Stará husa |
|
(28.11.2020 23:21:18) Teď jsem dočetla knihu Prohřešek, jednu z těch, co jsem si musela kvůli kovidu koupit a nic jsem o ní nevěděla, krom obálky a anotace. Byla docela fajn, napínavá. Akorát mě přiměla zase přemýšlet jestli je opravdu normální milovat nějakého muže a do tří týdnů si najít jiného a milovat ho stejně. Doufám, že je to jen kvůli větší čtivosti a zadanakemému happy endu - kniha se odehrává v USA. Anebo jsem já naprostý blázen, když jsem ještě rok po rozchodu každý večer plakala, nalivala se krabicakem a cpala se lexaurinem, a tak strašně, strašně ho chtěla zpět. Při procházce jsem si představovala, že jde přede mnou za zatáčkou, pořád jsem mu všechno říkala, svěřovala se, šla jsem v noci zasněženým lesem a brečela zmrzlé slzy. Trvalo to hodně let, než jsem se smířila. A v období, kdy jsem trpěla, by mě ani nenapadlo podívat se na jiného muže. Proč to ty románové hrdinky mají tak snadné?
|
Marika Letní |
|
(29.11.2020 0:28:15) Huso věř tomu, že i románové hrdinky se trápí roky kvůli zlomenému srdci a naopak reálné ženy mají z největší lásky jiného po pár týdnech.
|
|
|