| Evelina | •
 |
(19.1.2005 9:53:45)
Ahoj maminky.
Jak to tady ctu do kolecka do kolecka tak jenom sama stiznost a obcas nejaka chvala.Chapu to a plne souhlasim.Taky jasem si tady postezovala na svuj porod.Ale nebylo by lepsi si jit primo postezovat na dane porodnicke pracoviste kde jste rodili?Nebo napsat dopis primo na reditelstvi dane porodnice?
Kdyby kazda maminka napsala dopis jak to tady ctu,verte ze by se zacalo neco dit s personalem.Vim o cem mluvim!
Proto prosim delejme neco proto abychom se citili dombre.Otevrme si pusu a dejme vedet ze i my " pacienti" mame narok na informace,uctu,pochopeni,toleranci a individualni pristup.Vsem krasny den.
|
| Xantipa | •
|
(19.1.2005 12:19:19)
Evelino promiň, ale stěžovala sis někdy na postup zdravotnického personálu_
Já ano. Někde jsem už psala, co prováděli se mnou u mého druhého porodu. Asi 14 dní po propuštění /ten čas jsem potřebovala se dát trochu dohromady, abych byla vůbec schopna reagovat s chladnou hlavou/ jsem podávala oficiální stížnost na chování por.asistenky a na zanedbání péče. Nejprve mi sdělili, že se záznamy někam ztratily a bylo ticho. Když jsem se asi po měsíci znovu ozvala, pozval mě pak ředitel a dokonce před mým manželem mi řekl, co prý chci, dítě mám zdravé a já jsem to přece taky přežila a "dokonce" prý mohu mít další děti. Co by za to jiné ženy daly, tak ať je už neotravuju. Oficiální odpověď zněla v tom smyslu, že nic nebylo zanedbáno a chování por. asistentky bylo profesionální. Požádala jsem o písemný záznam o porodu, což mi vydali nějaký stručný výtah/prý v souladu se zákonem/ a lékař, kterému jsem toto předložila, mi řekl, že o komplikacích, které jsme mu s manželem popsali, tam není ani zmínka. Podle tohoto záznamu byl porod vlastně naprosto bezproblémový.
Tak prosím Tě nepiš, ať si nestěžují ženy na internetu, ale přímo v nemocnici. Ono totiž stěžovat si v nemocnici má stejný smysl jako stěžovat si na nádraží.
|
| Líza | 
|
(19.1.2005 12:35:33)
Xantipo, myslím, že nemáš pravdu. I ty stížnosti, které se směrem ke stěžovateli jaksi "ututlají", mají vnitřní dopad v té organizaci, přešetřuje se postup těch zdravotníků. Musejí se zodpovídat svým nadřízeným, někdo jiný zkoumá, jak postupovali, kontroluje se dokumentace apod. A i když to nakonec vyšumí do ztracena z tvého hlediska, v té organizaci to může mít dopad, o kterém nevíš. Přinejmenším takový, že určité chování už budou do budoucna brát jako "riskantní", protože si zas někdo může stěžovat a dělat jim problémy. Třeba. Efekt té stížnosti nikdy není úplně nulový.
|
| Pavlína | •
|
(19.1.2005 15:12:15)
Muj nazor je,proc si nestezovat???
Pokud je opravdu chovani porodni asistentky,lekare nebo sestricek na sestinedeli natolik zle, ze v mamince nebo pacientce zanechava natolik negativni postoj, tak potom je to namiste!
A psala bych jak primari oddeleni a vrchni sestre, tak primo rediteli nemocnice....
Melo by se to setkat s odezvou...Zdravotnici kterych se to tyka jsou povini se pisemne vyjadrit k cele zalezitosti!
Vim to, jelikoz jsem zdravotni sestra,i kdyz na jinem oddeleni ne na porodnici.
Jedna z kolegyn se tak musela zodpovidat, jak u nadrizenych, tak potom pisemne primo pacientovi.
A postih to ma minimalne na osobnim ohodnoceni.
Ale proc to nenapsat i do diskusi,alespon si mi maminky ,ktere jeste zkusenost s porodem nemame, muzeme udelat obrazek...P.
|
| Misa3 | 
|
(26.1.2005 18:49:56)
Mam obavu, ze stezovat si nema smysl, ani jsem nezaregistrovala jakekoli zmeny po a pred stiznosti. Pravda, ja si moc nestezuji neb se nechci dostat do Cernych stranek problemovych pacientu( tohle berte klidne jako vtip). Postezovala jsem si jen jednou k organizaci chranici prava pacienta a to tehdy, kdyz jsem byla jednim z šéfů interny propustena den ze dne domu, kdyz jsem byla na jeho oddeleni hospitalizovana pro plicni embolii. Proste jsem se mu zdala malo dusna a to, ze na scintigrafii zjistili jakesi vypadky casti plic a defekty vypadajici jako embolie se mu proste nezdalo smerodatne. Zajimave bylo, ze behem vysetreni jsem byla poslana i na egrometrii. Pri druhem plicni embolii zpochybnil vysledek sveho kolegy a spiralni CT plic zase neuznal jako dost smerodatne a poslal me na scintigrafii po druhe (mnohem mene presne vysetreni nez byla ta spinalni CT). Tam zjistili tromby tri, misto jednoho, coz ho asi konecne uklidnilo. Uznala jsem, ze dalsi stiznosti nemaji smysl, uz tehdy, kdy jsem se ptala lekare, ktery prvni scintigrafii popisoval a ktery mi vynadat, ze onen vedouci muz z interny( ani me nenapadne, abych psala presne jeho hodnost) tomu prece rozumi lepe, tedy ne lepe nez ja, ale lepe on=nez ten lekar, ktery to popisoval. On te doby pokud se s tim lekarem potkame nevrazive na sebe koukame. O zadnem jinem dopadu nevim, napr. ze by sel do sebe a rekl si: (asi) jsem udelal chybu...No, to by bylo velmi pekne, ale mam dojem, ze do sebe nepujde, nebot patrne nema kam.
Holt zdravotnictvi mame takove, jake nam ho nasi lekari udelaji... A je mozne, ze dojem, ze mnoho lekaru by chodilo do prace mnohem radeji, kdyby na ne necekali ti protivni pacienti, bude asi vysledek toho, k cemu jejich studium smerovalo, tedy vec spolecnosti, protoze kvalita kazde spolecnosti se pozna podle toho, jak je postarano o jeji nejslabsi. V kazdem pripade se empatie spolecnosti odrazi na peci o postizene, nemocne, o rodici zeny a deti, o stare lidi atd.
|
|
|
|
|
| Xantipa | •
|
(19.1.2005 12:19:35)
Evelino promiň, ale stěžovala sis někdy na postup zdravotnického personálu_
Já ano. Někde jsem už psala, co prováděli se mnou u mého druhého porodu. Asi 14 dní po propuštění /ten čas jsem potřebovala se dát trochu dohromady, abych byla vůbec schopna reagovat s chladnou hlavou/ jsem podávala oficiální stížnost na chování por.asistenky a na zanedbání péče. Nejprve mi sdělili, že se záznamy někam ztratily a bylo ticho. Když jsem se asi po měsíci znovu ozvala, pozval mě pak ředitel a dokonce před mým manželem mi řekl, co prý chci, dítě mám zdravé a já jsem to přece taky přežila a "dokonce" prý mohu mít další děti. Co by za to jiné ženy daly, tak ať je už neotravuju. Oficiální odpověď zněla v tom smyslu, že nic nebylo zanedbáno a chování por. asistentky bylo profesionální. Požádala jsem o písemný záznam o porodu, což mi vydali nějaký stručný výtah/prý v souladu se zákonem/ a lékař, kterému jsem toto předložila, mi řekl, že o komplikacích, které jsme mu s manželem popsali, tam není ani zmínka. Podle tohoto záznamu byl porod vlastně naprosto bezproblémový.
Tak prosím Tě nepiš, ať si nestěžují ženy na internetu, ale přímo v nemocnici. Ono totiž stěžovat si v nemocnici má stejný smysl jako stěžovat si na nádraží.
|
| ká | •
|
(19.1.2005 13:48:43)
Já mám s Podolím jednu zkušenost a to s problémovým těhotenstvím - od 28. týdne rizikové oddělení, kde sestry byli super, primář Buben byl taky naprosto užasnej, doktrka Andělová byla chladná, nekomunikativní osoba /lékaři si v Podolí dělají tak zv. kolečko, takže co měsíc to jiné oddělení/, potom jsem bohužel zažila Dr.Hanáčka, který byl "děsnej frajer" a po měsíčním pobytu na oddělení se mně zeptal "co tu vlastně dělám?" - a to jsem byla zrovna po velmi náročném víkendu stráveném na monitorech, které pořád vycházeli špatně, mimo to mě doktor vyšeztřoval vnitřně přímo na pokoji, kde byla spolubydlící/klid na lůžku jsem neměla/ apd. Sestry bohužel měli většinou moc práce, oddělení v této době bylo dost narvané a hlavně samé komplikované případy, možná i proto zapomínali nás posílat na UTZ. Bohužel právě možná kvůli tomu měl můj syn tolik komplikací, protože když už jsem si jednou ten UTZ vynutila/po 3 dnech zapomínání/, tak mě hnali z něj rovnou na sál na akut. cís.řez.Naštěstí jsem se během pobytu velmi "spřátelila" s paní psycholožkou Gabrielovou, která chápala všechny moje obavy a nutila i doktory i sestry, aby mi všechno vysvětlovali, popř. mi zjišťovala výsledky vyšetření a opravdu byla obrovskou oporou a spřízněnou duší.
Pří CS jsem si mohla zvolit anstezii - zvolila jsem epidurál-anestezioložka byla moc milá paní a celou dobu si se mnou povídala. Syna jsem hned neviděla, protože nedýchal, měl i špatné Abbgar skore, ale ještě na sále mi ho ukázali a pak s ním šli na nov.Jipku - narodil se v 34.týdnu, měl 2,1 kg a 46 cm. A já jsem skončila na JIPCE. To bylo cca 17 hod. Od té doby jsem o synovi nic nevěděla až do dalšího dne do poledne Teprve potom, co mně převezli na gynekologii /jinde nebylo místo, ale bylo nás tam dohromady 5 po CS s nedonošencema/, tak mi za mnou přišel Mudr.. Straňák, vysvětlil mi, že syn přestal dýchat a vyskytli se další komplikace a že je teď na RES.Bohužel jsem po porodu nebyla schopná vstát a chodit, takže ještě že přišel přítel, který mě tam odvezl na křesle. Na Res mě pustili i s křeslem a sestry i lékaři tam byli velmi ochotní, mohla jsem se ptát na co chtěla, kdykoliv, byli ochotní kvůli mně vzbudit doktora v noci, když mi nebylo něco jasné a ten mi s úsměvem na všechno odpovídal....stejně to fungovalo potom i na Jipce/novorozenecké/, kde péče byla výborná, na kojení se tam až tak moc nedbalo, i když jsme to zkoušeli. Na oddělení gynekologie to byla bohužel katastrofa a snad nejhorší zážitek. Jídelníček nevhodný pro kojící matky-ale naprosto. Bohužel tam nikdo nerespektoval, že jsme matky a že kojíme, sestry nám nadávali, když jsme chodili za dětma - hlavní byla pro ně vizita a nic na skřínkách v pokoji. Nikdo nám nevysvětlil nic o kojení poslali nás na novorozenecké, aby nám to tam vysvětlili, potom nám ale vrchní sestra opět vynadala, co jsme si to dovolili...., lahve na odstříkávání mléka atd. jsme si museli shánět sami po jiných odděleních - asi už si ani na všechny hrůzy nevzpomínám....
Nakonec jsme se dostali na oddělení K3, kde to bylo fajn, byla jsem se synem sama na pokoji, sestry a doktorky docházeli tam. Bohužel tam vládli starší sestry, takže názory na všechno se tam zastavili tak před 30-ti lety, stejně jako vybavení oddělení.Návštěvy však byli téměř kdykoliv.Myslím, že pro maminky malých dětí je to super oddělení, protože se s miminkem sžijou před odchodem domů. Jediné co mohu vytknout je, že mi nikdo nevysvětlil, na jaké vyšetření odnášejí mého syna a co vlastně všechno muý je/není, hrozí/nehrozí. To jsem se dozvěděla vlastně až z propouštěcí zprávy.
Ale příště půjdu do Podolí znova a to především kvůli péči o nedonošence a vůbec péči o miminka. Myslím, že na tohle jsou tam dobří. Jinak znám plno lidí, kteří tam rodili a nemůžou si stěžovat, takže je to hodně o lidech a taky o náhodě.
|
| Petra + 15ti měsíční syn | •
|
(20.1.2005 10:36:46)
Ahoj,
já jsem rodila spontálně u Apolináře o 8 týdnů dříve (těhotenství jsem měla bez komplikací až do dne porodu). Moje zkušenost je spíše kladná. Porod byl bez problémů, celou dobu byl manžel u mě a moc mi pomáhal. Po porodu jsem syna 2030g a 45 cm i vyděla, apggar score měl 10 což je u takto nedonošených dětí dobrý stav, pak jsem ho vyděla za 2 hodiny už na JIPu. Docela mě překvapilo, že taková porodnice jako Apolinář nemá na šestinedělí zvláštní pokoj pro maminky nedonošenečků (je tam jeden pro 3 maminky, ale tam se dostat je dost obtížné), mě po porodu daly na P3 do pokoje mezi maminky s miminama. Musím přiznat, že ten týden co jsem tu byla byl nejdelší v mém životě a ač na mě byli všichni milý a personál byl příjemný a profesionální, tak jsem velmi špatně snášela prázdnou postýlku vedle mé postele. Po týdnu mě přeložili na gynekologii, kde jsem byla na pokoji sama a bylo to lepší, manžel mohl na pokoj, měla jsem tam i TV, takže když jsem čekala do půlnoci na krmení , tak jsem se nenudila. Po dalším týdnu jsem se dostala konečně na výše uvedený pokoj. Péče o syna byla super a profesionální, nemůžu si na nic stěžovat, jen já bych uvítala více informací o stavu svého syna a vyšetřeních, které mu dělají. V porodnici jsem byla 4 týdny a moje pocity jsou ještě dnes smíšené. Nikdo mi nevysvětlil důvod předčasného porodu a jaká je pravděpodobnost opakování u druhého dítěte. V každém případě pokud budou u druhého těhotenství nějaké komplikace, tak půjdu k Apolináři neboť blaho dítěte je pro mě důležitá a zde se mu dostane té nejlepší péče. Všem nastávajícím maminkám přeji krásné a zdravé miminko a jen dobré zkušenosti z porodnice, kterou si vyberou. A všem ostatním mnoho zdraví a štěstí.
|
| Kopretin@ | 
|
(26.1.2005 20:48:05)
Já taky rodila v Podolí císařem. Nebudu Vás nudit popisem proč a jak,protože si myslím,že jsem měla a mohla rodit normálně,ovšem nechala jsem se zlomit. Vůbec mi nedali šanci. Jde mi však o popis oddělení. Byla jsem na JIP,zářivky celou noc,pořád šrumec atd. „Naštěstí“ tam byl důležitější případ a tak jsem se s radostí přesunula na „pocísařské“ oddělení. Měla jsem dojem,že mimi je moje,ale bylo asi majetkem nemocnice. Prosila jsem,ať mi mou holčičku nosí častěji,ale byla jsem setřena,že není proč a že jim to nevychází,mají moc práce… Těch pár minut zhruba 4Xdenně-to bylo peklo. Odnesli nám je a my s vlhkýma očima počítali minuty do dalšího slíbeného termínu. Naslouchali napjatě,jestli pláč ze „skladu“ miminek je nám známý,nebo zda-li je cizí,ale ještě jsme ty naše broučky vlastně neznali. Ihned po nástupu do porodnice jsem avízovala,že mám vpáčené bradavky a velkou touhu kojit. Doslova jsem otravovala každou sestru o pomoc,ale bohužel. Kojení nám bylo vysvětleno samoukou,dle videa,ale samozřejmě jsem musela podepsat,že mě poučili. Některé sestry byly k miminkům dle našeho názoru hrubé,nedodržovaly desatero o kojení atd. Mé holčičce dali hned první den Nutrilon,nechápu proč??!! Jedna byla milá,ovšem druhý den měla volno a já stále nekojila. Nenechali nám je ani minutu navíc,prý proto,že nám ještě neukázali přebalování-sranda co?? Vše nebylo zlé,sestry které se starali o nás maminky byly skvělé,ochotné a usměvavé celou noc,přestože nás omývaly a dělaly i jiné nehezké ůkony. Já bych však zvládla hrubé zacházení,ale pro mimi jsem chtěla jen to nej. Druhý den se uvolnil nadstandard v klasickém oddělení šestinedělí a tak jsem se zaťatými zuby doskákala dolů a měla jsem holčičku u sebe. To byl nejlepší balzám na jizvu. Po třech dnech jsem konečně zjistila,že je to vážně holčičkaJ. Pupík už neměla,smolku už nekadila-bylo mi to líto. Já taky rodila v Podolí císařem. Nebudu Vás nudit popisem proč a jak,protože si myslím,že jsem měla a mohla rodit normálně,ovšem nechala jsem se zlomit. Vůbec mi nedali šanci. Jde mi však o popis oddělení. Byla jsem na JIP,zářivky celou noc,pořád šrumec atd. „Naštěstí“ tam byl důležitější případ a tak jsem se s radostí přesunula na „pocísařské“ oddělení. Měla jsem dojem,že mimi je moje,ale bylo asi majetkem nemocnice. Prosila jsem,ať mi mou holčičku nosí častěji,ale byla jsem setřena,že není proč a že jim to nevychází,mají moc práce… Těch pár minut zhruba 4Xdenně-to bylo peklo. Odnesli nám je a my s vlhkýma očima počítali minuty do dalšího slíbeného termínu. Naslouchali napjatě,jestli pláč ze „skladu“ miminek je nám známý,nebo zda-li je cizí,ale ještě jsme ty naše broučky vlastně neznali. Ihned po nástupu do porodnice jsem avízovala,že mám vpáčené bradavky a velkou touhu kojit. Doslova jsem otravovala každou sestru o pomoc,ale bohužel. Kojení nám bylo vysvětleno samoukou,dle videa,ale samozřejmě jsem musela podepsat,že mě poučili. Některé sestry byly k miminkům dle našeho názoru hrubé,nedodržovaly desatero o kojení atd. Mé holčičce dali hned první den Nutrilon,nechápu proč??!! Jedna byla milá,ovšem druhý den měla volno a já stále nekojila. Nenechali nám je ani minutu navíc,prý proto,že nám ještě neukázali přebalování-sranda co?? Vše nebylo zlé,sestry které se starali o nás maminky byly skvělé,ochotné a usměvavé celou noc,přestože nás omývaly a dělaly i jiné nehezké ůkony. Já bych však zvládla hrubé zacházení,ale pro mimi jsem chtěla jen to nej. Druhý den se uvolnil nadstandard v klasickém oddělení šestinedělí a tak jsem se zaťatými zuby doskákala dolů a měla jsem holčičku u sebe. To byl nejlepší balzám na jizvu. Po třech dnech jsem konečně zjistila,že je to vážně holčičkaJ. Pupík už neměla,smolku už nekadila-bylo mi to líto. Jídlo mivelice chutnalo a týden utekl jako voda,ale dušička bolí stále.
|
| Kopretin@ |
|
(26.1.2005 20:54:19)
Chybička se vloudila,hupslo to tam dvakrát za sebou. Pardóód.
|
|
| Katka + Anicka 02/04 | •
|
(26.1.2005 22:18:01)
Mam hodne podobnou zkusenost z Podoli na "pocisarskem odd.", nektere detske sestry tam byly opravdu hrube, jecely na deti jako napr. - ty mala cuzo uz se konecne k tomu prsu prisaj, nebo - ten vas frajer buli tak ze nam snad zbori oddeleni, kdyz maminka reagovala slovy - tak mi ho noste casteji, bylo ji receno, ze by miminko bolelo brisko, ze to staci po trech hodinach, pak jsme ale zjistili, ze miminka prikrmuji a cpou jim dudliky :o(
|
|
|
|
| Valeri + syn 8měs. | •
|
(22.1.2005 11:27:56)
Souhlasím,že hodně je to o náhodě.Já jsem byla v Podolí maximálně spokojená,i když některé mé známé tam tak spokojené nebyly.Překvapil mě tvůj dojem z Dr.Hanáčka.O mě se vzorně staral celé těhotenství a byl i při mém porodu.Určitě si nemyslím že ze sebe dělá "děsnýho frajera".Vždycky byl milý,ochotný a udělal pro mě maximum.A stejně se choval i k jiným pacientkám.Po porodu jsem si vzala nadstandartní pokoj a nelituji toho.Měla jsem vlastní sprchu a WC,návštěvy tam mohly být 24 hodin denně,malého jsem měla u sebe a nikdo nás nerušil, sestra přišla hned na zavolání a vysvětlila mi vše co jsem chtěla.
|
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen | 
|
(19.1.2005 14:38:29)
Souhlasim s Xantipou; v dnesni dobe tomu bohuzel tak ve vetsine pripadu je:-( Nemam osobni zkusenost, ale z blizkeho okoli.
Krome toho - pokud si clovek stezuje POUZE v porodnici (nebo treba i na vyssich mistech), a ma to stesti, ze treba zrovna tu jeho stiznost uznaji jako opravnenou, tak pak nastane dalsi vec - zda dotycny personal nejak "potrestaji". A i kdyz je tedy v nekterych pripadech ucineno spravedlnosti za dost, tak to stejne zustane vicemene "interni zalezitost". Pokud clovek projevi svou nespokojenost verejne, ma to mnohdy rychlejsi ucinek. Je dokazano, ze negativni reklama se siri 4x rychleji nez pozitivni - a to se jedna pouze o ustni podani. A nejsme to jen my Cesi (ze jsme znami tim, ze si porad na neco stezujeme). Tedy vseobecne plati - s pozitivni zkusenosti se clovek sveri jednomu a s negativni 4-5 lidem! V dnesni komunikacne vyspele dobe uz je to vsak mnohonasobne vyssi cislo. Myslim si, ze maminky zrovna na rodine jsou vdecne za kazdy komentar k jednotlivym porodnicim...
|
| Líza |
|
(19.1.2005 14:49:58)
Lucko, ano, s tím naprosto souhlasím. Když o tom lidi nebudou mluvit, další si nemohou dát pozor. Jen jsem chtěla dodat, že výsledky stížnosti nemusí vidět ten, kdo si stěžuje, a přesto ta stížnost přímo na místě bude k něčemu dobrá.
|
|
|
| Sylvie | 
|
(19.1.2005 22:02:37)
Xantipo, já myslím, že stížnosti smysl mají. Jo, jo, jedna vlašťovička jaro nedělá... ale když se jich sleze víc... Fakt je ten, že na manželovu stížnost reagoval primář stylem, že manžel měl něco jako halucinace z rozrušení ;o) To byla taková ta poslední kapka, co mne vytočila natoli, že jsem si taky stěžovala. Na Rodině jsem si všimla, že zhruba čtvrt roku po mé stížnosti se tu objevily reakce, dle kterých se změnily aslepoň některé z věcí, na které jsem si stěžovala. Z jiných příspěvků (i aktuálních) mám pocit, že ty změny nejsou zas až tak zásadní, takže i nadále pro mne platí, že nejlíp je se té porodnici vyhnout... no, ale lepší něco, než nic, ne?
Jinak ale souhlasím i s tím, psát veřejně i negativní zkušenosti. Jsem přesvědčená, že i těhule mají mozek a dokáží si vybrat, co ze stížnosti je pro ně podstatné a co ne... a který příspěvek jim nic neřekne... a z kterých pochvalných příspěvků jim naskakuje husí kůže a říkají si - "Bože, rač mě u mého porodu ušetřiti tohoto vychvalovaného ´dobra´ " :o)
S.
|
| Lída, dcera 15 měs., syn 3,5 roku | •
|
(22.1.2005 23:22:19)
Tak to je přesný:) Přesně to si někdy u těch pochvalných příspěvků říkám.
|
|
|
| Misa3 |
|
(28.1.2005 17:45:03)
Hmmm...Reditel asi skutecne nechape, proc si stezujes, kdyz jste to i vlastne s mimi oba prezili. Hruza pomyslet, co by se asi z jeho hlediska muselo stat, aby Tvou stiznost uznal jako opravnenou. Asi jedine, co se s tim da delat, je se pri pristim tehotenstvi obratit na porodnici s lepsi povesti doporucovanou vetsim poctem lidi jako dobra s velmi erudovanym a prijemnym personalem. Jinak me nenapada, ze by slo neco delat. Na rozdil od jinych statu zde neni zavedena moznost si na lekare stezovat a ani soudy nevedi, jak se k nekolika ojedinelym pripadum postavit, viz pan s odstranenou chybnou ledvinou, zeny po operacnim zakroku na mocovem mechyri, ktere ochrnuly atd. Skutecne by bylo dobre se vic zapojit do otravovani poslance, ktery ma na starosti zdravotnictvi a donutit ho k zamysleni na celou situaci. Ale vidim to na hoooodne dlouho.
|
|
|
| Jana | •
|
(19.1.2005 20:26:48)
Na Podolí jsem si stěžovala i v tisku, byla jsem si i osobně stěžovat(r.1999).Z příspěvků je vidno, že jsem asi byla jediná.
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)