Anonymní 1234 |
|
(6.4.2020 20:11:04) Přeji hezký den, Tento web navštěvuji již delší dobu, většinou jen čtu, čas od času přispěji. Dnes jsem se rozhodla založit vlastní téma (pod novým profilem, jelikož se za svůj problém stydím), doufám, že nikomu nebude vadit, že se odchýlím, že se odchýlím od tématu koronaviru, které se zde v poslední době probírá především,
Asi dozvím něco o své hlouposti, ale možná že najde někdo, kdo mě pochopí či podpoří.
Již od dětství jsem ráda utíkala do světa fantazie, snila jsem o televizních seriálech (vždy jsem si oblíbila nějakou postavu (případně milostný pár) a v hlavě si přehrávala možné scénáře její dějové linky), až do puberty jsem jich vystřídala několik...Během dospívání jsem našla nový koníček a objevila, tak jistého umělce (říkejme mu třeba Arnošt), kterého jsem si velmi oblíbila a moje fantazie se od seriálu přesunuly na něj, od té doby neuplynul jediný den, kdy bych si na něj nevzpomněla. Zpočátku jsem byla klidná, ač mi situace přišla absurdní, říkala jsem si, že v mém věku je to normální a vyrostu z toho, jenže léta plynou a situace se nemění.
Na jednu stranu se za sebe velice stydím, na tu druhou jsem měla vždy problém s navazováním reálných vztahů (de facto jsem nikdy neměla žádné kamarádky) a jediné opravdu hezké věci jsem zažívala jen ve svých představách…po reálném partnerském vztahu jsem nikdy netoužila, naopak jsem z něj měla možná až panickou hrůzu, proto jsem se upnula k Arnoštovi…takhle se cítím bezpečně, ale zároveň vím, že tenhle způsob života není normální a jednou bych mohla litovat, kdybych našla odvahu žít jinak, a některé věci už nemohla dohnat.
Nevím jestli jsem takový hlupák nebo blázen (asi obojí), ale netuším, jak se naučit žít reálný život..přijdu si strašně hloupá, nesebevědomá a zbabělá, na to, abych žila normálně.
|
|