Lída, syn 11m | •
 |
(31.3.2000 9:53:08) Z doby, kdy jsem byla malá, mám schované leporelo Ljuby Štíplové s kouzelnými říkankami. Snad se budou líbit i jiným maminkám. Leporelo se jmenuje Maminky v lese.
Ve Veveří na hradě víří peří v zahradě. Přišla máma veveřička, sebrala ho do peříčka.
Nasušila tymián, koupí za něj povijan, bude doma do peřinky balit malé veveřinky –
halí belí hajčičí, do peřinky nefičí. *** Žádná blecha neplecha ježka v klidu nenechá, všecky malé mršky blešky mají tuze rády ježky.
Zato ježek není rád, když má blešky vybírat. Běží k mámě pro rozumy – máma totiž všecko umí,
hupky hupky, hupky hup, chytne blešku co by dup! *** Všechny malé labutě chodí chutě na kutě. Když se nad jezerem šeří, načechrá si mám peří,
labuťata pod křídly teple se jí zabydlí. Jezero je do sna houpá, jeden měsíc se v něm koupá,
houpy houpy, houpy hou, druhý pluje oblohou. *** Sotva ráno u lišek sklidí máma pelíšek, do učení děti honí, aby byly chytré po ní.
Když si malá chytrouška pilně píše za ouška, kdo má kožich, že je medvěd, kolik je to tři a devět,
jeden dva tři čtyři pět – na všecko zná odpověď! *** Rysí máma nepouští malé rysy do houští. Když je někdy přece pustí, všecko praská, všecko šustí,
a to máma nesnese. Rys má chodit po lese měkce jako po sametu, nesmí setřít rosu z květů.
Tiše, tiše, myška spí, kdo ji vzbudí, toho sní. *** Než smí králík do pole, učí se jak ve škole, musí mámě opakovat, jak se při obědě chovat:
„Hlávka se jí od kraje, při jídle se nahraje, nemluví se s jídlem v puse – neboj, mami, nespletu se.
Chrupy chrupy, ňam ňam ňam, čerstvé zelí, to si dám!“ *** Myší máma v rendlíčku navařila kašičku, řekla: „Děti, tady máte, ať jste pěkně baculaté!“
Stačilo to? Žádný strach, kdo měl málo, dostal hrách. Myšičky se napapaly – jen ten mlsný, jen ten malý
cupy dupy, hopky hop, běžel k tetě na oukrop. *** Kluci krtci strašpytli za maminkou přilítli: „Jejejeje, mamí, mamí, bojíme se doma sami!
Je tam drátek zarezlý, leze z meze a je zlý!“ Máma na to: „Hybaj zpátky, v mezi nejsou žádné drátky!“
Hopsa hejsa tralala, byla to jen žížala. *** Žalovala bobřička na bobřího bratříčka: „Vem si, mami, na něj pásek, nastříkal mi na ocásek!“
Máma řekla: „Fuj fuj fuj, ty mi tady nežaluj! Co bys byla za bobříka, když ti vadí, že do stříká?
Třesky plesky, huš huš huš, když jsi mokrá, tak se suš!“ *** Povídá se pohádka pro pejsky a koťátka, pro bobříky, myšky, děti – to to běží, to to letí,
už je konec pohádky, zvoní zvonec nad vrátky, v celém světě cinky linky, že je nejlíp u maminky!
halí belí hajčičí, u maminky nefičí.
|
|