| K_at |
 |
(29.6.2020 9:57:12)
Gréto 😂😂 jojo, já jsem v některých věcech pitomá. Ne, taky umím být potvora, a určitě leckdy udělám nějakou fakt nepěknou pitomost. A leckoho šťvu. To co myslíš, vidím ve více vrstvách.... Ale poslední štace byla už i na mě moc.
|
| A. Andrs | 
|
(29.6.2020 10:04:07)
Prvni můj dojem byl,že mám všechny ty poruchy taky. Druhý dojem byl, že je to hrozně smutný když něco někdo
|
| A. Andrs |
|
(29.6.2020 10:05:18)
Ale opustit toho člověka mi přišlo hrozně tvrdé. To si neumim představit.
|
| Škrpál | 
|
(29.6.2020 10:20:12)
pokud se tahle diagnóza začne projevovat u blízkého člověka, je to zkouška pro oba, kterou před vás OBA někdo postavil, a dává vám najevo: "Ty napni svoje síly,abys to ze sebe dostal. A ty napni svoje síly, abys to ustál, zpracoval a prostřednictvím té bolesti a zátěže o sobě něco zjistil." Dost pochybuju, že jde všeobecně říct "uteč". Ne že by to v naprosto vyhroceném vývoji té situaci nebylo jediné možné. Ale já si nepředstavuju vztah dvou skutečně blízkých lidí tak, že až se to u tebe začne s*át, uteču.
|
| wer | 
|
(29.6.2020 11:35:52)
Problém je v tom slově OBA. Ten s poruchou osobnosti nic řešit a měnit, nebude, není toho schopen. Všechno ods_re partner.
|
| Škrpál |
|
(30.6.2020 3:12:50)
co když tím, u koho se začíná rozvíjet porucha osobnosti, je vaše dítě? Opustíte ho? Pořád za tou poruchou je zraněná skrytě trpící osobnost... Za jeho poruchou je nějaká příčina, ta má prapříčinu a ta svoji prapříčinu atd. Řešitelné to tedy je.
Moje rodina je skupina solitérů s různými diagnózami. Jelikož je mám ráda a cítila jsem k nim soucit, dokázala jsem se s nima nějak domluvit (i když mi vstávaly chloupky na zátylku při některých jejich projevech). Možná jsem trochu sebevrah, ale rozhodla jsem se tomu čelit. Přivedlo mě to skoro na dno. Ale člověk se o sobě dost dozví, když si tím prochází.
Někde jsem četla, že s čím se člověk u sebe nebo u svých rodičů a prarodičů nevypořádá, to mu často osud postaví do cesty u vlastního potomka.
A taky myslím platí to, co pojmenovává paní Míla Rejlková, tj. koho v osobnosti proti sobě oslovuješ, ten ti bude odpovídat. Když k mimoňovi s poruchou budeš promlouvat jako k dospělé osobě, s respektem k jeho zátěži a údělu, se silnou vírou, že v jeho osobnosti je i něco dobrého (a ty ses to rozhodl oslovovat), bude ti ta část jeho osobnosti odpovídat.
|
| K_at |
|
(30.6.2020 5:46:29)
Marťasino, no a někdo se nechce nechat přivést skoro na dno. Pokud jde o dítě, je ta situace ještě složitější. Ale taky je zřejmě rozdíl mezi opravdu dítětem a dospělým dítětem. A konkrétní situací - diagnózou atd.
|
| Škrpál |
|
(30.6.2020 8:03:17)
od začátku píšu o situaci, kdy opravdu jde o blízkého člověka...
Tak ostatně znělo i zadání diskuze. Aplikovat moji odpověd na tvoji situaci, kdy tvůj problematický oponent není tvým blízkým člověkem, ke kterému máš citově zainvestováno, je docela hlína, ne?
nebude-li to moje blízká osoba, ale jenom jakýsi prudič v mém okolí, hodím na něj akorát bobek, pochopitelně
|
|
|
| Škrpál |
|
(30.6.2020 23:28:06)
to téma bylo, jestli hned vzít do zaječích, když se to u blízké osoby začne projevovat...to jsem si neuměla fakt představit. Vzpomněla jsem si, jak ve školce malé děti pravidelně zkoušeli, jak dobře padat. Učitelka totiž viděla mého syna, který když zakopnul, nedal si ani přirozeně ruce před sebe. Říkala, že speciálně kvůli němu to teď s dětmi nacvičují na žíněnce. 
Dávám si to do souvislosti s tím, o čem je tohle téma. Je krásný, když ten pud sebezáchovy má někdo od přírody dobře zasazený, ostatní si nejdříve nabijou hubu, než si to v sobě dobře srovnají, potom už jim zkušenost napoví, kdy dát ruce pryč.
Ve své rodině jsem dlouhé roky fungovala jako komunikátor, nic jsem tedy nevyřešila, ale balancovala jsem rovnováhu, aby se nestala katastrofa. Nevím, jestli to nebyly ztracené roky a ztracená energie...Já bych to asi být o dvacet let mladší dělala zase, to je nějakým daným nastavením. Kdo má s pudem sebezáchovy problém, ten si hubu musí nejdříve nabít.
|
|
|
| Pam-pela | 
|
(30.6.2020 10:22:55)
Martasino, kdyby to bylo moje dite, tak nevim. Znam rodiny, kdy takove dodpele “ dite” zbicilo vsechny kolem. Ale pusu opravdu o diagnostikovanem jedinci, nakonec skonci i hospitalizovani treba.
A to, ze tyhle osoby dokazou rozeznat, na koho svoje hry mohou rozehrat, to jo, umi mit i respekt pred silnou osobnosti, a na tu se nikdy nenalepi.
|
|
|
|
|
|
|
)
)
.
.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)