Lucie, Kryštof rok a 3 měsíce | •
|
(22.5.2003 23:02:04) Nedávno jsme si sedly s holkama, co máme zhruba stejně staré děti na kafčo a probíraly první okamžiky po narození našich maličkých...
Bylo nás 7 od 22 do 25 let. Jen jedna z nás řekla, že věděla od začátku jak a za co vzít. My ostatní jsme byly zmatené a nervózní.
Já jsem téměř do porodu chodila do školy, skládala jsem zkoušky... Prostě jsem neměla nějak čas si narůstající bříško užít. Kdybych nechodila pravidelně na ultrazvuky, ani bych nevěděla, že jsem těhotná. Když se pak Kryštof narodil, necítila jsem v první chvíli vůbec nic. Myslela jsem si, že jsem proto špatná, jenomže jaké bylo moje překvapení, když další mamina řekla, že jí TO taky došlo o pár hodin později...
Takže asi vážně nebudu taková nelidská příšera, jak tvrdí moje švagrové, které byly ihned po narození svých dětí VZOROVÉ matky a ve svých citech k čerstvě narozeným drobečkům měly jasno...
Nevím, proč bychom se my - "špatné matky", které se hned od první chvilky nebyly jisté - měly stydět.
|
Lucie, Adamek 4 3/4 m | •
|
(23.5.2003 6:34:34) Take jsem nemela jasno. Do dneska si vycitam, jak jsem nechala ctrnactidenni miminko plakat a nevedela ani jak ho pochovat. Vycitam si jestli jsem se na nem nepodepsala. Chtel maminku a ja blahova, pod tihou vsech tech poucek starsim mamin myslela, ze si vynucuje pozornost a bala se, ze ho rozmazlim a stanu se jeho otrok. Boli me to boli, kdyz si na to vzpomenu a nikdo mi nikdy nerekl, chovej kdyz place, chce te citit. Byla jsem pitoma. I ted bulim, kdyz to pisu. Muj instinkt tenkrat naprosto selhal, jestli jsem ovsem vubec nejaky tenkrat mela. Prijde mi, ze se to snad vyviji az casem, jak malej roste. Ted uz vetsinou vim, co znamena, kdyz si zaknoura nebo zabuli a ted uz take vim, jak to vypada, kdyz si pozornost opravdu vynucuje :-) Pa L.
|
Šárka, velký syn | •
|
(23.5.2003 10:20:47) Lucie, netrap se tím, že jsi svému Adámkovi nerozuměla hned po narození. Píšeš, že mu ještě není 5 měsíců a ty už jsi si jistější, poznáš, co které zakňournutí či zaplakání znamená a snažíš se mu vyhovět. Takže jsi bezva máma a určitě si nemusíš dělat výčitky, že jsi týden dva ve své bezradnosti z nového tvorečka dala trochu více na rady "zkušenějších". Buď hrdá na to, že tyto rady (nechovat, aby se dítě nerozmazlilo) jsi brzy rozpoznala jako nedobré pro pohodu miminka a že jsi samostatně dospěla k porozumění mezi tebou a Adámkem. Moc přeju, aby ti prospíval a byli jste stále spokojeni.
|
Lucie, Adamek 4 3/4m | •
|
(23.5.2003 10:58:05) Sarko, dekuju za podporu. Premyslim tak, ze je spousta veci, ve kterych kdyz clovek udela chybu, tak se to da napravit, ale co se tyka zdravi a vychovy, mame na vsechno jen jeden pokus. To je vec, ktera me docela znervoznuje. Zkratka bylo by mi moc lito se jednou divat na moje deti a rikat si, jako to mohlo byt jinak, kdybych udelala urcite veci jinak nebo kdybych se chovala jinak. Je mi sice 29, ale sama neustale bojuji a resim si, co ve me zanechala vychova a postoje rodicu mych. Pises, ze mas velkeho syna, jak se na tyhle veci divas s odstupem ty. Pa L.
|
Daniela Lukášek Leonka Kevin |
|
(23.5.2003 12:29:39) Lucie, já si také ze začátku nevěděla rady a v době narození malého mi táhlo na 30 let, myslím, že takových nás bude víc. Špatná matka by se tím nezabývala. Měla jsem štěstí, že v porodnici, kde se dítě narodilo se propagovalo heslo, že "rozumná matka nenechá své dítě zbytečně plakat" a když jsem pak na náštěvě u maminky dítěte vychovávaného opačně viděla rozdílnost v chování dětí(mé spokojené, vrnící, její plačtivé a rozmrzelé), tak mě to utvrdilo v tom, že jsem si dobře vybrala.Co mě velmi mrzí, že jsem v té době netušila o možnosti nošení dětí ve vaku nebo v šátku, myslím, že bych to velmi uvítala a na Lukáška by to mělo kladný dopad i v pozdější době, kdy už nebyl zdravý. Přeji Ti hodně štěstí a zdraví.
|
Lucie, Adamke 4 3/4m | •
|
(23.5.2003 15:32:34) Danielo dekuji za povzbuzeni.Je mi lito co se Ti prihodilo a stidim se za to, ze se kolikrat zabyvat takovymi malichernosti v porovnani s tvymi problemy. Moc ti drzim palce pri adobci. S pozdravem Lucie
|
Daniela Lukášek Leonka Kevin |
|
(23.5.2003 18:37:52) Ahoj Lucie, díky za podporu, ráda bych Ti napsala, že se nemáš za co stydět, já se také kolikrát zabývám malichernostmi. Teď například jsem se rozhodla, že přestanu žehlit, protože zjišťuji, že jsem asi jediná z mých známých, která tráví hodiny u prkna. Jak říká moje sestřenice "pěkně rovnám a uhlazuji". Jenže já si nemohu pomoc ,začnu rovnat a pořád vidím zmuchlané, tak vytáhnu prkno a ... Taková blbost, že? Měj se hezky Daniela
|
Lucie, Adamek 4 3/4m | •
|
(24.5.2003 9:45:34) Ahoj Danielo, zehlim take a pocity mam naprosto stejne jako ty. Take uz mi bylo receno, ze se pleny zehli jen do sesti tydnu, ale vzdyt jsou pak hrube? Take znam spustu zen, kterym pripada teple jidlo na obed divne. Ja mam ale pocit,ze to tak zkratka ma byt i kdyz se mi nekdy dostane posmechu. Asi jsem nejaka stara skola :-) Je spoustu lidi, co veci neresi a maji to snazsi. Ja resim naopak kazdy, s prominutim, prd. Dost s tim ve sve povaze bojuji. Neco mi zmenit jde, neco ztezka, s necim zapasim. Jedno ale vim, vzdycky se budu zuby nechty snazit, aby ze me muj Adamek nemel pocit, ze ta maminka jen porad uklizela a nemela cas si me vyslechnout, zablbnout se mnou nebo pohrat si. Doufam, ze mi to pujde. Moje maminka mela cas jen na me diktaty, cteni (jsem dislektik - takze to bylo kazdodenni trapeni) a zkontrolovani veci do skoly. Hovory se tocili jen o skole a povinostech. To jsem citila doma a je to fakt osklivy, tak bych to nechtela predavat dal. Take jsem moc chtela chlapecka, protoze mi tak nejak prijde, ze maminky inklinuji spis k tomu brat za samozrejme, ze holcicka je pomocnice. U kluku je to jine. Ale i kdybych mela jednou jeste holcicku, tak se budu sakra hlidat. Pa L.
|
|
|
|
|
|
|
Martina, syn 19 měsíců | •
|
(27.5.2003 21:03:01) Ahoj, nic si z toho nedělej, asi to tak má být. Asi se každá žena matkou teprve stává tím, že si určité chyby prodělá.Já jsem své dítě málem zabila, neboť při absenci babiček, spřízněné osoby nebo kamarádky jsem se spolehla na socialistickou příručku, podle které se vychovávaly socialistické otužilé nebrečící děti. Takže já, v listopadu, jsem podle příručky na několikadenní dítě oblečené pouze v tenké košilce otevírala okno, abych dosáhla požadovaných 18 stupňů v pokoji. Divím se, že to můj chlapeček vůbec přežil. Knihu jsem brzy zahodila, protože i přes veškerou snahu můj chlapeček brečel čím dál víc (díky Bohu!!!) a já pochopila, že tudy cesta nevede. Teď se spoléhám výhradně na instinkt a kašlu na všechny příručky. Razím heslo, že do školy většina dětí jde bez dudlíku, bez plín, umí mluvit a umí jíst příborem. Jestliže to mé dítě v necelých dvou letech neumí, máme prostě ještě čtyři roky čas. Nemíním se už dál stresovat tím, že podle příručky má dvouleté dítě říct zhruba 50 slov a můj chlapeček jich umí sotva pět. Je to fuk - je zdravý, bystrý, milý a je náš!!!! Drž se a hlavně si už odpusť! Martina
|
Eva,dcera 18 let | •
|
(28.5.2003 11:48:45) Martino, naprosto schvaluji tvé názory, rodila jsem v roce 85, po porodu naprostý zmatek v citech - miluji své dítě nebo ne - dnes vím, že nic lepšího mě nemohlo potkat. Zažívala jsem stejné obavy - plíny, mluvení, dovednosti. Vše jsme zvládly později než se píše v příručkách a nic se nestalo. Dcera je bezvadná, chytrá a chystá se na studium medicíny. Myslím, že nejdůležitější je děti milovat z celého srdce, věřit jim (o pubertě dcery ani nevím) a hlavně mít na ně čas. Mám švagrovou, která stále jen uklízí a její 9-tiletý syn se ke mně chodí tulit a říká mi "maminka". Držte se. Eva
|
Lusík |
|
(28.5.2003 12:56:15) (= Lucie + Adamek ) Evo, Martino moc dekuju za krasne prispevky. Mate prevdu. Chce to hodne a hodne lasky. K tomu dochazim porad vic a vic. A jednat podle intuice a ne podle toho co kdo kde a kdy rekl. Ja vidim na nasem Certikovi, ze cim vic si s nim povidam a cim vic ho s manzelem zlobime a postuchujeme, tak tim vic je v pohode. Temer neplace. Vsechno zkouma a je cim dal tim bezvadnejsi. Vydrzi si sam hrat treba dve hodiny a ani nezaknoura. To je asi tou jistotou, ze nas ma a ze ho mame radi. Take si ho cim dal vic zamilovavam, az mam nekdy pocit ze bych ho umuchlovala. Je tak nadhernej. Jeste jednou dekuju. T.
|
|
|
|
|
|