| Adéla, 2 děti | •
 |
(21.11.2003 22:38:06)
Patřím do skupiny rozervanců a tento článek mi přišel vhod, i když bych brala jeho větší výklad. Autor řeší problém dvou mladých lidí, kteří zatím nejsou manželé a nemají děti. Zajímalo by mě, jak mám řešit svou pozici rozervance já. V manželství jsem prodělala mnohé, ale většinou nic moc dobré a následně tím jsem ztratila lásku ke svému muži. Po několika měsících tohoto zjištění jsem se zřejmě zamilovala do jiného muže, kterého bohužel dokonale neznám. Zajímal by mě názor autora, kde vzít přirozenou rozhodnost a nebrát v potaz citlivost, když rozervanec neřeší pouze vztah mezi dvěma partnery, ale řeší zároven i rozhodnutí za děti. A je to o to těžší rozhodnutí, kdy manžel pochopí svou situaci a počne se chovat ukázkově, kouzelně a skvěle. Jak poradíte rozervanci, který je srdcem u milence a rozumem u manžela? A jak si myslíte, že dopadnu, pokud se rozhodnu pro jednoho či druhého? Myslím si, že tento problém není zas tak ojedinělý a určitě ho řeší spousta rozervanců.
|
| Lenka C. | •
|
(22.11.2003 8:47:07)
Adélo, jsme moc ráda, že někdo žije podobně jak já! Rozdíl mezi náma dvěma je pouze v tom, že já mám jasno, že bych od manžela nechtěla nikdy odejít! Vnímám to tak, že s přítelem je mi dobře a to hned z několika důvodů - náš vztah je čerstvý(i když trvá už 3 roky,) ničím nezatížený, žádné špatné události. Nevidím ho denně jak chodí utahaný z práce, nevidím ho rozespalého a protivného, neperu jeho špinavé ponožky, neřešíme spolu žádné krizové situace - vidíme se vždy plánovaně, máme jeden pro druhého čas, máme na sebe chuť. Pokuď bych vyměnila manžela za přítele myslím, že by to za chvilku bylo stejné jako před výměnou s tím rozdílem, že bych děti ošidila o každodenní kontakt s jejich otcem.
Prostě tuto situaci neřeším a snažím se naučit žit takto! Není to nikterak lehké to mi věř!
Já osobně bych Ti doporučovala vše ponechat času!
|
| alfa | •
|
(23.11.2003 19:06:47)
...a pomýšlela jsi na to, co bude, až to praskne? Tvé užívání si nemusí mít dlouhého trvání.
|
|
| Adéla | •
|
(10.12.2003 10:47:38)
Ahoj Lenko, taky děkuji za odpověď a omlouvám se, že tak pozdě odepisuji. Myslím, že tak, jak si to vyřešila Ty, to řeší většina ženských. Zůstávají u manžela z rozumu, těží ekonomické výhody a udržují si svou jistotu. Každá říká, že je to tak nejlepší. Ale miluješ svého muže? Roky ubíhají a připadá mi, že takto prožité roky jsou marnost. Člověk nežije s pocitem štěstí, prostě jen ať to nějak odžije a pak se uvidí. No, a ono se kolikrát neuvidí. Kolikrát, když poslouchám vyprávět starší ženy, které to tak udělaly, tak cítím z nich smutek, žal. Prostě se obětovaly pro rodinu. Děti potom utečou a stejně to nikdy neocení. Cituji z vlastní zkušenosti, taky jsem moc neocenila péči a obětavost matky. Ve skrytu duše to bereme jako děti za samozřejmost. A když mají děti žít v klamu a přetvářce a často v hádkách, tak nevím, co je pro ně lepší. Někde jsem četla,že pokud není šťastná maminka, není nikdo v rodině šťastný. Nestojí láska za všechny ty problémy? Nestojí to za to? Já vím, jsem snílek. Tak se měj krásně. Ahoj Adéla.
|
|
| Adéla | •
|
(10.12.2003 10:47:48)
Ahoj Lenko, taky děkuji za odpověď a omlouvám se, že tak pozdě odepisuji. Myslím, že tak, jak si to vyřešila Ty, to řeší většina ženských. Zůstávají u manžela z rozumu, těží ekonomické výhody a udržují si svou jistotu. Každá říká, že je to tak nejlepší. Ale miluješ svého muže? Roky ubíhají a připadá mi, že takto prožité roky jsou marnost. Člověk nežije s pocitem štěstí, prostě jen ať to nějak odžije a pak se uvidí. No, a ono se kolikrát neuvidí. Kolikrát, když poslouchám vyprávět starší ženy, které to tak udělaly, tak cítím z nich smutek, žal. Prostě se obětovaly pro rodinu. Děti potom utečou a stejně to nikdy neocení. Cituji z vlastní zkušenosti, taky jsem moc neocenila péči a obětavost matky. Ve skrytu duše to bereme jako děti za samozřejmost. A když mají děti žít v klamu a přetvářce a často v hádkách, tak nevím, co je pro ně lepší. Někde jsem četla,že pokud není šťastná maminka, není nikdo v rodině šťastný. Nestojí láska za všechny ty problémy? Nestojí to za to? Já vím, jsem snílek. Tak se měj krásně. Ahoj Adéla.
|
|
|
| Nel | •
|
(22.11.2003 9:22:46)
Pane doktore,
děkuji za podnětný článek. V zájmu věci by možná nebylo špatné napsat podobný příběh, kde by rozervancem byl muž pohybující se mezi milenkou a manželkou - to je totiž mnohem častější příběh, který tady uživatelé Rodinky řeší.
Nevím, jak se dopracovat k hodnocení rozervanosti postav v mém příběhu, ale tuším, že by mi rozklíčování velmi pomohlo.
Jsem manželka, která se po dvaceti letech citově chudého manželství plného nedorozumění a ran konečně rozhodla odejít od manžela na základě ultimata: buď začneme naše manželství léčit někde v poradně nebo ty sebe u psychoanalytika nebo spolu skončíme tentokrát definitivně (druhý vážný pokus). Manžel si vybral neléčení, nyní se více než rok a půl rozvádíme, nechce dát k rozvodu souhlas, obstrukcemi brání v soudním jednání. Po pěti měsících od mého rozhodnutí jsem si našla přítele deklarujícího též špatné dvacetileté manželství, nicméně praktické provedení zamýšleného rozvodu údajně odunuté na vhodnější dobu především kvůli devítileté dceři. Po devíti měsících vztahu jsem nechtěně otěhotněla. Nyní, po dalších sedmi měsících jsem v sociální i morální pasti. Přítel stále nerozveden i když celou dobu u mne bydlí. Rozsudek o mém rozvodu stále nenabyl právní moc a čeká se, zda vůbec nabyde. Pro těhotenství mě vyhodili z práce. Starám se o studující dceru. Manžel postupně přestává platit výživné. Nemám nárok na téměř žádné souciální dávky(jsem přece vdaná za velmi solventního muže a máme majetek, který ovšem manžel zabavil). Moje novorozená dcera bude mít právně za otce dosavadního manžela. Přítel se chce soudit o otcovství, kromě jména a vágní formulace: já se o tebe postarám, nic jiného nenabízí. Po pragmatickém rozboru situace jsem došla k závěru, že by bylo nejlepší, aby dítě žádného otce v rodném listě vůbec nemělo a byla jsem považována za osamělou matku, protože tak se de facto cítím. Ale nejde to. Je to znemožňováno nejen díky mé "ohleduplnosti" a nedůslednosti k příteli, ale především tlakem zákona, sociálních pracovnic a finanční situací, kdy budu mít na starosti dvě péči vyžadující děti, mé výdělečné možnosti budou po několik let omezené, i když pokud bych jednala sama za sebe, už dávno bych byla "v prachu".
Po přečtení článku ovšem jednoznačně vidím problém na své straně, jen neumím rozklíčovat, v kterých oblastech nemám být tak rozervaná. Jen podotýkám, že s přítelem si rozumím, velmi ho miluji a jsem přesvědčená, že by byl dobrým otcem našemu dítěti, kdyby neustále aspoň institucionálně neseděl na dvou židlích.
Říká se, že komu není rady, tomu není pomoci. Já bych si nechala poradit ráda. Nemůžete mi kdokoli svojí radou pomoct?
|
| Misa3 | 
|
(22.11.2003 13:05:49)
Nel je mi moc lito, ze prozivas tak nepekne obdobi. Podle mne je Tvuj pritel slaboch a manzelovi by skutecne neuskodilo nekolik psychoterapeutickych sezeni, pripadne se mel zkraje rozpadu vaseho manzelstvi chodit do partnerske poradny, kde by snad jeste mnohe slo zachranit. Domivam se, ze ses dostala mezi muze, kteri jsou velmi problemovi a nedokazi se postavit celem k situaci ve ktere se ocitli. Takze pokud se nebudes zlobit, radila bych Ti( pokud smim-vim, ze oslovujes autora clanku a ne mne) resit celou vec pravne. Presne vim co rikas, pravnici stoji majlant a Tebe ted nechali oba gentlemani bez prostredku. Takze existuji tri typy bezplatnych pravnich poraden, tedy tech o kterych vim: A)Obcanska poradna, v kazdem vetsim meste, zcela bezplatne Je mozne tam najit pravnika a poradit se,B) Bily kruj bezpeci- v Praze Duskova 2O 257 31 71 00(pokud bydlis v jinem meste, presne Ti poradi na DONE 251 51 13 13, ktery Bily kruh je nejbliz a i kdyz tam nejsou, stale maji zaznamnik a lze se objednat a presne dohodnout- BKB je sice predevsim pro tyrane zeny, ale ty jsi v nepeknych problemech a nevidim duvod, proc by se jejich pravni poradny nemohla venovat i Tobe, jde prece o Tebe a deti, a tezke financni i psychologicke problemy. Dal Ti tam mohou nabidout pomoc psychologa, ktery Ti (doufam ) nebude kazat o Tve rozervanosti ,ale skutecne Te v Tvych problemech pomuze a podpori Te. C) Linka pravni poradny pro zeny 241 43 24 66. prosim. te letacek ze ktereho to vypisuji je rok stary a zjistila jsem ze nektera cisla neodpovidaji, takze me neproklinej neni to vymysl ty poradny skutecne existuji, jen si proste zavolas na informace, kde Ti daji presnejsi udaje. Jinak merni na diskuze Domaci nasili a Rozvod, je tam hodne zen s podobnymi zkusenostmi a snad Ti trochu pomuze, ze v podobnych potizich nejsi sama, ze tohle se proste v zivote stava a ze nekteri muzi mirne receno nepatri k nejspolehlivejsim. Jinak i kdyz je tu analogie s tim, ze ses rozhodovala mezi dvema partnery, nevidim mezi Tebou a Norou zadnou podobnost, rozhodne rozervana nejsi jen trpis nerozhodnosti Tveho pritele, ktery ma povinnost se postarat o sve dite a nejak se mu do toho nechce a nechava vse na Tobe. Doufam, ze se moc nezlobis, ze jsem se vlozila do debaty, ktera nebyla urcena mne. Moc Ti drzim pesticky a at najdes alespon prvni pomoc, ktery by vyresila alespon financni problemy a aby se vse casem zlepsilo. Kdybych Ti mohla jakkoliv pomoct, napis na mailovou adresu Lyka@seznam.cz
Jinak ostatni internetova spojeni: www.bkb.cz, www.donalinka.cz, e-mail: donacentrum@quick.cz
|
|
| radka | •
|
(24.11.2003 15:35:06)
Nel, ale prece kdyz bydli u Tebe, tak je to "oficialni" - neskryvate se, a tim padem jeho dcera vi, ze mezi mamkou a tatkou to neklape - tak argument kvuli dceri bych brala jedine v pripade, kdybyste Vas vztah tajili.
|
|
| Karmen | •
|
(25.11.2003 11:06:09)
Nel, Vasi situaci vam nezavidim. Obvykle je dost tezke jednoznacne ukazat prstem, na ci strane je chyba, zejmena v partnerskych vztazich. Vetsinou to zacna "nekomunikaci" o problemech, dokud jsou jeste v zarodku a je jakasi potencionalni nadeje a dobra vule je resit. Predpokladam, ze vam zivot s manzelem poskytoval jiste "závětří", asi i financni. Proti uzivani si s milencem vubec nic nenamitam, ale asi bylo potreba si vcas ujasnit, co od toho vztahu cekam - uzivan i proste (nemam zajem rozbit svym detem rodinu) ci novou ruzovou budoucnost, pripadne novou rodinu? Ale na "kdyby" je pozde.
Na Vasem pribehu mne zarazeji tyto skutecnosti:
- jste dospela zena, takze jiste vite, ze pri nechranenem sex. styku muzete otehotnet. Osobne mit milence, asi bych se postarala o ucinnou antikoncepci... Dite opravdu bude povazovano za manzelovo, pokud jste v dobe predpokladaneho poceti nebyla pravoplatne rozvedena.
- vyhodili Vas z prace kvuli tehotenstvi??? To jste si pravdepodobne nemusela nechat libit, byl-li Vas pracovni pomer legalni a v intencich zakoniku prace (tj. ne treba vypomoc typu "dohoda per huba", zamestnavatel vam neco platil "na ruku" a neodvadel za vas socialni a zdr. pojisteni), poradte se s pravnikem a zkuste napadnout platnost vypovedi. Uz kvuli vyplate penezite pomoci v materstvi.
- nemate narok na socialni davky? Mate, ale bude Vas stat hodne usili prokazat, ze jste vycerpala vsechny moznosti domoci se prostredku, na ktere mate narok. Proste, pokud budete chtit od statu nejake penize, budete se muset "vysvleci z kuze" a sdokladovat i nemozne. Obratte se na poradnu tady na rodine. Vas pritel nemusi nic, je to vse jen otazka jeho moralniho svedomi. Hlavni starost o nove dite bude nakonec hlavne na Vas...
|
| Nel | •
|
(25.11.2003 23:16:28)
Děkuji za reakci, Karmen.
Jen dovysvětlení:
- Nepěstuji milenecké vztahy, mimomanželské vztahy v manželství měl manžel, já jsem byla zcela věrná.
- Zázemí v manželství - tedy i finanční jsme si s manželem poskytovali dle dohody : manžel pouze kariera, já všechno ostatní (tedy veškeré! mužské i ženské práce, stavba domu, péče o dítě, něho i rodinu...)
- Těžko hovořit o problémech v komunikaci. Jen pro ilustraci: když jsem např. jednou stresem a únavou na chvíli ztratila vědomí a zůstala ležet pod schody s otřesem mozku a prasklým ramenním kloubem, jednoduše mě...překročil...Přesto mě stále "miluje" natolik, že se nechce rozvést a mé očekávané dítě se jistě stane vítanou zbraní v boji o mne (deset měsíců po rozvodu totiž otcovství stále náleží původnímu manželovi).
Co vás zaráží:
- antikoncepce? ano, byla. A šance otěhotnět (diagnozy, věk) téměř nulová.
- propuštění z práce? změna zaměstnavatele (od soukromníka do státní organizace) a zkušební lhůta, tedy vždy a vše legální
- sociální dávky? K smíchu, vždyť z manžela nelze vymámit ani výživné na jeho studující dceru (měsíční příjem má daleko za úrovní poslanců). Pokud zažádám o soc. dávky, dostanu odpověď, že jsem vdaná (rozvádíme se 20 měsíců) a výživné na mne i očekávané dítě má platit můj manžel.
A přítel? To není milenec, žijeme od začátku spolu v mém bytě. Veškerá práva má však jeho manželka, já jen ty povinnosti. Od vztahu jsem očekávala to co deklaroval na začátku: rozvod, jehož já nejsem příčinou, nový život se mnou.
To nečekané dítě byla jen taková nadstavba, potvrzení, že k sobě patříme - tedy na začátku těhotenství. Z úhlu pohledu po sedmi měsících těhotenství a 16 měsících vztahu velká komplikace, nezodpovědnost, protože matky nemanželských dětí se svých práv i práv dětí dovolávají jen těžce - vše je na dobré vůli druhé strany, jinak je to na léta soudních sporů. Nemůžu si pomoct, ale když zhodnotím vývoj, respektive nevývoj v obou vztazích, pocit klidu na mé straně by byl nezodpovědný, něco jako sázka do loterie. A je to nedůstojné - pro všechny. Ale jak vy říkáte: na "kdyby" je pozdě.
Misa2: moc ti děkuji, doporučené organizace jsem zkusila už dřív, nemůžou mi pomoci, jsem opravdu v legislativní pasti. To o slabošství partnera jsem se bála pronést i před sebou nahlas (Konec konců - já mám taky máslo na hlavě). Ale postará se prý o nás, jenže pořád přesně nevím jak a na jak dlouhou dobu :).
Radko: máš pravdu, pro jeho okolí jsem oficiální partnerka, ten argument "kvůli dítěti" (stýkáme se, snad si i v rámci možností rozumíme) se změnil na "čekání na rozvodovou dohodu" (čekání na povolení rozvodu od manželky).
|
| JaninaH |
|
(26.11.2003 12:58:21)
Ach jo, Nel,
ten virtuální svět dokáže člověka pěkně zmýlit! Když jsem náhodou našla tvůj příspěvek zde v debatě ke článku o „rozervancích“, myslela jsem si nejdřív, že je to jen shoda jmen. Vždyť já si některé tvoje příspěvky z jiných diskusí vytiskla a dala do rámečku, pořád jsem si říkala, kde se v té ženské bere tolik životní moudrosti a odvahy, že se, na rozdíl ode mě, dokázala vymanit z nevyhovujícího manželství a začít znovu od začátku, i s miminkem. Je mi moc líto, že jsi se ocitla v nelehké situaci, že si musíš dělat zrovna teď starosti o budoucnost sebe a svých dětí. Tady je opravdu každá rada drahá, ale já ti věřím, že všechno zvládneš a nakonec budete spolu s přítelem a s holčičkama. Vůbec si ale, Nel, nemyslím, že jste ty nebo tvůj přítel „rozervanci“ nebo že jsi v nějaké pasti . Řekla bych, že jste uprostřed cesty, která může být ještě dost dlouhá i těžká, ale určitě vede správným směrem. Zarážejí mě jen dvě věci. Za prvé: opravdu nejde tvůj rozvod nějak urychlit? Obstrukce se přece nedají dělat donekonečna a navíc spolu přece dlouho nebydlíte, to se dá dokázat. Vypadá to, že manžel v tom umí chodit. A ty ne? Dát si poradit od dobročinné organizace je sice pěkné, ale raději bych se být tebou spolehla na zkušeného právníka. Za druhé: Vůbec si, na rozdíl od Míši, nemyslím, že tvůj přítel je slaboch. To, co píšeš, ve mně vzbuzuje dojem, že jsi ho k radikálnímu řešení situace zatím nijak důrazně nenutila a spokojila ses se slibem, že se o vás postará. A proč by tedy teď podstupoval martyrium s rozvodem? Raději čeká, sice není jasné, na co, ale to dovede nějak zdůvodnit, tobě i sobě (dítě, souhlas manželky). Podle mého názoru tak docela NECHÁPE, jak je pro mámu s dětmi důležitá JISTOTA. (Stalo se mi také, že mi přítel řekl, nač proboha potřebujeme nějaké PAPÍRY, když je nám spolu tak dobře a když on všechno, co dělá, dělá jen pro mě. No, koupil chatičku, že to bude naše tajné hnízdečko, ale kupní smlouvu k jeho velikému údivu musela podepsat i manželka, a bylo po tajemství). Nel, nechtělo by to trochu vůči příteli přitvrdit? Nebyla by jeho žádost o rozvod hezkým dárkem k narození vašeho děťátka? Vždyť všechny trumfy jsou v tomhle případě na tvé straně. Víš to?
Držím ti moc palce, měj se hezky a hlavně se teď šetři.
J.
|
|
|
|
|
| Miška, 3 děti | 
|
(22.11.2003 12:47:57)
Adélo, já nevěřím svým vlastním očím. :-) V jedné rubrice dáváš najevo, že si každý má udělat pořádek v příjmeních a svatbách a tady z tebe vyleze, že nemáš pořád ani ve svým životě :-)
|
| Adéla | •
|
(10.12.2003 10:24:55)
Ahoj Miško, omlouvám se, že odpovídám tak pozdě, ale nemám moc možností jít na net. Ale chtěla jsem Ti jen říct, proč tomu nevěříš, že v otázce svatby si dokážu poradit, ale v jiném případě ne. Jde přece o dva odlišné problémy a myslím si, že nijak morálně neupadám, když odpovídám na problém, který znám z vlastní rodiny. Bohužel, můj problém stále řeším a nikde jinde jsem ho neviděla řešit. Tak proč se divíš? Myslíš, že Ty jsi na tom lépe, nebo že se Ti něco podobného nikdy nestane? Nikdy neříkej nikdy. Měj se krásně. Adéla
|
|
|
| Hela | •
|
(22.11.2003 16:34:45)
Adélo,přesně to co tu popisuješ mě také potkalo. Také jsem byla srdcem u milence a kvůli dětem jsem měla rozum u manžela. Prostě s milencem přišla i nová chuť do života. Manžel když zjistil, že se naše rodina rozpadá přehodnotil své dosavadní chování a své životní priority. Opravdu se hodně snažil, aby se náš vztah znovu spravil. Po dlouhém vnitřním boji jsem se rozhodla dát mu ještě jednu šanci. Zatím nelituji. Když dnes už po vystřízlivění z mileneckého opojení kriticky zhodnotím co by následovalo kdybych odešla tj. můj rozvod, milencův rozvod, který s ním, ale zase nespěchal, eventuelní potíže mezi mými a jeho dětmi a našimi exmanžely, tak si myslím, že tím, že jsem manželovi dala ještě jednu šanci a on ji dokázal opravdu využít, jsem si ušetřila spoustu problémů.
|
| Adéla | •
|
(10.12.2003 10:38:15)
Ahoj Helo a děkuji za příspěvek. Taky se omlouvá, že jsem nemohla tak dlouho odpovídat. Nemůžu jít doma na net, můj muž si pořídil program domácí hlídací pes a jistě tušíš,co tento program dokáže. Nemůžu jít kamkoliv, mám pocit, že mě nechal sledovat. neustále mám prohrabané věci, neustále loudí o polibky a sex. Chtěla bych mu dát ještě jednu šanci, ale nejde to, nemiluji ho. Má láska se ztratila tak před půl rokem a to jsem vlastně byla sama, neměla jsem žádnou jinou novou lásku. Už před půl rokem jsem věděla, že odejdu a doporučili mi odluku i v poradně, protože mi řekli, že pschicky týrána. A byla. Nikdy jsem pro něj nebyla krásná, chytrá apod. Vždy jen jsem slyšela po porodě, jak vypadám hrozně, stavěl mě před zrcadlo, ať se podívám, jak vypadám. Ztratila jsem práci, byla jsem kripl, co ho okrádám. Bylo toho víc. Zajímalo by mě, jestli by jsi dala šanci takovému muži, který najednou z ničeho nic, protože má strach, že odejdeš, Ti říká věci, které Ti nikdy neřekl. Kupuje Ti květiny, pomáhá Ti atd. Ovšem si vímá jen tebe, dětem se nevěnuje a když, tak málo. Tak a teď najednou je skvělý, milý a snaží se. Já ho ale nemiluji a v hloubi duše chci utéc, i sama. Obávám e, že jeho snaha bude dočasná. A pokud bude stálá, tak jeho hlídání a omezování osobní svobody mě zadusí. Mezi tou snahou mě taky dvakrát podrazil, ale pak to honem napravil. Využil situace, aby mě potrestal, ale pak se moc omlouval. Je to jako na horské dráze. Tak nevím, jaký je život v manželství bez lásky, i když oba jsou k sobě tolerantní a dělají, jak je vše OK a milují se, neustále se líbají. Připadá mi to, že je to dost dobré divadlo. To víš, že situaci několikrát ještě zvážím, nedělám rychlá rozhodnutí a taky se hodně ohlížím na děti. Teď momentálně je mi každý chlap ukradený a já pracuji na sobě. Měj se krásně. Ahoj Adéůa
|
| manžel | •
|
(10.12.2003 23:22:17)
Vážené paní a dámy.
Musím říci,že po přečtění tohoto příspěvku,jako odpovědi od Adély se domnívám,že mluví
pouze svou pravdou a pravdou jak ji snímala jen s jejího pohledu.Je prostě schopná
vylíčit svoje negativa a v krátkých větních souvětích je shrne do zbytečných 14 let.
Musím se krátce vrátit k historii.Brali jsme se 25.září 1989.Bydleli jsme u rodičů 1 + 1.
a záhy zjistili,že generační problém se vytvořil i u nás.Já byl v té době pomocný konstruktér a ona podkladní a fakturantka.V roce 1990 jsme proto rychle vzali půjčku
a začali stavět rodinný dům.Stavba nebrobíhala jak dne na klíček,ale prakticky všechno
i z důvodů peněz jsme realizovali za pomoci rodinny sami.Uteklo dlouhých 7 let,nez byl
dům postaven / i když jsme kolaudovali za tři roky - a v tom čase nebyl vůbec prostor
na dovolené atd.-protože okamžitě se naráželo na peníze,které jsme dlužili.Splatit vše
se podařilo až v roce 1999 a to již jsem přes vedoucího výroby skutečně dělal i ředitele
závodu.Nemusím však připomínat,že i vlastní vybavení bytu,nakupy do něj přes kuchyňskou
linku stály svoje zdroje.A ty nebyly nekonečné,stavební půjčky atd.
Proto jsem pracoval v maximálním nasazení,ráno vstavat ve 4.30.a vracet se z pracoviště
16 - 20 hod.A jestě se snažit udělat něco kolem chalupy.
Samozřejmě,že v průběhu přišli děti, 1990 a 1999 bohužel s velkým odstupem daným prac.
zátěží a i možností otěhotnět.Musím zhodnotit stav tak,že naše rodina v současné
době nic již nepotřebuje-pouze pravidelné a klidné dovolené / a těch bohužel bylo málo
i když to bylo podle podmínek a možností a všichni víme,jaké peníze jsme vydělávali po revoluci atd./Myslím si,že nejkritičtější byl rok 2003 - kdy jak píše,kdy stratila lásku
ke mě.Musím také říci,že manželka se o děti a domácnost starala velice dobře,že to byl
její svět a do něho se dalo těžko proniknout.Zjistit jaké má přání,jaké záliby atd. v tom
byl problém,protožr její vyjadřování bylo nejasné,anebo ho člověk nepochopil.V tomto smyslu
určitě sehrála roli komunikace.Musím podotkonut,že nejsem člověk,který by chodil do hospod
atd.ale denně jsem měl na tálíři jak jsme popíjeli na stavbě./ o této větě ať si udělá
úsudek každý sam nejlépe stavebník/.Je také pravda,že jsem ji do finančních problémů nezatahoval a řešil je svým způsobem-jako svůj úkol./ A to byla velká chyba,protože moje
manželka absolutně neměla představu co a kolik to stálo a co zbývá ještě doplatit.
Nevím jak je to v jiných rodinnách ,ale doma předávám od 17 - 20 tis.měsíčně,a pořád slyším zdůvodnění,že je to málo.Budu reagovat na podněty příspěvku:
psychycké týrání: jsem nezaregistroval/to je vyčteno někde z poradny/ co chtěla to dostala,
to dostala ale potud pokud jsme na to měli.
psychické týrání jsem právě poslední rok pocitoval já,sotva večer příjdete domu,tak už se
do vás naveze,že jste jedinný chlap,který příjde pozdě domů,sem tam po vás hodí papučí
asi na potvrzení jejích slov a třískne dveřma aniž jste skutečně pochpili důvod proč?.
Omezování osobní svobody: ano zjistil jsem si že si našla pro ni vážnou známost čili přes
počítačové programy a každý pochopí,že to udělá každý správný chlap,aby zjistil o co jde.
Pro mě osobně toto zjištění byla obrovská rána pod pás se které jsem se dva měsíce
zvedal.Promítl jsem si život,položil otázku proč a prokoho jsem to všechno dělal a teď
když máme vybudováno a můžem si normálně úžívat zábav,dovolených atd.tak je to bezcené,
a mezi tím dvě děti,které oba milujeme nade vše.
termín divadlo:Je pravda,že jsem si leccos uvědomil a požádál jsem manželku o jediiné,
aby jsme udělali tlustou čáru a do minulosti se vůbec nedívali.Ona to není schopna
překonat a s milencem prakticky sms-kuje denně,bez zkrupulí.
Došel jsem tedy do stavu,kdy musím rozhodnou já,ikdyž rodinna je plně funkční a manželka
chce pouze jedinné silnou lásku a otevřeně sděluje ,že ji učaroval o 10 let starší romantik.
Musím dodat,že zivot není romantika,že je o lásce,pravdě,odpovědnosti,a hlavně vernosti.
A to finanční zázemí musí také jít ruku v ruce,jinak můžeme bydlet pod mostem.
V této situaci a v mém hlubokém sklamámí se domnívám,že již nemám na co čekat.
Na závěr Vám všem musím říci ale mou vnitřní pravdu,která z jejího textu vůbec nevyplynula:
Svoji manželku nadevšechno miluji a to i ve stavu těchto ran,které jsem obdržel
Vážím si jí jako bytosti,která mě hodně dala a i převychovala.
Ztratit bych ji nechtěl,už proto ,že byla jedinná a první.
Mám k ní silný citový i tělesný vztah.
Je to výborná matka a společnice.
Závěr: Jen mě nesedí,že citu láska zahodí ostatní soustavu vlastností ,které spoluvytvážejí
rodinnu fungující a ucelenou.
Pokud Vás čtenářky můj tex nezajímal,neodpovídejte,pokud si mislíte,že mě máte co poradit
poradťe.Manžel Adely.
|
|
| manžel | •
|
(10.12.2003 23:22:28)
Vážené paní a dámy.
Musím říci,že po přečtění tohoto příspěvku,jako odpovědi od Adély se domnívám,že mluví
pouze svou pravdou a pravdou jak ji snímala jen s jejího pohledu.Je prostě schopná
vylíčit svoje negativa a v krátkých větních souvětích je shrne do zbytečných 14 let.
Musím se krátce vrátit k historii.Brali jsme se 25.září 1989.Bydleli jsme u rodičů 1 + 1.
a záhy zjistili,že generační problém se vytvořil i u nás.Já byl v té době pomocný konstruktér a ona podkladní a fakturantka.V roce 1990 jsme proto rychle vzali půjčku
a začali stavět rodinný dům.Stavba nebrobíhala jak dne na klíček,ale prakticky všechno
i z důvodů peněz jsme realizovali za pomoci rodinny sami.Uteklo dlouhých 7 let,nez byl
dům postaven / i když jsme kolaudovali za tři roky - a v tom čase nebyl vůbec prostor
na dovolené atd.-protože okamžitě se naráželo na peníze,které jsme dlužili.Splatit vše
se podařilo až v roce 1999 a to již jsem přes vedoucího výroby skutečně dělal i ředitele
závodu.Nemusím však připomínat,že i vlastní vybavení bytu,nakupy do něj přes kuchyňskou
linku stály svoje zdroje.A ty nebyly nekonečné,stavební půjčky atd.
Proto jsem pracoval v maximálním nasazení,ráno vstavat ve 4.30.a vracet se z pracoviště
16 - 20 hod.A jestě se snažit udělat něco kolem chalupy.
Samozřejmě,že v průběhu přišli děti, 1990 a 1999 bohužel s velkým odstupem daným prac.
zátěží a i možností otěhotnět.Musím zhodnotit stav tak,že naše rodina v současné
době nic již nepotřebuje-pouze pravidelné a klidné dovolené / a těch bohužel bylo málo
i když to bylo podle podmínek a možností a všichni víme,jaké peníze jsme vydělávali po revoluci atd./Myslím si,že nejkritičtější byl rok 2003 - kdy jak píše,kdy stratila lásku
ke mě.Musím také říci,že manželka se o děti a domácnost starala velice dobře,že to byl
její svět a do něho se dalo těžko proniknout.Zjistit jaké má přání,jaké záliby atd. v tom
byl problém,protožr její vyjadřování bylo nejasné,anebo ho člověk nepochopil.V tomto smyslu
určitě sehrála roli komunikace.Musím podotkonut,že nejsem člověk,který by chodil do hospod
atd.ale denně jsem měl na tálíři jak jsme popíjeli na stavbě./ o této větě ať si udělá
úsudek každý sam nejlépe stavebník/.Je také pravda,že jsem ji do finančních problémů nezatahoval a řešil je svým způsobem-jako svůj úkol./ A to byla velká chyba,protože moje
manželka absolutně neměla představu co a kolik to stálo a co zbývá ještě doplatit.
Nevím jak je to v jiných rodinnách ,ale doma předávám od 17 - 20 tis.měsíčně,a pořád slyším zdůvodnění,že je to málo.Budu reagovat na podněty příspěvku:
psychycké týrání: jsem nezaregistroval/to je vyčteno někde z poradny/ co chtěla to dostala,
to dostala ale potud pokud jsme na to měli.
psychické týrání jsem právě poslední rok pocitoval já,sotva večer příjdete domu,tak už se
do vás naveze,že jste jedinný chlap,který příjde pozdě domů,sem tam po vás hodí papučí
asi na potvrzení jejích slov a třískne dveřma aniž jste skutečně pochpili důvod proč?.
Omezování osobní svobody: ano zjistil jsem si že si našla pro ni vážnou známost čili přes
počítačové programy a každý pochopí,že to udělá každý správný chlap,aby zjistil o co jde.
Pro mě osobně toto zjištění byla obrovská rána pod pás se které jsem se dva měsíce
zvedal.Promítl jsem si život,položil otázku proč a prokoho jsem to všechno dělal a teď
když máme vybudováno a můžem si normálně úžívat zábav,dovolených atd.tak je to bezcené,
a mezi tím dvě děti,které oba milujeme nade vše.
termín divadlo:Je pravda,že jsem si leccos uvědomil a požádál jsem manželku o jediiné,
aby jsme udělali tlustou čáru a do minulosti se vůbec nedívali.Ona to není schopna
překonat a s milencem prakticky sms-kuje denně,bez zkrupulí.
Došel jsem tedy do stavu,kdy musím rozhodnou já,ikdyž rodinna je plně funkční a manželka
chce pouze jedinné silnou lásku a otevřeně sděluje ,že ji učaroval o 10 let starší romantik.
Musím dodat,že zivot není romantika,že je o lásce,pravdě,odpovědnosti,a hlavně vernosti.
A to finanční zázemí musí také jít ruku v ruce,jinak můžeme bydlet pod mostem.
V této situaci a v mém hlubokém sklamámí se domnívám,že již nemám na co čekat.
Na závěr Vám všem musím říci ale mou vnitřní pravdu,která z jejího textu vůbec nevyplynula:
Svoji manželku nadevšechno miluji a to i ve stavu těchto ran,které jsem obdržel
Vážím si jí jako bytosti,která mě hodně dala a i převychovala.
Ztratit bych ji nechtěl,už proto ,že byla jedinná a první.
Mám k ní silný citový i tělesný vztah.
Je to výborná matka a společnice.
Závěr: Jen mě nesedí,že citu láska zahodí ostatní soustavu vlastností ,které spoluvytvážejí
rodinnu fungující a ucelenou.
Pokud Vás čtenářky můj tex nezajímal,neodpovídejte,pokud si mislíte,že mě máte co poradit
poradťe.Manžel Adely.
|
|
| manžel | •
|
(10.12.2003 23:23:25)
Vážené paní a dámy.
Musím říci,že po přečtění tohoto příspěvku,jako odpovědi od Adély se domnívám,že mluví
pouze svou pravdou a pravdou jak ji snímala jen s jejího pohledu.Je prostě schopná
vylíčit svoje negativa a v krátkých větních souvětích je shrne do zbytečných 14 let.
Musím se krátce vrátit k historii.Brali jsme se 25.září 1989.Bydleli jsme u rodičů 1 + 1.
a záhy zjistili,že generační problém se vytvořil i u nás.Já byl v té době pomocný konstruktér a ona podkladní a fakturantka.V roce 1990 jsme proto rychle vzali půjčku
a začali stavět rodinný dům.Stavba nebrobíhala jak dne na klíček,ale prakticky všechno
i z důvodů peněz jsme realizovali za pomoci rodinny sami.Uteklo dlouhých 7 let,nez byl
dům postaven / i když jsme kolaudovali za tři roky - a v tom čase nebyl vůbec prostor
na dovolené atd.-protože okamžitě se naráželo na peníze,které jsme dlužili.Splatit vše
se podařilo až v roce 1999 a to již jsem přes vedoucího výroby skutečně dělal i ředitele
závodu.Nemusím však připomínat,že i vlastní vybavení bytu,nakupy do něj přes kuchyňskou
linku stály svoje zdroje.A ty nebyly nekonečné,stavební půjčky atd.
Proto jsem pracoval v maximálním nasazení,ráno vstavat ve 4.30.a vracet se z pracoviště
16 - 20 hod.A jestě se snažit udělat něco kolem chalupy.
Samozřejmě,že v průběhu přišli děti, 1990 a 1999 bohužel s velkým odstupem daným prac.
zátěží a i možností otěhotnět.Musím zhodnotit stav tak,že naše rodina v současné
době nic již nepotřebuje-pouze pravidelné a klidné dovolené / a těch bohužel bylo málo
i když to bylo podle podmínek a možností a všichni víme,jaké peníze jsme vydělávali po revoluci atd./Myslím si,že nejkritičtější byl rok 2003 - kdy jak píše,kdy stratila lásku
ke mě.Musím také říci,že manželka se o děti a domácnost starala velice dobře,že to byl
její svět a do něho se dalo těžko proniknout.Zjistit jaké má přání,jaké záliby atd. v tom
byl problém,protožr její vyjadřování bylo nejasné,anebo ho člověk nepochopil.V tomto smyslu
určitě sehrála roli komunikace.Musím podotkonut,že nejsem člověk,který by chodil do hospod
atd.ale denně jsem měl na tálíři jak jsme popíjeli na stavbě./ o této větě ať si udělá
úsudek každý sam nejlépe stavebník/.Je také pravda,že jsem ji do finančních problémů nezatahoval a řešil je svým způsobem-jako svůj úkol./ A to byla velká chyba,protože moje
manželka absolutně neměla představu co a kolik to stálo a co zbývá ještě doplatit.
Nevím jak je to v jiných rodinnách ,ale doma předávám od 17 - 20 tis.měsíčně,a pořád slyším zdůvodnění,že je to málo.Budu reagovat na podněty příspěvku:
psychycké týrání: jsem nezaregistroval/to je vyčteno někde z poradny/ co chtěla to dostala,
to dostala ale potud pokud jsme na to měli.
psychické týrání jsem právě poslední rok pocitoval já,sotva večer příjdete domu,tak už se
do vás naveze,že jste jedinný chlap,který příjde pozdě domů,sem tam po vás hodí papučí
asi na potvrzení jejích slov a třískne dveřma aniž jste skutečně pochpili důvod proč?.
Omezování osobní svobody: ano zjistil jsem si že si našla pro ni vážnou známost čili přes
počítačové programy a každý pochopí,že to udělá každý správný chlap,aby zjistil o co jde.
Pro mě osobně toto zjištění byla obrovská rána pod pás se které jsem se dva měsíce
zvedal.Promítl jsem si život,položil otázku proč a prokoho jsem to všechno dělal a teď
když máme vybudováno a můžem si normálně úžívat zábav,dovolených atd.tak je to bezcené,
a mezi tím dvě děti,které oba milujeme nade vše.
termín divadlo:Je pravda,že jsem si leccos uvědomil a požádál jsem manželku o jediiné,
aby jsme udělali tlustou čáru a do minulosti se vůbec nedívali.Ona to není schopna
překonat a s milencem prakticky sms-kuje denně,bez zkrupulí.
Došel jsem tedy do stavu,kdy musím rozhodnou já,ikdyž rodinna je plně funkční a manželka
chce pouze jedinné silnou lásku a otevřeně sděluje ,že ji učaroval o 10 let starší romantik.
Musím dodat,že zivot není romantika,že je o lásce,pravdě,odpovědnosti,a hlavně vernosti.
A to finanční zázemí musí také jít ruku v ruce,jinak můžeme bydlet pod mostem.
V této situaci a v mém hlubokém sklamámí se domnívám,že již nemám na co čekat.
Na závěr Vám všem musím říci ale mou vnitřní pravdu,která z jejího textu vůbec nevyplynula:
Svoji manželku nadevšechno miluji a to i ve stavu těchto ran,které jsem obdržel
Vážím si jí jako bytosti,která mě hodně dala a i převychovala.
Ztratit bych ji nechtěl,už proto ,že byla jedinná a první.
Mám k ní silný citový i tělesný vztah.
Je to výborná matka a společnice.
Závěr: Jen mě nesedí,že citu láska zahodí ostatní soustavu vlastností ,které spoluvytvážejí
rodinnu fungující a ucelenou.
Pokud Vás čtenářky můj tex nezajímal,neodpovídejte,pokud si mislíte,že mě máte co poradit
poradťe.Manžel Adely.
|
| Sosan | •
|
(11.12.2003 10:37:17)
Chceš radu? Tak dobře. Podívej, láska, to není nějaký binární stav - je láska/není láska. Láska je výslednicí celé řady dílčích citů. Je tam přátelství, soucit, erotická přitažlivost, atraktivnost, duševní souznění, společné zážitky, vzájemná odpovědnost, vztah ke společným dětem, společná domácnost a majetek, je toho prostě spousta. Jistě mnoho z toho vám zůstalo i teď a to ostatní může zase z trosek povstat časem. Tak nebuď baba, nehledej lásku s velkým L. To, co jsi chtěl máš teď na dosah ruky, tak si to nenech vzít. Nepochybuj o vašem vztahu a poskytni své rozervané manželce citovou jistotu a reálnou alternativu společného života (oproti čemuž by život s novou známostí spojený s rozvodem a tahanicí o děti a majetek byl peklo). To, co ti ona udělala, to je zrada nejvyššího kalibru, ale ženský jsou už prostě takový. Zamilovala se, prožije románek a za čas se zase odmiluje. Taková epizoda nemůže být příčinou ke zničení jinak zcela funkčního manželství a rodičovství, zvlášť, když příčina, která k jeho narušení vedla, už neexistuje (dům už máte a budete mít na sebe a drobné radosti dost času). Rozhodni ty, řekni jí jasně, že ji miluješ (je to dokonce pravda), že jsi to budoval pro váš společný život a že chceš, aby to tak bylo. Je minimální pravděpodobnost, že se rozhodne jinak.
|
|
|
| manžel | •
|
(10.12.2003 23:23:41)
Vážené paní a dámy.
Musím říci,že po přečtění tohoto příspěvku,jako odpovědi od Adély se domnívám,že mluví
pouze svou pravdou a pravdou jak ji snímala jen s jejího pohledu.Je prostě schopná
vylíčit svoje negativa a v krátkých větních souvětích je shrne do zbytečných 14 let.
Musím se krátce vrátit k historii.Brali jsme se 25.září 1989.Bydleli jsme u rodičů 1 + 1.
a záhy zjistili,že generační problém se vytvořil i u nás.Já byl v té době pomocný konstruktér a ona podkladní a fakturantka.V roce 1990 jsme proto rychle vzali půjčku
a začali stavět rodinný dům.Stavba nebrobíhala jak dne na klíček,ale prakticky všechno
i z důvodů peněz jsme realizovali za pomoci rodinny sami.Uteklo dlouhých 7 let,nez byl
dům postaven / i když jsme kolaudovali za tři roky - a v tom čase nebyl vůbec prostor
na dovolené atd.-protože okamžitě se naráželo na peníze,které jsme dlužili.Splatit vše
se podařilo až v roce 1999 a to již jsem přes vedoucího výroby skutečně dělal i ředitele
závodu.Nemusím však připomínat,že i vlastní vybavení bytu,nakupy do něj přes kuchyňskou
linku stály svoje zdroje.A ty nebyly nekonečné,stavební půjčky atd.
Proto jsem pracoval v maximálním nasazení,ráno vstavat ve 4.30.a vracet se z pracoviště
16 - 20 hod.A jestě se snažit udělat něco kolem chalupy.
Samozřejmě,že v průběhu přišli děti, 1990 a 1999 bohužel s velkým odstupem daným prac.
zátěží a i možností otěhotnět.Musím zhodnotit stav tak,že naše rodina v současné
době nic již nepotřebuje-pouze pravidelné a klidné dovolené / a těch bohužel bylo málo
i když to bylo podle podmínek a možností a všichni víme,jaké peníze jsme vydělávali po revoluci atd./Myslím si,že nejkritičtější byl rok 2003 - kdy jak píše,kdy stratila lásku
ke mě.Musím také říci,že manželka se o děti a domácnost starala velice dobře,že to byl
její svět a do něho se dalo těžko proniknout.Zjistit jaké má přání,jaké záliby atd. v tom
byl problém,protožr její vyjadřování bylo nejasné,anebo ho člověk nepochopil.V tomto smyslu
určitě sehrála roli komunikace.Musím podotkonut,že nejsem člověk,který by chodil do hospod
atd.ale denně jsem měl na tálíři jak jsme popíjeli na stavbě./ o této větě ať si udělá
úsudek každý sam nejlépe stavebník/.Je také pravda,že jsem ji do finančních problémů nezatahoval a řešil je svým způsobem-jako svůj úkol./ A to byla velká chyba,protože moje
manželka absolutně neměla představu co a kolik to stálo a co zbývá ještě doplatit.
Nevím jak je to v jiných rodinnách ,ale doma předávám od 17 - 20 tis.měsíčně,a pořád slyším zdůvodnění,že je to málo.Budu reagovat na podněty příspěvku:
psychycké týrání: jsem nezaregistroval/to je vyčteno někde z poradny/ co chtěla to dostala,
to dostala ale potud pokud jsme na to měli.
psychické týrání jsem právě poslední rok pocitoval já,sotva večer příjdete domu,tak už se
do vás naveze,že jste jedinný chlap,který příjde pozdě domů,sem tam po vás hodí papučí
asi na potvrzení jejích slov a třískne dveřma aniž jste skutečně pochpili důvod proč?.
Omezování osobní svobody: ano zjistil jsem si že si našla pro ni vážnou známost čili přes
počítačové programy a každý pochopí,že to udělá každý správný chlap,aby zjistil o co jde.
Pro mě osobně toto zjištění byla obrovská rána pod pás se které jsem se dva měsíce
zvedal.Promítl jsem si život,položil otázku proč a prokoho jsem to všechno dělal a teď
když máme vybudováno a můžem si normálně úžívat zábav,dovolených atd.tak je to bezcené,
a mezi tím dvě děti,které oba milujeme nade vše.
termín divadlo:Je pravda,že jsem si leccos uvědomil a požádál jsem manželku o jediiné,
aby jsme udělali tlustou čáru a do minulosti se vůbec nedívali.Ona to není schopna
překonat a s milencem prakticky sms-kuje denně,bez zkrupulí.
Došel jsem tedy do stavu,kdy musím rozhodnou já,ikdyž rodinna je plně funkční a manželka
chce pouze jedinné silnou lásku a otevřeně sděluje ,že ji učaroval o 10 let starší romantik.
Musím dodat,že zivot není romantika,že je o lásce,pravdě,odpovědnosti,a hlavně vernosti.
A to finanční zázemí musí také jít ruku v ruce,jinak můžeme bydlet pod mostem.
V této situaci a v mém hlubokém sklamámí se domnívám,že již nemám na co čekat.
Na závěr Vám všem musím říci ale mou vnitřní pravdu,která z jejího textu vůbec nevyplynula:
Svoji manželku nadevšechno miluji a to i ve stavu těchto ran,které jsem obdržel
Vážím si jí jako bytosti,která mě hodně dala a i převychovala.
Ztratit bych ji nechtěl,už proto ,že byla jedinná a první.
Mám k ní silný citový i tělesný vztah.
Je to výborná matka a společnice.
Závěr: Jen mě nesedí,že citu láska zahodí ostatní soustavu vlastností ,které spoluvytvážejí
rodinnu fungující a ucelenou.
Pokud Vás čtenářky můj tex nezajímal,neodpovídejte,pokud si mislíte,že mě máte co poradit
poradťe.Manžel Adely.
|
|
| manžel | •
|
(10.12.2003 23:25:10)
Vážené paní a dámy.
Musím říci,že po přečtění tohoto příspěvku,jako odpovědi od Adély se domnívám,že mluví
pouze svou pravdou a pravdou jak ji snímala jen s jejího pohledu.Je prostě schopná
vylíčit svoje negativa a v krátkých větních souvětích je shrne do zbytečných 14 let.
Musím se krátce vrátit k historii.Brali jsme se 25.září 1989.Bydleli jsme u rodičů 1 + 1.
a záhy zjistili,že generační problém se vytvořil i u nás.Já byl v té době pomocný konstruktér a ona podkladní a fakturantka.V roce 1990 jsme proto rychle vzali půjčku
a začali stavět rodinný dům.Stavba nebrobíhala jak dne na klíček,ale prakticky všechno
i z důvodů peněz jsme realizovali za pomoci rodinny sami.Uteklo dlouhých 7 let,nez byl
dům postaven / i když jsme kolaudovali za tři roky - a v tom čase nebyl vůbec prostor
na dovolené atd.-protože okamžitě se naráželo na peníze,které jsme dlužili.Splatit vše
se podařilo až v roce 1999 a to již jsem přes vedoucího výroby skutečně dělal i ředitele
závodu.Nemusím však připomínat,že i vlastní vybavení bytu,nakupy do něj přes kuchyňskou
linku stály svoje zdroje.A ty nebyly nekonečné,stavební půjčky atd.
Proto jsem pracoval v maximálním nasazení,ráno vstavat ve 4.30.a vracet se z pracoviště
16 - 20 hod.A jestě se snažit udělat něco kolem chalupy.
Samozřejmě,že v průběhu přišli děti, 1990 a 1999 bohužel s velkým odstupem daným prac.
zátěží a i možností otěhotnět.Musím zhodnotit stav tak,že naše rodina v současné
době nic již nepotřebuje-pouze pravidelné a klidné dovolené / a těch bohužel bylo málo
i když to bylo podle podmínek a možností a všichni víme,jaké peníze jsme vydělávali po revoluci atd./Myslím si,že nejkritičtější byl rok 2003 - kdy jak píše,kdy stratila lásku
ke mě.Musím také říci,že manželka se o děti a domácnost starala velice dobře,že to byl
její svět a do něho se dalo těžko proniknout.Zjistit jaké má přání,jaké záliby atd. v tom
byl problém,protožr její vyjadřování bylo nejasné,anebo ho člověk nepochopil.V tomto smyslu
určitě sehrála roli komunikace.Musím podotkonut,že nejsem člověk,který by chodil do hospod
atd.ale denně jsem měl na tálíři jak jsme popíjeli na stavbě./ o této větě ať si udělá
úsudek každý sam nejlépe stavebník/.Je také pravda,že jsem ji do finančních problémů nezatahoval a řešil je svým způsobem-jako svůj úkol./ A to byla velká chyba,protože moje
manželka absolutně neměla představu co a kolik to stálo a co zbývá ještě doplatit.
Nevím jak je to v jiných rodinnách ,ale doma předávám od 17 - 20 tis.měsíčně,a pořád slyším zdůvodnění,že je to málo.Budu reagovat na podněty příspěvku:
psychycké týrání: jsem nezaregistroval/to je vyčteno někde z poradny/ co chtěla to dostala,
to dostala ale potud pokud jsme na to měli.
psychické týrání jsem právě poslední rok pocitoval já,sotva večer příjdete domu,tak už se
do vás naveze,že jste jedinný chlap,který příjde pozdě domů,sem tam po vás hodí papučí
asi na potvrzení jejích slov a třískne dveřma aniž jste skutečně pochpili důvod proč?.
Omezování osobní svobody: ano zjistil jsem si že si našla pro ni vážnou známost čili přes
počítačové programy a každý pochopí,že to udělá každý správný chlap,aby zjistil o co jde.
Pro mě osobně toto zjištění byla obrovská rána pod pás se které jsem se dva měsíce
zvedal.Promítl jsem si život,položil otázku proč a prokoho jsem to všechno dělal a teď
když máme vybudováno a můžem si normálně úžívat zábav,dovolených atd.tak je to bezcené,
a mezi tím dvě děti,které oba milujeme nade vše.
termín divadlo:Je pravda,že jsem si leccos uvědomil a požádál jsem manželku o jediiné,
aby jsme udělali tlustou čáru a do minulosti se vůbec nedívali.Ona to není schopna
překonat a s milencem prakticky sms-kuje denně,bez zkrupulí.
Došel jsem tedy do stavu,kdy musím rozhodnou já,ikdyž rodinna je plně funkční a manželka
chce pouze jedinné silnou lásku a otevřeně sděluje ,že ji učaroval o 10 let starší romantik.
Musím dodat,že zivot není romantika,že je o lásce,pravdě,odpovědnosti,a hlavně vernosti.
A to finanční zázemí musí také jít ruku v ruce,jinak můžeme bydlet pod mostem.
V této situaci a v mém hlubokém sklamámí se domnívám,že již nemám na co čekat.
Na závěr Vám všem musím říci ale mou vnitřní pravdu,která z jejího textu vůbec nevyplynula:
Svoji manželku nadevšechno miluji a to i ve stavu těchto ran,které jsem obdržel
Vážím si jí jako bytosti,která mě hodně dala a i převychovala.
Ztratit bych ji nechtěl,už proto ,že byla jedinná a první.
Mám k ní silný citový i tělesný vztah.
Je to výborná matka a společnice.
Závěr: Jen mě nesedí,že citu láska zahodí ostatní soustavu vlastností ,které spoluvytvážejí
rodinnu fungující a ucelenou.
Pokud Vás čtenářky můj tex nezajímal,neodpovídejte,pokud si mislíte,že mě máte co poradit
poradťe.Manžel Adely.
|
|
|
|
| Yukona, 2 dospivajici deti | •
|
(24.11.2003 18:47:36)
Adelo, nezavidim ti Tvoji situaci, ale podle men bys mela se podivat na par veci o kterych Tvuj majl nepise. Predevsim..jaky je Tvuj manzel k detem? Jaky je normalne k tobe? Tvuj milenec zna Tvoje deti a je ochoten je prijmout jako svoje? Ja si myslim, ze zachovani manzelstvi je strasne dulezita vec. Vlastni oec je vetsinou (pokud se nejedna o alkoholika( lepsi nez cizi. Tvuj manzel te asi ma porad velice rad, ublizis mozna hodnemu clovekovi a proc? pro nekoho koho ani moc vlastne neznas si znicis vsechno? Spis bych ti radila, stran se sveho milence. Bude to strasne tezky, ja vim.......
|
|
| Jitka | •
|
(9.9.2004 17:08:22)
Nevím, proč "rozervanec", mně připadá výstižnější váhavý střelec. Možná je pohodlnější nic "zatím" neřešit, ale mně to přineslo ve výsledku jen smutek.
S manželem jsme po 4 letech společného života měli docela velkou krizi, a začali jsme mluvit o rozchodu. Děti nemáme, ale manžel mě opravdu moc miloval, a já jsem nevěděla, co dělat. Odjela jsem na dovolenou, a seznámila jsem se tam se skvělým klukem. Nejdřív to byl jen prázdninový flirt, takový balzám na duši.
Ale postupně jsme se do sebe zamilovali, a já jsem začala přemýšlet, jak vyřešit své "vztahy". Od manžela jsem se nakonec odstěhovala, i když on mě stále ještě přesvědčoval, že bychom spolu měli zůstat. A mně se nechtěl řešit majetek, je to v našem případě dost složité, a taky jsem nechtěla tak najednou opustit manžela a ublížit mu. Měla jsem ho pořád ráda, a stále ještě mám...
Můj přítel skoro rok trpěl tím, že jsem vdaná, mám s manželem společný majetek, a moc se nemám k rozvodu. Nakonec to nevydržel, a opustil mě. Byla to pro mě rána, měla jsem hrozné deprese. Po 2 měsících jsme se náhodou viděli, a byli jsme opět spolu.
Bylo mi jasné, že bych měla konečně něco udělat, ale potrápila jsem sebe i jeho svou nerozhodností ještě rok. Ten před 2 dny skončil rozchodem.
Mám zase hrozné deprese, a svému příteli to nemůžu ani vyčítat. On je měl celou dobu. Takže teď jsem neskonale smutná, nemám vyřešený život, a trápila jsem ty, koho miluji... To je ale skóre:-(.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)