchto dětí, kterým je všechno jedno, hlavně že mají klid. Nestojí ale zato spolupracovat s těmi, kteří zájem mají. Nechcete házet všechny učitele do jednoho pytle, ale všechny rodiče i děti ano. Taky mě šokovalo, když jsem se na třídní schůze v osmé třídě dozvěděla, že maminka jedné dívky napsala potvrzení, že její dcera klidně může kouřit, protože to stejně dělá běžně doma. To že občas kouří i marjánu, komentovala tím, že to je jedno, že to dneska kouří kdekdo a ona taky. Pak uprostřed schůzky odkráčela.
Jenže já nechci takovou toleranci ke svému dítěti a jsem ráda, že mi učitel v případě nějakého závadového chování zavolá. Učitelé jsou různí, rodiče i děti taky.
Jenže tyto děti jsou v pubertě, doma k nim musíme mít trochu nadhled a učitelé ve škole by měli taky. Protože i když jich máte plné zuby, stále to jsou děti.
|
| zufi | 
|
(27.6.2005 15:02:35)
Já přeci neházím všechny rodiče a děti do jednoho pytle,marně hledám jak ste na to přišla.
|
|
|
|
|
| Xantipa | •
|
(21.6.2005 15:34:10)
ještě mě napadlo. Jak bys své dítě připravila na druhý /běžný/ stupeň z toho prvního /vstřícného/.
To např. od 3. třídy: "teď nepůjdeš ven, ale budeš si dělat domácí úkoly a něco se naučíš. A proč? Kluci jsou venku. No, protože na druhém stupni to tak funguje a abys to potom zvládl."
Nebo jak jinak bys dítě připravovala na ten přechod? Tak jako tak, bude to šok. Proč se má přizpůsobovat nevhodnému systému dítě? Vždyť i učitelé mají děti, copak to nevidí?
|
|
| Lenka | •
|
(21.6.2005 18:26:01)
Super, Šárko, tak nejsem na světě sama se svými názory na školu. Možná bychom se měli jako rodiče nějak sešikovat a vytvořit např. občanské sdružení požadující školu láskyplnou, vstřícnou, respektující a zároveň i efektivní. A to co nejdřív, vždyť dětství uteče tak rychle...Že to jde, to už na některých školách dokazují, jde právě jen o to "chtít". A ti ostatní rodiče, jimž osobní štěstí jejich dětí na srdci zas tak moc neleží, nechť nás nekamenují, vždyť oni mají svých škol, vyžadujících zejména poslušný dril, přehršel. Možná, že děti z těch "našich" škol nebudou mít tak ostré lokty a tučné konto, ale jak praví klasik:"Nejen chlebem živ je člověk!" a pravého lidství není nikdy dost.
|
| Šáry | •
|
(21.6.2005 18:37:35)
Lenko,
ono i na to tučné konto možná dojde :o))
Vždyť škola je (nebo aspoň za mne byla) tak brutálně odtržená od praxe, že mi z toho i tehdy běhal mráz po zádech. Kdyby se aspoň v matematice nebo fyzice řešily věci s nějakým vztahem k reálnému životu (třeba spočítat si, kolik m koberce budu muset koupit do tak a tak velkého pokoje), ale to se řešila naprosto stejná problematika na zcela odtažitých příkladech, které nikoho nezajímaly a nikomu nedocházelo, na co by to tak v životě mohl potřebovat, i když v řadě případů skutečně mohl.
|
| Ivana Procházková |
|
(21.6.2005 23:36:14)
Vidíš, Šáry,
a to já si zase myslím, že není až tak podstatné, jestli škola naučí něco z praxe nebo ne (stejně valnou většinu i těch věcí z praxe zapomeneš). Já si myslím, že škola by především měla učit
(i) přemýšlet, používat logiku a rozum,
(ii) vyjadřovat se,
(iii) používat cizí jazyk,
(iv) jak se k sobě vzájemně chovat jako lidi,
(v) chuť ke sportu.
(možná ještě něco, ale už mě nic teď nenapadá)
A je úplně vuřta, jestli se to budeš učit na věcech z praxe nebo na úplných ptákovinách (mě kupříkladu ty ptákoviny zaujaly vždycky mnohem víc, než nějaká suchařina z praxe :)).
|
| Šáry | •
|
(22.6.2005 0:18:10)
Ivule,
souhlasím. Klidně ať se to učí i na kravinách, když budou zábavné a poslouží k lepšímu zapamatování. My jsme se ale často učili na příkladech, které nebyly ani z praxe, ani zábavné. Takové to: když jeden dělník vykopá tři metry příkopu za dvě hodiny, za kolik hodin vykopá sedm dělníků dvacet metrů. To není ani moc z praxe a zábavné už to není vůbec. Je to k ničemu.
Ta praktičnost nebo zábavnost, nebo ještě raději obojí, to není jen proto, abychom vyšli vstříc pohodlnosti žáčků. Pokud je do učení zapojeno víc smyslů (třeba když si budu muset ten vyměřený koberec na modelu taky sama ustřihnout a vměstnat ho do modelové místnosti), nebo city (legrační příklad, kterému se zasměju a je tak absurdní, že si ho zapamatuju), je efektivnější, člověk si to zapamatuje rychleji a pamatuje si to déle.
|
| Ivana Procházková |
|
(22.6.2005 13:56:48)
Jo, ten příklad s dělníkama je fakt trhlý. Přesto ale musím nesouhlasit, že je k ničemu. Pokud se ho dítě učí tak, aby při tom pochopilo nepřímou úměrnost (o tom ten příklad je), a skutečně ji na tom pochopí, tak se tím UČÍ PŘEMÝŠLET (a to je na matice cenné) a je vuřt, jestli jsou to dělňasové v příkopu, nebo kombajnisti na poli a dokonce je jedno, jestli někdy bude muset v životě něco takového spočítat nebo ne.
Pokud se ale jen naučí, jaký vzoreček u těchto typů příkladů použít (a tak se bohužel u nás matika často učí), tak to je s prominutím na ho..o.
|
|
|
|
|
| Šárka | •
|
(21.6.2005 19:39:21)
Změnit školství je oříšek právě proto, že rodičů, kterým to nevadí/je jim to jedno, je pořád ještě dost.
Málokdo vůbec uvažuje nad tím,JAKÁ bude základní škola, většina rodičů uvažuje nad tím, KDE bude - tzn. aby byla v dosahu. Učitelky na zápisu jsou všechny hodné, jinak to ani nejde, takže to sposutě lidí stačí. Stačilo to kdysi i mně, bohužel. A když jsem zjistila, že tudy cesta nevede a že systém školy nezměním, museli jsme změnit školu jako takovou. A dnes jsme v pohodě všichni. Proto já vím, o čem mluvím. Když se vám prvňák vrací domů s pláčem a po roce školu, byť s výborným prospěchem, nenávidí, začnete přemýšlet.
Problém mají rodiče na vesnicích a malých městech. Tam by se skutečně měli spojit. Jenže, jsme zase u toho - kolika z nich to vadí?
|
|
| Jaga10,syn,2 ,5roku | •
|
(25.6.2005 0:00:23)
A já bych prosila ještě takové rodiče:láskyplné, vstřícné a respektující. O dětech ani nemluvě:-). Mám totiž tu zkušenost, že asi dvěma třetinám rodičů s dětmi na ZŠ jde jen o to, aby děti volně neběhaly na ulici. Na rodičovských schůzkách se pokaždé setkám s nějakým otevřeným útokem( ,, No a co, že Vašík střílel po lidech z okna školy vzduchovkou,´´ nebo: ,,no tak do toho květináče načůral´´,či ,, Milánek si v létě na traktoru vydělal 30 000, takže si bude podepisovat úkoly sám ´´apod.)Zdá se vám to k smíchu? Mě už ne, protože Milánek i Vašík na mě potutelně pomrkávají z lavice...
|
|
|
|
| Šáry | •
|
(21.6.2005 18:20:01)
Zajímalo by mě,
jestli ty děti z té alternativní školy OPRAVDU nic neuměly, nebo jestli jejich neúspěch pramenil spíš z neznalosti toho, "co po nich ten učitel chce".
Můj názor na školu v té podobě, co jsem ji většinou absolvovala já, je tento:
Škola je instituce sloužící především k tomu, aby byly děti nějak zaměstnány a neměly čas se toulat po ulicích a vymýšlet blbosti. Způsob výuky je značně neefektivní, protože se musí brát ohled na často značnou různorodost žáků ve třídě, a tak na pět gramů skutečné informace připadá deset kilo balastu a na co by stačila půlhodina, na to se i s tím balastem spotřebují dva měsíce.
Podstatou zkoušení často není zjistit vědomosti dotyčného o dané problematice, ale jeho schopnost odhalit, co chce zkoušející slyšet, a přizpůsobit se tomu. Logické myšlení často není podporováno a někdy je i na škodu. Absolutně jsou opomíjeny souvislosti, tedy ne ŽE k něčemu došlo, ale PROČ k tomu došlo a jak to souvisí s jinými jevy, které se nás dotýkají.
Důsledkem výše uvedeného je nízká funkční gramotnost i spousty vysokoškoláků (tj. dokážou přečíst text, ale s porozuměním a uvedením do souvislostí už mají obrovské problémy). Zde musí skutečně nastoupit rodiče a pokud nechtějí mít z dítětě zglajchšaltovaného pologramota, spoustu věcí mu dovysvětlit po svém.
Jestli je to už dneska jinak, jsem moc ráda. Za mne to bylo bohužel takto a proto souhlasím s článkem, že školní prospěch zdaleka nemá takový význam, jaký je mu učiteli i rodiči připisován, a že nemá cenu mu podřídit volnočasové aktivity dítěte, které jsou při jeho pozdějším skutečném uplatnění mnohdy mnohem cennější.
|
| L+2 | •
|
(21.6.2005 18:56:20)
Sary,
moc dobre a pravdive napsano. Mohu jenom potvrdit.
Musim take pridat sve zkusenosti. Studovalal jsem jednu VS v CR a druhou v UK. Ze ktere skoly, si myslite, ze
a) si vubec neco pamatuji
b) jsem ziskala prakticke zkusenosti ktere mohu vyuzivat temer kazdy den jak v praci, tak ale i v normalnim zivote
c) pochopila jsem souvislosti mezi ruznymi teoriemi a jejich dopad na vysledek
d) jsem nechodila na zkousky se sevrenym zaludkem a z..em.
e) me to vice bavilo
f) jsem si activne vyhledaval i "nepovinne" clanky a literaturu
g) profesori byli partneri a drzeli nam palce pri zkouskach
h) neznalost neznamena lenost(hloupost) ale nepochopeni, tudiz se vysvetluje a pomaha pochopit
ch) nikoho ani nenapadlo, aby opisoval (proc taky, ze, logicke uvahy se nedaji napsat na tahak)
Obe skoly jsem absolvovalal s vybornym prospechem.
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(22.6.2005 11:13:20)
Vidíš, a já jsem měla takovéhle zkušenosti s VŠ tady v Česku, a za totáče - končila jsem v roce 1988. Byly třeba písemky, na které jsme si mohli donést libovolnou literaturu a libovolné poznámky, protože kdo tomu nerozuměl, stejně by mu ty knihy a sešity byly houby platné.
Však my absolventi o téhle škole někdy z legrace tvrdíme, že je nejlehčí ze všech. Nemusíš se nic učit, stačí, když to u zkoušky vymyslíš. :-))))
Hádejte, co je to za školu?
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(22.6.2005 11:22:58)
Tipla bych matfyz nebo jaderku :)
|
| L+2 | •
|
(22.6.2005 13:53:00)
Lido, ja nevim jaka to byla skola, ale matematika asi ne. Pokud ja si dobre pamatuji, nase zkousky z matematicke analyzy zacinaly "definicemi", ktere jsme museli odrikavat jako papouskove a dukazy vet vetsina z nas opsala (1989). Nastesti jsem je vsechny uz zapomela.
|
| Jarča+prcek | •
|
(22.6.2005 14:18:32)
Tak já to zažila na matice, mohli jsme mít jednu A4 z obou stran popsanou čímkoli, pak ji chtěl profesor odevzdat. Mohla to být pěkná sbírka:).
|
|
| Ivana Procházková |
|
(22.6.2005 14:37:21)
A proč jste se papuškovali ty definice, když šlo tak dobře opisovat? Mohli jste je opsat taky, ne?
|
| L+2 | •
|
(22.6.2005 16:47:06)
Ivule,
definice jsme se museli navrcen nazpamet, jelikoz zkouska spocivala v tom, ze pan profesor ti dal vybrat 10 nazvu na zabalenem papirku, ty jsi ho rozbalila pred nim a mela si 5s na to, aby si ze sebe definici vysypala, takze se to opsat nedalo. To bylo sito vubec k tomu, aby si se dostalla k dukazum vet, ktere pak vsichni opsali.
|
| Ivana Procházková |
|
(22.6.2005 17:51:44)
Lído, a to byl matfyz???
(jestli jsem popletla tvoje křesní jméno, tak se omlouvám :))
|
| L+2 | •
|
(22.6.2005 18:05:22)
Ne, ja jsem nerikala, ze to je na matfyz, ja jsem jenom odhadovala, ze to asi nebude matematika.
MMCH. Moje kamaradka, ktera na nasi skolu presla z matfyz ostatne rozdil v metodice vyuky moc nevidela.
|
| Ivana Procházková |
|
(22.6.2005 18:28:10)
Mě ta škola (matfyz) dala hodně. Naučila mě analyzovat problémy, hledat řešení, ptát se PROČ, kriticky uvažovat. A navíc mě bavila. Pravda, z praxe jsem nevěděla ani zbla. Po nástupu do zaměstnání jsem se musela naučit všechno od začátku. Ale naučila. A v praxi občas narážím na absolventy matfyzu na nejrůznějších pozicích a místech, tak si myslím, že nejsem jediná, komu ta škola dala dobrý základ.
|
| Lída,3 kluci a holka |
|
(22.6.2005 21:33:03)
Jasně, byl to matfyz. Absolvent matfyzu je taky třeba současný ředitel Městské knihovny v Praze - chodil se mnou do kroužku :-))
|
| JaninaH |
|
(22.6.2005 21:52:03)
Lído,
jo, jo, všude jsou, i ve vysoké politice (Igor Němec, Benda, Koukal), i v televizi - se mnou chodil do ročníku Zákopčaník, už tehdy měl "slunce v duši" :-)
J.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ivana Procházková |
|
(21.6.2005 23:18:00)
Šáry,
s musím souhlasit.
Nic z toho, co mě v současnosti živí, jsem se nenaučila ve škole (aspoň pokud jde o znalosti).
Musela jsem vystudovat 2 VŠ, abych došla k závěru, že není podstatné, co do vás ve školách narvou, ale jakým způsobem se naučíte používat rozum, řešit problémy, přistupovat k složitějším situacím. I to škola učí, bohužel ne prvoplánově, ale vyplyne to jako vedlejší efekt (a jenom někdy). Téměř nikdy jsem se za svá školní léta nesetkala s tím, že by škola učila způsob a přesnost vyjadřování.
Kdysi jsem chtěla být píučka, aprobace M, F. V těch dobách jsem si říkala, že fakt budu tu matiku učit tak, aby se děcka díky ní učily myslet, ne aby se učily, jak se řeší mat. příklady. No, píučka nakonec nejsem, takže žádnou revoluci nedělám. Ani nevím, jestli se na tom ve školách už něco začalo měnit nebo ne..
I.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)