| Žžena |
 |
(5.10.2022 11:18:42)
Dooly,
to není o tom být "stín". Je to jedna z NORMÁLNÍCH možností, jaké mají lidi založení. Někdo je prostě párový. Neznamená to, že je něčí stín. Ale že se lépe cítí a otevře s jedním blízkým člověkem, ne ve skupině.
A když se povede, že je manžel zároveň nejlepší přítel, tak to prostě funguje dobře.
|
| Dooly. | 
|
(5.10.2022 11:22:34)
ZZeno, tohle naprosto chapu : že se lépe cítí a otevře s jedním blízkým člověkem, ne ve skupině.
A když se povede, že je manžel zároveň nejlepší přítel, tak to prostě funguje dobře.
jen mi nejde do hlavy ta absence potreby jakychkoliv jinych zajmu a cinnosti, mit neco sveho
a taky me zajimalo, jestli holky vnimaji, jak moc zatezujici to je pro chlapy,kt to takto nemaji - na to mi holky odpovedely a jsem rada,zase se mi otevrely obzory..v realu clovek takovou rozmanitost asi nepotka
|
| Žžena |
|
(5.10.2022 11:25:45)
Dooly,
no tak ideální je najít si chlapa, kterej to má stejně, pak ho nezatěžuje, že je jeho manželka jeho nejbližší osoba a je s ní rád.
Jinak on člověk asi často má "něco malého svého", ale ani to tak nebere, a trávit čas s polovičkou je oproti tomu prioritní, a třeba to ani nedrhne, tak to není zas takový téma.
Taky se to třeba vyvíjí s věkem a rodinným stavem, já aktuálně to "své" taky moc nemám, protože lidi, se kterými bych to provozovala, jsou stejně jako já matky s vícero malými dětmi v zajetí školní logistiky a dětských nemocí, co bydlí od sebe dál a neřídí. Až vykopnem děti do života, bude zas na to prostoru víc.
|
| Dooly. |
|
(5.10.2022 11:31:01)
Zzeno a jak se to dela v praxi? Kdyz to vezmu s mym BM -
on nechodil na ryby, ja jo,tak sjem chodila s kamosema nebo mym tatou
pokud by jsem meli nastaveni "vse spolu" -musela bych ja nechat ryb nebo on s nima zacit,prestoze ho to nebavi?
on jezdil na kole zavodne, takze v horskem povrchu trenoval s klukama - mel toho nechat,nebo ja jsem mela -vlastne nevim co-jezdim dobre,ale jeho rychlost a vzdalenost bych tenkrat nedala
|
| Žžena |
|
(5.10.2022 11:34:30)
Dooly,
no tak v manželství, kde si dva povahou sednou, přece k nějakým situacím typu "já kvůli němu musím..." a "on kvůli mně nesmí..." vůbec nedochází.
Když spolu chtějí dělat všechno, mají to v naturelu, tak si nějakou cestu najdou. Třeba vzájemně rozšíří své obzory, najdou způsob, jak to kombinovat k oboustranné spokojenosti.
|
| Dooly. |
|
(5.10.2022 11:36:09)
Zzeno ,budme konkrteni - a jak by tedy dospeli k te tve "delemjme vse spolu spokojenosti " v mnou uvedenych pripadech?
manzel by prestal jezdit na zavody a ja rybarit?
jak pisu -my byli spokojeni takhle a klapalo nam to,ale zajima me prave pohled nekoho,kdo ma ten jiny pohled -jsi muj nej.. a vse jen s tebou
|
| Žžena |
|
(5.10.2022 11:37:57)
Dooly,
ale k té spokojenosti "dělejme vše spolu" se nedospěje, to je osobnostní nastavení. Prostě takovou formu vztahu potřebuješ. A je potřeba, aby to tak měli v páru oba, tj. partnera si taky podle toho vybíráš. To není výsledek domluvy. To je základní nastavení člověka.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(5.10.2022 11:40:15)
Pokud bys všechno dělat jenom spolu, našla by sis někoho jinýho.
To musí chtít oba jinak to dopadne jako u Valkýry.
|
| Žžena |
|
(5.10.2022 11:43:38)
Inko,
přesně tak. To je základní vlastnost, podle které už toho partnera vybíráš, pokud máš takové osobnostní nastavení.
|
|
|
| Žžena |
|
(5.10.2022 11:41:36)
Za mne: kdyby manžel jezdil na závody a já rybařit, tak bychom to třeba různě kombinovali. Já bych mu na závodech dělala zázemí, on by časem ode mne načerpal dost know-how o rybaření... to jsou věci, co probíhaj přece úplně samozřejmě, jak se ty světy prolínají. Můj muž se taky ode mne hodně naučil a já od něj a vzájemně jsme pronikli do zájmů toho druhého. Vůbec nejedeme v paradigmatu "to je jen jeho/její věc a mne to nezajímá".
|
| Dooly. |
|
(5.10.2022 11:48:34)
Zzeno ok,takhle to chapu
takto jsme to meli s urcitou casti konicku take, ja ho treba doprovazela na srazy aut,kt me moc nezajimaly,ale sla jsem si tam na prohlidku mesta,v dobe kdy on fotil a obdivoval vozy
on zase zacal kvuli me lyzovat a cestovat
jen mame asi tech konicku tolik,ze by nam nestacil cas,pokud bychom takhle meli prolinat vsechny
|
| Žžena |
|
(5.10.2022 11:50:04)
Dooly,
jo, přesně. Můj muž třeba rád lyžuje. Já na lyže nestoupnu. Už nikdy, prostě ne. Ale na hory můžem přesto jet spolu. On si zajezdí, já mu můžu fandit pod sjezdovkou se svařákem. Oba spokojení.
Zrovna tohle jsou takové drobnosti. My spolu i pracujem, takže ten náš společný čas je mnohem širší, než jen koníčky po práci.
|
| Filomena74 |
|
(5.10.2022 21:17:23)
Ženou ty mu budeš fandit pod sjezdovkou a nalejvat se půl dne svarakem? Ty jo. Chápu že jedeme na hory spolu I když nelyzujes,ale já bych si chodila na tury , do wellnes atd a pak se setkaly po lyzovani
|
| Žžena |
|
(5.10.2022 21:32:31)
Filomeno,
hele, jako nepotřebuju se Ti zpovídat ze svého programu a vyjmenovávat Ti tu pro Tebe přijatelné aktivity 
Dělej si na horách co chceš, jsi velká holka, já taky.
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(5.10.2022 13:19:13)
Dooly, my jsme s mým BM měli stejné koníčky, jezdit ve volném čase na výlety. Nikdo z nás neměl jiného koníčka typu rybaření, horolezectví nebo fotbal. Takového muže jsem hledala a takového jsem měla. Je pravda, že můj BM byl společenštější než já a rád jezdil třeba za příbuznými i o generaci staršími a rád si s nimi povídal, bavila ho politika nebo auta, což mě moc ne. Ale nebylo to tak, že by se chtěl v těch autech přímo fyzicky vrtat a trávil by třeba volný čas v dílně, spíš si o nich chtěl jen číst a povídat. A ještě miloval dokumenty o II. světové válce, to mě nebavilo a na ty se díval taky sám. Já zas ráda četla detektivky, ty on taky nemusel. A občas jsme jezdili k mé kamarádce na chatu, nebo s naší kamarádkou z VŠ a jejím manželem jsme jezdívali na výlety, oni vzali své synovce, my naše děti. Nebo jsme se scházeli u nás na Silvestra. Nebylo to tak, že bychom byli s BM na sebe nalepení 24 hodin denně, ale přesto jsme 90% aktivit podnikali spolu ( a s dětmi) a byli je si i duševně nejbližší, aspoň jsem si to myslela. Když se se mnou BM rozcházel, tak mi řekl dost zraňující věci, takže to duševní souznění zřejmě z jeho strany nebylo takové, jaké jsem si myslela, ale to jsem 27 let netušila.
|
| 77kraska |
|
(5.10.2022 13:20:43)
Huso ja toho Tveho manzela uplne nesnasim z toho, co o nem pises
|
|
| Koníček mořský | 
|
(5.10.2022 13:28:15)
Huso, já myslím, že tvůj muž s tebou svého času souzněl a měl tě rád. Zažili jste spolu plno krásných věcí, prožili spoustu let, vytvořili domov pro dvě šikovné děti. Že se muž potom trošku pobláznil se prostě stalo a nemá to nic společného s tvojí hodnotou. Prostě se zblbnul do mladice a musel ti říct ošklivé věci, aby se sám před sebou ospravedlnil. Věděl, že se chová jako šmejd a to nikomu nedělá dobře. Tak udělal špatně tobě.
Ale když jste žili to hezké, tak to hezké bylo. Pro oba. Pak se to jen pokazilo, ne tvojí vinou, ale života během. Škoda, ale co naděláš. Většina lidí asi v životě zažije nějakou křivdu nebo zradu od někoho, na kom mu záleží. Bohužel. Tvůj muž je teď šťastný s někým jiným. Ale když byl s tebou, byl šťastný s tebou a mělo to tak být.
|
|
| Stará husa |
|
(5.10.2022 14:34:08)
Valkýro, moje maminka kamarádky měla, jednu dávnou ještě z gymplu, s tou měly i společného zaměstnavatele a pak několik z různých prací. Tyto kamarádky k nám chodily na návštěvu i se svými manželi, jedni měli psa, německého ovčáka, toho jsem milovala. Pak měla nejlepším kamarádku, ke které i naši hodně jezdívali, maminka ji měla moc ráda, bohužel zemřela v 48 letech na infarkt. Táta žádné kamarády neměl, realizoval se v práci, jenže v 47 letech zůstal v invalidním důchodu. Psychicky ho to úplně skolilo, musel několik let brát AD a chodil k psychologovi. Nakonec se s tím nějak smířil a chodil sám denně na dlouhé procházky. I moje babička měla kamarádky, zvláště jednu měla hodně blízkou a ta ji strašně zklamala, protože když babička dostala rakovinu, tato kamarádka se od ní úplně odstřihla, protože se bála, že se tou rakovinou nakazí. Vím, že to babičce bylo hodně líto.
|
|
| Koníček mořský |
|
(5.10.2022 14:36:30)
Teď by se dalo založit nové téma: Pocházíte z rodiny, kde se pěstovalo přátelství a kamarádství ?
Já jo. Babička a naši měli spoustu známých a kamarádů. Od malička mě s sebou tahali na návštěvy, kde jsem se různě zabavila, zkoumala domácnosti a zahrady, kamarádila se s dětmi a se zvířaty. Brali mě i do práce - do kulturáku a do muzea, kde jsem se skamarádila se spoustou lidí. Pořád jsem se s někým seznamovala a skamaráďovala. Jezdila na výlety a zájezdy s babičkou a důchodci. Na chatě u řeky byla parta jejich kamarádů. Domů k nám jezdili různí výtvarníci a pařili. Mně dělali koně a vozili mě na hřbetě (bylo mi deset). Blbli jsme, zapojovala jsem se do debat. Sama jsem od malička s někým kamarádila - na ulici jsme se scházeli s dětmi všech věkových kategorií. Navštěvovali jsme se doma. Stanovali, podnikali dobrodružství. Školka, základka, gympl, naše město, vedlejší města, jiné město, sídliště, prázdniny. Za život jsem vystřídala spousty a spousty kamarádů a kamarádek - jak je život a okolnosti přinášeli.
Teď mám třeba nejkamarádku asi 13 let, jednou měsíčně si dáme kafe - na střídačku u mě nebo u ní, a pět hodin probíráme uplynulý měsíc. Na chvíli se přidají i naši muži, má to řád a je to fajn. Někdy si dáme kafe všichni čtyři dohromady. Když je něco k řešení nebo někdo potřebuje podporu či pomoc, zavoláme si nebo napíšeme.
|
| Žžena |
|
(5.10.2022 15:24:23)
V naší rodině to všichni měli vesměs tak, že pěstovali maximálně nějaká ta přátelství jeden na jednoho a společenští moc jinak nebyli. Žádný lev salonů a žádné velké návštěvy přátel nebo společné dovolené s kamarády. Na druhou stranu rodina to byla velká, hodně sourozenců a dětí napříč generacemi, takže "jen" rodinný život byl VELMI společenskou záležitostí. Časté velké návštěvy atd. V kontextu toho asi ty předchozí generace neměly takovou potřebu přátel mimo rodinu.
V manželově rodině to byl extrém, sociálně se poměrně izolovali a vztahy s okolím moc nepěstovali.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(5.10.2022 23:29:04)
"hodně sourozenců a dětí napříč generacemi, takže "jen" rodinný život byl VELMI společenskou záležitostí. Časté velké návštěvy atd. V kontextu toho asi ty předchozí generace neměly takovou potřebu přátel mimo rodinu"
Žženo, ano, také bych řekla, že v předchozích generacích byly hojnější početné rodiny, které udržovaly pevnější vztahy.
Alespoň v mé i manželově rodině to platí.
V naší generaci už je nás málo, máme max. dvě děti, někteří nemají žádné, někteří žijí single. Taková hromada příbuzných, jaká se scházela u našich prarodičů, se u nás nikdy nesejde.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(5.10.2022 15:27:36)
"Pocházíte z rodiny, kde se pěstovalo přátelství a kamarádství ?"
ano, babička a děda měli spoustu známých... babička byla skvělá hostitelka, měli ve zvyku přijímat neohlášené návštěvy a babička oslňovala bleskurychle vykouzleným pohoštěním, děda si zase moc rád povídal o čemkoliv, měl velký přehled, taky byl velmi zručný a dokázal opravit snad cokoliv... měli spoustu známých, babička se hodně navštěvovala s kolegyněmi z práce, děda zase s "klukama od garáže", taky se u nich sjížděli hodně příbuzní - jejich neteře a synovci, blízcí i vzdálenější... tuhle štafetu po nich nikdo nepřevzal... taky hodně cestovali po světě, díky zájezdům od dráhy, tam si taky vždycky našli nějaké nové známé... když jsem prohlížela staré fotky, byla babička vždycky středem pořádného chumlu lidí... překvapivě si tedy s většinou známých vykala, vlastně ani nevím, jestli to bylo dobou nebo to byla její zvláštnost... velice snadno navazovala kontakty, vždycky když jsme někam přijeli, během chvíle věděla všechno o všech (ale teda všechny ty informace měla jen "pro vlastní potřebu", na drby nikdy nebyla, podle mne se bála, že kdyby někoho zdrbla, donese se mu to a to by jakožto dáma neunesla  )
myslím, že dědu to někdy trošku rozčilovalo, ale na druhou stranu i hodně bavilo... no každopádně po babičce rozhodně nejsem, jejich životní styl by mě zabil
|
|
| kosatka2 | 
|
(5.10.2022 16:25:20)
Mí rodiče mají pár spřízněných známých a vídají se min. 2+2. Nezažila jsem, že by máma nebo táta šli někam sami, zásadně chodí do společnosti spolu. Když jeden nechce, nejde ani druhý. Máma tím trochu trpí, nebyla na křtinách mých dětí, občas jde někam s mojí ségrou. Měla dobrou kamarádku, ta bohužel umřela, když jsem byla na ZŠ. Byla mi jedinou tetou.
Ale máma si umí hledat kamarádky v jakémkoliv věku.
Jestli má táta nějakého blízkého kamaráda, netuším. Své staré známé nemění a nové nehledá.
U nás doma se hlavně kašlalo na širší rodinu. Nic o nich nevím, ani z vyprávění. Občas babička zavelela a jelo se "na hroby" s nějakou krátkou zastávkou u nějaké tety. Druhá babička taky vztahy udržovala, a když její nejbližší sestřenice zemřela, ani jí to nedali vědět. Na babičky pohřeb jsme přišli jen my, nikdo z mimopražských nedojel.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(5.10.2022 17:03:54)
... Pocházíte z rodiny, kde se pěstovalo přátelství a kamarádství ?...
U nás byl průchoďák, do rozvodu se mamka krotila, ale pak u nás byla snad kazdy den nějaká kamarádka, nebo sousedi nebo mamka někde
Táta měl svoje známé na chatě.
Rodiče byli hodně společenští.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)