Mája+kluci 07, 11 |
|
(12.8.2020 11:43:43) Tak máme poměrně čerstvě potvrzeno, že i mladší syn je Asperger, čímž se připojil k svému bráchovi a mému muži, jejich otci ne že by se tím něco měnilo, jsme tu jak v šaškecu už dlouho, jen jsem se chtěla podělit a poptat se, jestli tu někdo má více členů rodiny s AS nebo podobnou diagnózou a jak to zvládáte. U nás v podstatě není problém, že bych s některým z nich nezvládala, byť teda mladší syn teď padl do fakt šíleného období, nejspíš přikatalyzovaného corona-situací, která ho zcela vyhodila z jeho tak-tak fungujícího světa. Problém je jejich fungování vzájemně, každý jsou jiný, s jinými zájmy, jiným přístupem a díky AS mají obrovskou potíž pochopit toho druhého. Největší pnutí je ve vztahu starší syn-otec, ale třaskavá směs jsou i oba bráchové. O víkendu se je chystám vytáhnout na společný poznávací výjezd po republice, nějak odhadnout, co koho zaujme, ale už teď se mi dělá slabo od žaludku, jaké scénky zase vytvoří Volné kecací téma, klidně i o jiných magorech a exotech
|
Yuki 00,03,07 |
|
(12.8.2020 12:06:47) papír je pro školu, a taky aby věděli, jak sami se sebou vycházet, že to nedělají schválně třeba ale jinak se stejně musíte naučit vycházet, a někdy nevidět a neslyšet
u nás je jeden as, jeden těžký introvert, taky byl u psycholožky kvůli potvrzení nebo vyvrácení as, a jeden s psychickou deprivací, bývalo to divoký, ale zvládli jsme to 😊 nejvíc vždycky uškodila škola, to se potom doma projevovalo nejvíc, a po uklidnění ve škole klid i doma, ale těžko se to vysvětluje učitelům
|
Tante Bante |
|
(12.8.2020 16:32:26) Yuki, byla jsem za aspergera docela dlouho vdaná a hodně let jsem pracovala se třídami, kde byl alespoň jeden žák AS, ale zažila jsem i tři v jedné třídě. Můj názor je, že škola není pro většinu aspergerů vhodné místo a forma vzdělávání. Někdy to jde, podaří se třídu "zapracovat", že nějak funguje, obvykle ale takovou práci okamžitě zrube vedení, nejčastěji odvelí třídního k jiné třídě nebo třídu "rozpustí". Je velmi lehké obvinit učitele, že nemá dost pochopení pro aspergera. Jenže obvykle tohle vychází z nepochopení faktu, že učitel by měl pracovat pro všechny děti ve třídě a že integrace je záležitostí všech, včetně AS žáka, každý musí být ochotný odvést svůj díl práce. Málokdy se to podaří. Už i jen proto, jak strašně vyčerpávající to je a podpora všem kromě aspergerů chybí. Nepotřebuje ji jen učitel, ale i ostatní žáci. Jsou to děti, často se poprvé v životě setkávají s tím, že se musí něčemu namáhavému přizpůsobit. Obvykle to jejich rodiče nechápou, rodiče aspergera nechápou, že ostatní rodiče to nechápou. Pomáhá dobrý asistent, toho ale hledat s lucernou, obvykle se asistent chová defenzivně "na obranu klienta před zvůlí systému". Je to fakt stresující. Jsem ráda, že to už nemusím dělat.
|
Len |
|
(12.8.2020 16:35:07) A ja jsem velmi rada, ze se me deti nemusi vyrovnavat s ceskym skolnim systemem podobnych jakozeucitelek.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(12.8.2020 21:43:47) dvojčárko, dvojí výjimečnost a as k tomu, dost náročný, s běžnou školou neslučitelný, ale podařilo se najít první stupeň, nižší gympl byl trochu utrpení, naštěstí se věnoval matematice, i přes nepochopení školy, teď zase super, do školy moc nechodí, přesto zvládá, věnuje se matematice a škola ho podporuje maximálně, to by právě v té Březové nebylo, takže jde to, ale není snadný to zajistit
mít as ve třídě bez asistenta je blbost, ale s asistentem a míň dětmi ve třídě to jde, syn byl ve třídě pro samý stejný, bylo jich 15, všichni nadání, většina k tomu adhd nebo spu,as, kombinace jakákoliv
učitelka úžasná, zvládala je a dokázali toho tolik, že ještě teď těží z prvního stupně, oba starší kluci, naučili se právě ty kompetence k učení, nejen učení samotný
|
|
|
|
sally |
|
(12.8.2020 16:57:51) Tante, a co je podle tebe "vhodné místo pro vzdělávání aspergerů"? Jak se mají aspergeři naučit dělat kompromisy a regulovat své chování, když se to nenaučí? Oni prostě potřebují mezi lidi a potřebují si to "odkoukat". Zavřít aspíka do specky, tak je z toho katastrofa - protože tam okouká a naučí se to, co by mu normálně "neprošlo". Ano, aspík ve třídě JE náročný a velmi záleží na rozložení problémů které má a jak moc je na škále směrem ke skutečnému autismu.
Ale je to i ochotě přihlédnout k těm specifikům a trochu se zamyslet. Je aspík nespolečenský a např. vystoupení na besídce by mu způsobilo trauma a následně záchvat, který by zkazil besídku všem ostatním? Fajn, aspík nebude vystupovat, ale bude dělat kulisáka / osvětlovače / zvukaře / nápovědu... vyrobí plakát, bude prodávat vstupenky... tím bude součástí dění, součástí třídy, ale nebude muset vystupovat - a bude mít svou "funkci", takže nebude prudit při nacvičování besídky... V hodině se dá aspík zaměstnat různými úkony (a vcelku nehrozí, že by kvůli tomu zameškal něco z výkladu), dá se s ním domluvit na nějakých signálech (třeba že když mu učitel položí ruku na rameno, tak má fakt mlčet a počkat). Jde to - akorát je třeba mít připravené, rozmyšlené (viz. besídka) a vyjednané věci předem.
|
Tante Bante |
|
(12.8.2020 17:45:47) Jj, tohle je všechno jasné. Napsala jsem to blbě. Škola, tak jak je teď a zde, není vhodná. Druhá věc je, že není vhodná nejen pro aspergery, ale pro drtivou většinu účastníků. Byla jsem ve školách ve Skandinávii, vím, měli jsme velmi dobrý kurz a stáž v Dánsku, jenže české škole se tohle nikdy nepovedlo přetlumočit. Nechápou to. Veřejnost to většinou nechápe také. Vidí vnější projevy, uniká princip. Výsledky jsou podle toho. Škola by mohla fungovat tak, aby dávala možnosti. Měla by tak fungovat. Podle mě je i zhruba jasné, CO by se mělo udělat. Třeba se to někdy stane.
|
|
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(12.8.2020 21:51:26) taodvedle, dítě do tří let potřebuje hodně podnětů, ale hlavně hodně lásky, potřebuje mateřskou osobu, klidně to může být otec nebo kdokoliv, ale ne teta v ústavu
ty děti, který vyrůstají v ústavech se projevují jak mentálně postižený, a čím později se dostanou do rodiny, tím hůř pro šanci zvládnout být normální
, chybí třeba vztahová vazba, neumí mít rádi ani sami sebe, najdi si na internetu projevy, dost šílený, hospitalismus a poruchy attachmentu
k tomu se přidávají třeba poruchy sluchovýho vnímání, prostě nevnímá, ještě ani teď
proto se teď už i u nás dávají děti místo do ústavu k přechodným pěstounům, náš byl v ústavu od narození do dvou let
|
K_at |
|
(12.8.2020 22:50:05) Yuki, ono stačí x týdnů v inkubátoru v době, kdy se žádné klokánkování nedělalo. A následně jesle v roce atd. Člověk nestačí zírat, jaký binec to udělá.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(12.8.2020 23:50:02) kat, já vím, to bouchání hlavou a řev a nic víc, to bylo šílený, taky jsem tenkrát přibrala asi 15 kg, kterých se prostě nedá zbavit a co si nese on, těžko říct, co všechno, ale pořád ještě je toho hodně
|
|
rišulka |
|
(13.8.2020 0:02:01) dává mi to smysl, o deprivaci, o ústavech vím, chápu, načetla jsem dost (Matějíčka že), o inkubátorech jsem nevěděla.
Nějaké toto klokánkování se nedělalo ani tehdy před třinácti lety. Rišku jsem poprvé viděla patnáct hodin po porodu, a poprvé ho držela v náručí osmnáctý den, v zavinovačce, zabalený jak balík. I moje emoce tehdy utrpěly, bylo to ..bezkontaktní. Ale pak doma jsme si to vynahradili, dlouho byl velký mazlík, odeznívá to až teď s pubertou, (u mě to trvá pořád, ale dovolím si jen v noci, jak spí, jemně pohladit po spánku). Venku ale furt chodí za ruku, hlavně přes cestu nebo na schodech. Dnes jsem nás viděla v zrcadle ve výtahu, jak stojíme vedle sebe, asi začnu nosit podpatky :)
|
|
|
|
|