| Lupus | 
 |
(16.10.2019 11:42:11)
Z principu věci: po resuscitaci ( obnovení zastavených vitálních funkcí - což obvykle obnáší nepřímou masáž, umělou plicní ventilaci atd) se NIKDY nevrátí kvalita života na výchozí level. Maximálně u mladého, kterého postihne komorová fibrilace, kterou se podaří rychle zrušit. Jinak ne. Ne u seniora s chronickými chorobami.
Lidé obecně nejsou o tomto informováni a jelikož se jim nechce myslet na nepříjemné, ale nevyhnutelné věci, nechce se jim myslet na to, že jim rodiče a prarodiče mohou zemřít (byť jsou nemocní). Nejednou jsem zažil situaci, kdy rodina úpěnlivě naléhala na posádku Záchranné služby: "dělejte všechno, dělejte všechno, proboha, ať maminka neumře". A za týden či dva stáli nad maminkou, ze které koukaly hadičky a která na nic nereagovala : "tohle jsme nechtěli, takhle jsme si to nepředstavovali".
Nemyslím, že by něco z toho mysleli neupřímně. Jen nemysleli na to, co se může stát a v důsledku toho mamince ten život o chvíli prodloužili. Ne že by o to prodloužení bylo v takovém případě co stát.
|
| Grainne | 
|
(16.10.2019 11:59:25)
Lupus, no u nás záchranka, pokud není "dříve vyslovený souhlas" nemocného, tedy s nerescituováním, nic jiného dělat ani nesmí.
Těžko by na "zodpovědné" rozhodnutí blízkých mohla nečinně počkat na místě, až pacient zemře.
Zřejmě bude možné "tiché rozhodnutí" ukončit resuscitaci dřív, než u náhlého stavu u mladého, zdravého člověka, ale "nic" je nepřípustné. Ono by to nakonec popíralo i smysl RZS, to by se lidé mohli rovnou rozhodovat, jestli ji vůbec mají volat.
|
| Lupus |
|
(16.10.2019 12:48:50)
"Lidé" se rozhodujou o spuštění celé akce.
Pokud přijede ZZS na místo, člověk je zastavený a okolnosti zjištěné na místě jsou takové, že jde o vyústění fatálního onemocnění (nemusí to být jen terminální onkologické onemocnění, může to být i těžké srdeční, plicní, neurologické onemocnění), KPR se ani nezahajuje.
Pokud po příjezdu ZZS zjistí, že k zástavě došlo před značnou dobou - 15-20minut a nic se nedělo, nemusí zahajovat
Pokud se po příjezdu zjistí vysoce nepříznivé okolnosti, může se KPR zahájit a časně ukončit v případě, že organismus nereaguje.
Po pravdě řečeno. KPR je invazivní výkon s nevysokou mírou úspěšnosti. Pokud za míru úspěšnosti považujeme návrat do "civilního" života s přijatelnou kvalitou života - dobře, nebudu běhat po horách, budu jen chodit na špacíry se psem.
Máme-li si dělat naději, na takový úspěch, musí být prakticky bezpodmínečně splněno několik následujích podmínek:
1. pozorovaná zástava - svědek vidí tu zástavu - "manžel mi řekl, že mu je nějak blbě a sesypal se na zem". Pokud chodí manžel v neděli po obědě spát a manželka ho jde vzbudit na odpolední kávu a najde ho zastaveného, naděje je nicotná
2. svědek musí okamžitě volat ZZS a okamžitě začít s laickou KPR (dispečerky ho povedou, neví-li co a jak - TANR - telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace)
Pokud zavolá synovi, že tátovi je blbě a syn přijede z druhé strany vsi a teprve on volá a svědek stojí nad postiženým a lomí rukama - opět, je to ztracené
3. událost se stane v rozumné dostupnosti péče. Jak říkával jeden kolega, v Pamíru je zlomený kotník smrtelný úraz. U nás je to tak, že zástava ve městě na náměstí je velký problém. Zástava v noci na Mísečkách je fatální problém.
4. Jak zdravý je člověk, jemuž se to stane. Má-li někdo seznam diagnóz na dvě stránky A4 a do lékárny jezdí s dvoukolákem, není to dobré.
A samozřejmě správně napružený strážný anděl, který maká 
|
| Eudo | 
|
(17.10.2019 13:05:00)
Lupus, mne se hrozne libi styl, jak jsi to popsal. Je to "lidske" a velice pochopitelne pro obyc smrtlnika, kterej nejradsi predstira, ze "konec" jako takovej vubec neexistuje.
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(17.10.2019 14:06:27)
Von uz to ten vlčák taky někde viděl 
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(16.10.2019 14:58:45)
Grainne, Lupus ví, o čem píše.
Záchranka nemusí na místě zahajovat resuscitaci, pokud má dostatek informací o pacientovi, resp. o situaci, ve které se nachází.
Nemusí vůbec vyjíždět, pokud má dostatek informací samotná rodina a rozhodne se ZZS nevolat, alébrž vzít dědu za ruku a pomodlit se k PB.
|
| Grainne |
|
(20.10.2019 10:03:24)
Kopřivo, ano, to jistě - pokud má RZS dost informací, což nemívá a pokud je rodina v blízkosti umírajícího správně informovaná - což nebývá.
Vracím se k tomu, nevím, jestli to ještě někdo bude číst...
Ne, nejsem příznivcem zachraňování "za vysokou cenu", ale realita je taková, že se, zatím, moc neví, jak správně umřít doma.
To, co mi vadilo, je, že se souhlas s nerescituováním přehazuje na jiné osoby. Chápu, že může jít i o přání dotyčné osoby, někomu svěřené, na druhou stranu je to zneužitelné.
Možná proto, že jsem viděla i tu část, se kterou se zdravotníci až tak nesetkají - jak se báby (dědka) zbavit.
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(16.10.2019 15:02:22)
A ovšem že se lidi můžou rozhodovat, jestli budou ZZS volat.
Údiv budí u lidí vůbec ta úvaha, že by NEZAVOLALI.
Ale pokud mají v péči chronicky nemocného člověka s infaustní prognózou, ten má nastavenou nějakou péči a vyhlídky na pozvolný odchod ze světa, tak není důvod aktivovat záchranku a celé to soukolí "zachraňující" péče.
|
| Lupus |
|
(16.10.2019 15:40:03)
Přesně! A je to právě rodina, která zná pacienta a jeho situaci a měla by ji zodopovědně zhodnotit. Posádka ZZS, která přijede na místo vletí do domu s adrenalinem vysoko vytočeným a pacienta zná asi 5 vteřin v momentě, kdy na něj poprvé vloží ruku.
Pokud v tu chvíli vidí, že je to bledej, oteklej člověk na vysoké posteli nemocničního typu, v pokoji je stolek a na něm pleny, mazání a spousta potřeb k ošetřování nemocného člověka, je to situace na ***. Je to jasné, že tady není na míéstě zachraňovat, ale musíš paralelně začít, protože čas netřeba ztrácet a zároveň těžit od rodiny informace, co se děje.
|
|
| Žžena |
|
(16.10.2019 16:01:29)
Kopřivo,
máš pravdu, lidi nevědí, že nemusí v takovém případě (dědeček doma dožívající) volat záchranku. Oni ale taky nevědí, KOHO JINÉHO mohou volat. A nevědí, jestli jim nehrozí nějaký řekněme postih za "zanedbání". O tom se nemluví. My jsme taky nevěděli, co jiného dělat. Nikdo nám neřek "staráte se doma o babičku s fatální diagnozou, může se stát, že prostě srdíčko vypoví, resuscitace v takovém případě nemá dobré výsledky, popřemýšlejte nad tou situací, pokud se to stane, můžete nechat odejít, rozloučit se, a pak zavolat tam a tam".
A to je širší společenský problém, řekla bych. Lidi neví, že/jak lze smrt prožít bez instituce dozorujícího nebo "zachraňujícího" zdravotníka.
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(16.10.2019 16:28:53)
prosím tě, a kam máme teda případně volat? kde je to "tam a tam"?
|
| Lupus |
|
(16.10.2019 16:43:37)
První věc je o tom s někým mluvit. Například s obvodním lékařem nebo s ošetřujícím ve špitále, který propouští domů. Ale spíš s tím obvoďákem.
No a když dědečkovi dohoří svíčička, tak zavolat témuž obvoďákovi, že dědeček umřel, on ho přijde ohledat, vypíše papíry a rodina může chystat funus.
Druhá věc je, že ho leckdy obvoďák odmítne přijít z jakéhokoli důvodu ohledat a pak je to různé, někde mají koronera, někde to vyřizuje záchranka. Dojede auto s doktorem, ohledá, vypíše papíry a rodina může chystat funus.
Dobré je, okud přijde ohledat někdo jiný než obvoďák, mít doma zdravotnickou dokumentaci - propouštěčky ze špitálu atd - aby ten člověk co dědečka vidí prvně při tom ohledání měl podle čeho si udělat názor
|
| Žžena |
|
(16.10.2019 17:10:09)
Jediný rozhovor o konci, který jsme coby rodina pečující o babičku s pokročilou demencí se zdravotníky měli, byla rozmluva s jejím gerontopsychiatrem, který nám řekl, že pokud bude mít babi ještě někdy agresivní epizodu, máme zavolat policii, ukázat jí zprávu od tohoto psychiatra, a nechat ji odvézt na uzavř. odd., a pak to bude mít asi rychlý spád. Toliko k tomu, jak systém pomáhá rodině se připravit.
Nakonec k tomu došlo na státní svátek-pátek (jak jinak, mrtvice kašlou na ordinační hodiny), tj. obvoďák příští tři dny nedostupný. No, bylo to docela drama, protože na některý věci se nepřipravíš. Třeba na to, že svíčka dohoří v momentě, kdy se seniorem není primární pečovatel (protože je sám na pohotovosti), ale jiný hlídač, který zpanikaří a veškerý plán jde stejně stranou.
Ovšem nejsme jediní retardi, co nevěděli, jak probíhá dohoření svíčky mimo zdi instituce, co tak vím ze zkušeností přátel.
|
| Koníček mořský | 
|
(16.10.2019 21:13:01)
Lupus, Kopřivo, Cimbur, Mickey, Katko....
Díky, díky a ještě jednou díky. Pro tohle má na Rodinu smysl chodit. Protože tady se člověk dozví věci, které vůbec netušil. Navíc hezky. Lidskou a srozumitelnou formou.
Od lidí, kteří vědí o čem hovoří.
Jen škoda, že v těchto smutných záležitostech chybí osvěta. Teda třeba to někdo ví, ale mne by vámi uvedené věci vůbec nenapadly. Netušila jsem to. Protože běžně se s takovými událostmi člověk nesetkává. Spíš vyjímečně (naštěstí). Lidé ale asi i v těchto beznadějných případech mají tendenci něco dělat. Kdyby nedělali nic, měli by výčitky. Protože to, co jste zde napsali, málokdo ví. Jsem ráda, že já už jo. Musím si taky sepsat nějaké pokyny pro mé případné konce. Díky vám všem.
|
| K_at |
|
(16.10.2019 21:24:31)
Konicku, myslim si, ze cele to je o tom, ze jsme ze smrti vydeseni. Nezname ji. A muvame pocit, ze RYCHLE HONEM HONEM NEKDO NECO UDELEJTE. Misto selskeho rozum "stalo se, je cas, v klidu". A neni kde se ptat.
|
| Koníček mořský |
|
(16.10.2019 21:37:01)
Je fakt, že umírání a smrt bylo z našich životů odsunuto, resp.přesunuto. Nesetkáváme se s tím a proto tomu nerozumíme. Vlastně to nechceme přijmout, protože není kolem nás, ale za zdmi nemocnic. Ani pořádně (většinou) nevíme jak vypadá a mohlo by vypadat.
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(16.10.2019 22:27:48)
otec nemá praktika už 40 let
|
| breburda71 | 
|
(17.10.2019 7:19:37)
Rachel, když babička zemřela doma v sobotu okolo asi 18. hodiny, tak jsme volali na záchranku( s tím, že už to samozřejmě není akutní), asi po 3 hodinách přijeli, doktor prohlásil smrt a pak už se zařizovaly věci s pohřebním ústavem. Praktika jsme nepotřebovali k ničemu. Babičce bylo 90 let, rakovina v terminálním stadiu, bolesti neměla díky náplasti, jinak bychom volali, ale i tak je těžký stát a dívat se, jak člověk umírá a "nic" nedělat, ale už fakt nebylo co..Umřela doma, tak jak chtěla..
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(17.10.2019 7:50:51)
V tomhle je velká výhoda tradičních rituálů, uděluje se svátost, lidi se u nemocného modlí... Opečují ho a vlastně se zaměstnají - způsobem, kterej tu situaci nepotlačuje.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Cimbur | 
|
(16.10.2019 15:29:12)
Viděla jsem snad jednoho staršího polymorbidního pacienta po zcela úspěšné KPCR, kdy asi ani nevznikl nějaký neurologický deficit. Jednoho. A mnoho chudáků, i mladých. Ovšem neuvěřitelné štěstí měl jeden známý, jinak mladý a zdravý, kterého komorová fibrilace postihla v přítomnosti lékařky ARO, která u nich v práci vedla školení první pomoci. Tam to dopadlo nadmíru dobře.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)