| Stáňa * | 
 |
(20.5.2025 14:33:12)
Dávali jste někdo nebo máte v plánu?
Samozřejmě chápu, že to záleží i na finanční situaci rodiny. Ale i tak by mě zajímalo, co tak vaši úspěšní maturanti dostali.
Staršímu synu jsme před lety asi přispěli na ojeté auto, už si to nepamatuju přesně.
|
| Půlka psa | 
|
(20.5.2025 15:01:46)
Nakonec tak divně nic, resp. nic hmotného památečního. Dcera vloni původně chtěla jakýsi Vivienne Westwood šperk asi za 8 až 10 tisíc. Nakonec v té době ale potřebovala opravu auta, tak jsme jí zaplatili tu. Šperk nikdy nedostala a dál nosí bižuterii. Oprava stála samozřejmě o dost víc než šperk, ale je to užitná věc a žádný vzpomínkový předmět.
|
| Stáňa * |
|
(20.5.2025 15:17:06)
Půlko, je možné, že u nás to taky tak dopadne. Auto (17 let staré) je pokladnička na peníze. A auto je tu životní nutnost.
A NB na další studia, má jen stolní počítač a můj 7,5 let starý, což mu na techniku stačit nebude.
když to tak vidím, tak se dostaneme vysoko přes 20 tisíc, hmm. I když ten NB bychom mu museli koupit stejně.
|
| Půlka psa |
|
(20.5.2025 15:23:05)
U nás je auto taky nutnost. Bydlí s námi na vsi a dojíždí denně do Prahy na VŠ. To by bez auta nešlo. Shodou okolností má to její auto taky 17 let věku. Má sice málo naježděno, ale sem tam se na něm něco udělat musí.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(20.5.2025 21:17:06)
"když to tak vidím, tak se dostaneme vysoko přes 20 tisíc, hmm"
Stáňo, v souvislosti s nástupem na VŠ a následnými pěti (šesti) lety se dostanete ještě k mnohem, mnohem vyšším nákladům 
Maturant, který nejde na VŠ, možná může klidně dostat nové auto a vyjde to rodiče levněji než život vysokoškoláka
|
| Stáňa * |
|
(20.5.2025 22:29:12)
To mas pravdu😀
Treba prijde i s necim sam, co nas nenapadlo. Dela ruzne sporty, jako lezeni, volejbal, ping-pong, pulku leta bude jako jeden z vedoucich na tabore, zbytek brigada.
Ted sedi s dnesnimi maturanty v hospode, peijde v noci pesky od posledniho busu pres pole a lesy (asi 5 km), alespon vystrizlivi😀
|
| Jerry G. |
|
(20.5.2025 22:36:29)
Stano, to je hezky..
|
|
|
|
|
|
| Senedra | 
|
(20.5.2025 15:41:02)
Stáňo, proběhla rodinná večeře a květina - to u vás asi nehrozí  A příslib kabelky, kterou si pak sama vybrala. Vzhledem k nástupu na VŠ se ještě pořizoval něco mezi tabletem a čtečkou. To tedy využívá denně, chodí s tím na přednášky, píše si do toho poznámky, stahuje různé materiály... Má ještě starší NB, ale ten stačí. A stříbrný šperk - náušnice. Zlato nechtěla. Letos jí čekají 20. narozeni, už jsme dopředu vzhledem k finanční náročnosti darů před rokem avizovali, že se budeme držet. Ale před dvěma týdny jsem jí zaplatila nové šaty a chce hodně o prázdninách cestovat, tak přispějeme.
Auto jsme nekupovali, bo a) ani autem nechce na VŠ jezdit, je to daleko a neměla by kde parkovat a pro pohyb po městě je lepší MHD;
b) máme doma dvě auta, jedno jsme kupovali před rokem a půl. Takže když je doma, auto k dispozici má. To auto se kupovalo neplánovaně, jedno starší jsme udržovali s tím, že až si dítě udělá řidičák, tak bude mít čím jezdit. Jenže jsme do zapůjčili příbuznému, který měl svoje auto v servisu a jeho sestřelil nepozorný řidič. příbuzný vyvázl bez škrábance, ale auto šlo na totálku, tak jsme v bazaru sehnali jiné.
|
|
| Termix | 
|
(20.5.2025 16:52:16)
Synovi jsme vloni kupovali nový notebook, stejně ho ale potřeboval na VŠ. A k tomu dostal výlet do Říma.
|
|
| Janinka a dvě princezny | 
|
(20.5.2025 17:13:11)
Mám holky ještě pár let před maturitou, ale určitě jsem nastavením ano mám to v plánu. Dát pocítit úspěch, společně v rámci rodiny vyzdvihnout. Konkrétně to záleží nejen na penězích, ale je to hlavně o tom dítěti. Pokud jde na VŠ, tak ho čekají ty nejdelší prázdniny v životě. Osobně bych třeba chtěla příspěvek na zasloužený odpočinek, třeba dovolenou. Ntb mi taky přijde dobrý. Auto za maturitu není moje gusto, ale co já vím, co bude za tři toky. Šperky za mě taky dobrý, v tom mají holky výhodu.
|
|
| vlad. | 
|
(20.5.2025 19:04:07)
Dcera dostala prispevek na jazykovy kurz v zahranici, neco mela nasetreno.
|
|
| Margaret | 
|
(20.5.2025 23:34:23)
Staršímu synovi jsme kupovali notebook. Mladší syn (letošní maturant) dostal peníze na autoškolu. Aby to nebylo jen takové nijaké finanční, dostal je v nové kožené peněžence. Tu taky potřeboval
|
|
| terapeutka | 
|
(21.5.2025 8:22:44)
Taky to aktuálně řeším, nicméně PC má, telefon si koupila sama z brigády, řidičák i auto má  Veškerou údržbu (olej, kapaliny, pojistku) jí hradíme nebo zajistí manžel, kupuje si jen palivo.
Hned ten den dostala jen bonboniéru. zatím mě napadá jen nějaký šperk, asi stříbro (zlato nenosí).
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(21.5.2025 9:06:39)
naše dvě starší děti dostaly letenku, jely k mojí tetě do Francie (spolu, maturovaly stejný rok)
včera odmaturoval nejmladší a u toho to je těžké něco vymyslet, navíc tradičně nic nechce
|
|
| Buřt |
|
(21.5.2025 10:49:50)
To je hezký téma, u nás to ještě pár let není na pořadu dne.
Já se musím nějak přepnot do módu, kdy přestanu tyto věci považovat za samozřejmost.
Nemáte to někdo stejně? Prostě vnitřně složení maturity za žádný úspěch nepovažuju  .
Tak leda to prostě brát jak dárek k životnímu milníku a ne jako odměnu za úspěch.
Mimochodem, mám to asi po rodičích, vůbec si nepamatuju, že bych něco dostala...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(21.5.2025 11:43:09)
Když to budeš brát takhle, tak proč dárky k svátku a k narozeninám, to taky není žádný úspěch.
Já složení maturity za úspěch považuju, nepřijde mi to jako úplná samozřejmost.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.5.2025 12:00:20)
Inko, narozeniny jsou úplně zásadní úspěch , výročí příchodu na svět.
Jmeniny v občanském pojetí jsou absolutní nesmysl - slavit, že se člověk nějak jmenuje??
Jako svátky svatých patronů to smysl dává.
Maturita není těžká zkouška, ale je to ukončení osmiletého (šestiletého, čtyřletého) studia, kde člověk procházel docela zásadním formativním procesem a přece jen odvedl kus práce. Úspěšné ukončení si oslavu a nějaké symbolické ocenění myslím
zaslouží.
|
| Stáňa * |
|
(21.5.2025 12:44:13)
Za mě je maturita hezká příležitost ukázat dítěti, že oceňujeme jeho úsilí. A maturita opravdu pro většinu z nich znamená hodně práce, kooperaci s ostatními, a tak celkově obrovský předěl v jejich životě. Myslím, že s máločím se to dá srovnat.
Já sama jsem za maturitu určitě něco malého dostala. Nepamatuju si už co, ale ta vzpomínka tam prostě je.
Neteř maturovala v pondělí, u nich se večer sešli všichni, i moji rodiče přišli (žijí v jednom domě), i přítel maturantky.
Oba maturanty společně oslavíme příští týden o víkendu.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.5.2025 11:43:33)
Buřte, mám to stejně.
Také převzato od rodičů.
Nedostala jsem nikdy nic, za žádné vysvědčení, za maturitu, za "malý" titul... Všechno byla samozřejmost a spíše prohra, když nebyly automaticky samé jedničky.
Já vím, jsem lenoch a rodiče štvalo, že nezúročuji svůj potenciál a méně nadaní spolužáci mě předbíhají.
Na své děti jsem to asi naneštěstí částečně přenesla.
Složit maturitu mi upřímně také nepřijde jako něco světoborného, když je člověk přiměřeně nadán.
Ale pro ty mladé je to první velká zkouška a životní milník.
Chystám se významně ocenit ukončení VŠ, to jsem já sama kdysi nedokázala a potomek opravdu makal na škole, která nerozdává tituly úplně zadarmo.
|
|
| Monika |
|
(21.5.2025 11:55:49)
Buřte, já teda složení maturity za velký milník fakt považuju, je to taková první velká zkouška a podle mě ten trochu kýčovitý název "zkouška dospělosti" docela dost sedí, je to určitě takový přechodový rituál. A já osobně to považuji za svůj úkol ve výchově dětí, udělat vše pro to, aby děti žily pokud možno zdravě (po fyzické i psychické stránce) a odmaturovaly (plus ideálně si udělaly řidičák). Oba mají jednoznačně na to, aby potom studovali i VŠ, ale to už beru jako jejich věc a nebudu mít pocit selhání, když se tak nestane.
Ale to, že považuju maturitu za důležitý milník (a i já sama jsem to tak cítila v případě své maturity) neznamená, že to musí být spojeno s nějakými velkými dary. Přece to ty děti nakonec studovaly pro sebe ne pro mě Počítám tedy, že u nás nějaká oslava s dárkem proběhne, ale určitě to nebude nic typu auto. Spíš možná příspěvek na cestování nebo výpočetní technika pro studium VŠ atd. Já osobně jsem měla doma nachystaný k večeři na oslavu řízek s kaší a obdržela jsem takový plastový cestovní budík s tím, že se mi bude na koleji (pokud se dostanu na VŠ) hodit. Vůbec jsem neměla pocit, že bych měla dostat něco víc, byla jsem hlavně šťastná, že mám maturitu za sebou a dopadlo to dobře ...
|
|
| Renka + 3 | 
|
(22.5.2025 10:09:13)
"Nemáte to někdo stejně? Prostě vnitřně složení maturity za žádný úspěch nepovažuju .
Tak leda to prostě brát jak dárek k životnímu milníku a ne jako odměnu za úspěch."
¨
Určitě je to životní milník. Ale já i nějak cítím potřebu odměnit úspěch (i když moji rodiče mi taky nic nedali). Viděla jsem, jak i výborní studenti jsou ve stresu, že něco selže, alespoň dcera i její spolužáci v posledním roce dost makali, u nás se ještě píše a obhajuje maturitní práce před komisí. Ano, z jednoho pohledu je to samozřejmé ukončení studia, z pohledu druhého to je úspěšné ukončení jedné důležité životní etapy. A kolem sebe vidím, že ani toto ukončení není vždy samozřejmostí.
|
| monam |
|
(22.5.2025 13:36:53)
"Nemáte to někdo stejně? Prostě vnitřně složení maturity za žádný úspěch nepovažuju"
Beru děti do cukrárny i na konci školního roku, tak proč s nimi nějak neoslavit maturitu? Nejsem zastáncem nějak opulentních oslav, většinu velkých věcí dětem kupujeme v momentě, kdy jsou potřeba. Ale maturita je určitý mezník, dítě ukázalo, že se umí soustředit na jednu věc a dovést ji k cíli. Nevím, jestli je adekvátní zahraniční zájezd, notebook, auto nebo zda stačí večeře. Ale myslím, že je dobré, když rodiče nějak ocení.
A k tomu, zda je složení maturity úspěch. U dětí z rodin, kde rodiče jsou vyučení nebo ani to, to je ohromný úspěch. U dítěte s těžkými SPU, ADHD, těžkými úzostmi také. Tak moc je to relativní.
|
| TaJ |
|
(22.5.2025 15:20:57)
Monam, mám to úplně stejně, i moji rodiče s námi každý rok po vysvědčení chodili na zmrzlinu a mohli jsme si vybrat nějakou drobnost pro radost. A to jsme nebyli zrovna jedničkáři. A i já synovi teď na konci prváku na učňáku udělám něčím radost, i když má pár trojek a nějakou tu čtyřku, protože měl tenhle rok sakra těžký a nemyslím tím zrovna učení... A i závěrečné zkoušky na učňáku budu jednou brát jako úspěch a důležitý mezník.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.5.2025 8:31:21)
Monam, samozřejmě, že je to relativní.
Ale já si myslím, že velké rodinné oslavování studijních úspěchů je spíš novodobá záležitost životního stylu, která v předchozích generacích nebyla běžná.
Moji rodiče považovali za automatické, že chytré dítě má jedničky, odmaturuje a vystuduje VŠ, když oni sami to tak měli a nikdo jim k tomu neposkytoval žádnou zvláštní podporu a péči (50.-60.léta).
Praktikovali slavnostní oběd po
promoci, to ano, dokončení VŠ se slavilo.
Ale je samozřejmé, že pro každé dítě a každou rodinu je studijní úspěch něco jiného.
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(22.5.2025 15:45:43)
"Tak leda to prostě brát jak dárek k životnímu milníku a ne jako odměnu za úspěch."
Maturitu jako úspěch určitě beru, ale dárky obecně mají s úspěchem obdarovaného zřídka kdy co společného. Třeba u Vánočních dárků jde jednoznačně o úspěch Marie a stejně je dostává kdo kdo  .
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.5.2025 9:05:52)
"Třeba u Vánočních dárků jde jednoznačně o úspěch Marie"
Půlko
Oni všichni rodiče zdaleka nebyli zvyklí brát studium jako životní metu a úspěch. Dneska to tak pro většinu společnosti je, ale v předešlých generacích si kolikrát děti musely studium na rodičích vybojovat. A někdy nevybojovaly. Studium znamenalo výdaje a o jedny práce schopné ruce v rodině méně.
A celkově byl asi přístup k životu pragmatičtější a dětem se nevěnovalo tolik citlivé pozornosti.
|
| Čumča. | 
|
(23.5.2025 9:10:01)
ehm, ten úspěch Marie dejme tomu, ale co teprve Josef, ten musel prokázat spoustu velkorysosti
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(22.5.2025 23:44:10)
Buřte, pokud nepovažuješ maturitu za úspěch, pak máš kolem sebe jen vš vzdělané lidi?
Musí se přece rozlišit, jak zvládalo děcko školu, kolik do toho dalo, k čemu mu to bude.
Pro mě i pro naše starší kluky byla maturita nutná podmínka pro vysokou, samozřejmě jsme všichni měli radost z úspěšné maturity, ale bylo to spíš za kolik než jestli.
Jenže máme třetího, přišel k nám s diagnózou mentální retardace. Postupně jsme řešili změny školek i škol, protože neměli pochopení k jeho zvláštnostem daným raným dětstvím.
Pokud on zvládne maturitu, i kdyby na třetí pokus a maximální možný součet, to je úplně jedno. Pokud to zvládne, bude první s maturitou v celé své známé biologické rodině. Stejně jako je první majitel řidičáku.
Nemají všichni stejný podmínky, pro někoho je obrovským úspěchem zvládnout základní školu a vyučit se.
Chce to trochu pokory a ochoty sundat klapky z očí a vidět i mimo svou bublinku.
|
| Čumča. |
|
(23.5.2025 6:05:02)
Yuki, když to máš dané rodinným modelem (po generace není maturita úspěch, úspěšné přijetí na vš taky ne), chce to sílu to změnit a přepnout se do opaku.
Ať už je maturita předěl nebo ne, oslava a dárek je prostě normální lidské sdílení radosti.
Já si pamatuju, že v euforii jsme byli coby maturanti hodně, spadl z nás stres - no a je škoda to v rodině nesdílet... Je škoda, oslavit to jenom večer se spolužáky, rituálně spálit štos maturitních otázek, potom to zapít - a v rodině nic.
Vlastně je na tom něco až smutnýho, mluvím z vlastní zkušenosti. Odmaturovala jsem - "to je ale ostuda, z jednoho předmětu mít špatnou známku!". Po roce se dostala na bc.studium - "hm, a k čemu ti to jako bude?". Dostudovala - nepadla ani jedna věta jakéhokoli ocenění. Oznámila jsem, že jsem těhotná, plánovaně, po letech vztahu, z odběru plodové vody už vím, že dítě je zdravé, měla jsem strašnou radost, vletěla tehdy manželovi do telekonference a vytáhla ho ven z kanclu, všichni koukali jako jojo, co si to jako dovoluju, přes prosklené dveře viděli, že se objímáme - doma nic, žádné emoce, spíš obava, jestli nebudu chtít pohlídání a budu méně poskytovat.
Roky kolem sebe vidíte, jak sebemenší událost v rodinách vrstevníků budí sdílenou radost v jejich rodinách, objímání. Obtížně se vám chápe, že nic takového jste nikdy nezažili.
Takže my prostě slavíme. Když syn napíše čtvrtletku z matiky na pro něj neuvěřitelnou dvojku - je objímanej a dostane pekáč buchet. Je to asi až přehnaný, ale takhle to prostě máme. Dárkuje se a oceňuje i za to, že dcera statečně přestála trhání čtyř zdravých zubů před nasazením rovnátek.
Jo, slavili jsme kdysi před lety dceřinu první pětku. Ona měla od vrstevníků odkoukáno, že to je strašnej průšvih, potupa. Úplně jsem se lekla, jak negativně to prožívá, přišla zmasírovaná od holek ve třídě, které v rámci na honbou za samými jedničkami skutečně mají hrůzu, že se taková známka někdy přihodí. Tak jsme bouchli dětské šáňo a večeři si nadiktovala dcera podle toho, co jí nejvíc chutná.
V rodinném albu jsem našla fotku mě a manžela (tehdy přítele), jak slavíme Den dětí. Sedíme u dortu, já mám na klíně kočku a zubíme se do objektivu, na stole kupovaný harlekýn, na který jsem pikaem napsala 1.6. Bylo nám přes dvacet
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 6:54:35)
Čumčo, to je skvělý, že přes to nastavení z původní rodiny to teď děláš jinak... líp...♥️🍀.
Já to mám vlastně daleko jednodušší, naši jsou oba jen vyučení, manžel taky, takže cokoli navíc pro nás úspěch prostě je... jedničky pro nás nikdy nebyly samozřejmost a u syna mám to měřítko úspěchu už úplně někde jinde... zvlášť letos, vzhledem k tomu, co jsme poslední rok všechno řešili.
|
| Čumča. |
|
(23.5.2025 7:26:57)
TaJ, mít radost z relativně malých událostí má smysl. Určitě větší, než stále čekat, až přijde něco fakt závratnýho, úžasnýho a drobné věci přehlížet.
A jak píšeš, vyjádřit si ocenění v rámci vaší rodinné trojice, čistě proto, že minulý rok byl turbulentní, ale vy jste to dali a přestáli, je strašně hezký
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(23.5.2025 9:12:22)
u nás se maturita taky doma slavila... i maminčina (až po mé), která si musela dodělat "pošťáckou maturitu", aby mohla dál pracovat na přepážce
nejsem úplně příznivcem veledarů, ale nějaká ta oslava být musí - je to životní předěl, dokonce i pro dítě, které pak postupuje na vš... my teda slavíme i každé úspěšné zakončení školního roku - je to jako oslava na konci pracovního projektu... přece jen jde vždycky o dlouhodobou práci u nejmladší dcery nepředpokládám ani tu maturitu, ale jestli úspěšně složí jednou nějaké ty učňovské zkoušky, ráda s ní oslavím i to
btw ke dni dětí jsme s mužem dostávali drobné dárky od mojí maminky vždycky taky ona vždycky říkala "jednou jste moje děti, tak budete moje děti navěky"... mám to stejně, dáreček dávám i nejstarší dceři (nakonec i adventní kalendář pro ni plním dál, dokud bude doma, bude mít na každý den adventu jednu "kapsičku" )
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.5.2025 9:26:39)
Rose, ano, také jsem u svých dětí brala ukončení školního roku cca jako ukončení projektu.
Na ZŠ jsme vždy šli rovnou ze školy posedět do cukrárny, vyfotila jsem si svátečně oblečené děti nad zmrzlinou a tím byly zahájeny prázdniny.
Středoškoláci se už obvykle nějak rozutekli po vlastní ose, nepamatuji si detailně, zda jsme něco podnikali společně. Ale maturitu jakožto větší projekt jsme přiměřeně oslavili.
A k promoci chci uspořádat oslavu velkou, to mě nějak intenzivněji bere, asi se na mě podepisuje stáří
|
|
|
|
| Buřt |
|
(23.5.2025 8:35:23)
Yuki, ano, mám kolem sebe hlavně VŠ.
Chápu tu situaci s nejmladším synem, pak to určitě začne člověk vnímat jinak.
Já jsem si vědoma toho, že to nemám nastaveno ideálně, mí rodiče jsou laskaví, nemohu si na ně stěžovat, ale nejsou prostě moc slavící. A já mám v sobě nastaveno, že to, že některé věci zvládnu, je prostě samozřejmé, pak to vnímám stejně i u dětí.
Ono je to v něčem i dobré, nějak se jim podvědomě implantuje, že všechno zvládnou, a ony to pak fakt zvládnou, není to jen negativní
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 9:14:04)
Buřte, v zásadě s tebou souhlasím, jen někdy můžeš implantovat co chceš, ale když na to to dítě tak úplně nemá, tak je to pak pro něj o to větší stres, když tak nějak podvědomě cítí, že se to od něj vlastně očekává, že to zvládne...ale souhlasím, že někdy to může působit i pozitivně...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.5.2025 9:16:54)
"když na to to dítě tak úplně nemá, tak je to pak pro něj o to větší stres, když tak nějak podvědomě cítí, že se to od něj vlastně očekává, že to zvládne"
tinko, tohle vidím úplně přesně stejně
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 9:33:15)
Rose, upřímně, kdybych loni tušila, co nás čeká ten první rok (a to je na škole, kterou si vybral, líbí se mu tam, se spolužáky nemá problém a učitelé jsou velmi vstřícní), tak jsme se na nějaké přijímačky vykašlali a dali bychom tam rovnou jen učební obory a ušetřili bychom si celé to martyrium a spoustu nervů.
|
| Jerry G. |
|
(23.5.2025 9:46:22)
Taj,
jestli tam kluk chtel, tak by ti treba vycital, ze jste to nezkusili. Ja tedy si vzdycky rikam, ze i neuspech a tezkosti jsou cesta k dospelosti, akorat toho nesmi byt moc, aby to to dite moc neposkodilo. K tomu je dobre si rict proc neco delam, stoji mi to za takove usili, je to produktivni. Ja tedy spis pojimam, ze i cesta je cil. Muj syn taky, chodil do skoly, kde byl obrovsky chraneny, coz je dobre, rptoze mu to v urcite dobe umoznilo se rozvyjet, ted si musi najit svoje misto ve spolecnosti.
|
| Buřt |
|
(23.5.2025 9:56:05)
Jerry, to souhlasím, taky mi přijdé dobré to zkusit, aby se to později nevyčítalo.
Máte všechny pravdu, budu se snažit víc oceňovat úspěchy. Je dobré to vnímat jako ty milníky, oslava začátku prázdnin, oslava dospělosti (maturita), to mi půjde, nestavět to tedy tolik jako úspěch, ale spíš jako nějaký předěl.
Oslavy tedy určitě budou, dary nevím Určitě chci taky děti podpořit ve vstupu do života, to je jasný, ale moc se mi nelíbí ty velké dary za studijní úspěchy, protože to by fakt ony měly dělat pro sebe, a ne pro maminku. Takže neříkám, že třeba nebudu ochotna pořídit auto, pokud na to bude, ale chtěla bych ho pořídit ve chvíli, kdy se ukáže, že ho dítě vážně potřebuje, a ne jako dárek za maturu... jinak jste všechny úžasné a laskavé a je mi jasné, že pokud má člověk děti, kde jejich studijní schopnosti jsou více odlišné, že to vnímá jinak. Ono je to někdy dost těžké - u někoho bude vysvědčení třeba s jednou trojkou úspěch, a u někoho fakt neúspěch - typicky chytré a líné děti, a že jich je
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.5.2025 10:03:05)
" u někoho bude vysvědčení třeba s jednou trojkou úspěch, a u někoho fakt neúspěch - typicky chytré a líné děti, a že jich je"
buřte, to je přesné
syn dostane dvojku a já hudrám, že se fláká... nejmladší přinese trojku a já ji chválím (a syn držkuje, ale jen na oko, abych jako taky někdy pochválila jeho )
ale já teda hlasitě oceňuju i když syn vyklidí sám od sebe myčku (což je jeho práce) a míjím, že nejmladší pověsila prádlo (její práce) - tam to platí zase naopak, ona to udělá mimoděk, on se musel soustředit, aby si na to vzpomněl
|
| K_at |
|
(23.5.2025 10:26:29)
Rose, I přes to bych ji chválila za prádlo. I přes to, že to je mimoděk. Máš boží děti.
|
|
| Senedra |
|
(23.5.2025 10:29:12)
Nejít oslavit konec roku ( třeba jen do cukrárny), tak se to dětem nebude líbit
Jsou zvyklé, že na konci pololetí jdeme do knihkupectví a ony si kupují knihy dle svého výběru. Navíc využíváme akci v Luxoru, kdy stačí přinést vysvědčení a dostaneme nějakou slevu.
Oslavy maturit a konce VŠ - nemyslím si, že je to záležitost poslední doby, ale prostě té které konkrétní rodiny. Jedna tetička vyprávěla, jak hned po válce dostala zlaté šperky, druhá se už na SŠ částečně živila sama, protože rodičům se nelíbilo, že hned po ZŠ nepůjde vydělávat
Jsem z rodiny, kde se třeba koupily zákusky... a ta knížka. Mám to hozené podobně. Konec školního roku beru jako ukončení nějakého životního úseku, ocením snahu a příjemně zahájíme prázdniny. ( I pro mě to je důležité).
K tomu očekávání - loni před maturitou byla starší dcera hodně nervozní a když jí někdo řekl :" kdo jiný by to měl zvládnout, než ty.", tak jí bylo ještě hůř z toho očekávání okolí. A ať si říká kdo chce, co chce, maturita není dávačka a není to jen papír. Zažila jsme totálně vybouchlé premianty, i čtyřkaře, kteří si maturitu vydřeli.
|
| Jerry G. |
|
(23.5.2025 10:45:05)
Ted jsem si vzpomela, kdyz dite slozi zaverecnou zkousky, na jakemkoliv vzdelani, tak sev NL vyvesuje na dum statni vlajka a na ni batoh, my jsme vyvjesovali i Nizozemskou i Ceskou.
Je to hrozne hezky ritual, vsechny vyvesene vlajky mam zdokumentovane. Dostali jsme do schranky par karticek od sousedu, ze nam gratuluji. Deti samozrejme, rikaly ze to nechteji, ale pak byly rady.
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.5.2025 16:34:44)
Jerry, vlajka s batohem je pěkný zvyk
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 16:41:26)
Ropucho, na jednu stranu jo...ale na mě by to bylo moc veřejné. Co když se to někomu nepovede, tak je to pak hned takhle vidět? Nebo těžko říct, jak se to tam potom bere...
|
|
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(23.5.2025 10:48:13)
Burte,
souhlasim, ja taky nejsem pro veledary, ale to nedelame ani k narozeninam ani k Vanocum. Kdyz dite potrebuje kolo, pocitac, telefon, zaplatiti zajezd se skolou atd. tak to proste dostane.
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 10:59:21)
Jerry, taky to s těmi dražšími věcmi máme podobně, když to potřebuje, tak to pořídíme. Jen třeba s novou kamerou, nebo se zrcadlovkou si počkal na narozeniny a Vánoce, ale on jinak kameru měl, jen si přál nějakou lepší... Kdyby se mu ta jediná rozbila, tak by dostal novou i dřív.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.5.2025 16:27:23)
"moc se mi nelíbí ty velké dary za studijní úspěchy, protože to by fakt ony měly dělat pro sebe, a ne pro maminku"
Ano, takhle jsem to také vždycky brala.
Ale dokončená VŠ mě nakonec nějak dojala a obdarovat úspěšné studenty chci. Nebude to "za úspěch", bude to prostě z lásky A nebude to dar typu auto ani dům, protože na to nemáme, takže vlastně zůstaneme v symbolické rovině
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 16:38:35)
Ropucho, cítím to stejně...jasně, že by to měli dělat hlavně pro sebe, ne pro maminku, ani ne pro nějaký větší dar slíbený předem, když to zvládnou... Ale zároveň jako máma prostě chci ocenit, že něco dokázal, že se mu to podařilo dotáhnout do konce apod...prostě mu chci udělat radost. U nás taky nějaké veledary nehrozí, navíc tím, jak on vlastně skoro nikdy nic nechce, neví, co by měl chtít apod., tak budeme mít dost problém i co příští rok k 18.narozeninám
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.5.2025 17:07:08)
TaJ, jojo, dítě by myslím mělo vyrůstat s vědomím, že úročit své schopnosti, odvádět přiměřenou práci, stavět se na vlastní nohy a přebírat zodpovědnost za vlastní život je spíše povinnost než něco obzvláštního, nad čím bude svět jásat.
Tak si to nesu z původní rodiny.
Ale jak píšeš, uznání od rodičů je přece jen také potřeba. Sdílení úspěchu, sdílení radosti, to myslím potěší v každém věku.
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 10:55:08)
Jerry jo, možná jo...on je tedy nakonec právě na té škole, kam nejvíc chtěl, jen na jiném, tříletém, oboru, ale zatím prý nic měnit nechce, ani nechtěl letos znovu zkusit přijímačky na ten původní, vlastně se mu ani nedivím, všechny ty novinky a změny na nové škole mu letos sebraly dost energie, jsme rádi, že se konečně jakž takž dostal z těch úzkostí, i když to pořád není úplně ok. Takže další stres z přijímaček už fakt nepotřeboval... Doufám, že příští rok už bude méně stresu a bude mít víc kapacity na učení.
|
| Jerry G. |
|
(23.5.2025 11:04:44)
Taj, 
Drzim klukovi moc palce. My jsem meli schuzku v utery, kde nam rekli, ze sice syn na tu skolu ma, ale jestli nezacne vice komunikovat, ze neslozi zaverecne zkousky. Pristi rok by mel nastoupit na pulrocni praxi do nejake firmy. On nikdy nechtel nic specialni, bez vetsi podpory to nepujde. Vzit ho ze skoly nema cenu, protoze at pujde kam pujde bude resit stejne problemy. Takze hledame nejakou ambulantni pomoc, nastesti skola spolupracuje.
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 11:20:28)
Jerry taky moc držím palce, syn je na tom s komunikací v pohodě, všichni ho mají za vstřícného, konstruktivního, má štěstí na skvělou třídní, i ostatní učitele, všichni jsou velmi vstřícní, pravidelně se schází s paní psycholožkou ve škole, se kterou si skvěle sedli. Trochu to drhne v jednom předmětu, bohužel v tom hlavním, ale snaží se, řešíme to a nějak to půjde... Největší problém nastal při té adaptaci, on se tak moc snažil všechno zvládat jakoby nic, až mu postupně došly síly a pak stačil jeden náročnější den na praxi a celé to bouchlo. Přitom na té praxi a vlastně ani nikde jinde se nic zvláštního nestalo a nedělo...jen to byla už prostě poslední kapka. A potýkáme se s tím doteď...
|
| Buřt |
|
(23.5.2025 11:27:20)
TaJ, potýkáte se s tím doteď jako že na ty praxe nechce chodit nebo jak? Držím palce. Myslím, že tvůj trpělivý a laskavý přístup je velkou pomocí.
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 11:58:52)
Buřte, ono to začalo někdy na přelomu listopadu a prosince. V prosinci nebyl vůbec schopný ráno do školy ten den odejít. Panika, úzkost, uzavření do sebe, nevolnost od žaludku... V lednu po prázdninách to bylo tak, že třeba nakonec ráno do školy odešel, ale vracel se z půlky cesty, že je mu špatně. Pak byla fáze, kdy mu ráno sice pořád nebylo úplně dobře, ale rozdýchal to, do školy dojel, ale zůstal tam třeba 2 hodiny a pak ho paní učitelka pouštěla, protože to nedával. Pak mu sice nebylo ráno dobře, ale do školy dojel, ve škole se to nějak rozptýlilo a zvládnul tam celý den. Aktuálně třeba minulý týden říkal, že ráno už bylo úplně v pohodě, žádné úzkosti nic, ani potom ve škole ne. A tento týden mu zas ráno nebylo dobře, ale pak ve škole už v pohodě. On celou dobu na tu praxi chodit chce, nemá rád, když zameškává, neměl to rád ani na základce, nikdy se nesnažil z ničeho ulít, ani tady ne, ani z předmětů, kde mu to třeba tolik nejde... Ale tohle se prostě nedalo ze začátku překonat. Ale s pomocí paní psycholožky, skvělým přístupem učitelů na praxi a dalších lidí ve škole, se to daří postupně zvládat. Nikdy by mě nenapadlo, jak se to může prostě navázat na ten jeden den v týdnu, ačkoli pokaždé dělali něco jiného a opravdu tam žádný problém nebyl ani se spolužáky... Zbylé dny v týdnu chodí do školy úplně bez problémů.
|
| Renka + 3 |
|
(23.5.2025 12:43:45)
TaJ, tohle se teenagerům stává. Znám víc takových případů, některé skončily i hospitalizací, během které se ty děti snažily ten svůj stav zvládnout pomocí terapie. A stane se to třeba i premiantům, kteří ve škole žádné problémy neměli. Přeju, ať to zvládnete co nejlépe.
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 12:49:32)
Renko, díky moc. Já vím, že se to stává, moje neteř takhle skončila taky hospitalizovaná, ale té se to stalo tuším ve druháku, nebo ve třeťáku, teď nevím přesně, byla už plnoletá. Totálně se tenkrát sesypala ve škole a její učitelka jí s jejím souhlasem sama vezla do krizového centra. Teď už je celkem v pohodě, loni odmaturovala, šla na nějakou VOŠ a zatím dobrý.
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(23.5.2025 12:16:12)
TaJ, bude to dobrý. Kombinace puberty, nových výzev a nároků. Řeší to hodně dětí na SŠ.
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 12:39:59)
Kat, díky ♥️, doufám, že jo...už se tak těším na konec školního roku, jsme z toho už všichni celkem vyčerpaní, jak pořád hledáme a přemýšlíme, co by pomohlo apod. A nejvíc už si potřebuje odpočinout on... Sice i příští rok přijdou nové výzvy, ale už to nebude takový hukot, jako letos, aspoň doufám. Dobré je, že už má ve škole pár lidí, u kterých má jistotu, že se na ně může s čímkoli obrátit, nemusí se bát je oslovit a ví, co od nich čekat. To je pro něj největší přínos letošního roku.
|
| K_at |
|
(23.5.2025 14:19:39)
Rozumím ti úplně.
|
|
|
|
|
|
| Renka + 3 |
|
(23.5.2025 11:47:11)
Taj, letos zrovna byly těžké přijímačky, o dost těžší než loni, je dobře, že to nezkusil, možná by ho to hodně demotivovalo. Přeju, ať se daří, přechod na střední školu není snadný. A možná je lepší jít cestou nejdřív výuční list a pak se uvidí. Když vidím, co je vždycky neúspěšných prvomaturantů, kteří po absolvování střední školy nezakončí úspěšnou maturitou, výuční list je alespoň nějak zakončené střední vzdělání.
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 12:03:13)
Renko, jo, přesně tohle jsem si taky po těch letošních přijímačkách říkala, že by to asi nebylo moc dobré. Jinak třeba jeho nejlepší kamarád dělal loni přijímačky na stejný obor jako chtěl syn původně, nedostali se ani jeden, ale kamarád se dostal na maturitní agro obor mimo Prahu (není z Prahy). Jenže celý rok je tam nešťastný, moc mu to nejde, škola, kolektiv i učitelé prý dost hrůza, tak si letos dal přihlášky na tři učební obory a dostal se tedy na tříletý dopravní obor, ale až do jižních Čech. Tak mu to moc přeju, i když bude daleko, ale on vlastně i na ten internát chtěl, doma to moc neklape. Syn by na internát nešel a taky si vůbec neumím představit, jak bychom třeba na dálku řešili to, co řešíme letos. S kamarádem se vídali jen o víkendech, takže na tom se snad nic moc nezmění. A myslím, že kamarád na tom učebním oboru bude mnohem spokojenější. Maturita se dá časem dodělat, taky jsem si ji dodělávala až pár let po vyučení.
|
|
|
|
|
| Buřt |
|
(23.5.2025 9:58:08)
TaJ, teď už to bude určitě jen lepší, už bude na velké škole zaběhlý.
Já si myslím, že jste udělali dobře, že jste se na přijímačky připravovali, i když to nevyšlo. Určitě se v té přípravě musel hodně naučit a teď mu to pomůže třeba s těžšími předměty na jeho oboru - možná kdyby šel rovnou na učební obor bez přípravy, tak by mu to šlo hůře, a řešili byste třeba ještě větší školní trable.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(23.5.2025 9:43:34)
"když tak nějak podvědomě cítí, že se to od něj vlastně očekává, že to zvládne..."
no právě, jak strašně těžká musí být cesta domů se zprávou "já jsem maturitu nezvládl", když se automaticky předpokládá, že to bude levou zadní za plný počet
sousedka je psycholožka a marně bádala po příčinách, proč její dcera hned po nezvládnutém náročném studiu na vš musela na operaci...nakonec dívka u odborníka přiznala "já jsem to nezvládla a i když to nedává vůbec znát, je ze mě maminka určitě zklamaná"
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.5.2025 16:10:27)
"sousedka je psycholožka a marně bádala po příčinách, proč její dcera hned po nezvládnutém náročném studiu na vš musela na operaci..."
Mohlo to souviset i nemuselo.
Možné to je, že paní v duchu hesla "kovářova kobyla chodí bosa" špatně vnímala vlastní dítě. Ale povrchně zvenčí těžko soudit.
|
| Čumča. |
|
(23.5.2025 17:57:48)
Ropucho, její dcerka docházela k matčině kolegovi a tomu se nakonec v tomto smyslu svěřila, probírali to, po terapii se její nález konečně normalizoval, takže tam ta psychosomatika asi fakt byla
A dívčina matka v tom nehrála žádnou roli, žádné signály nevysílala, dítě si to v sobě umí vytvořit i samo, aniž by k tomu rodič přispěl (oni jsou, jak roky vídám, na své děti skutečně extrémně hodní) - tohle jsem tím příběhem chtěla říct - že ač jeho milníky rodič ne/slaví, ne/oceňuje, radost ne/sdílí, ne/povzbuzuje své dítě a bezpodmínečně ho miluje - někdy si nějaký negativní vzorec dítě stvoří i tak
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.5.2025 18:14:33)
Čumčo, aha, rozumím.
A souhlasím, citlivé dítě může neviditelně vnitřně intenzivně prožívat.
|
| Čumča. |
|
(23.5.2025 18:29:05)
taky nás se sousedkou napadlo, že jak sousedka roky pečovala o své stárnoucí rodiče, potom už roky imobilní, fakt denodenně po práci odpo směna, sestěhovat se nemohli, tak pendlovala, složila se z toho nakonec, dcerky to viděly, jak zcela obětovala svůj volný čas rodičům a možná že ta starší měla v mysli konstrukt "já prostě musím mermomocí dostudovat, abych mámě udělala radost"
hodní lidé někdy udělají sami se sebou, v podvědomí, takové předsevzetí, iracionální rozhodnutí, jehož naplňováním si škodí
|
|
| TaJ |
|
(23.5.2025 19:41:44)
Ropucho, přesně tak...syn si to taky prožíval hlavně v sobě, já jsem si celý podzim říkala, jak to zvládá skvěle, ten přechod na velkou školu, nikde nebyl ani náznak nějakého problému, vypadal spokojeně, všechno běželo tak nějak hladce...vlastně až moc...přikládala jsem to tomu, že se dostal na školu, na kterou fakt moc chtěl, kde se mu od začátku líbilo, mají skvělou třídní - s tím přišel už hned první den, takže jsem si říkala, že mu to tam asi fakt sedlo...no a pak jsme se koncem listopadu nestačili divit, jak to vybublalo na povrch.
|
|
|
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(23.5.2025 9:37:23)
Jak rika moje maminka, ´trosku tlacit, ale nepretlacit´. Najit rozumnou miru v tomhle, hrozne slozite. nejtesi je, kdyz to dite ma disharmonicky profil, neco dela levou zadni, a neco co vsichni okolo delaji levou zadni, je pro nej neprokonatelny orisek.
Ja tedy moc neprozivam ani uspechy ani neuspechy. U nas je oslava, kdyz dam na stul ubrus. Tuhle, jsem ho dala a jen tak a dcera se ptala: "Co slavime?""
Jinak tradicne, koupim lososa s chrestem, ruzove prosseco a jako dezert zmrzlinu Ben&Jerry ;) Pak proste zivot s dospelymi detmi je drahy, jedno potrebuje celkem drahou techniku ke studiu a druhe jezdi hodne zahranicnich zajezdu. K tomu jedi, sprchuji se, chteji mit v pokoji teplo. To musi taky nekdo zaplatit.
|
|
| Termix |
|
(23.5.2025 9:53:54)
My jsme doma nikdy nic neslavili, nikdy žádná pochvala, žádné ocenění. Se svými dětmi to mám jinak. Pozitivně jim vsugerovávám, že všechno zvládnou, ale zároveň ujišťuju, že svět se nezboří, když ne. Že je pořád budeme mít rádi. Slavíme konec školního roku, slavili jsme úspěšné přijímačky, řidičák a samozřejmě maturitu. Nejsou to opulentní oslavy. Někdy restaurace, někdy zákusek doma. Na konci školního roku vždy pizzerie Grosseto a knížky. Ale děti vždy nějak oceníme.
|
|
| K_at |
|
(23.5.2025 9:55:44)
Buřte, děti to zvládnou, protože jsou po tobě natolik šikovní a disponováni, že to není problém. Ale to prostě není standardní.
Stačilo by klidně třeba těžší adhd a několik poruch učení. A každá vybojovaná dobrá známka by už byla výsledkem velké práce. Natož takové přijímačky a maturita.
|
|
| monam |
|
(23.5.2025 21:45:38)
s těmi mezigeneračními přenosy to je složité... moji rodiče slavili všechno, ale tak nějak divně, vlastně sami, protože vše vždy končilo velkou hádkou, kdy moje máma dělala strašné scény. Nesnáším svoje narozeniny ani jiné oslavy.
U mých dětí se snažím, ale asi to trochu dře, a jejich otec je těžce neslavící a ten supluje role mé mámy, dělá dusno.
Dnes už jsou děti větší, tak je seberu a odjedeme si vždy něco někam oslavit sami.
|
| Stará husa |
|
(24.5.2025 10:54:47)
Monam, já třeba strašně nesnáším jakékoliv oslavy. Když jsem na nějakou pozvaná, tak to ještě jakž takž jde, i když se tam většinou nudím a nebaví mě vést plané řeči s lidmi, s nimiž nemám téměř nic společného. Ale nejhorší pro mě jsou oslavy, které musím sama zorganizovat a zajistit na ně občerstvení a celou dobu té oslavy jsem za její průběh tak nějak zodpovědná. To mi způsobuje strašný stres a nenávidím to. Takže já uznávám, že maturita nebo státnice jsou úspěch a jsem na děti pyšná, ale ty oslavy jsou pro mě strašný hnus.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.5.2025 11:52:55)
"se tam většinou nudím a nebaví mě vést plané řeči s lidmi, s nimiž nemám téměř nic společného"
Oslavy se přece většinou pořádají s lidmi, s nimiž má člověk něco společného a má je rád, nebo ne?
Pokud tedy nejde o nějaké formální akce, kam člověk musí jít z profesních důvodů nebo jako doprovod partnera apod..
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.5.2025 12:03:15)
Oslava s vlastními dětmi je pro tebe hnus. Zvláštní. Tam snad nezveš lidi, s kterrými si nemáš co říct.
|
| Stará husa |
|
(24.5.2025 12:18:36)
Hnus je pro mě ta organizace oslavy, je to pro mě extrémně stresující. Domlouvat datum, nakupovat a vařit jídlo, aby se povedlo, nakupovat zákusky. Když potom už děti jsou u mě, tak to jde, jen musím dávat pozor, abych se někoho nedotkla ( u dcery doslova) a je to pro mě vyčerpávající. A jinak oslavy třeba v práci, to bylo pro mě opravdu nepříjemné. Nejhorší bylo organizovat svoji vlastní oslavu, z toho jsem měla strašný stres už mnoho dní předem. A pak tam sedět a poslouchat ty řeči a nevědět, co mám sama říkat. Já se neumím bavit s lidmi, zvlášť s těmi, co moc neznám. Je mi to nepříjemné. Nerada chodím i na srazy spolužáků, většinou tam mlčím a trnu. Prostě oslavy ne.
|
| Monika |
|
(24.5.2025 12:21:08)
Huso a proč na srazech trneš, co se může stat? Jako,ze to někoho nebavi,dejme tomu,ale není to přece povinne?
|
|
| Termix |
|
(24.5.2025 12:35:41)
A proč jsi ty oslavy v práci dělala?
Sama nejsem moc slavicí typ a ani jsem nepořádala oslavu k nedávným kulatým narozeninám. Mě nejvíce stresuje, že by stejně nikdo kvůli mně nepřišel.
Nicméně dětem i manželovi oslavy pořádám moc ráda. Mě naopak všechno to chystání a vaření a pečení moc baví. Manželovi příbuzní u nás mají minimálně jednou ročně setkání a vždy se jich sejde okolo 25 až 30. Jsou u nás na celý víkend. To chystání jídla si vždy vyloženě užívám.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.5.2025 12:58:37)
Mě ty přìpravy taky baví.
V práci na padesátiny jsem objednala minizákusky a sekt alko i nealko. A riskla pozvat všechny, asi 100 lidí. Počítala jsem, že přijde tak půlka, taky to tak vyšlo, jinak bychom se nevešli.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.5.2025 13:00:36)
Také nejsem ráda středem pozornosti a nepořádám žádné velké oslavy pro svou osobu.
Ale na sezvání nejbližších lidí nevidím nic stresujícícho, to je radost.
Vaření mě nebaví, hromadu lidí ve vlastní domácnosti úplně nemusím, ale organizování mě baví. Kdybych měla neomezené prostředky, bavilo by mě rozmáchnout se i k velkým oslavám. S omezenými prostředky holt organizujeme omezeně, ale každopádně je to pro mě koření života.
Co je nakonec více, než že se lidé sejdou a stráví společný čas? Jakožto introvert to nepotřebuji denně, ale jako vzácné životní chvíle rozhodně ano.
|
|
| Stará husa |
|
(24.5.2025 13:34:15)
Termixi, v práci to bohužel bylo zvykem, dělali to všichni, všichni s tím počítali , nedalo se to odmitnout. Kulaté narozeniny se například slavily i s obědem pro všechny, hrůza, děs. Já z toho byla nervózní celý rok. A ještě jako organizátor jsem nemohla odejít dřív, musela jsem tam čumět do konce.
|
| Termix |
|
(24.5.2025 13:45:21)
Jsem dvacet let osvč, pracuju jen sama na sebe a největší problém vidím v tom, že nemám s kým sdílet, radit se a vlastně si vytvářet jakési přátelské vztahy s kolegy. Čas od času mě napadne, zejména třeba vloni, kdy jsem byla víckrát nemocná, kovid, černý kašel..., že bych se nechala zaměstnat. Ale jak čtu tvůj popis oslav v práci, raději snad zůstanu i nadále hezky sama se sebou.
|
| Stará husa |
|
(24.5.2025 13:56:33)
Termixi, moji kolegové byli fajn, oslavy je moc bavily. Vymysleli u toho různá vystoupení, jednou hráli Mrazíka, jednou předváděli lázeňské hosty na kolonádě, byla i přehlídka retro oděvů nebo vystoupení různých zpěváků a zpěvaček ( můj šéf dělal Tinu Turner v lesklých minisatech a zelenou parukou). Jednou jsme měli promítání fotek z dětství a všichni měli hádat, kdo to je. Na vánočním večírku jsme třeba měli soutěž o nejkrásněji vystřiženou papírovou vločku apod. Všichni si to užívali, akorát já jsem divná.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.5.2025 14:05:21)
Huso, to jste měli nápaditý kolektiv, to by mě bavilo.
S výjimkou pěveckého vystoupení, to bych vynechala, protože nemám pražádné pěvecké vlohy.
|
| Stará husa |
|
(24.5.2025 14:17:32)
Ropucho, na ta vystoupení se vždycky hlásili dobrovolníci a u těch zpěváků o zpěv nešlo, ten se pouštěl z originálu, tam šlo spíš o ty převleky a legraci. Já jsem se nikdy nezúčastnila, jen jako divák. Jinak jsme chodili i na bowling ( já vždy nejhorší), pekli jsme prase, organizovaly se cyklistické a vodácké výlety. Přitom kolegové byli všichni moc příjemní, žádné neshody, žádné intriky, přátelská atmosféra. To jsem v předchozích pracích nezažila.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.5.2025 14:24:07)
Huso, to zní idylicky. Takový kolektiv by se mi líbil a všeho jmenovaného bych se účastnila. Nemusela bych se tedy asi účastnit každé akce, kdyby měly nějakou intenzivní frekvenci, ale přiměřeně jednou za čas opravdu ráda.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.5.2025 14:03:26)
Termixi, když se pracovní kolektiv vydaří, je to radost.
Podílet se na společném díle je uspokojující a nabíjející.
Jelikož jsem též hodně životní solitér a nedružím se snadno, ty příležitosti, kdy jsem se mohla zapojit do něčeho hromadného, mě hodně bavily.
Ale pak je též odvrácená strana mince, kdy se kolektiv nevydaří.
A než taková zkušenost, to je asi lepší být svým pánem bez kolektivu
|
|
| TaJ |
|
(24.5.2025 14:13:37)
Termixi, to není tím, jestli jsi zaměstnanec, nebo ne. Já jsem zaměstnanec celý život a v žádné firmě, kde jsem byla, se nic takového, co popisuje Husa, neodehrávalo. Loni jsem v práci neslavila ani kulaté narozeniny, ale jako že vůbec. Celkově nejsem moc slavící typ, vlastně nikdo doma nejsme, rodinné oslavy narozenin, Vánoc apod. pořádáme jen v úzké rodině a nejvíc se nás kdy sešlo 8 - bratrova rodina, moje mamka a já s manželem a synem. S manželovou rodinou se scházíme zase zvlášť jiný den, to je nás 5. Uděláme si něco dobrého k jídlu, dort, popřejeme, předáme dárky a popovídáme. Nic víc nikdo z nás nemusí. Ani syn nechtěl žádné dětské oslavy narozenin, vlastně měl jednu jedinou oslavu, když mu bylo 10, to kupodivu sám chtěl, tak jsme mu ji uspořádali ve Světě deskových her, bylo tam asi 9 dětí včetně syna, plus rodiče. Děti si hrály nějaké hry, měly tam k dispozici pána z té herny, daly si dort, my rodiče jsme si popovídali a stačilo. Žádný další program nebyl potřeba.
To, co popisuje Husa, by byla moje noční můra, tam by mě nikdo nedostal.
|
|
| Stáňa * |
|
(24.5.2025 21:50:50)
Termixi, pracuju v korporatu a to, co popisuje Husa jsem NIKDY nezazila. Pred mnoha a mnoha lety jsem si s par kamaradkami v praci neco davalya sedly si na kafe, ale uz roky to funguje tak, ze kdyz nekdo neco ma, tak neco prinese doma peceneho nebo koupeneho. Darky se nedavaji, ani ke kulatinam.
Teambuilding mame online nebo nektera oddeleni si udelaji neco osobne, ale to ke vyjimka.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.5.2025 13:10:52)
Huso, když se člověk nenaučí s lidmi mluvit, tak se mezi nimi necítí dobře, to je jasné.
Ale myslím, že je to škoda, tolik se izolovat.
Píši to z vlastní zkušenosti, také jsem se nenarodila jako otevřená povaha, která komunikuje automaticky, a musela jsem se socializaci učit. A trvalo mi to vlastně celý život, kolikrát jsem byla hozená do nekomfortních situací, ale jsem moc ráda, že jsem se neschovala doma s knihami a naučila jsem se to i s živými lidmi.
Stále si společenský kontakt pečlivě dávkuji, ale umím si ho užít a za to jsem ráda.
|
| Stará husa |
|
(24.5.2025 13:42:28)
Ropucho, já jsem nejspokojenější sama doma, když je všechno v pořádku, všechno funguje, děti jsou v pohodě a nehrozí mi žádné návštěvy ani nic podobného. Vadí mi i nutnost chodit nakupovat. Stresuje mě jakékoliv vybočení z normálu, nutnost cokoli zařizovat, kamkoli jít ze svého bezpečného bytu. Zpětně jsem třeba ráda, že jsem něco absolvovala, ale předem se ze všeho strašně stresuju. Myslím, že mám úzkostnou poruchu. A čím jsem starší, tím je to horší. Maminka to taky měla. Tu naprosto vykolejilo, když potkala ve městě bývalou kolegyní nebo když ji měli přijít odečítat plyn. Tehdy jsem to nechápala, teď tomu úplně rozumím. Jenže to nemůžu nikomu svěřit, připadala bych si jako blázen.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.5.2025 13:56:50)
Huso, hm, v takové míře, jakou popisuješ, už to zní opravdu extrémně.
To by asi opravdu málokdo chápal.
V naředěné formě to mám také, také jsem introvert, také mám ráda předvídatelnost situací a věci pod svou kontrolou.
Ale naprostá izolace by mi naopak způsobila depresivní stav. Svůj domov mám ráda, ale trávit tam veškerý čas sama se sebou, to bych si asi připadala jako již v hrobě. Potřebuji v životě vyváženost.
|
| TaJ |
|
(24.5.2025 14:22:50)
Ropucho, přesně, vyváženost...u mne to platí dvojnásob, v práci mám kolem sebe lidí opravdu víc, než dost, některé dny i několik stovek - a to jen přímo v práci, plus cesty MHD, nákupy apod...takže v soukromí vyhledávám co nejvíc klidu, samoty a co nejmenší společenské akce. Například dneska jsme si udělali s manželem sami výlet na úžasné místo - Maková hora, kousek od Příbrami. Byli jsme tam už v 9 ráno, úplně sami, cestou od auta nahoru k poutnímu kostelu jsme nikoho nepotkali, v kostele byla zrovna bohoslužba, na které bylo celých 5 lidí. Šli jsme se zatím projít okolo a po bohoslužbě jsme se vrátili a mohli jsme si ještě prohlédnout už prázdný kostel, chvíli na to ho pak zavřeli. Za celou dobu tam nikde nebylo ani živáčka, poseděli jsme pak ještě u kostela na lavičce a povídali si...nad námi střídavě sluníčko a černé mraky, mělo to tam skvělou atmosféru...pak jsme šli zase lesem dolů a opět jsme nepotkali nikoho. Naprosto skvělý výlet - pro mne ideální vyvážení toho, co mám přes týden v práci.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.5.2025 14:34:53)
TaJ, jojo, mám to velmi podobně. V práci jsem ráda mezi lidmi, užívám si i intenzivní komunikaci a interakci, ale pak potřebuji klid a samotu na dobití.
A ve volném čase vlastně také tak, někdy si užiji společnost a pak zase své poustevničení.
Děkuji za tip na Makovou horu, znám ledacos v okolí, ale tam jsem ještě nebyla! Bohoslužbu v devět ráno rozhodně nestihnu , ale někdy kolem večerního klekání by mohla být romantická procházka
|
| TaJ |
|
(24.5.2025 14:49:28)
Ropucho, my tam nejeli cíleně na bohoslužbu, vezli jsme ráno syna na metro, tak jsme rovnou pak pokračovali, máme to asi hodinku autem, vlastně jsem si podle stránek myslela, že bude ten kostel zavřený, ale líbilo se mi z fotek to místo, tak bych si to užila i se zavřeným kostelem. Tohle byla náhoda, kdybychom tam přijeli o půl hodiny později, tak už bychom se do kostela ani nepodívali. Večer tam musí být také pěkně, to jsme si zrovna říkali, podle světel okolo to bude večer asi i nasvícené. Jinak tam není vůbec nikde nic, takže ideální místo na rozjímání a klidnou procházku.
|
| TaJ |
|
(24.5.2025 14:53:44)
Vlastně ještě dole pod kopcem je malý hřbitůvek, moc pěkný, mne tahle místa vždycky nějak přitahují, doma ze mne mají vždycky legraci, že jakmile zahlédnu někde hřbitov, tak se tam chci jít podívat.
A jako bonus tady byla i fajn přístupová cesta, což je důležité pro manžela. Auto jsme nechali dole u hřbitova a nahoru je to něco přes půl kilometru pohodlnou úzkou asfaltkou lesem...a ke kostelu jen krátké schody se zábradlím, takže ideál
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.5.2025 15:03:29)
TaJ, jojo, já to pochopila, že jste natrefili náhodou.
Jen glosuji, že já se v devět ráno rozhodně nikde na výletě nevyskytnu
Rozumím, že tě přitahují klidná rozjímací místa.
V tvé práci jsi celý den mezi hemžícími se cizími lidmi, to musí být obzvlášť vyčerpávající. Když má člověk s lidmi bližší kontakt a něco konkrétního společně vytváří, dostane se mu i nějaká energie nazpět, ale obchodní centrum a hromadná doprava, to jsou velké vysávače.
|
| TaJ |
|
(24.5.2025 15:13:33)
Ropucho, chápu, my jsme zas spíš ranní typy, večer už máme rádi klid doma, ráno je to všude takové svěží, čerstvé, krásné světlo a hlavně obvykle nikde nikdo, než tam dorazí jiní lidé, tak my už jsme dávno pryč.
Jinak já si ten kontakt s lidmi v práci vlastně celkem užívám, někdy jsou to zajímavá setkání, zajímavé typy, člověk popovídá...ale v soukromí pak vyhledávám klid a samotu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Federika | 
|
(24.5.2025 13:17:39)
Mám ráda oslavy srazy, setkání všeho druhu
Pořádám velké rodinné oslavy, víkendové. Baví mě vymýšlet to, organizovat, máme každoročně vždycky zážitky. Všichni u nás spíš, což je trochu náročnější, hlavně teda pak všechno uklízet a prát.
přemýšlet, koho se dotknu-to si nedovedu představit. Všichni mě znají, jsem předvídatelná, nikoho se nedotýkám a když třeba nechtěně,tak by mi to řekli.
Ale kdybych nechtěla, nic bych neorganizovala.
|
|
|
|
| Monika |
|
(24.5.2025 12:18:42)
Vsak oslavit maturitu můžeš klidně jenom v ramci rodiny a jde treba zajit do restaurace není nutné chystat doma oslavu pro x lidí s grilovanim a domácími dorty a zivou hudbou?
|
|
| monam |
|
(24.5.2025 17:53:44)
"nejhorší pro mě jsou oslavy, které musím sama zorganizovat a zajistit na ně občerstvení a celou dobu té oslavy jsem za její průběh tak nějak zodpovědná."
tomu se snažím vyhýbat. Pro svoje děti jsem se asi dvakrát přemohla a uspořádala jim oslavu, když byly malé. Ale čím byly větší, tím větší oslavu žádaly a na to jsem neměla nervy. Nervují mě maličkosti, že někdo onemocní, nepřijde, děti budou smutné....
Svoje narozeniny jsem léta neslavila, až před pár lety moje děti pro mě uspořádaly oslavu a dokonce mi s pomocí babičky objednaly můj oblíbený dort. Od té doby tedy na své narozeniny objednávám také dort. Je to u nás trochu komplikovanější mužovým vztahem k těmto akcím (zajímavé je, že narozeniny kamarádů slaví, ale kvůli narozeninám svých dětí dělá uraženého).
|
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(21.5.2025 11:44:20)
Dostala jsem stříbrný náušnice.
Syn zlatou cihličku, jestli si to nepletu nebo minci.
|
| Stará husa |
|
(21.5.2025 12:11:44)
Já jsem dostala zlatý přívěsek, který jsem nikdy nenosila a za státnice zlatý náramek, který jsem taky nikdy neměla na sobě. Děti nedostaly nic, ani za maturitu, ani za státnice. Nějak jsme to neslavili.
Ale maturitu pokládám za životní předěl, přece jenom je to ukončení určité etapy života, klasické školy ve školních lavicích, mnozí pak už začnou chodit do práce, což je zásadní změna, studium na VŠ je taky něco úplně jiného.
Ale holt jsme neslaviči.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.5.2025 12:16:51)
Huso, proč jsi ty šperky nikdy nenosila?
Je to zajímavé, šperky jako dárky jsou tradice, přestože asi není výjimkou, že je pak lidé nepoužívají.
|
| Stará husa |
|
(21.5.2025 12:24:46)
Ropucho, já od 15 let nosím neustále ten stejný řetízek s měsíčním znamením a náramky nesnáším, vadí mi na ruce. Vůbec jsem o ty šperky nestála, ale maminka měla pocit, že musím dostat něco zlatého. A já jsem u dětí takovou chybu udělat nechtěla, darovat něco je proto, že se to dělá.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.5.2025 12:48:57)
Huso, jojo, já jsem s dárky tohoto typu také opatrná.
Od pubertálního věku dětí jsem jim přestala cokoliv sama vybírat, když jsem si všimla, že už začínám míjet jejich vkus.
Ale sama se vždy snažím nosit všechno, co dostanu.
Mám hromadu darovaných šperků, některé se mi líbí, některé méně, ale pro všechny se snažím najít alespoň občas příležitost. Bylo by mi líto vůči dárci, nechat je úplně ležet ladem.
|
| Muumi |
|
(21.5.2025 12:57:17)
Já jsem třeba ke křtu (v dospělosti) dostala dva řetízky s křížkem. Nosím jeden pořád, druhý jsem neměla ani jednou na sobě. Hlavně proto, že se bojím, že ho ztratím, neb je ten řetízek tenounký a zlatý (ale zas na co mít šperk, co člověk nenosí?). Tak nosím "obyčejný" stříbrný, ale zas je mi líto, že nenosím ten druhý:). Tak asi ten zlatý vyndám vždycky na výročí, na Vánoce a tak. Tady se ví všechno, jak byste to dělaly vy?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(21.5.2025 13:13:05)
Ty obzvlášť drahý a luxusní věci nosím na "zvláštní příležitosti". Takže ne třeba do práce nebo když jdu s vnukem na hřiště, ale do divadla nebo na ples. Nebo třeba na nějakou slavnostní večeři a tak.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.5.2025 13:20:57)
mám takhle zlatý řetízek z 24k zlata, s měsíčním znamením... naši mi ho koupili k prvním narozeninám v libyi a protože jsem byla moc malá, nosila ho moje mamka poprvé mi ho dala když jsem si šla pro občanku (slavnostní okamžik ), pak jsem jí ho zase "půjčila", protože mi k ní prostě patřil víc pak ho přestala nosit a já si ho vzala párkrát k nějaké slavnostní příležitosti, ale strašně jsem se bála, že ho ztratím... naposledy jsem ho měla na maminčin pohřeb... nevím, jestli ho někdy ještě vezmu, mám ho natolik spojený s ní, že vůbec nechci domyslet, že bych ho ztratila... ve skutečnosti vím, že ho ani nikomu dalšímu nepředám, jedině snad kdyby se mi narodila vnučka v blížencích
no a pak mám zlaté prstýnky od babičky k 18. narozeninám a od našich k 20. - nenosím je, mám je ve šperkovnici, pochybuju, že by je někdy někdo chtěl
popravdě ani zlaté šperky po mamince jsme si nevzaly... nějak neumím nosit zlato, nosím jen svůj zásnubní a snubní... jinak jedu v bižu, ta je mi bližší
|
| Monika |
|
(21.5.2025 14:08:52)
Rose, "popravdě ani zlaté šperky po mamince jsme si nevzaly" - a co se s nimi tedy stalo? Jinak tedy zlaté šperky podle mého vždycky v historii kromě funkce "ozdoby" (a možná i funkce "prstiže" pro muže, který mohl ženě takové šperky dát) plnily také funkci určitého zajištění ženy pro případ krizí, protože obvykle šly relativně lehce prodat. Případně lze tedy nechat zlato roztavit a nechat si udělat šperky dle vlastního vkusu
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.5.2025 14:18:44)
moniko, zatím se s nimi nestalo nic... leží někde u táty domy, asi pořád ve stejné šperkovnici... já vím, je to jen odložení rozhodnutí...
problém je, že pro mne mají opravdu mnohem větší citovou hodnotu než užitnou - nevím, jestli bych je dokázala prodat... a nechat předělat taky není řešení, jsou to i celkem hezké prstýnky a řetízky, v tom by problém nebyl, ale zlato nikdo z nás nenosí
|
| Monika |
|
(21.5.2025 14:44:13)
Rose, tak s nimi holt nemusíš dělat nic, zbydou pro tvé děti ... V případě šperků, které jsou malé, je to určitě jen minimální problém, na rozdíl od 20 ročníků leteckých časopisů, sbírky porcelánových sošek nebo sklepa plného starých kompotů a prázdních sklenic
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.5.2025 14:55:25)
moniko, zmínila jsem šperky, ale také nás čekají "hory" skla a porcelánu
hodně věcí jsme už protřídili při stěhování mých rodičů, ale spousta toho stejně zbývá... třeba nádherný porcelán po mé prababičce - je krásný, s fialkama, vždycky jsem ho milovala, ale doma nemám ani žádný "skleník" ani moc prostory k uložení...
no doufám, že to ještě dlouho nebudu muset řešit
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.5.2025 15:03:25)
"Případně lze tedy nechat zlato roztavit a nechat si udělat šperky dle vlastního vkusu"
Moji prarodiče si takto schovávali zlaté šperky a mince, aby měli materiál na umělé zuby
|
|
|
| Lei | 
|
(21.5.2025 14:41:55)
Rose, taky mám zlato v podobě šperků - ležáků, většinou tedy přívěsků. Nenosím zlato, nemám zlaté řetízky, takže ani ty přívěsky nejsou na čem nosit. A moje maminka dávala symbolicky i mým dětem k narozeninám odmalinka zlaté přívěsky, motivy vybírala tak, aby vždy nějak ladily k dítěti, nejdřív dětské (beruška, čtyřlístek aj.) pak dle momentálních zájmů (tenisová raketa, kolo...) - byla vlastně takovou předvojí Pandory . Teď mě napadá, že by se ty přívěsky daly nosit na nějakém náramku...
Dcera mě potěšila tím, že přesně mém věku začala nosit stříbrné šperky- po mně . Jen tedy uši nemá propíchnuté, takže všechny náušnice zatím leží ladem. Ale já šla na píchnutí uší taky kolem cca 14 let, takže to sedí.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.5.2025 14:59:37)
Muumi, dělala bych to přesně tak - zlatý řetízek na svátečnější příležitosti.
Zcela ti rozumím, že máš o drahý šperk strach, já mám také strach, protože při běžném nošení šperky ztrácím. Ztratila jsem i snubní prsten nebo šperk, který jsem dostala od muže za dceru... Nevím, jak se mi to daří 
Dcera naopak nosí svůj zlatý křížek denně už asi deset let, snad vůbec ho nesundavá, sportuje s ním, jezdí na tábory... prostě mladý aktivní člověk a křížek zůstává bez úhony. Obdivuhodné.
|
|
|
| kněžna Dragomirová | 
|
(6.9.2025 10:53:51)
mám ráda dostávat zlaté šperky, a nevadí mi, že je pak nenosím. Často věci ztrácím, a bylo by mi to pak líto. Takhle jsem kdysi ztratila jedny oblíbené náušnice, a pak mě štve, že ztratím něco třeba za desítku. Ráda si schraňuju šperky i po babičkách, i svoje, doma. Občas tu skříňku vytáhnu, povídám si s dcerou od koho je tenhle a ten, po kom je tenhle, prohlédnu, třeba na chvilku vyzkouším a uložím zpátky.
A je to finanční pojistka, kdyby se něco stalo.
Takže já je ráda dostávám, i když nenosím.
Něco jako když sbíráte třeba známky, ale po většinu času je máte zavřené v albu a nedíváte se na ně. Nenosím šperky, ale jsem ráda, že je mám.
|
|
|
|
| Stáňa * |
|
(21.5.2025 12:45:27)
Ropucho, já jsem za státnice dostala slíbený zlatý prsten, ať si sama vyberu, po státnicích mám cca 12 let, ještě jsem do toho klenotnictví nezašla. Ale vím, že kdykoliv můžu
|
|
|
| L+ 2m | 
|
(23.5.2025 18:02:01)
Já jsem dostala za maturitu hodinky s koženým řemínkem. Klasické, jednoduché, ale moc krásné. Hned jsem je začala nosit. Když jsem šla po roce a půl do hodinářství vyměnit baterku, viděla jsem tam úplně stejné a s hrůzou jsem zjistila jejich cenu. Tenkrát mě to rozbrečelo, protože jsme fakt tehdy moc peněz neměli, taťka byl v tu dobu už nemocný. Nosim je dodnes, už přes 20 let.
K osmnáctým narozeninám jsem dostala zlatý řetízek s křížkem. Ten nesundavam vůbec.
Myslím, že tohle jsou dárky trvalé hodnoty.
|
| Čumča. |
|
(23.5.2025 18:07:00)
že jo? tam jsou jedno aktuální módní trendy, bílé/žluté zlato - prostě ke člověku ta věc patří a tak ji nosí
byli jsme s přáteli jednou na dovolené, a kamarádka tam ztratila v moři náušnici od maminky - do konce dovolené s ní už nebyla řeč, jak z toho byla rozmrzelá Prý zkažená dovolená
|
| L+ 2m |
|
(23.5.2025 18:19:42)
Já jsem jednou ztratila a v zápětí našla zlatý prsten, taky dárek. Hned jsem si ho běžela zmenšit. A kamarádka si nechává náušnice u zlatníka nějak zamknout.
|
|
|
|
|
|
| L+ 2m |
|
(23.5.2025 18:12:20)
Stáňo, u nás teď také aktuální. Ještě tedy není úplně hotovo.
Já jsem momentálně bezradná. Měli jsme v plánu 2 letenky do Edinburghu nebo Stockholmu. Ale vzhledem k tomu, že je čerstvě po rozchodu, tuhle myšlenku pouštím. Ne, že by neměl s kým letět, ale radši to necháme. Auto si koupil za peníze z brigady, ntb jsme pořizovali v covidu, když začala online výuka a pořád slouží. Zlatou cihličku si pořídíl za první výplatu. Fakt vůbec nevim, ale určitě si něco zaslouží.
|
| Čumča. |
|
(23.5.2025 18:15:16)
ta letenka je dobrý nápad, když víš, že ta města chtěl vidět, koupila bych open ticket s platností až 12 měsíců
|
| L+ 2m |
|
(23.5.2025 18:27:58)
Zatím počkám, on právě se slečnou několikrát v nedávné době letěl. Abychom mu zbytečně nesypali sůl do rány. Možná později.
Má v plánu po maturitě pařbu na chatě. Chtěla jsem mu navařit guláš a nadělat chlebíčky. Jenže tento catering mu přislíbila babička. Tak mi vzala vítr z plachet.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.5.2025 18:20:58)
L+2m, já plánuji jít cestou peněz s tím, ať si za ně letí někam zaslouženě odpočinout. Kam chce, ať si splní nějaký sen.
Jestli si je schová pod polštář, propije je nebo koupí něco jiného, to už je mi jedno. Prostě dostane peněžní dar a ať si splní cokoliv, co chce, na co by si jinak musel napřed vydělat.
|
|
|
| Karkulína | 
|
(24.5.2025 14:24:56)
Maturitu za úspěch považuju, je to přece jen událost, "zkouška dospělosti". Syn odmaturoval tento týden, dokonce za samé jedničky, což jsem ani nečekala. Ano, mám z toho radost, ano, určitě to spolu oslavíme, ale o nějakém velkém daru jsem teda neuvažovala. Půjde na VŠ, tak mu přispěju na nový notebook. I tak pro mě budou jeho studia finančně náročná (jsem rozvedená, tatínek se zrovna nepředá) a vyhazovat ted tisíce za nějaký nákladný dar si nemůžu dovolit. Já jsem za maturitu nedostala vůbec nic, pokud si pamatuju, a ani mě nenapadlo, že by mi měli rodiče něco dávat. Odměnou mi bylo to, že mám ten stres konečně za sebou
|
| K_at |
|
(24.5.2025 15:14:28)
Karkulino, gratuluju. Ještě takové krásné známky.
|
| TaJ |
|
(24.5.2025 15:16:45)
Kat, Karkulíno, taky moc gratuluju, máte šikovné děti
|
| Karkulína |
|
(24.5.2025 15:21:34)
TaJ, děkuji, ty máš taky šikovného syna, čtu tvoje příspěvy, jak letos bojoval. At se mu daří
|
| TaJ |
|
(24.5.2025 17:08:14)
Karkulíno, taky moc děkuju, neměl to letos lehké a aktuálně ještě bojujeme, aby vůbec prolezl z elektrotechniky, tak doufám, že to nějak dopadne, zbytek předmětů je v pohodě, tak snad to nějak dáme.
|
| monam |
|
(24.5.2025 17:56:33)
U nás myslím, že na konci roku bude co slavit. Že jsme přežili! Dcera prvním rokem na střední škole si vede vcelku dobře, bude nějaká trojka, ale to neřeším. Ale druhá dcera v sekundě 8g dohnala realita, resp systematické kašlání na školu, tam nad známkami raději nepřemýšlím. A já jsem také už strašně unavená.
|
| TaJ |
|
(24.5.2025 20:05:27)
Monam, přesně tak i u nás, taky už jsme strašně unavení, jak syn, tak já a jsme rádi, že jsme ten rok tak nějak přežili, takže to určitě oslavíme. A doufám, že ten příští už bude víc v klidu.
|
|
| Federika |
|
(25.5.2025 12:04:46)
U nás prvák na gymplu asi dobrý, jen to vidím,že dcera pořád někde cestuje a asi překročí absence.Celkově hodně zvolnila, nic moc neřeší, známky má stejný, kupodivu, je spokojená.
A prvák jaderka asi víc než dobrý:- On je cvok
Ale jsem ráda,že já už se v tomhle smyslu asi dětí nadobro zbavila. Nic moc o jejich škole nevím, všechno si zařizujou samy, po mně chtějí jen peníze a toomladší teda ještě ty nablblý omluvenky, který nenávidím
|
| TaJ |
|
(25.5.2025 14:24:31)
Federiko, tak ty máš šikovný a samostatný děti, u nás je ta doba, kdy si bude zařizovat a řídit všechno sám, ještě asi někde v nedohlednu...a omluvenky jsou asi to nejmenší.
|
| monam |
|
(25.5.2025 20:55:18)
Někdy loni o prázdninách jsem nasadila metodu drsné matky a chci, aby děti maximum věcí vyřídily a zařídily samy. Jako, dost to kulhá. Nejschopněji se mi jeví nejmladší dítě, které teď končí pátou třídu. Dcery stále nenajdou v lednici jogurt. Posun je ovšem v tom, že já už ho nechodím hledat, ale nechám je hladovět.
|
| Federika |
|
(25.5.2025 21:50:48)
Monam, tak to jsem si zas jistá,že moje děti by nikdy dobrovolně nehladověly V ledničce se vždycky orientovaly líp než já, ošidit by se nenechaly Spíš většinou najdou i co najít nemají
U nás jde spíš o to, že už mi ani dcer neříká, kdy pojede do školy, jestli jí něco neodpadlo,co píšou, nepíšou, kdy přijede, kdy končí, kam jedou se školou, jaký mají akce, jestli něco potřebuje...Teda až na peníze
|
| monam |
|
(26.5.2025 12:59:03)
Tak nejstarší jogurt nenajde, ale už se taky párkrát stalo, že jsem okolo deváté večer nenašla doma já ji Nic neříká, to je stejné. O peníze si říká málo, ale říká, protože je potřebuje. Chápu to.
|
| Federika |
|
(26.5.2025 17:19:38)
Monam,
okolo deváté?
Ta moje -stejně stará-nepřijde v pátek nikdy domů, rovnou ze školy jde někam trajdat, s kamarádkama, tam většinou i přespí nebo přijede hodně pozdě v noci, uberem. O víkendu taky pořád program, závody kam už jezdí sama, koncerty, teď byla v Anglii, hned za dva dny jela na týden do Poreče...
Kdeže starý časy jsou...
|
| Stáňa * |
|
(26.5.2025 19:55:07)
Federiko, kolik ji je, 15? To takhle cestuje sama nebo se stejne staryma kamaradkama a vsechno si zarizuje a plati sama a pak ti jen rekne, nazdar, mami, zitra letim do Anglie?
Nejak to prekracuje moji nejspis omezenou predstavivost😀
|
| Federika |
|
(26.5.2025 19:58:46)
Stáňo,
před pár dny jí bylo 17
A tohle se stalo nějak ze dne na den, sama taky nechápu Do Anglie teda jela se školou, ale jinak s domlouvá s kamarádkama a tak. V létě pojede s kamarádkama sama do Itálie, všechno si organizujou samy. Pak s domlouvá s bráchou do New Yorku a z toho tak úplně radost nemám, protože ona předtím bude na kurzu v Berlíně a nestihne letět s ním, chce tam za ním přiletět sama.
A ne, v 15 takhle sama netrajdala.V 15 to byla moje malá holčička
|
|
| monam |
|
(26.5.2025 20:02:03)
Taky nějak chci vědět, kde jsou děti, Takže když v devět po někom není ani vidu ani slechu, pátrám. Dost by mě zaskočilo, kdyby mi řekla "jé sorry já ti to zapomněla říct, jsem v Londýně" :-D
|
| Federika |
|
(26.5.2025 20:10:12)
To zatím nedělá, zato syn tohle dělal s oblibou ještě dřív. Nejlepší bylo to Laponsko o svaťáku, to mi vyrazilo dech
Ae myslím,že časem to u ní bude stejný.
U nás opravdu v tohle velký obrat,začalo to nedávno. Prostě mě už nepotřebujou, jen na ty peníze Nejdřív jsem z toho byla trochu rozpačitá, ale najednou vidím,že to má svý velký výhody.
Já zase začala bejt volná!! Po dlouhých. a dlouhých letech
Nemusím si nic složitě plánovat dopředu, nemusím brát ohledy na jejich školu, tréninky, další záležitosti, můžu se rozhodnout a jet si někam sama, nemusím být přes noc doma.
Je to super pocit, vlastně
|
| monam |
|
(26.5.2025 20:46:55)
Ale už byl plnoletý, ne?
Mě se dcera obvykle ptá, zda někam může jít, což jí vždy odkývu, protože naši mě nikam nepouštěli a až stalkovali, čemuž se snažím vyhnout tím, že dovolím v podstatě vše. Ale obvykle taky zapomenu a pak se divím. A pak se také téměř nikdy nedomlouvám, kdy by děti měly přijít domů, protože je přece nebudu omezovat a pak je taky mohu vidět na mobilu. Takže když po deváté dovezu děti z tréninků apod a zjistím, že někdo chybí a aktuálně je na potvoru někde, kde nemá asi signál, trochu mě to znervózní.
Vím, jaké koniny jsem měla tendenci dělat já v podobném věku a taky vím, že ani moji stalkující rodiče tomu nedokázali nijak zabránit. Jen chci, aby všichni ve zdraví přežili (to moji rodiče chtěli také, ehm... jen volili špatné způsoby)
|
| Federika |
|
(26.5.2025 20:49:36)
Ne, jezdil, lítal.tak od 18...V necelých 18 už do Ameriky a tak,dál.Slavil tam svý 16.narozeniny. A lítal sám. Předtím prostě blízký země, divila jsem se tenkrát, že se může kdekoli sám ubytovat.Ale asi to není problém nikde.
|
|
| Federika |
|
(26.5.2025 20:52:45)
Ale jinak-kde je a býval syn, to jsem neřešila, stejně mi řekl jen co chtěl:)
U dcery bych ráda věděla, aspoň kde spí nebo jestli přijede domů. Ale vlastně mi může říct, co chce, neověřuju.
Manžel je z toho nervní, dost A je naštvanej, když mu řeknu, že já jsem trajdala od 14 a domů jsem přijížděl někdy až ráno. Mobily nebyly.
Prej byl ale jinej svět
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| monam |
|
(25.5.2025 20:56:17)
A absencemi máme také problém U některých předmětů je mi to i jedno, u jiných bych fakt nerada, aby došlo na dodatečné zkoušky
|
|
|
|
|
|
|
| Karkulína |
|
(24.5.2025 15:20:26)
Kat, děkuji, já jsem tvému maturantovi gratulovala před chvílí v diskuzi "Máme doma maturanta", ale nevím, jestli jsi to četla. Známky mého syna byly nad plán, vlastně mi bylo jedno, za kolik to bude, hlavně aby to bylo. Maturoval sice z předmětů, které ho bavily a šly mu, ale člověk nikdy neví...
|
| K_at |
|
(24.5.2025 18:47:39)
Karkulino, děkuji. Vím. Pardon. Neudržela jsem myšlenku.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)