Fren |
|
(11.1.2017 15:58:57) My jsme si plánovali 2 děti s dvouletým odstupem a podařilo se nám to s odstupem 23 měsíců na den přesně!
O druhé dítko jsme se začli pokoušet o měsíc dřív,"kdyby se to náhodou na první pokus nepodařilo",ale zbytečné obavy,takže proto těch 23m.
A je to parádní,letos našim synům bude 29 a 27 a dosud si to naše rozhodnutí nemůžeme vynachválit.jak dobře jsme udělali: kluci spolu celých 15 let sdíleli jeden pokojík,sice velký ale jeden,a bez problémů,na kolejích to starší potom zařídil tak,aby se k němu mohl na pokoj nastěhovat po 2 letech bráška-povedlo se.
Když měl mladší těžší úraz a musel se během vš belhat o berlích,byl mu ten starší brácha oporou z první ruky,bo my rodiče jsme byli daleko.Když naopak si prošel rakovinou ten starší,byl mu velkou oporou zase mladší brácha,i po jeho operaci u něj mohl být hned a jako první z rodiny.
Po VŠ zůstali kluci bydlet a pracovat v brně - a našli si větší byt k pronájmu,na kterém začli bydlet nejdřív sami,ale dnes tam již několik roků s nimi bydlí i jejich partnerky. Takže se konají i společné akce všech 4-třeba disco,bowling,lyže-to se přídáváme i my rodiče většinou, někdy i tu hospodu s bowlingem absolvujem v 6,když za nima přijedem,velká výprava a sranda je to vždycky.
Díky malému věk.rozdílu mají hodně společných přátel, malý sice mnohdy dostával kapky od staršího,který ho ale zároven hodně potáhl ve vývoji dopředu,řekla bych,že hl. v tom motorickém i řečovém, hřáli si spolu jako děcka strašně moc,i se teda někdy řezali,nemuseli si vodit domů cizí kluky,po tom nikdy nezatoužili.A kolikrát ty jejich dětské večerní debaty v posteli před usnutím-roztomilé a nezapomenutelné.
|
luthienka |
|
(11.1.2017 20:23:30) Vidíš, Fren - to já bych si asi šla hodit mašli Pro mě naprosté minimum je 4-5 let. Máme děti o 8 a klidně bych jim v podobném odstupu pořídila další (bohužel to nevyšlo, ač nejsme tak staří jako mnozí prvorodiče).
|
Fren |
|
(11.1.2017 20:36:12) tak mě se právě nelíbí to uvažování,dle mě sobecké,mnohých žen,co se dětí týká,jak by to vyhovovalo MĚ,a jen JA,JÁ a zase jen MNĚ a JÁ - to bych, když moc,měla tak jedno dítě.
My si pořizovali děti nejen kvůli sobě,ale aby,když jsme my dva s manželem partáci, i ony měly partáka do hry a života,až tu jednou nebudem...,ale hlavně nám šlo o to dětství našich dětí a náš záměr nám tedy fakt vyšel ne na 100 ale nejmín na 500 procent!!
Vzpomínám si,když se mi narodil 1.syn - moje máti mi přijela na 14 dní "pomáhat" a já u toho doslova padala na hubu - vše muselo být hotovo,čisto,uklizeno a já spala málem zapochodu.
U 2. dítěte jsem již byla poučena a chtěla jsem hlavně klid, i přišla zase její nabídka na výpomoc-tak jsem jí řekla,at si vezme,jestli chce, staršího dvouletáka na 14 dní k sobě-a to byl panečku potom relax!S jedním novorozenátkem jsem najednou nevěděla do čeho honem píchnout a děkovala si,že jsem se takto rozhodla.
|
katka+synek2007 |
|
(11.1.2017 23:26:08) Ono to sobectví rodičů nemusí být na škodu. Pokud se snažím si situaci v rodině zařídit tak, jak se hodí mě (a samozřejmě i partnerovi a potomkům - ovšem těm existujícím, ne hypotetickým, tak spěji ke svému štěstí a potažmio i ke štěstí svých blízkých. Pokud budu sebe upozaďovat a vše dělat pro dobro okolí, pak skončím jako zapšklá baba kvílící nad nevděkem potomstva a vnucující se s pomocí o kterou nikdo nestojí. Znám dost takových.
|
Fren |
|
(12.1.2017 8:33:54) my o voze a ty o koze,jestl někdo jednou bude zapšklý nemá s věk.rozdílem sourozenců pranic společného,zapšklá může být i stará panna a nevrlý i starý bězdětný dědek.
|
katka+synek2007 |
|
(12.1.2017 22:59:40) Nereagovala jsem na věkový rozdíl mezi sourozenci, ale na to, že se ti nelíbí sobecké uvažování rodičů.
|
|
|
|
katka+synek2007 |
|
(12.1.2017 23:06:58) Souhlasím. Já mám děti o sedm let, nyní dva a devět, kluci. Až nás překvapuje, jak jsou soudržní. Starší je pro mladšího vzor a tahoun, pro staršího je zase zábava vymýšlet "bejkárny" pro toho mladšího. Večer se spolu koupou, do uspávacího čtení se starší spontánně zapojuje. Jiné přímé zkušenosti se sourozeneckými vztahy bohužel nemám, neb jsem jedináček.
|
|
|
luthienka |
|
(12.1.2017 15:29:58) Podle me se sourozenecke vztahy precenuji. To, ze si dvě děti hezky vyhrají, ale matka je zralá na blázinec (a ja bych byla) - to je pro me emocionálně proste "brrrr". Me děti měly hezké dětství, syn o to víc, ze jsem nemusela naplno pracovat jako s dcerou. Ale je pravda, děti si pořizuju ja a muž. Ne sourozenci. To mi proste hlava nebere. Možná i pro vlastní zkušenost. Mám o 10 let staršího brachu; mám ho rada, ale nejsme si nijak blízcí. A nechybí mi to. Ale myslím, ze každý to máme nějak a není jen jedno spravne řešení.
|
|
|
Lída+4 |
|
(14.1.2017 13:38:16) Jo, každej je jinej. Já mám odstup 9 let mezi prvním a čtvrtým dítětem
|
|
Pratchett | •
|
(23.1.2017 14:22:25) Já jsem ve věkovém rozdílu 8 a 13 let a prosím - NEDĚLEJTE TO DĚTEM!!! To už nejsou sourozenci, to je boj - osm let je vůbec nejhorší možná varianta. Sourozenecké vztahy v podstatě na nule, protože každé dítě má úplně jiné zájmy, odpovídající jejich věku. Já chtěl hrát Člověče nezlob se nebo pexeso a bráchovi bylo 13! Ne. Prosím, pokud je to jen trochu možné, tak věkový rozdíl mezi dětmi max. 4 roky.
Ale na druhou stranu - pro rodiče to musí být pohoda
|
|
|