| SALÍK29 Kryštůfek 31/10/03 | 
 |
(2.10.2003 21:15:13)
To je hodně zajímavý, jenom doufám, že našemu mimču někdo nenacpe glukózu nebo sunar v porodnici dřív než k tomu budu moct cokoli říct..Můj sedmiletý synovec byl na umělé výživě a dnes má velký problémy s nadváhou...
|
| Martina, Adámek 2/00 | 
|
(3.10.2003 12:45:51)
Salíku,
taky beru tento článek jako velmi zajímavý a vědět to, asi bych po narození syna postupovala jinak ( nebo se snažila bránit ). Adámek se narodil v termínu, ale byl menší než ostatní děti ( 2,67 kg a 48cm ), proč, to nevím, ale je pravdou že u nás v rodině se rodí děti něco kolem 3 kg, na větší jaksi nemáme recept. Mléka jsem po porodu měla dostatek ( alespoň mi to bylo sděleno ), ale malý se nechtěl přisát tak, aby se "napapal". Já to však nepoznala, že nekojíme správně, a myslela jsem si, že je vše v pořádku. Po 2 dnech začal být notně nervózní a projevil se u něj tzv. "kojenecký třes". Dostal glukózu, po které se třes zmírnil a Adámek se uklidnil ( já byla vděčná ). Odpoledne pak přišel na řadu i Sunárek. Myslela jsem si, že je to jen přechodné období, neboť jsem byla přesvědčená o tom, že budu kojit. Leč nepovedlo se a Adámek byl vlastně od prvních dnů života na umělé výživě. Proč to píšu? V 1 roce váži 8,25 kg ( cca váha půl ročního dítěte ), ve dvou letech 10,5 kg, nyní ve 3,5 se to trochu urovnalo a jsme na 14 kg. Ráda bych Tě tedy uklidnila, že není pravidlem, aby dítě na Sunárku bylo obézní. A nikomu nepřeji ani ty nervy, kdy je dítě extrémně hubené ( přesto zdravé a velmi živé ), ale doba jídla je "očistec".
Martina
|
| SALÍK29 Kryštůfek 31/10/03 |
|
(3.10.2003 15:51:34)
Martino, přeci jen obavu mám. U nás v rodině se zase rodí děti velký, mezi 4-5 kily a já ten rozdíl mezi "umělátky" a "kojeňátky" vidím..a těch nekojených je mi zkrátka líto, protože tlustý dítě nikdo moc nechová ani se s ním nemazlí, jednak je těžký a jednak už není tak roztomilý a ani zdaleka nevypadá tak bezbraně jako ostatní děti jeho věku..
No a rodit budu v Motole...Snad ho přikrmovat nebudou když jim to budu pořád opakovat..
|
| Jana | 
|
(3.10.2003 16:10:22)
Saliku .o)))) Nas plne kojeny Tom mel tri brady a faldiky uplne vsude v nekolika radach. Never tomu, ze kojene deti jdou hubene...
A mazlili jsme ho, nosila jsem ho skoro porad (jinak jecel :o))
J.
|
| SALÍK29 Kryštůfek 31/10/03 |
|
(3.10.2003 16:16:00)
Jani, já nemluvím o miminkách, ty jsou roztomilý všechny do jednoho :) Ale co děti tří, čtyř, pětiletý....s nadváhou (která se často založí právě v miminkovském věku) a z toho vyplývajícími problémy zdravotními a psychickými, které je skoro určitě čekají..
Jak je váš malej na tom s váhou teď a kolik mu je? Sama píšeš, že MĚL tři brady..
|
| Jana |
|
(3.10.2003 16:26:02)
Saliku, promin, uz to vidim taky, ze jsem reagovala na neco jineho.
Rekla bych, ze na obezite se vic podili stravovaci navyky v rodine, nez kojeni. Kdyz kojene dite pozdeji naucim na mekace, kolu a čokolady, tezko z nej budu mit baletku.
Ted je mu 2 a ctvrt, ma skoro 15 kg, vysku nevim, nemerila jsem ho uz dlouho. Neni tlusty, je "dobre staveny" (viz rodina.cz/schovanek )
J.
|
|
|
| Gabča;2 kluci | 
|
(3.10.2003 16:25:02)
Salíku, náš kluk byl od 3m přikrmovám a žádné faldíky a tři brady neměl. Nevěř tomu, že nekojené děti jsou tlusté ;o)))
|
| Corra | •
|
(3.10.2003 22:28:08)
Dcera mé kamarádky má ve dvou letech 23!! kilo.Kojila ji 11 měsícu a potom znovu otěhotněla a částečnou péči o malou přebrala její matka.A aby chudinka nebyla hladová,tak po obědě,snědla toho hodně,dostala ještě veliký banám.Ted s ní kamarádka lítá po doktorech a zjištují jestly nemá nějakou hormonální poruchu.Poruchu nemá,ale když má babička pořád tolik strachu aby malá neumřela hlady.Je to naprosto užasné dítě, ale řeknu vám upřímě,vypadá hrozně(po fyzické stránce)
|
|
|
| Monika | •
|
(5.10.2003 14:48:13)
Přesně, já se se svou plně kojenou dcerou styděla chodit do poradny. Tak byla tlustá. Nicméně po půlroce se to naštěstí spravilo. Druhé dítko váží stejně jako dcerka, ale jde více do délky, takže je tak akorát. Od švagrové dcera nikdy nepoznala mateřské mléko a váží (!) v šesti letech 15 kilo.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(3.10.2003 17:07:30)
Salíku,
na tohle teda nemůžu nereagovat. To jako maminky, kterým se nepodařilo kojení mají tak hrozné děti, že je ani nikdo nechce chovat:o(? Moje dcera kojená nebyla ani jednou, je jí dva a půl roku a váží 11kg, syn byl plně kojený 10 dní a taky byl hubený, až teď v devíti začíná mít "normální" váhu. A že by si je nikdo nechtěl pochovat.......?
To myslíš opravdu vážně?
E.
|
| SALÍK29 Kryštůfek 31/10/03 |
|
(3.10.2003 17:29:17)
Evelyn, ani náhodou sem se nechtěla dotknout někoho kdo kojit nemůže. Sama budu mít brzy mimčo a mám strach, že nám kojení nepůjde. Prostě si jenom myslím, že je obrovská škoda tuhle snahu kazit hned v porodnici, tím že se miminko přikrmuje bez vědomí maminky (tak jako se to stalo mojí sestře), zvlášť když to podle všeho opravdu není hned nutné..
Tu poznámku, že bys si nikdo nechtěl pochovat tvoje děti nechápu, nejspíš sem napsala něco co sis špatně vyložila, v tom případě se omlouvám...Ovšem na tom, že otylé děti si toho od okolí vytrpí dost, trvám. A bohužel musím říct, že to vidím třeba právě u mých příbuzných. Když se sjede rodina a s nimi další dvě děti ve stejném věku jako je synovec, nejenže se mu dostaně míň objetí a pusinek, ale zatímco ostatní děti často dostanou dárek, na synovce třeba i zapomenou (...když ona je Martinka tak sladká..) A já vidím, jak je mu to líto..(když on je tak velkej a silnej kluk...). No, musím přiznat, že je v tom i kus zkušenosti z vlastního dětství, co nadělám..Často se právě takhle začínají obrovský psychický problémy, který se jako začarovanej kruh prohlubujou. Prostě lidi mají ve zvyku brát silný děti jako by byly daleko starší, jenže i tyhle děti mají nárok na to aby jim nikdo nezkracoval dětství...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(3.10.2003 17:50:14)
Salíku,
Ty jsi to napsala do jedné věty, tak jsem si to spojila:o). Díky za vysvětlení.
S nadváhou mám problémy a vím, že to špatně působí na psychiku, byla jsem tlusté (kojené!) mimino, pak hubené dítě a jako dospělá s nadváhou bojuju. Pro dítě to musí být ještě horší. Ale moje děti jsou fakt hubené. Myslím si, že nadváha má hodně různých příčin a nekojení je možná jednou z nich (i když přesvědčená o tom nejsem).
Všimla jsem si ikonky, tak přeju bezproblémový porod a ať to s tím kojením vyjde:o).
Hezký víkend.
E.
|
| SALÍK29 Kryštůfek 31/10/03 |
|
(3.10.2003 17:58:44)
No jo, já to napsala tak, jako že nekojený děti=automaticky tlustý a tím pádem nemilovaný :O) Tak to samozřejmě není, je to zkrátka jeden z rizikových faktorů. Díky za přání :)
|
| Martina, Honzík 3,5 roku,dále 21tt | •
|
(3.10.2003 18:57:27)
Jen pripojuju miry naseho Honzíka: 107 cm, 21 kg, 3,5 roku.
Jeste nikdo nevyslovil, ze je tlusty, on totiz tlusty neni, spis vypada dost bezsadelnate. No a podle cisel - to by byla obezita!
Jo jeste - kojeny byl!!
|
|
| Jeanne, Matěj 3m | •
|
(6.10.2003 8:45:50)
Salíku, stejně jako ty jsem chtěla jen kojit a kojit (a kojím). Matěj se narodil v noci, dali mi ho ráno a podotkli, že samozřejmě mu v noci něco dali najíst (proč by se prali, že?). Pak se 1,5 dne špatně přisál a tak na mě začali psychicky tlačit, abych mu dala příkrm, snažili se mi vnutit myšlenku, že je na pokraji života a smrti, prý že se třese, že má málo magnesia a glukosy (Mtěj se třepe i někdy teď když plače a to je přejezený), a když viděli, že to se mnou nic nedělá, prostě dali ultimátum, buď mu dám příkrm, nebo půjde na kapačky. To už jsme nevydržela příkrm dala (ne kvůli malému, ale aby mi už dali v porodnici pokoj). Další den jsem si zavolala svoji laktační poradkyni přímo do porodnice, ta nás rozkojila za 5 minut.
Chci ti jen říci, že pokud budeš muset něco dát miminku než své mléko, nestresuj se tím, vždy po příchodu z porodnice se můžeš plně rozkojit - opravdu. Já byla z toho hodně špatná, že jsem dala Matějovi příkrm (měl ho asi 1,5 dne), ale po porodu to je tak těžké období, že je pro tebe a mimčo důležité být v pohodě. Doma jsem měla ještě problémy s kojením, ale už jsem nepřikrmovala a během 14 dnů se vše upravilo a je to OK.
|
| SALÍK29 Kryštůfek 31/10/03 |
|
(7.10.2003 17:39:26)
Jeanne, díky za uklidnění :) Číslo na laktační ligu mám, rady a odhodlání taky (zvlášť po přečtení tohohle článku :). Teď ještě tu trpělivost a snad všechno dobře dopadne ...Pořád mám v živé paměti malýho synovce, který sát nechtěl, ale hlad měl pořád. Co za tím bylo? Větší dírka v násosce lahve? Nevím, každopádně když vydíte mimčo, které má v roce 15 kilo a při nástupu do první třídy 45...A cukrovku nemá(zatím) ani problémy se štítnou žlázou nebo hormonální poruchu, rodiče celkem štíhlí...Životní styl posoudit nemůžu (bydlí celkem daleko). Tak co si myslet, že? A navíc když vidím, že kamarádka se svým synkem a podobnými problémy od těhle cifer taky nejou daleko..
Všem, kteří se cítí dotčeni mými příspěvky i po tom, co sem svůj špatně vyjádřený náhled vysvětlila Evelyn, bych ráda řekla, že už zkrátka nemám co dodat. Howgh
|
|
| Marcela 2 kluci 7 a 2 roky | •
|
(16.10.2003 23:11:42)
Ahoj, chci se jen připojit. Rodila jsem císařským řezem, dítě jsem u prsu tedy hned neměla. Den nato ho odvezli na dětské oddělení kvůli infekci. Dostala jsem se k němu až po týdnu a začala zkoušet kojit, taky jsem byla nucena dokrmovat. Po příjezdu domů jsem to ihned zrušila a kojila tak často jak jen chtěl (někdy i co deset minut). Vše se brzy upravilo a kojila jsem 19 měsíců.
Držím palce, všechno jde, když se věří.
|
|
|
| Hanka, dcera 3 roky | •
|
(6.10.2003 13:37:58)
Tvůj příspěvěk se mě celkem dotkl. Mám dceru, která nemohla být kojena a rozhodně není tlustá. Naopak - byla velice roztomilé miminko, které si každý pochoval rád. Kojení je možná doré, ale rozhodně není samospasitelné. Ze začátku mi to bylo líto, ale když jsem jednou slyšela kojící maminku vyprávět o tom, jak 5-timěsíčnímu miminku dává kakao a jiné "dobroty", řekla jsem si, že mi nic líto být nemusí. Že moje dcera sice kojená není, zato se u ní od malinka snažíme dodržovat zásady zdravé výživy a nikdy bychom jí nedali to, co by jí mohlo ublížit. Dnes je z ní 3 letá slečna, nemocná je minimálně, bez problémů se zapojila do MŠ, protože umí všechno, co by umět měla. Podle mě vůbec nezáleží na tom, jestli dítě kojené je nebo není, záleží na celkové péči, kterou mu poskytneme. Opravdu nevím, proč je ti nekojených dětí líto, opravdu je musíme takhle škatulkovat?
|
| Terreza | 
|
(6.10.2003 21:38:22)
Musím říct, že za posledních 6 let (od doby, kdy se mi narodila první ratolest) jsem se setkala s několika plně kojenými dětmi, které do půl roku jedli jako otesánci a byli z nich cvalíčci, že jejich maminkám nikdo nevěřil, že je nedokrmují Sunarem a podobnými kalorickými lahůdkami !
Petřík byl přikrmovaný od 4 týdnů, protože při plném kojení nepřibíral, ani polokojený, polodokrmovaný příliš "netrhal váhu" ( přibral za 3 měsíce 1kg), a teprve když jsme v půl roce přešli na zeleninky a noční kaši, zakulatil se... Velmi podobně to bylo s naší ANežkou (tu jsem přikrmovala od 2 týdnů opět kvůli malému - téměř nulovému váhovému přírůstku) a první půlrok jsme stěží doháněli o 6 týdnů mladší plně kojenou holčičku mé kamarádky ! Zlom nastal opět po půl roce, kdy kamarádce mléko už sláblo, ale holčička na něj nedala dopustit, zatímco ANežka se cpala zeleninou, takže v 1 roce už měla dvoukilový náskok ! :-)))
|
| Eliška,Matyáš 6. měs | •
|
(16.10.2003 22:33:45)
Podobných článků jako je tento jsem četla v těhotenství moc a vůbec jsem neustále jen četla, jak je důležité kojit, jak nekojené děti bývají nemocné a jak neexistuje nic jiného než kojení a že není nic krásnějšího a důležitějšího než kojení. Ale nikde nebylo napsáno, že to může být celé úplně jinak a že to třeba nemusí vůbec jít. Matýsek se narodil plánovaným císařským řezem (kvůli mému zdraví), a tak jsem neměla hormóny, které spouštějí laktaci. Na JIP ho sice nosili, ale stejně jen neustále spal, kvůli slabé žloutence a odmítal se přisát. Pak začalo mé největší peklo v životě. Myslela jsem si, že jsem ta nejhorší matka na celém světě, když nedokážu dát svému synovi mléko. Nechtěl se přisát a já pomalu ztácela i tu trochu mléka, kterou jsem měla. Nakonec jsme oba probrečeli asi tři dny, oba jsem se trápili,já byla psychicky na dně, přece neexistoval jiný způsob než kojení (jak jsem měla načteno). Matýsek hubnul a hubnul. Přikrmovali ho savičkou a stále jsme se snažili. Po čtyřech dnech dostal svou první lahvičku a byl tak spokojený, že se konečně najedl, že spal celou noc. Myslela, jsem si, že až se vrátíme domů, tak to znovu zkusíme. Jenže...zůstala jsem s Matýsekem sama a bez mateřské, takže jsem si nemohla dovolit ležet s nohama na stole a každou hodinu kojit, abychom se rozkojili. Po šestinedělí jsem se vracela zpátky do práce (pracuji doma a nepřeháním to). Takže umělá výživa je pro mne řešením spokojenosti nás obou. A jestli ty děti vydrželi takovou dobu bez jídla, tak můj syn za ty čtyři dny zhubnul tak, že nevěřím tomu, že by vydržel delší dobu.
Dnes je to nejspokojenejší a nejhodnější mimčo na světě a tlustý rozhodně není, jen je to kus chlapa (po svém otci).
Dnes když čtu takové články, tak mne jen mrzí, že jsou tak jednostrané, že je jen málo informací ohledně nemožnosti kojení a že láska se dá dát dítěti i jinak než kojením.
|
| Marcela 2 kluci 7 a 2 roky | •
|
(16.10.2003 23:20:37)
Ahoj, chci se jen připojit. Rodila jsem císařským řezem, dítě jsem u prsu tedy hned neměla. Den nato ho odvezli na dětské oddělení kvůli infekci. Dostala jsem se k němu až po týdnu a začala zkoušet kojit, taky jsem byla nucena dokrmovat. Po příjezdu domů jsem to ihned zrušila a kojila tak často jak jen chtěl (někdy i co deset minut). Vše se brzy upravilo a kojila jsem 19 měsíců.
Vše ma ale své pro a proti a neodsuzuji matky, které nechtějí kojit, je to jejich věc a na dětech to stejně nikdo nepozná.
Největším nebezpečím jsou babičky, jak už tu bylo psáno, které se bojí aby mimi neumřelo hlady :-)))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Babelle | 
|
(6.10.2003 11:49:00)
Možná by stálo za to do porodnice sebou brát nejen porodní plán (na který si zdravotní personál začíná už pomalu zvykat), ale taky plán poporodní, který by uváděl přání maminky ohledně péče o dítě a upozorňoval na vrozené dispozice (astma, alergie, ekzémy a spol.).
Neuvažovala jste o tom některá?
A s tím Motolem: taky jsem v Motole rodila, kojila a přikrmování mi bylo jen nabídnuto, naopak jsem měla bezvadné zkušenosti s dětskými sestrami (na rozdíl od nacistek ženských sester...). Jako vše v českém zdravotnictví záleží jen a pouze na osobním přístupu a na tom, co si pacient nechá líbit.
|
| Kristýna+Robík | 
|
(6.10.2003 22:51:32)
...co si pacient nechá líbit.
Ono, když se probudíš z narkózy, máš hadičky všude, břicho rozřezaný a ještě ani nevíš, jak na tom dítě je... tak mi věř, že si necháš líbit ledacos a taky tě například ani nenapadne, že ti dítě poprvé nakrmí bez tvého vědomí, ještě dřív než ho vůbec spatříš...
|
|
| Jitka, dcera 9 let | •
|
(7.10.2003 13:13:58)
Když jsem si po téměř týdenním pobytu na JIP konečně uvědomila, že žiju a že žije i "ONA", bylo to ten nejsilnější pocit štěstí v mém životě. A to, že je malá uměle živená? V tu chvíli by mi bylo jedno, kdyby jí dali třeba rajskou se čtyřma. I když jsme kojení zkoušely, dopadlo to katastrofálně, takže mateřské mléko opravdu téměř nepoznala.
To, že uměle živené děti jsou tlusté, mi přijde jako úplný nesmysl!!!! To že uměle živené děti jsou promiňte mi ten výraz "chcípáčci" považuji za nesmysl č.2.
Myslím si, že záleží hlavně na přístupu ke stravování jako celku a k životnímu stylu dítěte i celé rodiny.
Takže zatímco moje dcera je štíhlá, zdravá a je to vyslovený živel, synové mého bratra, oba kojení minimálně do jednoho roku jsou slušně řečeno "metráčci", každou chvíli posedávající v čekárně lékaře a polykající prášky téměř na kila.
Nepřičítám to kojení, ale právě tomu celkovému životnímu stylu.
Já dávám dceři po večeři když má hlad už jen ovoce nebo zeleniny, hoši dostanou rohlík, koláč, sušenku apod. Jsou přece ve vývinu. Jakmile skončí léto, už mají bundy a čepice, aby je náhodou neofouklo, a hýbají se opravdu jenom když je to nezbytně nutné. Ono u počítače toho člověk moc nenaběhá.
Myslím si, že tady je zakopaný ten pověstný pes ...
|
|
|
| Jana+kluk 8r.+Barunka 1,5 r. | 
|
(6.10.2003 13:47:51)
Rodila jsem v Motole a protože jsem byla týden na JIPce, Barunka byla sama u dětských sestřiček na novorozeneckém. Přes den mi ji vozily na kojení, ale v noci nebo když jsem lítala po nemocnici (spíš jezdila na vozíku) po různých vyšetřeních, jí dávali z flašky Bebu HA nebo cizí a někdy i moje mateřské mléko. Původně jsem to nechtěla, bála jsem se, že si odvykne prsu. Jenže holčička byla šikovná, pila všechno a po odchodu z porodnice láhev už neviděla, takže si myslím, že těch pár dávek umělého mléka jí neuškodilo. Z láhve se naučila pít znovu až v létě, kdy jsem jí dávala obyčejnou vodu. A to začala pít až z láhve AVENT, obyčejná jí nesedla.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)