Líza |
|
(27.4.2005 9:26:26) Evčo, tímhle článkem jsi mi tak hezky poléčila jedno moje trauma... :-)
Ne že bychom se v nedávné době stěhovali - v současném bydlišti jsme už 4 roky. Ani za 4 roky ovšem některé knihy neopustily krabice, protože tolik knihoven prostě nemáme a nebudeme mít. To mě nepálí, tak jsou v krabici na skříni nebo pod postelí a je to. Co mě deptá víc, je takové to "stěhování v bytě". Nejdřív nebyl jeden pokoj provozuschopný. Pak jsme ho vymalovali, vybavili nábytkem a šoupli tam tříletou dceru. Pak se narodilo miminko a někam se dávala postýlka, přebalovák...něco muselo stranou, něco rozložit a schovat. Miminko vyrostlo. Postýlku odvézt, postel starší dcery prodat, vymalovat druhý pokoj, smontovat palandu, koupit psací stolek, přetahat skříně, děti sestěhovat, přetáhnout letiště do bývalého dětského pokoje....nemusím v podrobnostech pokračovat, asi to všichni znají. přestěhování pokojů proběhlo před víc než měsícem. Furt se všude válejí tuny blbostí, které ještě stále nemají svá místa a asi ani nikdy mít nebudou (a že jsem toho vyházela...stejně se nic nikam nevejde). Takže počítám, že nejmíň půl roku bude tenhle stav trvat, než mi buď prdnou nervy a všecko, co není ve skříních, policích a bedýnkách, vyhážu, nebo mě napadne znova přeorganizovat celý byt.
Ale když si čtu o nevybalených věcech po roce od stěhování, najednou si připadám normální a už si za ten binec nenadávám :-)))
|
EvčaK |
|
(27.4.2005 9:38:55) Lízo, nynější sousedi nad náma rekonstruují byt. Paní chodí přes den do práce a po večerech uklízí, přehazuje, přeskládává.... Mluvila jsem s ní a byla vážně zdeptaná. To byl jeden z důvodů. proč jsem s článkem začla. Myslím, že rekonstrukce už delší dobu obývaného bytu, může být daleko horší, než to stěhování. Problém je, kam ty věci dát, aby se mohlo pracovat. Taky žít delší dobu, byť pár týdnů, v chaosu, vždycky to člověka rozhodí. Za těch pár let neustálého stěhování jsem si navykla jednou za čas všechno probrat a věci, co pravděpodobně nebudeme potřebovat nebo jsme delší dobu (2 roky) nepotřebovaly, bez milosti vyházet nebo darovat. Mám ráda vzdušný byt a co nejvíc životního prostoru. Takže jakmile se z bytu začne stávat skladiště, propadám "depresím". A já reorganizuji alespoň část bytu, každé 3 měsíce. Kvůli malým prostorám to byla nezbytnost, na druhou stranu mě to těší. Horší to má pak manžel, když chce něco najít:-)
|
Pawlí |
|
(27.4.2005 10:04:27) Tak na "dočasné" umístění věcí máme půdu, radši si ani nepředstavuji jaké to bude stěhování až tam jednou budeme chtít dělat půdní vestavbu. Ale dětský pokojík stále budujeme a to mám 6 neděl před termínem, takže asi tak :-).
|
EvčaK |
|
(27.4.2005 10:13:48) Tak to Pawli klobouk dolů. To my sjme věděli, že se budem stěhovat už loni v létě, ale nechali jsme to až na jaro. V srpnu se nám narodil nejmladší. Tak abych se stihla do stěhování trochu zregenerovat a ještě, že tak.
A ta půda - tchánovci na podzim vyklízeli půdu. Neměla jsme pocit, že by tam měli nějaké obrovské množství věcí, ale normálně se jim po vyklizení zdvihl strop. Tak to jsem zírala.
|
Pawlí |
|
(27.4.2005 10:23:17) No já mám děsně šikovného chlapa, ale občas trnu hrůzou že se to nestihne :-). Náš prvorozený s námi dodnes spí v manželské posteli protože nemá vlastní Zubatá z Kolji by nás hnala :-).
|
Líza |
|
(27.4.2005 10:40:17) No můj manža měl před narozením první dcery výborný nápad, že vymalujou se sousedem náš byt, zatímco budu v porodnici. To jsem ho teda hnala, rovnou jsem mu řekla, ať si pak vezem dovolenou, protože já budu v blázinci s laktační psychózou :-))))))))
|
Pawlí |
|
(27.4.2005 10:49:40) Tak to ten můj vybalil co se dalo a ještě stihl postavit postýlku a udělat spoustu dalších věcí. Nevím kdy skoro pořád byl s námi v nemocnici. Jen teď jsem mu říkala ať si nemyslí že stihne udělat pohlahy, vymalovat a postavit nábytek během těch pár dnů kdy budeme v nemocnici :-).
|
|
|
Wer | •
|
(27.4.2005 11:13:40) Pawlí, neboj, když se to nestihne, tak se to dodělá za pochodu. My jsme se stěhovali do našeho současného (ale určitě ne posledního) domova na začátku července - a termín jsem měla koncem srpna. Bylo to dost náročné, hlavně pro partnerské vztahy (přesně jak to popisuje EvčaK). Když k nám přišla dětská doktorka na první poporodní návštěvu a z každého rohu na ní koukala halda banánovek, tak jsem se trochu styděla.... Teď už je to všechno pryč, spíš řeším, jak se vejít do 1+1. Taky bysme potřebovali dětský pokojíček...
|
Pawlí |
|
(27.4.2005 11:29:28) Wer, mě je jasné že se to "někdy" dodělá, ale pro klid mé duše by jsem opravdu ráda místo kam by jsem postavila dětskou postýlku. Nevadí mi že v koupelně je sice rohová vana ale nad ní jedna řada dlaždiček ani to že jsem ještě nedávno vařila v jiné místnosti než jsem měla kamna (takže jsem všechno přenášela jak kočka koťata!), ale ten věčný stavební prach a uklízení které snad ani nemá cenu protože nepořádek se snad objevuje z meziprostoru mi fakt začíná nevyhovovat:-).
|
|
|
|
|
Líza |
|
(27.4.2005 10:13:52) My jsme dočasně umisťovali věci na prosklenou lodžii. Ale není to ono :-), nějak se to tam hromadilo a nebyla jsem schopná manžela přimět ať to odveze. (Pak přijela tchýně, mrkla jedním okem na balkon, druhým přísně pohlédla na manžu a už to bylo...jo tak takhle ho vycepovanýho nemám :-))))
|
Ivana | •
|
(27.4.2005 11:12:19) Stěhování je opravdu věc zásadní.Z prvího podnájmu jsme se přestěhovali tak, že jsme vše strčili do 4 igelitek. z druhého už jsme jeli plným autem s narvaným vozíkem a z toho třetího jsme to odváželi cca měsíc a protože nebylo kam to složit holt jsme něco strčili k rodičům mým něco k rodičům manžela, k babičkám a na chatu. Člověk je hrozný sysel:o)) . Teď už bydlíme 3 roky ve svém ale občas rodiče najdou v bytech nějaké naše krabice... tak to vezmem a vyhodíme. Když teď čekáme přírustek do rodiny a to hned dvojčata rodiče pořád špekulují kam dáme ty skříně pro děti. Nic neříkám, pevně jsme se rozhodli,že skříní bude minimálně abysme "museli třídit a vyhazovat" .Je to ta nejlepší strategie proti syslení.
|
|
|
|
MartinaNov (dva rošťáci |
|
(29.6.2008 21:58:46) právě jsme dokončili rekonstrukci bytu. Vlastně totálku. Jelikož se dělala i nová elektřina, nemohli jsme tady zůstat s dvouletým synem. Takže jsem všechno zabalila a přestěhovali jsme se. Část věcí do sklepa, část k babičce. My k mým rodičům. Za dva měsíce všechno zpátky. Pravda, do "nového". Jenomže všechno je jinak. Nová kuchyňská linka, skříňka v koupelně, šatna. Takže nejen všechno vybalit, umýt, vyprat.... ale taky vymyslet, co kam uložit. S prďolou za zády. Když s ním jdu ven, nevybaluji, když ho uspávám, taktéž.... Dny ubíhají a po bytě se válí stále spousta nevybalených (nevybalitelných??????!) krabic. Nemá to konce a je to docela depresivní. Už bychom chtěli normálně žít, pochlubit se novým bytečkem.... No snad to brzy dodělám. Ale máme to tu krásné
|
|
|
Martina, dvě dcery | •
|
(2.5.2005 10:36:44) Krabice rok po stěhování? Těší mě, že nejsem sama, kdo na tom tak je. Krabice s knížkama, krabice se zbytečnostma, který si manžel prosadil přestěhovat, kbaice já nevím s čím... Je jich celkem sedm a překážejí na podlaze dokonce i v obýváku. A ložnice dodnes nezařízená, protože se tam musí udělat podlaha. Ale jsme konečně pryč z Prahy a já už odmítám nechat se takovejhlema "prkotinama" střesovat. Howg!
|
Líza |
|
(2.5.2005 11:03:10) Martino, ty máš ty krabice SPOČÍTANÝ??? Tak to jsi fakt dobrá, já sice mám od stěhování dýl, ale kolik krabic zůstává v koutech a pod postelema, o tom nemám páru :-)
|
|
|
chrobi | •
|
(14.4.2009 3:00:13) díky za tvůj příspěvek, my se přestěhovali před 8 lety, minulé bydliště jsem opustila bez rozloučení, byla jsem na operaci a z nemocnice jsem už jela do nového, balil manžel, spousta věcí dodnes zůstala v krabicích, jelikož taky pořád ještě rekonstruujeme tak to nijak neřeším, jen občas si říkám, jestli někdy všechny věci najdou své místo a kdy konečně v naší domácnosti bude nějaký řád
|
|
|