| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Vztekáme se

 Celkem 34 názorů.
 Monika, holčička 11 měsíců 
  • 

Vztekáme se 

(20.4.1999 22:01:06)
Prosím o radu, jak reagovat na záchvaty vzteku u naší 11-ti měsíční dcery. Radunka je milé, pohodové dítě, běda ale, pokud není něco po jejím, pak se dokáže rozčílit do ruda, hází hračkami a křičí. Jak reagovat ?
 parnik, táta 3leté dcery 
  • 

Re:Vztekáme se 

(21.4.1999 13:15:09)
pokud jednou zaujmete stanovisko na zaklade ktereho se radunka muze vzteknout, zvazte zda skutecne mate pravdu, pokud ano nemente jej...uci se rychle a slabiny odhaluji na pozadani. stejne jako pro vas i pro radunku plati, ze nemuze mit co si vzpomene, trpelivost, vysvetlovat rozumove ne citove a kdyz to nepomuze, vzit za ruku odvest do pokojicku a rict, ze bude v koute dokud se nedovzteka...

BTW: doporucuji k precteni knizku Previtem snadno a rychle, vzijete se do uvazovani rocniho ditete :-)myslim, ze jsem ji videl na shop.email.cz
 Monika 
  • 

Re:Re:Vztekáme se 

(21.4.1999 21:34:31)
Díky za rady a povzbuzení, Prevíta máme celkem nastudovaného (všechny tři) a bereme ho tak, že může být i hůř, než je teď (a bude :) ). Snažím se nezakazovat zbytečně, jen pokud se jedná o její bezpečnost, a přiznám se, že jsem čím dál více flegmatická, že věci které mě ještě před několika týdny přiváděli k šílenství, dnes přecházím mlčky, ba i s úsměvem - kdo si hraje, nezlobí. Vadí mi spíš vztek v momentě, kdy jí něco nejde, nesnaží se dál , ale začne dané vztekle odhazovat, při jakémkoli pokusu pomoci či ukázat je spíš hůř, bez něj ovšem taky.
 Jirka, 3 předškoláci 
  • 

Re: Vztekáme se 

(21.4.1999 17:46:30)
U každého z našich tří dětí se nám zatím podařilo na vztekáním zvítězit a určitě se to podaří i vám. Co je důležité, je pochopit, že vztekání malých dětí je něco, za co ta balota vlastně nemohou. Jde jenom o jiných druh emocí, které se dostavují, když děti něco moc chtějí a když svým malým myšlením ještě nedokážou pochopit, proč to vlastně mít nemůžou. A hlavně jde o emoce, které dítě zpravidla samo ovládat nemůže. A tak jsme naše děti za vztekání ani netrestali, ani nehubovali, ale také nelitovali a ani neutěšovali.
Co se nám osvědčilo, je do vztekání děti vůbec nezasahovat, nemluvit na něj, prostě "nechat ho být", (ne zavřít do pokojíčku, což je vlastně trest) a vlídně se tvářit, jakoby ta příhoda ani nenastala a vzteklé dítě ani nebylo. Ono samo totiž po určité době pochopí, že vztekáním ničeho nedosáhne - ani špatného ani dobrého.
Ale hlavně nezoufejte, více či méně se vztekají všechny děti, a možná již za pár týdnů ani nebudete vědět, co to vztekání je.
 Aleš, 6-letá předškolačka 
  • 

Re: Re: Vztekáme se 

(23.4.2000 17:21:07)
Souhlasím s Jirkou, viz příspěvek 21.04., ať se nám to rozpláclo v zablácené samoobsluze
nebo venku na ulici, ten přístup je vždy stejný. Četl jsem, že 90% lidí, kteří v dospělosti umí se svými emocemi zacházet, pochází z rodin, ve kterých je na zbytečnost vztekání přiváděli přirozeně a vlídně. Přeci kdybych měl na vztek reagovat vztekem, nebo to brát od toho bobka dokonce osobně, tak bych ani rodičem neměl být.
 Mirka,dvouletý syn 
  • 

Re: Vztekáme se 

(8.8.1999 23:42:35)
Velice mě toto téma zaujalo, protože máme doma taky malého vzteklouna a vůbec si nevíme rady. Nejen že, se vzteká při každém mém vyslovení slůvka "ne" (snažím se ho používat minimálně a vysvětlovat proč "ne"), ale hází kolem sebe vším co má při ruce a pak sebou sekne na zem a tluče hlavou o podlahu. Co mám dělat? Čekat až mi rozbije nábytek a sám si rozbije hlavu? Zkoušeli jsme odcházet z místnosti, když ho to chytlo,posílat ho do pokojíčku (to se jeden čas vyplácelo, než tam došel uklidnil se), ale dnes už to nepomáhá. Díky předem za jakoukoliv radu....
 Hanka, čtyřletá Šárka 
  • 

I Šárka se vztekala 

(23.8.1999 15:54:31)
Jsem maminka čtyřleté Šárky a ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti se vztekáním. Zažila jsem 2 opravdu velké výbuchy vzteku. Oba na ulici. I když mi to bylo velmi nepříjemné, trvala jsem na svém, zachovala klid a počkala až se Šárka uklidní. Nedělala jsem vlastně nic, jen jsem dávala pozor, aby si neublížila. Šárka dupala, křičela, lehla si i na zem. Nejhorší byly rady kolemjdoucích o metličce atd. Vydržela jsem a vyplatilo se mi to. Šárka se uklidnila. Za důležité považuji se k problému vrátit, promluvit si o něm a smířit se. Druhý záchvat byl mnohem kratší a třetí se ještě nedostavil a věřím, že už se ani nedostaví.
 Martina,Jakub 3roky 
  • 

Re: I Šárka se vztekala 

(21.2.2001 0:43:50)
Zažila jsem úplně to samé,na ulici, ne vždy jsem zachovala klid když se Kuba začal válet po zemi, dupat, skákat aj,myslím,že není nutné to popisovat, všicni víme o co jde.Pravda je, že když jsem při jedmom z posledních záchvatů na ulici zachovala naprostý klid(nas..... jsem byla ale pořádně), tak je fakt že to zabralo, ale problém byl, že to trvalo skoro třičtvtě hodiny a né vždycky má člověk tolik času.
Největší problém ale podle mne je, když záchvat ztropí na fregventované ulici, to je každá rada drahá.To bohužel nejde nechat ho být a vyvztekat.A tady si já nevím ani trochu rady.
 Romana, kluci 2+6 
  • 

Re: Re: Vztekáme se 

(5.9.1999 21:46:38)
Tak jsem si precetla vsechny prispevky o vztekani, abych nepsala neco co uz tu bylo. Musim rict, ze se mi taky osvedcilo, pokud mi nervy neodesly nekam pryc. Vlastniho vztekani si nevsimat a prevest pozornost nekam jinam. Rozhodne ne neco na ten zpusob jako "kdo si da bonbonek?", ale deti treba rady pomahaji, takze "kdo mi pomuze sbirat noviny, mýt nádobí,číst knizku, zametat a tak pod." Ale nekdy na to clovek proste nema nerv, nebo okoli je nema, nervy. Nejlepsi je asi je nechat byt a o lidech co se ksichti si myslet svoje. U starsiho jsem to potom resila tak, ze jsem ho nechala vyvztekat a potom mu zkusila vysvetlit, ze uz neni maly /to mu bylo 5/ a ze uz by mohl vedet, ze vztekani nicemu nepomuze. Nekdy to zabralo.
Preji hodne stesti, a hlavne si uvedomit, ze nikdo neni bez chyb a se stale dobrou naladou.Myslim, ze je dobre, kdyz si to deti take uvedomi.
 Lenka, pětiletý kluk 
  • 

Re: Re: Re: Vztekáme se 

(4.10.1999 7:05:22)
Chci se přidat k diskuzi o vztekání: stalo se vám také, že dítě vzteky omdlelo? Mně ano a byl to příšerný zážitek. Začal se vztekat, chtěl přidat na křiku tak se chtěl víc nadechnout a najednou bylo ticho a malej se poroučel k zemi bez sebe a také bez dechu. Prostě přestal dýchat . Zmodral, přidaly se křeče a my volali záchranku. Musím se přiznat, že jsem doktorům nevěřila, že to nic není (zvláště, když se to stalo poněkolikáté) a nám bylo řečeno, že není nutno volat záchranku, že se z toho dostane sám. Pro jistotu jsme podstoupili EEG - bez nálezu
a nyní (po dvou letech ) musím říct, že měli pravdu. Opravdu ty záchvaty vzteku s mdlobou odezněli , i když vztek tu byl neustále ale pod kontrolou
 Mirka, 3 děti (15+10+6) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(27.10.1999 17:18:39)
První dvě děti máme kluky a pak konečně přišla holka. Moje zlatíčko, sluníčko... To trvalo tak zhruba do roka a přišlo to poprvé - holka zničehonic zařvala, přestala dýchat, začala modrat, kulit oči ... no vypadala děsně. Já vypadala obdobně, v té hrůze jsem absolutně nevěděla, co mám dělat. Naštěstí byl u toho můj otec, milou slečnu chytil za nohy, takže byla hlavou dolů, a "žďuchnul" jí do zad. Ona se chytila, rozdýchala se a byl klid. Až posléze jsem si uvědomila, že to byla reakce na utírání pusinky, které se jí zrovna nelíbilo.
Považovala jsem to za nějaký úlet a nehodlala tomu věnovat pozornost, ale tyto příhody se začaly opakovat, a to stále častěji. Zkoušeli jsme leccos, ale jako nejúčinnější se jevilo strčit jí hlavu pod tekoucí studenou (ledovou !!!!) vodu. To se jí totiž tolik nelíbilo, že pak už stačilo říct jen "Chceš pod sprchu?" patřičně výhružným tónem a slečna se rozdýchávala sama bez jakéhokoliv vnějšího zásahu.
Přece jen jsme měli trochu obavy, abychom jí náhodou nezabili (srdce a tak) a také moje nervová soustava trpěla i při sprchování, a tak jsme podnikli obdobná vyšetření. Paní doktorka nás poté ujistila, že holka je zdravá jako řípa a ta studená voda jí jen prospěje. A že u takového "pohlavního" složení dětí jako u nás nebývají tyto případy zas až tak výjimečné. Uklidnila jsem se já, posléze jakžtakž i holka a do tří let to bylo pryč. Poslední, kdy se o tento výstup pokusila, bylo v zimě na procházce na horách, kdy si zřejmě myslela, že sprcha nehrozí. Vycpali jsme jí tehdy sněhem a rampouchy, taky to zabralo.
Zpětně to hodnotím tak, že všechny výstupy se odehrály poté, co bylo řečeno (nebo naznačeno) něco, co se jí nelíbilo. A protože to ze začátku fungovalo, snažila se o to dál. Jsem moc vděčná manželovi a všem svým příbuzným, že mě v tom tenkrát nenechali, donutili mne k tvrdšímu přístupu a podporovali mne v tom. Jinak bych dopadla jako jedna paní z mého okolí, ta se obdobným způsobem nechala terorizovat od svého dítěte, které se narodilo nedonošené. Narozdíl ode mne mu to baští ještě dnes a to je tomu "dítěti" již přes 30 let. Stále postonává, věčně bez práce, protože tady z toho bolí záda, tady nestíhá dojíždět a támhle zase by chtěli směnný provoz. A vždy, když jde do tuhého a vypadá to, že tohle nestráví ani jeho maminka, vystřihne si omdlévačku a vše je zase při starém . . . .
Přísnost na děti musí být, jinak z nich vyrostou pěkní prevíti. Ahoj.
 Lucka a dvě dcery 6 a 3 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(1.11.2000 20:31:30)
Jsem ráda, že jsem si přečetla o někom, kdo prožívá něco podobného jako já.
Má 6 - ti letá dcera je velice živé dítě už od narození a patří mezi děti, které nemají problém zařadit se do kolektivu,ale...Chtějí být středem poroznosti, což není pořád dost dobře možné. Tak se nám někdy stává, že máme problém, který (aspoň tak si to vysvětluji) neumí řešit. Např. konflikt s její kamarádkou, která jí udližuje ve školce.
Pak tento problém přanáší na mě formou vzteku a výroky, které se ani nedovoluji vyslovit... Často je i až nepříčetná. Jak to řešit? Ze začátku jsem se snažila lecos vysvětlit a uklidnit jí. Dnes už to nejde tak dobře. A tak její vztek nejprve přehlížím, pak volím formu : "Nechceš si o něčem promluvit? Trápí tě něco ?" Když ani todle nezabírá a dítě vyvádí dál ,tak také skončíme ve sprše.
Pak se většinou uklidní a vše probereme.
Někdy si opravdu nejsem jistá, jestli dělám dobře. Nechtěla bych dceru nějak zarazit ve vývoji nebo jí nějak psychicky poznamenat na celý život.
Možná se usmíváte a říkáte si starostlivá úzkostlivá matka, ale rodičemi se nerodíme a stále se něco nového učíme i od našich dětí. Proto o sobě pochybuji, třeba opravdu chyba v naší výchově někdy nastala.
Mé druhé já mě uklidňuje: " Učený z nebe nespadl."
Tak přeji všem ,kdo něco podobné prožívá,pevné nervy a zdravý rozum.
Lucie ,K.Vary
 Lucka a dvě dcery 6 a 3 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(1.11.2000 20:31:44)
Jsem ráda, že jsem si přečetla o někom, kdo prožívá něco podobného jako já.
Má 6 - ti letá dcera je velice živé dítě už od narození a patří mezi děti, které nemají problém zařadit se do kolektivu,ale...Chtějí být středem poroznosti, což není pořád dost dobře možné. Tak se nám někdy stává, že máme problém, který (aspoň tak si to vysvětluji) neumí řešit. Např. konflikt s její kamarádkou, která jí udližuje ve školce.
Pak tento problém přanáší na mě formou vzteku a výroky, které se ani nedovoluji vyslovit... Často je i až nepříčetná. Jak to řešit? Ze začátku jsem se snažila lecos vysvětlit a uklidnit jí. Dnes už to nejde tak dobře. A tak její vztek nejprve přehlížím, pak volím formu : "Nechceš si o něčem promluvit? Trápí tě něco ?" Když ani todle nezabírá a dítě vyvádí dál ,tak také skončíme ve sprše.
Pak se většinou uklidní a vše probereme.
Někdy si opravdu nejsem jistá, jestli dělám dobře. Nechtěla bych dceru nějak zarazit ve vývoji nebo jí nějak psychicky poznamenat na celý život.
Možná se usmíváte a říkáte si starostlivá úzkostlivá matka, ale rodičemi se nerodíme a stále se něco nového učíme i od našich dětí. Proto o sobě pochybuji, třeba opravdu chyba v naší výchově někdy nastala.
Mé druhé já mě uklidňuje: " Učený z nebe nespadl."
Tak přeji všem ,kdo něco podobné prožívá,pevné nervy a zdravý rozum.
Lucie ,K.Vary
 FELIKA 


Re: Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(1.8.2004 22:10:38)
Dávejme si velký pozor s tím ,přes prdýlku" nebo i s obyčejným řvaním na dítě i jedno přešlápnutí může znamenat poznamenání na celý život. Také dítě neponižujme, nezesměšňujme, nevydírejme a nelámejme příliš pevnou vůlí, příliš dlouhým ,dusnem" nebo vytvářením pocitu velké viny. Když něco rozbíjí, uchopme jej pevně ale láskyplně a pusťme jej jen když uvidíme, že se uchopením situace neustále zhoršuje. Pak zkusme zaujmout jeho pozornost něčím jiným. Zuřivost dítěte je také často jen odrazem naší vlastní psychické nebo charakterové poruchy, častěji si zaslouží dostat vynadáno rodič než vzteklé dítě (neústupnost, vztahovačnost, histerie, podezíravost, neschopnost odpustit, urážlivost, hostilní či otevřená agresivita atd. to jsou vlastnosti rodičů, jejichž odrazem bývá často dětský vztek.
 Inka II 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(1.8.2004 23:19:58)
Feliko, kontrolní otázka - kolik máš dětí? Kolikrát jsi řešila problém s přichystanou snídaní na stole a tím, že malý paličák si vzpoměl, že tohle on snídat nebude - k tomu tikající hodiny na zdi, školka, práce.... jednoduché řešení - tak budˇ hlady vyvolá záchvat jekotu a krokodýlích slz. A moji charakterovou vadu - nedostatek trpělivosti, takže jich miláček pár schytá (v lepším případě skončí za trest na samotce, což funguje na záchvat vzteku lépe). Byla jsem kvůli tomu i u psycholožky. A víš, co mi řekla? "Já mám dvě holky a občas jsem jim taky nějakou přišila. Nemůžete dítě sebou nechat cvičit, musí mít nějaké hranice a uznávat autoritu." A mimo jiné - záchvaty vzteku se musí naučit alespoň trochu zvládat samo. V dospělosti ho nikdo v okamžiku, kdy nebude po jeho a bude v afektu, nebude zaujímat něčím jiným a držení dokud se nezklidní - třeba pomocí svěrací kazajky?
 Jarka+Kája3/00,Kamča12/02 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(1.8.2004 23:39:05)
Jo taky si tak říkám,že bych chtěla poznat Feliky děti nebo jí samotnou.Myslím si,že se snažím dost ovládat,ale někdy to opravdu nejde,to pak zvyšuji hlas a končí to obvykle dvěmi na holou!!!U starší obvykle funguje po alespon pátém"Karolíno oblíkej se!" počítání do tří.Ještě než vyslovím oné tři,už je skoro oblečená.Akorát u tý mladší si můžu počítat klidně do stovky a s žádným výsledkem.Tak snad časem?
 Janka.b 


Pro Feliku 

(2.8.2004 12:55:29)
Nepovažuju se ani za hysterickou osobu ani za rodiče, který děti vydírá, ale jak řekly dvě maminky přede mnou, děti musí uznávat autoritu a cvičit s námi nebudou. Když hodinu řve, že nechce z vany, nechce se utírat, nechce si čistit zuby, chce aby se mu zkazily, nechce abych šla z koupelny, nechce abych tam zůstala ... atd. a neplatí žádné láskyplné zacházení, tak trpělivost končí. Určitě každý z nás někdy od rodičů dostal na zadek, já taky, a opravdu to ve mně psychycké následky zanechalo, ale v tom pozitivním smyslu. K rodičům se dodnes se sestrou chováme slušně, máme je rády a vážíme si jich a nedovolíme si k nim v naší dospělosti ani z daleka to, co slýchám od dětí předpubertálního a pubertálního věku dnes na adresu jejich rodičů. Asi také následky výchovy, že?
 Petra-děti 10,6 a 2,5roku. 
  • 

Re: Pro Feliku 

(6.8.2004 22:30:41)
Já stímto názorem můžu jen souhlasit.Přísnost je na místě.Má tchýně se vždy zlobila,když jsem byla na prvního syna přísnější(řekla bych spíše důslednější v tom co jsem po něm požadovala) a nyní když to může srovnat s jinými svými vnoučaty,vždy mi řekne,ty máš tak hodné děti,kdykoli je mám u sebe nešílím pak z nich,ty bych mohla mít pořád...Samozřejmě neposlechne na slovo jako pejsek,je to přece člověk a i on má své potřeby a názory,ale věci které jsou důležité o těch není co diskutovat,ale udělat je.Jako čištění zubů,mytí,slušná mluva,nerozbíjet hračky,psaní úkolů,uklízení,to je samozřejmost.A je třeba myslet na to,že na každé dítě platí něco jiného.Já to u svých 3dětí mohu posoudit.A láskou docílím u nich toho spousty,takže né řezat a řezat,ale přísnost může být i v hlase,ale i v hrozbě.A někdy i ta výchovná je potřeba.
 správce-Dubnatka08 


Re: Re: Pro Feliku 

(17.8.2004 12:52:12)
Ahoj,
tak u nás probíhá vztekání tak docela v únosné míře, ale musím říct, že taky na něj spíš působí klidnější zacházení a že křikem jsem ničeho nedocílila. Když nechce třeba odjít z hřiště, tak si k němu sednu na bobek a řeknumu proč už musíme pryč, až tam zase brzo přijdeme. Většinou si dá říct a je to v klidu dřiv jsem byla nervózní a křkla jsem na něj a to bylo zle. Ale není dobré nechat si od dětí skákat po hlavě, někde stačí domluva a někde v krajním případě ten křik. Každé dítko je jiné a my mámy přece poznáme co potřebuje to naše.
D.
 Točená vanilková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(4.8.2004 23:33:52)
Mám pocit, že FELIKA je velký teoretik, ale praxe jí přes vzletná slova uniká.
 Radka, dcery 10 a 2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(27.3.2000 0:34:38)
Vztekaly se obě. Starší Lenka začala mírně. Jelikož jsme na vztekání absolutně nereagovali, začala být horší a horší. Poslední kapka byla, když se na ulici hodila na záda do louže, ječela, kopala nohama a točila se dokolečka. Beze slova jsem jí popadla a strčila pod ledovou sprchu. Zkusila to zhruba za měsíc znovu. Opět byla sprcha - už poslední. Od té doby byl klid.
Mladší holčina mi ze vztekání omdlela v roce a půl. Byl to pro nás šok, nicméně když nám lékařka potvrdila, že šlo pouze o hysterický záchvat, věděli jsme hned o léku. Při dalším záchvatu vzteku šla rovnou do vany. Od té doby, když má tendenci se vztekat, stačí říci: "Nech toho, nebo půjdeš pod sprchu". Okamžitě přestane. Nyní k tomu přidá: "Jája hodná".
 Lenka, 3letý syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(19.9.2000 21:12:04)
Mam syna. Strasne se vzteka, kdyz mu neco zakazi, nebo kdyz ma udelat neco co nechce. Kouse, skrabe, slinta, kope.No proste hruza. Nevim co s nim. Kdyz ho se mu to snazim vysvetlit, tak mne stejne neposloucha a breci az nevi vlastne proc. Pokud ho necham tak breci stejne. Rika, ze vsechno rozbije. Doma se to da. Ted se vsak stalo, ze to udelal i na verejnosti. Je to vzdy jen velka ostuda. Rve a odhani vas, kdyz odejdete rve, at jdete za nim. A opet znovu. Poradte, jsem bezradna.
 Eva Novotná, 1.syn 6,5, 2.syn 3měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(20.9.2000 20:27:18)
Pro takto velké dítě bych doporučila dvě možnosti. Nevhodného chování - výbuchu vzteku a agresivity si nevšímat a velmi odměnit jakýkoliv náznak!dobrého chování.
Někdy ovšem člověk nemá svatou trpělivost a v bezradnosti jsem synovi naplácala (žádné velké bití, to se nesmí). Nikdy ne ovšem před ostatními. Nesmíte ho ztrapnit. Vždy jsem ulítla jen doma a často to nebylo. Ale výchovnou chybu jsem tím neudělala.Velmi často se přišel pomazlit,a nikdy jsem ho neodmítla,
u všech učitelek je velmi oblíbený,
je zdravě sebevědomý, nestydí se a přitom je klidný.
 Brunhilda (Brůňa) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(21.9.2000 22:28:25)
Opláchnout studenou vodou.
 Vladka, 2,5 leta dcera 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vztekáme se 

(14.12.2000 2:01:03)
Po precteni vsech clanku ohledne vztekani se, jsem se docela uklidnila. Konecne jsem presvedcena o tom, ze nejen moje beruska dokaze byt pekny vzteklounek, aniz nema proc... Precetla sem si na toto tema neco v literature. Nikdo vam neda presny navod jak na to... je to jen a jen na nas maminkach. Mam jen jednu velkou radu, budte TRPELIVE!!! A neni to jednoduche, ale obcasne soupnuti jednu pres prdylku neni vubec na skodu :-)
 Jorga, syn 3,5 roku 
  • 

Re: Re: Vztekáme se 

(17.4.2000 18:35:45)
Darek byl a je vzteklý, koneckonců, má to po kom mít :-). ze všeho nejvíc se nám osvědčuje nechat to být (když mlátí do nábytku apod., je to docela problém, ideální je to v létě venku na trávě). někdy to ovšem trvá docela dlouho a je to o nervy všech. když jsem já byla malá, mamince se osvědčovala ta studená sprcha, o které tady už některé maminky psaly, ale to mně už připadá spíš jako trest. ale zase pokud by to nešlo jinak...
 Marcela, Jakub 10 měsíců 
  • 

Re: Vztekáme se 

(5.11.1999 20:58:47)
Vždycky jsem si říkala, že až jednou budu mít dítě, tak běda, jestli se bude někde u hračkárny vztekat! A ani jsem se nenadála a mám doma taky vzteklíka. Už zhruba měsíc se můj prcek projevuje jako osůbka se svou vlastní hlavou. A navíc je to kozoroh. Je to vlastně od té doby, co začal "chodit" po čtyřech. Je celkem zvědavý a nic po jeho průzkumu nezůstane vcelku a na svém místě. Ale proč to píšu?? Protože v rámci svých průzkumů leze i tam, kde by se mohl zranit, případně něco rozbít. Když se ho snažím odnést, začne kopat nohama a křičet. To samé mi dělá při přebalování, když má špatnou náladu. Dneska ráno jsem dokonce chytla kopanec do zubů. Je to opravdu hra nervů, ale občas pomůže, když vidím, že se začíná vztekat, tak udělám nějakou grimasu, nebo mu začnu přednášet nějaké říkanky. Kubík se začne smát a jeho vztek se pomalu vytrácí. Je dobré odvést pozornost někam jinam, jak tu už někdo psal.
Marcela
 Jana 31 a Péta 15 mesíců 
  • 

Re: Re: Vztekáme se 

(1.6.2000 23:29:11)
Moniko,je to problém.Můj syn je také takový.Já to zkoušela jak se dalo a nakonec jsem zjistila,že nejlepší je změnit jeho zájem. Nejde to ovšem vždy.Někdy se prostě nesmí ustoupit,třeba když se má jít spát a to je velmi těžké.Můj syn když se mu něco nelíbí tak řve až píská, a to velmi vysoko a už od porodu.Lidé okolo nás říkají že máme zlaté dítě,jenže on si to na nás snad šetří jen na nás domů. Moje rada je zabavit jinak,i když vím,že se dobře radí,ale praxe je jiná.
Vydrž nejsi v tom sama. Ahoj Jana
 Tatínek 
  • 

Re: Re: Re: Vztekáme se 

(19.7.2000 13:42:42)
Ať se to zdá jakoli nepřiměřené pomůže výprask nebo odebrat večeři, popř. nepřečtení pohádky zkrátka činosti, které ditě vyžaduje ( vše v rozzumné míře ).
 Iva, 22měsíční Zuzka a druhé na cestě 
  • 

Vzdor vůči jedinému člověku 

(4.8.2000 23:52:23)
Ráda bych se zeptala, jestli někdo z vás nemá zkušenosti s tím, když dítě, jinak celkem přiměřeně hodné i zlobivé, reaguje na babičku, kterou vídá zřídka (bydlí hodně daleko), první den, dva velmi pěkně a pak najednou vzdorovitě a zle. Co s tím? Babička je moc hodná, vnoučata miluje a samozřejmě ji to mrzí (i když dělá, jakože nic). Já Zuzku kárám, snažím se jí ukázat, že babičku máme všichni moc rádi, ale nepomáhá to. Pomohlo by, kdyby si jí babička míň všímala (jenže to je pro ni moc těžké, vidí nás jednou za dva měsíce)?
Děkuji za jakoukoli radu
Iva
 Magda, dcera 3,5 roku 
  • 

Re: Vzdor vůči jedinému člověku 

(6.11.2000 8:05:06)
Mam tentyz problem,moje dcera babicku jednoznacne pozitivne vnima, tesi se na ni, uci se od ni s nadsenim.Babicka take prijizdi tak nejdriv po sesti tydnech a efekt je naprosto stejny,po dvou dnech katastrofa, nenavistne vyroky, odmlouvani,vzdor. Babicku to mrzi, me take, uziji i dobre slovo i pokaram, ale nic nepomaha, scenar se opakuje. Mrzi mne,ze neprispeji radou, ale sama ji hledam.Dosud jsem hledala chybu jen v babicce, taky se male asi prilis intenzivne venuje a stane se "kdykoli a pro vsechno dostupna",to dite neciti, ze ona za dve dny zase na dlouho odjede.Asi je to urcita profanace, a asi by neskodilo trochu vic "normalniho rezimu" a bezne ignorace pro babicciny vlastni potreby (jidlo,cetba,TV,atd.).Ta nase decka asi vyciti, kde si to hnusny chovani mohou dovolit...U nas to takto je od doby, co mala "zacala rozum brat", nezlepsilo se to.Doufam, ze kolem tech ctyr uz to snad i mala zacne chapat, dosud jsou to ale jen ty prave "uprimne" reakce...Vsichni se v tech chvilich stydime, mrzi nas to, ale napravu jsme nenasli.
 Iva, 2letá Zuzka, 31.týden 
  • 

Re: Vzdor vůči jedinému člověku 

(11.12.2000 23:20:40)
Milá Magdo,
jako byste popisovala naši rodinu.
Napadá mně jenom jedna reakce, kterou jsme ještě nevyzkoušeli: když Zuzka začne být na babičku zlá, zkusím ji příště nechat tam, kde je a s babičkou odejít třeba do vedlejší místnosti. Zní to sice dost blbě, ale není to trest, který by se mohl nakonec ještě obrátit proti babičce a snad si malá dá do souvislosti, že když je protivná, může si zuřit sama...
No uvidíme o vánocích, doufám, že si je nijak nepokazíme...
Přeju krásné svátky
Iva
 Kateřina,syn 12 měsíců 
  • 

Re: Vztekáme se 

(5.3.2000 21:25:28)
Na vztekání mám vlastní recept: naučila jsem Patrička hru - otevřít, zavřít a tu úspěšně používám nejčastěji. Nechce odejít z místnosti - pojď, zavřeme dveře, až je sám zavře, tak se diví, že je venku, ale už se nevzteká a tak Patrik sám zavírá i pračku, šuplík a podobně. Při přebalování si říkáme básničky, nebo se musí zabavit jinak - grimasy, vyhazování do vzduch a pod.
Hlavně neukázat vlastní vztek, nervozitu nebo bezradnost!
 Jana 25 let (Alenka 20 měsíců) 
  • 

Re: Vztekáme se 

(19.12.2000 21:57:28)
Ijá mám doma vzteklounka. Slovo "ne" nemá vůbec ráda. Občas ji vše vysvětluji oklikou a velice u toho používám svou mimiku. Někdy to odvede pozornost. Teď na to jdeme trochu jinak. Např. Alenka si nechtěla obléknout bundu, tak jsem hned při oblékání řekla: "Alenka si asi nechce tu bundu vzít tak půjde ven bez ní a maminka si bundu vezme, aby jí nebyla zima." Dcera se pomalu začala zlobit, že chce bundu, a bylo to bez křiku. Vlastně je to založeno na opaku. A další co u nás doma alespoň trochu funguje je ošklivý maňásek, kterého voláme: "Kašpárku, Alenka si nechce uklidit hračky, pojď sem." Dcera řekne "není" a uklízíme. Ne vždy to vše samozřejmě jde. Ale alespoň někdy.

Jana

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.