| withep | 
 |
(26.7.2017 18:59:25) se nestihnu ani rozhlédnout. Proč bych měla za tu dobu najít všechna nebezpečí? Batole se nevydá všemi směry najednou. Vůbec nevypadá, že by se někam chtělo vydat, takže času mám mnohem víc, možná bych stihla vymyslet řadu dalších
|
| Blanče | 
 |
(26.7.2017 21:42:12) Hlavně je to zase ten postoj "odstranit všechna nebezpečí a protivenství"- Ale ty děti pak prostě neumí žít mimo skleník. Jedeme třetí týden táborů a já si jako každý rok říkám, jak strašně je vždy vidět rozdíl mezi dětmi. A jsem přesvědčená, že identická dvojčata s rozdílnou výchovou by si "následky" jak té přepečlivé a spojené s podceňováním toho, co dítě zvládne kontra výchovy se zřejmě větším množstvím modřin a drobných nehod odnesla taky. Jsem matka, bála jsem se o děti a je mi jasné, že následky některých zranění mohou být fatální. Možná je to jen proto, že jsem měla štěstí a tři děti prošly dětstvím bez zlomenin a šití, i když drobných úrazů bylo nepočítaně, ale je mi hrozně líto dětí, které díky rodičům propásnou čas, kdy se nebojí toho, že něco neudělají dokonale a fyzické schopnosti a motorika se dají posunout na úroveň, kterou my, co jsme byli pořád "na tohle ještě malí" nikdy nedosáhneme.
|
| withep | 
 |
(27.7.2017 8:42:49) Tak ono se jedná jen o ta fatální rizika a dítě nijak motoricky neomezí, když mu nedovolíme hrát si s mincemi nebo bateriemi. Tady na videu je dítě evidentně v cizím neuzpůsobeném prostředí, možná na návštěvě, a vzpomínám si, že na návštěvách s batoletem jsem vždy musela být ve střehu (jednak aby si neublížilo, jednak aby nic nezničilo, např. dcera našim regulérně zapálila elektrický sporák, přišla jsem do kuchyně a tam šlehaly plameny). Pozvání ve stylu "přijeďte, u nás si odpočineš..." ve mně vyvolávaly záchvaty smíchu .
Vychovávala jsem děti s myšlenkou Konceptu kontinua - že se instinktivně drží matky a dávají na sebe pozor. Ještě neuměly chodit, ale už si uměly vylézt po žebříku na 1,5m vysokou klouzačku a sjet dolů, jiné matky na mě koukaly, jak to, že dítě nejistím a sleduju ho z povzdálí, co kdyby spadlo. Jenže třetí dítě se v tomto ohledu poněkud vymykalo, klidně vylezlo 4 metry vysoko a balancovalo po trámech ve stodole, vylezlo na lešení, otevřelo si branku a zamířilo podél frekventované silnice na hřiště (naštěstí jsem ho zmerčila, než se dalo do přecházení). Ve dvou letech si zlomilo nohu (na certifikované prolézačce v dětském koutku). Chce to zdravý rozum a rozumný přístup (různý k různým dětem).
|
| Zuzkaa | •
 |
(27.7.2017 15:39:43) Tak náš prďola, co se naučil chodit, se matky zásadně nedrží, a už vůbec ne intuitivně. Klidně se rozeběhne pryč a můžeš volat jak chceš, hluboký nezájem. V jeho případě se osvědčilo předvídat a nebezpečným situacím předcházet. I tak jich vyrobí víc než dost.
|
|
|
|
|