| Marta | •
 |
(5.10.2004 11:28:25)
Tak mě článek inspiroval k otázce, kdo vlastně chodí to té školy, děti, nebo rodiče? Trochu to vypadá, že dítě chodí do školy jen proto, aby nosilo domů úkoly pro maminku a tatínka. Proč vlastně musí mít děti podepsané v deníčku kde co? K čemu to slouží? Nezačne se náhodou dítě spoléhat na to, že maminka zjistí a připomene mi že mám úkol, vždy´t mi ho musí podepsat? Nebylo by pro rozvoj samostatnosti dítěte vhodnější upozornit paní učitelku ve škole, že dítě, nikoliv já, rodič, jsem zodpovědný za své domácí úkoly atd? Pro paní učitelky je určitě pohodlnější spoléhat se na to, že zodpovědnost za splněné úkoly přebírají rodiče, ale je to tak správné?
Samozřejmě omluvenky jsou jiná kategorie, tam je to bez diskuse.
Jistě, první třída je nápor pro celou rodinu, proč si ale uměle přidělávat stres? Já chodím do práce za kterou jsem zodpovědná, a práce dítěte je zase škola, za tu si odpovídá samo. Já jej mohu motivovat jinak, než "dozorem", třeba vedením k tomu, že každý jsme si zodpovíme to, co máme na starosti. Mým úkolem je chodit do práce a vydělávat pro rodinu penízky, úkolem dětí je učit se a plnit si školní povinnost, jejichž výsledek bude patrný na vysvědčení. Tak každý přispějeme do rodiny něčím jiným, a přesto společným. Jistě, rozhodně ubezpečím dítě, že kdykoliv bude potřebovat pomoct, poradit atd. s úkolem či učivem, jsem tu pro něj. Ale to je o něčem jiném než: Co bylo ve škole, máš ukoly? Už je máš napsané? Jestli se nebudeš učit .... atd.
|
| Xantipa | •
|
(5.10.2004 12:15:09)
Já jako matka čerstvého prvňáčka jsem s ostatními rodiči tehdy před 9 lety seděla na třídní schůze někdy okolo vánoc a poslouchala paní učitelku, která nás rodiče peskovala jako malé žáčky, že dětem nekontrolujeme dostatečně tohle, tamto a že stále zapomínají. Rodiče přeci musí tašku dítěte zkontrolavat 2x, 1x večer a 1x ráno, co kdyby žáček večer z té tašky něco vyndal. To mě fakt rozčilovala a tak jsem učitelku šokovala dotazem, že jak mám dítě vychovávat, když ono ví, že zodpovědnost za školu je na mně, na rodiči. Proč tedy za zapomínání trestá učitel dítě a ne rodiče. Pak by to bylo správné. Učitelce se má připomínka zdála přísliš troufala a pak sdělila, že mě omlouvá pouze mé mládí. S hrůzou jsem zjistila, že do dnešní doby se vůbec nic nezměnilo a že je to stejné, někde i horší. Učitelům jsem celou dobu sdělovala, že dle světových výzkumů se po českých dětech chce příliš encyklopedických znalostí a nerozvíjí se samostatné myšlení, o diskuzi ani nemluvím. Kdepak, s nikým to ani nehlo, jsou přece tak zvyklí a když to funguje, proč to měnit. Často jsem se setkávala s tím, že když jsem přišla na schůzku, paní učitelka to okomentovala slovy: "á, už tu máme i maminku, která nesouhlasí se školstvím, ale stejně s tím nemůže nic dělat.
Nevyhovuje to ještě někomu?" Nikdo se samozřejmě neozval, ale pak po schůzce mi někteří říkali, že si to myslí také, ale říct to nahlas? To ne. Pro mě je to lehké, já mám přece chytré dítě, ale co oni. Po zkušenostech 9 tříd, kterými dcera úspěšně prošla, se jim nedivím. Někteří učitelé jsou opravdu postychtiví. Na mě nemohli, tak si léčili komplexy na dceři. Neodsuzuji všechny učitele, někteří byli opravdu výborní, ale proč jich je tak málo. Můj mladší syn má nastoupit do 1. třídy. Dost se toho děsím, protože syn je tak jiný než má starší dcera.
|
| zdena | •
|
(5.10.2004 16:37:42)
Na tridni schuzky chodime s manzelem oba, druhe dite je postizene a uz si to asi nikdy neuzijeme, tak to proste nechceme propast. Jednou prisel pozde, delili firmu a bylo to celkem slozite jednani, sedl si na druhy konec tridy. Pani ucitelka nam pres pul hodiny kladla na srdce, at opravdu deti nosi mic na telocvik v tasce, nebo jim utece a ona ho honi po celych Dejvicich a deti zustanou na chodniku samy... Vim, ze na me vydesene hledel a pak se ptal, proc mame dite v pomocny... Ted je ve waldorfske skole a jsme fakt spokojeni, i kdyz nepatrim k rodicum, kteri si mysli, ze je to vselek a nej nej nej. Proste jen mame dite, kteremu tento typ skoly fakt sedi a nam to sedi take, s ucitelem si tykame, zapojujeme se do vsech akci a problemy se opravdu resi. Tridni schuzky jsou ve sborovne u velkeho stolu, uvari se caj a trvaji i tri hodiny.
|
|
| MartaZ | •
|
(7.10.2004 7:59:18)
Náš syn chodí do 4. třídy a stále mu podepisuji žákovskou a úkoly.
Paní učitelka nám vysvětlila, že je v žádném případě nemáme kontrolovat, ale potřebuje důkaz o tom, že se připravují také doma. Jsem jen ráda, protože sama vím, že jsem často dodělávala úkoly před hodinou a na nějakou soustavnou práci jsem si na škole nezvykla a potom z toho byl na SŠ malér. A taky nevidím problém v tom, že podepíšu žákajdu, alespoň mám přehled.
Je ale takřka pravidlem, že nejhorší žáci ve třídě nikdy nemají nic podepsané a jejich rodiče na třídních schůzkách ještě nikdy nikdo neviděl.
|
| Marta | •
|
(7.10.2004 8:24:00)
Myslím že je dost podstatný rozdíl v tom, zda rodiče nepodepisují žákajdu z důvodu toho, že se o vzdělání svých dětí prostě nezajímají, což pravděpodobně bude Vámi popsaný stav, nebo zda-li rodiče nepodepisují z toho důvodu, že tím dítě vedou a učí jeho vlastní samostatnosti a zodpovědnosti.
A pokud paní učitelka potřebuje podpis jako záruku, že se dítě připravuje doma? Copak když naškrábu ukol ve škole před hodinou bud napsán stejně úhledně, jako když ho napíšu doma pod dozorem rodičů? Torufám si říci že ne.
Je-li někdo lajdák, podpisy ho nezachrání od lajdactví nezachrání, snad jen chvilkově po dobu psaní domácích úloh, ale kdo se za něj bude podepisovat, až povyroste? Kdo mu pak bude dělat tu záchrannou berličku, která dohlédne na to, aby si splnil své povinnosti?
netvrdím přece, že jakmile dítě nastoupí do školy tak mu řeknu: Starej se sám. O tom to není, vést k samostatnosti se dá průběžně, a dokonce už od školkového věku. Ale příčí se mi, aby mě paní učitelka podezřívala z toho, že nedohlédnu jiným vhodným způsobem na to aby moje dítko přišlo do školy připravené z domu, a proto tedy chce můj podpis. Kontroluje tím dítě nebo mě? Mé dítě je její žák, proto at kontroluje jej, ale né mě. Pakliže paní učitelka nepozná z neúhledného písma že se dítko nepřipravovalo doma, měla by se nad sebou zamyslet. A naopak pokud to pozná, vyřídit si to vhodným způsobem s dítětem sama. Od toho má vysokou školu, aby se tam naučila jak pedagogicky působit na dítě, ne? Rodič by dle mého názoru neměl do vztahu učitel-dítě moc zasahovat. Pak se množí takové ty výstupy dětí: Jen počkejte, já to řeknu doma a táta si to s vámi vyřídí. Ale to už jsme trošku někde jinde.
|
| Stáňa+Ondra (* r. 94) | 
|
(7.10.2004 14:34:03)
Teda Marto,
ubezpečuji tě, že z písma svého syna bych to, kde psal úkol, nepoznala nejsíš ani já, protože prostě píše děsně ;-). Takže to ani nečekám od učitelky, která má takových chlapečků ve třídě 29.
Podepisování úkolů ani nevidím jako protikladné k samostatnosti dětí - syn si na to, že má úkol a že mi ho má dát podepsat prostě musí myslet sám. Pokud nemyslí, jeho problém ...
|
| MartaZ | •
|
(8.10.2004 7:18:32)
Souhlasím. Náš synátor taky škrábe jako čert. Nejlíp napsaný úkol měl, když ho smolil vleže na koberci v obýváku. A také si na to, co má mít a nemá mít musí myslet sám už od druhého měsíce první třídy.
Mě se jen líbí, že ho to nutí každý večer si vzpomenout, že je taky druhý den škola a ne jen kámoši, že si má něco připravit a na kdy má co donést a že má nás, abychom mu kdyžtak pomohli (alias dali peníze na nezbytné věci:). Prostě určitý pravidelný režim, ke kterému ten podpis za úkolem spíš pomůže než uškodí.
|
|
|
|
|
| Majka učitelka | •
|
(20.12.2004 22:19:41)
Ahoj,
jako momentální učitelka si dovoluji podotknout, že opravdu není marné, když rodiče kontrolují děti. Měli by vědět, co se ve škole učí a co se třeba chystá. Moje dcera (4. třída) občas zapomene úkol, občas si vzpomene v 22.00 večer a občas mne neinformuje o zajímavých akcích. Pak se na třídních schůzkách nestačím divit. Anebo se dcera začne shánět po nějakých pomůckách, penězích a dalších potřebách až na poslední chvíli a já abych to žehlila.
Nicméně - výchova k samostatnosti určitě ano. PO kouskách, přidávat.
A odpově´d na otázku, proč je málo dobrých učitelů: jestli máš na mysli učitele, kteří mají pochopení pro děti, jejich specifika, kteří nedeptají rodiče a celkově jsou lidští, pak věz, že ta děťátka ve škole dokáží učitele tak masírovat a ničit, že to vydrží jen silné nátury. A tyto silné nátury jsou pak ty učitelky, které jsou přísné na děti i rodiče a možná nejsou moc oblíbené. A proč mají děti encyklopedické znalosti? Hrozně ráda bych je učila, aby si uměly informace najít, aby ve třídě spolupracovaly....ale místo toho hlavně krotím řev, zmatek a burcuji je z nezájmu.
Jsem tedy na dvou židlích (vlastně třech): máma školačky, předškoláčka a učitelka. Vidím vše z obou stran a nenechává mne to chladnou. I já chci lidské a inteligentní školství......ale pokud se školy ruší, počty žáků ve třídách se zvyšují, platy se nezvyšují a děti mají doma dost mizerné zázemí, je to všechno dost beznadějné. Nechci urazit maminky, které píší do Rodiny - jak říkám, taky patřím k těm matkám rebelkám, které se nespokojí jen tak s něčím. Jenže v celkovém kontextu ve školách převažují (mluvím-li o zkušenosti z našeho sídliště Jižní Město, tj. asi 100 000 obyvatel) děti bez zájmu o cokoli, bez kvalitího rodinného zázemí, bez základních návyků chování, pravidel slušnosti, respektu atd. A pak se s tím nějak vypořádejte.
Myslím, že pokud chceme vychovat děti inteligentní, slušné a vzdělané, mělo by být dáno více prostoru pro domácí školu. Určitě je dost rodičů, kteří by se do toho rádi pustili - ale ani tady náš stát není příliš nakloněn. Přitom lze udělat kombinace, co by na tom mělo být složitého: rodiče učí dítě doma, ale na některé koletkivní předměty (např. tělocvik) nebo náročnější - např. fyziku by mělo dítě možnost chodit normálně do školy. Pokud tato varianta jde v USA, proč ne zde? A kromě toho, tam lze děti vzdělávat do 18 let doma.
Je to zvláštní od učitelky, preferovat domácí školu? Odpovězte si sami.
Majka
|
|
|
| Xantipa | •
|
(5.10.2004 12:15:41)
Já jako matka čerstvého prvňáčka jsem s ostatními rodiči tehdy před 9 lety seděla na třídní schůze někdy okolo vánoc a poslouchala paní učitelku, která nás rodiče peskovala jako malé žáčky, že dětem nekontrolujeme dostatečně tohle, tamto a že stále zapomínají. Rodiče přeci musí tašku dítěte zkontrolavat 2x, 1x večer a 1x ráno, co kdyby žáček večer z té tašky něco vyndal. To mě fakt rozčilovala a tak jsem učitelku šokovala dotazem, že jak mám dítě vychovávat, když ono ví, že zodpovědnost za školu je na mně, na rodiči. Proč tedy za zapomínání trestá učitel dítě a ne rodiče. Pak by to bylo správné. Učitelce se má připomínka zdála přísliš troufala a pak sdělila, že mě omlouvá pouze mé mládí. S hrůzou jsem zjistila, že do dnešní doby se vůbec nic nezměnilo a že je to stejné, někde i horší. Učitelům jsem celou dobu sdělovala, že dle světových výzkumů se po českých dětech chce příliš encyklopedických znalostí a nerozvíjí se samostatné myšlení, o diskuzi ani nemluvím. Kdepak, s nikým to ani nehlo, jsou přece tak zvyklí a když to funguje, proč to měnit. Často jsem se setkávala s tím, že když jsem přišla na schůzku, paní učitelka to okomentovala slovy: "á, už tu máme i maminku, která nesouhlasí se školstvím, ale stejně s tím nemůže nic dělat.
Nevyhovuje to ještě někomu?" Nikdo se samozřejmě neozval, ale pak po schůzce mi někteří říkali, že si to myslí také, ale říct to nahlas? To ne. Pro mě je to lehké, já mám přece chytré dítě, ale co oni. Po zkušenostech 9 tříd, kterými dcera úspěšně prošla, se jim nedivím. Někteří učitelé jsou opravdu postychtiví. Na mě nemohli, tak si léčili komplexy na dceři. Neodsuzuji všechny učitele, někteří byli opravdu výborní, ale proč jich je tak málo. Můj mladší syn má nastoupit do 1. třídy. Dost se toho děsím, protože syn je tak jiný než má starší dcera.
|
| Romana 2 děti | •
|
(7.10.2004 12:06:01)
Moje dcera začala letos také chodit do první třídy. Protože je dost nesmělá, navíc narozená až v červnu, dali jsme jí odklad. Šla tedy až v sedmi letech. Protože začala chodit do školy v jiné čtvrti, než měla mateřskou školku, měli jsme strach, jak zvládne vzhledem její neprůbojné povaze nový kolektiv ve škole.
Proto jsme uvítali, když na jaře probíhal u nich na škole takový přípravný kurs na první třídu. Chodila tam jednou týdně vždy na hodinu po dobu tří měsíců. Našla si tam kamarádku, se kterou si potom od září sedla do jedné lavice. Ve škole se jí libilo a chodila tam ráda.
Jaké bylo moje překvapení, když už po týdnu chození do školy mi řekla, že je učitelka s kamarádkou rozsadila a každá s dívek teď sedí s klukem. Večer za mnou přišla maminka její kamarádky s tím, že její dcera už do školy chodit nechce, bojí se toho chlapce, brečí jí doma.
Druhý den jsme společně zašly za paní učitelkou, zdali by bylo možné, aby holky zase seděly spolu. Učitelka argumentovala tím, že kluci, když sedí spolu v jedné lavici, tak zlobí.
Namítla jsem, že děvčatům, které obě mají tak nesmělou povahu, by neprospělo, kdyby seděly s klukama.
Snažila jsem se vysvětlit své důvody, které ovšem učitelku zřejmě velice popudily. Chtěla jsem jí jen vysvětlit, že na dítě, které je svým založením nespolečenské, straní se kolektivu, by se měl brát trochu ohled. Zejména, pokud chodí do školy teprve druhý týden a teprve si zvyká na vše nové. Paní učitelka mě dokonce obvinila z toho, že prý diskriminuji chlapce. Což mi připadá již přehnané. Sama mám syna. Došlo to tak daleko,
že se se mnou odmítla vůbec bavit a nechala mě stát na chodbě.
Nakonec jsme spolu s onou maminkou dosáhly svého a děvčata sedí již zase spolu. Já však mám nyní strach, aby si ona učitelka na mou dceru kvůli mně nezasedla.
|
| Konstanta & 3 raraši | 
|
(7.10.2004 13:20:20)
Rozsazování je jedna z věcí, které jsem v našem školství nepochopila. Jak se zdá, je to stejné, jako za dob mé školní docházky :(
Minimálně u nás ve třídě se kantoři od mé 1. třídy a až do 1. ročníku gymnázia řídili jednoduchým pravidlem. Máš-li dva zlobivé chlapce, kteří spolu sedí a ruší neustále hodinu, tak si vyber dvojici tichých, hodných dívenek a vytvoř dva nové páry hodná dívenka+zlobivý kluk.
Vzhledem k tomu, ze jsem vzdy byla jednou z postižených (poprvé právě v 1. třídě, naštěstí to bylo až někdy kolem vánoc, kdy už člověk měl víc kamarádů, naposledy v prváku na gymplu), mnohokrát jsem přemýšlela, pro koho je to vlastně větší trest - zda pro toho raubíře nebo pro tu holku, která vlastně za nic nemůže... Hádejte, co mi vyšlo :)
Každopádně, školní docházku jsem přežila ve zdraví, totéž přeji i Tvé dceři. Nevím, jak problém zlobivých kluků řešit, ale doufám, že kantoři brzy přijdou na něco lepšího.
|
| Romana 2 děti | •
|
(7.10.2004 16:07:55)
Je to přesně, jak říkáš : potrestaná je ta dívka. Ale že takováto věc může u plachého dítěte vyvolat až odpor ke škole paní učitelku zřejmě moc nezajímá. Co na tom, že dívka bude chodit do školy se strachem, hlavně že ona má ve své třídě klid.
Myslím, že zejména učitelé prvnáčků by mohli projevit alespoň trochu pochopení.
|
|
|
| si_mi 2 deti | •
|
(12.10.2004 21:12:24)
ja s rozsadenim suhlasim, aj ked moj syn je velmi plachy, raz musi zacat spolupracovat s kolektivom... moj bratranec bol taky chranenec rodicov, neskor aj ucitelov, kedze bol nadpriemerne inteligentny, pred 30 rokmi... dospelo to tam, ze je odlud, s nikym neudrziava kontakty, aby mu nikto v autobuse nefucal na krk ked chodil na strednu skolu, cca 20 km na bicykli (do hlavneho mesta SR)
v kazdom pocasi, aspon dokedy sa nestal vodicom, co sa potom rodine predrazovalo... ale syncek mal po svojom... ako skoncil skolu, skoncil kontakty s kymkolvek...
v nasej skole maju tie jednotlive lavice ako vo filmoch v USA, ucitelka ak chce niekoho rozsadit, nemusi ho k nikomu posadit... to by bolo riesenie...
|
|
|
|
| vojtami | 
|
(5.10.2004 18:49:20)
asi mi to trochu uniklo, nebo někomu jinému. měla jsem zato, že podpis pod domácím úkolem je proto, aby dítě úkol dělalo doma a ne o přestávce od někoho opisovat před hodinou, na kterou byl úkol zadaný....
když jsem byla asi v 8-9...už nevím. brali jsme v matice něco, s čím mi ani máma ani táta nedovedli poradit. domluva byla, že mi máma podepíše prázdnou stránku a já si to doplním. a bylo to. ale nebylo to každý týden. možná tak 5x za rok. a co jsem měla asi dělat, když nám úkoly známkovali?
a ještě k těm podpisům v deníčku nebo žákovské. myslím si, že rodiče by měli mít přehled o tom, jak se jejich dítě učí a ne nedostatky zjistit při pohledu na vysvědčení... navíc prvňáček ani druhák nejsou natolik zvyklí si cokoliv pamatovat ( jako kdy je rodičák, kolik stojí škola v přírodě nebo že se bude chodit na plavání atd. )
pokud necháme na dětech, aby si zodpovídaly za to,jak ty říkáš marto, za práci - školu, pak by jsme se asi divili, jak by si s touto funkcí poradily :-(
děti jsou vynalézavé a věřím, že by přišli na to, co všechno se dá ošidit
|
|
| Gábi, 2 děti | 
|
(6.10.2004 8:04:32)
To podepisování je opravdu únavné, např. po nás chtěla učitelka vyplnit do notýsku nějaké údaje (tel. čísla apod.), rukou jsem to vypsala do nalepeného formuláříku a dcera mi to druhý den přinesla, že "jsem to zapomněla podepsat" - tady opravdu nevím ... A to pominu, že stejné údaje jsem vypisovala už dvakrát před tím.
Třídní schůzky zase máme jen dvakrát do roka - to mi tedy přijde hodně málo (ve školce jsme měli čtyři). O organizaci té první seznamovací - pro rodiče prvňáčků ani nemluvím :-( - choas.
Na druhou stranu je pravda, že šestileté dítě najednou tu obrovskou tíhu samostatnosti nezvládne. Snažíme se s mužem, aby dcera všechny úkoly vytáhla sama, řekla jaká písmenka máme vystříhat, sama si ořezat tužky apod. Ale když na to zapomene, tak tohle samozřejmě uděláme v noci za ní.
Pak se mi moc nelíbí situace, že škola je uzavřená pro rodiče. Všude je zamčeno a pokud člověk potřebuje něco vyřídit, tak popíše notýsek nebo si může sjednat telefonicky schůzku, ale to musí dotyčnou učitelku zastihnout u telefonu. K tomu škola údajně (kromě ředitelky) nemůže telefonovat na mobily, ale my v podstatě jinak nejsme k zastižení (doma máme jen modem a v kanceláři jsem jen občas), takže kdyby se cokoliv stalo ... :-(
|
|
| Jitka, dcera 10 let | •
|
(6.10.2004 14:06:23)
Souhlasím s Martou. Sama jsem se přesvědčila o tom, že dokud dcera věděla, že jí všechno připomenu, přichystám, zkontroluji .... pouze se v pohodičce vezla, aniž by se sama o něco starala. Učí se dobře,ale je to lajdák. Naopak já mám ráda vše v pořádku, takže jsem pořád běhala, kontrolovala a připomínala, až mě ten její laxní přístup pěkně naštval a řekla jsem si dost. Oznámila jsem ve škole paní učitelce, že najiždíme na program "vlastní odpovědnosti" a že jestli se jí bude zdát s dcerou, jejími úkoly, pomůckami, příchody do školy atd. něco v nepořádku, je to jenom tím,že se "maminka stahuje do pozadí". Paní učitelka byla velice vstřícná a projevila pochopení. Ze začátku to bylo sice o nervy, ale brzy se to stabilizovalo, i když se dcera tvářila, že všechno co se nepovedlo, je vlastně moje vina.
Dnes už je to v pohodě a já si říkám, že jsem tento "teror" měla zavést už dávno.
Jinak co se týče školy, nemůžu si stěžovat, paní učitelka nikdy nevyžadovala žádné podpisy, k úkolům už vůbec ne. Schůzky máme 4x ročně, paní učitelka je pro nás kdykoliv k dispozici ke konzultaci.
|
| Lenka | •
|
(9.10.2004 10:12:55)
Taky souhla
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)