Mecháček | •
|
(27.1.2004 12:45:44) Je to tak, jak tady popisuješ, stalo se to u Vás, stalo se to u nás a určitě v dalších tisících rodin, které se rozhodly, že někomu dalšímu dají to výsadní právo, stát se jeji nedílnou součástí. Ty děti jsou tak moc rozdílné a přitom mají všechny jedno společné - hrozně chtějí žít zase normální život v normální rodině, nic víc. Co na tom, že vlastně ani neví, jak takový život vypadá, však ony na to přijdou. Jen se jim musí věřit a dát dostatek času. Pak, když se to povede a jsou z toho pouze úsměvné vzpomínky, je to paráda.
Mecháček
|
Sedmikráska* |
|
(28.1.2004 15:28:28) Ano, mám pocit, že tohle je modelová situace každého staršího přijatého dítěte. Taky to u nás tak bylo, byť se nekradlo, ale jinak chování, chápání, pohled na svět naprosto stejný. Hrozně moc nám všem kdo se s tímhle denně potýkáme dává pocit, že tohle řeší i ostatní. Pochopíme tak lépe, že není chyba ani v nás ani v dětech. Prostě je to tak. A jsem ráda, že dnes můžu taky napsat, že Jenda je úplně jiný kluk, než ten který před dvěma lety k nám přišel. Veselý, upřímný, prostě normální kluk.
|
|
Janka | •
|
(4.2.2004 13:53:25) Díky Maceško, protože právě tento článek jsem v tuto chvíli potřebovala číst. Máme doma čerstvě holčičku v PP a všechny tebou popsané problémy mi jsou tak známé...až jsem opravdu začala pochybovat, co děláme špatně. V Nikolce je tolik rozporů a tolik touhy být milovaná, jenom si s tím neví někdy rady. Přesto pevně doufáme, že vše zvládneme ku prospěchu všech. Z tvého článku vyplývá, že jste toto všechno prožili již před delší dobou. Nevím, jestli je to takto vhodně, ale mohla bych se ti někdy ozvat na tvůj email a poptat se na některé zkušenosti? Jsem moc ráda, že je Helenka nyní v pohodě a držím vám všem palce. A taktéž všem rodinám, které se o starší děti rozrostly. Jana
|
maceška |
|
(9.2.2004 14:51:53) Milá Janko, napiš kdykoliv, adresu mám v záhlaví. Ahoj Maceška
|
|
|
|