(6.10.2022 17:09:45) prosím má někdo taky strach o svou dceru, studuje má kluka půl roku.a ted co mě trápí. je to její první je zamilovaná až po uši, on...asi taky ale velmi hezký a tím pádem namyšlený, rád se nechává obskakovat atd. atd.Má náročný koníček ale i tak dcdera nikdy neví kdy příjde, kdy odejde, jen čeká stále až napíše zavolá.Vidí se asi2-3x týdně. někdy spí u něj někdy u nás.Nejsem hysterka matka..nebo jsem nevím...ale bojím se zklamání, vidím jaké množství holek má na instagramu, fotky označuje atd. atd. a já už jsem někdy tak trapná že se ptám..příjde dneska? ty nevíš..divné ne...prostě mám uplnou paniku z jejího zklamání.Vždy vidím jak se změní když příjde,zamilovaná velmi. já ji to tak přeju ale kluk jejího věku..připadá mi že nedomýšlí, je jak kralevic. Prostě vše se točí kolem něj a mi to nedělá dobře protože to vidím ale říct nemůžu. Jen jsem naznačila a byla naštvaná...i když pak řekla že v něčem mám pravdu. Stalo se vám to taky? jsem trapná co
(6.10.2022 17:13:49) Myslím, že jsi víc než "naznačila". Nech ji. První lásku za ni odžít nemůžeš. Když se rozejdou, můžeš nabídnout rameno k vyplakání, podporu, ale teď mezi ně nezasahuj. Ani chytrými dotazy.
(6.10.2022 17:14:19) Nejsi trapná, chápu tě, ale mnoho s tím v této fázi nenaděláš....holka si tím musí projít sama rady maminek se v tomto věku moc neberou. Bud tu pro ni, až to krachne, at se má kde vyplakat, komu svěřit.Borce jí ted stejně nerozmluvíš....
(6.10.2022 17:19:46) Zkušenosti jsou neprenositelne,každý si holt musí tu cunu nabít sám,aby se poucil,pochopil...jsou ta i,který to nedojde celý život a ve vztazích se jen plácat.
A ano,my rodiče máme tady velmi těžkou pozici,ale musíš vydržet a nestrkat se do toho a tudíž se radši ani neptej,nezajimej.
(6.10.2022 17:29:19) Pokud se k ní budeš chovat, jako, že je neodvratné, že ji krasavec vypeče, tak k tomu zákonitě dojde, protože dcera nebude mít žádné sebevědomí.
(6.10.2022 17:42:02) nene já se tak nechovám..dceři dodávám seběvědomá, je to také velmi pěkná holka a líbí se. Jenže až v 18 se zamilovala, říkala že do té doby se jí nikdo nelíbil.nejhorší je že to proswtě vidím bydlíme v bytě, nejsou zavření pořád. a vidím jak ona cukruje, hladí ho, vlastně se k němu pořád "cpe" a on ji následně na to obejme atd. Nechci říct že to neudělá jindy sám to ano ale ona častěji a pak je v sedmém nebi.je to její první kluk celkově, on měl asi již 3 s každou rok.Na instagramu denně nové holky....ano dívám se..ach jo.Kolikrát cítím jak se mi uleví když příjde..je to uplně trapné až..ale to čekání její je děs. ona prostě neví v ten den jestli příjde nebo ne jestli to stihne atd...má náročného koníčka vím... a tím pádem..také "mnoho fanynek"a dcera není typ že by dala najevo aby aspon ji neměl tak jistou nebo nevím......a já jsem z toho uplně nervozní protože dcera zažila deprese kdysi.......
(6.10.2022 18:35:38) Jančo, podle Tvého minulého i tohoto tématu to vypadá, že to opravdu prožíváš až moc. A pokud na to zavádíš opakovaně řeč, pořád se jí ptáš, kdy chlapec přijde, koleduješ si opravdu o to, že ji akorát pořádně naštveš. Spolkni svoje obavy a nech je. Neřeš jak jsi to měla Ty a že by měli radši chodit na procházky... nech je. Ano, je to těžký, ale je to nutný. Nekomentuj, nesnaž se klást "návodné otázky".
(7.10.2022 11:28:04) Jančo, třeba je dcera srozuměná s tím, že chlapec přichází, jen pokud mu to vyjde, a nebýt tebe, ani by to neřešila. A jen ty do toho rýpeš a máš rádoby chápavé dotazy. A co se týká toho, že on ji sám od sebe málokdy obejme nebo políbí - já bych se být jím tedy taky nehrnula do toho oblizovat svoji vyvolenou před zraky její matky, to mám nastaveno tak, že to patří do soukromí.
(6.10.2022 17:46:36) No, pokud s ním neotěhotní, tak není co řešit, ne?
V 19 asi těžko to bude vztah na celej život...
První láska je jen jedna, zpívá se, a já s tím souhlasím. Ty jí do toho vnucuješ zkušenosti, ale o tom už budou pak ty další...
Buď dostane po čumáku, nebo dostane po čumáku on, nebo to prostě samo časem vyprchá a rozejdou se už nějak normálně. No co.
Já bych si naopak užívala "odlesku" té záře, která z první lásky vychází... Rodičovský zásah je na místě jen v kritických okamžicích, kdyby jí tahal k drogám, mlátil ji, a tak.
Velký syn má 22, má min. 2. holku, kterou přivedl domů, ale někdy mě naopak mrzí, že z něj tu "záři" necítím. Je takovej jakoby rozumnej i v těch vztazích. Doufám, že tu šílenost emocionální lásky zažije třeba s nějakou třetí...
A ano, zlomený srdce bolí a bolí hodně, ale zase i to k životu patří a nemyslím si, že to nějak moc škodí. A rada "nemiluj ho tolik" je prostě hovadina.
(7.10.2022 10:11:04) "u nás v rodině začaly 2 celoživotní vztahy ve věku 14 + 17 a 16 + 16" Valkýro, pokud to někomu takhle brzo vyjde, tak super. Já to ale jako ideál moc nevidím. Je fajn projít aspoň 2 vztahy, na prvním vážném se minimálně poučí a v dalším pak aspoň ví, co chce a proč. U těch vztahů, co začnou v 15 letech vidím úskalí, že si ti lidi od sebe příliš neodpočinou a za dalších 10-15 let mají ponorku nebo jednoho z nich to začne štvát a pak ty vztahy končí tak nějak přechozené, protože na jednu stranu jsou spolu sice dlouho, ale na druhou stranu spolu moc dospělých situací ještě nezažili. Generace našich rodičů to takhle měla víc, ale tam fakt nebylo, kam spěchat, když se do zahraničí pořádně nesmělo a tak. V dnešní době bych nechtěla, aby mladý kluk nebo holka začala se vztahem hned v 15 letech a držela se ho stůj co stůj. První láska jo. Ale to obrovské vázání na někoho už od 15? Brr... Děcka přece můžou objevovat svět, věnovat se sami sobě, zkoušet, co je baví a ne, že každou volnou chvíli běhají za svým protějškem.
(7.10.2022 10:14:55) Taky souhlasím s j.a.s. Ve 14 nebo 15 je člověk úplné děcko, první láska jasně, ale jako celoživotní vztah mi to taky nepřijde ideální. Ani nemáš šanci si nějak během dospívání a braní rozumu ujasnit, co bys jak chtěla (a koho). A v 25 už je to přechozený, ale co s tím, když jsi s ním 10 let že jo ...
(7.10.2022 10:48:19) Buřte, jak kdo. Někdo může vědět už v 15, co a koho chce, ona to zase taková "děcka" nejsou, to spíš společnost je nakloněná držet lidi v pocitu nezralosti ještě hluboko do dospělosti. Znám páry, které se daly dohromady, když dívkám bylo 14 nebo 16 a mají stabilní rodiny. Každý nepotřebuje šlechtit svou osobnost do pětatřiceti, objíždět svět a vyčkávat, až dozraje do šedin, aby navázal partnerství a založil rodinu.
(7.10.2022 10:57:57) Souhlasím s tím, že nekonečné nabírání zkušeností vede k tomu, že jedinec je čím dál náročnější a zároveň ekonomicky nezávislý, takže možná dojde k otázce "proč se vlastně s někým otravovat"
A sexuální zkušenosti se v tomto ohledu taky přeceňují.
(7.10.2022 11:06:45) Ropucho, taky znám hodně párů, kteří začali svůj vztah v 15, 16, 17 letech a vydrželo jim to a znám několik lidí, kteří ve 20 byli " ještě moc mládí na stálý vztah" a pak kolem čtyřicítky byli zoufalí, že neměli pořádného partnera, museli hodně slevit ze svých požadavků, partner už měl třeba děti, byl rozvedený ... Myslím si, že mít stálý pevný vztah od mládí je ideální a svým způsobem i velké štěstí.
(7.10.2022 11:29:31) "znám hodně párů, kteří začali svůj vztah v 15, 16, 17 letech a vydrželo jim to a znám několik lidí, kteří ve 20 byli " ještě moc mládí na stálý vztah" a pak kolem čtyřicítky byli zoufalí, že neměli pořádného partnera, museli hodně slevit ze svých požadavků, partner už měl třeba děti, byl rozvedený ... Myslím si, že mít stálý pevný vztah od mládí je ideální a svým způsobem i velké štěstí."
"mela jsem sice same jednicky a smerovala na VS a mela hodnotne konicky a pratele, ale nejvic jsem stejne touzila po tom chodit s klukem"
" taky jsem v 15-19 měla kromě školy jedinou ambici, najít si kluka, který bude " moje spřízněná duše" už navždy."
no když čtu tohle (od dospělých žen!), říkám si, že přesně kvůli tomu bych nepodporovala vlastní dítě v tom, najít si životního partnera ve 14-15 letech vždyť z toho vyloženě prýští jak málo si ceníte sebe sama... jak jste se vlastně nikdy nechtěly snažit žít samy za sebe, jak vaše JÁ je pro vás nepodstatné...
však není nutné čekat na partnera do 40, ale určitě by člověk měl mít možnost nejdřív dospět, než se rozhodne svůj život sdílet s někým dalším, ne? ta představa, jak z dětského pokojíčku kráčí rovnou k oltáři, je děsivá...
(7.10.2022 11:31:42) Rose, mně přijde děsivá Tvoje představa vztahu, ve kterým člověk ztratí (nebo vůbec nenajde) sám sebe. Vztahu jako omezující koule na noze, vztahu, ve kterém si člověk necení sám sebe. To je fakt horor. Ale hele, takovej vztah vůbec být nemusí.
(7.10.2022 11:35:12) žženo, ale to není moje představa vztahu, to jen čtu v tom, co píše husa... a nemám tím na mysli jen to, co píše teď, spíš dlouhodobě... to, že se lidé setkají jako hodně mladí a pak spolu zůstanou a dospějí částečně spolu, částečně vedle sebe, je naprosto ideální, ale mít to partnerství jako základ a vrchol všeho, to je prostě smutný...
(7.10.2022 11:38:02) Rose, no hele kariéra neurochirurga nebo jaderného fyzika se týká jen menšiny populace. Na VŠ jde méně něž polovina populačního ročníku, zbytek má po vyučení/maturitě a prostě už "žije" dospěle. Nevidím jediný důvod, proč by nemohlo být hlavním životním cílem, a klidně poměrně velké části lidí, mít fajn partnera a rodinu a prostě žít.
(7.10.2022 11:43:02) žženo, to přece nesouvisí ani s vš ani s kariérou... a osobně vidím velký rozdíl, jestli spolu chodí (chodí, ne znají se) od 14 nebo od 19... těch pár let je poměrně důležitých právě pro rozvoj vlastní osobnosti... i ženská, co má jako životní cíl být manželka a matka by měla mít možnost zjistit, co vlastně od svého partnera očekává a co vlastně má ráda ona sama... přeneseně "jaká vajíčka má doopravdy ráda ona" (půjčeno z nevěsty na útěku )
(7.10.2022 11:49:10) Rose, kde jsem, prosím tě, psala, že můj vztah byl koulí na noze, nebo, že jsem v něm nenašla sama sebe? Je pravda, že pro mě krásné naplněné partnerství bylo vždy jako to "nejvíc", čeho jsem chtěla v životě dosáhnout, abych byla spokojená. Chtěla jsem také vystudovat VŠ, což se mi povedlo, najít si slušnou a stálou práci a mít děti. Ale pro mě je partnerství nejvíc, proto jsem byla tak šokovaná a tolik nešťastná, když se mi to zhroutilo. Ale zas nejsem typ, který nevydrží sá, naopak mám na partnerství velmi vysoké požadavky a vím, že ve svém věku a po tom, co jsem zažila s mým BM, už nejsem takového partnerství schopná, tak jsem se rozhodla, že už budu raději do smrti sama. A smířila jsem se s tím a vyhovuje mi to.
(7.10.2022 12:01:23) Huso, já fakt nevím, jestli si zbytečně BM nestavíš na piedestal a pak jsi kvůli tomu nešťatsná víc, než by bylo nutné. Nešlo by se k tomu stavit víc ve smyslu "bylo to hezký, měli jsme fajn manželství, pak to skončilo, a život jde dál".
Přece není na světě jedinej muž, se kterým bys byla šťastná. A to si myslím,že jich člověk musí poznat víc, aby k tomuto dospěl.
To je práve to nezdravé, ta fixace na jednoho pana dokonalého. Hele, já myslím, že bychom mohly být v životě šťastný s x různýma chlapama :) A někdy holt ten jeden chlap nevydrží na celý život, ale třeba protíž 15 - 20 let v dobrým manželství je taky pěknej výkon.
(7.10.2022 12:11:18) Buřte, přesně k tomu jsem dospěla " život jde dál", ale už bez partnera. Nejsem už schopná partnerského života, neumim se sblížit ve svém věku ( jsem tedy sama od svých 46) s jiným mužem. Ono to není tak, že bych si myslela, že ten můj BM je jediný a nad něj není, spíš to je tak, že mi vyhovoval v téměř všem, i v různých maličkostech, byl jako část mě samé a najednou bych měla hledat jinou část mě samé? Nejde mi to, neumím to.
(7.10.2022 12:24:48) Huso a není to tak, že spíš jsi v případě silné sympatie a náklonnosti schopná přijmout chlapa jaký je s těmi maličkostmi než, že by byl tvůj BM takový tvůj klon?
Vždyť jsi tu několikrát popsala, jak jste měli na něco různé názory rp. že manžel se zlobil.
Možná, že jsi veskrze tolerantní žena a měla bys šňůrku pěkných vztahů (kdybys chtěla)
(7.10.2022 12:50:34) Ale Sedmi, můj kluk nemá žádnou sílu, slouží spíš jako hospodyňka.
pod pojmom "hrubá mužská síla" jsem mínila mužskou energii, existenci, inteligenci, něhu, odlišnost, osobnost, přátelství, prchlivost, prostotu, osobnost, sex.. Mám to abecedně?
Myšlenka, že vdovy do baráku si hledají chlapy, by obstála v dobách, kdy ještě chlapi rozeznali štípačky od sikovek a ženský si nevydělaly ani na slanou vodu.
(7.10.2022 13:06:55) Sedmi, hlásím, že jako vdova v baráku si nového partnera nehledám. Pravda je, že jsem si nikdy nikoho nehledala, takže i kdybych chtěla (nechci), neumím to - starýho psa novým kouskům nenaučíš.
(7.10.2022 11:36:34) Zženo, ale ten vztah přece vždycky chce nějaké kompromisy, ti dva se musí shodnout, jak chtějí žít. A abych věděla, jaké kompromisy můžu udělat, tak musím vědět, jaká já jsem, co chci a co nechci. Co je pro mě důležitý a co míň.
(7.10.2022 11:37:53) A obecně, hodně holek má problém se sebehodnotou. Takže obzvlášť u nich je důležité, aby dospěly a aby si tu sebehodnotu uvědomily. Já mám kolem sebe taky hodně holek, co se vdaly za prvního partnera a funguje to, ale taky vidím, jak se jede hodně podle něj.
(7.10.2022 11:40:21) Buřte, já myslím, že hodně tohohle prostě řeší už výběr. Domácí pecka se nedá dohromady s tulákem, kterého to táhne pořád pryč. Lidi si už podle těch důležitých kritérií sednou nebo nesednou.
(7.10.2022 11:33:05) Rose, na mě to tak taky působí. Jakože se pořád nějaká přání někoho jiného. A hodnotné koníčky, pomoc.
Huso, u tebe mě přijde, že jsi neměla nikdy šanci dělat věci jen podle sebe, ale pořád podle přání okolí - nejdřív přísná rodina, pak náročná vlastní rodina ... pak to těžké zdravotní období ... moc Ti přeju tu svobodu teď konečně v důchodu, ale člověk by fakt měl makat na tom CO CHCE ON mnohem omnohem dřív.
(7.10.2022 11:52:59) Rose, to je uplny nesmysl...zila jsem sama za sebe a pro sebe asi vzdycky
ale proste na stredni skole jsem chtela s nekym chodit, vodit se za ruce, muchlovat se (sex jeste moc ne) atd. ....to asi zaridila priroda, rekla bych...dneska v 55+ se uz chci muchlovat jen se svym psem
(7.10.2022 11:58:20) Sedmi, ale jo, chtít chodit s klukem a muchlovat se je na střední úplně normální, jde jen o to, jestli má v tomto věku těch prvotních oťukávání a nulových zkušeností proběhnout i výběr celoživotního partnera ...
(7.10.2022 12:02:28) "jestli má v tomto věku těch prvotních oťukávání a nulových zkušeností proběhnout i výběr celoživotního partnera" No jde o to, jestli ti celoživotní partneři jsou běžně dostupní jako housky na krámě tehdy, kdy si usmyslíš, že je na ně zrovna vhodná chvíle. Že super chlapa potkáš v sedmnácti se prostě stane. A nepošleš ho do křa jen kvůli tomu, že máš čas.
(7.10.2022 12:05:06) Burte: …jestli má v tomto věku těch prvotních oťukávání a nulových zkušeností proběhnout i výběr celoživotního partnera ...
Ma, nema.. Tak to jako si jen tak řeknu, ze se budu jen muchlovat, ale dal nic? Ja bych se nedovedla muchlovat s někým, kdo by mi nestal za život. Takže poznat, muchlovat a uvidi se.. No a když to je super, beru ho do života.
(7.10.2022 12:10:03) Beat, tak já jsem se dovedla muchlovat až s člověkem, se kterým jsem chtěla strávit život. Muchlovat se bez lásky jen jako "oťukávání" by mi v životě nepřišlo na mysl. Já mám velkou potřebu soukromí a do své intimní bubliny pustím člověka až velmi, velmi blízkého. Takže na muchlování došlo až v momentě, kdy jsme věděli, že chcem společnou budoucnost. Neříkám, že je to ideál, ale tak to prostě mám. Nedokážu provozovat nezávaznou intimitu. Lidi jsou různí, každej to má jinak.
(7.10.2022 12:31:30) Jinak Žženo.. ja jsem před MM měla jen takové to pusa sem tam. Muchlovat poradně jsem se začala také až s nim, ptž jsem s nim počítala do života.
(7.10.2022 12:35:44) Žženo, tak ono asi není tak, že si šestnáctka řekne, že se jde nezávazně pomuchlovat. Spíš si ještě nedokáže stanovit taková kriteria na partnera, aby se jí nemohlo stát, že jí muchlovač za půl roku připadá trošku jako mimozemšťan (nebo naopak), je to mimojiné tím, že lidi se vyvíjejí, poznávají nové věci a možnosti.
Měli jste štěstí, že vám oběma připadali důležité stejné věci v 15 jako v 25.
(7.10.2022 12:41:32) libiku, jasně, měli jsme štěstí, ale když člověk to štěstí potká, tak se ho asi drží a nepošle ho pryč, ať přijde za deset let, až se etabluju.
já to štěstí spatřuju v tom, že šestnáctiletá potká sedmnáctiletého, co je krásný, chytrý, má nekompromisní skvělé názory a dobrý vkus a potom v pětadvaceti - třiceti navíc dokáže utřít dítěti zadek a vydělat prachy.
(7.10.2022 13:11:21) libiku, já teda s dovolením podotknu, že ve vztazích kolem mne, kdy se ve třiceti muž vyloupl, že neutře děcku zadek a nehne doma prstem, to bylo jasný od začátku. Akorát dotyčná to ignorovala. Jasně, že člověku hrábne dodatečně se taky stane, ale ve vztazích, kde páneček byl řekněme pro "tradiční rozdělení rolí", to dost vynikalo už v době bezdětného chození v tom, jak se choval ke své slečně nebo k jiným ženám kolem sebe. Aspoň já jsem to pozorovala, protože jsem na tyhle věci hodně citlivá.
S tím vyděláním prachů... to pro dnešní emancipované divoženky zas nemusí být takový téma, hodně žen dnes má výdělek taky jako svoji prioritu, ne jen jako prioritu výběru partnera. Pak je teda akorát potřeba vybrat takovýho, kterej se nepotentočkuje z toho, že žena bere víc.
(7.10.2022 13:57:18) libiku, jasně, ale s tím se dá pracovat a když je vůle (a dostatečný počet pokusů), časem se to vytříbí. A hlavně když je ten vztah jinak dobrej, tak to, že chlap nepřebaluje, je zrovna naprosto nepodstatná věc, když dobře funguje zbytek. Jen na nepřebalování fakt vztah neztroskotá.
Jinak můj tchán taky měl z mimin paniku. Vlastního syna taky v podstatě akceptoval až později, i z nejstaršího vnoučete měl hrůzu a radši na něj nesahal, nejmladší vnouče už muchlal a opečovával s naprostou jistotou od čerstvého narození a strašně si to užíval. Lidi se někdy vyvinou, když mají kliku na ten čas a prostor a dostatek pokusů.
(7.10.2022 13:20:37) Ja jsem v 16 věděla, vnimala, citila a tak během 2-3 let v hlave pojmenovala, ze se s nim “budu mít dobre”. Ve všech ohledech. A potvrdilo se to. Náhoda, nevím.
(7.10.2022 12:13:20) Burt, no nekdo se domuchluje az k celozivotnimu partnerstvi (moji rodice jsou spolu od tanecnich az doted do svych 80 let a nemeli nikdy jine partnery), nekomu to muchlovani holt nevydrzi a najde si zodpovedneho partnera, se kterym bude kompatibilni, az po vysoke skole - nebo co ma byt ten ideal
(7.10.2022 12:02:29) Rose. Tady to jede ve vlně: zenska se přizpůsobuje chlapovi. Ale muže to být přece i naopak. Někde je zenska silnější, kluk za ni běhá, ona s nim oře.. Je to různé . Někde jsou silné osobnosti oba, spolu vyzravaji, méně či více se přizpůsobí, nějak spolu bojují, méně či více je to baví, či nebavi a pak tedy spolu zůstanou, nebo ne.
Mám ve vztahu velkou volnost a podporu ve všech ohledech a to také sama dávám. Chci, aby byl MM šťastný a on chce, abych byla šťastná ja. A jsme tedy oba.
(7.10.2022 12:05:20) Beat, tak je to fajn. Ale prostě obecně má hodně holek problém se sebevědomím. Pak je tu riziko, že budou vděčné prvnímu, kdo o ně projeví zájem. S růžovými brýlemi.
Já to hodně v okolí vidím a mám pocit, že my, co máme dcery, musíme hodně pracovat na jejich sebehodnotě. Pak bude v pohodě, i když potkají životního partnera v 16.
(7.10.2022 12:06:25) Beat, tak nějak. Já jsem měla teda vždycky pocit, že jsme navzájem svoji největší podporovatelé. Kdybych se rozhodla, že je moje životní poslání jet na Antarktidu za tučňáky, půjde chlap nakupovat sněžnice. Stál za mnou a podpořil mne v nejrůznějších životních krocích, i v těch, co nebyly úplně ideální.
(7.10.2022 22:14:54) Jako dívka s komplikovaný vztahem k otci, jsem kolem sebe pořád měla nějaké chlapce, až vážné známosti . Připadalo mi škoda promarnit svůj život jen s jedním.
Před maturitou přišel ideál, nejdřív jsem to nepoznala, ale postupně jsem všechny své vztahy, nevztahy opouštěla a jsme spolu dodnes.
(7.10.2022 22:23:46) Ve třinácti jsem byla prostě puberťačka. Pokud o mě projevovali zájem "staří chlapi", spíš mě to děsilo. Líbili se mi vrstevníci, dospělí muži ne.
(7.10.2022 22:33:45) Ropucho, mně se i starší muži líbili, ale bála jsem se, že po mě budou chtít sex a toho jsem ve 13 nebyla schopná, když jsem se ve 14 dozvěděla princip francouzského polibku, div jsem se nepozvracela a v podstatě do 15 jsem netušila, že mám nějakou vagínu a myslela jsem, že se penis strká do zadku a i dítě se rodí konečníkem. Asi jsem se v biologii člověka tak styděla, že jsem pořádně neposlouchala. Já jsem si ráda s muži povidala o zajímavých věcech, třeba o knížkách nebo o historii, ale flirtování, řeči o sexu a muchlováni mi bylo vzdálené celé světelné roky.
(8.10.2022 9:51:47) Huso, to je teda masakr. Já jsem sice nebyla nijak osvíceně informována o sexu a ani jsem nebyla přemrštěně zvídavé dítě, co by rozvíjelo nabyté znalosti z biologie ve volném čase, ale minimálně by mi nehrál fakt, že muž má penis a žena nic a vrtalo by mi hlavou proč při konečníkovém množení rodí jen ženy, když zadek mají obě pohlaví.
Jak si vysvětluješ, že zrovna rodidla v tobě vzbuzovala tak nepřekonatelný stud?
(8.10.2022 12:24:26) Sedmikrásko, na vesnici ano , nikoliv však na hnojišti, žili jsme ve služebním učitelském bytě a překvapení maminka vedla místní lidovou knihovu a stran mé záliby v knihách mě nasměrovala na střední knihovnickou školu. Nikdy jsem neviděla trtkat ani králíčka.
(8.10.2022 12:08:19) Ve 13 jsem taky o technice sexu nevěděla, myslela jsem, že se to dá jenom k sobě. Když jsem se později dozvěděla o zásunu, byla jsem zděšená.
(8.10.2022 12:33:16) Inko, tak nebudu ti to vyvracet, ale u nás proběhly dohady o tom, jak se to dělá, zhruba o 5 let dříve.
Nebyla jsem jako druháček nikterak nadšena z představy sexu a mírně jsem záviděla jedináčkům, že jejich rodiče nejsou tak zvrhlí a dělali to na rozdíl od našich (mám jednoho sourozence) pouze jednou.
Ale rozmnožovací soustava se skutečně v osmičce probírala, jsem si jista, jelikož jsem do devítky nechodila, o rok dřív měla děvčata besedu s místním pediatrem o tom, jak to chodí a jak mají dodržovat hygienu. Slaboučké, nicméně dostatečné k tomu, aby holky tušily, že ji mají. Už jenom to, že od 11 se menstruovalo, což se hojně v kuolárech probíralo.
Neříkám, že Husa kecá, jen, že je to hodně neobvyklé.
(8.10.2022 14:27:05) Jako druhačka jsem tedy opravdu o technice sexu netušila. Asi ani o sexu a jak vznikne dítě. Moje představa byla jako toho kluka v Jak vytrhnout velrybě stoličku.
Mensturaci jsem naštěstí dostala až mezi 14. a 15. rokem. Takže to už jsem byla poučená, zřejmě i o průběhu sexu. Ale přesný AHA moment si nepamatuju.
(8.10.2022 14:51:21) Menstruaci jsem dostala jako jedna z posledních, skoro ve 14, asi proto nejsem ještě v přechodu, připadám si jako na základce, všichni už TO mají a já zase ne.
(8.10.2022 19:34:38) Mně teda není jasný, jak je možné, že rodinkářky (vesměs geniální) sice poodhalily ve správném věku(cca 4 roky) jednotlivosti operace Overlord, ale do 15 let si vystačily s informací, že děti se kupují v hračkářství (bez otázky, odkud se tam berou).
(8.10.2022 19:54:31) Já geniální nejsem a můj vývoj byl přiměřený věku a době. Kdybych byla zaostalá, tak by mě ti "normální" spolužáci o sexu už v té druhé třídě poučili, ne? No nepoučili, protože věděli stejný houby jako já.
A dítě? To se se narodí z břicha to jsem tedy věděla od vždycky, co pamatuju. Žádný vrány ani čápi se u nás nevedli. Ale technicky jak k tomu dojde, o tom jsem na prvním stupni určitě nepřemýšlela.
(8.10.2022 20:00:09) Libiku, co píšeš třeba o debatě s lékařem, to vůbec neznám. Nezajímalo mě to ještě tak ve 14-15. Možná tak vodění za ruku, líbání. Něco více sexuálního.....brrrr. Když jsem poprvé ve výukovém videu cca v prváku viděla erekci (jak se natahuje kondom), byla jsem zděšená a zhnusená, že tohle NIKDY NIKDY. Jak se dělají děti jsem se nějak někdy dozvěděla mezi cca 10 - 13 asi. Ale asi jako psanou poučku. Vizualizace k tomu určitě nebyla.
(8.10.2022 21:54:19) Ale já nepíšu o tom, že mně v 7 nebo ve 13 zajímal sex. Já píšu o tom, že otázka po vzniku života mi přijde velmi zásadní a pokládala jsem do dnešního dne za normální, že dítě prostě napadne.
Netvrdím, že nemohly existovat děti, které by nikdy do 15 let nespatřily těhotnou ženu rp. považovaly by jí za paní, co hodně jí, ale taky mi to nepřipadá jako úplně běžná záležitost. A myšlenka, jak se stane , že je v břiše dítě a jakým způsobem se dostane ven, mi též nepřipadá zvrhlá a vyvolávající záchvaty rozpaků, ale pokládám ji za zcela přirozenou.
(8.10.2022 22:03:01) Libiku,co jsem četla,tak otázka "kde se berou děti" spadá standardně do předškolního období.Dost přesně si pamatuju ten zájem i u sebe.Mamka měla správné odpovědi nastudované podle knihy "Sexuální výchova bez rozpaků" (to jsem zjistila až cca ve 12 letech,kdy jsem ji objevila v knihovně).Takže mi podle návodu vysvětlila,že kousek tatínkovy těla se dostane do maminčiny těla a z toho vznikne miminko.Svym následným dotazem, jestli je to třeba kousek oka,jsem ji dost rozčílila a odmítla pokračovat v rozhovoru
(8.10.2022 22:05:51) Ale teda moje mamka v mých 4 letech čekala bráchu (ségru o 2 roky dřív jsem asi postřehla,až když se objevila doma),takže motivace k dotazům jasná Jestli Husa nechodila do školky a vůbec žila v podstatě v izolaci,tak možná ty otázky ve správný čas nepřišly ...
(8.10.2022 22:37:41) Moniko, jsem jedináček a do školky jsem chodila asi 2 měsíce, když měla babička mrtvici. Za celou tu dobu jsem tam nepromluvila s jediným dítětem. Ve školním věku mě opravdu otázka, kde se berou děti, nenapadla. Asi jsem byla obzvláště tupé a nezvidave dítě. Kolem 13 už jsem věděla, že dítě nosí těhotná žena v břiše a že s tím má něco společného muž, pak jsem si nějak vydedukovala to s tím konečníkem. Ještě jsem uvažovala o pupíku, ale ten jsem zavrhla. Teprve kolem 15 jsem si najednou uvědomila, že je to blbost a přečetla jsem si konečně pozorně Děvčátko na slovíčko, které mi maminka podstrčila už někdy ve 12, jenže mě to tehdy vůbec nezajímalo, tak jsem to jen velmi zběžně prolistovala.
(8.10.2022 22:48:45) Huso, ale pokud došlo k nějaké dedukci, tak tě to přeci trochu zajímalo.
My jsme také mylně dedukovaly, jak to mezi lidma chodí, vím, že jsem byla zastánce názoru, že polibky se neprovádějí s otevřenými ústy (podobně jako tobě mi to přišlo nechutné)
Nejodvážnější dedukce mých vrstevnic k početí byly někde na pomezí orálního sexu a ještě méně běžných praktik (stydím se napsat, jak to tenkrát spolužačka řekla)
Možná tedy, že náš předčasný zájem vyvolal místní skandál, kdy byl pedagog odsouzen za zneužívání, takže se o tom všem začalo mluvit dříve, ale těch 7-9 let mi nepřipadá zas tak brzy. Je to věk, kdy už jsou děti dost samostatné.
(8.10.2022 22:59:17) libiku, jasně, ve věku 7-9 let jsou děti celkem samostatné, ale z vlastní zkušenosti, tyhle věci je třeba VŮBEC nezajímají. Můj případ. Naprostý nezájem o techniku rozmnožování do 9 let, kdy se narodila moje sestra, pak jsem se zeptala, jak vznikne dítě, dostala jsem odpověď "spojí se vajíčko a spermie" a knížku, což mi stačilo, ale ten zájem o AKT začal až v momentě, kdy se rozvíjela vlastní sexualita, tj. v pubertě.
(8.10.2022 23:05:28) Žženo, já se tu ale snažím říct, že otázka "jak se stane dítě" nebyla žádným zájmem o akt, též jsem výše psala, že poté, co jsme si v hrubých obrysech ujasnili fakta, jsem pokládala rodiče jedináčků za lepší, když se tomu podrobili pouze jednou.
My jsme tedy navíc řešili, co ten učitel těm děvčatům udělal (zavřeli ho zhruba v polovině 70. let), konsensuálně jsme došli k názoru, že jim sahal na prsa (dodnes nevím, jak to bylo doopravdy, dávno v tom kraji nežiju)
Když jsme u toho "sahání", vás nešikanovali chlapečci blbými pokřiky případně zvedáním sukýnek? Neměli jsme na záchodcích geometrické obrazce? Nesmáli se nositelkám podprsenek?
(8.10.2022 23:11:41) libiku, nevím, "sahání" s chlapečky jsem absolvovala v předškolním věku ve školce (byla jsem dítě, co nikdy neusnulo, a když soudružka učitelka odešla po pohádce, ukazovali a zkoumali jsme si s Honzíkem z vedlejšího lehátka přirození). Jinak žádné období, kdy bych považovala sex za něco útrpného, jsem neměla. Jak jsem psala... dlouho (až do puberty) mne VŮBEC nezajímal, a když mne zajímat začal, tak jsem zároveň už zkoumala vlastní tělo a znala ty příjemné pocity. Kosočtverce na záchodkách mi byly fuk.
(8.10.2022 23:21:44) Zzeno a ostatni, nechapu, jak si muzete tak dobre pamatovat, jak jste vnimaly sexualitu obecne a sexualitu vlastni a kdy jste se co dovedely o sexu a poceti a porodu
ja si nepamatuju skoro nic, jen tu Kamasutru ve slovenstine...a pak probuzeni vlastni sexuality v 15-ti letech na vesnickych tanecnich zabavach, ale sex samotny az mnohem pozdeji
(9.10.2022 7:08:34) To je asi různý. Pamatuju si všechny věci v životě cca od tří let. Ne teda každý den, kdy se třeba nic nestandardního neodehrálo, protože to nevím ani z nedávné doby, ale celkově si pamatuju události ze tří let stejně jako třeba z předloňska a k tomu si pamatuju svoje vnímání věcí, znalosti, emoce, dětskou naivitu, dětstké nepochopení, základní chronologi událostí a kulisy jako tehdejší nábytek a osoby v naší domácnosti, díky kterým dokážu události i přesněji zařadit v čase.
(9.10.2022 9:23:55) 77krasko,prostě někdo si pamatuje,někdo ne,co je na tom tak zvláštního?Myslím,že si to pamatuju právě proto,jak se mi ty znalosti postupně skládaly.Mozna,kdyby to někdo odvyprávěl komplet všechno v 5 letech,tak na tu "lekcí" časem zapomenu a už nevím,jak jsem se to všechno dozvěděla...
(9.10.2022 9:56:53) "ten zájem o AKT začal až v momentě, kdy se rozvíjela vlastní sexualita, tj. v pubertě."
Žženo, tohle je u některých dětí právě už kolem 9. - 10. roku. My rodiče máme tendenci je vidět jako malé nevinné děti velmi dlouho, ale sexualita se probouzí brzy. To, co tu někdo popisuje, že v 15 letech neměl tušení ani zájem, mi přijde jako extrém. Nejspíš to tak může být, vývoj je individuální, ale většinově přichází zájem dříve.
(9.10.2022 10:47:13) "A myšlenka, jak se stane , že je v břiše dítě a jakým způsobem se dostane ven"
To jsem věděla ani nepamatuju od kdy. Když si moc přejí dítě lidi, co jsou manželé, tak v břiše maminky vznikne a roste. A ven se dostane s pomocí doktorů v porodnici. Ti jí ho z břicha vyndají. Ostatně tam jsme si dojeli pro maminku s bráškou.
Další detaily a techniky jsem vědět nepotřebovala, ne ve druhé třídě.
"vás nešikanovali chlapečci blbými pokřiky případně zvedáním sukýnek?"
To jo, ale to jsme tehdy vyřešily fikaně. Nosily jsme přes kalhotky modré trenýrky z cvičebního úboru. Takže kluky to přestalo bavit, když nemohli hlásit, co máme za kalhotky. Se mi to úplně vybavilo, jak jsem se chechtaly, jak jsme je doběhly.
(8.10.2022 22:08:28) Tak já dobrovolně přiznávím, že techniku sexu jsem znala od školy, neboli o mnoho let dřív než techniku vraždění lidí v Normandii. A kromě to se sexem zaobírám daleko častěji a intenzivněji než Normandíí a asi jsem byla od malička prosté děvče, protože na rozdíl od Normanide mě představa sexu nikdy nijak neděsila.
(8.10.2022 13:03:30) Valkýro, já jsem byla teenager v dobách, kdy televizní inscenace a filmy hojně řešily zahájení sexuálního života. Namátkou Vítr v kapse, Můj brácha má prima bráchu, Příliš mladí na lásku aj.
Takže jsem si představovala sex jako důkaz lásky, když je to ten pravý a vypadá jako Honza Čenský nebo Lukáš Vaculík
(8.10.2022 14:49:26) Nekdy v sedmicce přinesla jedna holka nějaký fotky, koukaly jsme na ně na záchodě a připadalo nám to hnusný. Věděly jsme, že my tohle dělat rozhodně nikdy nebudeme.
(8.10.2022 20:33:40) Libiku, já jsem byla enormně blbá, co se týče sexu a rozmnožování. Mě to vůbec nezajímalo a nikdy jsem nepřemýšlel a o tom, kde se vlastně berou děti. Kolem mě nikdo žádná mimina neměl a mě zajimali Rychlé šípy. Menstruaci jsem dostala v 11 a jediná informace od maminky byla, že to mají všechny ženy a musím si vzít vložku. V naší rodině se o sexu nikdy nemluvilo, jako by žádný neexistoval, naši ani neměli společnou ložnici, táta měl svůj pokoj a já jsem spala s maminkou. Nikdy jsem ani neviděla žádné pornofotky, penis jsem poprvé viděla až ve 20 letech u mého BM. Jestli jsme se někdy učili o rozmnožování u člověka si vůbec nepamatuju, buď mě to totálně nezaujalo, nebo jsem byla zrovna nemocná. A u menstruace jsem si myslela, že ta krev teče z močové trubice. Že mám dělohu a vaječníky jsem nějak pochopila, ale jak je to v tom břiše uspořádaný, to už ne. Mě biologie nikdy nebavila. O kluky jsem se začala zajímat tak v 16, 17, ale nešlo mi o sex, ani líbání a jiné tělesné projevy, chtěla jsem mít tzv. spřízněnou duši a to se mi povedlo až v těch 19 s BM. Jo, byla jsem úplný hlupáček a možná v jistém směru pořád jsem.
(8.10.2022 22:05:11) Huso, u nas doma se o sexu taky nemluvilo...kdyz byl sex ve filmu, tak mne rodice poslali spat...ale nasla jsem v jejich knihovne Kamasutru a pak jsem se o sex zacala teoreticky zajimat...probrala to s nami mladsimi jedna o tri roky starsi sousedka, kdyz nam bylo asi 7 a ji 10, takze to bylo dost zkreslene
(8.10.2022 22:10:56) 77krasko,já chodila spát v 8 do konce základky,sex v TV fakt nehrozil Od 10 let jsem znala tu teorii o vajíčku a spermií a všech tělesných orgánech a menstruaci (a pindíka viděla u mladšího bratra od 5 let věku a ve školce se taky curalo koedukovane ), ovšem podrobnosti o tom,jak se dostane spermie k vajíčku, mi taky musel prozradit spolužák.Ale nevěřila jsem mu tu nechutnosti tak úplně
(8.10.2022 22:17:12) Já teda věděla vžycky komplet všechno, ale že člověk vznikne v jiným člověku mi vždycky přišlo hrozně nepravděpodobný. A v zásadě nic se na tom nezměnilo dosud, ani když jsem sama porodila tři děti. Oproti tomu mi nikdy nepřišlo nic technicky nemožnýho na tom, jak k tomu početí dojde.
(9.10.2022 2:42:48) Jojo, podobně s tím spolužákem... Mě to bylo prozrazeno jako "fakt", že tatínek se do maminy vyčůrá... (zjevná dětská logika s pindíkem - co z něj holt normálně vytéká... ) Ale nejsem si jistá, jestli to bylo ve školce nebo ve škole...
Bylo to podle mě normálně v rámci těch dětských debat, jako jestli existuje Ježíšek a tak.
V pubertě už to bylo snadný, tu už jsem měla po revoluci a to už vycházelo Bravíčko.
Takže povšechné informace jsem měla z domova, hlavně teda taky z knížky, kterou mi matka podstrčila v den první menstruace, a podrobnější holt z Bravíčka...
Film v TV si pamatuju jen jeden, tajně odkouknutou scénu, kde byla nějaká žena, která si sundala vršek, otočila se na muže a eroticky mu řekla: "Nepozeraj, budem tvá"... (víc jsem neviděla, ale dlouho to byla ta nejerotičtější scéna, jakou jsem kdy viděla.... pak v té pubertě a za Bravíčka to byly filmy typu Modrá laguna a Hříšný tanec...)
(9.10.2022 3:20:55) "pak v té pubertě a za Bravíčka to byly filmy typu Modrá laguna a Hříšný tanec...)"
Dari, Modrá laguna a Návrat do Modré laguny! Letos jsem si oba filmy zase stáhla a je to skvělé! Pamatuju si, že jsem nechápala, jak on může vědět, kam ....ehm ehm, se "aplikovat" když o tom naprosto nic neví. Je legrační, jak ve druhém díle oba líčí, že se večer spojí a potom takto spojení usínají a ti Angličané na ně civí jak péro z gauče.
(9.10.2022 8:28:13) V tehle koncinach asi nikdo nehleda programove zivotniho partnera v tomhle veku..Ale muze se stat, ze najde, coz se ukaze pozdeji. Budouciho manzela jsem potkala v mych 17 letech, jsme spolu 34 let. Kdybych ho potkala v 15, nebyl by to zadny rozdil..Pro me je zase nepochopitelny rozejit se s partnerem, ktery mi vyhovuje po vsech strankach, jen proto ze jsem ho potkala moc brzy, hlavne abych si zkusila zit svebytne, a pak ve veku 30+ nahanet kohokoliv,jen abych nebyla sama a bezdetna..
(9.10.2022 8:56:21) "Pro me je zase nepochopitelny rozejit se s partnerem, ktery mi vyhovuje po vsech strankach, jen proto ze jsem ho potkala moc brzy"
Tohle samozřejmě nikdo nedělá. Rozchází se proto, že si nevyhovují a/nebo jeden nebo oba z nich udělalají nějaké vztahové boty. To platí v každém věku, jen u těch ranných vztahů je to daleko četnější.
(9.10.2022 10:09:28) Půlko, rozpad vztahu asi závisí na zralosti a vůli partnerů, a to může být v každém věku. Lze předpokládat, že u náctiletých častěji, už proto, že u nich ještě nefiguruje pojítko v podobě dětí a společné domácnosti. Ale nelze myslím považovat člověka, žijícího v partnerství od -nácti let, za chudáka, který si v životě nic neužil a nepoznal kouzlo svobody. Žije prostě jiný model. Štěstí a spokojenost je beztak schopnost, nezávislá tak úplně na objektivních okolnostech.
(9.10.2022 10:15:10) Kdybych manžela potkala v 15, tak bych si ušetřila spoustu zbytečných vztahů a nemusela bych dávat kopačky hodným klukům . Ale aspoň vím, že lepšího bych nenašla.
(9.10.2022 10:32:23) Evelyn, já bych svého muže v 15 potkat nechtěla. Třeba bych ho v tom věku minula, třeba by naše mladší já ještě na sebe nebyla naladěná. Nelituji zkušeností, které jsem zažila, než jsem ho poznala. Seznámení v 19 bylo akorát Máme teď zrovna děti v tom věku, tak často vzpomínáme, že my už jsme tento věk prožívali spolu. Hrozně to letí...
(9.10.2022 10:41:03) Ropucho, taky nelituju, ale nemyslím, že bych o něco zvláštního přišla, kdybych ho poznala dřív, jak se tu píše .
I když do kategorie nactiletych seznámenych spadam taky, ale za nás měly holky běžné v 18 první dítě, na zdrávce určitě, tak jsme byly asi nějak mentálně starší, než jsou dneska.
(9.10.2022 10:52:13) Evelyn, spíš to bylo tak, že tehdy svět mladým lidem nic jiného nenabízel, než randit a založit rodinu. Dneska si každý může vybrat, jestli chce úderem dospělosti zahnízdit, nebo se realizovat jinak. Možností je nekonečno. Proto je asi složitější přijít na to, co opravdu já osobně chci.
(9.10.2022 11:15:23) Nemám moc ráda tvrzení, že imaginace mladého člověka LP 60-89 končila u toho, jak nabrat Mařku od vedle, je to vulgární.
Nebyl tehdy tlak na to "něco dokázat", protože karty byly rozdaný, velkou roli hrála nižší dostupnost antikoncepce, ale skutečně jsme nežili jak neandrtálci.
(9.10.2022 11:39:39) Libiku, Ropucha nepíše o zájmech, ale možnostech tehdejšího okolní světa. Spousta lidí měla mnoho zájmů vždy. Ale třeba možnost cestovat a studovat a pracovat v zahraničí, což dnes určitě hodně hýbe vztahy, prostě nebyla. A založit rodinu v 18 - 20 bylo prostě úplně normální. Dnes spíš výjimka (maturuje se taky až ve 20 skoro).
(9.10.2022 11:52:08) libik, taky mi prijde, ze v realnem socialismu jsem mela nasobne vic zajmu nez kdykoliv potom...stejne tak moji rodice a prarodice, kteri pilne pracovali (ja byla jen studentka)...cestovani sice bylo omezene, ale kazdy rok se nekam jelo, aspon do Rumunska nebo Bulharska nebo aspon do NDR na nakupy....a clovek mel moznost jet i do SSSR vcetne Stredni Asie a Zakavkazskych republik, coz v nasi rodine kazdy vyuzil, kdyz ta moznost prisla jednou za 10 let
kdovi, jestli bych se vdala jako mlada a mela deti jako mlada, kdyby neprisel rok 1989...urcite nikoliv ve 20, ale tak treba ve 24 nebo 25, az bych po povinne praxi udelala profesni zkousky...
(9.10.2022 10:07:38) Breburdo, já si myslím, že ani ta, která na prahu stovky zavzpomíná, jak se s milým potkala v patnácti a vydrželo jim to celý život a ani ta, co dožije důchodu v marném hledání toho pravého, neučinily žádná rozhodnutí o tom, jestli v 17-20 s někým setrvávat.
To se tak prostě někdy stane, jak sama naznačuješ, společnost respektuje obojí
(9.10.2022 11:30:29) "To se tak prostě někdy stane, jak sama naznačuješ, společnost respektuje obojí"
Libik, výjimkou v tomto je Rose, ta by i zamilované a hodné kluky od sebe odháněla kančíkem, neb láska by jí bránila ve vývoji Maximálně by byli milostivě připuštěni s následnou instrukcí "a přijď, až bude moje JÁ hotové"
(9.10.2022 13:57:13) "výjimkou v tomto je Rose, ta by i zamilované a hodné kluky od sebe odháněla kančíkem, neb láska by jí bránila ve vývoji Maximálně by byli milostivě připuštěni s následnou instrukcí "a přijď, až bude moje JÁ hotové""
Upřímně Marťasíno, mé 15 leté já by opravdu nemělo šanci stát se párem s 15 letým já mého manžela... Já v té době byla jedovatá jezinka (tím myslím mnohem, mnohem horší než teď ), on byl zakomplexovaný stydlín... Museli jsme oba dozrát, abychom se stali kompatibilním párem Setkat se v 15, prohodila bych jeho směrem nějakou ošklivou jízlivost, on by byl raněn a usoudil by, že jsem hrozná kráva a už by se mi programově vyhýbal
(9.10.2022 14:03:54) Rose, chápu, v tomhle máš asi pravdu, mě by v 15 MM jednou otrtkal a taky bychom neměli vztah, takže to, co píšeš, vlastně dává smysl
(8.10.2022 22:14:21) Mamka byla těhotná v mých 6 letech, brala asi nějaký vitamíny, tak jsem si z toho odvodila, že se na to berou prášky, pak se jede do nemocnice na operaci a je dítě. Víc jsem se tím nezabývala.
Na filmy pro velký ,od osmi večer jsem koukat nesměla, maximalne Ženu za pultem. Posílali mě pryč, i když se řešilo těhotenství Zuzany v Můj brácha má prima bráchu 2.
(8.10.2022 22:16:43) Já nevím, jestli se v nějakých rodinách napříč generacemí mluví o sexu jako takovém, to asi nikde, ne? Neumím si představit, jak by ten rozhovor měl probíhat. (hovor o vzniku života, nedotknutelnosti těla, menstruaci , ochraně před početím , informovaném souhlasu, atd pořád nepokládám za hovor o sexu)
(8.10.2022 22:28:36) No,Libiku,to vlastně nevím,jestli někomu ty "techniky" vysvětlovali rodiče.Vim,že kamarádka vypravovala,že se jí syn ptal,jestli "TO" někdy dělala taky ona s manželem.Kdyz v rozpacích odpověděla že "no,a jak myslíš,že jsi vznikl ty a tvůj brácha?", tak syn reagoval "aha,takže 2x"
(7.10.2022 22:30:35) Já jsem ve 13 byla skoro hotový člověk, říká to i mamka, druhostupnova učitelka, že to bylo zvláštní, ta moje vyspělost.
Dcera naopak byla dítě, ani ne puberťák prostě lítala kolem baráku s mladšíma dětma. My jsme se s holkama v tom věku už vyparadily a razily do města nebo do kina.
(7.10.2022 12:01:14) My jsme třeba spolu od 17. Chodili jsme spolu, vídali jsme se párkrát za týden, nežili jsme spolu. Tenkrát jsme neměli mobily ani sociální sítě, manžel ani telefon, chodil mi volat do budky. Nesestěhovali jsme se ani po svatbě, ale až po narození dítěte. Ani jeden z nás nikdy nebydlel sám a sami dva až kolem padesátky, když se syn odstěhoval. Nemám pocit, že by nás to poškodilo. Nebyli jsme na sebe nalepený, každý má i to svoje okolo. Máme to tak od začátku.
(9.10.2022 3:30:48) "no když čtu tohle (od dospělých žen!), říkám si, že přesně kvůli tomu bych nepodporovala vlastní dítě v tom, najít si životního partnera ve 14-15 letech vždyť z toho vyloženě prýští jak málo si ceníte sebe sama... jak jste se vlastně nikdy nechtěly snažit žít samy za sebe, jak vaše JÁ je pro vás nepodstatné... "
Rose, co to s tebou je? Nechápu, proč by člověk nemohl zároveň vyzrávat a být ve vztahu, ono se to nějak vzájemně vylučuje? Co to pořád tak umanutě máš s tou ženskou svébytností? Někdo je naprogramovaný vysloveně párově, má být násilně singl, aby vyhověl nějaké feministické představě?
(9.10.2022 8:29:11) Marťasíno, co by se mnou bylo, jsem normálně hnusná a zlá Ale klídek, já fakt reagovala na zmíněné postoje ve stylu "kdo se nezadá do 15, už nebude mít šanci najít toho pravého"
(9.10.2022 8:52:08) Rose, ty kozo. Prej "hnusná a zlá". Hele, vono se to tak někdy přihodí. S tím chlapem. Jako určitě třeba mně chybí ta zkušenost žít sama. Ale zase manžel mě v průběhu let donutil vnoha věcech být samostatnou a naopak se kvůli chlapovi nezauzlovat. Třeba bych našla někoho, kdo by byl tzv lepší. Ale vzhledem k tomu, že jsem za těch cca 25+ let nepotkala kluka, který by jen vzbudil můj zájem, tak úplně nevím. Asi to není to osudové manželství, co tu některé píší (nejlepší kamarád atd). Ale prostě jsme spolu rádi. Čas od času krize nějaká nastane. Je nám spolu fajn.
(9.10.2022 9:33:14) Mně zkušenost žít sama nechybí. A nechci, aby manžel byl můj nejlepší kamarád. Chci být pro něj sexuální objekt. Nemusí být u to když prdím nebo si holím chlupy na pipině. Nestojím o to, aby se přede mnou škrábal v zadku. Zjednodušeně řečeno. Chápu, ze až budeme starý bude to jinak, nebo může přijít úraz, nemoci, ale zatím ne.
(9.10.2022 9:51:52) "A nechci, aby manžel byl můj nejlepší kamarád. Chci být pro něj sexuální objekt. Nemusí být u to když prdím nebo si holím chlupy na pipině. Nestojím o to, aby se přede mnou škrábal v zadku."
Sexuální objekt chápu, ale jak to souvisí s nejlepším kamarádem? Tohle přeci nejsou věci, co by člověk dělal před kýmkoliv, takže s kamarádstvím jsou zcela mimoběžné.
(9.10.2022 9:59:50) Inko, to je svérázná představa o nejlepším kamarádství. To neprovozujeme. Manžel je soulmate a sexuální partner v jednom, tím je ten vztah výlučný a jedinečný, nikdo mi není bližší v žádném ohledu.
(9.10.2022 10:25:58) Já jsem to tu (a nejen tady) také četla, vím, že jsou lidé, kteří nepotřebují žádné soukromí a nežinýrují se před bližními uvolnit se až za hranici slušnosti a respektu. Ale nespojuji to nijak s úrovní vztahu nebo kamarádství, to je prostě buranství (omlouvám se, že neopisuji eufemismem).
(9.10.2022 11:19:32) Já si tedy myslím, že popisované životní projevy jsou věcí sdílenou na základě výchovy a zvyklostí předchozích a že dost velkou roli hraje přidělený životní prostor. V garsonce ti před protějškem zbývá málo prostoru k vysoké delikátnosti.
Jakkoliv ve všech vztazích žiju víceméně ostýchavě, nebyla bych tak kách. Právě s ohledem na to, že nikdy nevíme, kdy , kdo bude komu vyměňovat pleny a ten věk klepe na dveře
(9.10.2022 11:32:50) V garsonce je wc a koupelna jako všude jinde, to nemá s uvedeným nic společného. I v nemocnici přes tebe alespoň přehodí prostěradlo, když není zbytí.
(9.10.2022 11:46:48) Ropucho, pokud si budeš v koupelně garsoniery holit (abych nebyla infantilní) velké stydké pysky a třísla a tvůj partner bude mít nutkavou potřebu vyměšovat, co přesně uděláš? (Pokud tedy ta garsonka nemá na svých 35m2 dvě sociální zařízení) Zrovna tak nenápadné pochůzky po domě, předcházel-li k večeři šoulet, jsou hůře realizovatelné
(9.10.2022 11:52:08) Libiku, úplně totéž, co v koupelně rozlehlého apartmá: řeknu "Nepotřebujete někdo na wc? Půjdu se teď na delší dobu zavřít do koupelny..." Tohle je prostě čistě věc vůle, ničeho jiného.
(9.10.2022 11:56:29) "Tohle je prostě čistě věc vůle, ničeho jiného."
Ropucho, ty bys něco takového jistě řekla i příbuznému s úplavicí.... "Franto, ty tvrdíš, že je to neskutečně akutní, ale drahý, je to čistě otázka autosugesce"
(9.10.2022 12:06:42) Ropucho, já se bojím, že ti některé nástrahy života byly odepřeny.
Třeba u nás se už dvakrát stala situace, že obě WC jsou obsazena, a já musím jít čůrat na zahradu (do tmy a deště), kde mě s láskou a se staženými legínami přivítá hovawart a nahý zadek přistrčí do bláta
(9.10.2022 12:10:24) Otázku vůle jsem pochopila jako vůli si vyjít vstříc a ohlásit předem zabrání koupelny k úpravě ochlupení. Které se dá přerušit, pokud v průběhu této činnosti další spolubydlící náhle pocítí nutkání vyměšovat. Ne že ho budu cvičit ve vůli ovládat svěrače.
(9.10.2022 12:30:32) Jen do jisté míry, jak psala Ropucha, dá se to domluvit i bez sdílení prostoru při holení a vyměšování naráz. Já jsem citlivka, mám problém i čurat 5 metrů vedle kamarádky v lese za stromem.
(9.10.2022 12:34:52) Mariko, my máme taky ještě jedno malé WC v patře a občas tomu taky říkáme koupelna😉, je tam umývadlo. Většinou ten druhý jde tam, ale i občas se stane, že tam trůní syn a manžel dole potřebuje taky...nemám s tím problém, ani v lese, stačí mi, že se navzájem nevidíme 🙂
(9.10.2022 12:33:02) Marika a Ropucha mají speciální ajclík opatřený nápisem "Vyhrazeno pro účely chlupodravecké", tam je systémovost, ne jako u nás obyčejných smrtelníků
(9.10.2022 12:38:53) Půlko, jo, ale tak když bude někdo potřebovat, tak ho nenechám čekat za zamčenými dveřmi...my jsme zámek nepoužívali ani v původní rodině, potom v baráku jsme tam sice měli klíč, ale co syn začal chodit, tak jsme ho vyndali, co kdyby náhodou...a už jsme ho tam nikdy nevrátili 🙂
(9.10.2022 12:48:02) A to já klidně kohokoliv čekat nechám. Pravda, pro batolata jsme měli pro jistotu jeden nočník skladovaný i někde venku, protože až tak do tří let to obvykle bylo na minuty, ale jde o poměrně krátké období. Nicméně je fakt, že asi nikdo netrpíme na žádné zažívací obtíže, záněty močáku ani nic takového. Trpíme naopak na dlouhé sprchy, ale ostatní si v nejhorším holt počkají. Pravda, mohli by i do lesa, ale nepamatuju, že by toho kdo kdy využil.
(9.10.2022 13:10:41) Půlko, tak to já si dlouhou sprchu dopřávám taky často, ale tak to ničemu nevadí, já jsem zavřená ve sprše, nikdo mě nevidí, ani já nikoho, tak ať si tam klidně čůrá kdo chce 🙂
(9.10.2022 13:11:34) Mno, je fakt, že onehdá jsem při retro seriálu "Byl jednou jeden dům" přemýšlela, jak mohly fungovat ty pavlačáky, kde byly 2 záchody na jedno patro (klidně 20 lidí)
Možná se tolik nejedlo a nepilo, strava byla méně mastná a malá potřeba byla běžnější někde za bukem.
(9.10.2022 13:16:51) Libiku, v minulé práci byly na celé patro v OC jen 2 kabinky zaměstnaneckých WC na dámském. Chodily tam ženy ze všech obchodů na tom patře a ještě to znamenalo často vychytat okamžik, kdy na krámě nikdo nebyl, stáhnout mříž a přes celé patro tam dojít...to bylo teprve dobrodružství 😄
(9.10.2022 13:19:44) Ja si myslím, možná nepopulární názor ale můj, ze jsme rozmazlený a zvyklí si vyhovět hned a ve všem.
Rada čtu cestopisy, mám oblíbence Leoše Simanka a teď čtu knihu Martina Vopenky / Přežít civilizaci. Při popisech toho, jak polárník Jaroslav Pavlíček pořádal/ pořádá kurzy přežití si říkám, jak jsme rozmalzeny
(9.10.2022 13:40:08) Beat, jak rozcapený? Že většinově nejezdíme za polární kruh a nejsme tudíž trénovaní v tom nach*at si do merina, abychom se zahřáli?
Uzavřela bych tím, že ilustrační situace, kdy si žena holí přirození a muž má potřebu, přičemž mají jednu koupelnu amerického typu, se mi zdá v naší kultuře snadno řešitelná tím, že se neomezí ani jeden
(9.10.2022 13:43:29) libik, hlavne ja jsem pro, at si to každý řeší podle sebe. Někdo trénováním sveraču, někdo sdilenim wc kdykoliv. Je mi to úplně fuk, jak to kdo ma.
(9.10.2022 12:39:35) Žilo nás v mem dětství 5 v 3+1 a záchod byl za koupelnou. Kdo v ni byl, měl holt přednost přes těmi vně. Nevím o nikom, kdo by vybihal ven, ptž nemohl na wc. Vetsina z nás se přece dovede omezit x minut až hodin.
(9.10.2022 12:45:42) Beat, chápu, akutní průjem i rozdrážděný měchýř v těhotenství je čistě otázkou autosugesce Pokud někdo tvrdí, že zkusil obě wc v domě a bez úspěchu, vyběhl na zahradu a tam si beztak počůral pantofle, tak jen vytváří "vytříbenou perzifláž"
(9.10.2022 13:06:22) Martasino, tak nevím, jak to dělali lidé v činžáku, s jedním zachodem na patře. Hádám, možná meli na akutní potřebu kybl. Možná někdo jo, někdo ne. Jinak neříkám, ze je to zdravé a idealni, ale vydržet a neuspokojit každou svou potřebu záhy nikomu neuškodí.
(9.10.2022 13:04:42) Beat, to není o nemoci, já když se vracím někdy odněkud domů, když js m déle venku, tak jak jedu déle metrem a pak ještě busem, tak kolikrát doběhnu domů a hned rozrážím dveře WC, které máme naštěstí hned za zádveřím 😄. Jsem naprosto zdravá, v práci většinou vydržím několik hodin bez problémů ....
(9.10.2022 13:09:28) TaJ verim. Nicméně mám ten názor, ze i s tímto lze něco dělat. Plánovat pití atd. Jsou lidé, kteří to dobre ví. Chirurgové, státníci, herci na divadle apod
(9.10.2022 13:16:51) Dobře, ale když se vrátíme k výchozí myšlence, že žena má navždy zůstat pro protějšek vílou a nesmí být spatřena v nedůstojné situaci(zástřih pubického ochlupení), tak za podmínek, že ten druhý z toho důvodu plánuje pití, je to pro mě moc.
(9.10.2022 13:18:56) Libiku, aha, tak to my jsme pro druhého prostě člověk z masa a kostí, žádná víla...to by mě teda fakt nenapadlo, takhle o tom přemýšlet 🙂
(9.10.2022 13:32:01) já bych to u Ropuchy projela na plné čáře, já tedy víla nejsem, máme 2 wc, ale má rodina jsou záchodoví rozjímači, snad tam bloumají nad nějakými filozofickými oříšky, sedí tam jak žáby na prameni Už jsem i jednou kopla do dveří a zařvala na MM, že ho nenávidim! Jsem to vždy já, kdo se běží vylulat na zahradu, a taky xkrát do vany nebo bidetu, ze zoufalství...
Čili do víly mám skutečně daleko A Beat k tomuto tématu napíše, že to je rozcapenost
(9.10.2022 13:41:14) Martasino, tak v činžáku 50 let, napr, bys měla tyhle možnosti: kybl pod linku, nebo vytrenovat svěrače.. Vybeh do parku nenabizim, i když v nočních hodinách by to varianta byla.
(9.10.2022 14:16:40) Martasino 😃 ukázka nám ( teda mně MM nepomůže nic) teď zlepšila náladu v šílený koloně na Brenneru.. ale princip rozdvojky jsem z ni nejak nepochopila. .. a zahřátí už vůbec.
(10.10.2022 16:28:06) Beat, je třeba mít náladu na trochu ulítlej humor (což já mám skoro pořád), potom je v podstatě záruka, že se aspoň 10x od srdce zasměješ...Pokud nejsi odpůrcem horského svérázu.
(10.10.2022 17:28:20) Beat, to ti opravdu musí vysvětlit sám Pavka Bulán, kterého jedinečně vypodobnil Ondřej Pavelka, jeho výkon tam je v podstatě na Oskara
Po shlédnutí Padesátky bych Ondřeje Pavelku chtěla mít doma v plyšovém provedení - no fakt
Až to zkoukneš, výroky níže uvedené už možná nikdy nezapomeneš
My na horách se přeci umíme smířit se smrtí (Schmitzer) Szukaš čogoš? (skupina Poláků) Tak vy tam máte Horalku? Tak to jsem v klidu! (Pavelka) A ona tu hůlku klidně svaří!!!!!! Svině!!!!!! (Pavelka) Na, chrstni mu to do ksichtu! (Pavelka) Tak tohle jsou nejlepší Tři krále! (Tomicová) Od tý doby má v hlavě takovej inlaptát... (Dulava) Ach, to studí! (Taclík) a následně "Seš na horách!" (Krakonoš)
(9.10.2022 13:51:12) Marťasíno, no tak to dělával můj muž, a začalo dítě. Dítě je vanový povaleč navíc. A já taky. Já prostě potřebuju čůrat mnohokrát za den. Zvláště, když průběžně piju. Držím držím. No a potom už to nejde 😂 žijeme všichni.
(9.10.2022 12:21:36) Marťasíno, když už Pelíšky, myslím, že by za tím účelem byla dobrá nástěnka
Jinak jsem tedy nepochopila, jak se v distingovaných vztazích zjišťuje průjem ostatních potenciálních uživatelů koupelny, možná by na to mohla být další kolonka.
(9.10.2022 12:14:26) Tak nejsem blbá, když bude mít někdo z rodiny průjem, holení odložím na jindy. V garsonce. U nás to nehrozí, nemáme wc v koupelně.
(9.10.2022 12:25:13) Libiku, já pokud se budu v naší koupelně, společné s WC, holit, nebo sprchovat a manžel nebo syn budou potřebovat na WC, tak klidně můžou, jsem zavřená ve sprcháči, který má mléčné sklo, takže dovnitř ani ven není vidět 🙂. Problém vyřešen 🙂, nebo spíš vlastně ani žádný nebyl.
(9.10.2022 11:33:15) no, já se používání výrazů "jůlinka" a "pipinka" vyhýbám
Mmch, jeden známý se měl ženit a jeho budoucí tchýně mu nabídla tykání a ať ji oslovuje "Julčo" a on z toho byl na infarkt, páč doma takhle nazývali ženský genitál
(9.10.2022 11:39:31) Mě by upřímně zajímalo, co přesně si povídají o lidském přirození v rodinách, kde mají potřebu dávat mu infantilní familiérní názvy.
(9.10.2022 11:54:46) Marťasíno, když pominu případné partnerské rozhovory, v nichž snad nikdo žádné "Jůlinky a Pipinky" nepoužívá, nenapadá mě, s kým a proč bych měla rozprávět o pohlavních orgánech.
Kdysi jsem myslela, že by šlo mírně poštelovat rodinný rozpočet psaním erotických povídek, ale nějak se mi teď nechce uvádět přímou řeč partnerů, kde by zazněl jiný než akademický výraz pro zevní pohlavní orgány ženy nebo muže.
(a je pro mě mírně komické si do té situace instalovat spisovná slůvka, taky to nebudu psát, ale možná to za mě udělá někdo jiný)
(9.10.2022 11:40:34) " 9 z 10 žen říká svému klínu nějak domácky."
mmch, na knížce Kurz diskrétní samohany od Monty mě strašně zklamalo použití slova ku.da, to je pro mě opravdu nepochopitelný
Moje sousedka instruuje svou dceru: "Nezapomeň si umejt buchtu!" Když se u mě vystřídal potlačovaný smích se šokem, tak jsem ji poprosila, jestli tu holčičku nechce zvyknout minimálně na výraz "buchtička"
(9.10.2022 11:52:28) Julča nebo božka mi příjde blbý, protože se tak může někdo jmenovat, buchta je jídlo. Pipina nebo pipinka mi přijde takový neutrální.
(9.10.2022 12:06:02) Asi neříká, já o tom taky běžně nemluvím, co si jdu holit. Ale když to měla napsat. Asi v neformální diskuzi použila nějaký neformální výraz. Nic divného mi na tom nepřijde.
(9.10.2022 11:17:24) "Marťasíno, co by se mnou bylo, jsem normálně hnusná a zlá Ale klídek, já fakt reagovala na zmíněné postoje ve stylu "kdo se nezadá do 15, už nebude mít šanci najít toho pravého"
Rose, tak to pak jo Je dobré mít v repertoáru polohu "hnusná a zlá" a sem tam ji provětrat!
Ale nikdo tu fakt nepsal, že kdo v devítce neměl životního partnera, je mimo hru
(7.10.2022 10:51:47) Buřte, proč přechozený? Manžela jsem poznala ve 14, byli jsme dlouho kamarádi (on chtěl víc, já zatím ne). Bydlet jsme spolu začali, když mi bylo 19, vzali jsme se, když mi bylo 21, v 25 jsme už měli dítě. Žádná přechozenost se nekonala.
Je to prostě normálně jedna z relevantních možností, když to vyjde, je to moc hezké a má to svoje kouzlo. A ne, vůbec to nemusí být koule na noze a omezení rozletu. Manžel byl můj největší podporovatel v tom, co bych chtěla zkusit a dělat. Někdy to nevyjde. Ale stejně tak často to nevyjde ani těm, co do třiceti "nabírají zkušenosti" a tzv. zrajou.
(7.10.2022 13:19:56) Dá se říct, že ano. Od patnácti spolu bydlíme, manžel je starší, měl vlastní bydlení. Logicky,já byla na střední, většino na mě čekal před školou, už byl OSVČ, udělal si čas a já mu pak pomohla s prací. Po škole jsme spolu defakto neustále, nestojíme si teda pořád za zadkem, dnes jsme byli společně nakoupit a teď vzal batole na sad, já jsem na sluníčku na terase, on většinou řeší věci kolem baráku, já kolem děti a domácnosti ale jo, jsme spolu.
(7.10.2022 15:10:08) Neznámá, já ti velmi přeji tvou rodinu a fakt vám to asi vyšlo, nicméně kdybych u své dcery pod zákonem vysledovala, že kolem ní krouží chlap před třicítkou, tam jsem si jista, že tomu zabráním, to je hooodně neobvyklé.
(7.10.2022 15:31:38) Libiku, on si chudák fakt myslel, že je mi daleko víc a ukončil to, ale pár dní na to jsme se opět potkali na místní vesnický zábavě.
(7.10.2022 16:13:05) Libiku, kamarádky dcera se v 16 zamilovala do chlápka 37 let! Kamarádka šílela, že je to pedofil, ale nenadělala nic. Moje druhá kamarádka přes 40 let v té době chodila s 28 letým klukem, navrhovala jsem, jestli by si to nechtěly vyměnit Ta kamarádky dcera tedy bydlela doma, přítel ji vždycky večer přivezl. Ona k němu chodila rovnou ze školy (asi ne každý den, měla i svůj sportovní koníček) a dokonce si s ním zlepšila prospěch a naučila se od něj vařit, ale kamarádka byla stejně pořád na nervy. No, po maturitě dcerka nastoupila na VŠ, ovšem už v prvním ročníku otěhotněla (předpokládám, že plánovaně), teď je doma s miminem a kamarádka-babička už je snad smířená, v létě byli všichni na společné dovolené (dokonce 4generační i s rodiči té kamarádky)
(7.10.2022 16:16:29) No, to je hrozný. On ten problém nemusí být věkový rozdíl. Ale "jen" ten věk mladšího z dvojice.... Když by jí bylo 25 a chlapovi 45, už to tak blbě nevypadá.
(7.10.2022 19:45:56) Kat, jj, je to divné. Když jsem se seznámila s přítelem (o 5 let starší) a vybalil, že jeho ex je o 22 let mladší než já, dost jsem váhala
(7.10.2022 16:23:59) Ještě znám historku, jak kamarádky mamka přivedla na večeři fajn mladého kolegu z práce, protože ho chtěla dohodit vlastní dceři, a nakonec si ho nechala sama pro sebe, cca o 17 let mladšího. A jsou spolu už přes 10 let.
(7.10.2022 16:28:36) Moniko, když jsem byla v 1. pracovním působišti, démonická kolegyně-večná hledačka lásky (38), zahořela ke svému skautskému svěřenci (už brzy 18). Byl to velký škandál. Pikantní je, že nějakou dobu sdíleli bydlení, v němž mimo zmíněných hrdliček existovaly její dcery 16 a 17 let
Jako nechci vědět, jak to vlastně celé bylo
Dej jí PB věčnou slávu, zahynula dost nešťastným způsobem, hezky malovala.
A já znám pána, co zmermomocnil sestru svojí manželky, ta se s ním ihned rozvedla, ale nadále žili pod jednou střechou až do chvíle, kdy ho před třemi týdny vystěhovala do automobilu, je tam furt, už mě to je nějak fuk..
(8.10.2022 0:00:45) Inko, ta kauza je stará, oni se rozvedli, ona dostala veškerý majetek a jeho nějak vzala na milost jako spolubydlícího, co má máslo na hlavě a seká dobrotu. Mezitím byl vážně nemocný, vyrostli jim kluci (kupodivu normální) , oženili se, přistavěli štok, všichni vypadali, jako že pohoda.
On ale asi začal poslední dobou krutě pít a vyvádět.
(7.10.2022 18:45:03) No, já zase zažila, že matka požádala svoji vrstevnici, kamarádku - učitelku, aby synovi pomohla s přípravou na VŠ... Kromě syna na VŠ měla po poměrně krátké době i snachu stejně starou jako ona.
(7.10.2022 19:40:44) No ten syn był aspoň plnoletý, ne?
Takhle si celkem mladý syn jedné známé našel paní kolem 40 s pubertálním potomkem a vzal si ji. Rychle, dokud byl zamilován. Vlastní dítě už ale po svatbě paní odmítala. Tak ta známá nemá vnouče, není babička. Tajně doufá, že syn nakonec někde nějaké děcko s mladší ženou na stará kolena pořídí. Zatím nic. Připadá si ochuzená o vnoučata. A upřímně - je mi jí fakt líto.
(7.10.2022 22:07:42) "Tohle by mi hodně vadilo, mnohem víc než patnáctka s třicatníkem."
Lítost kvůli vnoučeti chápu, ale z hlediska samotného vztahu - patnáctiletá s třicetiletým je fakt šílenost; třeba pětatřicetiletý se čtyřicátnicí není nic divného ani závadného.
(7.10.2022 22:05:03) "kdybych u své dcery pod zákonem vysledovala, že kolem ní krouží chlap před třicítkou"
Tohle si upřímně ani nechci představovat. Nemám tušení, co bych v reálu dělala, to od stolu hypoteticky vymyslet nelze. Ale jsem si jistá, že by se mi to hrubě nelíbilo.
(7.10.2022 22:18:26) Třináctiletou holku, kromě toho, že je ještě pod zákonem, považuji za naprosté dítě, takže třicetiletého chlapa, kterému se líbí třináctiletá dívenka, považuji za pedofila. Jasně bych si s ním promluvila a pokud by nepřestal, podala bych na něho trestní oznámení. Byla bych schopná se vybičovat k tomu, že bych se s dcerou přestěhovala na opačný konec republiky. Patnáctileté dceři bych nedovolila žít s třicetiletým chlapem v jednom bytě, i kdybych ji měla vodit do školy a ze školy a zamykat doma. Vždy jsem chtěla, aby moje dcera vystudovala bez problémů střední, vysokou a našla si dobrou práci. Pokud by nic z toho nebylo ohroženo, dovolila bych ji s tím chlapem chodit, pokud by se mi začal čestným slovem, že ji po dobu studií nepřivede do jiného stavu a nebude ji od studií odrazovat. Chtěla bych, aby spolu pouze chodili, nikoli bydleli, to bych dovolila až po maturite. Možná by mě oba nenáviděli, ale já jsem přesvědčená o tom, že tato cesta je jediné správná.
(7.10.2022 22:43:49) Kat, nepřipadalo by v úvahu. Do 18 let musí bydlet s námi rodiči, dojeli bychom pro ni a klidně násilím ji přestěhovali zpět. Vzdala bych se zaměstnání, abych s ní mohla být doma a doprovázela ji do školy a ze školy, jinak by měla zaracha. Na toho muže bych podala trestní oznámení. A jak píšu níže, byla bych ochotná se kvůli dceři odstěhovat třeba do Kardašovy Řečice, jen aby tam měla od toho chlapa pokoj. U nás je to ale úplně opačné. Jakýkoliv kluk, či muž projevil o dceru zájem, byl dcerou nemilosrdně odpálkován. Dcera o muže nestojí ( ani o ženy tedy), chce žít sama se svými psy a koňmi.
(7.10.2022 23:56:36) Huso, to je složitá situace, ale tvůj postup by taky mohl vést k tomu, že vztah s dcerou se zničí a že ji ztratíš. Moje kamarádka začala v 15 letech chodit s klukem, který už měl po VŠ, pracoval, s její rodinou to to fungovalo, akceptovali ho. Podle mě nejde děti do 18 let držet doma jako v kriminále, zrovna na mě by to třeba nefungovalo.
(8.10.2022 9:31:53) Huso, myslím, že si to vůbec neumíš představit. Měla bys Dona dítě, který tě nenávidí vší pubertální silou. A 24/7 jí dělat několik let bachaře??? To nejde. Ve 13 je to peklo. V 15 je to hodně o nervy....v 17....??? To se naše babičky vdávaly a měly děti. Rozumnej chlap chce, aby holka studovala. Tohle, co popisuješ, je taky dost hrozivý.
(7.10.2022 23:25:36) Kat, se všemi dětmi jsem měla takový vztah, že by něco přes určitou hranici prostě neudělaly, třináctileté dítě z funkční rodiny není debil, aby se odstěhovalo stylem "ať se všichni zblázní"
Myslím si, že u Neznámých byl ten vývoj pozvolný a rodiče to vnitřně po té patnácce akceptovali.
(7.10.2022 13:43:42) Přiznám bez mučení, že mě trochu jímá hrůza z toho být od 14 s prvním klukem a myslet si, že je to ten nejlepší a jedinej. Nejsem zas tak přelétavá a vážím si stabilních vztahů všech kategorií, ale zrovna ve vztazích s klukama bych nerada byla ochuzena o to mladistvé zkoušení a tápání, o tu pestrost a rozmanitost všech možných osobností a charakterů. A opravdu to neznamená skákat z postele do postele. Měla jsem hodně kluků a vztahů různé intenzity, intimity a trvání a jsem za to ráda. V jednadvaceti jsem si střihla své zkušební manželství, abych pak od třiceti setrvala v pevném a doživotním vztahu. Můj muž to má taky tak, občas si o tom zapochvalujeme a vzájemně si zkonstatujeme, že od mlada bychom spolu nebyli a jsme rádi za spoustu rozmanitých vztahových zážitků. Kvituju vaše celoživotní vztahy, ale nemáte pocit, že jste ten svůj jediný život trochu prošustrovaly ? Vždyť život je o rozmanitosti, pestrosti, zkušenostech, hledání a nalézání. Možná jste něco hodnotného našly, ale zároveň jste o spoustu věcí přišly.
(7.10.2022 13:48:02) Koníčku, no člověk v životě nemůže mít všechno zároveň. Nemůže být zároveň dětnej a bezdětnej. Nemůže prožít život zároveň na samotě v lese a na Manhattanu. Nemůže být zároveň celej život s prvním fajn chhlapem a celej život s řadou fajn chlapů. Prostě vždycky něco máš a něco jinýho nemáš, jednou cestou zrovna jdeš a druhou nejdeš. A ani jedno z toho není lepší. Prostě to tak je.
Ty jsi ráda, že s mužem od mlada nejseš, já jsem ráda, že s mužem odmlada jsem, protože z těch mladých let máme spoustu společných nádherných a jedinečných okamžiků, které se nám ve třiceti už nepřihodily. Jasně že jsem přišla o ochutnávku jiných chlapů a vztahů, ale nelze mít obojí. Tak co s tím. Každej si nakonec vybere to svý.
(7.10.2022 13:53:38) Zzeno, ale můžeš být třeba do 30 bezdětná, poznat trochu sebe, život i pár mužů, a pak se usadit s tím jednim a žít šťastný dětný život :)
Je skvělý, že je Neznámá šťastná, ale já být její mámou, to bydlení s už dlouho dospělým chlapem v 15 asi nerozdejcham
(7.10.2022 13:56:23) BUrt, ale blbe je, ze kdyz se ve 30 rozhodnes, ze se chces usadit s nejakym uzasnym chlapem, tak vsichni ti uzasni chlapi uz budou rozebrani devcaty, ktera je potkala v tanecnich nebo se k nim nastehovala misto aby sla na intr
(8.10.2022 9:34:24) sedmi, kdyby taneční Bydlela jsme na intru. Mezi některými holkami ( kluci se do podobných akcí kupodivu moc nezapojovali) dost silně frčelo, že měly jednoho kluka doma a s druhým randily během týdne. mezi sebou se radily, jak to skoulet na všechny strany. Většinou se před prázdninami rozešly s klukem z intru, aby o prázdninách měly doma klid a neprasklo to na ně.
(8.10.2022 12:01:01) Senedro, na koleji totéž, jeden kluk pro Prahu a školu a druhy pro rodnou vesnici…problém nastal když vesničan přijel do Prahy na navstevu nebo Pražák přijel do vesnice na výlet, pak dalo hodně práce vymyslet aby se ti dva nesetkali
(8.10.2022 12:20:03) Můj dávný učitel francouzštiny to měl vychytané. Měl tři přítelkyně, v Praze Češku a Slovenku, v Turíně Italku. S Italkou trávil víkendy, vždycky jednou přiletěla ona sem, pak zas on tam. Češka se Slovenkou na sebe jednou nějak narazily, teda Slovenka si problému všimla dřív. O Italce se však nedozvěděla ani jedna. Což je divný, protože to celé vytroubil i mě, asi to vykládal na potkání. Myslím, že Češka mu dala kopačky (po nějaké době jsem ji někde potkala, tak mi to vyprávěla), Slovenka ho považovala za partii, ale myslím, že to taky pak vzdala. Předpokládám, že se mu to podařilo skrývat v jeho životním chaosu s odkazem na létající dceru, kterou měl v nějaké střídavce, či co, a která různě nepravidelně přilétala a odlétala.
(7.10.2022 14:01:21) Buřte, hele já v "být do 30 let bezdětná a bez chlapa" zrovna nevnímám takovou přidanou hodnotu oproti jiným verzím, co život může přinést. Mně přišlo mamželství v 21 a dítě v 25 strašně super a fakt jsem si to dost užila a fakt mi nebylo a zpětně není líto, že jsem nebyla do třiceti svobodná a bezdětná. Jako že když to tak vyjde, tak taky dobrý. Ale proč by to měl člověk preferovat? Dobří chlapi a děti se nenakupujou v supermarketu. Na život prostě nemám síťový diagram. Když ho potkám v -nácti, nepošlu ho pryč.
Obecně: většina lidí je asi spokojená s tím, co má. Ať jde o myčku nebo chlapa.
(7.10.2022 14:03:13) Ale jo, já to chápu, že ho samozřejmě nepošlu pryč, když je to fajn. Ale co byste dělaly, kdyby vaše dcera chtěla bydlet v 15 s chlapem co má 25? Koneckonců já sama jsem měla děti ve 24, takže taky nemám co mluvit
(7.10.2022 14:05:48) Burt, nesouhlasila bych s bydlenim dcery v 15 mimo domov...ale nechala bych ji s nim chodit, ostatne v dnesni dobe si divky nenechaji chlapce zakazovat jako za mych mladych let
(7.10.2022 14:08:01) 77krasko, a k jakým opatřením bys byla ochotna zajít? Odtáhla bys patnáctiletou holku domů násilím? Co bys dělala, kdyby neposlouchala a odešla k němu znova? A znova?
(7.10.2022 14:12:27) Zzeno, je spousta moznosti, poradila bych se s psychologem, zasla bych na OSPOD, za vychovnym poradcem/psychologem do skoly...sesla bych se s tim mladikem a snazila se ho poznat a dohodnout pravidla fungovani atd.
ale vsechno je to limitovane a s 15-letou holkou tezko neco nadelas, kdyz sama neciti, ze to neni spravne
(7.10.2022 14:20:17) 77krasko, ano, všechno je to limitované tím, jak moc jsi ochotna zničit svůj vztah s dítětem, i když pro jeho dobro. A to je sakra těžká situace.
(7.10.2022 14:33:19) tak jak jsem za hledání životních partnerů v pozdějším než dětském věku, tak v tomhle bych teda přes ospod nešla škemrala bych, ukecávala, přemlouvala k rozumu dospělejšího z páru, ale určitě bych netlačila přes moc... na to bych se až příliš bála, že to dítě se zatvrdí a já ho ztratím...
(7.10.2022 14:55:07) Rose, to si muzes takhle od klavesnice rikat jak chces, ale dokud takovou situaci s ditetem neresis, tak nevis, na jaky "organy" bys sla
(7.10.2022 19:36:00) NO musím říct, že máloco je takový hardcore jako 13 letá, co chodí s 26 letým a v patnácti se k němu nastěhuje. Radši už nebudu nic psát, ale chápu 77 že by šla i přes OSPOD.
(7.10.2022 21:46:23) To není žádný argument. 13letá dcera s 26letým, to bych na něj podala trestní oznámení a ne že bych po dvou letech nechala dceru se s ním sestěhovat. Nepředstavitelné.
(7.10.2022 14:05:49) Buřte, tak případ neznámé je trochu hardcore. To se tak často neděje. I když od spolužačky sestra takto žila s chlapem od 16. Hele v tom věku s tím jako rodič už moc neuděláš, pokud chceš s dítětem zachovat vutah. Můžeš doufat, že to vyjde, ať už vztah nebo rozchod, a bejt ram pro to svoje dítě jako opora. Nadšenej z tohoh nebude asi žádnej rodič.
(7.10.2022 14:07:21) Burte, ano.. Ale naše děti vyrostly uplne v jiné rodině, než my dva. Takže co bych delala, netuším, nicméně me to nepotkalo a děti takhle brzo do vztahu neskocily.
(7.10.2022 14:15:35) Manžel měl v té době 30, ale když jsme spolu začali, netušil, že je mi až tak málo, hádal 18-19let. Co bych dělala? No, šílela, stejně jako naši nebo jako jeho rodina. Ale ono reálně moc nezmůžeš, můžeš to řešit přes policii, ale pravděpodobně tak narušíš vztahy s dítětem a už je nikdy nedáš dohromady. Alespoň u nás by to tak bylo a manžel se doteď s tchánem a s tchýní tak uplně nebaví, je tam toho více, ale jeden velkých důvodů je dělání zle kvuli mě.
Mám šestnáctiletého syna, který holky celkem střídá, užívá si života, neustále si s nějakou "toká" do telefonu a za hodinku u oblbuje v telefonu jinou a holky mu to žerou. Asi bych byla radši, kdyby měl jednu stálou, ale přiměřenou věku prosím.
(7.10.2022 15:01:33) Neznámá, a rodiče dělali zle v době tvých nácti, nebo dlouho dlouho? Protože první varianta by asi byla pochopitelná. Já bych si myslela, že ten chlap je úchyl.
(7.10.2022 15:25:45) Neznámá, já s poprvé zamilovala v 16 do 23 letého a naši šíleli, že je to moc velký rozdíl...je fakt, že čas ukázal, že tehdy to bylo moc...o pár let později už by to možná nevadilo.
(7.10.2022 14:05:25) Žženo taky tak. Vzali jsme se v mych 21, první dítě se mi narodilo v 26letech.. To jsme spolu byli uz 10 let. Bydleli na různých místech, podnikali.. Máme se dobre a dekuju za každé ráno, kdy se vedle nej probudim.
(7.10.2022 13:52:52) Konicek, obecne souhlasim, ale treba moji rodice se potkali v tanecnich, jak jsem zde opakovane psala, muj otec byl (a stale je!) hezky, klidny, inteligentni, verny, zodpovedny, slusny, pecujici, nikdy nepil a nekouril, dobre vydelaval, pozdeji se mi nadstandardne venoval, stal se soucasti puvodni matciny rodiny, jeji rodice ho povazovali za syna, ktereho sami nemeli, pomahal jim pri vsem, co kdy potrebovali (stehovani, vyrizovani, prevazeni atd. atd.)
fakt myslis, ze si matka v 15-letech mela rict, ze chce vyzkouset jeste jine kluky, a rozejit se s nim s tim, ze zivot prece musi byt barevnejsi a zajimavejsi nez si nechat kluka, co potkala v tanecnich?
(7.10.2022 13:59:44) Koníčku, Žžena to napsala za mně. Ja nevím cobykdyby.. Co jsem měla dělat? Rozejít se, když jsem ho milovala? Proč? Proste to takhle dopadlo..
A ne, necitim se ochuzena. Točilo se kolem me mraky chlapů, mohla jsem si vybírat.. opakovane jsem si je testovala.. Můj muž byl nej.. A někdy si teď, když nám je přes 50 a on je porad stihlej, peknej chlap, divam na ty moje napadniky, říkám si ufff.. On se mi porad líbí, přitahuje me a ještě si rozumíme.. Udělala jsem tedy v 16 chybu??
(7.10.2022 14:30:20) "myslis, ze si matka v 15-letech mela rict, ze chce vyzkouset jeste jine kluky, a rozejit se s nim s tim, ze zivot prece musi byt barevnejsi a zajimavejsi nez si nechat kluka, co potkala v tanecnich?"
sedmi, ono je to spíš opačně... ne že by měla nechat kluka jít, ale neměla by mít pocit, že jestli toho "pravého" neuloví do 18, tak už je všem šancím konec jasně že je super, když to vyjde, ale na druhou stranu by měl člověk vědět, že co se jeví jako skvělé teď, nemusí být skvělé za dva roky... zvlášť ve věku dospívání... je super, že všichni znají x párů, kterým to vyšlo, když se poznali coby děti, ale měli bychom zmínit i ty, kterým to tak úplně nevyšlo a skoro bych si tipla, že jich bude o něco víc - ať už se pak rozvedli nebo (možná v horším případě) nerozvedli, ale šťastní v tom manželství nejsou... osobně jsem moc ráda, že ten tlak doby "vdát se a mít aspoň jedno dítě do 20" je pryč
(7.10.2022 14:53:50) Rose, moje matka rozhodne nemela pocit, ze kdyz otce neulovi v tanecnich, tak se uz nikdy nevda a jeji zivot bude v troskach...mela sve plany (ktere uplne nevysly vlivem situace - jeji otec vyhozeny z prace v 50. letech a ona nemohla na VS...)...ale proste byli spolu a jsou spolu dotedka, skoro 65 let
(7.10.2022 14:57:21) Rose, to mas pravdu, ze jsem znala dost paru, kterym to nevyslo...nejcastejsi pripad: tehotna nevesta 16-leta nebo 17-leta, rodina ji donutila do svatby, za par let se rozvedli...jeste lepe kdyz kluk mel pred vojnou...u mych vrstevniku to nebyla vzacnost
(7.10.2022 15:15:16) 77krasko, v mojí rodině byla v předchozích generacích těhotná 16/17 letá nevěsta hodně častá. A úspěšnost těch manželství pak byla cca fifty-fifty, asi tak obdobně jako u těch "zralých snoubenců, co měli před svatbou čas dospět".
Moji rodiče byli zrovna případ, kdy to nevyšlo (ovšem nebylo to jen věkem, můj otec nebyl schopen vytvořit stabilní vztah za celých dalších 40 let života).
(7.10.2022 15:19:39) Sedmi, tak je pravdou, že jsem dobrým příkladem osmnáctileté nevěsty, co jí to takzvaně nevydrželo, ale z druhé strany nepozoruji ani necítím přílišný rozdíl mezi tou sedmnáctkou a dvacítkou - jednadvacítkou, což byl tehdy průměrný věk nevěst.
(7.10.2022 15:29:02) libik, my ve tride na gymplu meli jednu 16-letou nevestu (nevydrzelo ji to a exmanzel pak zemrel) a jednu 17-letou (vydrzelo ji to)....soudy je zplnoletnovaly atd.
kdyz se nekdo vdaval po maturite a nezplnoletnoval se, tak to bylo uz vicemene normalni
(7.10.2022 15:38:44) "Kvituju vaše celoživotní vztahy, ale nemáte pocit, že jste ten svůj jediný život trochu prošustrovaly ? Vždyť život je o rozmanitosti, pestrosti, zkušenostech, hledání a nalézání. Možná jste něco hodnotného našly, ale zároveň jste o spoustu věcí přišly."
Jak píše Kundera, máme jenom jeden život, nemůžeme si vyzkoušet obě možnosti a vybrat si, co je pro nás lepší. Takže - je fajn, že jsi spokojená s tím, co máš. Možná jsi něco hodnotného našla, ale zároveň jsi o spoustu věcí přišla.
(7.10.2022 16:10:46) Koníčku, já sice nejsem s mužem od 16, ale až od 21, ale rozhodně bych ten čas s mužem nevyměnila za žádnou vztahovou divočinu. Zpočátku jsme to měli dost navolno, chvíli jsem žila v jiném městě, chvíli v zahraničí, náš vztah to ustál, i když ustát děti a málo peněz bylo náročnější.
Ségra mě měla za usedlou nudařku, střídala chlapy, nechyběla na žádné párty, ale jaksi ten pravý furt nikde a teď už je úplně zoufalá, že se jí blíží 40 a chlap nikde, a to by chtěla děti.
(7.10.2022 10:40:18) "Někdo má třeba partnera na prvním místě a nepotřebuje si od něho odpočívat, nenapadne ho se najednou sebrat a jít do zahraničí." Valkýro, myslím, že to vnímáš dost pokrouceně. V 15 nebo 18 letech má člověk tak nějak žít spokojeně sám se sebou a ne se hned na někoho pověsit a žít partnerský život ve stylu - co budeme o víkendu spolu dělat, kam pojedem, kdy se uvidíme v týdnu? Na to bude čas mnohem později. Jako mít v tak mladém věku partnera na prvním místě je kravina. Nebo není, ale pak se není co divit, že holka má třeba nula sebevědomí, pořádně neví, kdo je, co by chtěla, protože veškerý volný čas váže ke svému chlapovi. Dozrávání společně může být, ale taky se může stát, že chlap nebo ženská pocítí touhu mít zkušenost ještě s jiným partnerem a vztah letí do kopru. Mně to přijde fakt mimo, ale já bych ani náhodou nechtěla kohokoliv, do koho jsem se zamilovala v 15.
(7.10.2022 11:00:40) J.a.s., Valkýra možná myslela spíš, že někdo vůbec nemá ambice jí do zahraničí a budovat třeba do třiceti nějakou kariéru (ne, že takové plány má, ale kvůli partnerovi je v 17 letech opustí)? Myslím, že je takových lidí opravdu dost, kteří prostě tak nějak počítají s tím, že budou někde pracovat, mít vztah, později rodinu ... Ale samozřejmě na střední škole asi není úplně běžné mít vztah, kdy se partneři vídají každý den (pokud nejsou spolužáci nebo tak) a jsou "pořád spolu". Ale později (na VŠ nebo pokud už pracují) už třeba spolu začnou bydlet a ten vztah může vydržet (a nemusí samozřejmě).
(7.10.2022 11:15:03) Moniko, ano. Mě v maturitním ročníku zastihla revoluce, otevřel se svět a netušené možnosti, byla jsem přesně ta generace, která mohla vylétnout dělat díru do světa. Jenže vzápětí jsem potkala partnera, o němž jsem věděla, že to bude ideální parťák a otec mých dětí. Měla jsem možnosti odjet z ČR, studovat, dělat kariéru... Nic z toho mi nestálo za riziko, že propásnu to partnerství. Nestala se ze mě tedy úspěšná paní důležitá, ale mám vedle sebe stále toho parťáka, máme skvělé děti a nouzí netrpíme. Nelituji a chválím své moudré mladé já.
(7.10.2022 11:22:40) Ropu, tak nemusíš zas ty jiné volby shazovat, viz "úspěšná paní důležitá". Kdo má více ambic, dá se to skloubit i s partnerstvím, to přece není buď anebo. Já sama jsem ráda, že jsem měla děti na dnešní dobu brzy, bylo to náročné skloubit to s doděláním VŠ, ale vše jsme zvládli. Vejšku bych třeba vzdávala vážně nerada.
(7.10.2022 11:32:31) Buřte, určitě. Já to píši shazovačně vzhledem k vlastní osobě, nevysmívám se ambicím všeobecně. Já obdivuji lidi, kteří úspěšně skloubí v životě všechno, protože mám podezření, že já bych to neuměla. Mně by asi vyšlo buď jedno, nebo druhé. Ale mám děti ve vysokoškolském věku, oba studují zajímavé obory, které by bylo škoda nevyužít k zajímavé kariéře, takže si samozřejmě přeji, aby se jim to úspěšné skloubení povedlo, i jejim partnerům.
(7.10.2022 11:23:58) Hele ani to zahraničí se s partnerstvím nevylučuje. Jedna kamarádka měla partnera půl roku na Erasmu ve Skandinávii, vydrželi to, párkrát za sebou přiletěli. Student, co u nás brigádničil, byl na Erasmu v Západní Evropě i s přítelkyní, oba na univerzitě ve stejném městě, každý na svém oboru, takže normálně žili spolu. A teď po dokončení magisterského studia jsou společně na roční cestě po světě, kdy si zase každý našli práci ve svém oboru v nějaké cizí zemi a jsou spolu, teď zrovna na východě Asie. Postgraduálů třeba v Americe i s manželkou a dětmi mám kolem sebe hned několik. Běžná věc.
(7.10.2022 11:29:18) Ropucho ano. Mám to také tak. A my jsme se s MM potkali brzo, bylo mi 16, on 19. Velká a silná laska, okamžitě jsem oba brali, ze je to napořád. Jak silné magnety. V průběhu let jsme měli období silnějších a slabších pusobneni magnetických poli, ale stále to byla je velká laska, nelepší kamarádi, jsme si vším, a jsme spolu rádi. On neměl ty odstředivé tendence vůbec, ja jednu, ještě před svabou a při ni mi došlo, ze chci jen jeho.
Rozumím ji, taky jsem matka kvocna, mám syna i dceru, dovedu si to představit. Ale nic s tím, Janco, neudelas, je to jeji život. Taky bych dceru podporovala v jejím životě, zájmech .. sebehodnote. Když bude mít vědomi, ze je “tak dobra”, ze ji zadnej kluk neopustí, a když, tak je to vůl, tak se ji muže žít lip
My jsme spolu v tom věku byli proste stále, jakmile to šlo, a když to neslo, tak jsme si třeba 2h denně telefonovali, psali si na vojně denně dopisy.. ta touha být spolu, propojení, vědět o svem životě, sdílet myšlenky, byla oboustranně velká. Nemela jsem vůbec pochyby. Bylo to krásný, romanticky. Máme schovaný dopisy, naivní darky.. Neříkám, ze to je jediný správný způsob vztahu. Pisu jen svoji zkušenost, za kterou dekuju.
(7.10.2022 11:36:35) Beat, odstředivé tendence se asi nevyhnou nikomu, jsme lidé. Ale pokud je to TO ONO, člověk si v konfrontaci s jinou tendencí uvědomí, že má to nejlepší, co může mít, a drží se toho o to vděčněji
(7.10.2022 11:29:51) Ropucho, já jsem měla všechny své partnery velmi ráda a nad to mě nesmírně bavily děti, nicméně asi do 40 jsem neměla vyřešeno, čím budu a dodnes si myslím, že individuální cesta by mě dovedla ke schopnosti vydělávat jiné prachy. Takhle jsem přizpůsobovala své závazky, úvazky a plány tomu, aby ON "mohl kráčet"
Je to směs náhody a vnitřního nastavení, nikomu nic nevyčítám a hlavně ničeho nelituji.
Ale nikdy bych o neprovdané holce, co má ve 30 naběhnuto na dobrou karieru neřekla "paní důležitá", stejně jako si nemyslím, že ta, co ve stejném věku dbá na vyžehlené mužovy košile, je nějaká pipina. (moudřejší není ani jedna)
(7.10.2022 11:33:45) Libiku, ono dnes už manželství o těch vyžehlených košilích opravdu není a spousta žen může uplatňovat své kariérní ambice a zároveň být vdaná. Ten zlom v životě není podle mě sňatek, ale děti.
(7.10.2022 11:10:26) jas, pises "V 15 nebo 18 letech má člověk tak nějak žít spokojeně sám se sebou..."
ja jsem tedy v tom veku spokojene sama se sebou nezila....mela jsem sice same jednicky a smerovala na VS a mela hodnotne konicky a pratele, ale nejvic jsem stejne touzila po tom chodit s klukem ...ale bud mne ten kluk nechtel nebo mi ho rozmluvili (po dobrem nebo po zlem moji rodice)
(7.10.2022 11:20:18) 77, taky jsem v 15-19 měla kromě školy jedinou ambici, najít si kluka, který bude " moje spřízněná duše" už navždy. Je pravda že v 70. letech u nás nebylo možné téměř nic, než založení rodiny, ale já ani kdybych mohla, bych nejela studovat nebo pracovat do zahraničí, ani bych nedělala žádnou kariéru v práci, nemám na to povahu. A takových lidí je hodně, jejichž cílem je mít manžela a rodinu.
(7.10.2022 11:26:24) Huso, já bych řekla, že před revolucí se nezdravě tlačilo na včasné založení rodiny a po revoluci se zase začalo nezdravě tlačit na oddálení. Mělo by se myslím akceptovat, že někdo je zralý už před dvacítkou a někdo nedozraje nikdy. A že někdo má ambice mimo rodinný život a někdo je nemá. Různost je v pořádku.
(7.10.2022 10:43:55) Můj názor je ten, že je lepší mít jednoho stálého partnera od mládí, než skákat z postele do postele a v 35 náhle zjistit, že se perspektivních partnerů jaksi nedostává a biologické hodiny tlučou jako zběsilé. U těch vztahu od mládí je zas nebezpečí, že se může stát, že kolem čtyřicítky v rámci krize středního věku jednoho partnera napadne, že si vlastně vůbec nic neužil v mládí a rychle to hodlá napravit ovšem již s několika nezletilými dětmi na krku.
(7.10.2022 10:58:35) Huso, vidím to podobně. Netvrdím, že je nutné držet se prvních lásek, na to je zralá asi menšina lidí. A velmi to komplikuje současný životní styl, kdy člověk kolem 20 teprve odchází na VŠ studia. Ale nemám ráda přesvědčování mladých lidí, že do třiceti jsou dětmi a na nic jiného než nevázanost nemají pomýšlet. Jak píšeš, vede to pak k těm třicátníkům - čtyřicátníkům, kteří vyzkoušeli v životě všechno, mají všechno, ale trvalého partnera ne a biologické hodiny tlučou.
(7.10.2022 11:12:32) Ropucho, plus já teda připomenu, že nadpoloviční většina dvacátníků na VŠ ani nejde. I když člověku přijde, že dneska "studuje každej", jsme prostě sociální bublina.
(7.10.2022 10:46:05) Jo, a taky jsem ovlivněná tím, že si myslím, že v tak útlém věku by měly být jiné priority než je nějaký kluk / holka. Vždyť ten člověk má jedinečnou možnost využít čas pro sebe, věnovat se sobě, vyzkoušet si různé věci a třeba se i nějak formovat v rámci vzdělání. Já bych se v tomhle obávala toho omezení, že kluk / holka od mala sní třeba o studiu v zahraničí, jdou si za tím a pak přijde nějaký "partner", který ani nemusí být trvalý a oni se všeho vzdají jenom pro ten chvilkový pocit, že v 15-18 našli lásku.
(7.10.2022 10:56:43) jas, cestovat, vzdělávat se, poznávat svět, sebe, zkoušet nové věci, se dá i když je člověk ve vztahu. Spíš mi přijde divná vaše představa vztahu, kde by toto nešlo. I s těmi stážemi v zahraničí se to dá normálně skloubit, lidí co znám, tam na studia jelo dost, někdy i s partnerem/partnerkou/rodinkou, někdy sami...
(7.10.2022 11:47:44) ženo, to jo. Ale taky je úskalí, že třeba holka bude žít jen tím vztahem a nepozná samu sebe. Prostě naučit se žít sám se sebou a sám za sebe, než třeba žít vztahem a podřizovat mu své zájmy a tak. Jsou holky, co se to nikdy nenaučí a pak buď chodí ze vztahu do vztahu, nebo dělají všechno, co dělají ti chlapi. Chlap je nadšený parašutista, tak to začnou dělat s tím, jiný je nadšený plavec, tak začnou plavat...
(7.10.2022 12:00:44) jas, já si teda myslím, že žít sama a poznat samu sebe jsou dvě různé věci, které na sebe nejsou nutně vázané. Proti single životu nemám vůbec nic, ale zároveň nepřeceňuju jeho roli v životě člověka. Když se zadaří, že se najde soulmate, se kterým to klape, tak to má podle mne větší cenu, než žít nejdřív dva roky sama "aby se neřeklo". Oni ti kvalitní partneři, se kterejma člověk vydrží celej život, úplně na stromě nerostou, a třeba nebudou čekat, až se najdeš. Ale člověk se vyvíjí, dospívá a poznává i ve vztahu.
(7.10.2022 12:08:56) Inko, asi ani k tomu člověk nemusí žít sám. Ale prostě že ty sama za sebe víš, co chceš, co ti dělá dobře, máš i svý kamarády ( a nevyměníš je za manželovy a nevzdáš se jich, pokud se manželovi nelíbí) a máš svý zájmy a vytrváš u nich v nějaký míře, i když manžela třeba neberou.
Ještě obecněji - také vidím hodně v okolí - budete s manželem sdílet vše, i majetek, ne že se dům napíše jen na něho, on bude mít dobrou práci, živit rodinu a když se pak zamiluje jinde, tak ženě zbydou oči pro pláč. Tohle je hrozně častej příběh.
To všechno souvisí s tou sebehodnotou, zralostí. Sebehodnota u holky snižuje riziko, že si najde vola.
Já se přiznám, že jako matka tří dcer mám strach, aby si nenašly voly...
(7.10.2022 21:37:10) "Já se přiznám, že jako matka tří dcer mám strach, aby si nenašly voly..."
Absolutně nemám nejmenší obavu, že by si dcera mohla vybrat "vola". Tak jako jsem neměla obavu, že bych si ho mohla vybrat já. Věděla jsem velmi dobře už ve středoškolském věku, co chci a co nechci a jací lidé mi vyhovují. Dcera to ví ještě lépe. Jestli mám nějaký strach, tak snad jedině o to, aby ve správný okamžik potkala toho, koho hledá.
(7.10.2022 21:48:31) Bála jsem se spíš o syna, vím, jak dokážou hezké holky manipulovat s klukama. Ale snad dobrý, u dcery myslím, že holka si vždycky poradí
(7.10.2022 21:55:45) Ropucho, on 5en vůl občas nemá ale na čele napsáno, že je volem. Bohužel takto snadné to není. Je velká pravděpodobnost, že dcera má radar a úsudek. Ale....
(7.10.2022 22:16:28) Kat, člověk se samozřejmě během desítek let může projevit všelijak, nikdo nevíme s jistotou ani sám o sobě, jak budeme reagovat na různou životní zátěž. Ale "vůl" se myslím pozná dříve než po letech, pokud se prvotní posouzení neprovádí přes růžové brýle hormonální poblouzněnosti.
(7.10.2022 12:42:03) "První láska jo. Ale to obrovské vázání na někoho už od 15? Brr... Děcka přece můžou objevovat svět, věnovat se sami sobě, zkoušet, co je baví a ne, že každou volnou chvíli běhají za svým protějškem."
Ta dvojice se ovšem na sebe nemusí nijak obrovsky vázat, natož s nějakou představou do budoucnosti. Prostě spolu chodí, a když se nerozejdou, no tak potom, již jako dospělí a zralí, spolu mají ten celoživotní vztah.
Je pravda, že všechno to zkoušení a objevování se děje víceméně ve dvojici, či s určitým vědomím vztahu = existence toho druhého, ale kromě možných negativ to má i svá pozitiva - mladí se vyvíjejí jaksi spolu, koordinovaně, ve stejných podmínkách, při společných zájmech, prostě "zrají" spolu. Nemusí např. obtížně slaďovat diametrálně odlišné představy toho, co je "normální" v těch všedních, provozních věcech, jak často "řeší" partneři, kteří se potkají v dost dospělém a nějak již ve svých rutinách zaběhlém věku.
tady v diskusi je jedna linie, ktera snad tvrdi, ze clovek by se mel vyvijet sam, ucit se a pestovat hodnotne konicky a hodnotne vztahy s prateli...a pak z nej bude krasna zajimava bytost, ktera pritahne jinou krasnou a zajimavou bytost
ovsem trochu se zapomina na to, ze mezitim ma taky nejaky citovy zivot a potrebu spriznene duse a taky potreby fyzicke (nekdo je kontaktni a potrebuje dotek)
(7.10.2022 21:47:57) Babi, přesně tak. Navázat vztah přece neznamená, že od toho okamžiku se člověk nijak nevyvíjí a neposouvá. Ale s partnerem po boku holt bere ohled na partnera a posouvají se spolu. Když to jde od mládí, velmi to usnadňuje soužití, přesně jak píšeš, nemusí se slaďovat dvě hotové individuality s hotovými životy, ale přirozeně se všechno buduje společně. A když přijdou životní turbulence, lze se opřít o hluboké společné kořeny.
(6.10.2022 18:03:32) :))) tak vida, jaký je to trvalý vztah:) Jančo, musíš být trochu víc konzistentní. V dubnu spolu chodili 3 měsíce, teď v říjnu půl roku. Nějak to nevychází.
(6.10.2022 18:41:55) Valkýro, pokud by mě matka takhle sledovala, kolik času kde travíme a dokonce kolik holek má chlapec na instáči, tak bych buď nevydržela s dotyčným, nebo s matkou. Vůbec nechápu, co je komu do vztahů dospělé dcery (pokud to není narkoman, násilník, neprodává jí na E55 a podobně).
(6.10.2022 23:17:49) Valkýro, já jsem náklonnost od jednoho hezouna-frajírka zažila, a přestože jsem z toho velice rychle vycouvala že nedošlo ani na polibek, stejně mám doteď trochu hořkej pocit, že mě jenom "použil" pro vlastní nechutný ego.
(22.5.2023 8:05:01) Přeji všem krásný den a chci napsat pokračování..a moc prosím neodsuzujte mě. Přečtěte si prosím ppůvodní příspěvek.. jinak stále spolu chodí pokud se tomu dá tam říct...
Je to druhý pokus.....na jaře se sám přiznal ( poněvadž jí to chtěla říct kamarádka) že si píše i s jinýma holkama. Rozešla se s ním ale další den stejně dala druhou šanci, on slíbil že to byl úlet, sranda atd. atd. to se stalo v březnu. Dcera doufala že bude vše jinak, uvidí se častěji, dá ji najevo že je pro něj důležitá. Ano dává když příjde....ale od té doby se rozmezí prodlužuje, 2x týdne i když netrénuje, maturita na podzim atd. A dcera opět stále čeká a čeká..ted maturovala a ukázal se na hodinu jednou týdně. Vidím jak se dcera trápí ale umí hrát divadlo. Já jsem v postavení maminky, která má dělat že je jí to jedno nebo co mám dělat. Nejde se nezeptat jestli příjde nebo ne.....včera to vyvrcholilo....on tráví čas nejraději s kamarády a připadá mi, že čeká až to rozsekne ona. Opravdu nejde zvládat to, jak se dcera trápí....a hlavně vím, jak byla nemocná, že umí hrát divadlo.Maturitu udělala super hlásí se na výšku...vím, že si s ním nemá moc co povídat...uplně jiné priority atd. atd.
A ted maminky do mě......prostě mám opravdu mlčet a čekat a koukat se na to? Když se jen zeptám je zle. takže mám mlčet a doufat že už konečně dcera něco udělá? Nepíše mu nevolá to ne...jen čeká kdy se milostpán ozve . Hlavně je to lenoch, který přestal závodně hrát na maturitu měl čas nechal na podzim...jen je namyšlený tím jak vypadá.
maminky prosím nekamenujte mě....ale...už jsem se zeptala vícekrát...byla jsem odbyta..řekla že jí tu pravdu nemusím říkat. Mám dělat jakoby nic? je dospělá ale neštastná ( což říká že je v pohodě( se slzama v očích, vzteklá, smutná) znám usměv smutného klauna.
Mám toho fakt dost..je to užasná holka chytrá ale prodělala anorexii před 5 lety...bojím se aby zase někam nespala. Proto jsem i v panice......prosím co by jste dělaly
(22.5.2023 8:22:57) Myslím, že nic j8nyho než na to koukat a dělat jakoby nic ti nezbyde. Apoň mě nenapadá nic, co by se dalo udělat. Třeba na vysoký pozná nový lidi a zabaví se.
(22.5.2023 8:46:21) Jasně, že to je těžký koukat, jak se holka trápí! Ale bohužel protrápit se k tomu, že jí to za to nestojí, se musí sama. Co bych dělala jako máma? Jak tu píšeš, jak je šikovná, prima holka, tak přesně v tom bych ji podporovala. Dávala bych jí najevo, jak si toho cením, podporovala bych ji v tom, co chce dělat (sama za sebe), ale respektovala bych její výběr partnera. Až ji to přestane bavit, rozsekne to. Tím, že bych poukazovala na to, jak je nemožný, bych ji pravděpodobně spíše utvrzovala v tom, že mi bude chtít dokázat, že to tak není.
(22.5.2023 9:27:59) Opravdu to musíš nechat na ní. Ale výborné je, že ji čeká vejška, a brzo, to může pomoct ke změnám. Nové prostředí, nové podněty... prostě bych ji podporovala a netlačila na ni skrz ten vztah. A mimo soutěž, buď ráda, že chlapec chodí tak málo. Značka ideál pro to, aby se to rozseklo, až nadejde čas. Představ si, že by chodil víc a ona s ním třeba přišla do jináče a pak k němu byla ještě uvázaná.
(22.5.2023 9:33:17) i po víc jak roce si stojím za tím, že bys měla dceru nechat na pokoji a opravdu se v jejím vztahu nešťourat... s tím neustálým dotazováním docílíš fakt akorát toho, že kdyby něco, tak za tebou dcera rozhodně nepůjde... nesvěří se ti, ani kdyby měla sama pochybnosti... je jí 20, má před sebou další životní změnu, přijde do nového kolektivu, pozná nové lidi, doufej, že přehodnotí i svůj vztah... hlavně ji do ničeho netlač, nech ji, ať si na to přijde sama... nabízej jí sebe a svůj čas, ať ví, že s ní ráda půjdeš do kina, že tě potěší, když s tebou vyrazí po nákupech, povídej si s ní, ale sama o vztahu nezačínej, nech ji, ať se bavíte spíš o tom, o čem chce ona... vymysli aktivitu, která by vás mohla obě bavit, něco, co vás občas vytáhne mimo domov...
(22.5.2023 9:50:35) No a co bys pořád chtěla dělat? Režírovat mladým jejich životy, jejich city? Jistěže každý rodič chce vidět své děti šťastné a v opačném případě se mu nepřihlíží lehce. Ale pokud není žádán o radu/pomoc, nic jiného než přihlížet mu nepřísluší. Nevyžádané zásahy do života mohou nadělat více škody než užitku. Žij si vlastní život, dcera úspěšně studuje a vztahy si holt musí prožít. Zaměř se na jinou aktivitu než počítání, kolikrát mladík přišel na rande. To vůbec není tvoje věc.
Mám skoro stejně starou dceru a vůbec netuším, jak často a s kým chodí na rande. Kvůli vztahům se trápila kolikrát, to patří k věku, mohu nabídnout rameno a politovat, když o to bude stát, ale jinak není moje úloha se do jejího milostného života montovat. Sama to tak bere a říká, že až si bude chtít někoho vzít, tak mi ho představí. Do té doby se mě to nijak netýká.
(22.5.2023 10:11:24) Některé matky a dcery mají takto intenzivní vztah, a netroufám si říct, jestli je to dobře nebo špatně.
Ale kde je pak hranice? Bude se ti dcera takto sveřovat už napořád? Budeš ty tak intenzivně vnímat její pocity i dál, nebo si myslíš, že se to v určité fázi života změní?
Znám totiž jednu takovou dvojici, kde to mezi nimi takto funguje i ve věku 72-43, a postupně to spíš zintenzivňuje, přestože dcera má svou rodinu.
(22.5.2023 12:58:23) Tady to ale vypadá spíš na jednostranný intenzivní vztah - od matky k dceři. To určitě dobré není.
Ale těžko říct, kdyby měl člověk doma dítě po anorexii a viděl, že se trápí, jestli by také neplašil Každopádně se myslím nedá dělat konkrétně stran vztahu nic (a už vůbec ne se ptát, jestli kdy chlapec přijde).
Je možná jen nespecifická podpora - být k dispozici, nabízet společný program dříve osvědčený případně zajímavé novinky, být v klidu.
(22.5.2023 14:13:32) Určitě bych se do toho nemotala, pouze bych nabídla rameno, kdyby ho dcera potřebovala. Jinak syn se s přítelkyní vidí také jednou týdně, na tom mi nic divného nepřijde.
(22.5.2023 14:46:24) Velšice, jen ze zvědavosti: kolik je cca synovi a jeho přítelkyni? Proč se nevídají častěji? Považují to za vztah? (chtěla jsem napsat “vážnou známost”, ale to je blbost, ale jako … choděj spolu, viděj se 1x týdně a jsou s tím v poho?)
(22.5.2023 14:55:40) Máto, jsou spolu přes rok, je jim 19 a oběma to vyhovuje ( to je asi to hlavní). V kontaktu jsou spolu ale každý den, volají si, píšou si. Můj nevlastní syn, stejný věk, přítelkyni má 4 roky a totéž.
(22.5.2023 15:04:33) máto, dcera (21) se s přítelem vídá taky cca 1x týdně, občas to vyjde třeba i 2x, ale jindy zase 1x za 14 dní... on pracuje, má své "povinnosti" vůči rodičům (žije s nimi), má své zájmy a kamarády... a zrovna tak dcera... když má zkouškové, nemá čas na randění na druhou stranu jsou spolu v intenzivním kontaktu přes mobil, hodně si píšou, volají... vyhovuje to oběma, i když je jasné, že "touží" být spolu mnohem víc a "pořád" berou to tak, jak to je, jsou oba rozumní (naštěstí, my bychom opravdu rádi, aby dostudovala )
(22.5.2023 15:05:53) Mato, Mám trošku pocit jestli problém není ve vašem postoji. Copak zivot stojí jen na tom čekání a bytí s tím jedním chlapem? Nechodí tak často, no a co? A že to neni OK, To si myslíš ty nebo dcera? Nebo jsi jí to vsugerovala? Copak dcera nemá koníčky a zajmy aby pořád jen "cekala"? Hlavně ty bys to měla hodit za hlavu a nesnažit se jí vsugerovat, že to je divné. Nech to být. Jestli by chtěla mít člověka co s ní bude travit víc casu, musi k tomu dojít sama. Tenhle to asi nebude. Nebo si zvykne a najde si jiný program, když je pryč. A budou spolu v poho. Tak to je. Prošli jsme si tim vsichni. Tak se holt získávají životní zkusenosti.
(22.5.2023 15:06:39) Janco, Ja bych se na to nevydrzela koukat. A taky si nemyslim, ze se rodice do tohohle nemaji co plest. Jen je to mozna trochu pozde, s pravne dospelym ditetem zacinat hovory o vyberu partnera, o kriteriich, o zasadach slusnyho chovani se k sobe, o respektu a tak... Tohle jsou veci, o kterych se MUSI doma u jidelniho stolu mluvit, pravidelne a uz brzo, od detstvi. Moji rodice byli fakt katastrofa, i v tomhle, takze jsem si vsechno musela vyzrat sama. Mozna to je i "kulturni" vec, ja nevim. Ale i Cechach prece byla instituce "dohazovacu/ dohazovacek". Tam slo o kompatibilitu partneru - pravda casto spis majetku.
Pred par lety jsem se tady do placu zeptala, jestli ostatni nechavaji tezit svy deti ze svych vztahovych zkusenosti. A skoro okamzite se to zvrhlo do "Fuj, fuj, moji rodice meli sex jen jedenkrat, vyhradne za ucelem myho zplozeni!"
Tak jsem to ale tehdy vubec nemyslela, slo mi o rozlusteni signalu v chovani budouciho eventualniho partnera.
Ja tedy do chlapcu dceri "kecam", resp. ventiluji pred ni bez zabran ten dojem, co na me na prvni pohled udelal. Sice dcera je pak obcas chvili navrcena ale zatim pokazde "sama od sebe" dosla ke stejnymu zaveru. Takze doted zadny vztah. Ale bude ji v zari 17.
A prave tyto dny jsem dumala, jak to sem napsat - jsem stastna: v sobotu mela prvni "rande" s dalsim napadnikem - a rovnou si to naplanovala u nas doma! Vpodstate abych ji ho "obcihla" a pak ji sdelila muj nazor, na ktery se pak i aktivne ptala. A to uz mesic dopredu avizovala, ze se ji jeden kluk z orchestru libi a ona jemu taky. Ale ze ho chce nejdriv vic poznat, jakej opravdu je, takze budou chodit na rande. BEZ DOTYKANI SE!
No uvidime, jak dlouho to bude fungovat. Kazdopadne uz vi, ze si na svoje srdce musi davat pozor.
(22.5.2023 15:41:01) Moje vztahová inteligence je pro moji dceru odstrašujícím příkladem. Ale taky doufám důkazem, že i když se to opakovaně podělá, lze se z toho poučit, jít dál a třeba nakonec vést fajn život a najít někoho, s kým zavládne pohoda a klid (teď se rouhám, klidem bych svůj vztah nenazvala, ale ten mír a jistotu tam poprvé mám) Ale dceři bude 18 a nesvěřuje se, jako že vůbec. Je společenská, má milion kámošů, ale jestli má vztah.... Bude to mít těžký...
(22.5.2023 21:27:42) Federiko, To je ted vtip od tebe, ze jo? Proc by to mela dcera delat? Nebo ty jsi mela s tvoji mamou takovej vztah, ze jsi delala veci "na just"?
(22.5.2023 23:02:04) Saamanjo, moje máma se mi nikdy do vztahů nepletla. A nikdy mi žádné přátele nelustrovala. A nechtěla, abych je přiváděla domů, ještě dřív, než vůbec něco začalo- aby mi je mohla schválit nebo neschválit… Pokud by něco takového chtěla provádět, pak ano, najust bych jí vůbec nic neříkala nebo bych si vybírala týpky, který by se jí vůbec nelíbili
(23.5.2023 7:47:10) Federiko, "A nikdy mi žádné přátele nelustrovala. A nechtěla, abych je přiváděla domů, ještě dřív, než vůbec něco začalo- aby mi je mohla schválit nebo neschválit…"
Tak ja mam s moji dcerou jinej vztah, ze jo... to je jasny. Ja tedy rozhodne "nechci" od dcery ukazovani chlapcu, je to aktivita z jeji strany. A zrovna ta akce pred tremi dny, kdy si domluvili prvni "rande" u nas doma a spolecna aktivita bylo peceni pizzy v nasi kuchyni, zatimco my s manzelem pracovali na zahrade me tedy prekvapila taky. Ale pozitivne - dcera se chova rozumne, odpovedne a dospele. (Uz) nema potrebu "rebelovat", vi, ze je zodpovedna sama za sebe a ze ma nasi duveru a podporu, kdyz ji chce nebo potrebuje. Ted uz jsme v modusu "spolubydlici", co se maji radi, ne pecujici a dite.
Pravne jsem zodpovedna, to jo, takze ji podepisuju omluvenky do skoly, se kteryma prijde; ale po skonceni povinne skolni dochazky (po 10 letech) jsme se dohodli, ze ted je to na ni, kam a kdy a do jake skoly si rozhoduje sama. Jeji zivot a jeji zodpovednost. Funguje to.
Myslim, ze tohle se neda vysvetlit, do vztahu z popisu si kazdej promita svoje "veci", proto k tomuhle uz budu mlcet.
(23.5.2023 8:15:00) Saamanjo, vždyť jo, dělejte, jak chcete. Mně tohle "ukazování chlapců" ještě dřív, než tam vznikl nějaký vážnější vztah přijde nemocný. Ať je to z jakékoli strany. Svědčí to spíš o nejistotě a nevyzrálosti tvé dcery.
(23.5.2023 8:21:43) A hlavně nechápu, proč do toho pleteš společné aktivit, pizzu, omluvenky a rozhodování se školou. Jak to s tím souvisí? Tyhle věci u nás běží naprosto stejně, přesto si děti hledají své přátele samy a nechodí za mnou, jestli bych " se na ně podívala" A z pohledu toho kluka, možná potenciálního přítele-ti to nepřijde divný?
(23.5.2023 9:27:34) Já sice svoji potencionální tchyni nepoznala, ale že bych neprošla vím naprosto jistě, ale já bych neprošla u většiny tchyní, nejsem opečovávací a vyžaduji spolupracujícího samostatného partnera
Dítko je v představování potencionálních partnerů po mě, zatím domů nikoho nepřivedlo a pochybuji, že by v dohledné době něco byť naznačilo Přesto je to samostatné a nerebelující dítě, pouze držkující a protáčející panenky To, že si puberťák sám rozhodne o své budoucnosti a přípravě na ni považuji za naprosto normální, já tak maximálně můžu říct, zda jsem schopná představy dítka zaplatit či nikoli.
První rande doma a za přítomnosti rodičů mi jako samostatnost a víra ve vlastní názor rozhodně nepřipadá.
(23.5.2023 9:54:38) z nějakého záhadného důvodu jsem byla vždycky přijata VELMI pozitivně, ať už šlo o maminky kluků nebo o maminky kamarádů... tchýně si mě oblíbila během prvních pár minut, až to manžela trochu naštvalo naopak měla pořád pocit, že pro mne není její synáček dost dobrý (a podle manžela to tak nebylo u předchozích dívek, ta jedna se jí moc nelíbila a druhou vyloženě neměla ráda) a naopak moje máma si na první pohled oblíbila akorát mého muže, ti předtím jí taky moc neseděli, vycházela s nimi dobře, neměla žádné extra výhrady, ale prostě do oka jí padl až můj manžel (což teda nemělo nijaký vliv na můj výběr) naopak tatínek si oblíbil prvního chlapce, kterého jsem jim představila, asi by si s ním rozuměl, ale sám pak uznal, že ke mně seč nehodil... manžela musel nejprve pořádně poznat, aby se s ním nejdřív smířil a nakonec si ho oblíbil až za poměrně dlouhou dobu (před svatbou si mě vzal stranou a důležitě se mě ptal, jestli vím co dělám a jestli si opravdu za svou volbou stojím a že jestli mám sebemenší pochybnosti, ať se nevdávám, že se o mne i dítětem postarají, bylo to roztomilé )
(23.5.2023 10:25:52) Já měla smůlu, že moje budoucí tchýně měla bratra vyučujícícho na VŠ, kam jsem (ne)docházela na jeho laborky od 7 ráno. Jevila jsem se mu jako veskrze líná a nezodpovědná studentka, navíc poněkud tupá, protože v sedm ráno i když jsem se dostavila to fakt nebyla žádná mozková hitparáda. Přesto mi to rodiče MBM nedali znát, ani jemu, proflákli tu povědomost "co jsem zač" až o mnoho let později S tchýní specielně jsme si byly velmi blízké, i s tchánem jsme měli moc pěkný vztah.
(23.5.2023 14:36:42) Já měla sportovce. A jeho táta vedl stadion a sportoviště, na který jsme chcdili se školou... A já tu patnáctistovku prostě neuběhla. Neustále na mě učitel řval:" Federiko, za pět, vidím tě v tom křoví!!" Ptala jsem se pak toho kluka, jestli mu táta něco neříká. A prý:" Ty, já ti nevím, ta tvoje ta..."
(23.5.2023 15:11:13) Mě si oblíbila každá maminka až na tchýni. Tchýně usoudila, že ta prodavačka v lahůdkách, kterou manželovi dohazovala, ta by si určitě zbytky domů z práce nosila, zatímco ze mě podpultová tlačenka na svačinu jaktěživa nevypadne. Navíc jsem moc študovaná a z moc študované rodiny, takže budu líná kariéristka a ani manželovi teplou večeři neuvařím, cukroví neupeču, jeho bordel neuklidím a dětem světříky neupletu. A přesně jak pravila, tak se i stalo.
(23.5.2023 15:38:46) Tchýně hlavně nedohlédla, kam by poslala ta lukrativní prodavačka nebo jakákoliv jiná žena na této planetě s jeho přednáškama a hře čtyř jezdců, shlucích galaxií, císařovně Ireně, ladění citer a odlévání bronzu do ztraceného vosku, které si představuje místo předehry. Podle mě by nenašel žádnou druhou tak trpělivou jako já, která by to snesla dýl než jeden večer . Natožpak, aby to snesla s láskou.
(23.5.2023 15:46:00) Na tchyni jsem byla málo puťka a prej i moc hezká .
Chtěla nějakou obyčejnou, co by s ní doma štrykovala, pracovala na zahrádce, nedotkla se alkoholu, nechala si radit v domácnosti, vycházela bych jen na nákup potravin a učila by mě vařit.
Já jsem spíš do větru .
Mamka zase chtěla poddajného zetě, troubu, co by se nechal manipulovat, MM je pravý opak.
(23.5.2023 15:48:50) Když si bratr přivedl nevěstu, byli jsme celá rodina moc zvědaví. Ptala jsem se na ni mámy a prý - je moc krásná. Vzhledem k tomu, že mluví 4 jazyky, pokládala jsem to za podivné prohlášení. Ale jo – maluje se víc než Michael Jackson a párkrát jsme se dostali do debaty, že bych to mámino hodnocení podepsala
(23.5.2023 16:56:21) Jo, taky se o MM a děti málo starám, nekonzultuju, co kdy a jak vařit, kde a kolik kupovat rohlíků, nenechala jsem si zařídit domácnost tak, jak by se líbilo tchýni, občas něco odmítnu ( = hromadu jídla, která by se nám doam zkazila a tak). A donutila jsem syna, aby se nevrátil domů a zůstal se mnou daleko a navíc ještě jsme vždycky upřednostťovali moje rodiče ( no, prostě si s nimi MM rozumí, no...)
(23.5.2023 17:01:22) Sam tohle nechápu. Nikdy, za těch báječných 36 s moji tchýni, jsem nic podobného nezažila. Poznaly jsme se v mých 16, začaly se mít rady a bez jediného, sebemenšího konfliktu jsme vydržely až do její smrti. Moc mi chybí. Byla skvělá. Chci byt taky taková.
(23.5.2023 17:41:31) babi, to byl dar, co. Mým dětem radim, aby si všimaly druhu komunikace v rodinách svých známostí.. Ušetří to zklamání v budoucnu. Když je to bída, je dobré s tím počítat a nezavírat před tím oči s vírou, ze se to podá.
(23.5.2023 17:51:48) Beat, ano, dar. Neradím ale. Bavím se s dětmi o vztazích, když samy začnou, ale vzhledem k tomu, že jsem k celoživotní lásce přišla zcela mimoděk, necítím se kompetentní.
V současnosti mají děti s navazováním vztahů, jejich udržováním, rozchody, řešením problémů... daleko větší zkušenosti, než já. Pravda je, že nedávno se s dcerou rozešel kluk po několika báječných letech, bez varování, způsobem, který prakticky kopíroval to, jak se jeho otec před lety rozešel s jeho matkou. Ne, nepočítaly jsme s tím Takže máš pravdu.
(23.5.2023 18:32:15) Babi, já rady typu: musí ti vonět a všimni si, jestli je hodný na mámu beru jako základní výbavu do života. Z toho se to všechno pak dál odvíjí.. A nakolik si moje rady kdo vezme, je na něm.
Já se možná chovám podvědomě tak, jak bych si přála, aby se kdysi někdo podobně zajímal, staral o mně. A neříkám, ze někomu by to nelezlo na nervy. Ale co už. Já stradala nepéčí, někdo přepéčí
(23.5.2023 18:40:40) Já nedávám rady samovolně, ale vždycky tak u nějaký příležitosti něco před dcerou pronesu, dcera to bere spíš s úsměvem a nedávno mi řekla: "A co takhle sugar daddy, mami to by šlo, ne?" Musela jsem si vygooglit, ale teď už vím...
(23.5.2023 18:44:53) Joo Fed, to já takhle úplně samovolně, třeba když jsem ji poslala s košem, tak jsem k tomu vypustila radu, že ji musí kluk vonět .
(23.5.2023 15:46:05) Taky jsem byla vždy velmi pozitivně přijímána matkami svých partnerů.
Ale matky kamarádek mých dětí mě jedna za druhou nemůžou vystát, hrozně mě to kvůli holkám mrzí. Na jednu stranu by děsně chtěly, aby moje dcery s těmi jejich kamarádily (bo jsou hodné a slušné, nechlastají a nekouří, nejsou potetované, dobře se učí, občas něco upečou a hrají na piáno), ale na druhou jim vadí, že se o děti starám, chodím s nimi do divadla, platím jim angličtinu a nakonec i že mě mají moje dcery rády a ač puberťačky, mluví o mě hezky.
(23.5.2023 16:58:13) Buřt taky si říkám. Hoď Vetre ještě nějakou další neřest. Nejsi třeba k tomu i moc chytrá a hezká?
Jinak, je to stejně relativní…láska, nenávist. Mohly te mít rady, a pak jsi je třeba hromadně hodně naštvala. Chvíli tak, pak tak. Koukněte na Taťánu, to si říkám, jak tohle ustojí. To je na přestěhování.
(23.5.2023 17:42:15) 77mi, i ty, Brute? Tebe bych coby sousedku milovala, sedavaly bychom s vinem a kafem do uzvaneni, a pokud byses nechala, tak te pres plot zasypala okurkami a cuketami
Jo jeste mam jedno provineni - kytky. Vzdycky par hodin pred volbama prcham s desem z prace, abych honem upravila/presadila truhliky a predesla tak rodinne hanbe na dalsi volebni obdobi, nebot mi cestou do volebni mistnosti defiluje cela ves pred barakem. Tak taky blbe
(23.5.2023 17:27:53) Krásný, chytrý a laskavý kámošky se smyslem pro humor obdivuju a jsem na ně hrdá. Větře, čím jsi ty tvé "spolumatky" nakrkla, přiznej se?!
(23.5.2023 17:28:19) Beat, Burt - chytra a hezka samozrejme jsem, k tomu vypadam o 10 let mladsi a vubec Ale mam talent slapnout do …
Zrovna zpytuju svedomi, co jsem komu kdy udelala: matka-ucitelka jisteho oboru mi kdysi naznacila, ze typ vyuky mych dcer neuznava - a moje deti porazily o par let pozdeji jeji sverence v soutezi (zjevne ji to vadilo, i kdyz to vubec nebylo osobni) Matce-anglictinarce (aniz bych tusila, ze je anglictinarka) jsem kdysi nabidla misto pro jeji dceru v nasi skupince na anglictinu, kterou jsme si tu s mistnimi angazovanymi matkami ze zoufalstvi vytvorily, a jeji rozvadejici se manzel ji vmetl, ze je k nicemu, kdyz neco takoveho neudela sama a nevydelava na tom, Pred matkou-cestinarkou (nevedela jsem, ze je cestinarka) jsem si postezovala na druhy vedlejsich vet Dalsi stve, ze ji dcera chodi reklamovat, ze ja svym dceram rikam, ze jsou uzasne a ona to sve dceri nerika, protoze to prece neni pravda (holt maji jinou vychovu), Jine vadi, ze u nas nepodporuji vznik narodniho parku, protoze jsem kdysi pro jeden pracovala a nemam k NP systemu duveru, Jeste dalsi jsem odmitla podilet se na utoku na skolu, kde jsem spokojena a ona ne
Vse probehlo vetsinou velmi kratce v druznem kafickovem duchu, pridala jsem kyticky, urodu, vlastne jsem ani netrvala na svem. Pritom dobre vychazim s matkou, ktere jsem kdysi rekla, ze jiste nabozenske uskupeni pokladam za neskodne (ona je clenem a jeji otec je dotycne cirkve dokonce kazatelem, coz jsem netusila). To byl asi muj nejvetsi matersky trapas
(23.5.2023 18:24:24) Větře, myslím, že všechno se "vystopovat" nedá.
Zanevřela jsem drobně na jednu matku X po jednom sezení partičky matek v hospodě, kde proběhlo toto:
X se bavila s Y velmi družně o společném zájmu, pohodička vstřícnost: no ano, možná podnikneme společně, chichi haha bezva............ načež Y odešla ven si zakouřit, řeč se mezitím stočila na výchovu dětí, a X s despektem poznamenala, že Y to tedy dělá úplně blbě. Mně tedy X nic nevhodného neřekla, s Y asi zůstaly kamarádky (po návratu z rauchpauzy opět samé úsměvy a družnost), ale já už mám od té doby s X spojenou takovou pachuť, nepříjemno
(23.5.2023 18:53:05) Babi, no jasne, clovek uz pak proste dotycnemu neveri. A nemusi to dokonce ani souviset s nicim realnym. Kdysi jsem narazila na desnou animozitu u zamestnancu naseho zakaznika, takto statni instituce. Po letech se mi dostalo vysvetleni. Jeden z nich si me “predvolal” a sdelil mi, ze vi, ze jsem podplatila jejich sefa. Asi si chudak nedovedl predstavit, ze by to slo bez uplatku. A nejlepsi byl ten uplatek - pry jsem mu postavila rybnik
(22.5.2023 15:36:24) Sam, To mi prijde jak z jiné planety.
V 17 už jsem za sebou měla jedno zklamání. 😀 Bolelo to, ale dala jsem si příště pozor. Žádné schvalování od rodičů nebylo. Vzdycky měli moje vztahy jako hotovou věc. A kdyby tohle udelala v tomhle věku dcera, asi bych měla pochybnosti o jejím osamostatňování. Preci jsem jí vychovala tak, aby mela vlastní mozek, ne?
(22.5.2023 21:22:08) Despi, moje dcera rozhodne ma vlastni mozek. A taky ho pouziva, treba k premysleni o charakteru a chovani chlapcu! Takze sama od sebe se koriguje, pokud se iracionalne "zblazni" a zaroven vidi nejaky potencionalne problematicky povahovy rysy. A pri tom premysleni si casto sahne po me asistenci. Jen po asistenci, ne po mym rozhodovani. A holt uz parkrat zjistila, ze mam "cuch", "sestej smysl" nebo tak neco, ze muj intuitivni prvni dojem ma velkou vypovedni hodnotu. Proto se uz rovnou pta - ale taky samozrejme i sama kouka.
(22.5.2023 22:49:08) To je geniální. První, co jsem vždy v Respektu hledala. Hořce jsem se tomu smála a ex se vždycky divil, nikdy v tom nenašel pointu, vůbec to nepochopil.....
(23.5.2023 7:16:11) Jo, taky začínám Zenženem a pokračuji Jednou větou na střídačku s křížovkou Respekt stále odebírám klasicky v papíru do schránky, je to moje pondělní drobná radost. Někdo tyhle humory prostě nevnímá. Podobně jako Cimrmany.
(22.5.2023 23:31:12) Saamajno, ale ty nejsi objektivní. Ty můžeš podvědomě dělat to, aby ti dcera zůstala jen pro tebe a partnerský vztah si nenašla. Pak vlastně nebude pasovat žádný partner.
(22.5.2023 23:47:53) Rodič ani objektivní být nemůže, své dítě vnímá těžce subjektivně a přirozeně se o něj bojí. Proto je dobré oprostit se od představy, že by měl partnery svých dětí "schvalovat". Úplně stačí, když je bude respektovat. Tím vyjadřuje respekt i svému dítěti. Pokud si dítě vybere partnera vyloženě patologického, je na místě zpytovat svědomí, kde došlo k chybě v procesu výchovy.
(Já sama jsem nebyla plně schválená možná dodnes, třicet let už tomu, přitom jsme z celé širé rodiny nejstabilnějším párem a jsme rodiči jediných tchýniných vnoučat, která samozřejmě miluje. Takže já bych ty názory maminek opravdu nepřeceňovala...)
(23.5.2023 9:05:42) Tak hodně maminek to má i tak, že jejich "šestému smyslu" nevyhoví ŽÁDNÝ partner/partnerka jejich sluníčka. Ostatně já jsem, stejně jako psala Ropucha, taky "šestým smyslem" schválena nebyla. O dvacet let a tři vnoučata později si myslím tchyně těžko představí někoho lepšího. Prostě jsme se sžily. Jsou hodně uzavření, nepustí si nové lidi k tělu, šestý smysl jim velí izolovat se od všech. Ale jsou schopni si časem zvyknout a nového člověka postupně přijmout.
(23.5.2023 9:24:40) Žženo, přesně tak, některým rodičům není žádný partner dost dobrý a pokud to ventilují a staví své dítě mezi mlýnské kameny, ve výsledku mu mohou zpackat život, nebo minimálně zahustit ovzduší v rodině. Ono není důležité, jestli "maminka má pravdu", je důležité, aby si mladý člověk prošel vlastní cestu. Maminka je zodpovědná za vlastní vztahy, některé maminky s tím mají práce až až. Své pravdy ohledně cizích vztahů si mohou v klidu nechat pro sebe.
(22.5.2023 15:49:12) proč... ono to je nejspíš dost jiné naživo, než jak to vypadá napsané takové přirozené povídání, co generuje důvěru... ono hodně záleží na osobnosti dítka i matky... taky dětem "kecám" do vztahů už od školky, jen je třeba najít nějakou rovnováhu a taky umět občas zavřít oči, modlit se a doufat... a jinak i moje dcera chce ode mne slyšet, jak vidím jejího nápadníka a co se mi na něm případně ne/líbí (a jo, i já mám "zásluhu" na jednom jejím rozchodu a jsem šťastná, že to k rozchodu opravdu dospělo a oslavili jsme ho i s dcerou, po té, co si trochu poplakala )
(22.5.2023 15:43:08) No mě jednou mamka takhle "upřímně" zhodnotila kluka, do kterého jsem byla zamilovaná, bylo mi to líto a vedlo to k tomu, že jsem jí už víckrát o nikom jiném neřekla. Ona tedy mi do mých věcí nějak moc nezasahovala, jen její pohled byl prostě vždy jiný než můj. Moje děti si vůbec nenechají mluvit do takových záležitostí. Dcerám je 23 a 17 a vůbec si to nedovedu představit. I když také mi mrzelo, když jsem viděla, jak k dceři její partner ochladl a bylo to podobné jako u zakladatelky. Těžko se na to dívá. A to si toho všiml i manžel, který je na vztahové signály tupý. Jen dcera pořád jakoby nevnímala. Ale ukázalo se, že ten kluk už opravdu má rozehráno něco jiného, naštěstí dcera právě jela na dlouhodobý pobyt do zahraničí, takže ty zraněné city měly šanci se zahojit. Je to z pohledu rodiče těžké, když vám už to jasné je a dítěti ne.
(22.5.2023 15:46:52) Já jsem podobnou situaci zažila. Ale obráceně, v 15 letech. Byl jsem šíleně zamilovaná, nebyla jsem schopná dělat nic jinýho, než myslet na NĚJ Každý pátek odpoledne jsem sledovala příjezdy vlaků, jestli PŘIJEL.Někdy přijel a někdy nepřijel. Dopadlo to špatně. Teda vlastně dneska vím,že dobře Ale tenkrát pro mě život skončil, chtěla jsem skočit z mostu. A kdyby se mi do toho chtěli plést rodiče, případně kdyby mě jen víc pozorovali a "chtěli mi pomoct", zuřila bych. Snažila bych se pak,aby nevěděli vůbec nic.
(22.5.2023 19:48:56) Federiko, jojo, také v patnácti jsem prožívala něco podobného, to holt je ten věk Lítala jsem celé dny po městě jako splašená, abych dotyčnému přišla do cesty V předmobilové době se všechno muselo oběhat A také to nemělo ten konec, o jaký jsem tehdy stála, přes dílčí úspěchy to nedopadlo. A také dneska vidím, že to tak bylo dobře a mělo to sloužit právě jen jako bláznivá náctiletá záležitost
(22.5.2023 19:37:33) Renko, ono je to nepříjemné i pro rodiče chlapců, kteří opouštějí divky. Prošla jsem si takové kolečko několikrát a vždycky jsem to těžce nesla. Měla jsem ty slečny ráda, brala jsem je za své a bolelo mě to za ně. Uměla jsem se velmi dobře vžít do jejich zklamání. Ale to je holt život a každý si ten svůj musí prožít sám za sebe, rodič může maximálně soucítit.
(22.5.2023 19:29:16) Saamanjo, já ti nevím. Mně rodiče nikdy žádné preventivní školení ohledně vztahů nedávali. Věděla jsem i bez toho kupodivu velice dobře, co chci a co nechci. A nenechala bych si do toho mluvit od nikoho. Nedostala jsem vždycky všechno to, co jsem chtěla, ale nikdy jsem neuvízla v ničem, co bych nechtěla. Moje dcera je na tom úplně stejně, má to v hlavě srovnané, aniž by potřebovala nějaké instrukce. Ví přesně, co hledá. (Otázka je pouze, jestli úspěšně najde.)
(22.5.2023 21:09:54) Ropucho, Ono to neni/ nebylo preventivni skoleni. Jen normalni povidani o lidech okolo a jejich vztazich, vetsinou tedy lidi z rodiny, ze jo, tam ma clovek vhled. A moje i manzelova puvodni rodina je fakt ruznorody panoptikum, to se muselo videt s humorem. To povidani pak vzdy nejak vyplynulo ze situace.
(22.5.2023 21:17:05) Jo tak. Možná, že nudně stabilní spokojené vztahy obou našich původních rodin vedly k tomu, že jsme neměli o čem si stran vztahů s dětmi "normálně povídat". Měli jsme vždy mnoho témat, ale jak to kdo "doma má" k tomu moc nepatřilo. Ne že vůbec, ale z blízkého okolí, kde bychom měli všichni "vhled", jak píšeš, to ne.
(22.5.2023 21:53:17) "Měli jsme vždy mnoho témat, ale jak to kdo "doma má" k tomu moc nepatřilo. Ne že vůbec, ale z blízkého okolí, kde bychom měli všichni "vhled", jak píšeš, to ne."
U nás stejně tak. Nejsme zrovna typy na drbání vztahů v našem okolí. Určitě jsme občas něco okomentovali, ale i kdyby ne, děti by si na to beztak udělaly vlastní náhled i bez nás, dříve nebo později.
(23.5.2023 7:21:14) "Určitě jsme občas něco okomentovali, ale i kdyby ne, děti by si na to beztak udělaly vlastní náhled i bez nás, dříve nebo později."Presne tak, vztahove veci se uci napodobou, ne rozborkou rodicem u vecere.
(22.5.2023 21:46:53) Saamajno, aha, tak pokud jde o pozorování vztahů v rodině a okolí, to myslím děti odpozorují a odposlouchají mimoděk, aniž by komentáře směřovaly přímo k nim. To je přirozený proces učení, že děti vnímají své okolí a formují si vzory.
(22.5.2023 16:11:32) No, čtu to "pokračování". Trochu mě napadá, zda si někdo nedělá šoufky.....
Jinak asi takto - že si děláš starost, to chápu. Nicméně nerozumím tomu, proč zase zdůrazňuješ, jak je kluk hezký...?. Že nechal sportu, to se stává. Ale vidím to tak, že v tomto případě vytváříš zbytečný tlak na dceru místo toho, abys věřila, že to zvládne. Až bude bydlet sama, budeš vědět jen to, co ti řekne.
(22.5.2023 16:22:54) ale janča se tu pohybuje dlouhodobě a řešila i jiná témata (pokud si ji teda nepletu, myslím, že i tu anorexii nebo porchu příjmu tu řešila?)
(22.5.2023 16:46:29) Byla tu dřív jako Petra (teď se tedy zobrazuje jako Janča 2002), ale popravdě ta témata byla také divná, mj. vždy nedokončená - jestli to tedy s dcerou nějak vyřešily, nebo co...
(22.5.2023 17:32:10) Já budu opět jiného názoru, já bych se do toho pletla, ne do vztahu dcery s někým, ale do jejího zdravotního stavu, anorektičky mají problém se sebehodnocením, to je princip anorexie, bude mít problém ve vztazích, bude se na partnery věšet, protože si myslí, že není dost dobrá. A honem bych s ní šla zpátky na terapii, kde jste byly s anorexií. Počítej, že kdyby se rozešli, tak do toho spadne znova a ještě víc. A že anorexie nezvládnutá končí smrtí je věc známá. Ona není psychicky běžným jedincem, aby se vztahy dokázala prokousat sama a věcně to zhodnotit. Ona bude vždy hledat chybu v sobě a bude se snažit být dokonalejší. Víš, jak to myslím.
(23.5.2023 19:01:56) To bylo opravdu ostré....nevíš vůbec o čem mluvím.... a už vůbec se snažím zasahovat co nejméně...ale vidím......a někdy už něco říct musíš...
(22.5.2023 21:15:42) Andrs, jak si to predstavujes technicky? Dceri je 19, takze maminka ji na terapii tezko dovede. Navic tam nevidim nikde zminku o otci dcery, vazne mas pocit, ze matka, zijici nejspis bez partnerskeho vztahu, ma co posuzovat vztah sve dospele dcery?
(22.5.2023 23:23:59) Kde píšu, že matka má posuzovat vztahy své dospělé dcery? Já jsem zcela proti tomu, aby matky posuzovaly vztahy svých synů a svých dcer. Já píšu, že problémový vztah může vrátit dceru do stavu onemocnění a pokud to byla léčená anorexie, tak je vždycky kam se obrátit a u anorexie se pracuje i s rodičem nebo blízkou osobou, i u zletilého dítěte ti vadí, když má 38 kg na 170 výšky a nemůžeš říci, to nic, ona si musí pomoct sama
(23.5.2023 18:57:27) Mám manžela pracuje mimo domov je doma tak co 14 dní .A opravdu dceři vůbec nelustruju kluky, ani nebylo kdy, je to její první od 18. Předtím nebyl zájem a od 14-15 nemoc.To taky ovlivnuje můj strach.... ( slovy lékařky...pozor na prožiti velkého stresu, návrat nemoci) a mi to jede jako vláček. Ale já ho měla ze začátku moc ráda..než jsem poznala druhou stránku...plný instagram koček, které lajkuje, chodí kdy ho napadne nebo nenapadne, kamarádi přednost pak ale příjde a je sladký na dceru jak med a ona roztaje a nevidí a neslyší. a tak je to pořád dokola...úsměvavá holka štastná vzápětí za týden vidíte jak jen čeká a čeká a říká že to nemá smysl. Pak příjde...a opět to s ní koulí......a to je pořád dokola. Nejsem matka co vybírá holce kluka..ale..je mi ji líto.... Také nesedí doma, tančí, má kamarádky, nesedí jen v koutku...ale přesto
(23.5.2023 19:02:10) Jančo, ale to je pochopitelný, že ti to je líto.Mně by to taky bylo líto. Asi bych se pokoušela promluvit si s ní, říct jí, že tady pro ni vždycky budu. A že chápu, že se člověk zamiluje, ale taky by měl každý znát svou hodnotu. A není třeba jít pod svou důstojnost, když si to ten druhý nezaslouží. Ale často tyhle řeči, byť dobře míněné, nijak nepomůžou. Musí k tomu dospět ona sama.
(6.10.2022 18:18:08) Já bych spíš řešila, proč by měla dcera na něj čekat-až když on bude mít čas na ní- přece nebude jak se říká sedět a čekat v koutě...Určitě by měla mít své zájmy- a taky mu občas říci, že když on zrovna může- tak ona třeba ne.... Možná to špatně chápu, ale přijde mi tam pasivita od dcery-a jakoby si sebe nevážila.... Tohle by mi asi vadilo víc.....neumět se udělat vzácnou.... O těch slečnách na instagramu ona ví? Co ona na to?
(6.10.2022 19:02:55) Jordano, já mám pocit, že tohle "čekání" a neschopnost/neochota domlouvat něco předem je jakási obecná "epidemie" mezi mladými už nějaké roky. A nejde jenom o milostné vztahy, ale i domlouvání jakýchkoliv volnočasových aktivit. Vidím to u dětí, oni se s kamarády třeba "domluví, že se možná domluví" a třeba něco o víkendu podniknou. Ale v pátek se ještě neví, jestli to bude v sobotu nebo v neděli, dopoledne nebo odpoledne, kam půjdou ... Mně to jako plánovačku docela rozčiluje Když dětem říkám, ať teda sami něco ostatním navrhnou, tak prý "mami, to je trapas"
(7.10.2022 8:55:19) Moniko, když kluk o holku stojí, tak si udělá čas i při mimořádně náročném programu a koníčku…. I naplanuje všechno do detailu ….vidim to teď u své pubertální dcery
A viděla jsem to i u mých kamarádek v mladí, na koleji, jak na kolej lítali kluci vrchoĺovi sportovci a jeden, který sloužil u hradní stráže a furt tehdy měl nástupy a cvičení (před rokem 1989)
(7.10.2022 9:15:13) 77krasko,nemám nic proti tomu,co píšeš.Ale on si přeci nemusí dělat čas každý den v téhle fázi vztahu,nejspíš ani zakladatelky dcera ho každý den nemá (doufám!).Jde o tu komunikaci.Cekat každý den,jestli dneska dorazí n.ne,by mi hráblo.Otazka je,jestli dcera zakladatelky se ptá,případně dá navrhuje další setkání n.fakt jen pasivně vyčkává,případně jestli on na její dotazy a návrhy odpovídá n.se prostě odmítá vázat a čeká na poslední chvíli,jestli se mu chce n.ne. A do toho ještě nervózní matka děvčete
(7.10.2022 10:19:01) "ale přijde mi tam pasivita od dcery-a jakoby si sebe nevážila...." Jordano, jo. Janča se dceři nemusí montovat do vztahu, ale může dceru podporovat v tom, aby měla svůj život, své koníčky, záliby, než aby tzv. pročekávala odpoledne, jestli přijde nebo nepřijde. Myslím, že není nic odpudivějšího, když se partner chová jako čekatel a pořád se vyptává, kdy se uvidí nebo tak něco. Má mít svůj život a ne, že bude ready, co kdyby náhodou zavolal. Takže já být mamka dcery od Janči, tak se jí vůbec nevyptávám, proč se vidí málo nebo jestli se uvidí, ale naopak ji podporuju v jejím životě nezávisle na nějakém klukovi. Budovat si hned velkou závislost na protějšku není dobrý.
(6.10.2022 19:08:58) Chápu, že tě to trápí. Ale dcera by to neměla vědět, bude z toho všeho nervózní ještě i "za Tebe". Jsem ráda, že jsem svoje vztahy navazovala až v době, kdy jsem byla mimo domov v Praze na koleji, resp. o těch předchozích platonických zamilováních naši nic netušili. Řešit svoje vlastní nejistoty ještě pod dozorem rodičů, to bych fakt nepotřebovala ...
(6.10.2022 21:44:44) No očividně ses za ten půlrok, co to řešíš, nepoučila... Tak já doporučuji najít to původní téma, pročíst si odpovědi, znovu se nad nimi zamyslet a zkusit to prostě jinak, po tvém to, jak vidíš, moc nefunguje
(6.10.2022 22:52:13) nejsi trapná, bojíš se, ale před životem dceru ochránit nemůžeš
Nic mi netransformovalo moje sebevědomí víc, než velmi ošklivej rozchod s místním idolem, bylo to hodně špatný, nemohla jsem týden spát, už se mi únavou klepaly ruce, první zklamání v lásce fakt bolí - a potom najednou se ve mně něco překlaplo, nastoupil zvláštní klid, hrdost, počátky sebevědomí...
Potom už jsem se nikdy nenechala v partnerském vztahu tolik vyvést z míry.
(7.10.2022 10:04:40) Mám sice syna a ne dceru, ale myslím, že v tom zase tak velký rozdíl nebude. Má slečnu už skoro 2 roky. Vůbec netuším jak se scházejí, domlouvají, jak často se vidí a nikdy mě nenapadlo se ho na něco takového ptát! Vím že si občas vyrazí jen s kamarády, nebo je doma protože slečna je někde s holkama. Taky má plno fanynek (sportovec), ale přítelkyni má jen jednu a myslí to s ní vážně. Tvůj problém je, že se jim montuješ do vztahu. Jestli se na ní borec vykašle, bude to nejspíš kvůli tvé nadpéči. Takže se uklidni a nech je být Tvé rady budou vhodné až si dcera začne stěžovat, že na ní chlapec kašle. Do té doby je to jen její vztah
(7.10.2022 19:23:52) Nějaká podobná diskuze tu už byla. A vyplynulo z toho, že má matka nechat dceru být a nerýt do ní ve smyslu, že je to nějaké divné, že na ni přítel nemá ča.
(22.5.2023 15:17:12) Trapná nejsi, přeješš dítěti jen to nejlepší a bojíš se o něj. Podle toho, co kolem sebe vidím, dnes málokterá dívka už v 19 letech najde životního partnera. Rozchod a zlomené srdce se rozhodně nedají vyloučit. Jde o to, abys případně byla dceři nablízku a byla jí oporou. Asi víš sama, jestli je dcera dost psychicky odolná, aby takové citové karamboly zvládala a aby jí spíš poučily a "zocelily" než opravdu zlomily.
Teď čtu další vysvětlení, to všechno trochu posouvá a ještě víc chápu Tvoje obavy. Ale pořád platí, chce to mluvit s dcerou, vyslechnout, poradit. Ale opatrně s přílišnou kritikou partnera, to by mohlo být kontraproduktivní.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
rady maminek se v tomto věku moc neberou. Bud tu pro ni, až to krachne, at se má kde vyplakat, komu svěřit.Borce jí ted stejně nerozmluvíš....
a ženský si nevydělaly ani na slanou vodu.
"
Pokud někdo tvrdí, že zkusil obě wc v domě a bez úspěchu, vyběhl na zahradu a tam si beztak počůral pantofle, tak jen vytváří "vytříbenou perzifláž"
Už jsem i jednou kopla do dveří a zařvala na MM, že ho nenávidim! Jsem to vždy já, kdo se běží vylulat na zahradu, a taky xkrát do vany nebo bidetu, ze zoufalství...
Když se u mě vystřídal potlačovaný smích se šokem, tak jsem ji poprosila, jestli tu holčičku nechce zvyknout minimálně na výraz "buchtička"
Tvé rady budou vhodné až si dcera začne stěžovat, že na ní chlapec kašle. Do té doby je to jen její vztah 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)