Mariana +2 |
|
(27.12.2020 22:56:46) Asi nemám vyloženě místo, zřejmě na to nejsem dost senzitivní. Jen asi jednou si pamatuju že jsem "něco" pocítila v Řecku v Delfách. Nějakou sílu toho místa, nevím jak to popsat.
Ale mám spíš zážitek, ke kterému se vracím jako k takové relaxační vzpomínce. Plavala jsem v moři s želvami karetami. Asi před dvěma lety v Egyptě. Jen jsem se tak vznášela na hladině a pode mnou želvy, občas se vynořila kousek od mně. Bylo to úžasné, neuvěřitelné. Nevím zda jsem kdy cítila tak osvobozující klid, a zároveň směs pokory, úžasu, vyrovnanosti, příliv energie. Nevím jak to popsat. Byl to hluboký zážitek, chci tam ještě jednou jet a zažít to.
|
Monika |
|
(27.12.2020 23:08:53) Mariano, takovýto "relaxační zážitek" mám spojený se situací, kdy jsme jako juniorky v mém rodném maloměstě vyhrály velmi vyrovnaný zápas v nejvyšší soutěži v mém (kolektivním) sportu a měly jsme pak domluvenou masáž, která probíhala v prostorech městského bazénu. Ten byl v té době pro veřejnost zavřený (byla neděle a otvíralo se až ve 14.00, tohle bylo asi v poledne) a my seděly ses spoluhráčkami na břehu dětského bazénku, cachtaly si v něm nohy, čekaly na tu masáž, povídaly si celé nadšené z toho vítězství a jedly hroznové víno a jiné podobné "exotické" ovoce z balíku od sponzora (bylo to cca 1991, tj. ještě těsně po "socialistickém nedostatku, který jsme ještě měly hodně zažitý) a já si připadala s tím vítězným pocitem jako v nějakém "milionářském ráji", asi jako někde na Mauritiu nebo tak
|
|
1kulička |
|
(28.12.2020 9:21:49) Mariano, plavat s karetama, tak to je úžasný Já mám z Egypta akorát zážitek z obklopení medúzama, ani nevím, jak jsem se z tý vody dostala, ale snažila jsem se rychle - medúzy, kam se podíváš (skočila jsem z mola do hluboký vody). Naštěstí to bylo bez úrazu, ale pak jsem se držela už jen u pláže. Loni jsem zahlédla v moři delfíny, škoda, že tak rychle prosvištěli kolem nás, ale zase jsme moc ráda, že jsem si jich všimla (Chorvatsko, přímo před ubytováním jsem na ně koukala z terasy. Jinak miluju hory, naposledy nádherné Dolomity, to mě nabilo na dlouho. Moře a teplo už nějak blbě snáším, bohužel.
|
Půlka psa |
|
(28.12.2020 9:25:43) Z delfína mám taky životní zážitek. Asi na třetinu vteřiny vyskočil vedle mě z moře v Řecku. K smrti mě to vyděsilo, ale vzpomínám na to dodnes.
|
1kulička |
|
(28.12.2020 9:35:30) Půlko, to bych byla šťastná, zajímavý, jaký věci člověka dokážou potěšit. Ráda koukám na pořady o velrybách - dceři jsem kdysi četla o nich spoustu článků v nemocnici a bavilo mne to moc.
|
Půlka psa |
|
(28.12.2020 9:44:47) Co se týče velryb, tak je nutně potřebuju jet pozorovat na Azory. I vtřinový delfín mi změni život, a co teprve velryba. Akorát teda MM už tam vybral starou farmičku s vinicí, loďičku a dětem školy, tak se asi od velryb plánuje nevrátit. Aby to ten život zase nezměnilo moc.
|
1kulička |
|
(28.12.2020 10:11:14) \půlko, tak to jsou skvělý plány Není to tak dávno, co jsem viděla video, jak keporkak chránil potápěče před žralokem bílým - začal do tý potápěčky strkat a snažil se jí dostat nad hladinu, ona nechápala a bála se keporkaka, co ho to popadlo, a nakonec teda před ním utekla na loď a uviděla žraloka. Tak to musel taky být zážitek. Jako prý asi 10 minut do ní strkal .....
|
Půlka psa |
|
(28.12.2020 10:32:36) Obávám se, že to nejsou plány, ale jen vzdušné zámky.
Btw, pokud máš ráda mořské potvory, tak nedávno jsme se dojímali u Moje učitelka chobotnice.
https://www.csfd.cz/film/905980-moje-ucitelka-chobotnice/videa/
Pokud máš Netflix, tak doporučuju.
|
|
|
Monty |
|
(28.12.2020 10:41:47) Velryby jsem byla pozorovat kdysi na Dominice. Sice jsme žádný neviděli, ale byl to i tak super zážitek, protože jsme tam byli se zájezdem místních pracovnic v zemědělství a jejich příšerně otráveným šoférem, který dost chlastal a přidružil se k nám a chtěl si povídat. A jedna ta pracovnice vypadala úplně jako moje teta, akorát že byla černá, a i se tak chovala. Družnej řidič nám pak nabídl, že nás hodí k našemu hotelu, tak jsme seděli v autobuse plným pracovnic v zemědělství a furt se nejelo, holky z nás byly dost rozpačitý, protože jsme byli jediní běloši široko daleko a ještě jsme mluvili nějakým pro ně prapodivným jazykem, a nakonec se ukázalo, že se celou dobu čekalo na tu "černou tetu", která se někde zapomněla, což ještě potvrdilo, že je to její exotická dvojnice.
|
77kraska |
|
(28.12.2020 11:05:25) MOnty:
"A jedna ta pracovnice vypadala úplně jako moje teta, akorát že byla černá, a i se tak chovala. "
|
|
|
|
|
|
Půlka psa |
|
(28.12.2020 9:38:02) mně.....
|
|
|
Mariana +2 |
|
(28.12.2020 11:36:55) Jo kuličko bylo "Bydlely" v zátoce kousek od hotelu, chodila jsem tam zašnorchlovat každý den. A to já celoživotně nerada dávám hlavu pod vodu a nerada i to dýchání přes trubku, ale tohle mně přimělo. Ony teda šmejdily po dně a já se vznášela nad nimi. Ale čas od času se vždy želva musela vynořit k nadechnutí a to pak občas vyplavala přímo vedle mně. Dalo se jí dotknout. Já teda k tomuto mám respekt a taková zvířata jen pozoruji, nikdy se nepřibližuju příliš nebo nedotýkám schválně, přijde mi nepatřičné je rušit.
Já asi mám i ty "nej" zážitky z cest spojené se zvířaty ve svém prostředí. Na "výlet" za velrybami jsem kdysi byla v Británii. Na takové menší lodi, a kolem nás zvědavě kroužila matka s mládětem, myslím že plejtvák malý to byl. To bylo taky fantastický.
A do třetice mám takový zážitek z džungle, volně žijící opice vysoko korunách stromů. Nějaký malý druh, byly vysoko, nebyly moc vidět, jen slyšet, strašný řev. Bylo to velmi brzy ráno, poblíž staré mayské památky pohlcené džunglí, a bylo to takové až mystické.
Můj sen je jednou se dostat podívat na horské gorily do Ugandy nebo Rwandy, ale to nevím zda se mi někdy podaří si splnit.
|
|
|