| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč nejsou děti ve škole šťastné?

 Celkem 64 názorů.
 Dana, jedna dcera téměř dospělá 
  • 

Všeho moc škodí 

(23.7.2003 8:04:36)
"Je jednoduché poznat zapomnětlivé dítě a stejně jednoduché je zapomenuté věci mu půjčit, zařídit, aby měl dvojí učebnice, jedny doma, druhé ve škole, pero, tužku, pastelky u učitelky v šuplíku. "

A proč by děti, které nic nezapomínají měly být v nevýhodě tím, že si to všechno odnosí na svých zádech? A některé dítě, o kterém řekneme, že "zapomíná" bude automaticky navěky omlouváno? A kdy se naučí, že za některé věci prostě postupně převzít zodpovědnost musí?

Rozhodně si nemyslím, že by to ve školách mělo vypadat jako v nějakém velmi přísném výcvikovém táboře, ale nějaké požadavky by na děti kladeny být měly a jejich splnění by mělo být vyžadováno. Je spíše na rodičích, aby věděli, že i když má jejich dítě čtyřku z matematiky, tak je to pořád jejich milované dítě, ale učitel by neměl stejnou známkou hodnotit dítě,které v daném předmětu vyniká a dítě, kterému to jednoduše nejde - to vynikající by tím ztratilo motivaci a to slabší by nemělo možnost zpětné vazby a pozvolné přirozené orientace jiným směrem - např. cizí jazky, nebo cokoliv jiného, v čem je lepší.

 andrea 
  • 

Re: Všeho moc škodí 

(23.7.2003 9:45:17)
naprosto souhlasím, každé dítě má znát už z rodičovské výchovy v nejútlejším věku, že jsou určité hranice v chování, které nemůže překročit. no a pokud ne nechápu proc by to tak měla ucitelka nechat a omlouvat. v článku se mluvilo o zapomětlivých nebo nesamostatných dětech, které je nutno respektovat. jistě, když si jedno dite z celé třídy neumí zavazovat tkaničku v pohodě to učitelka zvládne, ale co když se jich za čas sejde ve třídě dvacet. nebo dvacet zapomětlivých dětí, to by každá škola vlastnila dvojnásobný počet učebnic a pomůcky nebo by to pořizovali rodiče (mimoto nezlobte se na mě maminky zapomětlivých dětí, ale jestliže prvnáček nemá pero, není to taky trochu vaše chyba).
nesouhlasím se školou, kde děti sedí celé dopolodne v lavicích bez pohybu bez her a podobně, ale škola, kde se tolerují všechny děcké neřesti a neučí děti žádným normám chování.......
 Mikulášova babička 


Re: Re: Všeho moc škodí 

(23.7.2003 20:38:27)
Treba je to proto, ze zapomenuta pastelka nemusi byt nerest trvale poskozujici charakter... Jde o to, kam budeme smerovat, pokud k uniformite (a tak to taky ty dlouhe roky bylo), je to netolerovatelne, ale cil muze byt i jiny a dikybohu, ze se nam uz na obzoru rysuje.
 Karina 
  • 

Re: Re: Re: Všeho moc škodí 

(24.7.2003 12:54:41)
Souhlasím. Máme dceru, po prázdninách půjde do čtvrté třídy. V učení je jednoznačně nejlepší ze třídy, aniž se doma připravuje, ALE je hyperaktivní a ZAPOMÍNÁ (pomůcky, učebnice, sešity) - za 6 zapomenutí je napomenutí TU, za 12 je třídní důtka, za 18 ředitelská důtka, no a za 24 snížený stupeň z chování. Na konci školního roku to dcera dotáhla na ředitelskou d., od dvojky z chování ji dělilo pouhé jedno zapomenutí. Chápu, že spravedlnost musí být. Na druhou stranu se děsím nového školního roku. Představa, že samým jedničkám bude "dělat úvod" dvojka z chování, mě poněkud děsí. Vždycky jsem si myslela, že ji dítě může obdržet až po nějakém výraznějším prohřešku.
 Zuzava* 


Re: Re: Re: Re: Všeho moc škodí 

(24.7.2003 13:15:47)
Karino, prosím tě, kdo stanovil ty "sazby" ?
 sylvaina 


Re: Všeho moc škodí 

(24.7.2003 16:30:24)
Při čtení toho článku jsem byla opravdu hodně překvapená. Pája má ještě do školy daleko, ale moje vlastní zkušenosti z dob hlubokého socializmu jsou zcela jiné. Naše paní učiltelka neudělila kromě jedniček na vysvědčení ( měli jsme je všichni) jedinou známku. Dostávali jsme pouze sluníčka a černé puntíky a s těmi opravdu hodně šetřila. Tak nějak jsem si myslela, že je to v první třídě podnes běžný standart. No jak je vidět, tak se pletu. Ale nikdo mi nenamluví, že by dítě v první třídě mělo dostat čtyřku z diktátu. Přemýšlím teď nad tím, co by se stalo se mnou, kdyby naše milá paní učitelka zvolila stejný přístup. Nedávno jsem doma u rodičů objevila svojí písanku z první třídy. Že jsem disgrafik jsem věděla dávno. Ale že to se mnou bylo kdysi tak zlé jsem netušila. Nejsem si jistá, čím bych dneska byla, kdyby mi paní učitelka dávala čtyřky s diktátů...
 Sylvie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Všeho moc škodí 

(24.7.2003 18:56:33)
No, takovéhle "sazby za zapomínání" taky pamatuju ještě z komunistické základky, tak po revoluci možná jenom přebraly "osvědčený systém"...

S.
 Martina, dvě děti 
  • 

Re: Všeho moc škodí 

(24.7.2003 14:22:17)
Výborný článek. Dětem jsem našla školu, která v zásadě proklamuje takovýhle přístup a většina učitelů alespoň co znám na prvním stupni je schopna tyto náročné požadavky zvládat nebo se o to aspoň snaží.
S tím znevýhodněním těch, co nezapomínají... To je právě ten individuální přístup. Kdo nezapomíná, je v klidu, vůbec neví, co to je neustále poslouchat "jaktože to zase nemáš". Stran tahání na zádech je to tak, že zapomětlivec má tašku plnou jiných věcí, s kterými si pak třeba hrají i ti vzorňouši. Kdo se snadno soustředí, má výhodu, o kterou se nijak nezasloužil, stejně jako o různá jiná nadání. Jedno mé dítě je takový ten vzorňák, co vždycky všechno má (pokud to včas vytluče z roztěkané matky), umí, nezlobí, to druhé občas blbne, když nemá, ale o to je komunikativnější, milejší, schopnější pochopit druhé... Pro oba by měla být škola příjemné místo, a zatím také je. Strach ze zdvojení pomůcek pro všechny děti bez rozdílu bych neměla, protože to právě potřebuje jen někdo, není možné stále dokola rovnostařit, říkat "kdyby to dělali všichni". Nedělají. Někdo má potřebu vykřiknout, když vidí vránu za oknem, s druhým nehne ani stejně umístěný kosmonaut. Kdo je na tom lépe? Nepoměřitelné. Jednou ten, podruhé onen.
 Nufka 


Úžasné 

(23.7.2003 8:09:38)
Tak to je opravdu krásný pohled na dítě ve škole a mělo by si to přečíst mnoho pedagogů hlavně I.stupně.
Můj syn přesně takovým necitvým způsobem ztratil pozitivní vztah ke škole, ale v současné době přestupuje na Waldorfskou školu, kde vše, co píše autorka článku, praktikují. Děkuji.
 Lonai 


Souhlasím 

(23.7.2003 8:37:45)
Můj syn se do školy vůbec netěšil a jít tam nechtěl. První měsíc byl hodně psychicky náročný jak pro něj, tak i pro nás. Ale díky jeho paní učitelce se vše brzy zlepšilo. V první třídě horší známky jak dvojky nedávala, když úkol nebyl dobře, nedostaly děti známku žádnou. A na vysvědčení měly skoro všechny děti samé jedničky (v pololetí všechny velkou jedničku). Paní učitelka to odůvodnila tím, že v první třídě se mají děti naučit číst, psát a počítat do dvaceti. A všechny se to naučily. Některé lépe, jiné hůře, ale všechny. A zaslouží si jedničky. V druhé třídě už některé děti dvojky na vysvědčení samozřejmě měly. Filípek měl svoji paní učitelku moc rád a s chozením do školy nebyly problémy.
Máme ale obavy ze třetí třídy, protože dostanou jinou učitelku. Třeba bude stejná jako ta předchozí, ale spíš si myslím, že ne. Takových, jako paní učitelka Švantnerová, bohužel asi moc není.
A ještě k přístupu rodičů. Myslím, že takhle malých dětí, kteří se dokážou něco naučit zpaměti samy, moc není. Filip do teď chce, abych se učila s ním. Když po něm chci, aby si napsal úkol sám, nebo se sám něco naučil, neudělá to. Prostě si musím na jeho přípravu do školy udělat čas. A kontrolovat mu věci, aby na nic nezapomněl.
 Meta 
  • 

První třída? Noční můra... 

(23.7.2003 12:56:18)
Že první třída nebude s naším extrovertním lvíčetem Vojtou procházka růžovým sadem jsem tušila. Přesto jsem se utěšovala tím, že umí číst a počítá do dvaceti včetně sčítání a odčítání bez problémů, takže potíže by mohly nastat snad jen se psaním. Kreslil totiž nerad. Do školy se moc těšil, odjakživa tíhl ke kolektivu, školku měl rád. Paní učitelku jsme znali, protože učila tři roky našeho staršího, je mladá, děti má ráda a má dvě vlastní taktéž na prvním stupni, hodně energie věnuje zpestření vyučování, používá moderní přístupy. První třída nebyla přeplněná, přesto její složení se ukázalo být nešťastným. Na 18 kluků připadlo 8 holčiček. Čtyři děti s diagnózou hyperaktivní, jeden kluk co propadl - těžce problematické dítě bez zázemí, dvě děti nadmíru úzkostné. Od prvních dní nastali ve třídě potíže s chováním. Protože Vojta byl živější dítě, často se zapojil do "party" k honičkám apod. Notýsek se skvěl škrtlými obrázky. Pomaloučku se přidávaly problémy s učením. Protože paní učitelka musela neustále řešit kázeňské problémy (propadlík těžce ubližoval ostatním dětem, o zranění ve třídě nebyla nouze, paní učitelka musela navázat spolupráci s psychologem ohledně šikany), nezbýval čas na nějaké zapisování úkolů do notýsků. Předpokládalo se, že všechny děti umějí použít hůlkové písmo k jejich zapsání. Od října se začalo psát, a známkovalo se naprosto všechno. Od prvních písmenek se psali denně diktáty, od prvních příkladů pětiminutovky. Nechápu, proč se známkovali i první pokusy o nové písmenko, proč matematické písemky se skládali se z dvou stránek A4 a obsahovali třeba 8 typů úloh ve 30-ti příkladech. Testy z prvouky vypadaly podobně. Vojta se s takovými písemkami srovnával většinou tak, že první stranu udělal bezvadně a tu druhou už vyplňoval jen sem tam. Nebo špatně pochopil zadání a udělal si to po svém. Je mi jasné, že takovým způsobem neměl šanci získat jedničku ani z jedné „důležité“ písemky. Přestože jsme se každý den připravovali, zas a znovu mě překvapila druhý den známka z něčeho nového, neočekávaného. Třeba za první diktát vět (byli tři) dostal čtyřku, protože mu za každou větou chyběla tečka. Mohl mít jedničku podtrženou, nebyla tam jediná jiná chybička, dokonce si dal vyjímečně záležet na vzhledu. Proč jen mě nenapadlo, že už by mohli psát věty a vysvětlila jsem mu to VČAS? Ještě děsivější pro mě bylo, když došel k názoru, že není správné počítat jen tak z hlavy, paní učitelka to ukazovala jinak a každý příklad začal počítat na prstech. Prsty se mu kolikrát zamotaly a tak často dospěl k špatným výsledkům. To tam bylo to, co dřív uměl. (Může mě utěšit, že při pětiminutovkách, kdy není času hrát si s prsty, má jedničky?) Marně jsem přemýšlela, co hrozného mohlo moje dítě provést „berušce“, když se v notýsku skvělo VV-beruška 4. „No, zlámal jsem červenou pastelku, tak jsem ji vybarvil zeleně a nevěděl jsem, kolik má mít beruška teček…“ Zapomenutí úlohy se trestalo pětkou…Vojta si naštěstí přesně pamatoval, co mají mít na zítřek. Pokud ale dostali na naučení básničky dva týdny, bylo zle, protože do týdne na to zapomněl…Měli jsme tedy paletu známek komletní. Brzy měl Vojta „učení“ dost a jakmile na něj došlo, zarputile tiskl tužku a čekal, až se „to“ přežene.
Nejšťastnější období jsem zažila, když dostal na čtyři týdny zánět průdušek. Učení nám šlo lehce, se zadanými úkoly jsme byli hotovi raz dva, písanka se konečně zaskvěla jedničkami a začala jsem chápat výhody „domácí“ školy. Konzultovala jsem Vojtovo chování ve škole s psychologem, řekl, že Vojta má sice trochu problémy se soustředěním, ale že to není na nějaké diagnózy. S paní učitelkou jsme se snažily Vojtu více motivovat, ale nebylo třeba možné ho posadit do první lavice, tam už byly „mnohem problematičtější“ děti.
Když to shrnu, po první třídě mám doma dítě bez sebevědomí, s nechutí ke vzdělávání, ta tam je jeho živost a může se mi někdo divit, že další školní rok očekávám s hrůzou?
Staršímu synovi stejný přístup k výuce vyhovoval. Někomu tedy škola vyhovuje, někomu ne. Rád ji však nemá ani ten starší, který je samá jednička.
 Jana+kluk 8r.+Barunka 1,5 r. 


Re: První třída? Noční můra... 

(23.7.2003 13:52:10)
Máme za sebou též první třídu, ale naštěstí jsme takové problémy neměli. Vzhledem k tomu, že naše dítko od 5 let čte a od 4 let počítá do záporných čísel, ale odmítal vzít tužku do ruky, hledali jsme školu, kde by se mu mohli více věnovat. Zkusili jsme se zapsat do jedné malé státní školy, u které poptávka značně převyšuje nabídku - každý rok se zapisuje víc dětí, než mohou přijmout. Měli jsme to štěstí, že našeho lumpa vzali, i když bydlí v jiné spádové oblasti - asi zapůsobil u zápisu. Paní učitelka učila prvním rokem a musím říct, že pro děti dělá mnohem víc, než je obvyklé. První měsíce vlastně zkoumala, v čem je které dítě dobré a co naopak se musí učit. Děti znalé čtení si nosily do školy časopisy a knížky v hodinách čtení ostatním vykládali, co si přečetly. Náš malý mazal měl naopak problémy s psaním, neuměl ani pořádně držet tužku. Každé dítě pokračovalo v psaní tak rychle, jak dovedlo, kdo byl napřed - většinou holčičky - tak pak po dopsání písanky psal na papíry. Rovněž používání plnicího pera bylo individuální záležitost - paní učitelka postupně vzkazovala, od kdy mají děti psát perem. Den ve škole začínají tak, že si sednou na koberec, každý má svůj polštářek a povídají si o všem možném, aby se naučily pořádně vyjadřovat své myšlenky. Občas místo vyučování chodívají na procházky do okolí a zkoumají přírodu v reálu, nikoliv z obrázků. Rozvrh nemají pevný, pružně ho mění podle okolností, podle počasí, podle toho, kolik dětí je ve škole - v zimě dost dětí chybělo, protože si předávaly nemoce jako štafetu.
Přesto náš lumpík měl určité problémy, které jsme trošku očekávali - asi se nudil a v hodinách vykřikoval, povídal, nedával pozor a o přestávkách se honil. Občas domů přinesl v notýsku mráček, dokonce ho podezírám, že jich měl za celý rok nejvíc. Naštěstí převažovala v notýsku sluníčka - tedy pochvaly a kladné hodnocení pracovního úsilí.
Děti nebyly známkovány, vysvědčení mělo slovní hodnocení a je to moc hezké čtení, i když pro nás přivyké na známky poněkud nezvyklé. Paní učitelka dokáže každému vyzdvihnout jeho klady, čímž ho asi opravdu potěší. Musím na ní ocenit i to, že neměla žáčků po celém týdnu plné zuby a vzala je v průběhu roku třikrát na víkend na chalupu a dokonce pro ně první týden prázdnin uspořádala tábor, na který se sjely skoro všechny děti ze třídy.

To, co popisuješ, jsem nezažila v první třídě ani já, a to jsem začala chodit do školy v roce 1972! Když náš kluk nenapsal v písance tečku na konci věty, tak mu ji tam učitelka červeně doplnila a přesto mu dala sluníčko za snahu o krasopis. Diktát také zkoušely, když ho moc zmastil, tak nedostal žádný obrázek, když psal dobře, zase bylo sluníčko. Nevím vůbec, jestli se rozdávaly mráčky i za učení, ale asi ne, ty byly asi jen za zlobení. Podle mne by se děti v první třídě měly naučit číst, psát, počítat do 20 a sedět na zadku, aby udržely pozornost a ne je trestat čtyřkami a pětkami. Zejména v dnešní době, kdy jsou v první třídě značné věkové rozdíly, značná část dětí má odklad, takže nastupují starší než 7 let a jsou samozřejmě dost napřed.
 Meta 
  • 

Re: Re: První třída? Noční můra... 

(23.7.2003 14:26:30)
No právě, já jsem taky nezažila v první třídě (1973) tak přísné známkování, první trojku jsem dostala snad až ve třetí, ale myslela jsem, že prostě taková kritéria jsou pro první třídu stanovena, protože už když absolovoval před třemi lety první třídu starší syn, byly nároky snad ještě větší - všechna písmena museli umět psát do pololetí a v druhém už počítali i s přechodem
přes desítku a na konci roku málokdo měl samé jedničky. Paní učitelka opravdu není špatná, popisované aktivity s dětmi také provozuje, ale přísně se známkuje opravdu všechno. I šplh. Nezažila jsem, že by jeden den měli třeba písmenko natrénovat a teprve druhý den by ho psali na známky. Asi je na to v osnovách málo času. Nedivím se, že pak učení tolik dětí (či rodičů) vzdá. No, co se dá dělat, my ještě budeme bojovat, koneckonců, když může číst Petišku a ovládá počítač od čtyř, nemůže být hloupý. Ale ty pochybnosti...s dvojkami na vysvědčení v první třídě...vyrosteme z toho? Pravdou také je, že ve "vycvičené" třídě současných (bývalých) čtvrťáků je nejvíce jedničkářů na škole a vyhrávají nejvíce vědomostních soutěží...Přesto bych známkování v první třídě zrušila a to s platností IHNED....
 Halka 
  • 

Re: Re: První třída? Noční můra... 

(23.7.2003 18:34:11)
Jano,
muzu se zeptat, nechodi nahodou do skoly v Praze na Luzinach? Je tady podobna skola a Tvuj popis mi sedi na jednu pani ucitelku z ni.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(23.7.2003 19:45:41)
Stalo se nám se školou něco podobného.Syn se na školu těšil,paní učitelka výborná,první třída skončila jedničkou. Ale ve druhé jim vyměnily paní učitelku za dvě,střídaly se.a dopadlo to tak,že kluk v tom má zmatek,nosil poznámky tipu,běhá po chodbách,neumí být zticha v hodině a pod. Ale že mu nejde to a to jsme se dověděli až s vysvědčením a stím,že mu doporučili třídu opakovat! A že jsem se učitelek každý den ptali jak to jde,prý dobře......nutno dodat,že ted se syn do školy netěší ani omylem.
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(24.7.2003 15:25:51)
Muhu uvest jen vlastni zkusenosti, pamatuji si ze z pricin, na ktere jsem nikdy v zivote neprisla, me rodice v deseti letech zmenili skolu, nezapadla jsem, spis naopak bylo ze mne typicke sikanovane dite. Ucitelum jsem vyhovet umela, ale mela jsem strasne problemy s kolektivem. Proc o tom pisu, mam dodnes za zle rodicum, ze mne v tom, pres vsechny pocatecni stiznosti a prosby, nechali. Skola pro mne byla peklo. Spravilo se to az na gymnaziu. Takze kokretni otazka, pokud skutecne vase dite ma tak zavazne problemy a zda se, ze za ne muze skola, nektera ucitelka nebo system vyuky, neni mozne ho dat do jine skoly nebo alespon tridy? Predstavte si to na vlastni kuzi, co je to za hruzu chodit nekam, kde vami nadrizeny pohrda, kde ma pro vas jen ponizujici ci ironicke poznamky a jeste z toho skladat ucty rodine. Mam za to, ze vetsina z nas by si rychle snazila najit jine zamestnani, tak proc deti v tomhle pekle nechavate? To skutecne neni jine vychodisko?
 Jana+kluk 8r.+Barunka 1,5 r. 


Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(24.7.2003 19:47:13)
Je to ZŠ Chlupova.
 Halka 
  • 

Re: Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(25.7.2003 9:57:15)
A nejmenuje se pani ucitelka Jana Davidova? Byla tam ted prvni rok, uci prvni tridu a jeji maminka mi rikala, ze poradala nejaky tabor pro deti u nich na chalupe... tak proto mi prislo povedome, co jsi psala.
Je to moje kamaradka (byldely jsme spolu v baraku a chodily do tridy na ZS a vencily psy :-)
 Jana+kluk 8r.+Barunka 1,5 r. 


Re: Re: Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(5.8.2003 13:27:41)
Je to opravdu ona. Jen aby ji ten elán brzo nepřešel - já bych na to nervy neměla.
 Eva,dvě bosorky 
  • 

Re: Re: První třída? Noční můra... 

(29.8.2003 23:03:51)
Ahoj holky.První třída nás ted čeká.Malá se těšila až.....Začala jsem se s ní trochu učit.Píšeme čárečky,obloučky,písmenka.a nastal problém.proč nemuže psát tiskacím,když se jí tak píše líp,je to moc těžké,ona to nezvládne,..... a skončí s brekem.školu jsme jí vybrali kvalitní.Ptala sem se dlouho před zápisem maminek jaké mají zkušenosti,jak jsou děti spokojené,....Ve třídě dětí bude 14 a paní učitelka je mladá a prý velice hodná.Větší část výuky tráví děti na koberci,mají svoje polštářky a sedí nebo leží.Poradí mi někdo co mám dělat?Dík Eva
 sally 


Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(31.8.2003 3:07:02)
Evo,
a proč malou nutíš do psacích písmenek? Psací písmo vyžaduje velmi vyvinutou jemnou motoriku, a k té děti opravdu dospějí až později, v těch šesti sedmi letech. Takže nutit jí dělat něco, na co "nemá" je zbytečné. Proč myslíš, že se v systémech, které začínají s psaním dříve (britové mají povinnou školní docházku od čtyř, američani od pěti) děti učí tiskací písmo? Proč české děti začínají až po šestém roce právě s těmi čárkami a kolečky a tečkami a vlnovkami? Nekaž malé radost z písmenek, a nech jí jít jejím vlastním tempem. Ve škole se po ní ty psací písmena (tím myslím celé svázané slovo) nebude chtít ještě hodně dlouho.
Jestli jí chceš pomoc, tak zkuste různé činnosti právě na jemnou motoriku. Kromě vlastního psaní a kreslení zkuste různé skládačky, vyšívání (třeba kulatou jehlou vyšít křížky do kanavy), navlíkání korálků - ale musí jí to bavit. Já mám z tebe trochu pocit, že na ní kladeš příliš velké nároky a zbytečně jí stresuješ. Malá by měla všechno brát jako hru - a ne u toho plakat a být nešťastná.
 Eva,2 bosorky 
  • 

Re: Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(1.9.2003 0:53:33)
Ahoj sally,malé je 7 let.2.září jde do prví třídy.Asi jsem svuji prosbu špatně napsala.Psaní ji zajímá.Sama si řekne,co ji mám předepsat,ale když zjistí,jak to vypadá,tak práskne tužkou a začne brečet.Přitom u hraní to nedělá(jak píšeš malování,skládání,korálky)A přehnané nároky to nejsou.Už skoro rok ve školce počítají jablka,hrušky,a trénujou psaní koleček,...A bohužel,nároky v už od první třídy jsou hodně vysoké v porovnání s míma školníma rokama.Např. ve 3 třídě se učí jeden světový jazyk,v 6 třídě další a asi v 8 třídě další.Já mám jenom strach,aby takhle neplakala ve škole a sama si to hned od začátku neznechutila.Dík Eva
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(1.9.2003 1:20:05)
Evo,
no, pořád nevím, proč musí umět psací písmenka před nástupem do první třídy. V té první třídě budou přeci ze začátku hodně cvičit tu motoriku a určitě víc, než to můžeš ty kdy zvládnout doma (kromě vlastního "psaní" budou mít přeci i různé výchovy - výtvarnou, pracovní, tělesnou - takže tomu denně věnují i několik hodin).
Jinak jestli to chceš fakt zkusit, tak co na to jít opačně - ukázat jí takovou ozdobnou kudrlinku (napiš několik písmenek "e" za sebou) - a pak řekni "jéééé koukej, vždyť to vypadá úplně jako písmenka "e" a ještě to navíc může být "l"... podobně jednoduché je třeba "i". Prostě začněte ne tím, že "teď budeme psát písmenka", ale úplně náhodně třeba při kreslení - ta ozdobná kudrlinka může být klidně kouř z komína nebo rámeček - "koukej jak jsi šikovná, vždyť tohle vypadá jako písmenko". Je možné, že se malá před tebou "stydí", nebo že se bojí, že nebude "úspěšná" a tak to vzdá rovnou.
 Eva,dvě bosorky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(2.9.2003 19:30:24)
Ahoj Milado a sally.Tak první den ve škole už je za náma.A zuzanka se začala těčit.Hurááááá.Aby jí to vydrželo.Sally:to,že chce psát,je její aktivita a SAMA si řekne,co jí mám předepsat.Pokud má o něco zájem,proč ji v tom bránit?To jsem nikdy nedělala a dělat nebudu.A přehnané ambice?Díky jejímu zájmu a naší snaze ho rozvinout,jezdí už dva roky SAMA na koni,a chce u koní pracovat.Bude to její věc,jak si vybere,ale zrovna z tohoto povolání zrovna nejsem nadšená.Milado:u malého se ta motorika určitě spraví.Je pravda co píšeš o procvičování.Já mám třeba zkušenost z jedné školky,ze které si po ukončení druhé řídy dcery přinesly domu 5(slovy:pět)výkresu.Což si myslím,že je sakra málo.Hlavně že si paní učitelka pořád něco psala,četla a chodila kouřit do ředitelny.Každé dítě se vyvíjí jinak a třeba malý tomu přijde na chut.Moje mladší dcera například začala chodit v deseti měsících a mluvit až ve dvou letech.Eva
 Dagmar Jordánová,syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(15.12.2006 6:06:54)
Dobrý den.Jsem matka dvou nadherných kluků.Jeden je miminko a druhý začal letos chodit do první třídy.Do školy se těšil,mně přijde,že je i šikovný.Ale...Včera jsme šli ze školy domů a on se rozplakal,že ho ve škole nikdo nemá rád,aže se mu děti smějou,že je tlustý apod.On je hrozně dobrosrdečný,tak o to to máme těžší.Je rozumný,ale vysvětlete šesti-letému klučinovi,že děti umějí být takhle zlé.Měl tam i svého nejlepšího kamaráda,ale ten už s ním taky nekamarádí(protože je můj syn tlustý).Je to hrozné,když vaše děti jsou v podstatě tímhle způsobem šikanované a nevíte,jak jim pomoct.Prosím poraďte.
 Petru 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(15.12.2006 7:32:09)
tady je fakt těžké radit. Já jsem před týdnem viděla z třídní schůzky odcházet moc příjemnou paní, maminku inteligentního kluka(4.třída). Odcházela jak zmlácený pes. Bylo mi ji moc líto. Paní učitelka je hodná, ale má tolik děti, že už nestačí rozlišovat děti opravdu zlobivé a děti chytré, které se jen nudí. Já se na ni nezlobím, ale ty děti potřebují odpočinuté učitelky, které uvidí, když je ve škole něco trápí, a pak jim můžou pomoci.
Když to nevidí učitelky, tak jim musíme pomoci mi, nejlepší je paní učitelku na problém klidně a zdvořile upozornit (mě se to už párkrát vyplatilo) a ono si pak vašeho dítěte může nenápadně všímat a nějak mu pomoci. Když jsem se kdysi u dcery v prnvní nebo druhé třídě pokusila při šikaně zasáhnout sama, tak se to nakonec obrátilo proti mě. Já jsem si dovolila zeptat té vychované holčičky(co šikanovala silnější devče- nadváha byla spíš menší), jestli je to pravda. Její maminka pak brečela, že to vypadá, že má nevychované dítě. Tak to nebylo, ale maminka byla dost nešťastná. A holčička? Ta se zamyslela a je z ní správná holka, která se kamarádí už i z dalšími dětmi.
 petru 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(15.12.2006 10:00:54)
tady je fakt těžké radit. Já jsem před týdnem viděla z třídní schůzky odcházet moc příjemnou paní, maminku inteligentního kluka(4.třída). Odcházela jak zmlácený pes. Bylo mi ji moc líto. Paní učitelka je hodná, ale má tolik děti, že už nestačí rozlišovat děti opravdu zlobivé a děti chytré, které se jen nudí. Já se na ni nezlobím, ale ty děti potřebují odpočinuté učitelky, které uvidí, když je ve škole něco trápí, a pak jim můžou pomoci. Paní učitelky jsou často přetažené a způsobují to také velké nároky na ně v současnosti kladené, ostatně jako na každého z nás. Už aby Vánoce, na které se moc těšíme, ale dávají nám zabrat, už aby byly za námi. Ale bude to škoda. Lidi zas budou spěchat, ale už to nebude proto, aby kupovali dárky milým lidem.
Když to nevidí učitelky, tak jim musíme pomoci mi, rodiče, nejlepší je paní učitelku na problém klidně a zdvořile upozornit (mě se to už párkrát vyplatilo) a ona si pak vašeho dítěte může nenápadně všímat a nějak mu pomoci. Když jsem se kdysi u dcery v první nebo druhé třídě pokusila při šikaně zasáhnout sama(velká chyba), tak se to nakonec obrátilo proti mně. Já jsem si dovolila zeptat jedné celkem milé holčičky(co šikanovala slovně silnější i větší děvče - nadváha byla spíš menší), jestli je to pravda? Její maminka pak brečela, že to vypadá, že má nevychované dítě. Tak jsem to vůbec nemyslela, ale maminka byla dost nešťastná, bohužel jsem se na to zeptala před maminkou (to abych nekonala za jejími zády) a nakonec jsem se dotkla víc jí a ne dcerky. A holčička? Ta se asi zamyslela a je z ní správná (teda to byla vždy) holka, která se kamarádí víc už i s dalšími malinko odlišnými dětmi než je ona a její nejlepší kamarádky(dnes je ve 4.třídě).
 Dagmar ,syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(29.12.2006 21:23:34)
Já vám děkuju ,alespon za takovou psychickou podporu.Je mi z toho smutno.Teď jsou ve škole prázdniny,tak je mi o něco lépe.Ale ........snad bude líp.No Přeji krásné svátky.
 Helinečka 


Re: Re: Re: První třída? Noční můra... 

(27.7.2007 14:22:46)
Po čtyřech letech je na odpověď pozdě, tak jen pro budoucí čtenáře s podobnými problémy: Jako trénink před školou by mohlo pomoci pro začátek obtahování. Obtahovat, obtahovat a obtahovat. Jen sem tam trošku něco napsat.
 Jarka, 1 dítě 
  • 

Re: První třída? Noční můra... 

(23.7.2003 14:20:46)
Po přečtení Vašeho příspěvku mám pocit, že to všechno znám. Prakticky totéž jsem zažívala s dcerou. Už teď mám hrůzu z druhé třídy (totéž se dá říci o dceři).
Nemyslím si, že by byla chyba v paní učitelce (ta se opravdu snaží) - dětí je ve třídě moc, nemůže se věnovat každému individuálně. Když jí mám doma a učím se s ní sama, není problém. Problém je ve škole... Bohužel s ní nemohu zůstat doma - jsem samoživitelka.
Ještě, že jsou ty prázdniny...
 Pavlína Valihrachová, 1 dítě 
  • 

Re: První třída? Noční můra... 

(19.8.2009 7:52:45)
Dobrý den, také jde dcerka do 2. třídy, má z toho hrůzu a pláče, že paní učit. nechce.
Od začátku máme potíž se sklonem písma(je levačka), kvůli paní učitelce, aby se jí zavděčila, se naučila sklon doprava, ale po pár písmenkách ji šíleně bolela ruka, nedivím se, měla ji celou vyvrácenou v zápěstí. Takže píše sklonem vlevo nebo rovně. Já jsem násilím odnaučený levák, takže chápu, jak se cítí a trápit sklonem ji určitě nebudu. Navíc si dcerka v 1. třídě v říjnu zlomila tu psací levou ruku, 2 měsíce skoro v sádře. S pí. učit. jsem hovořila, že nemůže psát, odpověď zněla- bude psát pravou co dokáže...opravdu dcera pravou psala čárky a klubíčka(rozcvičování) celkem obstojně, ale klasifikace děs, běs. Celý školní rok jen běhám do školy a hovor s pí. učit. nevede nikam. Známky podle toho také vypadají, měly jsme sice samé 1 na vysv., ale ve školním roce 2 i 3, jsóu ve třídě i děti se 4 a5~:(~o~.Příští týden jsem objednaná do pedagog. psych. poradny a pokusím se to vyřešit jiným způsobem. S pozdravem Pavlína
 Marie, dvě děti 
  • 

Re: První třída? Noční můra... 

(24.7.2003 14:30:30)
No to je strašný. To známkování. Taky je to snad jediný problém, který Vojta se školou má, jestli tomu dobře rozumím. Co jiná škola bez známkování? Slovní hodnocení je již dosti rozšířeno.
 Meta 
  • 

Re: Re: První třída? Noční můra... 

(25.7.2003 8:00:43)
Změna školy moc nepřichází v úvahu, jednak těch škol na výběr moc není a ta současná je z nich rodiči hodnocena jako "nejlepší"(nejbližší alter školy jsou 45 km daleko). Paní učitelka s dětmi skutečně pracuje. Ale hlavně, děti jí i přes to "otřesné" známkování milují...takže by to pro Vojtu byla asi zase rána. Je mladá, proto možná časem a praxí ze svých nároků sleví. Sama vidím potíž v tom, že se sešlo v jedné třídě tolik dětí s velkými problémy. Jeden úzkostný chlapeček se před každou písemkou strachy rozpláče (tedy každý den) a je třeba ho utěšit a zatímco se utěšuje, propadlík stihne majznout nejbližšího kluka penálem a vznikne rvačka. Co s dítětem, které do čtení začne hlasitě hýkat a nic na něj neplatí, za dveře se vyšoupnout nesmí, protože by tam nad ním nebyl dozor, musí se čekat, až se uklidní a to trvá třeba celou hodinu atd. atd. A také překvapuje, kolik dětí se nemůže naučit číst, nemůžu se divit, že se jim paní učitelka věnuje přednostně... Nad čtvrtou třídou, kterou po ní převzala nová učitelka, byla pěta jen chvála, děti jsou k sobě ohleduplné, silnější pomáhají slabším, byl tam odveden pořádný kus pedagogické práce. Jen si nová paní učitelka na schůzkách stěžovala, že srdíčkama jsou děti stále u "staré" paní učitelky. Možná, že to přísné známkování vyplývá z toho, že má strach, aby jí starší kolegině nevytýkaly, že se dětem sice věnuje "moderně", ale nic neumějí...

 Gábi, 2 děti 


Re: První třída? Noční můra... 

(28.7.2003 9:32:03)
No to je hrůza. Myslela jsem, že je to na základních školách aspoń o trochu lepší, než před 30 lety. Nás to čeká za rok, uf!
Já jsem byla z hlediska školy bezproblémové dítě, ale doteď si pamatuji, jak jsem psala první "diktát na písmenka". Napsala jsem vše správně, ale mezi písmenka jsem nenapsala čárky ani mezery - spojila jsem do jednoho "slova". První "diktát" se neznámkoval, dávaly se razítkové hvězdičky, ale já žádnou nedostala, jen jsem měla mezi písmenky dlouhé červené dělící čáry a "V" (viděla). Bylo mi to moc líto.
 B+D+2+1. 
  • 

Re: První třída? Noční můra... 

(10.7.2006 22:54:48)
Vážená Paní.Měla jsem malého v první třídě a stávají mě vlasy na hlavě,když jsem si přečetla Váš příspěvek.Děkuji za naši Paní učitelku kterou nepovažuji jenom za učitelku ale za KANTORA S TISÍCI HVĚZDIČKAMI.Takových učitelú jsem ve svém životě poznala jen pár.A to nepřeháním.LITUJI všechny děti které ta vaše takzvaná uč.bude učit!!!NEMĚLA JSTE MOŽNOST vaše dítě přeřadit do jiné školy.JÁ bych to v každém případě takhle nenechala.COPAK ta vaše škola nemá p.ŘEDITELE.U nás chodil i p.zastupce na prověrky i do 1.třídy a kdykoliv jsem chtěla měla jsem možnost sním mluvit a vyjádřit svůj názor.Vždyd si Školu můžete vybrat a nenechat dítě trápit.Pokud by VÁS rodičů bylo více,nešly by děti ale někdo jiný.Můj malý do školy dojíždí není jiná možnost,školu nám zavřeli .A takových dětí je více.Ale kdybych ho měla vozit ještě dál tohle bych nedopustila.TAHLE vynikající učitelka se jmenuje-M.Zabloudilová a učí na ŠKOLE MORÁVKOVÁ VYŠKOV.Děkuji za to že je. B+D.
 Jana 
  • 

Re: První třída? Noční můra... 

(18.10.2006 17:22:48)
Změňte školu,i za cenu dojíždění.
 Hadaja 


Špatný sen učitelky 

(16.1.2008 13:59:36)
Jsem učitelkou 1.stupně, především 1. a 2.třídy. Četla jsem tento článek se zatajeným dechem. To je snad zlý sen??? Učila jsem 6 let, momentálně jsem na MD. Moje práce byla vždy mým koníčkem a mnohokrát se mi po dětech stýská. Vím, že některé kolegyně jsou afektované a unavené, ale mrzí mě, že nás všechny házíte do jednoho pytle.
Nejradši bych vás všechny pozvala k nám do třídy, ale to bohužel nejde. Tak alespoň věřte, že moje děti jsou u nás ve třídě šťastné a doufám, že všechny.
Např. hned první den dostali rodiče mé soukromé telefonní číslo. Žádala jsem je, aby volali v případě omluvy, dotazu, rady, nikoli "Jaký má Pepíček dnes úkol?". Rodiče věděli, že mohou kdykoli navštívit vyučování a aktivně se ho účastnit. V 1.třídě jsem do listopadu nedávala žádné známky, pak jen jedničky, případně dvojky. Dětem jsem psala každý měsíc slovní hodnocení. Připravovala jsem se na pomalejší děti. Každé ráno jsme si půl hodiny povídali v ranním kruhu. Atd.atd.
Měla jsem tyhle děti až do poloviny 4.třídy a musím říct, že se mi odcházelo těžko. Doteď si píšeme SMSky a dopisy, zvou mě na své třídní akce a moc na ně vzpomínám.
Učila jsem hrou, byli jsme s dětmi partnery. Ale to všechno vyžadovalo velkou přípravu, čtení tuny literatury, stříhání, lepení, malování,...
O to víc mě mrzí, když se po nás "nezasvěcení" vozí a ukazují na to, kdy končíme v práci a kolik máme prázdnin. Je to pravda. Ale význam prázdnin jsem pochopila, až když jsem začala učit. Úča je totiž v červnu úplně "vypatlaná" a unavená. Jsem úplně bez elánu a bez jediného nápadu. O prázdninách si fakt odpočinu a v polovině se začínám zase připravovat, číst, stříhat, lepit a malovat.
Úplně se mi zastesklo. Přeji vám všem, abyste pro své děti našli vždy úču pohodářku. Dáša
 janaa 


Re: První třída? Noční můra... 

(24.5.2010 10:56:26)
DObrý den,

momentálně to docela řeším.... absolvovala jsem kurz Respektovat a být respektován.... chce to změnu stylu výchovy i učení. Dnešní dětije třeba vychovávat pro demokracii, tedy respekt k druhým s dodržováním dohod a pravidel, na jejichž tvorbě mají možnost se podílet. Není to otom aby si dělali co chtějí.. jde o komunikaci a spolupodílení se na zodpovědnosti. Stéle jsme zvyklý všechno řešit my... přitom ti, kteřích se to týká vlastně namají možnost se k tomu vyjádřit... o nás bez nás... takhle to fakt nejde. Ve škole je hlavní problém, že je špatně postavena podstata školy... nahustit informace od vědoucího k nevědoucím.... poslušnost, tresty, pochvaly, soutěže,,,, to všechno jen zhoršují... můžeme to vidět na nás dospělých samotných , který jsme byli vychovánváni( většina) autoritativním stylem... výsledem... manipulativní osoby či naopak sobci... viz naše politika. Frontální způsob výuky... tedy učitel mluví k většině( studenti)... je taky špatný model výuky, ve škole se mají učit děti a né učitelé, děti sjou pasivní nemají příliš možností projevit aktivoitu... jen sedět a poslouchat...chce to změnu, rodiče bojujte za ni..integrovaná výuka... děti prcující v týmech, hledají sami řešení, metody, diskutují, to přeci chceme pěstovat.... ne sobce... v rámcovém vzdělávacím programu to jde, ale nikdo toho nevyužívá, malé změny postavené na špatné základy, je třeba změnit základy a pak se dá budovat něco lepšího.... kurzy k této knize vřele doporučuji a učitelům ... přečtšte si knížku Mýty ve vzdělávání od Jany NOváčkové.... ta zasadí aspoň brouka do hlavy.... učitelé, prosím, zamyslete se, zabojujte za naší lepší společnost, samozřejmě bez rodiny to nejde,a le i škole má obrovské hybné páky... díky Jana Plavczová
 Monika J 


Ale... 

(23.7.2003 13:15:14)
Krásně se to čte ale mě stejně neporadila co dělat když se dítě do školy už předem netěší.
Monika
 Lonai 


Re: Ale... 

(23.7.2003 14:00:03)
S tím se asi nic moc dělat nedá. Můj syn se také do školy vůbec netěšil, předem se rozhodl, že se mu tam líbit nebude. Nepomáhalo vysvětlování, hledání kladů, vzala jsem ho nákup všech pomůcek, kde si vybral, jaké chtěl apod. První den byl katastrofa. Byl vzteklej, ve škole zíval v lavici, povaloval se - prostě dával velmi důsledně najevo, že tam vůbec být nechce. Zlepšilo se to až tak za měsíc hlavně přístupem učitelky (jak už jsem psala v předchozím příspěvku). Prostě jsme mu to nakonec vysvětlili tak, že do školy se musí, i když se nechce. Že v životě bude většinu věcí dělat proto, že se to musí.
 Věra, dcera 13 let 
  • 

ten šplh....... 

(24.7.2003 9:29:09)
Možná trochu z jiného soudku, ale v jednom z příspěvků se tady psalo, že ve škole se známkuje i ten šplh....
Svatá pravda! Dcera měla od první třídy samé jedničky, všichni tvrdili, že je výrazný studijní typ. I rozhodli jsme se zkusit přijetí na osmileté gymnázium. Kritéria jsou prospěch v pololetí 5.třídy a pochopitelně přijímačky. Ale za ty známky v páté třídě jsou body, tedy za jednu dvojku už není plný počet bodů. Dcera přišla nešťastná, že bude mít asi dvojku z tělocviku, že prostě neumí šplhat, že jí to nejde. I když nerada někde žebrám, došla jsem si z tělocvikářkou. slušně jí vysvětlila, o co jde, a jestli by opravdu nemohla přimhouřit oko, když jinak bude mít samé jedničky a ta jedna dvojka opravdu může bohužel ovlivnit její přijetí. Tělocvikářka se mile usmála a povídá - ale paní, já jí opravdu musím dát dvojku, vždyť ona nevyšplhá ani do půlky!!!
Není co dodat. Snad jen šťastný konec. I přes tu dvojku a snížený počet bodů se dcera na gymnázim dostala, má za sebou první rok a je tam spokojená. Mimochodem, z tělocviku měla jedničku.
 Lionka 


Re: ten šplh....... 

(24.11.2003 19:20:08)
Věro,
tak to mi taky připomnělo moje školní léta.Přesně jako Věřina učitelka (jen s tím rozdílem,že šplh mi šel,skok do výšky taky,ale v běhu jsem se časově prostě nevešla do výkonnostních tabulek-jakéhosi odznaku zdatnosti,podle kterého se známkovalo)!Od té doby jsem nenáviděla tělocvik (a nechápala,jak se může někomu tento předmět líbit!),protože mi hyzdil vysvědčení.Na gympl jsem se bez problémů dostala-ale tam mi moje tělocvičné snažení se stejně přineslo 3 z TV,i kdybych se na hlavu stavěla.Přesto jsem se dotala i na VŠ a po absolutoriu udělala rigoróza.
Někdo si řekne,no tak se nic nestalo.Hmm,stalo-dodnes jsem nenašla vztah k běhovým atletickým disciplínám a vůbec celé atletice,tím potažmo ke sportu a dodnes k nim cítím odpor,který ve mně vypěstovaly tělocvikářky.Cítím to jako velkou škodu,protože se mi třeba líbily míčové hry,plavání,bruslení,aerobik,ale z toho se ,bohužel,neznámkovalo :o(((
 Jana 
  • 

Ze strany učitele 

(28.7.2003 23:22:15)
Celý článek jsem pozorně přečetla a abych pravdu řekla, byla jsem na něj dost zvědavá. O škole a o vztahu učitel a žák se toho totiž v dnešní době napsalo a stále píše hodně. A né vše je ke čtení, bohužel.

S názory v tomto článku souhlasím, myslím si, že jako učitelé máme co zlepšovat a co dopilovávat, ale...

A právě to ALE mě donutilo vám napsat.

Myslím si, že není chyba jen a jen v učiteli a jeho přístupu. Jak sama znám ze svého působiště, ještě v září každý jde pln energie a všech možných předsevzetí do tříd rozdávat se ( a to doslova ), hned však narazí na velký počet žáků ve třídách ( není vyjímka i 25 dětí v první třídě! , jinak to prostě nejde, na menší třídu nikdo nedá peníze ), málo pomůcek, dvoje učebnice jsou sice hezká představa, ale kde je má škola vzít a co závist ostatních dětí, kteří musí učebnice nosit! A že děti dnes závidí jakoukoliv vyjímku či úlevu spolužákovi. A kdyby jste měli možnost vidět co za saláty žáci odevzdávají na konci roku, místo nových knih! A peněžitá pokuta, nemáme peníze a hotovo.
A kominikace s rodiči. Ze strany učitele je velmi strohá, ze strany rodičů je občas nulová. Zažila jsem i případy, kdy se nakonec škola uchylovala k tomu, že matku zvala doporučeným dopisem, aby si přišla do školi popovídat s učitelem a svém synovi. A nebo jsem také zažila, kdy se kolega musel schovat před otcem, který jej pronásledoval po škole a chtěl mu velmi důrazně a pěstí vysvětlit své stanovisko k absenci svého syna a tedy problémům ve škole.

Jak říkám, vím že na straně učitelů je mnohé co dohánět, ale na straně společnosti a rodičů také. Ani se raději neptejte s jakými názory na školu a osobu učitele chodí již malé děti do školy. Jak někteří rádoby malý a rozkošní prvňáčci oslovují své učitele.
Pokud se nezmění postoj rodičů ke škole a k učitelům, pokud se nezmění postoj společnosti k učitelům a ke škole a k vzdělávání vůbec, bude těžké hledat v té společnosti dobrovolníky, kteří budou vykonávat toto ( velmi přesně řečeno ) poslání a budou se snažit jej povýšit na tu nejvyšší možnou úroveň.

To jen něco málo z té druhé strany katedry. A pokud si někdo myslí, že je to sranda a lehké povolání plné volna a výhod, tak si tam před ty děti jděte stoupnout sami! A vydržte to alespoň jeden měsíc.

Nashledanou a hlavně spokojené děti v dobré škole!

Jana
 Jana 


Re: Ze strany učitele 

(28.7.2003 23:28:18)
Nechci moc šťourat, ale v tomto případě by stálo za to v dobách učitelského volna otevřít Pravidla českého pravopisu ;o)
J.
 Miška, 3 děti 


Re: Ze strany učitele 

(29.7.2003 6:30:57)
Jani, doufám, že neučíš češtinu :-)
 Lonai 


Re: Ze strany učitele 

(29.7.2003 7:47:21)
Řekla bych že škola je podle vzoru žena a malí prvňáčci jako "mladí". Ale jinak Vás chápu. U syna chodí na aktivy pořád ti samí rodiče (převážně Ti, kteří ani nemusí).
 Meta 
  • 

Re: Ze strany učitele 

(29.7.2003 9:59:09)
Možná se ti zdá kritika tvého pravopisu trošku krutá, ale vsadím se, že kdyby jsi to napsala ve čvrtletní písemce a byla nedejbože málo "aktivní", dostala by jsi na konci roku "spravedlivě" dvojku z češtiny (i to již ve čtvrté třídě, to už jsme probírali - chacha) a neměla by jsi na vysvědčení samé jedničky :))). Tím pádem, pokud by jsi byla citlivější dítě, měla by jsi pocit nespravedlnosti a pěkně zkažené prázdniny....A kdoví, zda by jsi se pak odvážila dát si přihlášku na gympl...Třeba by se tvůj život začal ubírat jiným směrem....
 J 
  • 

Re: Re: Ze strany učitele 

(29.7.2003 10:29:00)
"By jsi" je taky špatně.
 Meta 
  • 

Re: Re: Re: Ze strany učitele 

(29.7.2003 11:36:10)
Je to tak. Jdu do sebe. Přehnaná snaha psát správně se musí vymstít.
V "Pravidlech" stojí: bych, bys (ale učil by ses, pamatoval by sis atp.) by, mn. bychom, byste, by

Omlouvám se. Leč z výše uvedeného tím spíše vyplývá ono televizí zprofanované "nikdo není dokonalý". Natož děti. To by si učitelé měli (snad se mezi nimi najde muž) pamatovat.
 misa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ze strany učitele 

(31.7.2003 13:00:09)
Jako dite si pamatuji - skarede , protivne, ujete ucitelky - komunistky - ktere nenavideli svou praci.
Je to opravdu velice smutne, ze si nemohu vzpomenout ani na jednu hodnou, normalni pani ucitelku.
Horsi je to s "pani ucitelkama" ve skolkach!

Nikdy by jsem nedala dite nekam, kde by se ho snazil nekdo vychovavat nejakyma poznamkama ,dutkama ci dvojkama s chovani, nebo kozou do denicku, to se delalo u nas.
 Martina, Honzík 3,5 roku 
  • 

Re: Ze strany učitele 

(29.7.2003 13:02:28)
Jen chci podotknout, že server Rodina navštěvují především rodiče, kteří se o své děti OPRAVDU zajímají.
Tedy musí nutně dojít ke střetu učitelka - rodič z Rodiny. Učitel totiž především řeší problémy s dětmi, které neoplývají starostlivými rodiči.
Věřte, že je moc příjemné řešit problémy dětí, pokud znáte postoje jeho rodičů a ti mají také zájem řešit.
No a nakonec - jen bych připomněla, že učitel též kromě výchovy vyučuje. A já jsem ještě nenarazila na debatu, kde se řeší to, že učitel vykládá blbosti a bludy. To by mě osobně zajímalo ještě víc.
 Hana,čtyři děti 
  • 

Re: Ze strany učitele 

(11.8.2014 14:47:32)
Jano, vy jste doopravdy učitelka? A co ty hrubky ve vašem článku? Opravdu jsou nejdůležitější ve škole vztahy nebo byste měla děti něco naučit?
 Petra a 2 kamarádky 
  • 

dizletyk 

(24.11.2003 16:04:17)
když je někdo dizletyk tak mu to někdy
měkdy a zase ne co stím ?
 Barbucha + 2 


Kam s ním 

(11.11.2004 15:02:19)
Kdybyste někdo měl nápad a zkušenost, kterou školu (v Praze) vybrat pro hypeaktivního přecitlivělého čtvrťáka, budu vděčná za každý tip. Po přečtení článku jako je tento mě na chvíli opouští pocit, že jsem spadla z višně a jsem úplně nenormální, když po škole chci pochopení a důraz i na jiné záležitosti než známky. Ve třídě mého desetiletého syna se řeší (v rámci čtvrtletí), kdo bude mít nejhorší známky v pololetí(!). Můj syn je horkým kandidátem a onehdy večer mi na základě toho sděloval, že je ze všech nejhorší a že ten život vlastně nestojí za nic. Trochu nás omezuje, že bydlíme za Prahou a dojíždění není snadné, ale i za tu cenu jsem se rozhodla, že školu změníme. Za tipy na školy s pochopením předem děkuji.
 Marienaceste 
  • 

Co máme a co bychom měli chtít 

(24.6.2005 21:20:00)
K článku mohu říct snad jen to, že je jakobych ho sama psala. Bohužel se stále nacházíme toliko ve fázi inkubační, kdy se myšlenky teprve klubou tzv. na povrch a než přejdou do praxe jako obvyklá norma, bude to ještě velmi dlouho trvat.Bohužel pro moje děti (19,15,9 let). I v odpovědích některých přispěvatelů zde je možno zachytit vzorně zažitá dogmata, která nás nutí až posedle se zaobírat neustálým hledáním viníků a vin namísto objektivního hledání funkčních cest k vytčenému cíli, kterým by snad v případě školství mělo být dítě vyspělé v občana orientujícího se v okolním světě, občana, který se nedá obalamutit, který zná svou hodnotu stejně jako hodnotu ostatních lidí a oplývá množstvím užitečných znalostí (každý dle svého nadání pro tu kterou oblast). Bohužel naše školství je namnoze zahlceno učitelskými osobnostmi, které lze regulerně hodnotit jako psychopatické, a to, zdá se, v míře fatálně útočící na duševní zdraví našich dětí. Samozřejmě, že existují učitelé, kteří jsou celými lidmi s kvalitními morálně volními vlastnostmi, ale je jich nepoměrně méně než těch průměrných a velmi špatných. Pak se mnozí rodiče se svými dětmi modlí, aby jejich dítě nedostalo v příštím školním roce obávanou učitelku či učitele...neboť jim často nic jiného nezbývá. A to je velmi, velmi špatné. V běžném mezilidském kontaktu, je-li vážně narušen, se můžete obrátit na kupř. soudní instituce s reálnou nadějí, že váš problém bude autoritou úřední alespoň částečně uspokojivým způsobem vyřešen. V oblasti školství se však takovéto páky využívají minimálně, přesto, že naše děti mnohdy zažívají těžkou újmu na svém duševním zdraví, která se mnohdy dá srovnat s újmou způsobenou fyzickým atakem, který je jaksi automaticky trestně-právně řešen. Duševní újma způsobená dítěti se však stále hodnotí jako cosi nepodstatného, snad je to proto, že zlomená kost je objektivně hmatatelná, kdežto zlomená duše hmatatelná není, tudíž pro nás, lidstvo klanící se matérii, je tato újma obtížně hodnotitelná. Celé je to vlastně o tom, co očekáváme od budoucnosti a nakolik si dokážeme uvědomit, co k vede ke kýženým cílům. Neboť "oko za oko činí svět slepým" (Gándhí). Žijeme ve slepém světě. Kdo dokáže otevřít oči?
 JaninaH 


Re: Co máme a co bychom měli chtít 

(24.6.2005 22:50:28)
Nesouhlasím s exaltovaným příspěvkem Marienacestě, zásadně pak s formulací Bohužel naše školství je namnoze zahlceno učitelskými osobnostmi, které lze regulerně hodnotit jako psychopatické, a to, zdá se, v míře fatálně útočící na duševní zdraví našich dětí. Ano, naše školství není ideální a je v něm hodně co vylepšovat i napravovat. Má své mistry, své učedníky i své neumětely, tak jako každé jiné povolání. Většina učitelů jsou obyčejní lidé, kteří dělají svou práci tak, jak umějí.
J.
 Aja+4 


Re: Re: Co máme a co bychom měli chtít 

(25.6.2005 10:13:03)
Janino,
ano - vidím to podobně...
Já si myslím, že je to vždy o lidech. Já si učitelů moc vážím - myslím, že když já byla školou povinná, tak se tolik nehledělo na nějaké šrámy na duších dětí. Dnes je líp - děti už mají opravdu velkou možnost svých práv se domoci. /Výjimky potvrzují pravidlo/
Měli bychom učitelům našich dětí především poděkovat, protože nám pomáhají naše děti dále vychovávat...a mnohdy i nevhodně vedenou výchovu nás rodičů ve škole napravují. Já to vidím na dětech, kteří jsou vychvávány "bezmantinelově" - příjdou pak do školy, kde se po nich zcela pochopitelně něco taky chce. A to potom tyto děti to opravdu nemají lehké. Učit děti základnímu musíme my, aby ve škole mohly jen navazovat /myslím samozřejmě základy slušného chování a respekt/. Škola opravdu nemůže suplovat rodiče.
Já osobně děkuji učitelům a obdivuju je...Není to vždy jednoduché - ve třídě mít kolem 25 individualit, kde každá má jiný pohled na svět a názor. A do toho mnohdy rodiče se svým nekritickým pohledem na své dítko...atd. Je to na dlouhé rozvětvené debaty.
...a teď hurá - prázdniny.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Co máme a co bychom měli chtít 

(25.6.2005 19:31:21)
Ano, ale proč se někteří učitelé tváří, jako by "pobrali" všechnu moudrost světa. Na rodiče se dívají jako na obtížný hmyz, který když promluví, tak je to proto, že na své děti nestačí a je k nim naprosto nekritický. Učitel děti zná přece nejlépe,kam se na jeho znalosti hrabou rodiče. Na děti se dívá jako na tvory nesvéprávné a úskočné, ke kterým není radno obracet se zády a se kterými nelze hovořit jinak, než spatra a nejlépe formou vojenských příkazů. Jistě, i učitel je jen člověk, proč se ale tváří a chová jako Bůh. Vždyť člověk je tvor omylný a nic není lidštější, než to přiznat a napravit to. Jenže leckdy si učitel myslí, že právě on je neomylný a přiznat, že se mýlil? To považuje za svou degradaci.
 *Jula-junior* 


Re: Re: Re: Co máme a co bychom měli chtít 

(25.6.2005 22:51:39)
Asi prot,že někteří rodiče se k učitelům chovají jako k obtížnému hmyzu,věří jen svým dětem-nepřipustí totiž možnost,že by jim jejich dítko lhalo.A také proto,že některé d+ěti jsou už z domova naočkováni ,že učitelky jsou blbé krávy .
PS.Nejsem učitelka.
 Jana S. 
  • 

Re: Co máme a co bychom měli chtít 

(6.9.2005 18:08:54)
Dočetla jsem až sem a pění se mi krev (jsem učitelka). Opravdu si myslíte, že učiteli se stávají psychopatické osobnosti? Není to příliš jednoduché řešení hodit všechny problémy na učitele? Učitelství je jedno z nejnáročnějších povolání, když ho chce člověk dělat dobře, odchází domů vyčerpaný každý den. Nebudou ty problémy spíše v podmínkách a v systému? No a možná byste nějakou tu chybu našla i u sebe.
Už dlouho přemýšlím proč se dětem ve škole nelíbí a napadá mě i spousta dalších důvodů - hodnocení a srovnávání se spolužáky, strach z neúspěchu, nereálná přání rodičů, agresivní spolužáci (nejčastější odpověď dětí), špatná vybavenost škol(nedá se srovnat s vybaveností doma), přeplněné třídy (nervozita, napětí), ale taky pohodlnost (ve škole by se asi pracovat mělo)ap.
 Jana,učitelka 
  • 

druhé učebnice 

(18.10.2006 17:00:50)
To nemyslíte vážně, že dítě , které zapomíná, by mělo mít u učitelky v šuplíku druhé učebnice.To až do devítky?
 Markéta 
  • 

Re: druhé učebnice 

(26.10.2007 23:05:32)
Druhé učebnice ve školách bych brala povinně pro všechny děti ne z důvodu zapomínání, ale z důvodu ochrany zdraví jejich páteře. U nás už začaly s tím, že syn nosí jen ty učebnice domů , ze kterých mají úkol. Ale to nejde stále.Ve vyšší třídě se už z nich musí doma učit, i když z toho není úkol.
 Hadaja 


Špatný sen učitelky 

(16.1.2008 14:03:56)
Jsem učitelkou 1.stupně, především 1. a 2.třídy. Četla jsem tento článek se zatajeným dechem. To je snad zlý sen??? Učila jsem 6 let, momentálně jsem na MD. Moje práce byla vždy mým koníčkem a mnohokrát se mi po dětech stýská. Vím, že některé kolegyně jsou afektované a unavené, ale mrzí mě, že nás všechny házíte do jednoho pytle.
Nejradši bych vás všechny pozvala k nám do třídy, ale to bohužel nejde. Tak alespoň věřte, že moje děti jsou u nás ve třídě šťastné a doufám, že všechny.
Např. hned první den dostali rodiče mé soukromé telefonní číslo. Žádala jsem je, aby volali v případě omluvy, dotazu, rady, nikoli "Jaký má Pepíček dnes úkol?". Rodiče věděli, že mohou kdykoli navštívit vyučování a aktivně se ho účastnit. V 1.třídě jsem do listopadu nedávala žádné známky, pak jen jedničky, případně dvojky. Dětem jsem psala každý měsíc slovní hodnocení. Připravovala jsem se na pomalejší děti. Každé ráno jsme si půl hodiny povídali v ranním kruhu. Atd.atd.
Měla jsem tyhle děti až do poloviny 4.třídy a musím říct, že se mi odcházelo těžko. Doteď si píšeme SMSky a dopisy, zvou mě na své třídní akce a moc na ně vzpomínám.
Učila jsem hrou, byli jsme s dětmi partnery. Ale to všechno vyžadovalo velkou přípravu, čtení tuny literatury, stříhání, lepení, malování,...
O to víc mě mrzí, když se po nás "nezasvěcení" vozí a ukazují na to, kdy končíme v práci a kolik máme prázdnin. Je to pravda. Ale význam prázdnin jsem pochopila, až když jsem začala učit. Úča je totiž v červnu úplně "vypatlaná" a unavená. Jsem úplně bez elánu a bez jediného nápadu. O prázdninách si fakt odpočinu a v polovině se začínám zase připravovat, číst, stříhat, lepit a malovat.
Úplně se mi zastesklo. Přeji vám všem, abyste pro své děti našli vždy úču pohodářku. Dáša
 Hana, 2 dcery 5 a 7 let 
  • 

Re: Špatný sen učitelky 

(19.11.2012 15:15:50)
Dobrý den,
mám pocit, že maminky tu nepsaly o paní učitelkách, jako jste Vy, ale o takových, jakou máme např. my. Dcera je nadaná, umí číst a počítat na úrovni minimálně druháka, takže se stala sběratelkou jedniček. Dostala už jednu dvojku, protože z nepozornosti špatně spočetla 1 příklad z 8-a už dostala dvojku. Zdá se mi to tvrdé, mám pocit, že my jsme se jednou splést mohli a dostali jsme 1-. Byla z toho špatná, chtěla to zatajit, dokonce i přes to, že ji připravuji na to, že může dostat špatnou známku-a že se hlavně nesmí bát jít s ní domů. Píšete, že do listopadu neznámkujete a pak dáváte jedničky, dvojky. Naše paní učitelka dává od začátku i trojky!!! Jedna mamina mi řekla, že její syn snad ani pořádně nepochopil, proč tu trojku má a co to znamená. Naše dcera si paní učitelku oblíbila, ale pro nás rodiče to byl na začátku školního roku šok!!! Nekolují o ní dobré zvěsti. A naše druhá dcera-předškolačka se začíná také jevit jako nadaná. Když jsem se začala zajímat, co pro své dvě nadané dcery mohu udělat, bylo mi sděleno: "Pokud jde o školní vzdělávání a mimoškolní činnosti, bude to znít krutě, ale taková je realita – budete se muset postarat sami. Školy se postupně ze vzdělávacích institucí mění na instituce hlídací a na nic moc více nemají energii, peníze ani chuť a motivaci."

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.