| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Soužití bez svatby

 Celkem 30 názorů.
 Standa 
  • 

pan doktor se myli 

(27.8.2003 15:52:41)
Vetsina tzv. manzelstvi na zkousku je podle meho nazoru predstupnem manzelstvi, tedy pokud se nerozejdou. Ale je lepe kdyz se rozejde nesezdany, bezdetny par nez kdyz se rozvadeji rodice, coz vzdy nejvice ublizuje detem. Ono je to totiz uplne o nicem jinem s nekym chodit jednou za tyden na prochazku do parku nebo s nim zit ve spolecne domacnosti.
Pan doktor se nejspis ridi oficialnim stanoviskem jiste cirkve, ale asi nevi ze napr. Ordodoxni Zide take maji manzelstvi na zkousku. Ziji spolu nekolik tydnu pred svadbou. Spi v jedne mistnosti, postele maji oddelene. Mohou se dotykat a predpoklada se ze muz si zenu dobre prohledne (neoblecenou). Nesmi spolu soulozit, ale jinak ve vsem ostatnim uz jsou jako manzele, tedy nikoliv jako "bratr a sestra". V tradicnim judaismu maji totiz muz i zena v rodine presne pridelene role. Pro muze je napriklad dulezite aby zena pripravovala pokrmy, ktere jsou koser. Hospodyne zapaluje dve svice kdyz zacina sabat (patek vecer) a pronasi modlidbu na ochranu rodiny, a je zodpovena za celou radu dalsich ukonu.
Pro zenu je dulezite poznat zenichuv charakter, zda bude zodpovednym otcem rodiny, zda ji bude oporou,...

Je treba ovsem odlisit naroky ktere Buh klade na Izrael jakozto vyvoleny lid a na ostani lidi, kteri nejsou pod Zakonem.
V Cesku spolu pary pred svadbou ziji dele, casto i nekolik let, nebot u nas se v dnesni dobe narozeni potomku odklada, coz tolik nevadi nebot malokdo je ochoten mit 10 deti jako je bezne u ortodoxnich Zidu. Take by asi bylo nerealisticke ocekavat ze Cesi budou zit v celibatu. Bylo by to ostatne neprirozene a proti Bozimu zameru. Souziti nesezdanych paru je totiz mozne chapat jako tzv. prirozene manzelstvi, ktere vznika prostou volbou partnera a nepredchazi mu zadny ustaleny spolecensky ritual, ktery ostatne nepochazi od Boha ale zas jen od lidi, kteri si ho vymysleli a v probehu staleti vselijak menili. Buh stvoril muze a zenu proto aby spolu soulozili, proto je stvoril tak jak je stvoril, vcetne penisu a vaginy.
Kdyz spolu soulozi nedelaji to podle Boziho zameru proto aby meli deti ale proste proto ze jim to prinasi slast.
Tudiz, pokud spolu ziji v monogamnim svazku a jsou si verni, naplnuji Bozi zamer stvoreni.
Vsechno ostatni je perverze, ve ktere si obzvlaste libuje Rimsko-Katolicka Cirkev a zastupy jejich pedofilnich knezi.
 Evelyn1968,2děti 


Re: pan doktor se myli 

(27.8.2003 21:22:59)
S manželem jsme před svatbou spolu bydleli skoro 5 let a vůbec toho nelituju. V době před svatbou jsme měli možnost se nezávazně a postupně sžívat a zvyknout si na sebe s vědomím, že když to nepůjde, nic se neděje. Neumím si představit, že bychom se pár měsíců vídali jen na schůzkách a teprve po svatbě zjišťovali, jestli spolu můžeme žít. U nás to bylo o to náročnější, že jsme každý z úplně jiné rodiny, tak ten první půlrok opravdu stál za to:o). Žijeme spolu skoro 18 let, z toho 13 jako manželé. Myslím, že manželství na zkoušku je dobrý nápad. Jen ještě poznámku-děti jsme měli až po svatbě, s těma bych nějaké zkoušení neriskovala:o).
E.
 Mitch 
  • 

Manželství na zkoušku? 

(17.5.2004 18:47:19)
"Manželství" na zkoušku?




Mitsch Finley



Marta a Honza jsou čerství absolventi vysoké školy, kteří vyrostli v katolických rodinách. Nechodí na mši každou neděli, ale ještě se považují za katolíky. Oba se o sebe velmi zajímají a mluví o lásce.

Ve skutečnosti jsou si blízcí natolik, že se rozhodli sdílet jeden byt. Už šest měsíců spolu sexuálně žijí a představují si, že jim společný život pomůže ušetřit peníze a navíc se i lépe poznat. Když to bude fungovat, mají v plánu v budoucnu uvažovat o svatbě. Zatím jim společný život připadá jako zkouška, zda "jim to půjde dohromady".

Jak si zařídili život není dnes žádným neobvyklým řešením. Společenské tabu, které bránilo soužití nesezdaných párů již neexistuje, zvláště pokud dotyční tvrdí, že uvažují o manželství. Sociologové, kteří mají tendenci vyhnout se jakémukoliv náznaku mravního úsudku, tento způsob soužití nazývají "kohabitací". Předchozí generace, které mravní posuzování tolik neomítaly, tomu říkali "žít spolu na hromádce" nebo "žít v hříchu".

Na první pohled soužití bez sňatku vypadá jako rozumný nápad. Proč se nezabývat detaily "provozu domácnosti" a neověřit si sexuální soulad, než se vrhneme do manželství? Není lepší, když si partneři zkusí, zda se k sobě hodí, než učiní trvalý slib? Nevypadá snad rozumně tvrzení, že to je výborný způsob přípravy na manželství? Jaký smysl má nakonec "kus papíru" (oddací list)? Cožpak to není jen formalita?

Ukazuje se však, že soužití bez sňatku je nebezpečný nápad. Vědci zkoumající fenomén volného soužití potvrzují, že "staromódní" zvyk sexuální zdrženlivosti a odděleného života až do svatby je založen na zdravém rozumu. Tento závěr vědeckého výzkumu shrnují dvě knihy: "Deset hloupostí, které dělají ženy, aby si zkomplikovaly život" od Laury Schlessingerové (vyd. Villard Books, Random House 1994) a "Zachránci manželství" od Michaela J. McManuse (Zondervan 1993).



Je třeba říci pravdu
Podle tohoto výzkumu je soužití bez sňatku špatné pro zúčastněné partnery, pro vztah založený na lásce i pro budoucnost manželství. McManus uvádí některé významné statistické údaje: Sociolog z Yaleské univerzity Neil Bennett a jeho kolegové v roce 1988 zjistili, že u kohabitujících párů je o 80% pravděpodobnější, že se rozvedou nebo rozejdou než u těch, které spolu před manželstvím nežily. V roce 1983 studie Národní rady pro rodinné vztahy, která se zaměřila na více než 300 novomanželských párů, odhalila, že ti, kdo spolu žili před manželstvím, byli po svatbě méně šťastní. Ženy si zvláště stěžovaly na špatnou kvalitu komunikace po svatbě. V roce 1989 národní průzkum rodin a domácností konstatoval, že "u svazků, které začínaly volným soužitím, je téměř dvojnásobně větší pravděpodobnost, že se do deseti let rozpadnou, ve srovnání s veškerými prvními manželstvími: 57 ku 30 procentům."

McManus dodává, že i když spolu partneři nebydlí, ale jsou před manželstvím sexuálně aktivní, je to pro budoucnost manželství stejně výstražné znamení. Průzkum, který McManus citoval, se soustředil na ženy, ale důsledky platí i pro muže: při národním průzkumu velikosti rodin bylo dotazováno 2746 žen. Mezi poprvé provdanými ženami v letech 1965 a 1985 měly panenské nevěsty menší pravděpodobnost, že se jejich manželství rozpadne rozchodem nebo rozvodem než ženy, které při sňatku nebyly panny. O kolik byla tato pravděpodobnost menší? Procenta jsou ohromující. Páry, které byly před manželstvím sexuálně aktivní, se rozvádějí o 53 až 71 procent častěji než páry, které sexuálně aktivní nebyly. Podle McManuse: "Manželství je jediná bota, kterou si před nošením nemůžete vyzkoušet!"

Schlessingerová, manželská a rodinná terapeutka, souhlasí s tím, že statistické studie dokazují, že kohabitace není dobré řešení. Americký výzkum 13 tisíc dospělých odhalil, že u párů, které spolu před manželstvím žily, je o třetinu vyšší pravděpodobnost rozvodu. Kanadský národní výzkum 5300 respondentů zjistil, že ti, kdo spolu žili před manželstvím, mají o 54 procent vyšší pravděpodobnost brzkého rozvodu. Ale mladé páry často věří, že budou výjimkou ze statistického pravidla. Samozřejmě nic nezaručuje to, že partneři, kteří spolu před manželstvím žijí, skončí u rozvodového soudu.

"Jsou i takoví, kteří tím projdou s úspěchem", přiznává Schlesingerová. "Ale nejsou pravidlem. Proč tedy chcete hrát se svým životem ruskou ruletu? Proč? Z beznaděje? Ze strachu nikoho nemít - z toho, že to není žádný život, když nemáte životního partnera?" Proč namísto toho nepočkat a nedorůst ke zralosti, nezávislosti a soběstačnosti, radí nyní Schlessingerová a další. Může to být těžké, zejména jste-li mladí, nedostává-li se vám citu a chcete-li uniknout z nešťastné minulosti. Je to obtížné, ale potenciální zisk je z dlouhodobého hlediska obrovský.



Úroveň zralosti
Schlesingerová je převědčena, že kohabitace může zpomalit zrání osobnosti. A nejdůležitějším životním úkolem mladého člověka je stát se zralou osobností.

Kdo jsi? V co věříš? Čeho chceš v životě dosáhnout? To jsou zásadní otázky, které si mladí lidé musí odpovědět, než učiní celoživotní slib.

Zrání nemá ze spolužití s někým žádný užitek. "Jen ty sám se můžeš učinit šťastným", říká Schlessingerová. Když mladý člověk slepě lpí na jiné osobě, je pravděpodobné, že bude mnohé bezmyšlenkovitě přebírat. Zastírání reálného stavu věcí je často hlavním faktorem při rozhodnutí pro kohabitaci, říká Schlessingerová. Je pravděpodobné, že mladí lidé budou popírat své vlastní potřeby, ale i to, jaký ten druhý ve skutečnosti je. Schlessingerová skutečně říká "volné soužití může znamenat rezignaci". Základem zralosti a zdravého sebevědomí je překonávat okolnosti, nikoli rezignovat a nechat se ovládat jiným člověkem.

Manželství vyžaduje pevný základ. Sex před manželstvím a společný život bez jakéhokoliv závazku a společného životního plánu, říká Schlessingerová, je "chování v zásadě nezralých lidí. Jednají podle hesla "musím mít všechno, protože to tak chci". Je mnohem méně pravděpodobné, že bude mít úspěch manželství lidí, kteří se nikdy nenaučili odkládat své uspokojení. A právě o to jde při soužití bez sňatku.

Správná rozhodnutí vyžadují objektivitu. Když se ze vztahu stane sex a soužití před manželstvím, je mnohem obtížnější uchovat si objektivitu potřebnou ke správnému rozhodování. Předmanželský sex a kohabitace zbavují partnery odstupu, který potřebují k moudrému rozhodnutí, zda se vzít nebo nevzít. Sexuální pocity lze snadno zaměnit za lásku. "Schůzky - nikoli společný život - mají vést k poznávání a rozlišování", říká Schlessingerová. "Schůzky mají vytvořit prostor pro rozhodnutí. Odmítněte spolužití a proměňte význam schůzek tak, aby se z nich stal prostředek pro překonání období, kdy je příliš brzy na společný závazek."

Muži a ženy spolu žijí z různých příčin. Mužům kohabitace vyhovuje, říká Schlessingerová. Ženy si na druhé straně často namlouvají, že soužití jim poskytne příležitost potenciálního partnera k sobě pevněji připoutat. Podle Schlessingerové to není pravda. "Ženy chtějí, aby je muž chránil, pečoval o ně, toužil po nich," říká. "A jestliže jste na tom takhle, nemůžete ani na chvíli uvažovat (alespoň ne nahlas) o tom, zda toho chlapce vůbec chcete - máte příliš mnoho práce s tím, abyste se ujistila, že on chce vás."

Co se s tím dá dělat? Taktika lidí, jež pracují se snoubeneckými páry, které spolu žijí, je různá. Někteří to ignorují. Jiní dávají partnerům kopie článků, jako je tento a rozhodnutí ponechávají na nich.

Někteří duchovní však odmítají být vědomými svědky páru, který spolu žije. Říkají, že ti, kdo spolu žijí, musejí opět začít žít odděleně, pokud chtějí mít církevní svatbu. Je to taktika tvrdého srdce, která partnery pravděpodobně vyžene z církve? Nebo je to "nesnadná láska"?

Některé páry odpovídají: "Nemůžeme si dovolit opět žít odděleně. Kromě toho nám do svatby scházejí jen dva měsíce." A výsledek u partnerů, kteří souhlasí s odděleným životem? Několik týdnů poté, co opět začali žít každý zvlášť, říkají: "Náš vztah nikdy nebyl lepší. Naše láska stále roste, až se tomu divíme."
 Míša,33, 1syn 
  • 

Jsme výjimky? 

(9.10.2003 21:57:56)
Žiji se svým mužem (neboť je to muž, ačkoliv ne manžel :-) už asi čtvrtý rok, máme ročního chlapečka a s naším stavem jsme oba spokojeni. Máme stabilní a pevný vztah a považte, bez sňatku! Ani jeden z nás dvou s tím nemá problém. Tedy já určitě ne a ON tvrdí totéž. Problém s tím mají naše kamarádky a jeho maminka. Žádný chlap, cožje zajímavé, ale dá se to předpokládat. Možná s tím taky bude mít problém banka, až budeme chtít hypotéku na barák :-)
Psychologové tvrdí, že ve vztahu na hromádce většinou jeden žije proti své vůli. Že by chtěl vztah radši legalizovat. Jenže když se tentýž pár vezme, tak je logicky zase ten druhý v manželství proti své vůli. To na spokojenosti taky nepřidá.
A proč se nechci vdávat? Protože to nepovažuji za žádné štěstí na zemi. Svatba pro mně nepředstavuje nejkrásnější den v životě (to by ten život byl dost ubohý). Příliš mnoho rodin v mém okolí se rozpadlo. A je pro mně přímo nežádoucí mít nálepku "manželka". Manželka v našich zeměpisných šířkách má zvuk spíš jako nadávka, než jako titul, který je třeba mít v úctě.
Když kamarádky přesvědčovaly mého muže, že by si mně měl vzít, jelikož se mylně domnívaly, že na to čekám, snažil se z nich dostat proč. Jednak se to prý sluší a jednak je to pro ženy výhodnější! A jak je to výhodné pro muže?!
Ale já nepotřebuji peníze mého chlapa. Já si na živobytí dokážu vydělat sama. A tvrdím, že jediné rovnoprávné soužití je to bez svatby. Jenže je to řešení pouze pro dospělé a sebevědomé jednince.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Jsme výjimky? 

(9.10.2003 23:03:20)
Určitě ne :-),
vnímám to obdobně, přestože jsem teď sama, ale tento názor mám odjakživa.
Hodně štěstí.

Daniela
 Sylvie :o) 


Re: Jsme výjimky? 

(9.10.2003 23:55:07)
Hmmm, a co když naopak sňatek - odevzdání se jeden druhému - je řešení pouze pro dospělé a sebevědomé jedince, kteří nemají strach, že by v manželství ztratili vlastní identitu, mezitím co život na hromádce je řešení pro ty, co si chtěj ponechat otevřená zadní vrátka?

S.
 ? 
  • 

Re: Re: Jsme výjimky? 

(10.10.2003 12:17:32)
Souhlasím se Silvií, a domnívám se že bariera rozvodu má chránit dítě manželů před ukvapeným rozchodem.
Ale život mně poučil, že někdy mohou být i ze sociálních ( ekonomických ) důvodů situace, kdy pro oba je vhodnější se sňatkem nespěchat. ( vdovský důchod z jedné strany a byt přidělený jen svobodnému )
Když nejsou společné děti, není kam spěchat.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Jsme výjimky? 

(10.10.2003 14:04:41)
Souhlasím se Sylvií. Za tím, že někteří lidé spolu žijí bez svatby leží určitě strach ze závazku. Všimněte si, že právě tito lidé nejčastěji prohlašují, že oni jsou samostatní, že oni se dokážou uživit sami, že toho druhého vlastně nepotřebují, že na něm nechtějí být závislí...Je v tom strach spolehnout se na druhého,obava, že takto pak špatně dopadnou, a tedy vlastně i nedůvěra k tomu druhému (i nízká sebedůvěra)a případná zadní vrátka...
 Martina 


Re: Re: Re: Re: Jsme výjimky? 

(10.10.2003 16:02:46)
Vidim to stejne. Jsem vdana "jen" 2 roky, pred tim jsme spolu chodili 2,5 roku z toho asi 1,5 roku spolecne zili. Mame 20ti mesicniho syna. Brali jsme se z lasky, nikoli kuli diteti. Svatba byla planovana dlouho dopredu. Oba jsme se s manzelem strasne tesili, spolecne delali vsechny pripravy. Nebylo to zadne divadlo pro pribuzne (taky nam to vicitali), byl to nas den. Jen nejblizsi rodina, obrad na krasnem miste, spolecny obed a odpoledne jsme spolu odleteli do Parize. Byl to opravdu jeden z nejkrasnejsich dnu v nasem zivote. Jsme manzele a to nam prijde krasne.
Pro nekoho je mozna neco hrozneho, pro nas je to nadherne;-)
 Tom 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsme výjimky? 

(10.10.2003 17:47:25)
"Příliš mnoho rodin v mém okolí se rozpadlo."

Neberete se tedy proto, abyste se náhodou někdy v budoucnu nemuseli rozvádět, ale jen rozcházet? :) Nemáš důvěru ve váš vztah?

Teď vážně: respektuji Tvůj názor, pro Tebe manželství nic nezmanemá. Pro mě ale ano, je to pro mě posvátné, stejně jako pro věřícího Bůh nebo podobně. Je to něco imaginároního, v co věřím.

Co se oslovení "manželka" týče, jsem hrozně hrdý na to, že právě moji partnerku takto mohu oslovovat :)
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsme výjimky? 

(10.10.2003 18:17:17)
Ahoj Tome,
líbí se mi Tvůj postoj k manželství a ještě víc postoj k manželce. Určitě je to krásný vztah a přeji Ti, ať vám vydrží co nejdéle.
Přesto se domnívám, že stejnou váhu ke vztahu mohou mít i nesezdaní.
Takže hodně štěstí VŠEM.
Daniela
 Sylvie :o) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsme výjimky? 

(10.10.2003 18:23:41)
Danielo, to je ono :o) Proto jsem svoji reakci na Míšin příspěvěk napsala tak, jak jsem napsala. Jestli jsem sezdaná nebo nesezdaná nemá žádný vliv na to, jsem jsem už "opravdu dospělá" :o) A popravdě řečeno, nevěřím ani na větší či menší nezávislost. Pokud s někým žiju, tak už nejsem tak nezávislá, jako když jsem byla sama (musím brát ohled i na jiné). To je stejné, ať žiju s manželem, druhem nebo sama s dítětem. A zrovna tak i finanční neávislost. Pokud Míša dokáže být finančně nazávislá na svém příteli jako družka, proč by jako manželka na něm automaticky měla být závislá?

S.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Re: Re: Re: Jsme výjimky? 

(10.10.2003 18:13:20)
Ahoj Ivo,
ale to přece není o prohlašování, pokud sama žiju samostatně, tak tomu prostě tak je.
Já osobně manželství nikomu nevymlouvám, jen jsem nikdy neměla potřebu ho uskutečnit, přestože nabídky byly.
Hezký večer
Daniela
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsme výjimky? 

(25.3.2004 12:42:01)
Já jsem tím chtěl říct, že právě lidé co svatbu odmítají většinou trpí pocitem, že vdát se znamená pověsit se partnerovi na krk a proto velice zdůrazňují svoji schopnost uživit se sami. Jako by tím, že se vdají (mluvím jen o ženách) ukazovali jako někdo, kdo se sám neuživí.

Jinak souhlasím s tím, že svatba může být dobrým startem, kdy člověk veřejně prohlašuje druhého za svého životního partnera, dává najevo že se za něj newstydí, že to s ním myslí vážně, že ten vztah je pro něj důležitý. Když to tak oba cítí.

Svatba ovšem může být taky šaškárnou plnou pro zúčastněné nesmyslných úkonů, něco, co oni osobně takto berou anemají pocit životní změny nebo závazku.

Podle mě lidé, kterí svatbu odmítají si buď nejsou jisti svým partnerem, nebo sebou, a nebo jsou skutečně tak spřízněni ve svém vlastním světě, že odmítají zásahy zvenčí, což schválení svatby úřady bezesporu je. Považuju to ale za takovou trochu dětinskou rebelii, no, ale to už si každý musí vyřešit sám.

Každopádně považuju za zralejší vstup do manželství (uváženě a s odhodláním tam taky zůstat), právě kvůli těm zadním vrátkám, kterí se tady nabízí.
 Alice 
  • 

Re: Jsme vy´jimky? 

(12.10.2003 23:07:41)
Resení pro sebevedomé a dospelé jedince? - ríkala by sis to treba i s 3 detmi?
Kdyz se zeptal "Proc" by si te mel vzít - Tak prece proto, ze za to stojís...
 máňa 
  • 

Re: Re: Jsme vy´jimky? 

(29.10.2003 14:23:04)
Většinou se teď mladí s dítětem neberou aby vycucli prachy ze sociálky.
 Yukona, 2 synove 
  • 

Re: Re: Re: Jsme vy´jimky? 

(24.11.2003 22:54:53)
Take jsme se s manzeem nejak nechteli brat, ale kdyz prislo dite, tak jsme ani jeden neuvazovali jestli ano nebo ne. Myslim, ze jednak je to pro zenu urcite zazemi, kdyz spolu nejsou oddani tak se chlap muze kdykoliv sebrat a odejit, jednak ty komplikace se jmenem Jak se jmenuje maminka, jak tatinek a jak dite? Proste kdyz je v rodine dite, mel by byt uz i ten papir.....uz jenom kvuli tomu diteti.
 Agata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsme vy´jimky? 

(25.11.2003 13:05:06)
Yukono,
já to cítím stejně, ale napsala bych, že je to pro muže zázemí ( kompletní domácí servis - vypráno uklizeno, jídlo zajištěno ) a že pro ženu je méně komplikací s vypakováním chlapa, když to přestane fungovat, nejsou-li sezdáni...
Je to relativní, viď?

 Emina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsme vy´jimky? 

(25.11.2003 16:17:17)
To tedy je, já to cítím stejně a nikdy jsem na to nepřišla, jaké zázemí poskytuje sňatek ŽENÁM. Se jmény se mi to jeví jako dost nepodstatné, dítě může mít jméno i po matce.
 Yukona, 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsme vy´jimky? 

(26.11.2003 16:24:10)
vis Agato, ja ziju v uplne jine situaci. Manzel tyhle veci zvlada bez problemu v pripade nutnosti sam protoze a sasama ja jsem nemocna a nejak si nedovedu predstavit, co bych si bez nej pocala sama, clovek potrebuje vedet, ze se na nekoho muze spolehnout....kdyz nema maminku a nikoho.....
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsme vy´jimky? 

(26.11.2003 17:55:33)
Podle mě je soužití bez svatby pouze způsobem, jak si v nekvalitním vztahu nezkomplikovat pravděpodobný budoucí rozchod rozvodem. Znamená to, že si každý už od samého začátku drží svá zadní vrátka. Naopak svatba, jako slavnostní deklarace snoubenců, že se milují a chtějí spolu věrně žít celý život a vychovávat děti, je prostě krásný začátek, o který jsou "hromádkáři" ochuzeni. Už jen to, že alespoň v okamžiku svatby to váš partner takhle cítil (jinak by ho k oltáři asi nikdo nedostal), je i pro budoucí vztah, v kterém to časem bude skřípat, důležitý a je to určité citové zázemí do budoucích těžkostí. Ve vztahu na hromádce prostě existuje něco, co způsobilo, že tento záměr a společný prožitek nenastal ani na začátku. Ale svatba není povinná a každý si může vyřešit život po svém. Lidé, předpokládající žít ve stylu, s člověkem X bydlím a sdílím majetek, s člověkem Y spím a s člověkem Z mám případně dítě a kdykoliv se mohu sebrat a odejít, by se do svatby rozhodně neměli nutit :-)
 Emina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsme vy´jimky? 

(27.11.2003 12:45:14)
Sosánku, vůbec nemáš ponětí, o čem povídáš. Lidi mají různé pohnutky, i hlubší, než něco "deklarovat". To pochopíš časem. Neironizuj, co pouze nechápeš.
 Emina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsme vy´jimky? 

(27.11.2003 12:45:51)
Sosánku, vůbec nemáš ponětí, o čem povídáš. Lidi mají různé pohnutky, i hlubší, než něco "deklarovat". To pochopíš časem. Neironizuj, co pouze nechápeš.
 silva 
  • 

Re: Re: Re: Jsme vy´jimky? 

(11.3.2007 2:11:06)
tak to jedině v případě že ti dva žijí odděleně to znamená že nežijí ve společné domácnosti,protože když žijí ve společné domácnosti,jsou posuzování ze zákona jako manželé,takže žádné výhody nemají,vím to protože ja sama žijI s přítelem jen tak jak se říká na psí knížku již skoro 12 let máme spolu 8 dceru a jednu dobu byl nezaměstnaný.TAKŽE VÝHODY? ABSOLUTNĚ ŽÁDNÉ!!! no a k tomu snatku,jak to cítím třeba ja....STRACH Z ROZVODU,PROTOŽE JSEM Z ROZVEDENÉ RODINY,OBAVA S TOHO JESTLI ŽIJÍ SE SPRÁVNÝM PARTNEREM.A JA OSOBNĚ SNATEK POVAŽUJI ZA POSVÁTNÝ!!!takže si myslím a zastávám názor že je to jen nedůvěra bud jednoho nebo obodvou partnerů.Teda alespon nyní je to v mém vztahu tak.ALE TO NEZNAMENÁ ŽE BYCH SE RÁDA NEVDALA.
 ivca 
  • 

Re: Jsme výjimky? 

(23.3.2004 11:54:54)
Jeste mi nikdo nerekl, cim by mela byt svatba pro mne vyhodna. Sama jsem si vzdycky vydelala dost penez a nejakou spolecnskou berlicku, jako ze jsem manzelka tedy opravdu nepotrebuji.
Momentalne se se svym partnerem tesime na cerven, kdy se ma narodit nase prvni dite.
Souhlasim s Vami, ze tento typ souzití je pro opravdu vyzrale jedince.
 She 
  • 

Re: Re: Jsme výjimky? 

(23.3.2004 12:17:17)
Nevidim na soužití "na hromádce" nic závratného, co by mělo být pouze pro dospělé jedince... Pokud nechcete tvořit společnou domácnost, je to vaše věc, pokud vám nevadí, že nedostanete hypotéku na dům nebo byt, je to taky vaše věc, ale není to o tom, že byste byli "dospělí jedinci" víc, než ti, kteří jsou vdaní nebo ženatí.
 Misa 
  • 

Re: Re: Jsme výjimky? 

(23.3.2004 14:48:15)
Zaujala me veta "tento typ souziti je pro opravdu vyzrale jedince. Mohla by jsi mi prosimte objasnit definici vyzraleho jedince? Misa
 pro vyjimku 
  • 

Re: Re: Jsme výjimky? 

(24.3.2004 18:58:17)
IVCO, navazuju na to co jsem se te ptala vcera a ty jsi samozrejme neodpovedela protoze takovy blabol bys nemohla obhajit. Myslim ze by ses tedka mela spis tesit na miminko a nepsat takove nesmysly o vyzralych jedincich kdyz normalnimu cloveku je jasne ze ten kdo je opravdu vyzraly to o sobe neroztrubuje do celeho sveta. Kazdy si muze zit jak chce svobodny nebo sezdany me osobne je to jedno akorat me nadzvedava ze zidle lidska blbost. Mozna by nebylo od veci kdyby sis sahla do svedomi a zeptala se sama sebe co bys udelala kdyby te ten tvuj pozadal o ruku? Rekla bys NE????? Muj nazor je ten ze v kazde takove dvojici je spis ten kdo se nechce zenit chlap a zenska se tomu pouze podvoli a nektera pak vyklada ze to tak chtela ona. Muze to byt samozrejme i naopak. Ale nemyslim si ze by se snad nasli opravdu dva lidi kteri by se bez nejakeho vaznejsiho duvodu nechteli vzit. V dnesni dobe jsou to hlavne penize kdy stat prispiva svobodne matce na dite vic penez apod. Takze jak je to asi u tebe to nam stejne nepriznas. Tak hezke tehotenstvi a zdrave mimco. Misa
 Agata 
  • 

Ivčo, nevdávej se ... 

(25.3.2004 12:04:10)
ivco, napsalas " Jeste mi nikdo nerekl, cim by mela byt svatba pro mne vyhodna. "

A o tom to je. Já do manželství šla trochu jinak. Myslím, že to není o tom, zda je to pro mně výhodné... Je to o tom že jsem chtěla říci nahlas to co jsme k sobě cítili. Já jsem asi ještě trochu ze staré školy, ale chápu manželství jako slib a závazek na celý život. A to si musí člověk sakra rozmyslet, než do něčeho takového vleze. Ono to totiž není výhodné, slíbit si v dobrém i zlém. Jasně že v dobrém je snadné být s každým :-) ale co takhle v různých životem přinášených průšvizích... Je to pak výhodné ? Já se domnívám, že manželství, které je naplněno láskou ( starostí o druhého, společným úsilím o naplnění svých společných cílů, výchovou potomků, atd ) je jen pro "opravdu vyzrale jedince".

A vztah bez svadby? Může být mnohdy ekonomicky výhodnější... a je pro jedince, kteří si nejsou jisti tím, zda by byli schopni dostát tak velkému závazku, jakým manželství je. A i to je dobré, uvědomit si... že raději ještě počkám. A jak řekl Sosan "soužití bez svatby pouze způsobem, jak si v nekvalitním vztahu nezkomplikovat rozvodem ukončení vztahu"



 Bára 
  • 

Re: Jsme výjimky? 

(23.3.2004 12:11:02)
Dospělý jedinec je ten, který svého partnera toletuje, umí žít ve vztahu, přijímá všechny kompromisy, které ze společného soužití plynou, je zodpovědný a spolehlivý. Se sňatkem to nemá naprosto nic společného. Rozvést se je stejně jednoduché jako odejít z nesezdaného svazku. Pokud jsou ve vztahu děti, je to vždy stejný problém, ničím výrazným se to neliší, dítě vnímá rozchod rodičů stejně. A pokud jsou různá majetková vyrovnání příčinou konfliktů, je to vždy věc domluvy a kompromisů - tedy záleží vždy na těch dvou lidech, jestli budou jednat "dospěle".

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.