| Agatha Ch. | 
 |
(13.9.2019 20:18:50)
Pomohlo mi vědomí, ze mě někdo "hlídá". Když se kamarádi ozvali po telefonu a řekli, zavolám ti zase v tolik a v tolik doopravdy zavolali.
Pak, že jsem věděla, že o děti je postaráno a nemusím si dělat starosti.
Když náhodou někdo přišel, že mi pomohl poklidit nebo přinesl něco k jídlu. Sama jsem nebyla schopná ani namazat si chleba a uvařit čaj.
|
| Majákova | 
|
(13.9.2019 20:41:44)
Takže se snažit udržovat komunikaci stále i na dálku? Bylo mi to trochu blbé vůči jeho ženě, ale na druhou stranu právě ona mi napsala, abych teď v tom jeho těžkém stavu s ním dál komunikovala, že už dá jen na mě (řešili bohužel manželské problémy). Připadám si teď mezi nimi dost nadbytečně, jakou nějaký kouč, ale nechci se teď v jeho zdravotních problémech od něj distancovat. Na druhou stranu nechci být vtahována do jejich manželských, rodinných problémů, po tom mi nic není.
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(13.9.2019 22:23:37)
tam si můžeš vymezit hranici. třeba "hele, ráda tě vyslechnu, ale nechci s tebou probírat manželku."
|
| Rozállie | 
|
(14.9.2019 10:46:32)
"ráda tě vyslechnu, ale nechci s tebou probírat manželku"
Ty jo, tohle bych si vůbec netroufla radit.
Doporučuju do toho manželku rozhodně zapojit, komunikovat i s ní. Procházet tím společně, i s manželkou, a postupně ty "otěže" předávat manželce.
Pokud teda spouštěčem depky není manželství s dotyčnou. Pak ale hrozí nejspíš reálné riziko, že se ten pán bude pokoušet o vztah se zakladatelkou 
|
|
|
|
| Rozállie |
|
(14.9.2019 10:38:02)
To je fakt blbá situace.
Zažila jsem něco podobného, a taky jsem si moc nevěděla rady, nevěděli ani psychologové, ačkoliv to vlastně musí být docela častý problém.
Měla jsem v práci dítě s depresí, a tak nějak se na mě upnul, věděla jsem, že nezdravě, ale učit ho v tu chvíli se odpoutávat, znamenalo uvrhávat ho do ještě větší deprese. Jakože by se nemohl spolehnout už ani na mě.
Po nekonečných konzultacích se všemi možnými zainteresovanými, které NIC nepřinesly, jsem se prostě řídila srdcem - byla jsem tam pro něj.
Tehdy jsem si říkala, co je lepší pro mě, pro moje svědomí.
Já bych nesla velmi těžce, kdyby se kvůli vynucenému odpoutávání to dítě cítilo ještě hůř (a že jsme to zkoušeli), takže jsem došla k takovému kompromisu - vídali jsme se méně často, a kratší chvíle, zato ty chvíle byly velmi intenzivní, plné svěřování všech možných trápení (ze strany toho dítěte samozřejmě, já byla jen posluchač).
Po nějaké době už mi vlastně neměl co říct (ve smyslu na co si stěžovat), už mi všechno sdělil. Takže byl čas spolu i komunikovat o něčem "normálním", vtipkovat, hrát si, zapojovat se spolu mezi ostatní ....
Happyend to zatím nemá, teď je to tak na střídačku, někdy hraní, někdy svěřování.
Asi je to chaoticky napsané, promiň, je to složité téma
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)