Koulička M |
|
(20.2.2020 15:25:25) Předchozí téma mě inspirovalo
Prostě jsem se přestala pokoušet nasměrovat dcerunku tam kam by podle mého nejlepšího vědomí a svědomí měla směřovat. Zaměřila jsem se na podstatné věci - aby nesklouzla do špatné party, do drog, do předčasného těhotenství či jiné slasti jako je anorexie/bulimie/sebepoškozování... Docela dost jí toho povolím, ale chci vědět s kým kde a co. Dávám jí hodně velkou důvěru, na oplátku se mi (zatím) dostává pravdivých informací. Hodně mluvíme o nástrahách, o nebezpečích, o dopadech... Obecně jsem pro ní 24/7 na telefonu, kdyby cokoliv, ví že tu jsem pro ní. Nechci to zakřiknout, ale zatím se daří a hodně se atmosféra doma zklidnila. A pořád dokola jí musím říkat, že jí mám ráda. To je hodně znát.
Běžné protáčení očí nad máminou prosbou o umytí nádobí či vynesení košů je normální, asi jako všude jinde... ale tak nějak v normě a dost často to končí smíchem.
Princezna už je v 9.třídě a došlo na vybírání dalšího studia. To je zatím pro mě zkouška největší. Madam se sekla, odmítla jakoukoliv školu s přijímačkama a i když vysvědčení v 8 i půlce 9 dopadla velmi slušně, nenechala se ukecat. Vybrala si sama kam chce a já to po předchozím odporu začala respektovat. Jde na učňák. A chce na intr. Tak tam půjde. Na co jsem hodně pyšná, že si svojí volbu dokázala obhájit sama u babiček i u bio otce. Ten mi po straně řekl, že nad ní už zlomil hůl... Jen doufám, že tohle nikdy mojí holčičce neřekne. To bych ho fakt asi fyzicky napadla.
Tak takhle to funguje u nás. oblíbená výmluva proč něco nejde je, že chlácholí kocourky po předchozí kočkovražedné drápobitvě. To pak musím jít a chlácholit s ní a pak jdeme a uděláme to další spolu. Jen na okraj - záchrana kocouřího oka po zásahu bratrovým drápkem vyšla na pouhé 2300. A paní veterinářka si ani nezapočítala pohotovostní příplatek, neb bratři se servali přesně po uzavření běžné sobotní ordinace.
|
Pam-pela |
|
(20.2.2020 16:28:55) kouličko, takhle jsem to měla u jedné z dcerek...až tedy na ten učňák a intr. Těch blbostí a experimentů, co udělala za svou pubertu. A taky si šla za svým...za tím, co chtěla. Jenže je to fakt výrazná osobnost..., zvládla i hodně skluzů a klopýtnutí a z každé situace se nějak "proškolila" životem.
jen bych se u toho učňáku (jako i u jiné školy se zaměřením) ptala, co jí na tom táhne. Co ji táhne na intr...co si od toho jakoby slibuje. ¨ Mně se docela osvědčily "představy"...představ si, jak se budeš cítit, když...vyloženě reálnou situaci...sedíš třeba u šicího stroje a šiješ šaty pro zákaznici...jak se cítíš? Jsi v továrně, šiješ, všude hučí stroje, jak se cítíš? jsi na intru na pokoji s 5 holkama, jak se cítíš, když o všechnu volnost si musíš říct? To jsou příklady...a "nacítit" se do těch reálných situací umí skoro každý, někdy je to docela objevné .
A pokud jí tam v těch situacích bude výborně, volně, radostně...tak...super.
|
Analfabeta |
|
(21.2.2020 18:51:11) To je pravda: co jí na tom táhne, co jí baví. Moje dcera takto odešla na oděvní průmyslovku a vystřízlivěla už během 1.pololetí. Naštěstí ji vzali na soukromý gympl (na státní se nedostala), a i se školným to bylo levnější než kombinace dojíždění + intr. Já byla kdysi na intru i na koleji, ale když jste doma čtyři, jste tak nějak vůči kolektivu zoceleni. Volnost jsem nepotřebovala, té jsem měla docela dost, mně spíš šlo o to vypadnout z domu, kde bych se asi nemohla dost dobře učit. Já bych se doma na to nesoustředila, na intru jsem měla na učení naprostý klid.
|
|
|
K_at |
|
(20.2.2020 16:37:55) Kouličko ahoj, ráda tě vidím!
|
|
K_at |
|
(20.2.2020 16:42:38) Kouličko, děláš to dobře. Nejde mít doma zákopovou válku. A je úleva, když člověk tu jistotu nějak najde. Jinak ty nervy, když jeden neví, co je ta správná cesta 😂
|
|
|