| luthienka | 
 |
(6.9.2019 11:02:52)
Jsem ve svých 42 letech těhotná (po letech snažení a po vyřčení závěru, že přirozeně rozhodně neotěhotním, jsem přirozeně otěhotněla). Přišlo to ve chvíli, kdy jsme založili firmu, já dala výpověď v práci a manžel mění zaměstnavatele. To vše je náročné, ale vlastně pozitivní. Bohužel se mi objevily ledvinové kameny. Zatím nemám koliku, ale kdykoliv jeden kamínek může zablokovat močovod a je průšvih. Jsem ve 28 tt a děsně mě trápí nejistota - nevím, kdy (a zda) se ozve kolika, jak zvládneme urologický zákrok po porodu/ šestinedělí... Manžel je z toho velmi rozhozený, já hraju kliďáka. Ale vnitřně si maluju spoustu scénářů.
Podobnou situaci jsme zažili po porodu druhého dítěte (sekcí), kdy jsem ledvinovou koliku dostala 12 dní po porodu a musela jsem na 3 dny do nemocnice. Manžel v té době musel na lsužebku do zahraničí. Doma byl kojenec, já na urologii odstříkávala mléko, o mimčo pečovala moje mami.... Byl to děs.
Prosím, potřebuji povzbudit, že je to zvládnutelné... Klidně napište, co jste zvládly Vy, ať vidím, že dokážeme být silné 
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(6.9.2019 11:19:31)
tak jasně že to zvládneš 
když jsem s první dcerou jako miminkem řešila u doktorky, že je hrozně uřvaná, nervní a vzteklá, ptala se mě dr. jestli bylo těhotenství v pohodě... říkám, že jasně, pohoda... a ona "žádné nervy, stresy?" "no pravda, neměli jsme peníze, nevěděli jsme, kde budeme bydlet, na honem jsem organizovala svatbu... stresu asi bylo dost, no" a ona "a co nějaké náhlé stresy, úlek?" "no, počátkem sedmého měsíce jsem měla autonehodu, nabourala jsem auto"... "hm a vaše zdravotní komplikace?" "no, žlučníkové koliky, záchvaty pak už i po bramborách, čekali jsme s operací, až se dcera narodí..." dr. se začala smát a prý jí to těhotenství moc pohodové nepřipadalo 
na operaci jsem nakonec šla, když bylo dceři asi 5 měsíců, taky jsem odstříkávala a o dceru se starala máma, jezdili denně pro mléko do nemocnice
|
|
| Monika |
|
(6.9.2019 11:24:22)
Pokud jste situaci s ledvinami zvládli jednou, přežijete podruhé, zkus to brát tak? Asi bych sebe a rodinu prakticky připravila na různé varianty (měla sbaleno do nemocnice, navařila třeba nějaká jídla do mrazáku, poučila starší děti o postupech, pokud ..., nedojížděla nikam mimo rychlý dosah zdravotnických služeb), ale snažila se nepanikařit. Zkus si najít nějaké pozitivní zklidňující prožitky - pěkná hudba, filmy, procházky, třeba i žehlení oblečků pro mimino, třídění fotek nebo nevím co, by tě potěšilo a zároveň trochu "zaměstnalo" mozek směrem k pozitivnu ... Držím palce, ať je všechno O.K. (jinak s tím otěhotněním, když už vlastně "ani tak moc nechceš" je to úplně typické, znám takových případů dost
|
|
| mamehodne hodnedeti |
|
(6.9.2019 11:35:47)
držím palec.Zvládnete to.
Pokud dobře chápu, tak děti máte už větší?
Pokud jsou schopni se o sebe postarat...A stále jste na to 2.
Věř jim, sobě, miminku a manželovi.
|
|
| 1kulička | 
|
(6.9.2019 12:26:24)
Luthienko, naprosto tě chápu, že to nechceš zažívat znovu. Ale jak už tu holky psaly, ber to tak, že už jste to jednou zvládli, máte víc zkušeností, víc možností organizace a navíc se ten scénář nemusí opakovat, třeba kamínky zůstanou, kde jsou, to bych ti přála!
No já s neplánovaným těhotenstvím musela zvládnout živit celou rodinu a mateřskou jsem si dovolila mít 14 dní. Muž byl v té době přes rok bez práce a ještě hodně dlouho potom. Na operaci se žlučníkovými kameny jsem šla v roce a půl malé, asi měsíc po tom, co 9 letá vlítla pod auto a byla doma z nemocnice sotva týden, jako ležák. Taky už to nikdy nechci opakovat 
Ale tobě i miminku
|
| luthienka |
|
(6.9.2019 12:44:30)
Děkuji za pozitviní reaakce, koukám, že asi už musím urychleně začít připravovat pro miminko. Nemám zatím nic ... A asi kouknu pro jistotu, co obnáší péče o nedonošeňátka, kdyby to bylo dřív.
Jinak jedno dítě je dospělé - právě v rozjíždějícím businessu mě bude zastupovat, je schopný mě odvézt, uvařit, postarat se. Druhé dítě (dcera) je pubertální, ale stabilizovaná. Sice líná, ale má nás ráda. tak asi to nutné by také udělala. Mamka se asi moc zapojovat nebude - je nemocná (rakovina). Tak spíš se bojím, aby se jí to zase "nerozjelo". Tatímu je 82, tak s tím se počítat nedá a tchýně je bohužel psychicky v nepohodě (senilita, závislost na lécích, deprese).
Dneska zařizuji den otevřených dveří do našeho plánovaného podniku, skočila jsem si k synovi do kavárny na kávu a teď jdu chvíli relaxovat. Asi se nesmím tolik sledovat (kde mě zrovna píchá).
Je fakt, že jednou jsem podobné trable zvládli - ale bylo to náročné a dostával jsem se z toho dost dlouho. Ale mám skvělého chlapa - bohužel moc prožívá zodpovědnost. Tak se před ním musím chovat víc statečně.
Po přečtení vašich příspěvků vidím, že trable má skoro každý - nic není procházka růžovou zahradou. Ale nakonec to zvládnem a bude to stát za to. Pořád si uvědomuju, jaké mám štěstí (muž, syn, dcera a i to nečekané miminko za odměnu). Asi je to ta cena, co za to miminko musím dát. Moc děkuju, zvedly jste mi náladu.
|
|
|
| Sam01 | 
|
(6.9.2019 12:52:37)
Tak za prvé moc gratuluji.
Za druhé nestresuj se zbytečně tím,co může nastat. Rozmazluj se,odpočívej a nech se rozmazlovat od rodiny. Sama musíš být v co největší možné pohodě. Pokud nastane problém,tak ho budeš řešit krok za krokem takže nějaká panika předem ti stejně nepomůže. Píšeš,že máš k dispozici manžela,dospělého syna a dceru,takže pokud bude nějaká krizovka,tak oni ti budou stát za zády a budou tě jistit. Píšeš,že už jsi ve 28tt,což je taky super. Začni si doma v klidu chystat výbavičku a užij si posledních pár týdnů,kdy se můžeš vyspat a dělat si v rámci možností,co chceš. Potom budeš mít minimálně na pár let zase společnost i na záchodě.
Moc držím palce,abys byla v pohodě a miminko a rodina s tebou. drž se.
|
|
| Zd a tři |
|
(6.9.2019 12:58:27)
Vybavil se mi 2. porod, kdy jsem dostala horečky a nikdo 3 týdny nevěděl, co mi je. Strašího (20m) hlídali naši, novorozence tchánovi, manžela jsem si během propustky odvezla s těžkou depresí na psychiatrii a já byla v jiným špitálu.. byla to nakonec jenom mononunkleoza, ten rok si snažím nepamatovat.
Ve třetím těhoteství jsem byla ve špitále jen krátce (asi týden, cca 32tt), to byla vlastně už pohoda.
Zkus se nestresovat, všechno, co popisuješ by mělo být řešitelné. Zachovat klid, myslet prakticky (zabalit do porodnice, navařit a nakoupit do zásoby - plíny, trvanlivý potraviny..). instruovat okolí...
Dřím palce!
|
| luthienka |
|
(6.9.2019 13:22:48)
Toho se bojím, aby se mi manžel psychicky nesložil. Dva roky zpět jsem měli krizi, z které jsme se vyhrabali, ale jeho psychika není úplně ok. Má kdyžtak psychoterapeutku, ale já se nějak víc soustřeďuju na sebe, než abych s ním řešila trable ( za které z velké části také můžu). Dneska se mi vrací ze služebky, tak mu aspoŃ připravím hezký večer.
|
| Zd a tři |
|
(6.9.2019 13:43:46)
Neřeš to dopředu, to asi nemá cenu...
|
|
|
|
| Peppa |
|
(6.9.2019 14:04:39)
Gratuluji k 28 týdnu :)
Já jsem ve 4m starší dcery skončila v nemocnici, nevěděli pořádně co mi je a musela jsem brát léky neslučitelné s kojením. Muž, pracovně velmi vytížený, se o malou staral sám, pomáhala mu občas moje mamka, naučili malou na flašku, lehké to jistě nebylo, ale zvládli to, akorát kojení šlo teda do kytek, tak to mne mrzelo.
No a když mladší měla asi 7m, tak jsem mazala na operaci žlučníku, pak jsem ji nesměla zvedat a tak, kojení se tak nějak zachovalo, ale ona už neměla moc zájem a po měsíci už nechtěla vůbec.
Taky bych na to ráda zapomněla, bylo to těžké hlavně psychicky, diagnoza byla krutá a prognóza taky, ale nějak si to sedlo a snad to bude dobrý, ťuk ťuk. Tak si říkej, že ve výsledku se jedná (snad, nevím jistě?) o pár dní, kdy bys byla opravdu mimo a ten zbytek bys s pomocí rodiny a větších dětí nějak zvládla  Navíc MM se nikoho tenkrát moc neptal, prostě on je rodič a nepadalo v úvahu, že by dítě někam někomu odložil, aby mohl do práce..prostě to oznámil, OČR a nazdar!
|
| luthienka |
|
(6.9.2019 17:45:08)
Tak můj manžel bude v té době ve zkušební době navíc u italského zaměstnavatele. Navíc to s miminama nikdy moc neuměl - je tedy fakt, že tím že bydlíme s našima a moje máma děti miluje a fakt to s nima moc umí, tak nebylo třeba. Samozřejmě neříká na to, že by byl s miminem nic negativního (prý to s dcerou zvládnou), ale hodně ho to vzalo. K tomu ještě zhruba v době mého porodu máme otevírat kavárnu...
Spíš se musíme srovnat s tím, že to nebude úplně podle našich plánů - pro mě by bylo těžké se smířit s tím, že by se třeba kojení nepodařilo.
|
| Peppa |
|
(6.9.2019 19:31:11)
Timing máte opravdu hodně blbý, otvíračka kavárny atd by mne stresovala dost, ale všechno se prostě naplánovat nedá :) Ale mimina nic moc nepotřebují, přebalit, nakrmit a vykoupat zvládne každý. Zkus se těšit na mimi, ono to nějak dopadne. Ještě že už máte ty další děti velký, ony se hecnou, neboj!
No a kojení, ano, to mne vzalo hodně, fakt jsem to ořvala v obou případech, poprvé teda víc, ale nenadělala jsem nic. V prvním případě jsem musela ustát tu diagnozu a to mne naprosto vyčerpávalo, že nemůžu kojit mne dorazilo, ale nepomohlo to samozřejmě nikomu, že jsem byla totálně na dně. Musela jsem to prostě nějak překonat, i když myslím, že teď mne ten prodělaný stres dohání.. No a v druhém případě už jsem to až tak tragicky nebrala, jsem jí to prso furt cpala a ona nechtěla, pár slz mi ukáplo, ale tak prostě konec, no..
Držím palce, ať vám to všechno vyjde
|
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(6.9.2019 14:12:45)
Gratuliji. Určitě to zvládneš. Snaž se být v pohodě, kolika přijít nemusí a stres nepomůže tobě ani miminku, vím lehko se říká, hůř realizuje.
|
|
| Puma |
|
(6.9.2019 16:12:04)
Nejdůležitější je se udržovat v dobré pohodě tam, kde právě jsi a při tom, co právě děláš. Připrav se prakticky, jestli ti to dá větší klid, ale budoucnosti žádné scénáře nedělej, zbytečně ti to vezme klid v dobu, která žádný stres nevyžaduje.
Rodila jsem náhle v 34tt, úplně nepřipravená, dvě malé děti doma, u kterých se pár dní na to potvrdila spála. Nic vypraného, nachystaného, neměli jsme úřady odsouhlasené jméno pro dítě a Vánoce za rohem a víš co? Nebylo třeba nic, vše jde podle aktuálních potřeb udělat za pochodu a když člověk zahodí ten bič, co na sebe má, může ocenit, jaký je taková zkušenost dar.
Pyžámka vypereš, pleny se koupí, postýlka složí (nebo nebude vůbec třeba) a když můžeš kojit, fakt toho víc nepotřebuješ.
Gratuluju převelice!
|
| luthienka |
|
(6.9.2019 17:52:49)
Co znamená: mít odsouhlasené jméno pro dítě? Já myslela, že jim ho řeknu při příjmu a po porodu dorazí matrikářka přímo do porodnice.
|
| Puma |
|
(7.9.2019 8:34:30)
Nejsme manželé a křestní jméno bylo neobvyklé.
|
| luthienka |
|
(7.9.2019 22:54:46)
uff, tak to nemusím.
|
|
|
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(6.9.2019 16:59:12)
hele, 28 je supr. Fakt. Ja po 28 byla najednou nejaka klidna.A dotahlo se to jeste o tri tydny dal. A holky to daly super.
Navic, kdyby se muselo narodit ted, tak bude v inkubatoru a ty muzes mezi tim na operaci a stejne se o nej budou starat tam.
To zvladnete.
Drzim place
|
| kambala pláááckááá |
|
(6.9.2019 17:00:26)
jo a pokud ti jde o to, co vsechno je a neni doma... ja mela vsechno od cca 25. tejdne objednany a nakoupeny, ale kdybych nemela, nic by se nestalo. byla jsem mesic s nima v nemocnici, takze by bylo casu na vsechno dost.
a stejne nic nepotrebovaly, jen tu postylku (ale mohly spat kdekoliv, zejo) a obleceni a pleny. A to je otazka jednoho odpoledne nakupu.
|
| luthienka |
|
(6.9.2019 17:32:05)
Postýlku mám ve sklepě a právě jsem přivezla matraci.
Pokud bych šla na operaci hned po porodu, bojím se jak to bude s kojením. Já se na to hrozně těšila. Navíc po sekci laktace nastupuje hůř. I když je fakt, že naposled jsem to zvládla i s třídení hospitalizací a oddělená od mimina. Mám velké štěstí zatím na doktory kolem, tak snad to vydrží.
|
| kambala pláááckááá |
|
(6.9.2019 22:10:52)
tak to ti nepovím, já si nechala zastavit laktaci, a to mi ještě ani nezačala:D
|
|
| Odvolání | 
|
(6.9.2019 22:24:25)
Byla bych úplně v klidu. Jednak nevymyslíte co nakonec doopravdy bude, jednak prostě miminko čekáte, tak to nějak dopadne.
/s laktací bych si hlavu nedělala, po CS jsem kojila dvojčata naprosto v pohodě/
|
|
| Puma |
|
(7.9.2019 8:42:32)
Už jsi kojila dvě děti, tvoje tělo to zná, je to snazší. Všem řekni, jak důležité je pro tebe kojit.
První dva měsíce jsem kojila výlučně jedním prsem (druhé jsem odsávala). Taky jsem měla obavy, jestli to takhle jde zvládnout, dalo. Od třetího měsíce jsem kojila ještě další dva roky z obou. Připrav se, ale strach nech stranou - všechno akorát pokazí.
|
|
|
|
|
| zen | 
|
(6.9.2019 18:25:06)
Zvladli jste toho dost, tak to date i ted. Preju pohodu a at vse dobre dopadne.
|
|
| Simeona+3 | 
|
(6.9.2019 18:26:53)
Luthienko, držím palce, ať to jde co nejlíp. Když jsem byla těhotná s prvním, začalo mě bolet v pravém podžebří a ve 34tt jsem skončila na akutní operaci břicha (slepák). Doktoři byli připraveni mimino vyndat, kdyby to bylo nutné, ale nakonec jsem rodila v termínu a přirozeně, bez jakýchkoliv zásahů. Věř svému tělu, zvládne toho opravdu hodně a věř, že to bude ok.
|
|
| luthienka |
|
(7.9.2019 22:48:33)
Teď by mi zaváděli jen stent; posledně mi to dělali v anestezii... použila jsme blbě termín " operace" - je to spíš asi zákrok...
Ultrazvukem mi to po šestinedělí plánují rozbít, v těhotenství je to nereálný. Pokud to tedy do té doby vydržím. Teď mám ATB - v moči byla e.colli.
V pondělí mám dohodnutou laktační poradkyni - lékařku z neonatologie. Tak snad mi pomůže se připravit na potíže (několikadení odlouční od kojence a co při předčasném porodu)
|
| Dari79 |
|
(8.9.2019 16:02:52)
Luthienko, jako matka nedonošeněte bych se v psychologické pžípravě na předčasný porod hlavně rozmyslela, jestli v případě takového porodu chci být co nejvíc v nemocnici s miminem nebo jestli mi bude stačit za ním dojíždět (já třeba jako prvomatka, bez zásadnějších povinností, bych tam byla chtěla být furt, ovšem byly ženy, mající doma třeba jiné malé děti, o které by se neměl kdo starat, kdyby byly 3 měsíce v nemocnici, které si spokojeně dojížděly třeba každý druhý nebo třetí den).
Pak bych se podívala, kde v okolí mám jakou porodnici pro nedonošeňata a jaký tam právě mají režim pro matky, a podle toho měla připraveno, kam bych tedy radši v případě nouze jela rodit...
Všechno ostatní jde zvládnout, výbavu nakoupíš i po netu ...
Opravdu si myslíš, že kdyby se tvůj stav zhoršil, že by tě "nutili" porodit? Zeptala bych se jasně gynekologa i toho tvého praktika, co by se dělo... Mě se tomu nechce věřit...
|
| luthienka |
|
(8.9.2019 22:25:54)
Super rady - díky.
Porod se může díky kolicenebo po případném zaváděním stentu rozjet sám a nebo může dojít k rozsáhnému zánětu ledviny. Samozřejmě všichni chceme vydržet mít mimčo v břiše co nejdéle.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)