| Liaa | 
 |
(16.2.2023 9:58:02)
Když mi byly asi dva roky, tragicky umřel můj strejda, tátův mladší brácha. Zabil se na motorce, bylo mu teprve dvacet.
A když před rokem a půl umřel (v sedmdesáti) můj táta, našla jsem v jeho věcech krabici s upomínkami na toho bráchu. Předpokládám, že si je nechala babička, která se z jeho smrti nikdy nevzpamatovala a nedokázala je vyhodit. A po její smrti si ty věci k sobě vzal táta. Přežily s ním minimálně troje stěhování. Teď je tu mám a nevím, co s nimi. Aby bylo jasno, jsou to věci typu diplom pro nejlepšího táborníka, rybářský diplom... Ani jsem to všechno nedokázala projít. Otázka zní: Co byste s nimi udělali vy? Připadá mi nejrozumnější to vyhodit (možná předtím nafotit?), ale nějak mi v tom brání vědomí, že to bylo pro tátu důležité. Samozřejmě se nabízí možnost nechat to všechno v krabici, není zas tak velká. V tom mi zase brání představa, jak za x let musejí stejnou otázku řešit moje děti, připadá mi, že v tom případě akorát přehodím svoji nerozhodnost na ně. Vlastně to vůbec nechci řešit, mám tady k probrání ještě hromadu dalších krabic a mám z nich strach (tátova smrt byla sebevražda, dosud jsem se s ní nevyrovnala a možná se s ní nevyrovnám nikdy). Prostě si absolutně nevím rady. Díky za názory.
|
| babi_ | 
|
(16.2.2023 10:09:53)
Odložila bych to, a probrala třeba za rok, až bych měla více sil. Možná jsou tam nějaké rodinné fotky citově cenné, či jiná zajímavost. Nevyhazovala bych to bez prohlédnutí každého papíru - věci.
|
|
| Gábi_Smolíková | 
|
(16.2.2023 10:13:17)
vyhodila bych. Máme takhle doma spoustu artefaktů pod rodinných příslušnících z manželovy strany a mně to hrozně vadí. Uložit si pár osobních předmětů/vzpomínek na důležité předky chápu, ale mít doma všechna foto alba po tetě?
Pro tvého tátu byla krabice důležitá, ale s jeho smrtí to končí. Ty si ponech jen to, co chceš mít ty.
|
|
| angrešt |
|
(16.2.2023 10:14:45)
Liaa  Je těžké radit, protože nevím, jaké svoje vlastní (ne jen ty u jiných předpokládané) emoce přesně ty s touhle krabicí propojuješ. Za mě bych tohle rozhodnutí v tuhle chvíli prostě odložila. Není potřeba to rozhodnout teď. Dokonce, kdyby na to přišlo, nejsi povinna to definitivně rozhodnout nikdy, pokud Ti představa, že to rozhodovat nemusíš, přinese úlevu. Nebo třeba jednou Ti naopak přinese úlevu to probrat, kdoví.
Určitě je možné teď třídit mnohem míň emočně zatížené věci, jako, co já vím prošlé potraviny, drogerii, staré časopisy nebo tak něco. A tím zmenšovat množství věcí k protřídění co nejmíň bolavě.
|
|
| Alena |
|
(16.2.2023 10:18:21)
"Vlastně to vůbec nechci řešit, " tak to neres. Nech krabici ve skrini a hotovo, vubec nic s ni delat nemusis. Rozhodnes se za rok, za dva anebo vubec (nikdo ani tve deti tim neutrpi).
|
|
| LadyP | 
|
(16.2.2023 10:21:16)
Zatím bych to nechala, pokud nejsi schopná to téměř bez váhání vyhodit, tak bych se tím netrápila.
|
|
| Koníček mořský | 
|
(16.2.2023 10:26:01)
Já bych to vyhodila. Dokonce bez výčitek svědomí. Ke strejdovi jsi vztah neměla, vlastně jsi ho neznala. Tvůj táta k němu vztah měl, tak si něco na památku nechal, ale bylo to důležité pro něj, pro tebe už ne.
Bohužel všechno jednou končí, je to tu na Zemi tak zařízené a je dobré to přijmout a srovnat se s tím. Občas se člověk musí s něčím rozloučit, v tu chvíli i své trochu zatvrdit, vybrat si, co je pro něj důležité a podstatné...
Mně máma dala fotky naší rodiny, svoje, babičky, bráchů, když byli malí.., abych je spálila v kotli. Něco jsme si samozřejmě nechali, ale ten pocit, když bráškův dětský obličej hořel v plamenech...
Už jsem v životě vyházela hodně památečních věcí, nechala jsem si jenom zlomky, jinak bych byla zavalena věcmi a "památkami". Jo trošku to bolelo, ale už je to pryč, jako bude jednou pryč všechno.
Když si vezmeš, na kolik generací máš doma nějakou památku ...? Hodně sil
|
|
| Stará husa |
|
(16.2.2023 10:26:05)
Pokud to nepřekáží, nechala bych to být. Po tvé smrti to děti pravděpodobně vyhodí, protože to pro ně nebude mít žádnou citovou hodnotu, ale to tobě může být jedno. Není to nic, čím bys je nějak neúměrně zatěžovala.
|
|
| Termix | 
|
(16.2.2023 10:35:34)
Před pár lety jsme koupili nemovitost s komplet vybavením. Tuny krámú. Příbuzní se tím nechtěli zabývat a pro nás to bylo jednodušší, protože žádné citové pouto k těm věcem nebylo. Když to necháš být, bude to pro tvé děti jednodušší vyhodit. To citové pouto bude menší. Nechala bych to na později.
|
| Koníček mořský |
|
(16.2.2023 10:39:48)
Už jsem párkrát vyhazovala věci po lidech, ke kterým jsem neměla žádný vztah, a stejně to bylo smutný. Ty věci jsou prostě spojený se životem někoho.
Člověk se musí zatvrdit a záleží jen na něm zda a v jakou chvíli je toho schopen. Smutný to bude vždycky. Když se to vyhodí a člověk si nedělá nějaký zbytečný výčitky, zapomene a je to rychlý a krátký řešení.
Myslím, že v inkriminovaném případě už se čas rodinných upomínek naplnil.
|
|
| Liaa |
|
(16.2.2023 10:44:17)
Díky všem. Pomáháte mi utřídit si myšlenky. Už jsem v tom byla hrozně zacyklená.
Já se právě bojím, že nechat to "na později" znamená nechat to na nikdy. Znám se. A na jednu stranu bych měla hrozně ráda "aspoň" v tomto čistý stůl, protože řada jiných, bolestných věcí, se vleče a povleče asi jetě dlouho a konec je v nedohlednu. A na druhou stranu jsem zbabělec, který se s tím potýkat nechce. Ach jo.
|
| angrešt |
|
(16.2.2023 10:48:57)
Lioo, nezbabělost a vyhazování jsou dvě úplně odlišné disciplíny. Odvaha je přemožení strachu, které má nějaký dobrý smysl, přemožneí vlastního strachu, které někomu pomůže, prospěje... Má vyhození téhle krabice nějaký dobrý smysl pro někoho? Samozřejmě včetně Tebe? Jestli jo, tak její vyhození možná určitým aktem odvahy být může. Ale jestli ne...tak je to vážně jedno. Je to prostě jen krabice, která prostě jen je. S Tvým charakterem nemá krabice do činění vůbec nic
|
| Koníček mořský |
|
(16.2.2023 10:53:39)
S charakterem jistě ne, ale se vztahem k otci a k jeho smrti možná jo. Třeba je tam něco neuzavřeného, bolestného a na krabici, která prostě jen je, není dost sil a prostá krabice může být ztělesněním něčeho úplně jiného než jen krabice. Může to být výčitka, špatné svědomí, slabost, něco co se neudělalo a udělat se mělo...
Třeba když se sebere odvaha k vyhození jenkrabice, najde se odvaha k jiným věcem. Já bych krabici vyhodila, svůj účel splnila a teď je to jen krabice s otazníkem. Na jaře se vyhazuje Morana, je čas vyhodit jenkrabici.
Ale je to Lio na tobě a na tom, co chceš ty. A omlouvám se za psychorozbor.
|
| Liaa |
|
(16.2.2023 11:07:35)
"Může to být výčitka, špatné svědomí, slabost, něco co se neudělalo a udělat se mělo..."
No jasně, výčitky tam určitě jsou, že jsem věděla, že na tom není psychicky dobře, a neudělala jsem dost, abych sebevraždě zabránila.
|
| Wiedu | 
|
(16.2.2023 11:09:36)
může tam být nějaké pozitivní tajemství, nechala bych to prohlédnout partnerem nebo kamarádkou
|
|
| Wiedu |
|
(16.2.2023 11:10:55)
Nebo tam mohou být lékařské zprávy, které mohou být důležité pro tebe nebo pro tvé děti.
|
|
| ...j.a.s... |
|
(16.2.2023 16:41:13)
Krabici může projít tvůj muž, nebo děti? Já bych ji určitě časem prošla. Co když je tam nějaká hezká fotka, která ti může hezky připomenout jak tvého tátu, tak i jeho batra, který pro něj byl důležitý. Třeba ti časem bude hezky z toho, že si stejně jako tvůj otec nikdy úplně nezapomněla na strýce. Diplomy z plavání bych teda vyhodila, fotky už o dost míň. Pokud by ses chtěla zbavit fotek, aniž bys je házela do popelnic, pak je můžeš někomu nabídnout přes net. Lidé staré fotky sbírají. Zní to divně, ale i z toho lze mít hezký pocit, že ty fotky jsou pro někoho jiného důležité, že ještě mají využití.
|
|
|
|
| Liaa |
|
(16.2.2023 11:06:50)
Angrešte.
Asi by to význam mělo, pro můj pocit, že aspoň někde jsem udělala tlustou čáru, aspoň něco bylo dokončeno, uzavřeno. Nevím.
|
| angrešt |
|
(16.2.2023 11:20:58)
Lioo, tak jestli máš pocit, že by pro Tebe mohla být právě tahle krabice nějakým způsobem terapeutická, ale vlastně si tím nejsi jista - tak co s ní udělat pokus? Buď čistě myšlenkovej, kdy si v sobě naplno představíš žes ji vyhodila, a prohlídneš si, jaký pocity Ti to vytvořilo. Nebo, pokud tohle nestačí, tak požádat někoh doma, aby krabici schoval někam, kde o ní nebudešvědět. A jak Ti bude, když ztratíš možnost libovolného přítupu k obsahu krabice.
Těžko říct, no, fakt nevím, kolik se Ti toho koncentruje přímo to TÝHLE krabice, kolik toho jen náhodou zrovna probudila a stejně to mohla probudit jiná krabice... fakt těžký.
A jo, zabránění sebevraždě, pocity viny... tohle už pro mě není na veřejnou diskusi, mám v tom sice odlišné, ale taky osobní věci. kdytak klidně napiš sokromě :)
|
| Liaa |
|
(16.2.2023 12:12:26)
Díky. Napíšu.
|
|
|
|
|
|
|
| susu. |
|
(16.2.2023 10:39:08)
Já jsem trochu typ kronikář, takže skutečně píšu svou kroniku, mám staré kroniky po některých předcích a tyto věci tam přidávám. V aktuální verzi šanon se diplomy dají dát do euro obalu (nebo přímo proděrovat) a přidat do pořadače i s popisem o co jde - diplom po strýci, co havaroval na motorce.
|
|
| Vranice | 
|
(16.2.2023 10:42:19)
A není v širší rodině mezi tátovými bratranci, sestřenicemi někdo, kdo by o ty věci stál? Staré fotky se hodí, pokud by chtěl někdo z rodiny dělat rodokmen, třeba i v budoucnu.
Vyklízela jsem nemovitost po rodičích a po tetě. Něco jsem si nechala, něco jsem nafotila, naskenovala a vyhodila, některé fotky jsem poslala dál po širší rodině, když byl zájem.
|
| Liaa |
|
(16.2.2023 11:05:32)
Tátova starší sestra dosud žije, ale má počínajícího Alzheimera. Moje sestřenice a bratranec by to ale zajímat mohlo. O tátových bratrancích a sestřenicích nic nevím, nikdy se o žádných nemluvilo - což je, jak si teď uvědomuju, zvláštní, protože oba jeho rodiče byli z hodně dětí, bratranci a sestřenice tedy existovat museli. Že by se vůbec nestýkali? Divné.
|
| Vranice |
|
(16.2.2023 11:46:59)
"Tátova starší sestra dosud žije, ale má počínajícího Alzheimera."
Když je to jen začínající Alzheimer, možná by ty věci u tety probudily nějaké vzpomínky.
Nevím, jak jste jako širší rodina v kontaktu, co uspořádat nějaké rodinné posezení u kafe nad starými fotkami a dokumenty? Mnoho věcí by se vyjasnilo a možná by si někdo ty věci vzal k sobě. Anebo by odsouhlasili, že se to může vyhodit. Případně spálit=poslat za zesnulými do nebe.
|
| Liaa |
|
(16.2.2023 12:14:59)
Po smrti prarodičů si ty věci vzal táta, což znamená, že je teta nechtěla, ale máš pravdu, že teď by to mohlo být jiné, takhle jsem o tom neuvažovala, díky.
|
| 77kraska |
|
(16.2.2023 12:38:10)
Liaa, jak jsme nedavno diskutovaly o tech spoluvlastnickych podilech na nemovitostech...my jsme vcera meli elektronickou drazbu te jedne ctvrtiny nasi chalupy, kde se pribuzna dostala do dluhu a mela na svou ctvrtinu exekuci...drazbu jsme nastesti vyhrali, ani to nebylo za nejake nesmyslne penize, meli jsme stesti...ted cekame, jestli nekdo z verejnosti nenabidne vic nez my, o 25%, pokud ne, tak zaplatime a budeme zapsani do katastru....pokud by nekdo nabidl, tak jeste muzeme dorovnat
neni nad ten pocit mit zase jednu vec starou vec vyrizenou
byli jsme ve spoluvlastnictvi skoro 13 let, ted se to konecne vyresilo, smirne by to nikdy neslo
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(16.2.2023 12:59:56)
Tak to je super! Máš o starost míň.
|
|
| Liaa |
|
(16.2.2023 13:07:56)
Gratuuji, Sedmi, U nástroje se to asi ještě těch 13 let potáhne.
|
| 77kraska |
|
(16.2.2023 13:36:38)
Liaa, diky, jeste nejsem zapsana v katastru, tak se neraduji
ale jestli to vyjde, otevru si po letech flasku, asi vajecnaku
ted uz budu moct tu chalupu pronajimat dokonce
|
|
|
| 77kraska |
|
(17.2.2023 11:21:08)
Juilliet, diky, mela jsem nervy asi deset mesicu, kdy se to resi
ale chodila jsem ted mesic po elektronickych drazbach, tak jsem videla, ze lidi koupi proste vsechno, a za strasne penize, i podily na rozpadlych garazich a rozpadlych chatach, nejcasteji je to boj mezi spoluvlastniky a cizimi draziteli
je kolem toho cely byznys a toci se v tom velke penize...vzdyt jen kazdy drazitel musi slozit drazebni jistotu o desitkach nebo stovkach tisic
|
| Buřt |
|
(17.2.2023 12:28:59)
Sedmi, a jak to vlastne funguje, ten byznys s temi podily ? Vydrazim treba ctvrtinu nemovitosti a pak co ? Sikanuju zbyvajici majitele, az je donutim mi to prodat ? To neni tak jednoduche, ne ?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.2.2023 20:49:30)
Spíš šponuje cenu, aby z toho většinovýho vlastnika vyrazil co nejvíc peněz.
|
|
|
|
| *Hany | 
|
(17.2.2023 12:22:58)
"Však taky, kdo by cizí kupoval čtvrtinový podíl na nějaké chalupě"
Mně chodí nabídky soustavně. Asi pak vyštípají ty další majitele.
|
|
|
|
|
|
|
|
. Občas přemýšlím o tom, že ho raději rozbiju, až budu muset zmenšit životní prostor, než bych ho prodala 
. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)