| Lefff | 
 |
(29.7.2020 8:32:04)
Po dvouleté známosti s cizincem jsem zjistila, že mě podvádí. Přiznal se a já ho tenkrát v uražené pýše titulovala nejvybranějšími jmény v několika jazycích, ačkoli jsem neměla ten večer jak se vrátit domů. Vydržel to a druhý den mě vezl do Mnichova na autobus. Já bych na jeho místě tu hysterickou holku vyhodila z domu a nechala na ulici 530 km od domova. Doma jsem mu napsala dopis k nacházejícím 39. narozeninám a v něm 39 veršů plných svých pocitů. Proklela jsem ho (a kletba se časem vyplnila). Postupem času, po letech, jsem odpustila a dozvěděla se, že to tenkrát byl z jeho strany záměr, aby mě přiměl se s ním rozejít, protože kdybych zjistila, do jakých potíží se dostal, chtěla bych mu pomoci a opustila studium, což on údajně nechtěl. Po 18 letech jsme se znovu setkali, abych se mu do očí mohla omluvit a pokusit se kletbu zrušit. Strávili jsme spolu 2 dny v místech, kde jsem ho o 20 let dříve poznala. Bylo to osvobozující a šílené zároveň. Oba jsme měli pocit, že od našeho posledního setkání neuplynulo 18 let, ale tak asi 18 dní, což byl obvyklý interval, v jakém jsme se kdysi ve vztahu vídali. Ten dopis ode mě má 20 let v šuplíku. Zrovna tak přívěsek, hrneček, plastiku nad krbem i další věci, které mu mě připomínají.
O 4 roky později.
Do někdejší práce nastoupil nový kolega a při prvním pohledu do očí to mezi námi zajiskřilo tak, jak jsem nikdy předtím ani potom nezažila. Měli jsme podobný smysl pro humor a chemie byla přímo hmatatelná. Oba jsme byli ve vztahu a oba tenkrát bezdětní. Byl Jeho žena krátce po našem seznámení otěhotněla. Bezdětného bych i rozvedla, ale přes dítě prostě nejede vlak. K narození dítěte ode mě dostal 18letou whisky, doutníky a knihu Malý princ založeného na stránce se slovy "Jsi zodpovědný za to, cos k sobě připoutal." V den, kdy se dítě narodilo, jsem bulela do vany a měla pocit, že svět je ke mně neskutečně nespravedlivej, když dovolí, abych se zamilovala jak blázen, a přitom nemohla s tím člověkem být. On v té chvíli oslavoval své prvorozené dítě lahví a doutníky, které mu dala ta, o níž prohlásil "Panebože, ona existuje..."
Manželství mu nevyšlo. A pak ani druhé.
|
| K_at |
|
(29.7.2020 8:45:30)
Lefff, tak to muselo být hodně bolavé.
|
| Lefff |
|
(29.7.2020 19:53:02)
Kat,
bylo. Bolelo to strašně, ale čas naštěstí obě srdeční zlomeniny zhojil. Po první zůstaly, bohužel, trvalé následky. Já se totiž tenkrát rozhodla, že už nechci extrovertního a vtipného chlapa s riskantními sklony a bouřlivým životem, ale radši klidného muže, z dobré rodiny, s dobrým vzděláním a dobrou prací. Výsledek tohoto "rozumového" rozhodnutí jsem tu už před časem psala. Takže jsem chvíli po rozchodu se svou zahraniční láskou začala chodit s klukem, který to splňoval a celou dobu, po kterou jsem chodila s ex, ke mně vzhlížel. Jen jsem si zapomněla přát daleko důležitější vlastnosti a schopnosti, než ty, které jsem si v duchu dala na seznam. A nebo jejich absenci tenkrát skrz antidepresiva a s nimi spojeným útlumem všeho neviděla. Pak mi bylo líto ho opustit, abych mu neublížila. A s následky tohoto rozhodnutí se potýkám dodnes.
|
| sally | 
|
(29.7.2020 22:27:04)
podle mě je nejtěžší odpustit sama sobě.... to, že jsem s takovým ... (doplňte dle situace) vůbec chodila / žila...
Já jsem kdysi žila s tyranem. Klasicky, napřed by mě na rukou nosil, pak začalo vydírání typu "ty si chceš jít za maminkou / kámoškou a mě tu necháš samotného", pak výčitky, pak shazování ("buď ráda, že s tebou chodím já, když jsi tak stará a tlustá" - bylo mi cca pětadvacet a závodně jsem sportovala), nadávky... po mnoha letech jsem se s ním viděla a šli jsme na večeři a na sklenku - a bylo to úžasný.
A mně došlo, že jsem nebyla blbka, ale že on JE velmi charismatický a zajímavý člověk a že šíleně klame tělem - že kdybych to sama nezažila, tak nevěřím, v jakou bestii se dokáže změnit kvůli úplně prkotině. To, že mě fascinoval, že jsem s ním žila a měla ho ráda, bylo rázem mnohem pochopitelnější - a můžu si gratulovat, že se mi z toho podařilo zdrhnout zavčasu. Zkrátka - samá pozitiva.
|
| Škrpál | 
|
(30.7.2020 7:13:22)
a sociální jistoty  Hádáme se čas od času s manželem, který různým lidem v okolí i televizním hrdinům vyčítá, že si nabili ústa - a já už roky pěním a ječím, že jak jinak, než vlastní (i blbou) zkušeností si člověk utříbí, co vlastně v životě chce a potřebuje...především prostřednictvím krizí se člověk nějak posune a "navrací sám k sobě". Když jsme koukali poprvé na premiéru Vůně vanilky a MM rozvíjel svoji teorii o pitomé hlavní hrdince (Annie, Onč), která podle něj blbne na kvadrát, myslela jsem, že ho umlátím přítomnými předměty, jak jinak než tím vyvolaným třeskem měli ty postavy přijít na to, co chtějí?
První vztahy poděláme, první pořízené štěně zkazíme, první byt zřídíme svým nevytříbeným pseudovkusem , dokonce i první dítě je tak trochu zkušební prototyp 
|
| Beat | 
|
(30.7.2020 7:19:28)
Martasino koukám, ze jsi toho mnoho nenaspala.. to by mě zabilo.
|
| Beat |
|
(30.7.2020 7:21:01)
Jinak souhlasím, Sloni jsi to napsala hezky a verim, ze tak nějak to muže být... Sloni jen teď vidi vše cernejsi než černé.
|
| Škrpál |
|
(30.7.2020 7:29:54)
já tohle znám, a mám to za sebou, krutě se na sebe zlobit za to, že jsem v 25 nevěděla to, co vím teď ve 40, navíc já mám výbornou paměť na to, jaké kraviny jsem kdy udělala a jaké blbiny jsem v těch situacích řekla, pamatuju si celé epizody jako stokrát viděný seriál, slovo od slova, to se pak na sebe člověk zlobí tuplem - můj manžel ne, ten si pamatuje převážně to, jak co kde výborně uhrál , dávno mám v obočí skobu, jak se něj vždycky kriticky podívám - taková selektivní paměť je od pánaboha
|
| Lefff |
|
(30.7.2020 8:22:49)
A já furt, z čeho mám tu skobu mračivku mezi obočím  Taky si pamatuju, co jsem kdy ve vztazích zvorala, a s léty mě to mrzí o to víc, když zjistím, že mi Osud dával šanci na vztahy s muži, které já jsem nechtěla (moc mladá ucha, nelíbili se mi, něco mi na nich nesedělo, a po létech jsem zjistila, že se stali zralými a ve svých profesích i vztazích mimořádně úspěšnými).
Se spoustou věcí, které jsi v průběhu noci a rána psala, souhlasím a podobné příklady z okolí vidím taky. Láska má skutečně mnoho podob, průběhů a příběhů.
Teď se sama nacházím ve fázi, kdy je pozdě na to začít někde znova vztahově (skvělí chlapi na čtyřicetileté trojdětné ženy fronty nestojí) i kariérně (ve svém věku se asi těžko naučím, jak vybudovat byznys, který mi přinese finanční nezávislost), ale kdy si s druhou půlkou života musím poradit aspoň tak, abych stávající situaci vylepšila co nejvíc.
Nejtěžší jsou dvě věci: Přijít na to, co člověk má dělat, aby se cítil šťastný, a najít v sobě sílu ze své ulity vylézt.
|
| Škrpál |
|
(30.7.2020 9:00:36)
houby, čtyřicátnice se třema dětma, nadhledem a smyslem pro humor je perla společnosti, vysoko na společenském žebříčku...a chlapi-vrstevníci už si s barbínama taky dávají pokoj a poohlížejí se po ženských, se kterými si večer super pokecají - teda vědomě se ještě dívají na pevné hrudníky, ale podvědomě bolestně hledají víc - dobrá, zkušená a veselá matka několika dětí je dojímá
|
| Lefff |
|
(30.7.2020 9:30:11)
Marťasíno,
čtyřicátnice se třemi dětmi, pokud vypadá k světu, je lovnou zvěří jen do postele - pro vrstevníky, kteří ji kdysi milovali a neulovili a kteří si chtějí jen odskočit od manželské rutiny. Takových nabídek mám dost (což je paradoxně docela děsivé - spousty žen mají na první pohled idylické manželství a netuší, že jejich manželé jsou schopni je tiše podvádět se svými dávnými kamarádkami). Slovy tety Kateřiny, "Ráda bych viděla toho smělce", který by do vztahu šel naplno.
|
| Škrpál |
|
(30.7.2020 9:49:55)
tak ale tím si neplevel mysl, páč jestli máš za to, že takoví vrstevníci-samci jsou naprosto všichni, tak to pozor, abys nebyla zbytečně Miloušem, co si sklápí lehátko
|
| Lefff |
|
(30.7.2020 9:55:42)
Tak tím jelitem bych byla fakt nerada.
|
|
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(30.7.2020 11:03:53)
Lefff, taky jsem byl ucho, a ještě dlouho po pětadvacítce, jsem rád, že moje žena nejspíš viděla víc skrz a vydržela.
|
| Lefff |
|
(30.7.2020 11:08:54)
Šťastná to žena, Filipe. Já v mládí tak moudrá nebyla.
|
|
| Škrpál |
|
(1.8.2020 1:16:34)
nedávno tady vyšlo najevo, že chlap být zatím zelený ucho, ale být sportovec! To je prý zcela zásadní
|
|
|
|
|
|
| Škrpál |
|
(30.7.2020 7:23:35)
blbej sen, kroutila jsem nad ním půlhodiny hlavou, a taky mi spadla deka, probudila jsem se pod otevřeným oknem parádně prostydlá, šla jsem si uvařit horkej čaj a měla o čem přemýšlet, ale viděla jsem krásný svítání
|
|
|
| Ruth | 
|
(30.7.2020 7:59:22)
Marťasino,
jo, člověk udělá chybný krok, dá tam zpátečku a doufá, že ztráty nebudou velké.
Otázka je, co když tomu dá šanci, a najednou uplyne 30 let. Což je sice "jen" polovina dospělého života, ale pouze matematicky. Je to tá důležitější část, rozhodující.
Myslím, že tato cesta je taky hodna ocenění. To podstatné spolu zažili. Děti, budování, slavnosti, práci, život. Ta věta, kdysi, by byla dávno nejen promlčena, ale i zapomenuta, tak, jak si takové věty zaslouží.
Unfair situace nastane, když jeden "najednou prozře", je nespokojenej, a i kdyby ani křivýho slova nevypustil, vším ostatním se dá způsobit, že druhý se cítí špatně. Vinen. "To mám za to. A kdybych toto, anebo ne tamto..."
Sloni, jseš ten lepší. Nemáš si co vyčítat.
Bilancuj klady.
|
| Škrpál |
|
(30.7.2020 8:49:38)
"uplyne 30 let. Což je sice "jen" polovina dospělého života, ale pouze matematicky. Je to ta důležitější část, rozhodující."
Ruth, myslím (a doufám, chlácholím se), že nejde první čtvrtstoletí dospělého života požadovat za důležitější, rozhodující. Pořád může být hlavně zkušební, testovací, doba na nabíjení si mordy, pády, krize. Klid, nadhled, pohoda může přijít ve 30 i 50 nebo 60. Rozhodující je prvotní výchozí stav (např.20 let, kdy je člověk blbej až to zvoní) a finální stav (posledních pár let života, kdy už většinu věcí víš a chápeš). Ale takhle to cítím já, protože věřím na minulé a budoucí životy  a na vesmírný management, který rozhoduje při početí asi takto: "pulče, tak co ti vybereme, že v tomto životě poděláš a budeš si sakra dlouho máchat čumák - tak třeba tohle, tos ještě neměl..."
V 45 i 50 máš pořád více než polovinu dospělého života před sebou. Anebo jenom plácám játrama, abych si připadala děsně mladá, nevím
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(30.7.2020 9:02:57)
marťasíno, myslím, že má ruth pravdu, to období cca 30 let z dospělého života (což odpovídá věku 50 let) určuje hodně - to rodíme děti, vychováváme je, ovlivňujeme je i jejich vztahy k nám do budoucna, budujeme svůj pracovní život (ano, "v 50 sekla s prací úřednice a rozjela super kšeft" je skvělý, ale je to o jedné z tisíce? z 10 tisíc?), své zázemí... v té druhé polovině pak spíš asi sklízíme, než bychom nově budovaly... možná rozjíždíme nové aktivity a jasně že je čas ještě mnohé vylepšit a mnohé podělat, ale ať je to jak chce, ta minulost tě ovlivňuje pořád... a pokud s někým prožiješ těch 30 let společně a máte něco za sebou, nemá cenu ty roky popírat, formovaly vás oba a vy oba jste tam kde jste i díky sobě navzájem... popřít to je nesmysl... a i když vztah skončí, nemá cenu brát to jako ztracený čas...
|
|
|
| K_at |
|
(30.7.2020 10:27:30)
Ještě drobně doplním téma tím, že jsou i osoby nepoučitelné. Udělají průser, vysvětlí, jak to průser vlastně není a jedou dál.....k dalšímu záseku.
|
| Škrpál |
|
(1.8.2020 1:11:25)
to je fakt, připadá mi to ale platné hlavně na chlapy, vztah, dítě, nový vztah, nové dítě, další vztah, další dítě - a pořád hledá "tu pravou", když ho potom potkáš s dalším úlovkem, který už má bříško, a už jsou z něj cítit tendence k útěku, tak je to fakt na povzdech...
Ženský si většinou mnohem dřív přiznávají, že existuje něco, co je nutí dělat stejné chyby, přemýšlejí o tom, hledají odpověď - chlapi dost často ne, viní okolí. A nejhorší nepoučitelný chlapi jsou ti, co je rozmazlila maminka...ti jsou dvojnásob na zabití, pořád žasnou, proč z nich žádná žena není dlouhodobě nesmírně nadšená tak, jako byla kdysi maminka
|
|
|
|
|
|
|
|
| Škrpál |
|
(29.7.2020 11:54:34)
ty kráso  mrazí mě...
|
|
|
z toho, jak splácet podnikatelský úvěr během korony 
?
. Teď fakt nevím, po poslední zkušenosti si připadám jak největší zoufalec.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)