| Anthea | 
 |
(23.1.2023 20:19:33)
Ja byla driv hodne výkonnostní typ, myslela jsem si ze musim všechno vydrit a vyvzdorovat na osudu. Poslední dobou se presvedcuju, ze je kolikrát lepší nechat veci plynout, ze k nim dojde až v ten pravý čas.
|
| Hatata |
|
(23.1.2023 20:29:21)
Já si přeju. Nejsem výkonnostní typ. Nemám ani píli, ani výdrž. Ale když si něco přeji, žádám vesmír/Boha (jak kdo chce) o ukázání cesty. A pak si přeji, abych to zvládla a vždy to nějak dopadne a takhle se zdárně proplacávám životem vpřed. Jsou situace a výzvy, které se přede mnou objevují a já se jich pak chopím. 
|
|
| Monika |
|
(23.1.2023 20:32:08)
No, můj názor je, že jsou věci, kde je vhodné až nezbytné se posnažit (což asi začíná předsevzetím) a pak takové, kde snaha nestačí, musí se k tomu přidat i nějaké vnější okolnosti. Pokud chci zhubnout, zlepšit kondici nebo třeba se zbavit nějaké závislosti, tak "necháním plynout" na to spíš nedojde (pokud vynechám variantu zhubnutí v důsledku hnusné nemoci). Pokud chci najít životního partnera nebo vyhrát v loterii, tak to bude spíš ten případ "nechat plynout" (ovšem je samozřejmě třeba si alespoň vsadit/někam chodit mezi lidi). Pak jsou asi přání, kde je třeba většinou oboje - něco aktivně řešit, ale i mít štěstí - třeba při hledání lepší práce, bydlení ...
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(23.1.2023 20:32:31)
Nechávám věci plynout. Jsem salámista.
|
|
| Federika | 
|
(23.1.2023 20:49:53)
Vyvzdorovat na osudu úplně ne. Ale kdykoli si řeknu, že něco fakt chci, tak po tom jdu. A pak záleží na tom, jak moc to chci, většinou to dotáhnu. Anebo zjistím, že to tak moc zase nechci
|
| lela, rosa, niki | 
|
(23.1.2023 21:05:23)
Tak já myslím, že štěstí přeje připraveným. To znamená, nelámat nic přes koleno, na druhou stranu dělat co je v silách a pak to buď přijde a mělo to tak být nebo ne.
Takto se nám to stalo s kpoupí domu a pořízením psa i smojí prací. V púodstatě mi to spadlo do klína, ale byla jsem připravená. Ale netlačila jsem na pilu - to pak nic nevyjde...
|
|
| TaJ | 
|
(23.1.2023 21:53:31)
Federiko, mám to dost podobně. Celkově spíš nechávám věci plynout. Ale když něco fakt chci, tak za tím jdu...a někdy se stane, že ať dělám, co dělám, tak to stejně pořád nevychází...to si potom řeknu, že to tak asi mělo prostě být a nechám to plynout. Někdy to nakonec přijde, třeba později, nebo jinak...no a někdy ne a obvykle mezitím zjistím, že jsem to vlastně ani tak moc nechtěla.
|
| Federika |
|
(23.1.2023 21:56:48)
TaJ,
já to mám tak, že ne ani, že by to nevycházelo, ale nějak mi to nestojí za to, abych se přetrhla  a pak tedy uznám, že to vlastně ani moc nechci.
|
| TaJ |
|
(23.1.2023 22:03:21)
Federiko, jasně, tak přetrhnout se obvykle nehodlám pro nic...ale někdy se prostě stane, že ať se snažím sebevíc, tak mi pořád "něco shůry" do toho zasahuje událostmi, které nemůžu ovlivnit, takže potom dojdu k tomu, že to prostě tak nemělo být a snažit se přestanu...
|
| Federika |
|
(23.1.2023 22:09:23)
U mně je to akt o míře motivace, dokážu se kousnout a přetrhnout se, vůbec to ani necítím,že se přetrhávám , protože to tak strašně chci, že mě to pak i baví.
Ale musím říct,že s postupujícím věkem mám tyhle fáze čím dál méně častěji
|
|
|
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(23.1.2023 21:10:56)
Strašně chci rekonstruovat koupelnu. Bude to stát přes 200 tisíc.
Ale všichni řemeslíci, co tu byli, říkají nejdřív na podzim, spíš v zimě.
Takže to asi nechám plynout do podzimu
A teď vážně, pokud chci něco, co můžu ovlivnit sama, tak za tím jdu. Až na hubnutí, to mi moc nejde.
|
| Federika |
|
(23.1.2023 21:15:00)
Jo, potřebuju tři koupelny. A manžel nechtěl před Vánoci,že to nestihnu a že bude všude bordel.
Ale už mám dlaždičky a příští týden jedu vybírat zařizovací předměty, do března to bude.
Takže jo, většinou to není nikdy na načas a něco se i táhne.
Na hubnutí potřebuju motivaci a musím bejt v pohodě.
|
| Monika |
|
(23.1.2023 21:19:48)
No, tak rekonstrukce koupelny by teoreticky mělo být něco, kde by se člověk měl snažit, protože samotným plynutím času se těžko něco stane. Ale já třeba zrovna toto bohužel zatím plynout nechávám, protože vnější okolností je tu můj manžel, se kterým je to komplikované. Ale dá se věřit, že jednou nazná, že TEĎ je správná příležitost 
|
| Federika |
|
(23.1.2023 21:22:03)
To by můj manžel nikdy nenaznal
Dokonce an kdyby se musel polévat ve škopku studenou vodou a splachovat dešťovkou ze sudu
|
| Monika |
|
(23.1.2023 21:35:53)
Federiko, můj manžel se poslední dobou dost věnuje otužování, takže studená voda ze škopku by ho možná taky nemotivovala. U něj je třeba čekat na "výhodnou nabídku". Momentálně čeká, že lidem dojdou peníze, řemeslníci nebudou mít zakázky a budou rádi i za naši koupelnu a 1) zlevní, 2) udělají to rychle ... No, uvídíme. Momentálně jsem v situaci, kdy nám novou koupelnu nabídli už dva "známí" (přesněji známí mých kamarádek), ovšem ta známost by se snad mohla projevit maximálně v tom, že by snad neopustili rozkopanou koupelnu, v ceně asi ne. Ale plyne to dobrým směrem, možná bych se teď mohla trochu posnažit a vyžádat si nějaké rozpočty 
|
| Federika |
|
(23.1.2023 21:40:41)
Moniko,
u nás je to tak, že on tyhle věci vůbec neřeší, nikdy. Já rozhodnu já naplánuju, já zařídím. On maximálně nadává, když je tím nějak omezenej
|
| Monika |
|
(23.1.2023 21:56:23)
Federiko, to je ta lepší varianta. Můj manžel mě případně taky nechá plánovat (a zdá se, že nemá žádné námitky), ale když má dojít na finální rozhodnutí, tak se do toho "vloží" a to tak, že z toho nakonec nic není. Tedy pokud jde o menší akci (např. nákup spotřebiče, který se porouchal), tak prostě přeplánuje moje plány, ale výsledkem je, že spotřebič máme (já obvykle na svém výběru nelpím, je mi jen líto toho času, co jsem tomu věnovala). Pokud jde o větší věc, skončí to ve ztracenu a je já už jsem natolik poučena (traumatizována?), že už se sama do toho plánování těžko nutím ... Kdybych byla sama, mám naplánováno a rozhodnuto za chvíli. Otázka je, jestli bych na to měla peníze
|
| Federika |
|
(23.1.2023 21:58:33)
Moniko,
ono to tak vypadá, ale byly časy, kdy mě to hodně štvalo.A se závistí jsou koukala na páry, jak spolu vybírají nábytek, dlaždičky...
Já to nikdy nezažila.
Vždycky přišel do hotovýho a nikdy ho ani to plánování a vybírání nebavilo.
|
|
| Zasjaj. | 
|
(23.1.2023 23:33:18)
Moniko, doslova tak, oběhám, vyměřím, vyhledám a nakonec se do toho muž vloží  Takhle jsme jeli včera pro koberec a přijeli bez něj. Aspoň jsme se shodli, že bez koberce to bude lepší.
|
|
|
|
|
|
|
| Stáňa * |
|
(24.1.2023 7:02:59)
Koukám, že nás je tu víc, co řeší koupelnu. My budeme vyměňovat i vodovodni trubky, pokládat podlahové topení, překopavat odpady, odkládat část sádrokartonem. Prý práce na měsíc.
Máme to vymyšlené, obklady a dlažbu vybranou, ale nejsou řemeslníci. Tedy jsou, ale nejdřív na podzim.
Iz tu byli dva, dva ještě přijdou, cena plus minus stejná, ale ne dřív než na podzim.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(24.1.2023 7:07:46)
My rekonstruujeme celý byt, koupelna už je, firmu máme, naštěstí v tom nebydlíme.
|
|
| 77kraska |
|
(24.1.2023 8:40:51)
Stano, ja naopak mam remeslnika, ale planovanou rekonstrukci ted delat nebudu, protoze mam jine starosti :-(
|
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(23.1.2023 21:22:29)
Hubnutí mi taky nejde. Snadno se hecnu k duševní činnosti, ale blbě k pohybu. Ještě tak k úklidu nebo k zahradě, kde vidím výsledek, ale ke sportu blbě, pokud to není nějaká společenská záležitost.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(23.1.2023 21:35:32)
Půlko, tak to mám naopak, obtížněji se hecuji k duševní činnosti.
K pohybu se vlastně vůbec hecovat nemusím, to je pro mě relax.
Před duševní činností dostane přednost cokoliv, i domácí práce.
Když jsem studovala, měla jsem nádherně uklizeno
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(23.1.2023 21:14:28)
Já vlastně nemám žádná přání ani cíle. Nechávám se vláčet osudem a on ten život nějak dopadne.
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.1.2023 21:41:34)
"Nechávám se vláčet osudem a on ten život nějak dopadne."
Představa vláčenosti mě děsí, takový přístup bych neuměla.
Nepotřebuji za každou cenu něco neustále tlačit silou, ale mám ráda pocit otěží ve vlastních rukách.
Samozřejmě ve svém věku už také vím, že "Člověk míní, Pan Bůh mění", ale pořád se snažím svůj život aktivně směrovat.
|
| Stará husa |
|
(23.1.2023 22:55:56)
Ropucho, já si nepamatuju, že bych někdy něco tak strašně moc chtěla, aby mi stalo za to se kvůli tomu nějak namáhat. Snad přijímačky na gympl, maturita a státnice. V práci nikdy. O majetek jsem nikdy nestála, žádné baráky, chalupy, auta, nic. Chtěla jsem mít kde bydlet a aby mě odtamtud nikdo nemohl vyhodit. Nepotřebuju mít úžasně zařízený byt, krásné oblečení, šperky, cokoliv. Nechtěla jsem nikdy ani být bohatá, jen mít tolik peněz, abych mohla pohodlně žít. Nepotřebuju cestovat do Japonska nebo na Maledivy, nestojím o to. Kdysi jsem chtěla být štíhlá, teď už mi stačí, když mi tělo bude fungovat. Ale nic pro to nedělám, nechávám to osudu. Neumím se pro nic nadchnout, nejradši jen tak v poklidu proplouvám životem. Nechci se snažit. Chci mít klid a pokoj.
|
| 77kraska |
|
(23.1.2023 23:10:32)
Huso, ja jsem se treba strasne chtela naucit anglicky, tak jsem cele noci koukala na CNN a po praci chodila 4krat tydne na kursy anglictiny...porad jsem nosila sesity se slovicky a vsude jsem se je ucila...na zacatku 90. let....taky jsem si vzala v praci neplacene volno cely mesic, abych mohla chodit na kursy anglictiny kazdy den dopoledne s americkymi studenty, to bylo hned v roce 1990 v lete, jeden mesic jsem tomu dala z dovolene a druhy mesic neplacene volno....to jsem proste "mega" chtela a udelala jsem pro to vsechno
to byl asi nejcistsi pripad toho, ze jsem neco strasne chtela a vsechno pro to udelala....a nastesti jsem to mela pod svou kontrolou, ze jsem se tomu mohla venovat a zalezelo to jen na mne
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(23.1.2023 23:34:37)
Strašně jsem chtěla vystupovat se sborem, jako nováček, ostatní už všechno asi tak 30 let uměli, tak jsem se vsechno sama doučila, věnovala jsem tomu hodně času a povedlo se.
Maturita totéž, týden v kuse jsem se fakt jen učila, abych pak mohla jít do práce a pryč z domova, silná motivace.
|
| Zasjaj. |
|
(23.1.2023 23:41:18)
Evelyn To ti závidím. Taky bych chtěla, šle komu není shůry dáno, tak se nenaučí.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(23.1.2023 23:54:52)
Zasja, já jsem se ke zpěvu vrátila v 52 letech, s dětma bych to nezvládla, zvlášť před Vanocema jsme měli za prosinec 9 koncertů, to by nešlo, a docela dobry🙂
|
|
|
| Marika Letní | 
|
(24.1.2023 5:50:29)
“Maturita totéž, týden v kuse jsem se fakt jen učila, abych pak mohla jít do práce a pryč z domova, silná motivace.”
Já nikam do práce ani z doma nešla ani nechtěla. Taky jsem se učila týden na maturitu. Nějak mi není jasné co je na tom? 
Naopak jsem byla lajdák co to nechal na poslední chvíli. 😉 Byli i někteří zodpovědní co se připravovali soustavně od března. Chtěli samý.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.1.2023 7:01:46)
Taky jsem byla lajdak, učení jsem jinak moc nedala, ale tady jsem poprvé pořádně zabrala, byla jsem s MM na chatě v lese, bez lidí, bez televize, vstávala na budíka, dopoledne učení, odpoledne opakování, MM to uměl líp, než já  , nakupoval a chystal 5x denně jídlo, vlastně je to jeho zásluha.
|
|
| Stará husa |
|
(24.1.2023 9:56:35)
Mariko, já jsem se na maturitu připravovala postupně od Vánoc. Ve svatáku jsem už jen opakovala. A samé jedničky jsem měla, ale nebylo to cílem, jen jsem chtěla odmaturovat dobře, abych se nemusela před komisí stydět.
|
|
|
|
| Marika Letní |
|
(24.1.2023 5:43:38)
Já jsem taky hodně chtela umět anglicky. Učila jsem se od 6. třídy a byla to bída. Učitelka na gymplu byla nemožná. Samý šílený gramatický překlady. Přitom to neuměla vysvětlit. Potýkala jsem se s trojkami, chodila i do jazykovky. U maturity jsem měla štěstí a uhrála 2. Ale pořád jsem si neuměla říct ani o limonadu. A kdyby mě oslovil turista na ulici tak bych nerozuměla. Takže po dalších letech pokusů s novými metodami a ucebnicemi jsem odjela jako aupair do UK.
Vzhledem k tomu jak moc nemám ráda novoty a neznámo … musela jsem to hodně chtít. 🙂
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(23.1.2023 21:14:33)
Pokud o něco stojím, tak po tom jdu a udělám pro to možné i nemožné, zatímco ostatní nechávám plavat. Ještě se nestalo, abych toho nedosáhla. Ne, že bych byla tak výkonná, ale mám asi spíš docela skromné a realistické cíle plus jsem dosud měla obří dávku štěstí a přejícího osudu. S předsevzetím a s přáním to imho vůbec nesouvisí, to mi přijde jako jiná kategorie.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.1.2023 21:19:03)
Nejsem si jistá, jestli rozumím.
"Výkonnostní typ" asi nejsem, nicméně když něco chci, udělám všechno pro to, abych toho dosáhla.
Ale cíle zhodnocuji realisticky a nehoním se za vzdušnými zámky.
|
|
| kosatka2 | 
|
(23.1.2023 21:35:08)
Mám to trochu podobně. V mládí okolo 20 let jsem se dřela a trýznila strašně. Teď už na to nemám, nechávám vše plynout a nepropadla jsem se do bídy a zatracení, zatím
Ale jednou na ty skialpy manžela určitě vytáhnu a třeba bude i ten Island, když už ne Himálaj.
|
|
| 77kraska |
|
(23.1.2023 21:41:17)
doted si myslim, ze vsechno se musi vydrit....zamlada to fungovalo na 100%, ted to funguje jen zcasti, protoze to nezavisi na mne, nybrz na ostatnich, napr. za dite jsem nevydrela prijeti na 8G, za rodice ted nevydru prekonani zdravotnich problemu ani vyklizeni jejich neporadku (tam jsem drela hodne, ale narazilo to na limity, ze uz to na ne bylo moc, tak jsme si dali prestavku), zlepseni partnerskeho vztahu taky nevydru (tam se uz ani nesnazim, je to marne)
|
| Federika |
|
(23.1.2023 21:45:45)
Sedmi,
to je ale o povaze...
Mám jedno dítě, který nedře a všechno mu jde-teda všechno, o co usiluje, ještě se nestalo, že by něco chtěl, vyslovil a nedosáhl toho. A fakt nedře, jde mu to samo, podivným bohémským způsobem a v klidu. Narodil se s tím.
|
| 77kraska |
|
(23.1.2023 21:56:21)
Fed, ale Tve deti jsou zatim mlade, nejde to zatim brat jako "vzdycky"...az jim bude 50 nebo 60, tak taky uvidi, ze se neco bohuzel nepovedlo
muj partner taky vsechno ziskal pomerne lehce, ale ted kolem 60 uz jde vsechno hur, hlavne se zmenily pomery v praci atd.
|
|
| Zasjaj. |
|
(23.1.2023 23:37:45)
Fed, taky mi šlo všechno samo až do té chvíle, kdy mi všechno jít samo přestalo.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.1.2023 21:54:35)
"doted si myslim, ze vsechno se musi vydrit...."
To je pro mě druhý extrém, který si pro sebe neumím představit.
Nedělám nikdy nic, co by se muselo vyloženě dřít. Nebo alespoň nemám ten pocit. Co hodně chci, nebo co mě hodně baví, tam jsem ochotná vynaložit úsilí a disciplínu, ale že bych se nějak dřela na hranici svých možností, to zdaleka ne.
|
| 77kraska |
|
(23.1.2023 21:59:09)
Ropucho, ja jsem casto drela na hranice moznosti...jednou mne zastavily zdravotni problemy a jindy naproste vycerpani a znechuceni...ted jsem zase v jednom "projektu", kde bych mohla drit "24/7", uz si davam pozor, treba kazdou nedeli na tom pracuju jen dve hodiny a ne vic...a kdyz se mi chce spat, tak jdu spat
|
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(24.1.2023 2:30:45)
Záleží vždycky na tom, o co jde. Pokud mi na tom záleží a je to věc, kterou mohu ovlivnit, vždy za tím jdu a dotahuju věci do konce. Pokud je to něco, co ovlivnit nemůžu nebo jen málo, tak udělám co můžu a nechám věci plynout, ale toho je naštěstí minimum, nejsem moc plynoucí typ.
|
|
| Koníček mořský | 
|
(24.1.2023 7:53:38)
Předsevzetí jsem si snad nikdy nedala. Výkonnostní typ taky nejsem, vydřít a vyvzdorovat si nechci nic. Beru život jako dar, překvápko, jako tu bonboniéru Forresta Gumpa.
I tak mám všechno co jsem chtěla - práci, ke které jsem předurčena, partnera se kterým si rozumím, dům, byt, dvě auta, peníze, školy, děti, zvířata, zábavný život, jsem hodná na lidi, tlustá nejsem, závislosti nemám, pořád před sebou i za sebou něco hezkého...
Všechno tak nějak přišlo samo, občas jsem něčemu musela pověnovat nějaké to úsilí a něco vyřešit. Ale to patří k životu, ten bonbon si taky musím rozbalit sama. Věřím tomu, že někdo to se mnou myslí dobře, dal mi velkou bonboniéru s kvalitními různorodými bonbóny a já jsem za to vděčná. Jsem jen obyčejný člověk s obyčejným životem a je mi v tom dobře.
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(24.1.2023 8:36:03)
Obojí - dávám si předsevzetí a mám přání.
Život mne naučil, že co si neurvu to nemám. Do klína mi nikdy nic samo nespadlo. Za svými úspěchy si stojím já sama, já na ně mohu být pyšná.
Když lze výsledek ovlivnit, ovlivním ho. Pokud předem vím, že budu svádět boj s větrnými mlýny: aneb je to marný, je to marný, je to marný... ani boj nezačínám. Přece nebudu plýtvat svojí energií ;-)
|
|
| angrešt |
|
(24.1.2023 10:46:24)
Tak úplně vlastně ani jedno zo toho :)
Pojímám to většinou v takových širších obrysech. Málokdy mám ostře vymezené přání něčeho zcela konkrétního, ale mám směr, směřování, touhu po věcech, ve kterých vidím smysl... a detaily těch vytoužených věcí v hlavě předem vyrýsované obvykle nemám, takže různé varianty téhož jsou pro mě stejně dobré a považuju je za splněné přání stejnou měrou.
A na opačné straně mám silný vnitřní motor k tomu učit se věci, činnosti, cokoli, dělat i práci, která třeba nemá v tu chvíli žádný viditelný výstup, ale já cítím, že svou podstatou je ta práce dobrá..., protože věřím, že je vždycky lepší umět a znát než neumět a neznat a být tvůrčí i bez reálné bezprostřední odměny.
A tyhle dvě věci se pak potkávají, a to hodně a často. Jsem tak nějak připravená (jak povahově, tak i právě tím dovednostním a znalostním backgroundem) lapnout příležitost, která se mi připlete do cesty a "umí" splnit nějaké mé přání. A konkrétní způsob splnění toho přání je často jiný, než bych si já v hlavě vymalovala, ale prostě dlouhodobě ta splněná přání zapadají do mých dlouhodobých tužeb :)
Takže bylo dobrý být na správným místě ve správnou chvíli, ale kdybych bývala neuměla francouzsky a nedokázala přeobjednat panu předsedovi sladký dezert na diabetický, tak by se celá následná kaskáda událostí, která mi splnila těch přání celou řadu, prostě nestala :) A bylo dobrý zvednout cizí číslo, kde se mě zeptalo nakladatelství, jestli bych pro ně nezvládla rychle napsat kuchařku, která bude hodně odlišná od toho stávajícího na trhu, ale kdybych už tři roky předtím neexperimentovala se zdánlivě slepou uličkou sesypávání nasušených potravin s kořením jen tak pro radost z experimentování, tak bych nedokázala vytvořit osnovu a seznam receptů na počkání - a přání napsat si další knížku by v tu chvíli naplnění nedošlo.. a takhle to funguje pořád, mám štěstí na to, že na mě znenadání vyjukne příležitost si splnit něco, co chci, ale kdybych neměla už půdu připravenou tak nějak naslepo, tak by příležitost jen proplula kolem a já bych z přání měla prd :D "Snýh neceká na Italy"
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)