Hana | •
|
(8.6.2017 18:18:03) Dlouhodobě jsem překládala pro kamaráda, kterému exmanželka (ruského původu)bez jeho vědomí odvezla milovanou dcerku do USA, kde se výhodněji vdala, aniž by mu sdělila jejich nové místo pobytu. Poté dítě proti němu cíleně zmanipulovala tak, že holčička, která tátu dříve velmi milovala a tesknila po něm, s tátou později při soudně nařízených Skype hovorech několik měsíců vůbec nechtěla promluvit, protože od matky slyšela, že ji táta nechce, ubližoval jim apod. A jen se mu pak spolu přezíravě vysmívaly a schválně vypínaly Skype uprostřed jeho slov apod. A matka všem nestydatě tvrdila, jak se dcera otce bojí, nechce ho vidět atd. A to vše jen proto, aby o dceru otec ztratil zájem a mohl si ji adoptovat nový movitější manžel. Kdybych to na vlastní oči neviděla, neuvěřím takové bezcitnosti vůči otci dítěte i samotnému dítěti. Protože se taky už ví, že takové citové znejistění dítěte vůči jednomu z rodičů mívá pro dítě závažné psychické dúsledky do budoucna, v USA se to začíná považovat za formu týrání dítěte. Ať se alienation překládá odcizení vůči rodiči nebo zavržení rodiče dítětem, jde o psychický zločin vůči dítěti i jeho druhému rodiči.
|
Sadia | •
|
(8.6.2017 20:17:29) No každopádně svině to byly obě, matka jako dcera, jedna jako druhá. Smát se mu takhle do telefonu, to je vážně hnus největší...
|
|
Josef P | •
|
(11.6.2017 7:53:42) V mém okolí je několik takových případů. Malý 5-letý kluk kope do tatínka, dává mu facky. Paní z OSPODU s tím nic nedělá. Je u toho přítomna a nezakročí. Jen u soudu se snaží zvyšovat výživné.
|
|
Mirka z Domažlic | •
|
(11.6.2017 11:21:05) Plně souhlasím s tím, že tzv. "programující rodič" jedná bezohledně především vůči vlastnímu dítěti. Dítě z loajality k němu, ale především z bezvýchodnosti situace, kdy neumí pohlédnout do budoucna a řešit věci dospělých, přijímá "jistotu" s nenápadně programujícím rodičem, ačkoli ví, že to, co má říci a jak má jednat se nezakládá na pravdě a vůbec ne na jeho vlastních pocitech vůči druhému rodiče, kterého má opravdu rádo a vzpomíná na to, jak jim spolu bylo dobře. Vnitřně prožívá neskutečná muka, která z něj nikdo nesejme ani v dospělosti. Celoživotně se cítí "zneužito" v zájmu vítězství programujícího rodiče a samo sobě si to nikdy neodpustí. výsledkem bývá buď 13. komnata v dítěti, kam nikdo nesmí, nebo okázalá hrubost a černobílé kritiky...získávat dítě pro sebe a brát mu druhého rodiče je zlé. Zasévá se v něm navždy nejistota týkající se velkého dílu jeho vlastního světa, což zdaleka není jen o zbytečné trýzni zda se zavrženému rodiči ozvat, pozvat na maturiťák, na svatbu, pochlubit se s miminkem či vlastnímu dítěti muset vysvětlovat, jaký ten jeho prarodič byl a proč ho nesmí znát. Úkolem rodiče je mj. vést k lásce k druhému rodiči, a ač to nemusí být ve všech rodinách vždy snadné, je to ta největší jistota, kterou mohou oba při rozvodu dítěti dát, aby mělo dítě co nejmenší následky. Nemyslet na sebe a na vítězství, ale dítěti nebrat rodiče, ať je jakýkoli. Dítě v dospělosti tento postoj nesmírně ocení a rodiče, se kterým zůstalo bydlet, si o to více za to, že toto dokázal, váže.
|
|
|