| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
 |
(29.12.2020 14:02:36)
"chuť alkoholu je odporná na první ochutnání snad každému"
to je blbost... nikdy bych nepřekonávala nechuť k něčemu, co mi nechutná... vždycky jsem pila jen ten alkohol, který mi chutnal 
a stejně to vidím i u dětí... mrňavka má třeba fakt ráda chuť whisky, čisté... stejně jako jí od mala chutnají olivy 
chuťové buňky se postupem věku taky vyvíjejí, co ti nechutná jako dítěti, zachutná ti třeba později... a naopak...
nechápu dospělé lidi, co pijí či jedí něco, co nelahodí jejich jazyku  asi proto mě nikdy neoslovila "zdravá strava" jako je soja, tofu nebo podobně
|
| Monty | 
|
(29.12.2020 14:05:25)
Rose,
taky myslím. A s kouřením je to podobný, kdybych se po první cigaretě poblila, asi bych neměla chuť zapalovat si další.
|
| libik | 
|
(29.12.2020 14:09:01)
Já nevím, co se alkoholu týče, myslím, že "děti" (16 plus) spíš potěší ta rychlá špička (jak tělo ještě není zvyklé) než chuť a nalejou si, co je k mání.
Jinak teda, aniž bych chtěla kárat, trochu nevím, jak je možné, že mrňavka Rose ví, jak chutná whiskey
|
| Monty |
|
(29.12.2020 14:11:54)
Libiku,
dává se to do čokoládových bonbónů.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.12.2020 14:17:01)
libik, už to tu několikrát proběhlo, ale klidně zopakuju, že jsem ta, co z dětí dělá alkoholiky už od mala... klidně dostanou líznout z mé skleničky, do krémů běžně liju rum, stejně jako do nepečeného cukroví... klidně dostanou občas po obědě půl deci piva (holky, synovi to nechutná), syn má zase rád víno s colou (půl deci vína do půllitru, dolít colou - vadí mi na tom víc ta cola, než to víno )
odpadá tím právě to rychlé opití se po na tajňačku vymlasknuté sklence vína
|
| Alena |
|
(29.12.2020 14:21:29)
"odpadá tím právě to rychlé opití se po na tajňačku vymlasknuté sklence vína " ale neodpada. To spis souvisi s nejakym osobnostnim profilem. Rada deti neni napajena alkoholem odmala a presto se natajnacku nezliska a naopak. Lekari z protialkoholniho upozornuji, ze zvykani na chut alkoholu v detstvi prohlubuje vztah k alkoholu v dospelosti.
|
| Marika Letní | 
|
(29.12.2020 14:26:32)
Alena "Lekari z protialkoholniho upozornuji, ze zvykani na chut alkoholu v detstvi prohlubuje vztah k alkoholu v dospelosti."
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.12.2020 14:36:34)
no jo, jenže ono je asi rozdíl v tom společenském nastavení... jestli děti vyrůstají v rodině, kde se alkohol pije běžně, pivo naplňuje tatínkův pitný režim a maminka nemá bez flašky vína hezký večer, bude jeho vztah k alkoholu poznamenán víc tím, než navyknutím na chuť alkoholu...
taky jsem vyrostla s běžně dostupným alkoholem, první opičku si pamatuju z dětství, kdy naši nekontrolovali na silvestra, kolik jsem vypila dědečkova vaječňáku
prošla jsem si divokým alkoholickým opojením v devadesátkách, abych se usadila na tom, že dneska si vypiju zcela výjimečně... běžně prostě potřebuju být střízlivá, abych kdykoliv mohla sednout za volant...
|
| libik |
|
(29.12.2020 14:50:11)
Rose, ano, ale jsou to dvě věci.
Jinak si si myslím, že každý návyk na drogu se vytvoří především dostupností a v druhé řadě tím, že kompenzuje nějakou nejistotu nebo mindrák.
A alkohol je nepřiměřeně uznávaná droga, tabák nebo závislost na jídle už takovou slávu nemá. A taky si myslím, že v naší době, kdy je "všechno možný" by se smysluplný zákon měl ctít samozřejmě.
Ale nechci být konfrontační, jen názor.
|
|
| Marika Letní |
|
(29.12.2020 14:50:59)
Rose "taky jsem vyrostla s běžně dostupným alkoholem, první opičku si pamatuju z dětství, kdy naši nekontrolovali na silvestra, kolik jsem vypila dědečkova vaječňáku"
Právě proto máš takový náhled na podávání alkoholu dětem z rukou rodičů. Běžné to fakt není.
To je podobné jako v rodinách, kde jsou fyzické tresty normální, taky to obhajují, jak dobře tím způsobem vyrostli. Předává se to snadno na další generaci a chce to získat dospělý náhled na situaci, aby člověk přerušil opakování nevhodného vzorce chování. (Já fyzicky trestaná byla, nijak moc, ale i tak to považuji za nedobré. Dál jsem to nepředala, stálo to notnou dávku sebeovládání.)
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.12.2020 14:57:40)
marko, jasně, že jsem si to přenesla z dětství... ale třeba fyzické tresty (u nás běžné) jsem nepřevzala... prostě jsou věci, které vidím jako závadné a věci, které vidím jako neškodné... chápu tvůj náhled a neberu ti ho, jen si naopak nechám ten svůj
|
| libik |
|
(29.12.2020 15:00:02)
Rose, ale všimla sis, že podle zákona u nás nelze nalévat lidem do 18 let?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.12.2020 15:01:38)
jo, libik, všimla... vlastně jsem celou dobu čekala, kdy někdo připomene zákon 
jsem trestuhodně nedbalá
|
| libik |
|
(29.12.2020 15:04:29)
A jak to těm dětem vysvětluješ?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.12.2020 15:11:46)
libik, nikdy neporušuješ žádný zákon? fakt ne?
pak klobouk dolů, já některé porušuju celkem pravidelně...
|
| libik |
|
(29.12.2020 15:14:53)
Nevím o tom, že bych porušovala zákony, někdy možná poruším nevědomky nějakou místní vyhlášku.
Jaké porušuješ pravidelně zákony?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.12.2020 15:25:45)
kromě podávání alkoholu nezletilým určitě pravidelně porušuju zákoník práce, určitě občas porušuju silniční zákony, určitě jsou zákony, které porušuju, aniž bych o nich věděla... a to nemluvím o cestování v zahraničí, kde spoustu zákonů vůbec neznám...
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(29.12.2020 15:06:54)
Libiku,
tak on jim nemusí nalévat rodič, stačí mít dítě dobré na chemii a dokáže si ten alkohol vyrobit samo. My takhle vloni dostali k Vánocům medovinu, co dítě (v té době ani ne 17 let staré) vyrábělo s partou spolužáků, a měli to pěkný, i s etiketou.
|
| libik |
|
(29.12.2020 15:08:56)
Ty jo, to není možný, že už mu bud v lednu 18, pamatuju ho na Rodina.cz jako dvouleťáka~;
Jdu si otevřít flašku a dojmout se
|
| Monty |
|
(29.12.2020 15:20:55)
Libiku,
už je to tak, pokud dobře počítám, tak za pouhých devět dní už nad ním ztrácíme rodičovskou moc. 
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(29.12.2020 16:15:34)
Monty gratuluju, pamatuju si Tě z Rodiny jako těhotnou, mojí dceři bylo rok a něco
|
|
| K_at |
|
(29.12.2020 16:28:53)
Monty, plnoletost??? Bože, to tak utíká. Hrozný hrozný. Vše nej. Ať je šťastný, spokojený.
|
| Monty |
|
(29.12.2020 16:33:02)
Kat (a ostatní),
díky, vyřídím. Oslavenec je z toho ovšem spíš zpruzenej, nesmí se mu to ani moc připomínat, pořád lamentuje, že nejlepší to bylo, když mu bylo tak dvanáct a být dospělý je pěkně na houby.
|
| Stará husa |
|
(29.12.2020 16:36:37)
Monty, tak já ho chápu. Pamatuju se, že jsem v 18 měla taky depku, že už jsem stará, všecko hezké už je pryč a už mě nic pěkného nečeká.
|
| Monty |
|
(29.12.2020 16:47:27)
Stará huso,
myslím, že u něj je to spíš dané tím, že není úplně typ pro praktickej život. On je takový ten profesor z Cesty do hlubin študákovy duše, co je věčně suplent, protože ještě "nemá dost nastudováno" a děsí ho představa, že by si sám měl hlídat nějaké termíny a obecně veškeré praktické záležitosti.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.12.2020 16:49:25)
Naše děti byly taky nešťastné, já jsme byla v euforii, skončila jsem střední, šla do práce a pryč z domova  Pro mě to byl ohromný předěl.
|
| Stará husa |
|
(29.12.2020 17:08:54)
Tak já v 18 měla ještě rok do maturity, před sebou VŠ, z domova jsem se ani náznakem nechystala, ani jsem nikdy s nikým nechodila, takže po partnerské stránce taky 0. V 18 jsem se cítila jako dítě, jenže po právní stránce jsem už měla být dospělá. Dost mě to tehdy vykolejil a necítila jsem se vůbec dobře.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.12.2020 17:29:18)
Já jsem se cítila jako dospělá celý dětství, omylem zakleta do detskyho těla vůbec mi nevyhovovalo být dítě. Od 12 jsem fungovala doma jako druhy dospělý, ale bez pravomocí. I máma na to vzpomíná, že na mě spoléhala, mám o 7 let mladší sestru.
V 18 jsem toho měla akorát dost ani jsem nechtěla děti jedno už jsem vychovala
|
| Monty |
|
(29.12.2020 17:47:19)
Evelyn,
jo, to chápu. Měla jsem něco podobnýho. Na krku hypochondrickou babičku, labilní matku, která se sesypala po druhým rozvodu, když mi bylo 15 a ségře 6. V podstatě jsem v rámci rodiny i ty pravomoce měla, ale neskutečně mě sralo muset pořád něco řešit za ostatní jen proto, že jsem se narodila jako vyrovnanej pragmatik. Ne že bych se cítila "dospělá", já jsem takový věkově dost neukotvený jedinec, ale byla jsem z toho otrávená, protože mě nebaví být za někoho odpovědná a už vůbec ne cokoli řešit. Jenže to je bohužel daň za tu "pragmatickou stabilitu", že to od tebe lidi pořád chtějí, protože jak tě nerozptylujou žádný přidružený emoce, jsi v tomto směru velmi efektivní.
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(29.12.2020 20:02:47)
Huso, tak to jsem měla přesně naopak.
Cítila jsem se dospělá dříve než v osmnácti.
Čekala jsem na možnost odchodu z domova jako na smilování.
Naštěstí mě zastihla osmiletá základní škola, takže v osmnácti jsem měla po maturitě a mohla jít na VŠ.
A vidím na svých dětech, že to mají úplně stejně, ale musí čekat na maturitu o rok déle.
|
| Stará husa |
|
(29.12.2020 20:12:38)
Moje dcera se cítila a chovala jako dospělá v těch 18, ale to jsem si myslela, že je to tím, že byla od 15 na intru a hodně ji taky daly koně. Syn se choval jako dítě do doby než dokončil VŠ a šel do práce a já jsem se cítila jako úplně dospělá taky až v práci. V 18 jsem byla úplně stejná jako třeba ve 12.
|
| Monty |
|
(29.12.2020 20:20:49)
Stará huso,
odcházela jsem z domova den po osmnáctých narozeninách. S jednou sportovní taškou, kufříkovým psacím strojem a pár korunami ze spoření, co mi založil děda, když jsem se narodila. Měla jsem sice v Praze domluvenou práci, ale neměla jsem tam kde bydlet. Nikdy jsem se už domů nevrátila a ani od své rodiny nic nechtěla a nečekala. U mého dítěte je to naprosto nepředstavitelný, nevydržel by ani tejden.
|
| Marika Letní |
|
(29.12.2020 20:22:08)
Monty opečovávaný potomek z domova nezdrhá
|
| Monty |
|
(29.12.2020 20:23:05)
Marko,
no jistě, proč by to taky dělal. To by byl pěkně blbej.
|
| Renka + 3 | 
|
(29.12.2020 20:28:35)
Tak moje dcera si určitě na domácí servis nemohla stěžovat, ale chtěla bydlet ve městě s kamarádkou a hodně se těšila. Ale šla tam až po maturitě, takže skoro ve 20. A taky mluví o tom, jak už je stará. Ale úderem 18 si udělala řidičák a koupila auto, v tom vidí velký bonus, takže to je ráda, že je dospělá.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 11:02:11)
"opečovávaný potomek z domova nezdrhá"
To je podle mě složitější.
Někdo naopak zdrhá před opečováváním, protože má vlastní představu o životě a chce být samostatný.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.12.2020 23:20:03)
Monty, já jsem odcházela postupně, jak jsem pořád měla služby v nemocnici, tak už máma nečekala, že budu každý večer a noc doma, navíc se vdala a už jí to nějak nevadilo, až jsem se přestěhovala napořád.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.12.2020 23:21:43)
Já jsem měla v 18 sama na starost oddělení s 25 pacienty, dítě jsem fakt nebyla
|
| Stará husa |
|
(29.12.2020 23:27:50)
Evelyn, já jsem byla nějaká opožděná. Ještě v 15 jsem si četla Rychlé šípy a snila o tom patřit do nějakého takového klubu. Jiné holky už se dávno líčily, chodily na diskotéky a naháněly kluky, mnohé už žíly sexuálně a já po večerech doma s maminkou a tatínkem snila nad Záhadou hlavolamu.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.12.2020 23:29:59)
Tak já jsem ta diskotéková holka
|
| Stará husa |
|
(29.12.2020 23:36:53)
No vidíš, to já nikdy nebyla. A v 18 jsem se od 15lete moc nelišila.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 10:58:06)
"V 18 jsem byla úplně stejná jako třeba ve 12."
To je zvláštní, to si vůbec neumím představit.
Ve 12 jsem ještě cítila potřebu rodičovské opory, nebyla jsem zralá žít samostatně. Byla jsem dítě.
V 18 jsem byla hotový člověk, který dávno chtěl žít mimo rodiče po svém.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(30.12.2020 11:03:41)
ropucho, já jsem byla sice v 18 docela samostatná, ale nechtěla jsem se ještě osamostatnit, zato v 19 se to zlomilo, ono asi záleží na konkrétní situaci
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 11:08:50)
Yuki, určitě záleží u každého na individuální situaci.
Je to zajímavé, jak různě to lidé prožívají.
|
|
|
| Okolík | 
|
(30.12.2020 11:11:48)
Já si zase vůbec neumím představit, že úderem 18.narozenin někdo začne toužit po odstěhování od rodičů a žít samostatně. Asi nikoho takového neznám, s výjimkou špatných vztahů v rodině (třeba ta nadměrná nevhodná péče nebo naopak absolutní nezájem či dokonce špatné chování k cerstvemu dospělci).
Kromě odstěhování za studiem to v okolí ani neznám.
|
| Monty |
|
(30.12.2020 11:17:04)
Okolíku,
tak já bydlela s babičkou a vztahy jsme neměly špatný. Odcházela jsem proto, že jsem prostě chtěla mít svůj vlastní život a věnovat se něčemu, co se na maloměstě dá dělat jen těžko. Myslím, že kdyby babička bydlela v Praze, tak bych s tím odchodem až tak nespěchala.
|
|
| libik |
|
(30.12.2020 11:20:28)
Tak úderem 18 narozenin bude mé dítě na začátku 3. ročníku střední školy (jestli nepropadne), moji vrstevníci měli v jejím věku většinou pár měsíců před maturitou. (vycházeli z osmiček a nebyli podzimní rp. neměli odklady)
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 11:33:55)
Libiku, mně se devítiletá ZŠ vůbec nezamlouvá, za nás to bylo úplně akorát, v osmnácti mít odmaturováno.
|
|
| babi_ | 
|
(30.12.2020 11:39:59)
Někteří i po maturitě. Jsem červnová, takže jen pár týdnů, ale na základce jsem měla i zářijové spolužáky, ti maturovali o dva i tři roky mladší, než je dnes běžné.
Skutečnost, že v době maturity by synovi bylo již skoro 20, považuji za významný faktor toho, že se mu k ní už nechtělo - byl již příliš zaběhlý v dospělém životě, práci... odstěhovaný od nás rodičů v 19 proto, aby mohl být samostatný (starat se o své složenky a návraty domů atd...).
Vztahy máme a měli jsme výborné, děti jsme nijak nedusili přehnanou péčí ani nezájmem... je to o povaze.
Dcera dostudovala VŠ ve 26, a cca do 23 byla celkem ráda "dítě". Dodneška se s mladším bratrem radí o provozně-technických záležitostech samostatného bydlení. Já vlastně někdy taky (se synem). Stavbu mého domu táhl hlavně on.
Já z bytu rodičů odešla, až když mě upozornili, že je na čase... bylo mi 25
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 11:50:12)
"odstěhovaný od nás rodičů v 19 proto, aby mohl být samostatný (starat se o své složenky a návraty domů atd...)"
Babi, ano, tohle je prostě v určitém věku zdravé.
Moji potomci se starají o své návraty domů sami, i když bydlí u nás, ale nás tedy ty návraty v nočních hodinách kolikrát dost ruší.
Jim samozřejmě také není příjemné, že nás ruší, pohodlnější je bydlet někde, kde noční život nikomu nepřekáží.
|
| Okolík |
|
(30.12.2020 11:51:52)
Ropucho,btak proč se neodstěhují? (Asi nemají kam a ještě studují, že?)
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 12:00:20)
Okolíku, stěhovat se před maturitou nedává moc smysl, finančně ani logisticky.
Vysokoškolák už se letos odstěhoval, hned na jaře po maturitě, sourozenec musí ještě rok vytrvat.
|
| Okolík |
|
(30.12.2020 12:16:33)
Ropucho, samozřejmě, když ještě dítko neodmaturovalo, nevydělává, tak to nemá moc smysl. Distanční výuka s tím osamostatňování staršího asi taky zamávala ...
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 12:21:54)
Okolíku, distanční výuka je peklo a asi přispívá k mé současné únavě.
Vysokoškolák studuje distančně naštěstí v Praze, má v tamním bytě lepší podmínky, má tam kamarády a celkově prý více co dělat.
|
|
|
|
|
|
|
| libik |
|
(30.12.2020 11:52:09)
Babi, taky si myslím, že "vysoký" věk maturantů ovlivňuje jejich případné další studijní snažení. Můj syn po různých pubertálních peripetiích maturoval ve 22, nastoupil na výšku a po 3 semestrech už si přišel fakt marnej a nechal toho.
|
|
|
|
| Koníček mořský | 
|
(30.12.2020 11:24:25)
No vidíš a já si už od školky kreslila svůj samostatný byt. A to jsem měla krásné idylické dětství, plné volnosti, samostatnosti, lásky... Od 13 se svým vlastním pokojem. Ale já jsem extrémně samostatná a nezávislá od dětství, svoboda vnitřní i vnější je mou hlavní hodnotou a hnacím motorem mého života. Takže jen co to šlo, osamostatnila jsem se, i když to bylo až dlouho po osmnáctinách. Škoda, že to nešlo dřív, každý rok samostatnosti dobrý.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 11:26:40)
Koníčku, ano, jsem v tomto podobný typ.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 11:25:37)
Okolíku, úderem 18. narozenin asi nikdo toužit nezačne.
Toužení uzrává postupně tak, jak dozrává člověk a v 18 letech je to už u některých bohatě uzrálé a mají radost, že oficiálně mohou být samostatní.
Za mého mládí se to krylo s ukončením SŠ a možností odejít na VŠ studia nebo nastoupit do práce.
Dnešní mládež to má těžší, je vázaná na SŠ o rok déle.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(30.12.2020 11:38:27)
Nesnášim změny, nikdy mě nenapadlo se odstěhovat.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(30.12.2020 11:27:11)
okolíku, u mne to tak vyšlo... já odmaturovala, vrátila se z intru domů a teprve pak mi bylo 18 a pochopila jsem, že doma být nechci... za ty 4 roky v praze jsem si zvykla na mnohem větší samostatnost, volnost a zodpovědnost sama za sebe... 2 roky jsem přetrpěla (pro pocit, že mě máma potřebuje) a musela jsem pryč... byly to pro mne ty nejtemnější roky vůbec... a to nebylo doma žádné peklo, naši se pomalu srovnávali s tím, že se neptám, ale oznamuju, ani jsme se nijak extra nehádali (už), snažili jsme se všichni, ale k žití to fakt nebylo...
|
| Okolík |
|
(30.12.2020 11:35:52)
Rose, tomu rozumím. Můj sourozenec v 18 po maturitě odjel na 2 roky do ciziny. Pak se vrátil, k našim a i když vztahy byly a jsou dobré, tak tam neměl stání a jak to šlo, šel bydlet samostatně.
Já vlastně taky kolem 20 opustila rodinné hnízdo, ale spíš proto, že jsem chtěla žít s klukem, se kterým jsem v té době 2 roky chodila, než že by mě tak lákal samostatný život. Když šel pak na vojnu, tak jsem se k našim na rok vrátila, ale po roce už jsem se zase těšila na samost. život, už mi ten život s rodiči, po předchozím samostatném taky lezl na nervy. Ale to mi bylo 23 a končila jsem VŠ.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 11:43:12)
"naši se pomalu srovnávali s tím, že se neptám, ale oznamuju, ani jsme se nijak extra nehádali (už), snažili jsme se všichni, ale k žití to fakt nebylo..."
Rose, přesně tak, v určitém věku už prostě soužití dvou generací není pohodlné, ani když se obě strany snaží.
My nemáme žádné konflikty, nehádáme se, ale už si vzájemně poněkud překážíme, padesátníci mají jiný životní styl než čerstvě dospělá mládež.
Mé děti se dávno neptají, ale oznamují, s tím opravdu nečekají na dosažení plnoletosti. Mohu samozřejmě mít námitky a oni jsou pak přístupní dohodě, ale to si nechávám na výjimečné situace, nechci jim dirigovat život. Dobře si pamatuji, jak jsem v jejich věku chtěla svobodně žít a chci jim to dopřát.
Ale je to celkem náročné.
|
| Okolík |
|
(30.12.2020 11:49:05)
Jak je vidět z diskuse, nástup touhy po osamostatnění nastává u lidí v různém věku a v různých životních situacích. A kdo samostatnost zkusí, většinou už nechce jinak.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 11:56:24)
"kdo samostatnost zkusí, většinou už nechce jinak"
Přesně tak.
Můj potomek strávil jeden školní rok v cizině v 16 letech, naučil se tam vařit si, uklízet si a celkově si šéfovat život.
Následující roky do maturity se musel zase přizpůsobovat doma a nebylo to ideální pro něj ani pro nás.
|
| libik |
|
(30.12.2020 12:01:36)
Tak já jsem přivítala "ztraceného" syna po 10 letech , ale byla to speciální situace a mám na to prostor.
Žijeme jako samostatné dospělé jednotky, nevařím mu, neperu mu, neuklízím mu.
Ale někdy mě napadne, že kdyby nebyla v baráku taková pohoda a neposkytovali jsme mu přirozenou společnost (má s kým promluvit nebo posedět), že by možná aktivněji hledal to maminkou definované "slušné děvče".
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 12:11:59)
Libiku, v domě to je asi jiné, to vidím i u přátel.
V bytě je pro dvě generace prostě těsno.
A to mám opravdu hodné a vstřícné děti a já se také snažím být vstřícná, ale ty rozdílné zájmy na sebe narážejí.
U malých dětí to člověk vydrží, protože to jinak nejde, u velkých už pomýšlí na to, že by si mohli jít po svých
|
|
|
| babi_ |
|
(30.12.2020 12:09:16)
Nojo, i tahle zahraniční zkušenost může vyjít různě... Obě děti byly na školní rok (sexta) v zahraničí, ovšem dcera byla v šoku, že je tam "malé dítě", co si nerozhoduje samo nic, nenese odpovědnost, sama ve volném čase nikam nemůže - velký rozdíl oproti tomu, na co byla zvyklá od nás. Doma si pak užívala znovu nabyté volnosti
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.12.2020 12:11:30)
babi, tak u nás to byla samostatnost, v Mexiku se úplně nikdo o téměř dospělého nestaral, žádný obavy z alkoholu ani ničeho dalšího tam nikdo neměl, naopak, ale aspoň si tím prošel a teď tu potřebu nemá
|
| babi_ |
|
(30.12.2020 12:17:12)
Moje byly v USA (postupně, jsou dva šk. ročníky od sebe), a obě byly překvapené z toho, jak je to nesvobodná země plná omezení a (dodržovaných!) předpisů. Syn z toho byl úplně na nervy, i když měl "štěstí" na nejdřív ignorantskou, a posléze skutečně štěstí na tolerantní rodinu.
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.12.2020 12:07:35)
my jsme asi hodně tolerantní rodiče a máme hodně dobrý vztahy s dětmi, protože náš nejstarší odjel v 16 na rok pryč, vrátil se v 17, vyjasnili jsme si pozice během asi měsíce, kdy vstřebával kulturní šok po návratu, a od té doby úplně v pohodě, je mu 20 a nevypadá, že by chtěl z domu za každou cenu,
nejspíš je to i tím, že je zatím bez partnerky
že odejde od září na koleje je jasný, ale ani teď není žádný omezování třeba návratu domů, naopak když chce, tak ho zavezeme a přivezeme i do/z hospody 😁
a on pak na oplátku klidně sám od sebe udělá něco doma, prostě je to další dospělý člen rodiny, jenim bez těch finančních povinností, dokud studuje
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(30.12.2020 11:51:18)
ropucho, my měli právě jako děti dost přísný režim, fakt jsem se ptala, jestli můžu jít ven... jenže na intru jsem se neměla koho ptát, jen jsem zapsala vycházku a šlus... povoleno jsme měli do 23 hodin (zapsáno ve vycházkovce na začátku roku), delší teda jen předem schválenou a podepsanou od rodičů... a naši byli pak zaskočení, že jen řeknu, že jdu pryč
já vlastně ani nečekala, že mě ten návrat domů tak sebere, měla jsem pocit, že se i těším, že budu z města pryč jenže pak mi to v těch našich lesích už nějak nestačilo, chyběly mi kina, divadla, život...
na druhou stranu, když vidím svou čerstvě 19 letou dceru, jak je spokojená doma, jak se dodnes ptá, jestli může jet za svým klukem (ona se teda ptá, ale je to dotaz z organizačních důvodů, jestli neplánujeme něco jiného, ne jestli smí), jak nikam sama vlastně nechodí, říkám si, jaký je to fakt rozdíl a jestli jim doma s námi není až moc dobře
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.12.2020 12:10:31)
Já jsem nesměla oznamovat, máma měla zásadu, že dokud u ní bydlím, budu se řídit podle ní, tak jsem utekla, jak to šlo.
Obstaravala jsem třeba věci jako vystát šílenou frontu v obuvi na přezkace pro segru, pak s ní jít do půjčovny pro lyže nechat to seřídit. Když jsem někam chtěla jít, máma skoro vždycky něco potřebovala, nesnesla, když jsem nic nedělala a ona jo musela jsem aspoň mačkat vypínač na chodbě, když vytirala.
Chtěla jsem mít konečně na starost jen sama sebe, navíc nesnášela MM, tak jsem s ním pak už byla pořád a jsem doted .
Domu jsem stejně chodila pomáhat a cítila zodpovědnost za mladší segru. Té jsem se zbavila až s prvním vlastním dítětem.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.12.2020 12:12:13)
Myslím tě zodpovědnosti, ne sestry
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.12.2020 12:14:50)
Evelyn, nebylo to dvě jednou ranou? zodpovědnost i sestra najednou 😁
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.12.2020 12:15:57)
Ne, ségra je fajn, vzpomíná na mě jako na druhou matku
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.12.2020 12:33:49)
Já jsem naštěstí nakupovala sama, něco já, něco máma, obihala jsem půl města, nedovolila bych si něco neprinyst. Pro maso jsem chodila do fronty po nočních v 6 ráno měli nejlepsi
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.12.2020 12:42:08)
Valkyro, máma nakupování nesnášela, tak jsem důvěru dostala mnohem driv
Jak píše husa, tak já jsem to inkaso platila už na základce, po odstěhovani jsem měla mnohem min povinnosti a hlavně bez stresu, že něco máme nebude po chuti a řekne, ať si jdu jinam, když se mi to doma nelíbí.
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(30.12.2020 12:44:46)
Já doma nedělala nic. Nakoupit v dětství jsem byla vysloveně párkrát, když maminka něco zapomněla a měla třeba už rozvareny oběd. Maminka nakupovala vše sama, do kuchyně jsem nesměla ani vstoupit, když vařila a jídlo si brát sama bylo zakázáno. Občas jsem byla pozadana, abych utrela prach nebo vysala, eventuálně pomohla leštit parkety nebo s kobercem, když ho maminka chtěla venku vyklepat. Jinak maminka říkala, že mám jedinou povinnost, dobře se učit, domácnost je její starost a až budu dospělá a samostatná, ještě si toho uziju, až mi z toho bude zle.
|
| Stará husa |
|
(30.12.2020 13:07:51)
Já na brigády chodila od svých 16, maminka mi to nezakazovala. Chtěla jsem mít peníze na vánoční dárky. V 18 mi maminka dokonce dohodila zástup u nich v účtárně, dělala jsem pokladní, vyplácela cestaky a vydávala mzdy. Poprvé jsem tehdy viděla na vlastní oči milión korun.
|
| Lassiesevrací |
|
(30.12.2020 13:36:50)
"Kamarádka naopak musela, aby se "naučila makat", což se stejně tedy nenaučila "
|
|
|
| Koníček mořský |
|
(30.12.2020 15:19:26)
Já chodila roznášet sobotní noviny od mých 16 tin. Protože jsem chtěla mít své peníze na trajdání po diskotékách a zábavách. A potom taky na psa s PP. Ale vstávání bylo někdy kruté, neb jsem v pátek chodila pařit do vinárny. Dobře mi tak, zocelilo mě to a ponaučilo, že nic není zadarmo. Peníze zejména.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.12.2020 15:34:28)
Já jsem chtěla hezky vekslacky oblečení, to lezlo do peněz, i Cinzano ve vinárně. Chodila jsem pomáhat do Kolbenky i o sobotách odpoledne, pak rovnou pařit.
|
|
| Stará husa |
|
(30.12.2020 15:46:22)
My jsme si s maminkou nechávaly většinu oblečení sít, měly jsme šikovnou a ne moc drahou švadlenu. Džíny jsem měla teda jen jedny, z Tuzexu, vydělala jsem si na ně na chmelu ve druhaku na gymplu a vydržely mi až do konce vysoké. Pak jsem si ještě dovezla z Jugoslávie dzinovou vesticku, tu jsem nosila ještě na mateřské. Maminka mi kromě těch džín platila všecko oblečení až do doby, než jsem šla do práce. Pařit jsem nikdy nechodila a ostatní zábavu mi maminka taky platila. Já byla často doma a maminka mě vyhanela, ať jdu ven, bavit se dokud jsem mladá, sama si to moc neužila, od jejich 16 do 22 byla válka.
|
| Stará husa |
|
(30.12.2020 16:30:08)
Valkýro, já si myslím, že můj táta na to pracovní vypětí taky dojel. Kouřil 60 denně, stresoval se, pil jedno kafe za druhym, špatně se stravoval a dost ztloustl, k tomu měl nemocné srdce kvůli častým neléčeným anginam v dětství. Takže infarkt na sebe nenechal dlouho čekat a opravdu ho vytáhli hrobníkovi z lopaty. Pak byl v invalidním důchodu a stejně měl ještě dva další, slabší infarkty. Nakonec ho, chudáka, místo srdce dostala rakovina.
|
| Stará husa |
|
(30.12.2020 16:42:44)
Naše naštěstí počítače minuly, táta zemřel v r.1992, maminka odmítala do konce života i mobil, kvůli ní jsem si držela pevnou linku, umřela v 86 v r. 2009. Ale myslím, že táta by se na PC naučil, jeho vždycky elektronika zajímala, kupoval si v Tuzexu rádia, magnetofony, všecko japonské, co nejmodernější. Maminka se toho všeho bála, jako malá si pamatuju, že odmítala i pouštět televizi, to musel táta.
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(30.12.2020 15:55:05)
Valkýro, naší zase svou práci milovali, táta tam dobrovolně a zadarmo býval každý den přes čas, chodil do kanclu na šestou a kolikrát přišel domů až v osm večer. A maminka dělala vedoucí docela velké účtárny, byla inženýrka ekonomie a práce ji strašně bavila. Taky dělala 6 let přes důchod, ale ne kvůli penězům, ale protože jí to bavilo. Přestala jen proto, že se mi narodila dcera, tak aby mi mohla pomáhat. Naši se taky doma pořád bavili o práci, rozebírali pracovní problémy, radili si, co a jak. To byly nejčastější hovory. Když pak táta dostal ten infarkt a musel do invalidního důchodu, dostal regulérní depresi a pár let bral AD.
|
|
|
| Koníček mořský |
|
(30.12.2020 15:44:20)
Já zase byla depechačka, novoromantička a punkačka. A asi dva týdny metalačka - kvůli dvěma klukům, se kterými jsem zrovna zároveň chodila.
A na modely jsem měla babičku , šila, až se z ní kouřilo. Kupovala jsem látky v bazaru, za levno. Zlaté kreativní časy mého plnokrevného mládí 
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(30.12.2020 15:49:51)
jj sobotní roznáška novin
kolikrát jsem šla ještě namazaná z páteční diskotéky a střízlivěla po cestě - od té doby vím, že svižná procházka na čerstvém vzduchu je nejlepší lék na ranní kocovinu
i během prázdnin jsem od prváku brigádničila, život v praze nebyl úplně levný a dostat nějaké peníze navíc od táty, o tom jsem si mohla nechat zdát
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.12.2020 15:22:24)
domácnost je její starost a až budu dospělá a samostatná, ještě si toho uziju, až mi z toho bude zle.
Tak proto
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(30.12.2020 11:21:33)
Val,
mě "dětský děti" docela serou. Resp. sere mě představa, že dítě je permanentně nadšenej bezmozek, co se chová jako batole pomalu až do puberty, protože "je dítě a má na to nárok". Já jsem i v pokročilým věku člověk, co si rád hraje, blbne a má infantilní nápady, ale fakt u toho nemám potřebu hýkat nebo skákat po nábytku a neměla jsem ji ani jako dítě.
|
| Monty |
|
(30.12.2020 11:34:45)
Val,
no však o tom píšu. Já jako dítě taky nehýkala a "neprojevovala radost" skákáním a tleskáním a podobnými aktivitami, které obvykle v reklamách a filmech mají zpodobňovat "dětské chování". Ale nikomu to nepřišlo nijak divný nebo "nedětský", protože se tak chovala naprostá většina dětí v mém okolí. Myslím, že kdyby se tak někdo starší pěti let projevoval, měli by rodiče obavu o jeho duševní zdraví.
|
| Monty |
|
(30.12.2020 11:48:40)
Val,
tak já vyrůstala na tom lampasáckém sídlišti. Možná to v jiných "bublinách" bylo trochu jiný, ale byli jsme dost vedený k samostatnosti - i moje věčně přestrašená babička, která mě nepustila na hřiště, protože to je nebezpečný pokládala za normální, že jdu v pěti letech sama nakoupit - nikdo nás nikam nedoprovázel ani nerozvážel autem, ani se nám doma "nevěnoval", my jsme se prostě zabavovali sami, a doma se čekalo, že budeme fungovat jako platná součást domácnosti a ne privilegovaní mazánci, kolem kterých se skáče.
|
| Monty |
|
(30.12.2020 11:57:20)
Val,
já nevím, jestli to s tím fakt vůbec nesouvisí. Já měla hezký dětství, užili jsme si s kamarády spoustu zábavy a dobrodružství, ale všichni jsme cítili mezi námi a rodiči určitou bariéru, jejich svět byl prostě jinde, a taky většina mých kamarádů a spolužáků odcházela z domu hodně brzo, chtěli být "mezi svými". Ten současnej model až tak velkou bariéru mezi rodiči a dětmi nevytváří, takže logicky musí být ta touha "vypadnout za svým" menší.
|
|
|
| libik |
|
(30.12.2020 11:56:31)
Monty, tak to bylo i v jiných bublinách, my jsme jako děti buď doma pomáhaly a když jsme byly hodné, směly jsme neotravovat a jít si po svém. Do konzumu jsem chodila jistě v předškolním věku, možná i tatínovi pro 3 piva do džbánku a jedny klejky (cigarety značky Clea)
|
| Monty |
|
(30.12.2020 12:01:52)
Libiku,
no a to mělo vliv na vnímání těch rodičů. I když byli hodní, nebyli to "parťáci". Neumím si představit, že by se kdokoli z mých kamarádů bavil v dětství s rodiči tak, jako se bavíme třeba my doma se synem. Nebo že bychom jim vyprávěli to, co vypráví on nám. My prostě měli svoji partu a rodiče taky, téměř se to neprotínalo.
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.12.2020 11:43:18)
O mně říkali, že jsem smutná a ptalj se, jestli se mi něco nestalo.
To mám pořád, neumím se nadchnout a když se náhodou nadchnu, neumím to projevit.
|
|
|
| libik |
|
(30.12.2020 11:47:49)
Valkýro, já myslím, že jednoduchý humor vládne světem, kdo se nezasmál tomu, že prof. Pafko ocenil rychlý vývoj vagíny, ať hodí kamenem
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(30.12.2020 11:55:46)
Já právě v 18 ještě cítila tu potřebu rodičovské péče a to, že za mě všechny nepříjemnosti a starosti řešili rodiče. Cítila jsem se prostě jako dítě a žádnou potřebu volnosti jsem nepociťovala. Nechtěla jsem dělat nic, co by mi rodiče snad zakazovali, nechtěla jsem nikde chodit po nocích, pít alkohol nebo spát s kluky nebo co si tak mladí jako tu volnost představují. Chodila jsem spořádaně do školy, učila jsem se, někdy si zašla s kamarádkou na procházku, minigolf nebo do kina, pravidelně jsem chodila do divadla, párkrát jsem byla na diskotéce ve Vysokoškolském klubu, ta končila o půl desáté, takže v deset jsem byla doma. A stejně nejradši jsem si večer zalezla s knížkou do postele.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 12:06:54)
Stará huso, ale to není otázka nějakého zhýralého řádění.
Oni chtějí žít úplně běžným studentským životem, setkávat se s přáteli, pořád něco podnikat, nemusí to být vůbec pouze "sex, drogy, rokenrol".
Ale holt nezavřou se za nimi dveře dětského pokoje ve 20 hodin, jako když byli malí, ale courají pozdě do noci, berou si jídlo podle svého režimu a nikoliv podle mého atd..
Je to prostě soužití ne zcela kompatibilních dospělých spolubydlících, kteří musí dělat kompromisy.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.12.2020 12:08:30)
Ropucho, my jsme právě kompatibilní i s těmi dospělými kluky
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 12:17:42)
Yuki, tak to je fajn, když to funguje.
Ono to u nás vlastně také nějak funguje, ale mě to stojí dost sil, takových těch vnitřních, psychických, mluví ze mě únava.
Teď už mám tedy na trvalo doma jen středoškoláka, tak je to o něco volnější.
Ale asi mi dlouhodobě chybí pořádná dovolená bez lidí.
|
|
|
| Len | 
|
(30.12.2020 12:15:47)
Mne treba vyhovuje samostatne bydleni, v podstate by mi ve spolecnem bydleni nevadily jen me deti, jinak jsem vyslovene clovek, ktery by byl nejspokojenejsi jako bydlici sam, o vsem samostatne rozhodujici a bez nutnosti kompromisu. Maturovala jsem v devatencti, pak jsem odjela do ciziny a vlastne uz jsem se nikdy nevratila. O vztazich doma ani o nejake pocitove volnosti to nebylo.
|
|
| Stará husa |
|
(30.12.2020 12:32:05)
Já teda po nocích necourala nikdy a svůj pokoj jsem taky nikdy neměla. Svůj pokoj měl táta a my jsme Špály v ložnici s maminkou. Když jsem byla v divadle, na plese nebo na diskotéce, maminka na mě čekala než se vrátím domů.
U mých dětí to bylo trochu jiné v tom, že dcera byla na intru, na víkend jela rovnou ke koním, tam přespala, v neděli přijela domů, vyvalila špinavé prádlo, nabalila čisté a jela zpátky na intr. Syn v těch 18 chodil s klukama občas hrát kulec do hospody, vracel se totálně prosáklý cigaretových kouřem, to se mi nelíbilo, ale co jsem měla dělat. Zakázat jsem mu to nemohla a ani nechtěla. Přicházel tak kolem desáté a Zálezly si do pokojíčku. Zbytek večerů trávil v pokojíčku u PC pařením her. Pak si našel holku, věnoval se jí, ale večery trávili u nás doma v synove pokojíčku. Nic, co by mě nějak rušilo, nedělali. Takže pro mě to byla s dospělými dětmi doma celkem pohoda.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.12.2020 12:38:18)
Naše děti měly samostatný pokoje, my ložnici a společný obývák. Bylo to fajn. Syn se oženil a bydlí v Praze.
Dcera má po bratrovi druhý pokoj jako studovnu na on-line, jsme v pohodě, je dospělá, do ničeho ji nemluvíme. Večer se scházíme v obyvaku.
Ted je trochu problém s Covidem, už měsíce jsem nebyla sama doma
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 12:54:38)
Naše děti také mají samostatné pokoje.
Ale v bytě je stejně každý pohyb slyšet.
Málokdy spím tak tvrdě, abych neslyšela, že někdo přichází/odchází, jde do koupelny, pouští kávovar apod..
Ono nejde o nic dramatického, děti jsou hodné, ale já jsem nesnášenlivý morous, který potřebuje hodně samoty a ticha, znervózňuje mě neustálý cvrkot.
Aby to neznělo příliš patologicky, já jsem ráda, když jsme pohromadě, ale nepotřebuji to asi mít úplně pořád.
|
|
| Stará husa |
|
(30.12.2020 13:15:38)
Ropucho, to já mám taky tak. Ale když jsme ještě bydleli spolu s dětmi, tak neexistovali, že by někdo v noci chodil po bytě a něco pouštěl, maximálně šel na záchod. Nějak všichni nejpozději v 11 zalezli a byli zticha až do rána.
|
|
| TaJ |
|
(30.12.2020 14:48:26)
Ropucho, jo, taky mám dost potřebu být doma sama, když jsem sama, tak nemívám puštěné ani rádio, často ani tu televizi, pokud vyloženě na něco nechci koukat... Teď si sice té samoty doma moc neužiju, ale jak je syn starší a na rozdíl od loňska už si prostě zalézá k sobě do pokoje, tak je to skoro, jak kdybych tu sama byla...hlavně díky tomu, že máme barák - syn má pokoj nahoře a ačkoli tam mívá puštěnou televizi, do toho hraje nějakou hru na PC a u toho ještě povídá přes telefon s kamarády, tak slyšet dolů není téměř nic...dokonce ani do ložnice, kterou máme nahoře vedle pokojíčku, není slyšet, když má přiměřeně hlasitě puštěnou televizi, když jsou zavřené oboje dveře... Manžel obvykle vstává dřív, než my se synem a dole si dělá snídani apod. a nahoře neslyšíme vůbec nic...ale je fakt, že my se synem obvykle spíme jako zabití...i když nahoře jde v noci někdo na wc, tak o tom vůbec nevím.
Příští týden už tu budu občas sama, manžel jde do práce, syn v pondělí do školy, náš obchod bude ještě asi nějakou dobu zavřený, takže nějaká ta samota snad bude...ale i když jsme doma, tak občas vyrážíme na střídačku se synem někam ven, aby ten druhý měl taky nějaký čas sám pro sebe...
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 15:13:07)
TaJ, já když nad tím teď tady přemýšlím, tak mě asi opravdu dorazila ta covidová karanténa, kdy se potkáváme doma více než jindy.
Poslední roky mi přinášely dost stresových událostí a toto, i když mi to nepřipadalo nijak dramatické, přišlo navrch.
Jindy si všelijak vycházíme vstříc, podobně jako popisuješ, často někdo někam odjíždí i na více dnů, ale tento rok to bylo obtížnější.
Takže jsem přecitlivělá na lidi více než obvykle.
Já se snažím o duševní hygienu, hodně se hýbat, hodně chodit ven atd., čas na to mám, ale asi mi chybí soustavnější čas bez lidí (případně jen s partnerem ve dvou) a ten nerušený odpočinek ve vlastním hnízdě.
A souvisí to i s tím jídlem, o němž se tu píše. Běžně se minimálně jedno jídlo odehrává mimo domov, to teď bylo také obtížnější, mnohem více bylo nutné připravovat jídlo doma. A i když to nemusím dělat já osobně, věčné štrachání v kuchyni k domácí pohodě zrovna nepřispívá.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.12.2020 12:57:30)
"Ted je trochu problém s Covidem, už měsíce jsem nebyla sama doma"
Ano.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.12.2020 13:11:48)
já jsem nebyla sama doma už 20 let 😁😁😁
Teda možná jeden týden kdysi před lety, kdy odjeli všichni tři na tábory zároveň, ale to jsem byla v práci, tak aspoň ty odpoledne jsem byla jenom se psem
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.12.2020 13:15:19)
třeba teď jsme doma 4, máme sice 5+1, ale jedno dítě sedí u počítače ve svém pokoji, otevřený všechny dveře, další dvě se válí na stejným gauči jak já, máme velký gauč, naštěstí
jenom muž není doma, jel pro babičku, za chvilku nás tu bude 8 a pes, občas přijdou naši z dolního patra,
ale teď si užívám klidu a ticha 😁
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.12.2020 15:31:03)
Mně to vadí nejvíc při úklidu, kdykoliv něco rozdelam, nekdo tam přijde a prekazi. Nebo stojí a kouká, kdy tam bude moct šlápnout. Naleju chemii do wc a všichni musí na záchod 
Všichni žijeme v noci, takže courani po bytě nevadí. Pokud spim nic mě ne probudí naštěstí budík jo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pevalo, ty brďo, takže sňatek z rozumu???? A z obou stran? Nebo on byl zamilovaný? Myslím, že sice to v dnešní době není úplně obvyklé, ale leckdy to možná může fungovat líp, než děsná láska a vášeň. Je to pěkný, že to vyšlo. 
a jsem jablko s hezkejma nohama a ty mi sežral covid, místo svalů mám polívku, a z rodiny jsem vychytala to nejlepší
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)