| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jaký byl náš porod?

 Celkem 22 názorů.
 Katka Zímová, jeden 9ti letý syn 
  • 

Nezapomenutelný porod 

(14.10.1999 11:25:24)
Jsem moc ráda, že dnes mají budoucí maminky možnost rodit, tak, aby na to neměly stresující vzpomínky ještě 10 let po porodu. Rodila jsem sice v prosinci roku 1989, ale v porodnici v Hradci Králové vládly stále staré pořádky. Dá se to shrnout pár slovy : absolutní nezájem ze všech stran, sestřičky chovající se jako bachařky, lékař neschopný podat fundovanou odpověď. Myslím, že porod, jako jeden z nejdůležitějších okamžiků v životě ženy, by měl být chvílí, na kterou bude vzpomínat s úsměvem na tváři. Fandím všem porodnicím, které vytváří pro maminky ty nejlepší podmínky.
Katka
 Lenka,dcera18měs. další dítě na cestě 
  • 

Re: Nezapomenutelný porod 

(31.10.1999 10:14:54)
Jedna opravdu dobrá porodnice je i ve Vrchlabí (okr.Trutnov). Byla jsem velice spokojená a budu zde zase rodit. Vrchlabská nemocnice je sice nechvalně známá z médií,ale porodnice je tu skutečně dobrá.To už netvrdím o ostatních odděleních včetně dětského. Ale opravdu vřele doporučuji.Rodila jsem bez nástřihu,bez šití (holčička 3,78 kg).Alternativní porody nejsou žádnou novinkou.Už několik let se tu rodí do vody, na stoličce(v sedě)i ve stoje (zavěšená) apod... Nejsem žádná odbornice na porody,ale byla jsem skutečně spokojená.Manžel byl přítomen celý porod i po narození mu byly dovoleny návštěvy na pokoj mimo vyhrazenou dobu(kvůli zaměstnání).Nejen v Praze se rodí pěkně.
 Lída, dcera 10 let a syn 7 let 
  • 

Re: Nezapomenutelný porod 

(1.3.2000 11:49:27)
Mám na porod naprosto stejné vzpomínky jako uvádí Katka ve svém příspěvku. Své první dítě jsem rodila rovněž v prosinci 1989, ale v Chomutovské nemocnici. Přirovnat chování sester k bachařkám se může zdát někomu tvrdé, ale na mě to působilo naprosto stejně. Člověk cítil že obtěžuje a jasný nezájem. Již pouhé přijetí na porodnici byl pro mě šok, který jsem potom zažila ještě několikrát a to výhradně díky chování sester vůči mě jako rodičce. Přestože porod jsem naštěstí neměla nijak komplikovaný (narodila se mi krásná zdravá holčička 3,8 kg a 52 cm) a ani jsem neprodělala několik hodin bolestí jak tomu bývá, vzpomínky na tento významný okamžik svého života nemám pěkné.
Jsem moc ráda, že dnes se už podmínky a přístup k matkám v porodnicích změnil a že moje dcera jednou přivede na svět své dítě aniž by musela pocítit, že obtěžuje.
 Andrea klouček 2 holčička 10 
  • 

Re: Re: Nezapomenutelný porod 

(12.11.2003 12:21:56)
Již je to dost starý příspěvek,ale musím na něj reagovat.Rodila jsem také v Chomutovské porodnici a sice v roce 2001, ale mohu říct, že se zřejmě nic nezlepšilo, co se týče osobního přístupu personálu.Plodová voda odtekla ve 0.15 a okamžitě se přidaly bolesti,vydali jsme se tedy s přítelem do porodnice s radostným očekáváním.Rozčarování nás neminulo.Po 15 minutách,které jsou v té chvíli nekonečné se objevila rozčepýřená rozespalá sestra.Lékař stejného vzezření se objevil po půl hodině a stejně rychle zase zmizel.Po namonitorování srdíčka do mě sestra nacpala klistýr i přesto,že jsem ji upozornila,že jsem se dokonale vyprázdnila již doma.Poté odešla a já se mučila na toaletě,samozřejmě naprosto zbytečně.To už jsem cítila,že miminko chce skutečně ven.Přítel tedy šel hledat sestru,která byla neznámokde.Když ji po několika minutách našel v jiném oddělení,ještě se dokázala utrhnout co tak vyvádíme,že to ještě nemůže být.Opak byl pravdou.Po té co dorazili ke mě na sál miminko se vehementně dralo na svět a přítel mě musel okamžitě odnést na porodní lůžko a přivázat nohy,sestra splašeně pobíhala po oddělení a hledala doktora.Oba byly skutečně velmi nepříjemní.Žádná povzbuzující slova jak to můžeme vidět v televizi.Narodil se nám ve 3.20 chlapeček 51cm 3,50kg.Žádný obr,ale vzhledem k mé více než malé výšce pořádný kousek.Navíc jsem měla rizikové tehotenství,takže celková únava se ozvala.NEJSEM ŽÁDNÁ CITLIVKA,ale myslím si že přivést na svět človíčka je neopakovatelný zážitek a záleží především na personálu aby nám umožnil si to náležitě vychutnat.To je zřejmě v některých případech utopie.K čemu je příjemné prostředí, když selže tak důležiá věc jako je lidský faktor.Už vás nebudu dále zdržovat,ale chci Vám dát jednu důležitou radu,nerodˇte v noci a vždy se zeptejte zdravotníků, kdy budou mít náladu.Těšte se ze svých broučků a nenechte si ničím a nikým tuto radost zkazit.
 Renata, dcera 11 let, nyní 27. týden těhotenství 
  • 

Re: Nezapomenutelný porod 

(2.8.2000 11:44:15)
Rodila jsem v březnu 1989 na Bulovce a na péči před i po porodu jsem si nemohla stěžovat. Jediné, co mi opravdu chybělo, byla přítomnost manžela.
Možná proto jsem se pro Bulovku rozhodla znovu. Tatínek bude s námi.
 ČIKO 


Re: Nezapomenutelný porod 

(13.12.2007 15:03:25)
Bohužel já mezi štastné maminky které mají na porod jen dobré vzpomínky nepatřím.Na svůj porod taky vzpomínám ale nepřijemě.Pro přijetí se ke mně chovali jako že je obtěžuji a že dělám planý poplach i přesto že mi odtekla plodová voda a měla jsem bolesti.Přijela jsem z daleka a oni po mě chtěli abych jela z nova domů a přijela až ráno to jsem odmítla a to se jím vůbec nelíbilo a také mi to dávali patřičně najevo.Samotný porod byl pro mně trauma ležela jsem celou dobu na posteli a nemohla vstát protože mi miminko monitorovali bylo to hrozné protože jsem si nemohla nějak pomoci od bolesti jako třeba si dřepnout atd.K tomu jsem měla neuvěřitelné křížové bolesti a ležet na zádech pro mě byl horor.Když jsem to měla konečně za sebou miminko po ošetření mi dali a odešli byla jsem vyčerpaná a slabá měla jsem strach že mi miminko spadne.Naštěsti vše dobře dopadlo ale už bych nikdy rodit nešla do stejné porodnice.
 Jitka Svobodová 
  • 

Hrůza v Mostě 

(2.3.2000 1:06:55)
Popravdě řečeno závidím maminkám, které mají hezké vzpomínky na porod svých dětí. Mohu Vám jen říci, že moje jediné dítě bylo "vymodlené" po osmi letech čekání a v Mostecké porodnici se dokonale postarali o to, že z dalšího porodu mám panickou hrůzu. Kapkou v moři událostí při mém porodu (císařským řezem) bylo to, že když jsem se probrala z narkózy na pooperačním pokoji, sestřička mi nebyla schopná pomalu 2 hodiny říci jak na tom je moje miminko - odpovídala zcela letargicky, že nemá moje papíry a že neví, co mám.
Pokud bych chtěla popsat všechny moje peripetie s Mosteckou porodnicí asi bych zabrala celé Vaše stránky a tak jen doporučuji budoucím maminkám jinou porodnici.
 Ladka 
  • 

Re: Hrůza v Mostě 

(7.4.2003 14:45:25)
no jsem zdesena chci v Moste rodit, ze bych zmenila nazor?
 lenka nova 
  • 

bolesti po porodu 

(4.5.2000 11:05:02)
brzi po porodu sjsem ucítila bolesti hlavi lekar mi tvrdil ze to nic není,zašla jsem si k mé soukroné lékarce a zjistila jsem ze jsem vážně nemocná
 Monika Zemanová, dvě děti 
  • 

Porod v CAPu 

(10.9.2000 13:49:44)
Své druhé dítě-dceru Alžbětu jsem porodila v CAPu.Mám tedy porovnání s klasickým porodním sálem.V centru je sice krásné prostředí, možnost volby polohy při porodu, aktivní spolupráce maminky atd.,ale možná úplně nejdůležitější je přístup asistentek k maminkám, který je právě zde příkladný. Na mnoha nemocničních odděleních se totiž přes nejlepší možné vybavení vytrácí lidskost. Tento druhý porod byl pro mne zcela jiným zážitkem, který si ponesu celý život. Děkuji
 Markéta 
  • 

Re: Porod v CAPu 

(18.12.2003 19:22:05)
Chtěla bych se zeptat, kolik porod v CAPU stojí. Je to jediná klinika v Praze, kde se rodí do vody? Jestli ano, tak jak se tam mezi tolika rodičkami dostat? MARKÉTA
 Sarka Hanakova, 1 dite + 1 v brisku 
  • 

bezva porod 

(22.12.2000 10:50:24)
Porod byl sice delsi (14 hodin), bez velkych bolesti a s manzelovou pomoci. V Motole se k nam chovali bezvadne a mame z toho same pekne vzpominky. Ale to maji snad vsichni rodice, kterym se narodi krasne zdrave dite. Uz se tesim na dalsi porod, ale chtela bych vedet vic informaci o porodnici ve Valasskem Mezirici (bohuzel jsme se prestehovali). Ma nektera maminka zkusenosti?
 Petra [zatim zadne dite] 
  • 

Re: bezva porod 

(30.10.2001 15:48:41)
Ahoj Sarko, asi uz mas i druhe dite na svete a tak by mne zajimaly tvoje zkusenosti s porodnici ve Valmezu. Bydlim kousek od nej a tak premyslim, kterou porodnici v okoli zvolit jako nejlepsi. Dite sice jeste necekam, ale az to prijde, asi na vse nebudu mit tolik casu jako ted. Diky moc a preji hodne zdravi
 silvie 
  • 

nechte si natocit porod na kameru!!! 

(29.1.2003 14:48:52)
milé skoro maminky!
jsme dvě studentky AVU, obor digitální kamera a nabízíme Vám touto cestou možnost natočení průběhu Vašeho porodu a následné zpracování v počítači. Chcete mít doma dokument o tomto neopakovatelném zážitku na cédéčku, VHS kazetě, nebo miniDV kazetě? Neváhejte nás kontaktovat! Cena je 200,- Kč na hodinu a materiál /ten dělá maximálně 300,-/. Zavolejte nám! Silvie /608923733/a Petra /737148960/
Vše v naprosté diskrétnosti!
 Milada, dcera Karolina 
  • 

Re: nechte si natocit porod na kameru!!! 

(27.6.2004 23:19:11)
Vážená děvčata,
nevím co vás vedlo ktomu točit porod na videokazety. Můj porod byl katastrofa / rodila jsem 36 hodin/, nakonec stejně císařem a věřte, že na porod nevzpomínám zrovna zvesela a ani bych neměla náladu se na něj někdy podívat.A když už točit porod, tak snad od manžela a ne od cizích lidí.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Re: nechte si natocit porod na kameru!!! 

(19.10.2005 17:34:02)
no já bych chtěla, ale jsem z Ostravy, takže to asi neklapne..
manžela u porodu budu mít, ale hádám, že takový stabilizátor nemá žádná kamera, aby to tatínek udržel bez třepání obrazu 8-)))

jakožto budoucí "kameramanky" jednou budou točit leccos, takové lidi beru jako profesionály, určitě po dohodě o podmínkách, za jakých a co budou točit to vůbec nemusí být špatná služba...

Ať už "lehký" nebo "těžký" porod, já bych ten svůj chtěla mít natočený, jestli se na něj budu kdy chtít podívat, už je moje rozhodnutí...

Nemusí to být špatná věc, např. kdyby se něco pokazilo - bude aspoň dokumentace....
 lucka 
  • 

PROSTĚJOV 

(1.5.2006 18:54:08)
Máte někdo zkušenosti s porodnicí v Prostějově?
 papajana 


Porod v Kadani. 

(10.9.2004 10:02:52)
Když jsem se ale rozhodovala, kde rodit podruhé, musela jsem už přihlížet ke změněným rodinným podmínkám. Chvíli jsem si pohrávala i s myšlenkou domácího porodu, ale nakonec jsem neshledala tuto variantu pro sebe jako nejlepší a jsem tomu dnes ráda. Zkrátka hledala jsem zařízení podobné vrchlabskému (kde jsem krásně porodila naší starší holčičku)blíže Chebu. Nakonec mi bylo přáno.
Než začnu s vypravováním, musím důrazně předeslat, že mi absolutně nejde o to, abych jakýmkoli způsobem snižovala kvalitu místní porodnice. Nemohu tak ani činit, protože jsem „klasicky“ nikdy nerodila a nebyla ani nikdy takovému porodu přítomna. Jen jsem věděla, že chci rodit tak, jak rodily naše prababičky, bez injekcí, medikamentů, přirozeně, za bezpodmínečné přítomnosti manžela, s možností kojit své dítě ještě na porodním sále, s možností ulevovat si od bolestí tak, jak si to budu přát já a ne cizí muž, jehož jméno ani neznám. Věděla jsem, že nechci rodit na lékařském křesle přivázaná na zádech s nohama ve vzduchu se stlačenými žílami. A nebyla jsem si jistá, že mi všechny tyto požadavky může klasická porodnice, i v případě „normálního“ porodu, zajistit. Riziko ošklivého zážitku v případě události, který obyčejně žena prožije jednou dvakrát za život, je pro mě příliš vysoké.
Mé povídání má být skutečně jen seznámením s další alternativou porodu, o které možná některé budoucí maminky ani neví, nebo se jim zdá příliš složité dojet si za porodem, a jen proto rezignují. Těm říkám, věřte mi, není to složité, není to riskantní. Vše se dá krásně v klidu zvládnout a vaše snaha bude naprosto a bezvýhradně odměněna.
Tedy, „jen“ 100 kilometrů vzdálená porodnice v Kadani nabízela na svých internetových stránkách možnost porodu na CAPu (Centru aktivního porodu), předporodní kurzy alternativních porodů, porody do vody, programy na podporu kojení atd. Bylo napůl rozhodnuto. Absolvovala jsem zde zajímavý předporodní kurz, prohlédla si v jeho rámci celou porodnici a bylo rozhodnuto na 100%.
13.3. 2004 jsem tu skutečně na CAPu porodila syna.
Mohu-li srovnávat, oproti Vrchlabí tu rodička najde pro alternativní porody větší počet poněkud lépe vybavených místností (je to také určitě větší nemocnice), které mají vlastní sprchové kouty a WC, takže není nutné někam při porodu přecházet, je možno si vybrat mezi menší a větší vanou, která už je spíše jako malý bazének. Samozřejmě tu má rodička možnost pracovat s bolestí na míčích, provazu, vacích, žíněnce, používat masážní strojky, sprchovat se, pít a jíst i poslouchat hudbu a tančit. Součástí porodního pokoje je i pokoj s lůžkem, na kterém rodička zůstává 2 hodiny po porodu s blízkými i dítětem a přikládá jej ke kojení. Pocit domácího prostředí je tu tedy téměř absolutní, navíc jsou rodička i dítě stále pod kontrolou lékařů. I klasické porodní sály jsou tu přizpůsobeny požadavkům alternativních porodů (možnost tlumeného osvětlení, diskrétní místa pro rodičky apod.). Celkově působí prostředí poněkud komornějším dojmem než ve Vrchlabí. Porodní sály jsou navíc zcela v jiném místě podlaží než novoro-zenecké oddělení, což také přispívá k většímu soukromí ve všech fázích porodu.
Rovněž vybavení novorozeneckého oddělení je v mnohém srovnatelné s Vrchlabím, o kterém se nedá hovořit jinak než v superlativech. Kadaňská nemocnice investovala do sociálního zázemí, takže v komfortní koupelně se bude žena jistě cítit po porodu báječně, nadstandardní pokoje jsou pěkné, většinou se společným sociálním zařízením a lednicí vždy pro dva sousední pokoje, na každém pokoji je televizor, telefon, pult s vanou na koupání dítěte, dětská postýlka (300 Kč na den), krásný je nadstandardní pokoj s vlastním sociálním zařízením a už veškerým komfortem, který nedávno zbudovali (500 Kč na den). Součástí pobytu „na nadstandardu“ je možnost výběru jídelníčku vždy ze tří možností
( vegetariáni jako já tu ale příliš neuspějí, speciální dieta tu pro ně není, takže bramborová kaše stokrát jinak), jídlo je pak většinou kvalitní a, dle hodnocení mých „spolupacientek“, také velmi chutné. Jediné, co se snad dá oddělení vytknout, je (na rozdíl od Vrchlabí, tam jsou na pokoji dvojpostele), že ten, kdo doprovází rodičku, nemá po porodu „kam hlavu složit“. Myslím, že nafukovací matrace by tento problém vyřešila (jedná se přeci jen o pár hodin), ale snad i na to v Kadani vyzrají k naprosté spokojenosti rodičů, kteří sem stále častěji přijíždějí ze vzdálených míst republiky přivést na svět své děti.
Co se týče personálu, za celou dobu pobytu se mi nestalo, že by si na mě a mé dítě někdo hned neudělal čas, a to přesto, že oddělení bylo téměř zaplněné. Všechny dotazy byly vždy vyčerpávajícím způsobem a s úsměvem zodpovězeny, všude vládla velmi příjemná atmosféra.
Jsem učitelka, a tak si dovolím, i když to jinak v praxi dělám k uzoufání nerada, kadaňskou porodnici oznámkovat. A to samozřejmě obrovskou jedničkou. Tu hvězdičku si tam může doplnit sám každý, kdo sem přijede prožít ten nádherný mystický zážitek aktivního porodu naplněný upřímným zájmem všech okolo.



Následující text jsem napsala nedlouho po porodu. Neznám totiž jiný způsob, jak vyjádřit svou vděčnost všem, kdo byli přítomni narození mého syna.




A je to jako začátek příběhu, který už znáte, který milujete, na který se těšíte, protože víte, že je jen o krásných věcech. O takových, které leží mezi nebem a zemí, ale spíše blíže k nebi. Zpočátku to bolí jen tak trochu, váš muž si vás znepokojeně prohlíží a při každém podezřelém pohybu se ptá: “Tak už? Už jedeme? Je to už ono?“ A vy tak naprosto nevíte, že už se tomu musíte smát. A on roztomile kroutí hlavou. A nakonec: “Tak asi ano, jedeme.“ A jedeme. Ještě se smějeme, tmou, nočními silnicemi, jedeme vstříc vyvrcholení toho krásného příběhu, blíž a blíž zápletce, vrcholu děje. Kousky čokolády mezi bolestmi, pohledy na hodiny, občas malý vtip (smích už taky bolí), maličko ustarané pohledy milovaného muže a začátek soustředění na..
Kratičká zastávka na neznámém parkovišti, poslední chvilky štěstí jen tak ve dvou, ve třech. Hlavní postavy příběhu si naposledy čtou své scénáře, všichni ví, co mají dělat, ani jeden z nich, jak. Jen si tiší hlas, začínají hluboce dýchat, hlavně ten na zadním sedadle a už je to jisté, je to ONO. „Tak raději jedeme.“
Skleněná budova, divadlo světa, jeviště životních dramat, komedií, balad a romancí. A zase co nejblíže nebi, až nahoru, dveře jsou otevřené, tichoučké chodby a už je tu režisérka. Mladičká, drobná, směje se přívětivě. Všechno už ví, nehlučný rozhovor se nese chodbami. Rituál na přivítanou: převléknout, zvážit, odnést věci, zjistit teplotu, tep a teď kolik? Na hodinách dvanáct, na brance čtyři. „Dneska to bude“, jediná věta lékaře, ten tu není potřeba, odchází. A drobný posel světla se ujímá vedení, poslední instrukce a pak už jen klid. Klid před bouří. Mírně se vzdouvající vlny bolesti, stovky kroků, pohybů, doteků. Občas padne už jen malý vtípek, vzpomínka na čtvrtého, co teď spinká v babiččině posteli a vůbec neví..
Dvě, tři, čtyři. Ručičky obíhají poněkud jinak než obvykle. Možná to jsou kouzelné hodiny. Kouzelné hodiny v kouzelném pokoji. Situace se mění, úsměvů už není moc. Možná se mi i docela maličko křiví tvář. Můj muž je tady, leží tu, občas mě pohladí. V pokoji je šero, skoro tma, jen asistentka do něj pravidelně vnese trochu světla od vedle, ze světa skutečnosti, do našeho světa s vůní potu a malinového čaje, do světa vzdychů a dlouhých vdechů a výdechů na pár minut vpustí paprsek umělého světla. Posloucháme všichni tři tep srdce toho, kdo tu je, ale vlastně teprve přijde. Ťukání na chviličku naplní místnost, a já slyším : “Už u-tí-kám, já už bě-žím, už se tla-čím!!“
Manžel napouští vodu do vany a jeho velké ruce mi opatrně pomáhají do toho teplého objetí. Několik minut klidu, takového toho velkého, před rozhodujícím okamžikem, a už to bolí, mezi steny dýchání a poslední otázky, pak už jen divoký tanec uvnitř těla, to malé už volá, už mi skoro podává ruku, poslední kontrola, potom už nemůžu zpátky do vody. Klečím tu nahá vedle vany jako v modlitbě a možná se i modlím, nevím, anděl v modrém, opřený o vanu mi tiše napovídá, když už vůbec nevím, jak dál. Cítím, že teď jsem u kořenů lidského bytí, že teď si všichni tři saháme na prapodstatu života. Teď jsem Žena, taková, jaká má být, bolestivá, dávající, ve vytržení. Teď se plním láskou na několik dalších let. Děkuji komusi za to, že mohu bolet. Tolik bolet. Děkuji za to, že teď nemusím ležet přivázaná na úzkém křesle, že mi nikdo nepíchl žádnou injekci, že se mohu hýbat a cítit tíhu svého dítěte. „Půjdu tam do rohu na zem.“ A zas ty velké ruce, co mám tolik ráda, drží mě, nevím kde, jsou tu se mnou i tichý starostlivý hlas. Díky za něj, chci to slyšet, že to vidí, že se těší, že mi věří.Chci mu říct, že ho miluju, ale místo toho křičím. Přivolala jsem druhého anděla, poslouchám jeho hlas, myslím že mě trochu hladí po nohách, neznám tu ženu a přesto je to tolik příjemné, její povzbuzení, teplý dotek jen tak z lidství, soucitu. Raz dva tři. “Tak je to dobře, jste šikulka, ještě jednou, vidím hlavičku. Je to kluk, vezměte si ho, maminko. Tatínku, chcete přestřihnout šňůru? Ten je krásný. Ten je krásný. Můžeme ho jít umýt maminko? Jdeme tatínku.“ A už pláčem, možná všichni, nevím, někdo pláče. Ne, to malé ne. Leží mi na prsou docela klidně, držím ho, je tak maličké, voní jako…. voní životem, bolestí, krví, voní, už je tu opravdu s námi, už má jméno. A z jeho příchodu se radují všichni kolem, slyším hlasy, jak ho vítají, jak si ho půjčují a vůbec mi to nevadí, věřím těm rukám, protože už je všechny znám, není tu žádný lékař, sedí při samotném porodu ve vedlejší místnosti a čeká, zda ho někdo zavolá. Potom klidně odchází, tady není nikdo nemocný, není třeba přihlížet aktu, který patří jenom nám.
Příběh pomalu končí, aby mohl nechat začít jiný. Ležíme stále ve stejné místnosti, teď už zalité ranním světlem a pijeme plnými doušky krásu těch prvních okamžiků. Naše tříletá dcerka se teď sto kilometrů odsud možná probouzí a stále ještě neví A já mám zase chuť každému, kdo se okolo nás občas mihne, aby pro nás něco udělal, děkovat, děkovat, děkovat, že jsem si tu nádhernou bolest mohla prožít právě tady.
Čekají nás tu ještě čtyři dny odpočinku po tom divokém tanci. Čtyři dny citlivých otázek po tom, jak se cítíme a přívětivých úsměvů. Ani na minutu nejsme jeden bez druhého, kdykoli je třeba je nám nabídnuta pomocná ruka s radou, která vždycky přinese úlevu. Jsme v tichu, klidu a míru. Jen z chodby doléhají do pokoje milé hlasy, které zvoní upřímnou láskou k dětem. Občas sestra vstoupí k nám, pohladí dítě po hlavičce, tiše se pozeptá na zdraví mé nebo jeho a zase s úsměvem a povzbuzením zmizí. Jsme v míru, i když se na tolika místech světa právě válčí a umírají děti. Ale právě proto děkujeme, že my jsme v míru mohli přivést na svět další život. Díky za něj všem těm v bílých, modrých a růžových pláštích. Děkujeme.

 Romina23tt 
  • 

Re: Porod v Kadani. 

(10.6.2005 10:56:23)
Papajano, tak krásně jsi to napsala. Teď a i při čtení tvého příspěvku jesem brečela/brečím jako želva. Je to tak dojemný. Přesně tak si i já představuji svůj porod. Jsem nyní ve 23tt a už se strašně těším až budu ve 40tt a budu moci porodit svoje malé mimi. Dodala jsi mi odvahu. Děkuji Ti za to!!!!!!!
 Romina23tt 
  • 

Re: Porod v Kadani. 

(10.6.2005 10:57:21)
Papajano, tak krásně jsi to napsala. Teď a i při čtení tvého příspěvku jesem brečela/brečím jako želva. Je to tak dojemný. Přesně tak si i já představuji svůj porod. Jsem nyní ve 23tt a už se strašně těším až budu ve 40tt a budu moci porodit svoje malé mimi. Dodala jsi mi odvahu. Děkuji Ti za to!!!!!!!
 lUCKA 
  • 

Re: Porod v Kadani. 

(17.7.2005 12:27:47)
Ahoj
Opravdu jsi to překrásně napsala, ještě ted pláču jak želva. Mimi ještě nemáma zatím ani neplánuju, ale doufám, že budu mít stejně hezký porod jako jsi měla Ty. Přeji Tobě i mimi hodně zdraví a lásky.
 iveta  
  • 

bolesti me trvaly 3 hodiny 

(11.10.2009 18:07:57)
boleti mne chytly mne chytly rano mela sem takove slabe cim dal vic me bolely vic potom semdostala inekci na bolesti v 6 hodin meto chytlo nej vic porodila sem as 6 hodin rano druhej den rano npoez sem porodila hodne jsem otom precetla jsou to jenom povidacky.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.