| Černá kronika | 
 |
(16.3.2025 9:58:47)
15. března 1939 obsadila vojska fašistického Německa to, co zbylo z Československa - Čechy, Moravu a Slezsko.
Téměř nikdo v médiích si nezvpomněl. Zřejmě to není důležitý moment v dějinách naší země. Nebo se o tom nesmí psát či mluvit?
Chodí sem ještě Zufi?
|
| K_at |
|
(16.3.2025 10:07:30)
Děkuji za připomenutí. Myslím, že to převálcovalo turbulentní světové dění současných dnů.
Psát a mluvit se o tom samozřejmě smí a musí a může. A mělo by.
|
|
| Lada2 |
|
(16.3.2025 10:07:45)
Něco jsem zahlídla, spíše na X.
|
|
| Stará husa |
|
(16.3.2025 10:42:24)
Připomínám si to každý rok. Maminka mi o tom vyprávěla, jaká byla zima, chumelilo, lidem tekly slzy, hrozili pěstí. Říkala, jaká to byla strašná bezmoc. Mamince bylo tehdy čerstvě 16 let.
|
|
| máta | 
|
(16.3.2025 10:55:18)
Radiožurnál si vzpomněl. Mluvili o tom ve zprávách a měli i takovou menší reportáž, se záznamem a fotkami ze školní kroniky (snad to nepletu) z Mělníka.
|
| Vážný2 |
|
(16.3.2025 23:05:24)
Mně o tom hodně vyprávěla babička. A o Mnichovu.
Babička se nedlouho s dědou před válkou vzali. Měli v Berlíně malý krámek s konfekcí.
Ve stejný čas si jejich otčím vzal maminku dědy a odvezl ji do protektorátu, čímž ji zřejmě zachránil od Osvětimi. Protože ona byla míšenka 1. stupně v manželství s árijcem, tak ti šli do transportů později. Ale detaily už nevím. Maminka dědy se přestěhovala za ním do Prahy. A protože nevlastní praděda měl krejčovský salón v Praze s pobočkou v Berlíně, tak moc dobře věděl, jak fungují norimberské zákony. A tak udělal co mohl, aby prababičku ochránil. Babička z doby před válkou vyprávěla, jak jezdila s liškou na krku a tvářila se na celníky, že má záškrt a pašovala zboží na berlínskou pobočku. Zřejmě byla dost odvážné číslo.
Jenže jak se blížil Mnichov a tlak se zhoršoval, tak dědovi začali psát na krám Jude. (I když byl jen míšenec druhého stupně.) Také se jako občané ČSR museli každý týden hlásit na policii. A tak jim babiččiny rodiče, kteří měli v Berlíně lakýrnictví a truhlářství - továrničku na výrobu nábytku pro obchody na klíč a byli taky Češi (praděda předseda spolku České menšiny, prababička náčelnice ženské části Sokolu Berlín), tak jim řekli, že oni musí zůstat u živnosti, ale že krámek vyřeší, ať se seberou s tím nejnutnějším a odjedou do Čech.
Prý jeli jedním z posledních rychlíků, co mohl přejet hranice, než se hranice pro dopravu uzavřely kvůli mobilizaci. A jak babička smutně s černým humorem dodávala - ujela před Hitlerem a ten za půl roku přijel za ní.
Během války pan nejprve pracovala u tchána - dědova otčíma. Po jeho zatčení za podporu odboje a odeslání do KL Flossenbürg babičku z práce vyhodili, ale dědu tam ponechali, byl řadový krejčí, babička účetní. Firma dostala německou správu.
Babička otěhotněla a zůstala doma, ale narodilo se jí mrtvé miminko. Pak už ji jako ženě v domácnosti bez dětí hrozilo nasazení v říši, tak někdy během 1944 přijala místo v rozšiřované Luftschutzpolizei, protiletecké ochranné policii jako telefonistka, protože plynule mluvila oběma jazyky, psala na stroji a vůbec byla akční. Brzy byla vedoucí telefonistkou. (Asi zapřela že je snachou zrádce Říše.) No a z jejich bunkru se v roce 1945 stalo velitelství Bartoš, vojenské velitelství pražského povstání v Praze... 6 dní nedošla domů...
V době Mnichova v Berlíně zakázali české spolky a český Sokol. Praděda byl internován ve vězení, prababička s ním zůstala. Po Mnichovu ho ovšem propustili (Německo mělo ještě prvky právního státu), a krátce poté mu do firmy nasadili německého správce. Situace se paradoxně vznikem protektorátu vyřešila. Ale firmu takto vedl až do května 1945, kdy byla zničena dělostřelbou Rudé armády. Za války také na nádvoří firmy dopadla nevybuchlá puma. Po konci války se pak praděda a prababička z babiččiny strany přestěhovali do Čech.
Babičce i dědovi několikrát nabízeli říšské občanství, ale odmítli...
|
|
|
| Okolík | 
|
(16.3.2025 12:24:23)
Taky mě to překvapilo. Přitom paralela s děním na Ukrajině je zřejmá 
|
| Kočka z Brna |
|
(17.3.2025 0:34:14)
Na Ukrajině bylo výročí včera, 3 roky od svržení bomby na mariupolské divadlo. Vzpomínám si, co jsem ten den dělala a cítila. Myslela jsem si tehdy, že toto je dno, že hlouběji už klesnout nejde.
|
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(16.3.2025 12:26:57)
Je to připomenutí toho, že z ustupování agresorovi nic dobrého nevzejde.
|
|
| LenkaMad | 
|
(16.3.2025 18:11:11)
V Deníku byl článek o Czajankových kasárnách v Místku. 14. 3. 1939 tam došlo k jedinému ozbrojenému boji mezi československými a německými vojáky. Někteří němečtí vojáci tam zůstali i pohřbeni.
|
|
| Zufi. | 
|
(16.3.2025 18:19:21)
Ale chodí, ale minimálně.
|
| Černá kronika |
|
(17.3.2025 5:48:22)
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(16.3.2025 20:04:51)
Mluvit se o tom určitě smí. A nějaký pořad k výročí jsem viděla, např. Hledání ztraceného času
|
|
| Fiba71 | 
|
(17.3.2025 8:23:36)
Já o tom slyšela a četla dost.
Neustále to na mě "odněkud" vyskakovalo.
V současnosti je ti spíš nabízeno to co sleduješ o co se zajímáš takže bych řekla, že to spíš bude okruhem tvého zájmu....
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)