| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Naše zkušenost s americkou školou 9: Rozvrh, školní rok, prázdniny.

 Celkem 12 názorů.
 Martin Valenta, ČR 
  • 

Americká škola? Děkuji 

(26.4.2001 11:15:18)
Dobrý den.

Promiňte nechci se Vás nijak dotknout, ale vraťte se na zem. Nečetl jsem všechny vaše příspěvky, to přiznávám, ale to co jsem četl mi stačilo. Jak můžete porovnávat americkou školu s českou? Toto porovnání jak jste ho provedla Vy je zcela zcestné. Vybrat si jednu z nejlepších škol a pak tvrdit jak je to v Čechách hrozné... No plakal jsem. Vezměte několik škol od těch nejlepších po ty nejhorší, udělejte si průměr a pak porovnávejte. A i přesto to nebude zcela srovnatelné.

Já osobně nevidím na vědomostech nic špatného. Když třeba přijde řeč na Einsteina je jistě lepší: "jasně teorie relativity" než "moment podívám se do encyklopedie". To byl jen takový příklad. Spolupráce dětí a učitele. Já se musím smát! Kolik že má český učitel na starosti dětí? Jo přes třicet. Tak Vám přeji příjemnou diskusi. A rodiče? No už vidím jak se hrnou do školy předčítat! Pokud zajdou do školy tak jen proto aby si mohli stěžovat na učitele. Jakto že ten náš poklad má pětku, tak takhle teda ne pane učiteli. Místo aby pro to něco udělali sami. Já osobně jsem nekolikrát jel se třídou na školní výlet jako dozor. Ve svém vojnu a zadarmo. Mě to nevadí, ale kolik je takových rodičů.

Souhlasím s vámi, že je potřeba rozvíjet určité vlastnosti dětí, ale to musí v první řadě zajistit rodina. A stejně tak ten váš příklad se starou paní. Úcta ke stáří se získá někde jinde. Vezměte si třeba že dříve žilo pohromadě několik generací a asi v tom to je. Hlavní je rodina. Vím zní to jako fráze, ale je to tak. Až budou děti slušné a budou mít dobré morální zásady, které jim nedá škola ale rodina, pak věřím tomu, že české školství daleko předčí vámi opěvovanou Ameriku.

Prostě slušnost, slušnost a zase slušnost. A pak nám může celá Amerika vlézt na hrb!

Nezlobte se a pěkný den.
 Jarka, dvě děti 
  • 

Re: Americká škola? Děkuji 

(26.4.2001 15:40:41)
Napadlo mě, jestli ta americká demokratická výchova osobností nemá za následek ty stále častější střílečky na amerických školách?
Když vidím v americkém filmu, jak jde matka zalít zahradu a loučí se svým dítětem pateticky: miluji tě, - taky tě miluji, připadá mi to jako divadýlko. Nebo tam mají opravdu takový způsob? My to doma používáme z legrace. Rozhodně si nemyslím, že co je amrické, je dobré a my že jsme žabaři. Máme jen jiný styl života, jiné tradice ... Ale o tom, že naše školství je zastaralé není třeba diskutovat. Jsou asi výjimky, ale málo. Jinak jsou děti nuceny šprtat se nesmyslně spoustu učiva, aniž kolikrát vědí, co se to vlastně učí.
 Andrea, 7. tydnu 
  • 

Nasili v USA / Nasili v CR 

(30.4.2001 21:52:24)
Mila Jarko,

Delsi dobu ziji trvale v USA a tak mohu potvrdit, ze "I love you" se tady opravdu pouziva mnohem casteji. Ono to ale mnohdy znamena "nase ceske" mam te rad/a. Napr. muj 35 lety manzel se pokazde louci s jeho rodinou stejnou frazi. At uz probiha rozhovor po telefonu a nebo osobne. Cizincum se tento zpusob "mam te rad" muze zdat povrchni. Ja ale musim priznat, ze jsem si zvykla a dokonce "tento zvyk" mam rada. Lidi tak mnohem vice davaji najevo sve emoce. Jsem momentalne tehotna a svemu diteti budu opakovat, ze ho/ji mam rada treba 100x denne. Ja sama pochazim z "dobre" ceske rodiny, ale od meho taty a nebo bratra jsem slysela tato sluvka snad pouze 3 x za zivot. Mame se vsichni radi, ale proste sve city nedavame slovne na jevo. Mas pravdu, ze je tady velka kriminalita a to hlavne mezi mladezi. Problem je, ze USA je obrovska zeme, ve ktere zije tolik (opravdu tolik) ruznych narodnosti a kultur. Navic demokracie je zakladem USA. A tak treba neexistuje zakon o regulaci zbrani. Prave tyto zbrane se dostavaji do rukou mladeze. Ja si osobne nemyslim, ze CR je na tom s kriminalitou mladeze o tolik lepe. Kolik ze mame obyvatel? Po rozdeleni se SR 15 mil? V USA zije 284 mil lidi. Nedavno jsem cetla clanek o mladikovi, ktery v CR zavrazdil celou rodinu (vcetne sourozencu)... Zajimalo by mne, jest-li existuje nejaky koeficient nasili mezi mladezi v porovnani s velikosti obyvatelstva. Pak by totiz mohla CR zvitezit nad USA...
 Tana, 2 deti 
  • 

Re: Americká škola? Děkuji 

(1.5.2001 22:22:00)
Proc tolik odsuzujete americke
skolstvi? Mate sve vlastni zkusenosti? Nebo na vas tak negativne pusobi vecerni zpravy
v ceske televizi?

Bydlime ted znovu v USA, ale moje
dcera zacala chodit do zakladni skoly v Kanade ( dva roky chodila
do public school a dva roky do
private school ). Rozdily jsem
pozorovala jen v domacich ukolech
a poctu deti ( v public school
bylo 22 deti, v private jen 15 ).
Moje dcera je velice bystra,
v obou skolach vynikala a do skoly
chodi porad rada. O lonskych
vanocich jsme odjeli na mesic
do Prahy, a protoze je moje matka
ucitelka na zakladni skole, poslala
jsem s ni jednoho dne do skoly i
mou dceru, aby videla jak to chodi
v Cechach. Moc se tesila, nemohla
ani dospat... Jenze - prekvapilo
ji, kolik deti je ve tride ( opravdu asi 30 ) a vsichni sedi
nehnute, boji se... ( asi te drezury, ktera na ceskych skolach
vladne ). Ne, neodsuzuji to, sama
jsem tim prosla, ale me dceri uz
je zpusob takove vyuky cizi.
V zaveru dne vypravela detem
cesky jak to chodi vsechno v jeji
skole. Nestydela se ( jako vetsina
deti ve tride ) a odpovidala
suverenne i na otazky v anglictine.
V ceske skole se ji pry moc libilo,
ale druhy den uz tam jit nechtela.
Myslim, ze to byla dobra zkusenost
pro mou dceru, deti i nakonec
pro mou matku, ktere ted vrta
v hlave, jak to, ze jsou deti
v ceskych skolach zakriknutejsi...
Co se tykalo vedomosti, byla
na tom moje dcera velmi dobre
( rozdily nastavaji az na stredni
skole, a to nas teprve ceka ).

Ted zijeme v USA a obe moje deti
chodi do public school ( muj syn
poprve ). Ucitele byli 3 tydny
ve stavce a hned druhy tyden moje
deti zadonily, ze chteji do skoly,
div neplakaly. Tolik se tam tesi...
Zdalipak se deti v Cechach tolik
tesi do skoly?

Muj manzel studoval v Praze, a pak
i v USA - M.S. a Ph.D. Leccos se
opravdu neda vubec srovnat, jak
napsala Andrea. Na univerzitu
chodival i v sobotu a v nedeli,
kdy udelal nejvic prace...
Jestlipak jsou univerzity v Cechach
otevreny pro studenty i o vikendu?

A ja jsem kdysi ucila v materske
skole na Praze 2. Mela jsem zapsano
celkem 33 deti a denne jich prislo
kolem 27... V Kanade jsem si tuhle
praci vyzkousela taky, jenze s tim
rozdilem, ze jich bylo zapsano 10
( na jednu ucitelku ) a denne jich
prislo 8. To byla parada!!! Kdyz
jsem rikala svym kolegynim, kolik
jsem mela deti ve tride v Cechach,
uverily teprve pote, az jsem jim prinesla ukazat fotky. Prace se
mi moc libila, vzdy jsem vsem rikala, ze je to pro me "paradise".
A opravdu! Mela jsem tolik casu
na kazde dite, hrala jsem jim divadlo, naucila je bruslit...
a porad jeste zbyvalo hodne energie.

Skoda, ze nedokazeme vice naslouchat, tak jako lide v Kanade,
ci v Americe, ale hned kritizujeme
a odsuzujeme... Tady se na zlepseni
skolstvi neustale pracuje, zatimco
v Cechach je za tu dobu, co pracuje
moje matka ve skole porad vse stejne.

Preji hodne optimismu!
Zdravi Tana
 Míra & spol (obránce českého školství, 1 syn) 
  • 

Re: Re: Americká škola? Děkuji 

(2.5.2001 8:27:33)
Milá Táňo,

nedalo mi to a musel jsem reagovat na váš příspěvek. Na úvod bych chtěl poznamenat, že jsem taky učitel s praxí na základní a střední škole, ve státním i soukromém sektoru. Asi 2 roky jsem působil jako „pomocný učitel" v privátní mateřské školce v Anglii.

1. Nejsem si vědom toho, že by v české televizi byla nějaká štvavá propaganda proti americkému školství. Pokud tomu tak je, je určitě skrytá, a proto ji vnímáme podvědomě. Mělo by se s tím něco dělat. Asi se přestaneme dívat na večerní zprávy, třeba budeme mít lepší náladu, když nebudeme slyšet, jak zase nějakou banku vytunelovali.

2. 22 dětí v „public school", jak píšete, to už není takový rozdíl od našich 30 dětí ve třídě. I v soukromých školách v Čechách se dají nalézt třídy s max. 10ti dětmi.

3. 30 dětí v Čechách ve třídě sedí nehnutě a tiše, protože je to potřeba k předání vědomostí. Sama jste učila u nás, a tak si jistě dovedete představit, jak by to vypadalo, kdyby jeden učitel měl povolit dětem „volný režim". Samozřejmě, že se to dá zvládnout i v jednom a vést děti k samostatnosti, ale ne každý učitel na to má dostatek energie a navíc je velmi těžké povolit dětem najednou. Chce to postupně je v tomto systému vychovávat již od prvních stupňů vzdělávání. Možná, že by taky pomohlo zvýšit platy učitelům. Bylo by jich pak víc, bylo by více tříd, tzn. méně dětí, a učitelé by byli v pohodě, protože by byli lépe schopni finančně zabezpečit rodinu.

4. Píšete, že vaše dcera odpovídala „suveréně" otázky i v angličtině. No není divu, když už je čtvrtým rokem angličtinou vyučována. To, že řekla, že se jí v naší škole líbí, ale že už tam nechce, je opět příklad toho, jak už do ciziny zapadla. Proč neřekla, že se jí tam nelíbí protože za a)..., za b)... atd. ? Američani také častou používají neupřímnou frázi při loučení: „Zavolám ti." Ve skutečnosti to ale znamená slíbím to, aby už dal pokoj. Stejně ví, že nezavolám.

5. České děti se také těší do školy, některé ano, některé ne. Někdo prahne po vzdělání, po setkání s kamarády, někdo bere školu jako nutné zlo, kterým musí projít.

6. I do českých vysokých škol se dá docházet o víkendu, sám jsem to taky praktikoval. Je pouze potřeba dohodnout nějaký „dozor".

Nechtěl bych rozpoutat nějakou řetězovou reakci výměny názorů, jen mně připadalo, že jste se do nás trošku „obula" a jí cítil potřebu české školství trochu bránit.

Hodně zdaru, Míra
 Magda, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Americká škola? Děkuji 

(2.5.2001 12:26:48)
Milý Míro, české školství nepotřebuje bránit, ale podložit dynamitem a odpálit. Na troskách pak vybudovat znovu. Je kde se inspirovat a nemusí se chodit rovnou až do Ameriky, stačí i do Skandinávie a nebo třeba i ještě blíž do starého dobrého Rakouska, že..
Jinak já jsem na fakultu chodila taky běžně o víkendech a nepotřebovala jsem ani ten dozor, studenti v magisterském studiu měli klíče jak od budovy, tak i od laboratoře atd. Jenže v tom ten rozdíl mezi kvalitou univerzitního vzdělání u nás a v USA netkví.
Ticho a nehnutost není nutnou podmínkou pro získávní vědomostí, ale to jsi si dělal jen legraci, viď? Jestli ne, tak zkus teď o prázdninách nějaký kurs z Lipnice. Mám dojem, že tam existují i kursy speciálně zaměřené na učitele.
Moje dítě by mělo jít do školy za rok a kousek, doufám že začne rovnou ve státech, kde nebude muset jeho velké těšení skončit na první řádce čárek v písance. Má po těžkém porodu míň šikovné ručky, i když jinak je chytrý, jenže kdo ví, jestli paní učitelka by souhlasila. Mého muže, který je dnes špičkovým pracovníkem, chtěla kdysi její kolegyně uskladnit ve zvláštní škole. Proč? dysgrafie a dyslexie...no, neměla na to energii asi...
Nám nebude vadit, že dítko v šesti letech nezvládne krasopis a nebude s zpaměti učit, že: "modrá množina je podmnožinou červené množiny protože"......Naučí se normálně počítat a až trochu doroste, zjistí, že matematika je fascinující a krásná..bude jí chtít rozumět a ne se jí bát. Zrovna tak se může učit krasopisně psát rukou, když mu to bude připadat zajímavé.
A že se bude ze třídy dovolovat na pití a učitel ho nebude bodře poplacávat...no, zaplaťpánbu. Sama si umím vybavit jen máloco lepkavějšího, než falešné a studené pohlazení soudružky učitelky, když třídou defilovala delegace OV KSČ...učí dodnes ta paní a jistě by taky ráda dostala přidáno.

 Katarina, 2ročná dcéra 
  • 

Re: Re: Americká škola? Děkuji 

(2.5.2001 8:40:55)
Práve som dostala list od priateľky Slovenky žijúcej teraz v USA. Nedávno tam začala učiť a porovnáva túto tému z pohľadu pedagóga. Učila aj na Slovensku.
Budem citovať z jej listu: "Prvé zážitky zo školy sú zmiešané. Deti sú tu veľmi rozmaznané, majú všetko, majú príliš veľa slobody a takmer žiadne povinnosti. Keď sa na Slovensku hovorilo, že niektorí žiaci potrebujú lievik, aby im mohol učiteľ naliať vedomosti so hlavy, tak tu je to samozrejmosť, že bez lievika ani nemôžem ísť do práce. Deti veľmi zle píšu, lebo píšu veľmi málo a tiež zle čítajú, lebo čítajú málo. Aby boli nútení čítať, je na to v škole vyhradený čas, kde deti prídu a musia sami čítať, nemôže sa to nechať na doma, lebo by nič neurobili, taktiež majú čas, keď si môžu robiť úlohy, lebo doma by ich pravdepodobne neurobili... Môj kolega na Slovensku hovoril, že niektorí rodičia dávajú deti do školy ako do úschovne, tu to platí dvojnásobne.Rodičia pracujú a za celý ten čas sa škola musí starať o deti....
Deti sa stále pýtajú na záchod, napiť vody, vybrať si niečo zo skrinky, zakaždým im musím vypísať priepustku, bez toho nemôžu odísť z triedy, lezie mi to riadne na nervy, lebo nemám čas učiť, robím len sekretárku a policajtku. Nemôžem im povedať, aby počkali do prestávky, lebo by to bolo týranie detí a hneď by som "letela". Taktiež sa nesmieme ani len dotknúť detí - ruky alebo pleca, decko by ma mohlo obviniť zo "sexual harassment" - oni to veľmi dobre vedia a urobili by to len tak zo srandy...
Zošity nemajú, aby náhodou veľa nenosili, môžem byť rada, keď prinesie nejaký papier alebo keď mu ho niekto dá, odmietajú písať, že na to nie sú zvyknutí, že nikdy veľa nepísali, nerobia si žiadne poznámky, ak ich aj donútim, tak to nemá nijaký význam, pretože poznámky sa robia len pre tu jednu hodinu, po hodine ide papier do koša. Oni sa len "pozerajú a premýšľajú", to znamená - nerobia nič. Vyzerá to, že píšem hororový scénar, ale tak to vyzerá väčšina "public schools"."
Je tu aj porovnanie zaradenia učiteľov a ich ostatných povinností v škole.
Zdá sa, že každý má svoje skúsenosti so školou, závisí to tiež od toho, na akého učiteľa natrafíme. Mám vysokoškolské vzdelanie a nikdy som sa v škole nebála, rodičia boli učitelia a dá sa povedať, že v škole som vyrástla. Momentálne tiež pracujem s učiteľmi a vidím na nich rozdiely v prístupe ku deťom. Školy u nás bojujú s financiami, nie sú dobre vybavené po stránke materiálnej, ale ešte vždy z nich vychádzajú deti vedomostne veľmi dobre pripravené a obstoja aj v americkej škole veľmi dobre. Zdá sa mi teda, že určitý režim a prísnosť vo výchove i výuke im vôbec nezaškodí, je len na prospech.
Prajem všetkým deťom našim aj americkým dobrých UČITEĽOV.
Katarína
 smutna zdena, 1 dite 
  • 

Re: Americká škola? Děkuji 

(22.8.2007 2:20:46)
nemate vubec pravdu. Ja to vim. Muj syn chodi do americke skoly uz 6 let a s pani naprosto souhlasim. Ja sama znam na vlastni kuzi cesky skoly a je to opravdu k placi. Musime se v cr jeste hodne ucit aby ty deti se citily ve skole dobre
 Tereza Bílá 
  • 

Re: Americká škola? Děkuji 

(11.7.2009 12:12:11)
Dobrý den,
jmenuju se Tereza, je mi let a moc ráda bych se jako strarší odstěhovala do Ameriky. proto je také mým snem dostat se na Americkou školu poblíž okolí Prahy. Doslechla jsem se o jedné škole Open Gate založené Petrem Kellerem, ale nejsem si jistá, jestli je to americká škola nebo britská, protože to tam nepíšou. Chtěla bych dostat stipendium, protože nemáme tolik peněz na zaplacení, ale ráda bych, abyste mi pověděl něco o té vaší zmíněné americké škole a kde vůbec je!? Děkuji za odpověď.
 Andrea, 7. tydnu 
  • 

Re: Ke článku: Naše zkušenost s americkou školou 9: Rozvrh, školní rok, prázdniny. 

(30.4.2001 21:37:34)
Martine,

Studovala jsem VS v Praze a transferovala na rocni pobyt na universitu v USA. System na me "nove skole" mne naprosto ohromil. Zamerovala jsem se na ekonomii a tak jsem musela absolvovat povinne predmety, jez se tykali meho oboru. Dale jsem si ale mohla vybrat ze stovky dalsich predmetu, dle mych zajmu. Ja jsem se zamerila na dejiny umeni. Profesori byli (vsichni) profesionalni a opravdu se snazili, nam studentum, predat co nejvice. Naprosto bezne probihala setkani (treba obedy) se studenty mimo skolu, kde se diskutovalo na ruzna temata, jez se tykala vyuky. Nebudu se ani rozepisovat o vybavenosti skolniho arealu. Pouze strucne: rozsahle knihovny, pocitacove studovny, nekolik telocvicen a hrist, bazen atd... Nakonec jsem se rozhodla v USA zustat a dostudovat na zdejsi universite. Dle me osobni zkusenosti se nemuze VS v Praze s universtiou v USA vubec srovnat.
 Dasa 
  • 

Re: Re: Ke článku: Naše zkušenost s americkou školou 9: Rozvrh, školní rok, prázdniny. 

(18.6.2004 19:57:52)
Trochu to utika od puvodni vekove skupiny, ale vase nadseni nad americkou universitou bych take chtela mit. Sama mam pedagogicke vzdelani. Po trech letech PhD. studia zde v USA jsem ale trochu opatrnejsi. Moje katedra na Universite tady v USA se radi ve svem oboru mezi top 10, ale protoze jsem stejny obor studovala i na Karlove Universite (Mgr.), tak mohu dost dobre porovnavat. A proto nemohu tvrdit tahle nebo ta je lepsi. Zalezi opravdu na jednotlivych predmetech a kantorech, je ale pravda, ze sportovni areal mame uzasny a knihovny jsou otevrene do pulnoci :-)). A podobne tomu bude asi i na nizsich stupnich.
Dekuji puvodni autorce p. Tydlitatove za pekny shrnujici a informativni clanky, ja si sice take myslim, ze trochu discipliny by americkym detem neuskodilo, ale kdyz si vezmete, kolik ruznych narodnosti a zvyku se tady sejde, tak je vubec zazrak, ze se to nejak zkloubi dohromady.
To jak kvalitni skoly ve vasem okoli jsou, hraje obrovskou roli pro rodice, kterym na vzdelani svych deti aspon trochu zalezi, uz pri rozhodovani, kam za praci a kde si pripadne poridite dum. Jiny kraj - jiny mrav - jina doba, (ja jsem odrostla zakladku jeste za totalitniho rezimu, tak nevim az tak dobre jak to funguje ted)


 Darius 


N. Auska o masove vyrobe ,inteligentu´ 

(7.2.2005 22:52:11)

Archimédův zákon a jiné odlišnosti

Kontrola nadváhy spočívá nejen ve správné výživě, ale také ve zvýšení svalové aktivity. To jsem vždy zdůrazňovala a doporučovala jsem plavání každému, kdo měl bazén anebo přístup k vodě.
„Je to nejzdravější druh sportu. Procvičujeme svaly celého těla, dýcháme čistý vzduch nad vodní hladinou, a mimo to, nezatěžujeme nosné klouby. To víte,“ odvolávala jsem se na autoritu, „platí zde Archimédův zákon. A platí tím účinněji, čím větší je otylost a zvětšení tělesného objemu.“
Pacienti zbožně poslouchali, nespouštěli oči z mých rtů (aby lépe chápali cize znějící angličtinu) a přikyvovali: ano, budeme plavat. Až najednou, bylo to již v Las Cruces, jsem postřehla zkoumavý pohled lektora dějepisu tamní univerzity sedícího proti mně.
„Je vám samozřejmě znám Archimédův zákon?“ zeptala jsem se ho s důrazem na ´znám´.
„Ne,“ odpověděl klidně ten vysokoškolsky vzdělaný Američan, „není.“
„A to jste se ho neučil ve fyzice na střední škole?“
„O! V highschool jsem si vzal jeden semestr fyziky, ale o Archimédovi jsem nic neslyšel.“
Přeložila jsem mu tedy do angličtiny Archimédův zákon. „To je skvělé“ pochválil Američan. „Very interesting.“
Ušetřila jsem si poznámku, kdo byl vlastně Archimedes a kolik staletí se již jeho zákon memoruje. Jakmile odešel můj college graduant Američan, běžela jsem do obytné části domu a po schodech nahoru do manželovy pracovny.
„Rychle, Stanislave, odříkej mi Archimédův zákon!“ Manžel, který právě něco soustředěně vypisoval z archivních dokumentů, jej pro mne odříkal česky, aniž by pozvedl hlavu od papírů. Než jsem začala s novým pacientem, zavolala jsem naším domácím telefonem sekretářku Lori:
„Spojte mě, prosím, s doktorem Schumanem.“
Dotyčný, svým původem z Německa, měl soukromou praxi v jednom pouštním městysi.
„Doktore Schumane,“ položila jsem mu otázku, jakmile byl na drátě, „jak zní Archimédův zákon německy?“
Dostalo se mi okamžité odpovědi. Kolega Schuman se odtud brzy odstěhoval. Pamatuji si však dodnes, jaký byl, když jsem se s ním poprvé setkala v nemocnici. Nazrzlý, s pihovatým obličejem seveřana, rudým od slunce. Na otázku, jak se mu v poušti vede (měla jsem při tom na mysli to pro jeho zhoubné záření), odpověděl:
„Jako v poušti, jako všude zde. Die seelische Wueste.“
Tenkrát jsem se zasmála, považovala jsem to za dobrý vtip. Ten výrok se mi však vryl do paměti a s každým rokem mě stále více znepokojoval. Die seelische Wueste.“ Duševní poušť.
Zpět k Archimédovu zákonu. Měla jsem tedy verzi českou, německou a z mých školních let také ruskou. V tentýž den jsem zavolala Renée a pozvala ji s manželem na večeři.
„Jacques,“ obrátila jsem se k lingvistovi poté, co jsme skončili s povídáním o různých běžných věcech, „ řekněte mi Archimédův zákon. Chtěla bych ho slyšet francouzsky.
Jacques spolkl sousto, které měl právě v ústech, otřel si ubrouskem rty a odrecitoval zákon francouzsky s nenapodobitelným pařížským ráčkováním.
„Tak vidíte!“ řekla jsem. „Každý z nás, cizinců, ho zná. Proč ne Američané?“
„Certainement!“ přisvědčil Jacques. „Nemohou ho znát. Je na střední škole, tak na univerzitách dostávají vzdělání kouskovité, roztříštěné a neúplné. Schází zde náš zavedený ucelený a logický systém, který postupuje od elementárního k složitějšímu. Neměl jsem nikdy v lásce ani matematiku ani fyziku. V lyceu jsem jimi proplouval jen tak tak. A na zdejší univerzitě někdy poučuji profesora matematiky. Zní to neuvěřitelně, ale je tomu tak.“
Věřila jsem Jacquesovi. Musela jsem mu věřit. S nedostačující vzdělaností vzdělaných Američanů jsme se s manželem setkávali již při našich newyorských začátcích. Jak to? Řeknete vy. A což ty špičkové výzkumné ústavy, co ta vyspělá technologie, co ti supervědci a Nobelovy ceny? Ano, veškeré to ,super´ a ,nad´ a ,nej´ v obrovském Novém světě skutečně existuje. Nemá však nic společného se vzdělaností průměrného občana střední vrstvy, který absolvoval tu nebo onu college. Stejně jako neuvěřitelný přepych hrstky vládnoucích boháčů v zemích, kde je také neuvěřitelná bída a chudoba mas, nemůže vypovídat o prosperitě společnosti. Ve Spojených státech, zemi špičkových sportovců a držitelů olympijských medailí, má většina lidí svalstvo jako huspeninu! To mi můžete věřit.
Když jsme ještě bydleli v Bedfordu a náš synek chodil do čtvrté třídy, poprosila jsem jej, aby mi odříkal násobilku. Byla jsem zvědavá, jak to zní v angličtině.
„Co je to – násobilka?“ informoval se.
„Nevím, jak se to říká anglicky, ale je to například dvakrát dva nebo pětkrát šest. Kolik bude pětkrát sedm?“
Chvilku přemítal, díval se soustředěně před sebe, a pak mi váhavě odpověděl:
„Třicet pět. Je to správné?“
Přisvědčila jsem a vybídla jej, aby v té pětce pokračoval. Nechápal, jak pokračovat. Nechápal on, nechápala jsem já, proč nechápe, až se mi konečně dostalo vysvětlení, že násobilka se již nememoruje, že je to zastaralé, že podle nejnověhšího názoru musí člověk na všechno přijít vlastním uvažováním.

„Mimo ro,“ řeklo mi moje dítě s americkou sebedůvěrou, „na složitější výpočty jsou kalkulačky a pro dospělé – počítače!“
„A budete nuly bez přístrojů, které za vás vynalezl někdo jiný!“ měla jsem na jazyku, ale neřekla jsem nic.
Chlapce jsme do Nového světa přivezli my, žije v něm, přijímá jeho pořádky a my zde nemáme právo vnucovat mu pochyby. Ještě dobře, že se s námi snaží mluvit česky, nestydí se za nás před kamarády, ba co dím, právě před nimi na mě volá v češtině.
Jak dopadlo to moderní vyučování matematice si každý může představit. Když mladý Američan nemá v ruce kalkulačku, je zcela bezmocný. Ke stejnému ,zdaru´ přivedl Američany experiment učit číst děti od samého začátku globálně, totiž neskládat slovo z písmen a slabik, nýbrž ho celé poznávat. Důsledkem toho bylo, že již nevím, jaké strašné procento Američanů je prakticky neznalé čtení. Jakmile se setká s novým slovem, neumí ho přečíst.
Když náš syn začal chodit do střední školy, překvapil mě prosbou o radu, jaké předměty by si měl zapsat na příští semestr. Podle moderních amerických metod má totiž takový dvanáctiletý človíček sám své vzdělání určovat a směrovat! Výsledky jsou tomu odpovídající.
Moji novosvětští pacienti se nepodobali československým, se kterými bylo dorozumění snadné, a to díky pevným základům školního vzdělání. Byla jsem nyní nucena přihlížet k rozdílnému myšlení amerického obyvatelstva. Jakkoli jsem s tím počítala, přece jenom mě svou odlišností občas překvapili. Jednou ke mně přivedla schopně vypadající mladá žena svou babičku na celkové vyšetření.
„Sedněte si zde na pohovku,“ vybídla jsem ji, „a můžete si zatím prohlédnout ten časopis. Potrvá to aspoň půl hodiny.“
„Nepotřebuji časopis,“ odpověděla. „Mám s sebou svůj projekt!“
Vyšetřovala jsem starou paní a koutečkem oka jsem se dívala, co to tam má za projekt. K mému velkému překvapení si vytáhla z tašky místo očekávaných papírů vyšívací rám a začala soustředěně píchat jehlou do natažené látky. Když jsem skončila s babičkou, přistoupila jsem k pohovce a nechala si výšivku ukázat. Byl tam pestrý papoušek.
„Tak to je váš projekt?! Tázala jsem se. „To jste si sama nakreslila?“
Protože jedině tak jsem si mohla jakž takž vysvětlit použitý výraz. Avšak projektantka mi vážně odpověděla:
„Kdepak sama! Ten projekt je předtištěn na látce. Musím ho velmi přesně dodržovat.“
Jiná pacientka mi během vysvětlení zásad zdravé diety sdělila, že je vegetariánka. Přikývla jsem.
„Dobře. Co nejvíce zeleniny – nic proti tomu. S obilovinami však musíte být opatrná, obsahují padesát procent uhlohydrátů, po nich se nezhubnete. A jaké jíte živočišné bílkoviny? Pro naše zdraví jsou nezbytné. Doufám, že neodmítáte mléčné výrobky a vajíčka.“
„Žádná starost,“ odpověděla, „živočišné bílkoviny dostávám. Jím drůbež a ryby.“
Byla jsem udivena:
„Jakápak jste vegetariánka?“
Odezva zněla:
„Jsem ástečná vegetariánka!“
V posledních letech, kdy americká touha dosáhnout nesmtelnosti cestou zákazu toho či onoho pokru zavrhla i hovězí, nejednou jsem vyslechla, že pacientka samotná nebo její manžel nejí MASO. Předchozí rozmluva se opakovala se stejně překvapivým zjištěním, že se za maso považuje jenom HOVĚZÍ. Vysvětlila jsem, že každé maso je vlastně svalstvo a nezáleží na tom, z jakého pochází zvířete. Pacientka mi brebentila něco zmateného a pletla do toho kornatění tepen a záchvaty zuřivosti důstojných anglických džentlmenů, známých beef eaters. U dalších jsem již byla připravena a mimo krátké vysvětlení významu anglického slova MASO jsem se do žádného dialogu nepouštěla.
Ach ano. Sémantika, chápání významu slov a výrazů – jak je můžete očekávat od populace, která již dávno nečte a své vědomosti čerpá ze slovních obratů nekonečných reklam a televizních pořadů? Řeč chudne, skomírá, ztrácí svou barvitou rozmanitost. Používají se stejná slova, stejné výrazy, stejná klišé. Živá lidská řeč se stává standardizovanou šablonou. To, že se na vývěsních tabulích trpí nedodržování pravopisu, mě vždy pobuřovalo. Jak to, že se místo night píše jednoduše nite a místo for – pro – se použije 4 (například 4 sale), jestliže každý ví, že čtyřka se píše four? Říkali mi, že se to dělá, aby ten nápis na sebe upozornil. Dejme tomu. Ale jednou jsem uslyšela v místních rozhlasových zprávách, že úroda pekanových ořechů bude letos dobrá, protože počasí spolupracovalo. Nevěřila jsem svým uším, ale bylo to tak řečeno. The weater was cooperative. Počasí může být příznivé, to ano, to je již ustálené znění v mnoha jazycích. Ale spolupráce? Ta přece předpokládá vzájemnou aktivní dohodu. Jak je možné přivést počasí ke spolupráci? Krvavými oběťmi?
Nevadí, řekla jsem si, je to Nové Mexiko. Ovládají sice angličtinu perfektně, nemají však pro ni ten správný cit. Zanedlouho jsem zase uslyšela v rozhlase, a to ve zprávě z Floridy, z Cape Canaveralu, kde jsou odpalovací rampy vesmírných raket, že raketa se neodpálí, NEBUDE-LI POČASÍ spolupracovat.
„To je tedy konec,“ napadla mě slova otce Povondry, která pronesl v Čapkově Válce s mloky, když uviděl ve Vltavě prvního mloka.
Ale co je mi po nich? Říkala jsem si tenkrát. Co je mi po jejich , po tom, že nemají úctu k vlastní řeči a tudíž k vlastní zemi a k sobě samotným?
Od té doby se stalo něco neočekávaného: mohli jsme se vrátit domů. Avšak zpoza oceánu přišlo za námi i mnoho nejhoršího. Mezi jiným také neúcta k mateřštině, potupa vlastního jazyka. Globálně, konsenzuálně, implicitně, explicitně, iniciovat, zkontaktovat a expandovat…
„I tebe musím pochválit, jazyku český…“ Jak je tomu již dávno, co Karel Čapek pronesl svou nesmrtelnou Chválu české řeči. Černá mločí hlava se vynořuje z vltavských vod.


(kráceno/ z knihy Nonny Auské: Český lékař v Americe)




Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.