| Marika Letní | 
 |
(26.4.2021 9:51:11)
Já zase nechápu, že pro někoho je důležitější partner, než dítě.
|
| Monty | 
|
(26.4.2021 10:00:22)
"Já zase nechápu, že pro někoho je důležitější partner, než dítě."
Mariko,
nevím přesně, jak to myslíš, ale tak, jak to chápu já je to pro mě pořád pochopitelnější než naopak. Partnerství je vědomý a dobrovolný. Dítě si nevybíráš. Mnohem víc ovlivní tvůj život, zejména pokud se nedej Bože narodí vážně nemocný nebo postižený.
Nechápu to na úrovni "nechám partnera ubližovat dítěti, jen aby neodešel".
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 10:13:54)
Monty, a ještě si myslím, že mateřská láska a láska partnerská, se vůbec nedají srovnat. Mateřská láska je hlavně o té péči, to dítě je na tobě závislé, o výchově, kdy se mu snažíš vštípit určité zásady, naučit ho fungovat ve společnosti, zatímco partnerská láska je rovnoprávná, miluješ dospělého člověka a totéž očekávas od něho, je v tom tělesná touha, prostě úplně jiný typ lásky.
|
| Monty |
|
(26.4.2021 10:36:18)
Stará huso,
tak zjevně je někdo nastavený na tu "péči a závislost" a někdo na ten "rovnocenný vztah". Mně období péče a závislosti krutě nebaví, vůbec nedovedu pochopit stesky po době "kdy bylo děťátko malé a bezbranné". Naprosto mi vyhovuje velký dítě, se kterým lze zajímavě hovořit, který je v podstatě hotová osobnost a ten společný čas je pro oba dobrovolný obohacení. Závislost a péče žádnou příjemnou nadstavbu nemá. To je jen povinnost/nutnost.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(26.4.2021 10:55:02)
Mám to taky tak, čím je syn starší, tím je to s ním zábavnější.
|
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 10:57:35)
Monty, mám to taky tak. Ale dokážu pochopit i ženy, které pečují o miminka a batolata rády. Tak nějak dokážu nevidět jen sebe a své názory a city, ale i toho druhého a chápu, že každý jsme jiný. Neodsuzuju to a v období miminkovskem a batolecím mých dětí jsem takovým ženám krutě záviděla.
|
| Marika Letní |
|
(26.4.2021 11:02:01)
Mně to přijde nedílné. Starání o miminko a jeho růst, výchova, osamostatnění, prostě celý ten proces, jak to plyne má pro mě smysl. Naplňuje mě.
Starání o závislého bez vývoje k osamostatnění je třeba péče o zvíře. To je takové méně zábavné, pro mě.
|
| Buřt |
|
(26.4.2021 11:09:59)
Mariko, to jsi presne popsala, mam to uplne stejne.
Ano, cely ten proces, to, ze das zivot novemu cloveku, pecujes o nej, nechas ho vyrust v samstatneho cloveka, to vsechno mi prijde magicke a uzasne a kouzelne.
A nejlepsi samozrejme je, kdyz se to cele stane z lasky k partnerovi, ale je to tak naplnujici, ze bych to chtela i bez partnera.
Se zviraty to mam stejne, jsou fajn, ale jsou to proste jen zvirata.
|
|
|
| Monty |
|
(26.4.2021 11:02:22)
Stará huso,
ale nechápat přece neznamená odsuzovat. Taky nikoho "neodsuzuju" za to, že ho baví hrát si s miminama, pouze to nechápu. To je zhruba na úrovni toho, když ti něco fakt hodně nechutná - když jsem byla dítě, tak většina dětí milovala "pendrek", mně se dělalo blbě jen z té vůně. Milovníky pendreku taky nebudeš odsuzovat jen proto, že tobě osobně přijde hnusnej. 
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 11:07:28)
Monty, já nejen že neodsuzuju, já chápu. Chápu, že nejsme všichni stejní a že někdo cítí jinak než já. Nejen, že neodsuzuju, že někdo má rád pendrek (já taky ne), ale chápu, že někomu chutná. Dovedu se vzít do člověka, kterému miminka přijdou šíleně roztomilá a rád se o ně stará. Já to tak nemám, ale vím, že mnozí to tak mají a souznim s nimi.
|
| Monty |
|
(26.4.2021 11:13:13)
Stará huso,
tak ještě jinak - chápu to přesně na úrovni "každej jsme jinej", ale nedovedu se do toho nijak "vcítit". Stejně jako se nedovedu "vcítit" do sportovce, kterej je nadšenej, že odněkud někam sjel, někoho předjel, něco zvedl. Chápu, že to tak má a že ho to baví, což je ostatně zjevný, ale moje vlastní nastavení znemožňuje pochopit, co na tom má. A to platí i naopak - ten sportovec nikdy nepochopí, jak něco tak skvělého jako sport může někoho nebavit.
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 11:19:18)
Aha, Monty, tak to já se dovedu i vcítit. Já jdu na všecko hodně přes emoce, racionalita není moc moje parketa.
|
|
|
|
| Buřt |
|
(26.4.2021 11:07:43)
Monty, ja to mam s mrnatama tak, ze se mi hrozne libi. Takze o ne i rada pecuju, rada se jich dotykam, je to proste poteseni. Vlastni deti mi vzdycky prisly nadherne, umackala bych je  Je to asi nejaka hormonalni vec.
Neni to tak, ze by me v zivote nic jineho nebavilo a ze menit plenky je top zabava meho zivota- ale tohle me vzdycky davalo nejvetsi smysl.
Starsi deti me bavi taky, to jak se meni ve svebytne osobnosti, je uzasne.
Zas treba nedokazu pochopit tu oddanost domacim zviratum, zvirata jsou fajn, ale proste me tolik nedrasa, kdyz odejde stary kralik ci kocour.
Ja mam vyhodu, ze me v zivote bavi skoro vsechno - deti, domov, zahrada, prace, sport, muzika - miluju pocit "preplnenyho zivota".
|
|
|
|
| Buřt |
|
(26.4.2021 11:03:38)
Ja to chapu tak, ze za zivot muzes milovat vice partneru. A leckdy i zpetne naznas, ze venovat tolik sve lasky partnerovi, ktery za to nestal, byla chyba.
Dite je ale na cely zivot, ten vztah je unikatni - kazdy ma jenom jednu mamu, je to dulezity a nenahraditelny vztah. Muzu muzu milovat vic, nejsou nenahraditelni. A na toho, ktereho jsem milovala ve 20, si uz ani nevzpomenu.
Dite je naporad.
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 11:12:36)
Burte, já to mám tak, že za život sice můžu milovat víc partnerů, ale asi nedokážu na nikoho z nich zapomenout, pokud tam byly silné city. Dětí můžu mít taky několik a milovat je všechny. A dovedu si i představit, že pokud to dítě udělá něco strašného, že ho milovat přestanu. Je to výjimečné, ale stát se to může.
|
| Buřt |
|
(26.4.2021 11:15:47)
Huso, asi jo, ale kdyz to dite provede neco strasneho, nevim, jak to bude s mym citem k nemu (materska laska je casto slepa), ale urcite na nej budu proad myslet, budu si rikat, kde se stala chyba, mohla jsem neco udelat lepe atd.
Proste za svy dite citim tak nejak zodpovednost.
Kdyz se z partnera vyklube hajzlik, jdu v klidu dal, reknu si, ze za to nestal, skoda lasky a basta fidli. Po nejakem x-letem manzelstvi je to asi tezsi, ale princip je stejny.
|
|
|
|
| Delete | 
|
(26.4.2021 11:10:23)
Mně nejvíc bavilo to miminkovský období. Všechno bylo vlastně jednoduché, všechno hodně podobné tomu dřív, jen jsem s sebou tahala kočárek.
Ale bylo to jen na chvilku, najednou byly tři a jedno už v tom věku, co mi nevyhovuje, batolata a malí školkáčci nejsou nic pro mě. Pak až zase školáci.
A já jsem tedy po dítěti toužila, treda po dětech, aniž jsem přemýšlela nad tím, co to obnáší.
Ale přišlo to spolu se stálým partnerem, takže nevím, jak by to bylo, kdybych ho neměla.
A kdybych se vlastního dítěte nedočkala, určitě bych se realizovala v nějaké náhradní péči o starší děti, protože natolata a školku fakt ne, a mimina jsem si neuměla představit. A pak i nejspíš v té škole. Jestli by to potlačilo mé případné touhy po vlastním dítěti, to neodhadnu, ale cokoliv spojené se školou a školními dětmi mám v sobě od mala, tomu bych neutekla.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(26.4.2021 11:48:05)
přemýšlím, které období bavilo nejvíc mě... miminka byla fajn, jsou roztomilá, krásně voní, žvatlají, postupně dělají grimasy, začíná se projevovat osobnost, smysl pro humor, taky krásně voní (vím, že jsem to už jmenovala, ale miminka prostě krásně VONÍ, ta vůně hlavičky kojeňátka, to je prostě nejvíc )
pak se začnou batolit a jsou to kompletní osůbky, mají svou povahu, osobnost, jsou to takoví malí človíčkové a všechno hrozně chtějí vidět a vědět a nasávají a vnímají tak opravdově... pak školkáčci, ti jsou tak důležití a vážní ve svých hrách, všechno je pro ně tak opravdové a prožívají všechno na 1000 procent... asi nejnudnější je věk během základky, tam plně chápu anglické školství, které pošle dítě do internátní školy a vyplivne malého dospěláka... pak puberta, to je jízda jak na horské dráze, spousta smíchu, spousta křiku a staženýho žaludku a zase výbuchy euforie střídané pocity "já už nechci, to nedám"... no a pak najednou koukáš a ono to dospělo, je to kompletní nový člověk, má vlastní názory, klidně s tebou diskutuje o těch tvých a jen tak mezi řečí zjistíš, že tě ve spoustě věcí přerostl a vyzná se i v tom, čemu ty sama nerozumíš...
no prostě děti, to je jízda
|
| TaJ | 
|
(26.4.2021 12:09:11)
Rose, já jsem si asi syna nejvíc užívala mezi tím 3. a 6.rokem, to bylo super...pak to s ním začalo být složitější, ale pořád to šlo...nejsložitější to bylo asi mezi 9.-11.rokem...to byla prepuberta, na kterou navázala puberta...no a teď, ve 13 letech mám pocit, že se to všechno tak nějak zklidnilo a dá se s ním zase vyjít úplně super...i když samozřejmě je znát, že už se odpoutává, ale je prostě pohoda...
Miminko jsem si užívala jak kdy, byl hodně náročné miminko, nejedl, nespal, brečel, potřeboval svůj režim a svoje prostředí, takže to rozhodně nebylo o tom, že bych si dělala co chtěla a jen s sebou vozila kočárek...tenkrát se většina věcí musela podřizovat jemu a jinak to moc nešlo...ale zase byly i chvíle, kdy byl naprosto úžasný a užívali jsme si to...
|
|
|
|
| libik | 
|
(26.4.2021 11:10:53)
Monty, já si myslím, že péče o mimino bez nějakého přepíčeného bloumání o tom, jak moc mě baví posraný pleny, je znakem dospělosti, sorry.
Ale píšu ti to proto, že půvabně a nenápadně léta naznačuješ, jak ty jsi ten, kdo si lépe rozumí s těmi chytrými, zatímco ty ostatní (primitivky) se halt vyžijou tím, že se roztečou nad nemluvnětem stěstím, když můžou žvatlat
"ham, kukuč, baf, tááák je velikej, papapa"
|
| Monty |
|
(26.4.2021 11:15:25)
"...já si myslím, že péče o mimino bez nějakého přepíčeného bloumání o tom, jak moc mě baví posraný pleny, je znakem dospělosti, sorry"
Libiku,
mno, asi neznám nikoho, kdo by bloumal nad nutnostmi tohoto typu. Že posraný dítě musí někdo přebalit je daný, tam na žádný bloumání není prostor. To je asi jako bloumat nad tím, jestli tě baví jít na záchod. Když musíš, tak musíš.
Druhou část nemá smysl komentovat, je to klasická Libikovská provokace "nikdo nic takového ani nenaznačil, ale já napíšu, co si určitě myslel, protože se chci hádat a vymezit".
|
|
| libik |
|
(26.4.2021 11:31:54)
Monty a jak přesně si představuješ to nadšení pečujícího člověka?
Jsou situace, kdy je člověk odkázanej na blízkou osobu(když je člověk miminko, když je marod, když je starej) a ta se o něj prostě stará, jelikož ho má ráda. Pokud jde o situaci, že je to zdravý mimino, má to benefit přirozené radosti "že roste", pokud je to člověk, kterého nějakým způsobem dochováváš, děláš to ve jménu vašeho vzájemného vztahu.
Nechápu, co znamená v tomto kontextu "nejsem mateřský a pečující typ" a pokládám to za nesmyslnou definici.
|
| Monty |
|
(26.4.2021 11:42:36)
Libiku,
řekněme, že někomu "péče" něco dává. Mě otravuje. Neznamená to, že ji neudělám nebo že nad ní nějak "dumám", ale pokud ji může udělat kdokoli jinej, nechám to klidně na něm. O mimino nepečuju z lásky, pečuju o něj proto, že to někdo udělat musí. A pokud jde o péči řekněme dlouhodobě bezvýchodnou, tak té nejsem schopna vůbec. U mimina to jednou skončí, u stařečka nad hrobem taky, navíc na to člověk nebývá úplně sám (minimálně být nemusí), ale když si představím mnohaletou denní péči o těžce postiženýho, tak to je něco, čeho schopna nejsem. Přitom jsou lidi, co to zvládaj. Takže asi musí být nějak jinak "nastavený", můžeš tomu říkat třeba pečující typy nebo klidně jak sama uznáš za vhodný. V někom to je a v někom ne.
|
| libik |
|
(26.4.2021 15:12:12)
Monty, tohle ". A pokud jde o péči řekněme dlouhodobě bezvýchodnou, tak té nejsem schopna vůbec. " je jako tvrdit ve 20, že nikdy nebudu stará.
Životy blízkých lidí jsou propojeny, ani ty bys neopustila svého muže, pokud by nemohl chodit, mluvit nebo cokoliv.
|
| Monty |
|
(26.4.2021 15:15:36)
Libiku,
tak ještě jinak.
Dlouhodobou bezvýchodnou péčí mám na mysli péči o osobu ve vigilním kómatu nebo osobu mentálně na úrovni max. batolete a to tak, že jednou provždy. Deset, dvacet, třicet let...
Nemám tím na mysli, že bych shazovala vozíčkáře ze skály proto, že nemohou chodit.
|
| libik |
|
(26.4.2021 15:22:49)
Já vím, že znáš někoho , kdo zažil u blízkého vigilní koma, ale fakt to není rozšířený jako covid. Jinak si myslím, že pokud to přijde po úrazu, že je to taková šlupka pro rodinu, že než si srovná v hlavě, jaké jsou možnosti, je po všem.
|
| libik |
|
(26.4.2021 15:28:30)
A hlavně si myslím, že i kdyby existoval pečující typ, nebude to typ, co si sedne odpoledne ke kafi a zasní se, jak by chtěl pečovat o někoho v bezvýchodné situaci, protože je ten pečovatel.
|
|
| Monty |
|
(26.4.2021 15:34:25)
Libiku,
no nevím, zrovna ten případ v rodině, který máš na mysli byl "rychlej", ale když vidím ve zpravodajství děti/dospělý, co v tom kómatu leží už několik let... a není to jen vigilní kóma, ono stačí těžký mentální postižení, a tam to už vůbec není "rychlý", to jsou často desítky let. Fakt na tohle nemám. Zničilo by mě to, zničilo by to komplet veškerý vztahy, protože to není péče typu "postarám se o starýho dědu, protože je to můj táta", jako to měla babička, která měla svýho otce doma až na poslední týden jeho života, a dožil se 99 let. Nebyla na to sama, neměla existenční problémy a děda se sice poslední rok posrával a nevěděl, která bije, ale vzhledem k věku bylo všem jasný, že mu ty podvlíkačky nebudou měnit ještě dvacet let. On je fakt rozdíl dosloužit někomu, kdo je na konci cesty, tím spíš, když je to tvůj rodič/partner... a mít doma x desítek let dospělýho člověka na úrovni ročního dítěte, ovšem se silou a váhou třicetiletýho. Navíc tě k němu ani nevážou žádný vzpomínky na dobu, kdy byl "v pořádku", protože nikdy v pořádku nebyl. To dá málokdo. A není to vůbec veselý a dost často to končí tragicky.
|
| libik |
|
(26.4.2021 15:40:42)
Monty, dej PB ať nikdy nikdo nejsme v situaci "mám, nemám"(na to).
Ale tyto extrémní životní příběhy nesouvisí s tím, jestli je někdo pečující typ.
|
|
|
|
|
|
|
| kosatka2 | 
|
(26.4.2021 12:22:30)
Já si nadšeně pečujícího člověka představuju jako mou mámu, která by dětem neustále něco oblíkala nebo svlíkala, aby jim nebylo zima/teplo, nebo aby čepička byla pěkně vycentrovaná, odřené věci záplatované strakatými záplatami, atd.
Zas ale nebere dítě jako partnera k rozhovoru. Ať pěkně tiše sedí v koutku, moc se nevrtí a smí si číst nebo prohlížet knížku, ale to je zase jinej příběh...
|
| Monty |
|
(26.4.2021 12:27:20)
"Zas ale nebere dítě jako partnera k rozhovoru. Ať pěkně tiše sedí v koutku, moc se nevrtí a smí si číst nebo prohlížet knížku, ale to je zase jinej příběh..."
kosatko,
to dělá moje máma taky a není ani nadšená pečovatelka.
O nás se sestrou pečovala babička, o mě výhradně, o sestru převážně.
Ale zas babička nebyla typ, co by od určitého věku nebral dítě jako partnera.
Matka pokládá děti za něco, čím se člověk chlubí, a když není čím se chlubit, tak se o tom radši ani moc nemluví.
Zas teda nemá tendence se vměšovat do života dospělým dětem. U ní je to pozoruhodnej extrémismus - dokud jsi dítě, máš "na slovo poslouchat" a plnit přání rodičů, jakmile jsi dospělej, dělej si co chceš, protože už ti "stejně nemůžu nic zakazovat".
|
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 12:35:50)
Já si zas nadšeně pecujícího člověka představuji tak, že neustále s dětmi něco podniká, snaží se je stále rozvíjet, vymýšlí jim různé činnosti, zábavy, nemyslí vůbec na sebe, ale jen na děti, vše absolutně podřizuje dětem. A dělá to rád, baví ho to a naplňuje.
|
| Monty |
|
(26.4.2021 12:42:49)
Stará huso,
jo, tak nějak bych si to u malých dětí představovala taky. Prostě ho to baví, dělá to ochotně a s nadšením.
|
|
| Liaa | 
|
(26.4.2021 13:02:35)
"Já si zas nadšeně pecujícího člověka představuji tak, že neustále s dětmi něco podniká, snaží se je stále rozvíjet, vymýšlí jim různé činnosti, zábavy, nemyslí vůbec na sebe, ale jen na děti, vše absolutně podřizuje dětem. A dělá to rád, baví ho to a naplňuje."
To je vtipný, zrovna včera jsem překládala článek, v kterým se tvrdí, jak je přesně tohle špatně.
"Mnoho angažovaných rodičů tráví výchovou příliš času. Zejména páry s vysokou úrovní znalostí a vzdělání stavějí své dítě do středu pozornosti natolik, že sami úplně zmizí. Rodiče, kteří své děti neustále staví do středu pozornosti, redukují svůj život na jedinou roli – přinejmenším, když jsou s dětmi. Snaží se hrát rodičovskou roli co nejlépe a zapomínají přitom být sami sebou. Děti se tedy setkávají jen s herci, ne se skutečnými lidmi."
|
| Monty |
|
(26.4.2021 13:04:20)
No, nedávno vyšla jedna zajímavá kniha o rodičovství, když už se tu zmiňuje odborná literatura...
https://www.databazeknih.cz/knihy/dejte-detem-svobodu-451679
|
|
|
| libik |
|
(26.4.2021 15:03:22)
Stará Huso, ne, to není pečující člověk.
Pečující člověk přirozeně zahrne do svých aktivit soužití s někým, kdo potřebuje péči, nepřemýšlí o tom, jak ho to naplňuje, ale lehá s tím, že závislá osoba se měla pokud možno dobře.
No a z toho je zřejmé, že pečující člověk jako čeleď neexistuje, je to normální člověk bez potřeby analyzovat své existenciální pocity.
Pak jsou lidi, které hodně baví dětské stopovačky a kreativní tvoření z moduritu, pečující nemusí být vůbec.
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 15:25:05)
Libiku, já myslela matku nadšeně pečující o miminko a batole. Nebyla tu řeč o péči o nemocného dospělého nebo nemohoucího člověka. V tom by se asi vyžíval málokdo. Přesto jsou lidi, obvykle ženy, kteří jsou k tomu víc disponování než jiní a takoví si zvolí pečování jako svoje povolání. Pokud je někdo do péče o takového člověka uvržen okolnostmi, tak holt pečuje, jestliže nemá na výběr, že ano.
|
| libik |
|
(26.4.2021 15:52:26)
Stará Huso, proběhla jsem mateřstvím se třemi generacemi matek a nějak jsem nepoznala nadšené a nenadšené matky, jenom matky, které měly radost, že děti spěj a jsou zdravé, občas je líbly, občas se na ně zamračily.
Možná jenom žiju v nějakém divném vesmíru a skutečnej život se odehrává tak, že existují matky, co když je dítě vzbudí po dvou hodinách ve 3 ráno, pohlédnou vděčně k nebi a vzdychnou: "ó, jak jsem přešťastná a nadšená", možné to je
|
| Monty |
|
(26.4.2021 15:57:18)
Libiku,
a ty jsi fakt nezaznamenala žádnou změnu ohledně trendů v "péči o dítě"?
Jak už jsem tu psala, žila jsem s třemi malými dětmi víceméně ve společné domácnosti (strýc se dvěma dětmi bydlel u babičky, matka s otčímem a sestrou bydleli asi tak 300 metrů dál) od svých osmi let, strýc se s dětmi odstěhoval, když mi bylo zhruba dvanáct. Na výchovu sestry si pamatuju ještě líp, protože jsem ji registrovala podstatně déle.
A jakkoli to byl neskutečně rozmazlený smrad, tak s dnešním "věnováním se" to nemělo prakticky nic společného.
|
| libik |
|
(26.4.2021 16:15:18)
Monty, trendy jsem samozřejmě zaznamenala, ale nedomnívám se, že povstal spolek pečujících matek a vynutil si nové možnosti, ale že markeťáci si poměrně dobře spočítali , že děcko má celkem každej, tak proč neprodat bžilion kravin včetně plavání kojenců, angličtiny batolat, hudebních výchov pro tříleté, nekonečný tok chytrých knih o výchově a další a další
A že se toho chápou některé matky ne z důvodu, že by byly přehnaně pečovatelské typy, ale , že tomu věří a chtějí obstát. A můžou při tom klidně ve skrytu duše skřípat zubama a těšit se, že až ten malý padouch konečně zabere a bude od něj klid, jak si dají cigáro, nohy na stůj, dvojku vína a nějaké pečování jim bude úplně u zadele.
|
| Monty |
|
(26.4.2021 16:39:10)
Libiku,
tak ono to není jen o "bžilionu kravin, který je třeba prodat".
Je to právě i o tom traumatizování dětí spaním u babiček nebo nákupem v sámošce.
Moje babička byla hypochondr a černá kronika, žila v permanentním děsu ze zlodějů, vrahů, bouraček a utrženejch výtahů, ale i při tomhle psychickým rozpoložení pokládala za normální věc poslat prvňáka do sámošky, aniž by byť jen pomyslela na to, že by z toho mohl mít dlouhodobé psychické následky. Nikdo nás nikam nevozil, kdo měl kroužek, jezdil na něj sám MHD. Přišli jsme ze školy, hodili tašku do kouta a šli ven lítat s kamarády.
Těch "kravin", úměrně možnostem, jsem třeba já měla taky tři prdele. Voňavý gumy, čínský pera s kočičkou, penál se zrcátkem, ségra v osmdesátkách měla mončičáky, Bárbíny, pak koníky My Little Pony a mraky dalších kravin, ale v dnešním smyslu se nám fakt nikdo "nevěnoval". Maximum byl víkendovej výlet na chatu, my se jako rodina lehce vymykali, protože jsme místo makat na chatu/chalupu jezdili po výletech, což ovšem skončilo, když mi bylo sedm let a umřel děda. Dospělí se dětem "věnovali", maximálně když byly nemocný a nudily se v posteli, jinak se jaksi automaticky předpokládalo, že se zabaví samy nebo s kamarády.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 18:56:58)
MOnty, mne se teda venoval otec tim, ze kdyz jsem prisla s nejakym dotazem, tak si se mnou na nekolik hodin sednul, kreslil nacrtky a vysvetloval, pripadne ukazoval v prislusnych knihach a naucnych slovnicich...mel na to cas, protoze zasadne nechodil do hospody...pripadalo mi, ze sedi u televize a jen ceka na to, az bude moct neco vysvetlovat dceri nebo manzelce
a protoze si zeny casto hledaji partnera podobneho otci, moje dite to ma taky tak...pri doucovani s ni otec probere souvislosti od velkeho tresku pres Newtona a Gagarina (a pres studenou valku) az k budoucnosti lidstva a galaxie
rozdil je, ze muj otec byl technik a jeho vysvetlovani bylo spis inzenyrske, zatimco vysvetlovani partnera je spis prirodovedne a takove nejake prurezove s presahy do beletrie filmu, vytvarneho umeni a historie...kazde ma svoje plusy
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 18:59:08)
MOnty, ale pokud jde o bezpecnost pohybu ve meste i jinde, tak mne taky neprestane prekvapovat, jak mne rodice vsude pousteli, od dvou let litat kolem baraku atd.
akorat jim vadilo, kdyz jsem stopovala
|
|
| Monty |
|
(26.4.2021 20:15:06)
Sedmi,
já za nikým s žádnými dotazy nechodila. Otce jsem měla jen na papíře a děda umřel, když mi bylo sedm. Chodila jsem do knihovny, kde paní knihovnice laskavě přimhouřila oko nad tím, že chodím do sekce pro dospělý.
|
| Půlka psa | 
|
(26.4.2021 20:30:10)
Mně odpovídal na dotazy tatínek, který má encyklopedické znalosti všeho. Povídali jsme si o dějinách všech možných zemí, o fyzice, o divadle, o matematice a o všem možném. Nějak jsem se v tom shlédla a pořídila jsem si manžela, který si se mnou rád povídá o tomtéž. Včera jsem konečně zahnali děti v docela rozumnou hodinu spát, vlezli jsme spolu do vířivky, zapálili svíčku, dali si dvojku vína a ............. obdržela jsem přednášku o Benoît Mandelbrotovi. 
|
| Slonisko | 
|
(26.4.2021 20:40:38)
Půlko , MM je taky "přednášivý".
Když chodil starší syn na zš, tak jim u úloh o pohybu říkala učitelka: řekněte doma co se učíme a určitě vám řeknou, že to nikdy nepochopili. Syn prý jen prohlásil - já když to doma řeknu, tak dostanu minimálně hodinovou přednášku.
A mladší chtěl nedávno pomoct s referátem, když jsem se zeptala proč nejde za tátou (má k tématu oborově blíž), tak mi odpověděl, že to potřebuje mít rychle a né dobře
|
|
| Monty |
|
(26.4.2021 21:05:53)
Jo, děda se mi třeba "věnoval", řekla bych, že i hodně, ale ani ten jeho program nebyl nic dětskýho, jako že by se mnou šel do divadla na Kašpárka. Na druhý straně je fakt, že jsem nebyla typ dítěte, který by toužilo jít do divadla na Kašpárka.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 21:08:46)
Monty, tak to mame stejne....a myslim, ze to platilo obecne
zadne prizpusobovani diteti, ze jdou 3 dospeli s ditetem do Rise loutek, kde se deti budou bavit a dospeli nudit...naopak, dite jde s rodici na Hamleta, pac rodice tam chteji jit a nemaji dite kam dat
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 21:10:33)
...moji matku nejak nezajimalo, ze se budu v divadle na dospelacke cinohre nudit...a ja od te doby nemam moc rada divadlo, takove to tradicni kamenne, pac to mam spojene s trihodinovou nudou se dvema prestavkami
|
|
| Monty |
|
(26.4.2021 21:11:11)
"...zadne prizpusobovani diteti, ze jdou 3 dospeli s ditetem do Rise loutek, kde se deti budou bavit a dospeli nudit...naopak, dite jde s rodici na Hamleta, pac rodice tam chteji jit a nemaji dite kam dat"
Jo, Sedmi, myslím že v tom bude ten největší rozdíl.
V tom přizpůsobování se dítěti/dětem. Když jsem byla dítě, tak se přizpůsobovaly v první řadě děti dospělým, ne dospělí jim.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 21:15:28)
MOnty, kdyz jsem byla dite, tak mne dospeli normalne pokarali, kdyz si povidali a ja jsem do toho neco pronesla... a jeste se uvidene divali, ze jsem tak drza a nevychovana a mluvim, kdyz se bavi dospeli
|
| Monty |
|
(26.4.2021 21:19:00)
Sedmi,
to mě ani ne, do určitýho věku mě otravovali s předváděním, takže byli na moje pindy "pyšní", a jakmile jsem dospěla do věku, kdy jsem se dokázala vzepřít, už jsem se takových sedánků odmítala účastnit.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 21:24:30)
MOnty, u malych deti byli na pindy pysni...a vetsi karali, ze mluvi, kdyz se bavi dospeli...ja jsem treba od cizich dospelych slysela "kdyz se bavi dospeli, tak ty soupej nohama"
|
| Monty |
|
(26.4.2021 21:31:44)
Sedmi,
no, já už se právě jako větší dokázala vzepřít, tak jsem se toho odmítala účastnit.
Nesnášela jsem to už jako malá, ale to jsem si ještě netroufla napřímo odporovat.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 21:35:03)
MOnty, ja jsem potom rychle vyrostla, zkazily se mi oci, pribyly bryle a uz jsem nebyla roztomila....a kdyz jsem se zacala divne oblekat, tak rodice uz radeji predstirali, ze ke mne nepatri ...pak se ke mne zase hlasili, až kdyz jsem se dostala na prava
|
| Monty |
|
(26.4.2021 21:37:45)
Sedmi,
já nebyla roztomilá nikdy, ale měla jsem fotografickou paměť a matka měla pocit, že je to něco, čím se dá chlubit. A já odmalička nesnášela, když mě někdo k něčemu nutil. Nebyla jsem plachá, neměla jsem trému, mně by ani nevadilo někde šaškovat, ale s něčím, co chci já a tehdy, když chci já, ne že mi to někdo dá befelem. A rozhodně bych teda dobrovolně nešaškovala s takovou kravinou.
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 22:03:31)
Sedmi, naši mě před návštěvámi předváděli jako cvičenou opičku, musela jsem recitovat básničky a zpívat písničky. Jinak jsem musela spořádaně sedět a být zticha, neexistovalo, abych si šla někam hrát, musela jsem tu návštěvu vydržet. Nebo mě navlékli do silonových šatiček, na nohy mi dali bílé skládané ponožky, které se při každém rychlejším pohybu vyzouvaly, protože neměly gumu, k tomu červené lakované botičky, které se nesměly okopat a jeli jsme k dědečkovi a babičce na venkov, kde jsem si nesměla hrát, abych se neumazala a taky jsem musela sedět a poslouchat o čem se baví dospělí. Maximálně mě někdo vzal podívat se na králíčky s mohla jsem si pohladit psa Lovka. Když jsem měla narozeniny, babička mi jako dárek dala pytlík domácích vajíček. Vím, že jsem to obrecela. Když mi bylo 10, tak naši uznali, že jsem už dost velká a taky mě brali do divadla, většinou na nějakou operetu, maminka je měla ráda. Ale mně se to celkem líbilo. Taky si pamatuju, že jsem jednou byla na podnikové Mikulášské od maminky z práce a byla tam Štěpánka. Já ji nenáviděla, ale maminka si myslela, jakou mi udělala radost, dlouho se o tom mluvilo, jak mě maminka vzala na Štěpánku, jako že se tak moc pro mě obětovala. Jinak jsem si hrála sama, nebo mě babička odvedla do parku, abych si tam hrála s vnoučaty jejích známých, samozřejmě za přísného dozoru, abychom moc nelítali a nekřičeli. Vůbec jsem netušila, že by nějací dospělí si snad měli hrát s dětmi, svět dětí a dospělých byl oddělen neprostupnou zdí a děti dospělé spíš otravovaly.
|
| Půlka psa |
|
(26.4.2021 22:30:59)
Naši mě nepředváděli, nebylo proč. Třeba proto si se mnou hráli, že doufali, že se tím konečně naučím něco k chlubení.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(26.4.2021 22:37:30)
Mně naší ne, předváděla jsem se sama , máma učitelka měla zásadu, hlavně aby sis o sobě moc nemyslela. To bylo v 70.asi normální.
|
|
|
| Lefff | 
|
(26.4.2021 22:36:23)
Stará huso,
mám hodně podobnou zkušenost z dětství. Celé dětství jsem si přála vyrůst. Hlavně aby ta nuda prokládaná "musíš" a "nesmíš" už skončila.
|
|
| Monty |
|
(26.4.2021 22:36:55)
Stará huso,
tos mi připomněla, jak se u nás doma bojovalo o šatičky. Nesnášela jsem je. Naposledy mě do nich narvali první den v první třídě, pak už jsem vzdorovala. Ono teda nešlo ani tak o ty šatičky, jako o punčocháče pod nimi. Punčocháče s gumou v pase byly čirý zlo. Vůbec cokoli s gumou v pase. Nenáviděla jsem punčocháče, trenýrky, tepláky a flanelový pyžama. Dodnes si na sebe nic s gumou v pase nevezmu, je mi to odporný.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 22:44:53)
Monty, moje vzpominky na detstvi jsou spojene predevsim s nepohodlnym oblecenim ....kousave svetry, neprodysne svetry, ruzne lezouci puncocace, sukne s halenkou, kde ta halenka porad leze nahoru a ja si ji cely den zastrkavam do sukne...navic same divne materialy
jeden z duvodu, proc jsem tak rada dospela, je pohodlne obleceni, ktere si muzu po libosti kupovat
|
| Monty |
|
(26.4.2021 22:49:01)
Sedmi,
silonový roláky, krimplenový kalhoty, krepsilonový punčocháče a ponožky, samá hnusná kousavá a svědivá umělotina. Brrr. Strašná doba.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 22:53:36)
MOnty, ve vsem tom obleceni jsem se potila a jako dospivajici uz citila svuj pot, brrr
a pod vsim se musela nosit kosilka
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 22:56:38)
ja mela treba podprsenku, pres ni kosilku, pres to kousavy svetr...dole silonky, spodnicku (jako kombine), skladanou sukni, co lezla bud dolu nebo nahoru...jen si na to vzpomenu, tak se otresu
|
| Monty |
|
(26.4.2021 23:00:19)
Sedmi,
fuj, košilku jsi mi vůbec neměla připomínat. Tu jsem nenáviděla hned na druhým místě po čemkoli s gumou v pase. Na třetím kombiné, ale to jsem naštěstí nosit nemusela, když jsem nenosila šaty.
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 23:04:54)
Monty, já šaty nosila dobrovolně, v 70.letech, když jsem chodila na gympl, byly strašně moderní volné šaty s tříčtvrtečními rukávy s manžetou a pod to tenký rolák. Kombiné jsem tedy nenosila, to nosila maminka.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 23:07:21)
mlade holky nenosily kombine....ale ja jsem nosila spodnicku z materialu jako bylo kombine...pred par lety jsem ji teprve vyhodila, celou rozparanou
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 23:09:54)
Spodničku jsem taky nenosila. Ty měla maminka ve skříni schované u 50.let a já si v nich jako malá hrála na princeznu.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 23:11:52)
Huso, spodnicka meho mladi byla tenka a umela, jedna vrstva...dole byla krajecka a nahore guma
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 23:12:53)
No, takové ty spodničky maminka měla, bílé.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 23:14:49)
Huso, ta spodnicka se nosila, aby se sukne nelepila na silonky....ale taky jsem mivala sukne s podsivkami
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 23:19:55)
Fakt spodničky nikdo z mých spolužáků nenosil, to bylo "pro starý". Měli jsme vychytávku, aby se sukně nelepila k puncochacum nastřikal se na ně lak na vlasy.Maminka se divila, jak jí ten lak rychle ubývá.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(27.4.2021 0:01:24)
Spodnicku jsem nosila, ještě mám doma černou a bílou, aby se nelepila sukně.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(27.4.2021 0:10:25)
My jsme taky z té vilové čtvrti museli do města přes lesopark a tam bylo nebezpecno, tak my děti, hlavně holky, jsme to musely obchazet. Byla jsem ráda, když jsme se přestěhovali na sídliště do města.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(26.4.2021 23:15:31)
Já doteď myslela, že tyhle spodničky a kombiné apod nosily jen starší dámy a ne děti a mládež. Nijak jsem nad tím tedy nepřemýšlela, ale neviděla jsem to tehdy v dětství na nikom pod sedmdesát.
|
| Monika |
|
(26.4.2021 23:20:27)
Půlko, za mě se to tedy pod určitý typ sukní nosilo v jakémkoliv věku. Pokud jsi měla umělou sukni a silonky, byl spodnička naprosto nezbytná, jinak sukně lezla po silonkách nahoru a nahoru ... Taky jsem tu svou spodničku nedávno někde vyhrabala a ani nevím, jestli jsem ji vyhodila a nebo z nostalgie zase schovala zpět.
|
|
|
| susu. |
|
(27.4.2021 7:20:04)
Já nosila kombiné i jak mladá holka a spolužačky taky. Spodničky se nosily pod sukně, kombiné spíše pod šaty. Já to nosím dodnes, když je sukně (nebo vršek šatů) průhledná a nemá tu integrovanou spodničku.
|
|
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 23:09:15)
mne matka dala usit kostym - do skoly, asi v sedme tride...bilou a zelenou kostku...sukne byla do A, k tomu byla vesticka bez rukavu ze stejneho materialu....do vesticky bily rolak, umely
jak ji to vubec mohlo napadnout?
|
|
| mamoch |
|
(26.4.2021 23:11:19)
Dík za vzpomínku na ty šaty s rolákem:), a pod přiléhavý rukáv tenkého roláku se dal tahák, super vzpomínka na gympl.
|
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(26.4.2021 22:49:02)
Vzpomínky na nemožné oblečení mám taky. Měli jsme teda na tělo samou bavlnu kvůli ekzémům a alergiím, takže to bylo v poho, ale svetry kousaly i přes tričko, bundy promokaly a punčocháče měly rozkrok u kolen bez ohledu na velikost.
|
| Buřt |
|
(26.4.2021 22:57:24)
Vzpomínky na šíleně nepohodlné oblečení mám taky. Ty punčocháče byly otřes, vůbec nebyly pružné, hned se vygajdaly, fuj. Kousavé svetry, šílenost.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 23:04:48)
BUrt, ja jela v roce 1992 na rok do Anglie a nemela jsem poradne obleceni (a netusila jsem, ze si muzu pekne a levne obleceni koupit tam), tak mi siroka rodina dala, co mela nejlepsiho...a pritelova babicka mi dala doma pleteny modry svetr, ktery byl silene kousavy a teply a musel se nosit na hole telo, jinak v nem bylo horko...a ja jsem ho z nejakych duvodu nosila v Anglii cely rok
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 22:45:15)
Monty, já jsem měla první kalhoty až v 6. třídě. Musela jsem nosit sukýnky a halenky jako správná holčička. Po kalhotách jsem strašně toužila, nakonec mi je maminka nechala ušít u své švadleny, byly šedé s fialovými kostkami, milovala jsem je.
|
| Monty |
|
(26.4.2021 22:52:17)
Stará huso,
já byla velmi vzpurné a nepodajné dítě, ze kterého správnou holčičku udělat nemohli, pokud by mě předtím nezabili.
|
|
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 22:48:49)
Monty, ja ted zboznuji sukne s gumou v pase nebo plandave spolecenske kalhoty s gumou v pase (oboji vyrabi i Marks and Spencer)
ale v detstvi ty gumy v pase bud skrtily nebo naopak byly povolene...a nikdo to neresil, ze ma dite nepohodu...oni i dospeli meli nepohodu v tech umelych materialech a zenske v noci v natackach nebo v nalakovanych vlasech a s umelymi rasami
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.4.2021 22:40:45)
Na chození v bílých puncochackach po parku vzpomínal táta, jak mám být ráda, ze můžu na chatě lítat v teplakach. Já bych brala ten park
|
| Monika |
|
(26.4.2021 22:49:54)
Evelyn a co tvoje děti, líbil se jim park nebo lítání na chatě nebo zase ještě něco jiného?
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.4.2021 22:55:50)
Moniko, my jsme to střídali. Les, město, kino, divadlo, dětské herny. Divadlo syn - hyperaktivní, nesnášel, zato vydržel hodiny na nádraží a u bagru, tak jsem chodila až s dcerou. Jsou o 7 let, kluk a holka, tak jsme si je s manželem často rozdělili, podle zájmu, našich i jejich.
|
|
|
|
| Monika |
|
(26.4.2021 22:45:27)
Huso, to jsi tu o svém dětství už napsala tolik pro mně zcela nepochopitelných věcí, že se vůbec nedivím těm tvým pozdějším depresím. Na mě jde černý smutek, jen to čtu. Co dělali rodiče a z jakých rodin sami pocházeli? Moji všichni prarodiče se narodili v chudých až velmi chudých rodinách na venkově, ale u dětí se bralo jako samozřejmé, že si chtějí hrát. Určitě se bralo jako normální, že jsme si hráli spíš s jinými dětmi (a taky jsme tedy byli 3 sourozenci), ale věnovali se nám do určité míry jak rodiče (mamka tedy o dost víc), tak všichni prarodiče (opět babičky víc). Na dětská představení jsme tedy moc nechodili, ale to proto, že u nás na malém městě jich moc nebylo, resp. konala se snad výhradně pro organizované skupiny škol a školek, takže jsme je navštívili takto. Jedině v kině se hrály dětské pohádky asi v neděli odpoledne, tam s námi šla nejčastěji babička, asi hlavně v zimě, v létě jsme spíš lítali venku. Na představení pro dospělé nás naopak nikdo netahal, to u nás snad nebylo tehdy vůbec, jezdilo se asi jen na zájezdy do větších měst, ale to naši asi nevyhledávali. Šli 2x za rok na ples a jednou na večírek automotoklubu, kde byl taťka členem a to byl asi celý společenský život. A my děti jsme jako malí měly dětský karneval, na ten mamka šila poměrně náročné masky. všechny se zachovaly a využívali jsme je se sourozenci ještě pro naše děti - s velkým úspěchem ...
|
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 21:17:35)
MOnty nebo proste rodic delal s ditetem to, co bavilo jeho...otec mne bral na kanoi, protoze to bavilo jeho odedavna....zatimco ja jsem se jako dospela naucila lyzovat, abych mohla s ditetem a partnerem spolecne lyzovat, a stejne jsem se na lyzich bala a neslo mi to
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(26.4.2021 21:17:52)
Monty, já jsem to takhle neměla, moji rodiče se dětem přizpůsobovali dost.
Tedy hlavně tatínek a prarodiče, maminka se většinu času věnovala domácnosti.
Ale moji rodiče asi dost předběhli dobu, zakládali rodinu cíleně až na prahu třicítky, své roky zábavy měli za sebou a tatínek byl i hodně hravý, s dětmi ho to bavilo.
A prarodiče byli na tehdejší dobu staří a z vnoučat celí pryč, ti nám snášeli modré z nebe.
|
| Buřt |
|
(26.4.2021 22:55:36)
Mě se taky rodiče věnovali dost, hodně jsem si hrála s tatínkem, maminka byla zase víc povídání. Zároveň se dítě dost přizpůsobovalo zájmům dospělým, ale to mi nevadilo, ráda jsem nakukovala do jejich světa. Myslím, že optimální je, kdyz má dítě v dětství oboje - rodiče beroucí ohled na jeho potřeby a zájmy a přiměřeně se věnující, ale i dostatek volného hraní s kamarády. To druhé je v dnešní době asi větší problém, ale u nás v okolí to paradoxně řeší koronac - dětem odpadl kroužky a chodí spolu ven.
|
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(27.4.2021 10:04:46)
jesstli tolik vědy není někdy na škodu
|
|
|
|
|
| Konzerva | 
|
(26.4.2021 19:39:35)
Monty, takze jsi byla ve všedni den ve skole, pak s kamarady nebo na krožku. O vikendu s rodici na výletě. Predpokladam, ze kdyz jsi ve bsedni den prisla za rodicem s dotazem nebo prosbou o pomoc, zopověděli ti ho. To povazuju za normálni péči o dítě a vidim jí takovou i kolem sebe, prizpůsobenpu okolnostem. Takze děti tolik nelitaji venku ale vic paři na netu. Venku chodi sami, kdyz nemusí pres nějakou frekventovanou silnici. Chodi ma krouzky. Stejné.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.4.2021 19:42:12)
Mně se rodiče věnovali, chodila jsem i na krouzky, i moji spolužáci a kamarádi, nejlepší kamarádka na klavír a na němčinu.
V devíti letech jsem chtěla hrát na kytaru, táta ji byl se mnou koupit v hudebninach a rovnou dostal od prodavačky kontakt na soukromého učitele. Ze začátku mě tam vozil autem, bydleli jsme ve vilové čtvrti na okraji města a trochu se naučil hrát jak tam seděl . Ještě jsem chtěla klavír ale ten dostala až mladší sestra .
Později jsem chodila na němčinu, angličtinu a do tanečního klubu a na zpěv od 16 let
Děti to měly podobné.
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 20:00:45)
Já mám teda pocit, že jsem se dětem věnovala mnohem víc, než naší mně. Táta se mi nevěnoval vůbec, celé dny byl v práci a když nebyl, ležel v postelí, protože ho bolely záda (Bechtěrev). Maminka chodila do práce a pak se věnovala domácí na domácnosti, když měla čas, tak si četla. V životě si se mnou nikdo nehrál, ven se mnou chodila babička v předškolním věku a taky mi četla, naši nikdy. Chodila jsem do družiny, tam jsme šli vždycky do parku, domů jsem přišla někdy v pět, udělala jsem si úkoly a pomalu šla spát, do cca 12 let jsem musela být v osm v posteli. Na druhém stupni jsem chodila do jazzgymbastiky, do juda a na němčinu, kromě němčiny jsem si to zařídila sama, na němčinu jsem musela, ačkoliv jsem ji nenáviděla a chtěla jsem na angličtinu. Jinak jsem se musela přizpůsobit tomu, co chtěli dělat naši. Nikdy se mnou nešli do Zoo, do kina nebo divadla na pohádku, čekali se, až budu moct chodit s nimi na dospělá představení. Vím, že jsem o víkendu musela chodit s maminkou na hřbitov, protože maminka tam chodila každý týden, tak vzala i "to děcko". Chodili jsme i na procházky, ale to taky bylo tam, kde se líbilo našim. A ještě mě cestou zkoušeli z násobilka nebo vyjmenovaných slov, asi aby mě zabavili. Ještě štěstí, že jsem měla knížky, tak mi nic nechybělo. Moje maminka si ani neuměla hrát s mými dětmi, buď jim četla, nebo po nich uklízela hračky nebo jim připravovala jídlo. Druhá babička si s nimi hrála, na zvířata, na obchod, kreslila s nimi a vystrihovala, nechala je pomáhat ji u vaření a pečení nebo na zahradě, moje maminka byla ráda, když byli někde potichu a "nezlobili".
|
| Monty |
|
(26.4.2021 20:53:44)
Jinak tedy moje vzpomínky se spíš blíží tomu, co psala Stará husa.
Nikdo se mi nevěnoval "jako dítěti" v tom smyslu, že by mi vymýšleli speciální dětský program, hráli si se mnou nebo mě třeba brali na nějaká dětská představení.
"Věnování" se spočívalo v tom, že jsem byla s babičkou do pěti let doma a asistovala při různých pracech typu věšení prádla, chození "na mandl", na nákup, na poštu, na tajňačku do kostelíčka. Na hraní byly určený jiný děti, takže se mnou šla babička ven na písek, kde krafala se sousedkami, nebo k nějaký sousedce domů - měla v baráku kamarádku, která byla taky v domácnosti a měla stejně starou vnučku, takže babičky někde v kuchyni kecaly a my si měly hrát spolu. Nebo mě poslala k sousedům samotnou, pamatuju si třeba dodnes, že na patře bydlela nějaká Andrejka Stankovenová, ke který jsem chodila, když mi byly tak tři nebo čtyři roky.
Dokud žil děda, tak se o víkendech jezdilo různě po hradech a zámcích a jiných pamětihodnostech. Když děda umřel, tak jsem většinou jezdila "k někomu" - třeba ke kamarádce na chatu, a tam se nám také nikdo nevěnoval, pokud teda zrovna nechtěla její maminka pomoct vyplít jahody nebo něco na ten způsob.
Zkrátka nikdo nevymýšlel a nerealizoval extra program pro děti, děti se přizpůsobovaly tomu, co dělali dospělí. Jo, někdy jsme doma hráli pexeso, člověče nezlob se nebo karty, případně deskový hry, ale nebyl to žádný pravidelný program, byly to nárazové aktivity, když měli dospělí čas a náladu. Pravda je, že babička milovala žolíky a ty jsem s ní tedy hrála furt, ale zase - byl to její program, jí to bavilo, mě ne. Já po pár letech věčnýho hraní měla žolíků plný zuby, takže mě babička nutila do hry vydíráním typu "upekla jsem štrůdl, ale dám ti ho, až si se mnou zahraješ žolíky".
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 21:06:36)
Monty, to je pravda, to je vlastne oproti soucasnosti docela rozdil...moji rodice mne zatahovali do dospelackych aktivit, treba jeli na operu, tak mne vzali na operu, ale urcite se mnou nelitali na detska predstaveni jako ja jsem litala s dcerou treba cely tyden na Letni Letnou od rana do vecera, to jim bylo protivne - jako malou mne strcili mlade tete, at jde se mnou na Hurvinka a hlasite komentovali, jak jsou radi, ze nemusi jit se mnou...nebo si pamatuju, jak jsem porad nekoho premlouvala, at si se mnou zahraje pexeso, a kdyz se nekdo uvolil, tak se mu ostatni dospeli smali - a ja jsem je zacala zajimat, az kdyz jsem se naucila karty pro dospele (s dcerou naopak, ja jsem se ji vnucovala na detske stolni hry)
|
| Monty |
|
(26.4.2021 21:09:01)
Sedmi,
jo, nějak tak. Když jsem dorostla do určitého věku, tak mě matka taky tahala po divadlech a různých akcích pro dospělý, který mě z větší části vůbec nebavily, ale cokoli vyloženě dětskýho, to se realizovalo vlastně jen v rámci školky/školy.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 21:12:34)
Monty, dospely by si tehdy asi nezadal s detskou zabavou, pokud neslo o ucitelku ve skole...nebo mel pocit, ze se diteti venuje normalne dost na to, aby jeste chodil na Kasparka...nebo by ho to proste vubec nenapadlo
|
| Půlka psa |
|
(26.4.2021 21:14:52)
S námi si teda hráli i chodili na kašpárka celkem běžně.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.4.2021 21:26:35)
"dospely by si tehdy asi nezadal s detskou zabavou"
77krasko, ale kdež ... Komerční zábavy pro děti tehdy moc nebylo, snad jedině kolotoče a tam jsme chodili pravidelně. A na dětské maškarní bály.
No a pak bruslit, plavat, pouštět draky, jezdit na kole, hrát s míčem, sáňkovat, hrát šipkovanou, hrát karty, deskové hry, číst pohádky, kreslit, stavět stavebnice, pouštět vláčky, autodráhu ...
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 21:30:41)
Divadlo Spejbla a Hurvinka, tehdy jeste na Vinohradech
Rise loutek....uz nevim, kde...za moji dcery byla v Mestske knihovne
byl nespocet detskych filmovych prestaveni
detska cirkusova predstaveni
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.4.2021 22:45:43)
Pamatuju si s našima i kino, brali mě někdy od půl šestý, vzpomínám na Marecku, podejte mi pero a Partu Hic a s mámou Národní divadlo.
|
| Monika |
|
(26.4.2021 22:48:42)
My jsme do "dospělého" kina s našima chodili někdy během dovolených - buď do letního nebo naopak, když bylo hnusně tak schovat se z kempu do budovy V rodném městě jsme chodili na odpolední představení dospělých filmů s kamarády, s našima si to moc nevybavuju ...
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 22:52:01)
MOniko, ano, tehdy mne dospeli brali na drsne filmy jako Celisti nebo Vetrelec...to byly trhaky, co se hraly v letnim kine a "mladezi nepristupno" se tam moc neresilo, tam proklouzl kazdy v te tme...pak jsem se bala vlezt do rybnika, ze tam bude zralok, a v noci na zachod pres dvur, ze tam bude Vetrelec
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 22:59:07)
Sedmi, na Čelisti jsem stála asi tříhodinovou frontu před kinem Moskva. Na těch jsem už byla s kamarádkou u gymplu.
|
| Lefff |
|
(26.4.2021 23:31:33)
Huso, pražské kino Moskva?
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.4.2021 22:52:00)
A babička mě vzala do kina na NOVOU pohádku Tři oříšky pro Popelku. Jsem stará
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 22:56:31)
Evelyn, Tři oříšky pro Popelku byly nové, když mně bylo 16.
|
|
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 22:55:26)
Evelyn, já byla s tátou na Vinetouovi, ale to bylo spíš tím, že tatínek miloval mayovky. Jinak jsme chodívali na Četníky, to celé kino řvalo smíchy. Na Jáchyme, hoď ho do stroje a Marečku, podejte mi pero si taky vzpomínám, to už jsem byla ale větší. Jinak jsme chodívali s družinou na dětská filmová představení. Byli tam hodně sovětských filmů, utkvěl mi jeden s názvem Vládce Venuše, ten jsem milovala, viděla jsem ho víckrát. A dávali tam ruskou Popelku, která měla kočár s dýně tažené krysami. A něco jako ruská Alenka v říši divů, pamatuju se, že ta holčička se jmenovala Olja a ta v zrcadle byla Ajlo. To mi bylo tak 7, 8 let.
|
|
|
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 21:14:14)
Val, dneska by rodic letel z prace domu cely splaveny, aby mohl bobanka vzit odpoledne plavat, kdyz je chudak cely den zavreny v panelaku
|
|
| susu. |
|
(27.4.2021 7:31:03)
Přilepím třeba sem.
Moje matka byla teda docela přísná, občas spíš vychovatelka než matka, bylo pro ni děsně důležité, abychom byli dobře vychovaní.
Ale i se nám věnovali, fakt jsme chodili na koupák, na ohňostroje, na karneval, do kina na dětské filmy, na výlety na hrady a zámky, hrála s námi pexeso a černého petra (a dost se jí asi ulevilo, když jsme se naučili žolíky a kanastu ) a záchod a zámrzlíka....
Jak jsme rostli, tak samozřejmě míň, ale většinu předškolního věku určitě, včetně doprovodů na kroužky.
|
| Monty |
|
(27.4.2021 9:45:10)
Tak ono by asi bylo dobrý specifikovat věk.
V předškolním věku se mnou taky někdo šel na pouť, na karneval, i v kině se mnou strejda byl na Méďovi Béďovi – ne že bych si to pamatovala, ale doma se používala hláška z Médi Bédi a strejda mi při tom opakovaně připomínal, že jsme na něm byli v kině.
Ve školním věku se už předpokládalo, že tohle řeší škola a kamarádi. A neexistovalo „plánování podle potřeb/zájmů dítěte“, dítě se přidalo k dospělým. Když jsme šli na plovárnu, tak se koupala celá rodina, ne že se děti ráchaly a rodiče znuděně přihlíželi.
|
| susu. |
|
(27.4.2021 10:04:12)
Monty, částečně i zcela jistě ve školním věku, v rámci prvního stupně.
Postupně toho samozřejmě ubývalo, na druhém stupni jsme toho spoustu již opravdu řešili sami, ale ty karty jsme hráli pořád a na výlety jezdili taky celá rodina.
Ale myslím, že teď je to podobně, tyto akce se dělají především s předškoláky a malými školáky. Na karneval jsme s dcerou šli naposled když měla asi devět let, třeba pouť nám vydržela o něco déle.
|
| Monty |
|
(27.4.2021 10:15:15)
susu,
no, rozvážení po kroužcích a neustálé doprovody do 18 let podobné nejsou.
Když jsem byla na druhým stupni a někdo by šel k doktorovi "s maminkou", pokud teda šlo o banální onemocnění, byl by za mazánka, na střední ani nemluvě. A nějaký rozvážení taky neexistovalo, i když většina rodičů mých spolužáků auta měla - lampasácký sídliště, tudíž lampasácký platy.
|
| jak | 
|
(27.4.2021 10:24:09)
Monty,u nás doktorka dítě do 18 bez rodiče neosetri.mazanem,nemazanek.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.4.2021 10:29:35)
jak, ale dřív byla situace dost jiná... od 14 jsem byla na intru, takže doktory jsem si obíhala prostě sama
a i moje děti občas jdou k dětské doktorce samy - pro potvrzení, pro recept, nejstarší i na preventivku šla v těch 15 a 17 sama
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(27.4.2021 10:33:16)
U nás se s dítětem bez rodičů nebavili, ani kdyby mu bylo 17 a púl.
|
| Monty |
|
(27.4.2021 10:35:45)
Inko,
tak naštěstí synova dětská doktorka ho vzala samotnýho už na tom druhém stupni.
Zhruba od 15 už ho vzali samotného všude kromě urologie.
Ale běžnější je asi to, co popisuješ ty - že prostě "nevezmou".
|
|
| daba+holčička | 
|
(27.4.2021 10:36:33)
Tak naše doktorka bere od 15ti samotné dítě, rodič ale musí v ordinaci nejdřív podepsat lejstro. Hodlám to využívat - třeba na kontrolu už tam bejt nemusím.
|
|
|
|
| susu. |
|
(27.4.2021 10:27:15)
Monty, ale ani v současnosti ne, pokud je kroužek blízko. A ano, pokud je kroužek ve vesnici 20 km daleko, tak holt rodiče vozí i ty velké děti.
Dcera do tanečků jezdí sama, protože dobré spojení šalinou, do kroužku za Brnem ji manžel vozí, protože by jí jedna cesta trvala víc než hodinu a půl, autem jsou tam za 15 minut.
K doktorovi nevím, já jako dítě na druhém stupni k nim moc nechodila, ale třeba zuby se mnou jednu dobu taky chodila řešit máma. Mám za to, že to tak měli všichni, když šlo o drobnost, zašli si tam sami, když to bylo něco závažnějšího, šli rodiče s nimi i za socíku. S nohou mě máma vezla do špitálu ještě na VŠ.
Co vím, tak dceřini doktoři mě tam chtějí, ne třeba přímo v ordinaci, ale prostě na místě. U zubařky i podepisuju výsledek vyšetření, dcera prostě doteď nebyl zletilá.
|
| kosatka2 |
|
(27.4.2021 10:41:57)
Tady sousedka s prvním dítětem objížděla hudebky a kroužky široko daleko, protože chtěla pro svoje dítě TO NEJLEPŠÍ.
Ta samá matka se třetím dítětem do druhé třídy nedala kroužek žádný a další rok jí byla kvalita hudebky i učitele úplně jedno, hlavně že je to blízko a pěšky.
Takže ono se to vyvíjí.
Já se zase těšila, jak budu s dětmi vyrábět a výtvarničit. Absolutní nezájem z jejich strany, to už spíš namotivuju manžela, kterej zase nesnáší, že se u toho nadělá bordel. Tak jsem mu darovala vyřezávání a je z něj bordelový rekordman
|
| Monty |
|
(27.4.2021 10:58:00)
"Já se zase těšila, jak budu s dětmi vyrábět a výtvarničit."
kosatko,
já se těšila, že budu dítěti vyprávět o historii, ještě když bylo ve školce, nakoupila jsem desítky knih z edice "Děsivé dějiny", protože to je přece "zábavná forma učení", představovala jsem si, jak si budeme procházet staré tisky, fotky, starožitnosti vůbec...
No, už v té školce mi na každou zmínku o historii čehokoli řeklo: "Mami, promiň, já vím, že tě to baví, ale mě to vůbec nezajímá."
|
| kosatka2 |
|
(27.4.2021 11:05:30)
"Mami, promiň, já vím, že tě to baví, ale mě to vůbec nezajímá."
Děti dovedou být tak kruté...
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.4.2021 11:15:39)
tak když dítko nesdílí matčiny zájmy, je to pořád lepší, než když matka OPRAVDU nesdílí zájmy dítka
mrňavka třeba miluje hadry, boty, chodila by po krámech, zkoušela, okukovala... a já to zoufale nesnáším chudinka má smůlu, dostane se jí toho jen jednou do roka, kdy k narozeninám dostává shopping day - pak se odměňuju aspoň pořádným kafem (už teď je mi úzko, že kafe bude tak maximálně s sebou do auta  )
těším se, až bude starší a bude si chodit po obchodech s kamarádkami...
(starší dcera naštěstí podědila můj odpor, stejně jako já miluje akorát ikeu, asko, jysk, obi, baumax a podobně )
|
| TaJ |
|
(27.4.2021 11:29:16)
Rose, u nás to bylo tak, že my jsme před narozením syna třeba ty vlaky považovali prostě za vlaky, dopravní prostředek...jo, když jsme někde viděli parní, tak jsme se rádi podívali, ale to bylo tak všechno...jenže pak přišel syn a asi od 2 let naprosto ponořený a zapálený do vlaků...no co, tak jsme ho v tom samozřejmě podporovali, co to šlo (to ostatně i v tom výtvarničení a dalších věcech, to mi přijde normální, že když dítě něco baví, tak ho v tom rodiče podpoří) no a nakonec nás syn za ta léta do toho zatáhl taky a stal se z toho koníček celé rodiny...dá se to krásně spojit s různými výlety a turistikou, které zase baví nás s manželem...pravda je, že pokud by dítě bavilo obcházení obchodů s oblečením, nebo něco podobného, tak bych to asi tak snadno nedávala. Akorát jsem měla představu, že bude rád číst a mít rád knížky, jako my s manželem...do takových 6-7 let jsme spolu četli a prohlíželi hodně, knížky miloval...no a pak jako když utne a co se naučil sám číst, tak knížku nevezme dobrovolně do ruky...zkoušela jsem všechno možné, ale už jsem se smířila, že s tím asi nenadělám nic...no, jsou horší věci na světě...a třeba se k tomu ještě někdy v životě dostane...
|
| Renka + 3 |
|
(27.4.2021 11:33:57)
Taj, já v dětství přečetla všechno na čem byla písmenka, muž taky. Měla jsem radost, když syn začal sám od sebe coby předškolák krásně plynule číst, říkala jsem si, jaký bude čtenář. A není, vůbec ho to nebaví. Před každým spaním jsme dětem četli, podstrkovali různé knížky, nic. Teď poprvé patnáctiletá dcera čte sama od sebe knížku, která není povinná a je pravda, že je do ní hodně ponořená. A syn k tomu zatím nedospěl a prý na tom nehodlá nic měnit.
|
| TaJ |
|
(27.4.2021 11:39:00)
Renko, jo, já si právě říkám, že jestli to tak má být, tak se k těm knížkám dostane třeba i později, v dospělosti...a pokud ne, tak se taky svět nezboří...nemůžeme být všichni stejní...
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.4.2021 11:37:49)
tinko, já vůbec nechápu, jak se v dítěti vezme ten zájem o oblečení nebo boty, když to doma nevidí... ale prostě jsme přišli do obuvi, dcera seděla v golfkách a z toho kočáru si začala tahat střevíčky z regálů - byly jí necelé dva roky... a světe div se, když jsem jí chtěla zkusit obyčejné botičky, tak kroutila nohu a nenechala si je vůbec obout - měla jasnou představu, které boty koupíme totéž pak v oblečení, jak jsme vlezli do obchodu s oblečením, prolézala stojany, tahala na sebe oblečení, doma neustále prohrabovala skříně... jinak i teď nosí jen to, co se jí líbí, má osvědčené kombinace a teda třeba značky neřeší, ale vizuálně je to pro ni velmi důležité (víc než pohodlí, je schopná jít v malých botách jen proto, že jsou KRÁSNÉ... puchýře pak léčí třeba týden )
v jiných obchodech mi do regálů nikdy nelezla, ani pro sladkosti ne
|
| TaJ |
|
(27.4.2021 11:41:56)
Rose, to je přesně to, co psala Renka...prostě to dítě už to má nějak v sobě, jinak si to těžko vysvětlit, když ho k tomu nikdo nevedl a nikde to nevidělo... U nás by se sice zdálo, že jsme syna k těm vlakům přivedli...jenže realita byla taková, že jsme prostě šli jednou jen tak na nádraží, podívat se na vlaky, stejně jako se chodí kouknout na vlaky spousta jiných rodičů s malými dětmi...to se líbí hodně dětem...ale zdaleka ne u všech se z toho vyklube takový kůň na celý život
|
| Stará husa |
|
(27.4.2021 13:09:39)
TaJ, takhle to má dcera s koňmi. Nikdy jsme ji k tomu nevedli, ale ona už coby roční mimino, když jsme s ní prohlíželi knížku s Ladovymi obrázky zvířat, tak se neustále vracela ke koníčkovi a koně milovala, i když ještě neuměla ani pořádně mluvit. V devíti letech, aniž nám co řekla, se sama přihlásila do jezdeckého oddílu na opačném konci města a i když měla spoustu i jiných koníčků, keramiku, vytvarku, turistický oddíl, sborový zpěv (škola ji v těch koniccich strašně překážela), tak nakonec převážili ti koně a vystudovala i Střední zemědělskou školu, obor chov koní a jezdectví. Říkám si, jestli tu lásku ke koním nezdědila po BM selských předcích. Z mojí strany to být nemohlo, u nás zadní sedláci nebyli.
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(27.4.2021 11:17:42)
Neměla jsem vůbec žádná očekávání, co se týče zájmů dětí a čekala jsem, co se z nich vyklube. Nabídla jsem jim spoustu možností, vytvarku, turistak, plavání, keramiku, karate, cyklistiku, výlety, dcera ještě zpěv ve sboru, ač zpívá falešně, tak její nadšení paní učitelku udolalo. Dcera mě překvapila svou vášní pro koně, to jsem nečekala, ale nijak mi to nevadilo. Trochu mě zklamalo, že se vůbec nezajímá o módu nebo o kluky, ale smířila jsem se s tím docela lehce. U syna mi vadí, že nečte, no ale co s tím, že. U obou jsem byla spokojená s tím, že neměli žádné sklony k užívání drog, pití alkoholu nebo kouření. Jsou to inteligentní a příjemní mladí lidé a je s nimi radost být a hovořit.
|
|
| Renka + 3 |
|
(27.4.2021 11:29:08)
Tohle je jedna z věcí, které mě zaskočily, myslela jsem, že když dítě povedu k určité činnosti a taky půjdu příkladem, že ho to bude taky bavit, ale ne. Překvapilo mě, jak moc mohou být děti jiné než rodiče. Já ani moc nevěřím na výchovu, spíš se mi zdá, že všechno přebijí geny a vrozené vlastnosti.
V některých rodinách vidím, že se vášeň pro určitou činnost dědí, ale podle mě to musí mít dítě už v sobě. U nás se to namíchalo u všech tak, že je baví prostě jiné věci. Například nechápu, kde se v naší rodině vzalo dítě s výrazným tanečním nadáním (všichni ostatní jsme na tanec dřeva), které ale není schopno jet na výlet na kole. Je to zajímavé.
|
| susu. |
|
(27.4.2021 11:36:30)
"myslela jsem, že když dítě povedu k určité činnosti a taky půjdu příkladem, že ho to bude taky bavit, ale ne."
Já si to myslela taky a taky mě zaskočilo, že nikoli.
Ty představy, jak si s dcerou povídáme o knížkách, koukáme na filmy, tvoříme, vyšíváme, šijeme,... Byly úplně liché. Teda, knížky jo, ale čte úplně jiné než já. Naše filmy odmítá, kouká jen na jednoduché hlouposti na youtube.
|
| 77kraska |
|
(27.4.2021 11:51:21)
susu, taky mne zaskocilo, ze dite odmita plest, hackovat, cist knihy atd.
|
|
| K_at |
|
(27.4.2021 13:30:49)
Susu, 🤣 také jsem měla jasnou představu - dcerka bude éterická dlouhovlasá blondýnka. Samozřejmě bude buď hezký tančit, nebo zpívat. A budeme spolu vést holčičí plky.
HAHAHA.
Vlasy měla jak kuře. Motoricky je to slůně po tatínkovi, hudebně marný, marný, marný. 
A baví ji všechno možné, jen ne holčičí věci. Tuhle jsem se řehtala u Gilmorek. A dítě mi říká "Kdybys se chovala takhle, tak uteču." ...při pohledu na Lorelai.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.4.2021 13:41:55)
kat, gilmorky jsem taky ráda sledovala, ale popravdě, chování lorelai (a ostatně i rory) by mě k útěku donutilo taky... (a to ze zásady nikdy neběhám )
|
| K_at |
|
(27.4.2021 13:45:32)
Rose, jasně, rozumím. Já vím. Ale kdybys viděla to zděšení.
|
|
|
| Federika | 
|
(27.4.2021 19:37:58)
Nesahejte mi na Gilmorky!!!
Dcera na to se mnou koukala večer co večer a říkala mi:" Mami, to je úúúplně jak my dvě, viď? Jenom ty seš o něco starší...Akorát je divný, že jsi stejně prdlá jako ona."
|
| jak |
|
(27.4.2021 19:54:06)
Kat:).já měla představu blondýnky s culickama,mám vlasateho rockera.jo,culík nosí,vlasy má krásny,kudrnatý,blond. Asi jsem byla u přání málo specifická:).ale dcera kamarádky je na ty holčičí věci,lakujeme si nehty a hledáme kabelky:)
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(27.4.2021 21:07:50)
Mně dcera říká, že nejsem máma, ale cool máma, to je z nejakyho filmu. Baví nás stejný věci, nevím jestli je to dobře nebo špatně
|
|
|
|
| TaJ |
|
(27.4.2021 11:37:16)
Renko, taky si myslím, že pokud nějaký ten zájem nemá dítě už tak nějak v sobě, tak ho to třeba chvilku bude bavit, ale nezůstane u toho a stejně zběhne k tomu "svému"... My jsme syna vlastně nechali vyzkoušet spoustu věcí...doma jsme výtvarničili, četli, jezdili na koloběžkách, na kole, chodili do přírody, po památkách...z kroužků chodil na výtvarku, na kroužek vaření, na sportovní kroužek, chvíli do skauta, chvíli na aikido, byl na táboře s angličtinou, na táboře s cyklistikou...ale nakonec stejně natrvalo zakotvil až v dopravním kroužku, kde si našel ty "svoje" lidi...do té doby zkoušel ledacos, ale nebylo to prostě ono...on to má právě asi taky trochu v sobě...můj táta měl moc rád vlaky (ale bohužel se se synem nepotkali, protože zemřel týden před jeho narozením) a ještě dál v rodině máme taky pár příbuzných, co se zajímali o dopravu...takže kdo ví...
|
| Monty |
|
(27.4.2021 12:03:11)
No, my v rodině "nic takového" nemáme ani vzdáleně. Nikdo neměl nic společného s přírodními vědami, dokonce ani doktora v rodině nemáme. Všichni široko daleko jen humanitní nebo technické obory. Jediný velmi vzdálený příbuzný (syn bratra praprapradědečka nebo něco na ten způsob), který s nimi něco společného měl - byl profesorem geologie na UK - umřel někdy v roce 1920.
|
| TaJ |
|
(27.4.2021 12:44:02)
Monty, jo, tak nemusí to samozřejmě být vždycky v genech...navíc, někdo musí být první...
|
| Monty |
|
(27.4.2021 12:56:13)
TaJ,
ono je na tom úsměvný, když pak dítě zahodí veškerý ostatní „dary od Pánaboha“, protože se prostě najde v něčem jiným. U nás v rodině se třeba celkem dědí výtvarný talent. Synův otec je výborný kreslíř, můj děda byl také, jedna teta byla malířka porcelánu, já sice umím jen překreslovat podle předlohy, ale dost slušně… syn dlouho o výtvarničení uvažoval, občas si tím něco přivydělal už od nějakých dvanácti let, ještě na přelomu prvního a druhýho stupně měl v plánu jít studovat do Francie komiksovou kresbu… a pak se zamiloval do chemie a fyziky a odmítá mi udělat jedinej blbej náčrt.
O hudebním nadání ani nemá smysl mluvit, byť má téměř absolutní sluch a babička ho po tomto zjištění vláčela po všech možných hudebních naukách, na klavír, na flétničku, do Kühnova dětskýho sboru, tak na tohle rezignoval ještě víc než na kreslení. Jen na začátku puberty chvíli litoval, že sekl s tím klavírem, protože měl dojem, že by to fungovalo „na holky“, ale taky ho to rychle přešlo.
|
|
|
| 77kraska |
|
(27.4.2021 13:23:20)
u nas pradavne geny zafungovaly....dcera si odmalicka hrala jen na obchod a ted porad jen neco kupuje a prodava na Instagramu - mikinu, boty....a sportovni nadani ma po otci
|
| 77kraska |
|
(27.4.2021 13:25:19)
teda zacala vymyslet, ze az bude ze stenete dospela fena, tak budeme mit stenata a prodame je
|
|
|
|
|
|
|
| susu. |
|
(27.4.2021 11:11:45)
No jo, já taky chtěla s dcerou dělat věci, co mám ráda a taky ji to většinou absolutně nezajímá.
Známí, nadšení výletáři, jednou na výletě se jim syn rozbrečel, že už nechce být v lese, že chce domů a číst si.
|
| Monika |
|
(27.4.2021 13:20:36)
Susu, naše děti taky moc nechtějí "být na výletě" Ale mají smůlu, na čtení jim času zbude dost i s výletem (jim tedy navíc nejde o čtení, ale spíš tak o Minecraft a spol). Na výlety chodíváme v podstatě pravidelně každou sobotu (poud třeba nejedeme na návštěvu a tak), ale stejně se pokaždé diví "To jako fakt už zase jdeme na výlet? Ale néééé ... A proooč?" )
Místo společného výletu by mohly mít jiný aktivní program (třeba s kamarády nebo organizovaný sport, když zrovna se smí provozovat), ale určitě ne válení celou sobotu v posteli (v neděli po výletě už jsem válecí program ochotna připustit, ale stejně je skoro pokaždé vypíchám na chvíli ven )
|
| susu. |
|
(27.4.2021 13:40:53)
Dcera to už dopracovala k tomu, že návštěvy hradů a zámků odmítá - VY ZAS BUDETE CHTÍT JÍT NA HRAD!!! JÁ TAM S VÁMA UŽ NEJDU! A smlouvá, že zůstane sama na nádvoří.
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(27.4.2021 11:22:49)
Kosatko, na výtvarničení a tvoření jsem se těšila taky...a syna to naštěstí i dost bavilo, tak do těch 10 let, chodil i 3 roky na výtvarku do DDM, ale pak už ho to bavit přestalo...tak aspoň pár let jsem si to užila
|
| kosatka2 |
|
(27.4.2021 11:30:57)
když měl syn psát nějaký sebehodnocení co má a nemá rád ve škole, napsal, že z "celé školy je nejhorší vibarvování"
Ale nelámu nad ním hůl, teď v 11 letech škemral, že chce naučit háčkovat, zvládl řetízek a krátký sloupek.
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(27.4.2021 11:50:11)
Val, nakupovalo se v malem cestou z prace....neexistoval obri nakup v nejakem hypermarketu, protoze zadne hypermarkety nebyly...videla jsem je poprve az v zahranici - rovnou v Americe...ja tam vlezla a 5 minut stala ve dverich, nebyla jsem mocna slova
|
|
|
| Konzerva |
|
(28.4.2021 9:49:06)
Monty,
ale to rozvážení dětí není většinou samoúčelné. Tys bydlela na sídlišti. No tak tam jezdí autobusy a metro. Ale co děti z okrajových částí nebo na vesnici? Dřív jezdilo na vesnici několik spojů denně. Dneska jede jeden autobus ve čtvrt na osm do města a z města v půl třetí. Takže kroužky, které končí po, nemůže dítě absolvovat, když nemá odvoz. To samé co se týká samostatného courání větších, Můžou pocourat po městě, ale pak potřebují odvoz.
Řešením by samozřejmě byla fungující doprava. Jenže ta není.
Te´d se dělá sčítání, kde jsou i otázky na dopravu. Podle mně úplně zbytečný. čemu je informace, že x lidí jezdí do práce a školy autem, autobusem nebo vlakem? Podstatný je, kolik lidí by přešlo z auta na hromadnou dopravu, kdyby měli tu možnost. Ale na to se nikdo neptá. A konec konců proč by měl. I kdyby se ukázalo, že by třeba polovina lidí jezdila radši hromadnou dopravou, stát a samospráva nejsou schopný udělat nic, aby to zařídili.
|
|
|
|
|
|
|
| Delete |
|
(26.4.2021 23:02:52)
Asi jsem vyrůstala dost nestandardně, jak to tu čtu.
Byla jsem "vejškrabek", naši si užili hraní s dětmi u mých sourozenců, podle vyprávění s nimi trávili o dost víc času než se mnou, ale taky spíš o dovolených.
Mně se pak věnovala ségra. A to dost, ať už si se mnou hrála, nebo se mi částečně starala o mimoškolní činnost, byla cvičitelka v sokole, já cvičenec, do určitého věku se mnou jezdila na lyže, zase když už jsem byla náctiletá, brala mě s sebou mezi své dospělé kamrády....
Kromě toho jsem si hodně aktivit prý zařídila sama. Vím, že s biatlonem jsem přišla nadšená ze školy (spolužačky táta byl trenér a dělal nábor), pak jsem roky jezdila sama přes celé město buď busem nebo na kole dvakrát týdně na trénink a o víkendech na závody, jezdilo se společně vlakem nebo autobusem, rodiče u toho nebyli, jen když byl závod u nás ve městě a neměl šichtu, přišel se na mě táta podívat.
Chodila jsem i na výtvarku, tam jsem taky šla sama od sebe, spolužačku tam přihlásili rodiče a mě lákalo, co vyprávěla.
Takže jsem měla na tehdejší dobu docela dost kroužků, výkendy vyplněné závody, a pečujícího dospělého, jen tedy sestru, ne rodiče nebo prarodiče.
Prarodiče jsem naopak neměla, v době, kterou si pamatuju, už žila jen jedna babička a ta bydlela 4 hodiny cesty vlakem, jezdilo se tam málo, občas jsem u ní byla týden nebo dva o prázdninách, ale protože bydlela v malém městečku v bytovce a já tam nikde nikoho neznala, nebavilo mě tžo příliš. Ta se mi tedy o zábavu nestarala vůbec, jen když se šlo do lesa na houby nebo borůvky, nebo když mě vzala ke známým na zahradu a já si tam mohla hrát s malými králíčky.
Jo a o víkendech po obědě se u nás hodně hrály společenské hry. Měly jsme zásobu i doma vyrobených, rozhodně tolik různých her neměl nikdo v okolí, a ty hry se hrály i beze mě, prostě to u nás doma bylo normální něco hrát. Když jsem nemohla hrát, dělala jsem třeba pokladníka, dávala "poklady" nebo třeba při kanastě jen sledovala a hltala pravidla...
Takže až na to, že mě naši na kroužky nevozili, se moje dětsví blížilo spíš dětsví mých dětí, než tomu, co tu čtu.
|
| Monika |
|
(26.4.2021 23:09:30)
Delete, vožení dětí na "kroužky" (včetně ZŠU a sportů) nebo do školy za mého dětství v našem městě snad vůbec neexistovalo. Šlo o malé město, nebyl problém kamkoliv dojít (taky jsme žádnou MHD neměli a není tam doteď) a tuším, že žádného rodiče vůbec nenapadlo, že by měli dítě vézt někam, kam sami nejdou Fakt si nevybavím, že by, byť výjimečně, někoho rodiče přivezli autem do školy (většinou už byli v té době v práci, bych řekla), i když někteří z okraje města to měli třeba 2-3 km (z okolních vesnic jezdili autobusem) ...
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 23:11:04)
Moniko, auta tolik nebyla...nebylo v kazde rodine auto...a uz vubec ne dve auta...auto bylo vetsinou v garazi a pouzilo se az o vikendu k ceste na chalupu
|
| Monika |
|
(26.4.2021 23:18:14)
77krásko, za mého dětství tedy měla auto určitě větší část rodičů mých spolužáků, ale prostě nikoho nenapadlo vozit tím děti 800 metrů nebo kilometr a půl do sokolovny na trénink Na chalupy se u nás nejezdilo (leda tak sušit seno kolem starého baráku po babičce), ale "sváteční" použití auta asi bylo běžné, hodně lidí parkovalo celý týden v garážích, které stály za městem Můj taťka tedy jezdil autem (i čímkoliv jiným) moc rád, takže jsme parkovali na ulici u domu a jezdili klidně i 1,5 km k babičce (pokud "musel" jet i taťka), ale asi jsme byli menšina. Ovšem do školy ani na trénink jsem autem fakt nejela nikdy ...
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 23:22:30)
Moniko, na vesnici, kam jezdim na chalupu, bylo tak malo aut, ze moje kamaradka umela vsechny SPZ obyvatel i luftaku nazpamet...vesnice stredni velikosti s obchodem, hospodou a mistnim uradem/tehdy narodnim vyborem
|
|
|
|
| Delete |
|
(26.4.2021 23:21:05)
Moniko,
však píšu, že mě taky nikdo nevozil, ale já jezdila MHD po celém stotisícovém městě od 8 let.
Navíc teda já kromě jedné kamarádky a jedněch příbuzných neznala nikoho, kdo měl auto. Používalo se jen na víkendové cesty na chalupu, jinak bylo v garáži.
Ale třeba do Sokola bylo zvykem děti vodit poměrně dlouho, i je tam vyzvedávat, dokonce té kamarádky táta pro ni (a vlastně i pro mě, bydlely jsme ve stejné ulici) autem jezdil, byť jsme to domů měly 10 minut pěšky. Ale holt tma, město, cikáni, park....to nebyla dobrá kombinace pro malé holky (no malé, tak do 13 nebo 14 let, myslím).
|
| Monika |
|
(26.4.2021 23:27:55)
Delete, tak do sokola mě vodili a vyzvedávali taky, ovšem to se jednalo o cvičení předškolních dětí. Od 2.třídy jsem chodila na volejbalové tréninky a šla jsem sama i na ten úplně první (sraz byl před školou, takže tu jsem znala). Žádný rodič nevodil ani nevyzvedával ani mé spoluhráčky, přestože v zimě samozřejmě byla po skončení tma (později jsme potmě i začínali). Domů jsme tedy chodily různě společně, jak měl kdo s kým stejnou cestu nebo část a postupně se odpojovaly (případně stály na křižovatce a krafaly bůhví jak dlouho a rodiče doma možná trnuli, kde jsme, ale hledat nás rozhodně nikdy nikdo nešel)
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 23:36:19)
Moniko, taky si pamatuji navraty potme z kursu a sportu...pro jednu kamaradku chodil ke kulturnimu domu otec a mne to prislo strasne divne, ze nejde domu sama
jednou jsme jeli s Pionyrem na vylet a odjezd byl asi v pul seste rano v sobotu...sla jsem to rano kolem trafiky a po navratu z vyletu jsem slysela, ze pozdeji rano se za trafikou nasla mrtvola
|
| Marika Letní |
|
(27.4.2021 9:28:38)
"pozdeji rano se za trafikou nasla mrtvola"
Podobný zážitek mám taky. Když jsem byla na ZŠ, tak pod sadem, kde jsme si někdy hráli, našli mrtvou oběť spartakiádního vraha. Zrovna jsme tam s kamarádkou byly a viděly jsme (z dálky), jak je tam policejní auto a prohledávají to tam. Takže já jsem byla po tom zážitku byla opatrná i jako dospělá.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.4.2021 9:38:27)
no já nikdy nezapomenu, jak jsme u babičky (ve městě, mezi garážemi) trhaly se sestrou maliny, byly veliké, dobré, natrhaly jsme za chvíli celou bandasku... a o dva dny později v tom maliní, jen z druhé strany, našli zavražděnou ženskou... mít větší bandasku, našly bychom ji my...
dlouho jsem pak nechtěla chodit sama sbírat lesní plody
(a teda v lese jsem se bála méně než ve městě, důvěřujíc otcově a dědečkově tvrzení, že lumpové se do lesa bojí a tak škodí raději ve městě )
|
|
| Monty |
|
(27.4.2021 9:48:57)
Na vraždy si teda nevzpomínám, ale někdy v 5. - 6. třídě spáchala sebevraždu sousedka - skočila z okna, ráno, zrovna než se šlo do školy.
My měli okna na druhou stranu, moje nejlepší kamarádka ovšem bydlela přímo v bytě pod tou paní; jak padá neviděla, ale tělo dole jo.
A ještě si pamatuju, jak se nám rodiče/prarodiče pokoušeli namluvit, že "myla okna a vypadla".
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.4.2021 9:58:20)
no jo, mysleli to s váma dobře... to dědův soused (soused z garáží) se nijak nežinýroval přímo před dědou nám referoval, kde se ta ženská našla, že byla znásilněná a zavražděná a že to bylo "hned tady, jak jste, holky, trhaly ty maliny" - mně bylo asi 6 a sestře 11
a ještě nám ukazoval zbytky policejních pásek a značky a vysvětloval, jak to tam fotili... a ani dědu nenapdalo, že ve svém věku bych si ten podrobný rozbor raději ušetřila
|
| Stará husa |
|
(27.4.2021 10:39:52)
Já si zas pamatuju, že v mém raném předškolním věku někde v blízkém domě bouchl plyn a "byt vyletěl do vzduchu" a všichni v něm zahynuli. Byla jsem z toho tak vyděšená, že jsem několik let kontrolovala vždycky večer v posteli pohledem z okna, že naše okno lícuje s protější střechou a tudíž náš byt neletí do vzduchu. Představovala jsem si to jako start rakety, že by se všecko rozprsklo na kousky, to mě napadlo, až jsem chodila do školy.
|
|
|
|
|
|
|
| Delete |
|
(26.4.2021 23:42:02)
No u nás se vodily právě i starší než předškolní děti. Nešlo o tu tmu, ale o to město. Žiju teď v jiném kraji a tady by mě to ani nenapadlo, ale tam, na hlavní ulici za bílého dne v dosahu spousty lidí, mě byla schopná jen o málo starší cikánka napadnout nožem jen tak, z legrace, protože ji bavilo, že se bojím. Park byl synonymum pro nebezpečné místo, tam jsme směli třeba v deseti letech jen na dovolení (na dvůr nebo v ulici kdykoliv, s klíčem na krku, do parku, i když byl jen o ulici vedle ani náhodou) a kdybychom nebyli v určenou hodinu doma, okamžitě by šli hledat, já si taky nikdy nedovolila přijít ani o pět minut později, než jsem směla. Směli jsme tam jezdit na kole, ale vždycky max. do tmy, většinou tak do pěti. No a protože ze Sokola se muselo kolem parku (nebo přes park), tak buď v partě, nebo pro nás radši někdo dojel. Teda u té kamarádky se báli víc, mě naši nechali chodit samotnou, ale sama jsem nikdy nešla přes a i okolo jsem to brala sprintem.
To samé, když jsem jezdila z tréninku. Ten jsem zase měla ve vyhlášené čtvrti, i dneska je vyhlášená, akorát teď díky skvělé ředitelce místní školy se o ní začíná mluvit lépe, ale prostě složení obyvatel bylo jaké bylo. Přímo na zastávce mi chlap šlohnul vzduchovku (zabalenou ve futrálu) a to jsem tam neseděla sama, sedělo nás tam víc, já holt byla nejblíž. Tam se fakt nikdo nebál větší party dětí, chodit pohromadě nestačilo .
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(26.4.2021 19:49:17)
Nám se teda "věnovali" i v tom dnešním slova smyslu. Četli nám, hráli s námi šachy, karty, kreslili nám, rozváželi nás na kroužky, brali nás za kulturou, cestovali s námi,... 
|
| Rodinová | 
|
(26.4.2021 20:01:22)
Taky se mi venovali, v dobe, kdy to jeste nebyl trend
Moc mi to dalo, hlavne tata.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 20:11:23)
Rodinova, rekla bych, ze bud meli dost casu nebo si ho dokazali lepe zorganizovat
|
|
|
| TaJ |
|
(26.4.2021 20:08:27)
Půlko, jo, měla jsem to doma stejné...u nás mamka byla v domácnosti, takže se nám věnovala fakt dost a táta taky - chodili jsme na výlety, procházky, na výstavy, doma jsme malovali, něco tvořili, stavěli, s tátou jsme hodně poslouchali muziku, s mamkou jsme hodně debatovaly o knížkách, prolézaly spolu antikvariáty apod...řekla bych, že se nám věnovali určitě minimálně stejně, jako my synovi...
|
| K_at |
|
(26.4.2021 20:15:09)
U nás teda byli oba dost vytížení. Ale povídalo se o všem možném - žádné odborné debaty, ale normální každodenní komunikace. Povídání, co bylo, když.....vzpomínky, zážitky. Co jsme četli, co bylo v tv. Četli mi, hráli jsme pexesa, člověče, karty. Kultura, výlety atd - to byla výjimka. Nebyly peníze. A já furt nemocná. Vybočení z normálu typu výlet a fyzická větší únava = horečky. Takže v tomto směru nic moc.
|
|
|
|
| TaJ |
|
(26.4.2021 20:12:27)
Monty, my jsme měli kombinaci obojího...naši se nám věnovali fakt hodně, ale po příchodu ze školy jsme taky hodili tašku do kouta a lítali venku po sídlišti s kamarády...tohle třeba můj syn nezná...okolo tady děti jeho věku téměř nejsou a když jo, tak jsou doma na své zahradě, nebo do večera na kroužcích a pak rovnou zapadnou domů dělat úkoly a na večeři...my jsme lítali po sídlišti, občas zaběhli domů se napít, nebo pro něco k jídlu, obvykle jsme přilítli s celou partou, napít dostali samozřejmě všichni, bylo to fajn...a zároveň, pokud jsme byli doma, tak se nám naši věnovali hodně, jak už jsem psala předtím...
|
| Monty |
|
(26.4.2021 20:20:48)
TaJ,
tak syn naštěstí od čtvrtý třídy, kdy konečně začaly matky pouštět jeho kamarády ven (protože už nebyla družina) normálně venku lítal. Předtím teda blbnuli jen v té družině.
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(26.4.2021 15:58:19)
Libiku, tak já za svůj poměrně dlouhý život poznala různé druhy matek, některé již od miminkovskeho věku dětem dělaly pomyšlení, aby jim rozvíjeli jejich osobnost včetně hrubé i jemné motoriky a jiné zas byly řady, že dítě konečně usnulo a dalo na chvíli pokoj. A různé kombinace mezi nimi. Taky byly matky, které šly po šesti měsících do práce a o dítě se starala babička. Lidé jsou různé, matky nevyjímaje.
|
|
|
|
|
|
|
(malá sa práve pýta, či "opravdu nemáme vůbec žádnou klobásku.." a otrávený syn si šiel kúpiť kebab...)
umění tohohle pohledu mi bylo odepřeno 
jen pokud nejde o úklid pokojíčku 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)