Jana | •
 |
(27.11.2001 11:23:09) Moc dekuji za tento prispevek. Rada bych, aby neco podobneho fungovalo i v Cechach. Pracovala jsem jako terenni socialni pracovnik a z vlastni zkusenosti vim, ze toto je take jeden z argumentu, proc se zeny nedokazou odhodlat domaci nasili resit(tedy pripadnym odchodem, pokud je situace jiz prilis vyhrocena). Je vsak take pravdou, ze zde chybi fungujici sit azylovych domu prave pro zeny a divky, ktere jsou domacimu nasili vystavovany. Vsichni doufame, ze se nam podari v brzke dobe vse zmenit. O tomto problemu se zacina otevrene mluvit a v soucasne dobe probiha velka osvetova kampan. Na zaver bych rada zduraznila jiz vyrcene (pro zeny, ktere jsou vystavovany tomuto druhu nasili): nikdo si nezaslouzi, aby se mu ublizovalo. Nasili NENI projev lasky, jenom neskutecne sobeckosti.
|
mumbaba | 
 |
(5.10.2008 0:36:56) Přidávám se k vašemu názoru, a sama mám doma jednu oběť domácího násilí, jezevčici Elišku, kterou jsem před šesti lety našla zbědovanou u popelnic. Dala jsem jí najístr a poslala ji do útulku s nadějí, že ji někdo hledá. Byla však chytřejší než lidé, utekla (po třeti), aby se doma nemusela nechat týrat od pána, který se rozváděl s paní, která tuto fenku zdědila po svém otci. Fenka u nich byla už tři roky, a nebýt kluka v pubertě, který ji měl rád, ale nedokázal ji ubránit proti násilí svého táty, který pil, asi by utekla už dříve. Toto vše jsem zjistila dodatečně, když už nyní 15 letá fenka byla naše domácí (spolu s našimi dvěma jinými psy), přes prodejnu zvířecích potřeb, kam Eliška - dříve Kely-keliška-chodila nakupovat, a já shodou okolností také. paní se velmi ulevilo, když zjistila, že se fenka má dobře a je milována, vzkázala mi, že jsem hodná a ať si ji nechám, že se o ni starat nemůže. Nakonec se rozvedla a toto jí určitě hodně psychicky pomohlo. Takový útulek by být měl.
|
|
mumbaba | 
 |
(5.10.2008 0:41:09) Přidávám se k vašemu názoru, a sama mám doma jednu oběť domácího násilí, jezevčici Elišku, kterou jsem před šesti lety našla zbědovanou u popelnic. Dala jsem jí najístr a poslala ji do útulku s nadějí, že ji někdo hledá. Byla však chytřejší než lidé, utekla (po třeti), aby se doma nemusela nechat týrat od pána, který se rozváděl s paní, která tuto fenku zdědila po svém otci. Fenka u nich byla už tři roky, a nebýt kluka v pubertě, který ji měl rád, ale nedokázal ji ubránit proti násilí svého táty, který pil, asi by utekla už dříve. Toto vše jsem zjistila dodatečně, když už nyní 15 letá fenka byla naše domácí (spolu s našimi dvěma jinými psy), přes prodejnu zvířecích potřeb, kam Eliška - dříve Kely-keliška-chodila nakupovat, a já shodou okolností také. paní se velmi ulevilo, když zjistila, že se fenka má dobře a je milována, vzkázala mi, že jsem hodná a ať si ji nechám, že se o ni starat nemůže. Nakonec se rozvedla a toto jí určitě hodně psychicky pomohlo. Takový útulek by být měl.
|
|
|