Půlka psa |
|
(18.3.2020 8:01:02) Jestli myslíš zaměstnání, tak to je fakt těžký.
Určitě potřebuju práci, co není bezprostředně s lidma, kde se na lidi nemusí sahat nebo s nimi celé dny telefonovat. Takže ne sestra, učitelka, obsluha zákazníků,..... Lidí snesu jen omezené množství a ještě bezkontaktně.
A taky určitě potřebuju práci, kde nevzniká rutina. Mám určitě nějakou nediagnostikovanou poruchu pozornosti a při stereotypu dělám chyby. Nemůžu mít práci, kde chyba znamená neopravitelný prů.er.
Jo a navíc potřebuju práci, kde nejsou předepsané postupy, ale je nějakým způsobem tvůrčí. Nemyslím umělecky tvůrčí, protože to neumím. Ale tam, kde je přesně stanoveno, co a jak dělat, se nehodím, protože po čase přestanu pokyny následovat. Na druhou stranu potřebuju nějaký režim, jinak je to taky blbě. Myslím, že to taky souvisí s tou poruchou pozornosti.
Jsem v podstatě úplně nemožná. Kdybych měla říct, co mě láká, tak určitě něco, co pomáhá. Třeba výzkum ve farmacii nebo ve zdravotnictví a zavřít se někde v laboratoři, akorát nemůžu nosit latexové rukavice a pracovat s chemikáliemi a se spoustou věcí kvůli ekzému, takže asi taky nic.
|
libik |
|
(18.3.2020 10:41:00) Půlko, tak nebuď smutná, mohla bys být švadlenkou a šít roušky
|
Půlka psa |
|
(18.3.2020 11:43:21) Jé, to jsem ještě zapomněla říct, že jsem manuálně úplně levá. Nikdo ještě nerozbil tolik hrnků a talířů jako já. Dneska se na krásu roušek nehraje, ale později bych se tím fakt neuživila.
Mohla bych se živit kytkama. Měla bych skleník a prodávala výpěstky, ale to asi taky nebude in.
|
|
|
|