Tizi |
|
(31.7.2015 8:37:36) Children off-week mě docela rozesmálo, protože my máme letos společnou dovolenou, pak dovolenou já + dítě, pak manžel + dítě (pak tedy i dítě u babiček) a tu rozdělenou dovolenou máme právě z důvodu, abychom pokryli prádzniny, to autoři článku vážně předpokládají, že má většina rodin ochotné prarodiče, které ty děti hlídají během nejrůznějších prázdnin a ještě týden navíc, aby mohli jet rodiče někam spolu?
Jinak samozřejmě některé věci zmíněné v článku běžně děláme, v rámci - když už používáme tu angličtinu - common sense, tedy je jasné, že se nehádáme před dítětem a že když mám nějaké výtky k manželovi (nebo on ke mně), tak to řeším, když dítě spí.
|
Hrozinka | •
|
(31.7.2015 9:29:28) No, ono je to cele takove naivni Takova roztomila teorie, ale s zivotem to nema moc spolecneho. Autorka si koleduje o nejakou hezkou zivotni lekci .-) Vic deti, (k tomu treba lehce vybocujicich z prumeru, lhostejno v jake zalezitosti) min penez (ty aktivity v clanku jsou docela zavisle na financich, hlidani deti, vzdelavaci akce, pobytove vikendy), nejake starosti v praci, k tomu treba dlouhodobe nemocny senior ... autorka zkratka popsala tak trochu bezstarostny zivot na ruzovem oblacku. Ale iluze musi byt, bez nich by byl zivot jen hromada starosti
|
brumda |
|
(1.8.2015 23:00:20) Krásně a realisticky napsáno Hrozinko. To co popisuje autorka je luxus, který si málokdo může dovolit. A myslím, pokud může, prima, je dobré si toho vážit. Třeba jako zbytečnost vidím tu potřebu se během toho týdne vzdělávat. Pokud mají manželé opravdu to štěstí, že mohou strávit týden spolu, ať si ho prožijou dle svého - někdo je na sport, někdo na to "rozvíjení", někdo si bude jen tak odpočívat. Nějak mě to věčné "rozvíjení" začíná otravovat. Děti se musí rozvíjet, rodiče se musí rozvíjet, kdo se nerozvíjí, není in ...
|
Katuka+Vítek11/06+Danek10/09 |
|
(3.8.2015 11:50:16) mě to rozvíjení také dojalo, již protože se můj bratr se ženou tak dlouho rozvíjeli, až se rozvinuli od sebe, protože jim v nějakém kurzu hlavně vtloukli, že nejdůležitější na světě jsou ono a jejich potřeby. někdy si říkám, že bych také nejraději se někam spláchnula, když synci kolem lítají a ječí, ale já to odkládání dětí nějak nemusím. doma jsem byla sedm let a prarodiče jsem více než šetřila, nyní jsem ráda, že tedy pokryjeme prázdniny, ale pokud kluci nejsou doma, my samozřejmě chodíme do práce, kde bychom tu dovolenou nabrali? a článek potvrzuje, že jedno dítě, žádné dítě - v té době jsem tedy vůbec žádný off-children weekend nepotřebovala vztah si tužíme tak, že jsme přes pracovní den v kontaktu, pošlem si nějakou žertovnou sms, oceníme se, hádky pokud jsou, ono jde spíš o bouřlivou diskuzi, řešíme, tam kde nastane, protože to nakonec vyřešíme a to ať děti slyší, alespoň se naučí hádat se konstruktivně a ono to dětství našich dětí uplyne, že za chvíli už budeme mít na sebe času zase dost
|
|
|
|
Viola |
|
(31.7.2015 9:53:20) Pokud žena muže (čistě teoreticky) pořád dokola zdvořile žádá, aby sklenky nedával na okraj stolu, na okraj linky, protože batole tam dosáhne a shodí je... a hází tím hrách na zeď, muž sklenky staví kam ho napadne (a podobných maličkostí je v domácnosti milion), tak ve chvíli, kdy žena další špatně odloženou sklenku včas nedohlídá, batole ji shodí, střepy všude, na stole polité umazané papíry či dokumenty, které jsou pro ni důležité, batole se řízlo, teče mu krev a křičí, barevný sladce lepivý obsah sklenky (nebo smrdící pivo nebo mléko, které pak smrdět bude)zatéká do koberce/pod linku/kamkoli/ a ona se na to bezmocně dívá, protože nejdřív se stará o batole a muž je, jak jinak, v garáži, takže důsledky své nepozornosti neřeší... tak si dovedu docela dobře představit, že žena, unavená z potřeby být neustále ve střehu co kde vyvede batole a zároveň z péče o další děti (které si babičky nevzaly týden na pohlídání nikdy a na jeden den loni) vypění i kvůli skleničce a nebude si téma v sobě dusit dalších šest hodin do večera než usnou děti, aby v klidu a bez hádky opět marně žádala muže o trochu inteligentní odkládání skleniček. A neumím si moc představit, jak to dělají manželé v rodinách, kde "se nehádá před dětma", takže svoje vyhrocené emoce v sobě suší několik hodin, než přijde vhodná příležitost se pohádat. Hádka je přeci vždycky z naštvání. Nevede tohle tvrdé potlačování a ovládání emocí za pár let k infarktu? Chápu ovládání emocí v práci nebo k cizím lidem, k šéfovi člověk nemá citové vazby a nespí s ním, klidně se může odreagovat vnitřní větou, že šéf je debil, což u manžela nejde.
|
zena,30let | •
|
(31.7.2015 18:32:50) Z psychologického hlediska je nutné aby děti viděly,že se lidé i nepohodnou, že se rozlobi i pohádají, vůbec rodice.....ale stejně důležité je pro ne vidět,že za dvě hodky si dají kávu a je doma klid. To nám říkal psycholog na VS a ja s tím naprosto souhlasim. Nemůžeme dětem dělat iluzi jak je normální se nehadat a vše držet v sobě. Naopak, je normální, že někdy mám jiný názor než někdo jiný nebo i než člověk, kterého mám moc rad... Nebo že se nastvu atd. To jsou bezne emoce. Ale je důležité videt, že po hádce nastane usmíření a vše je jak má být. (Samozřejmě zde není mysleno násilí řvani na sebe jak smysluzbaveni atd)
|
|
katka+synek2007 |
|
(31.7.2015 20:50:20) U nás ani žádné usmiřování neprobíhá, maximálně vychladnutí. Hádka se totiž týká předmětu hádky, ne nás jako celých osobností.
|
|
|
|