| Koníček mořský | 
 |
(22.8.2019 21:00:14)
Věk je jen číslo. Ale pokaždé jiné a tak je třeba k tomu přistupovat. Na životě je hezké, že se mění. Nebavil by mne, kdyby byl pořád stejný a člověk se nevyvíjel a neměnil. Jak psychicky, tak i fyzicky. Základem je poslouchat své tělo, být na něj hodná a rozmazlovat se. Po všech stránkách. Dříve člověk (žena) rozmazlovala své děti a ve vyším věku přichází čas pro sebe. Smrt je ještě daleko, ale taky už blízko. Je třeba zbývající čas maximálně využít. Užívat si, být marnotratná a zhýralá. Odpočívat i být aktivní. Jak to zrovna jde. Nelámat nic přes koleno. Nepodlehnout kultu mládí. Nebábovatět. Akceptovat to svoje číslo a vytěžit z něj maximum. Smířit se se stárnutím a najít si i ve vyšším věku něco hezkého. Mít plány a těšit se na něco neustále. Nerezignovat. Ani na chlapy. Je pořád spoustu věcí k objevování a užívání. Zejména v této blahobytné době.
|
| Monty | 
|
(22.8.2019 21:07:53)
Ehm, a kult mládí, to má být jako co?
|
| Koníček mořský |
|
(22.8.2019 21:14:22)
Nechovat se a nesnažit se vypadat v padesáti jako dvacítka. Stačí jako čtyřicítka.
|
| Monty |
|
(22.8.2019 21:18:37)
Koníčku,
stejně jako se nechovají stejně všechny dvacítky, není důvod, proč by se tak měly chovat všechny čtyřicítky. Nechápu, proč by se každý nemohl chovat tak, jak mu to vyhovuje a jak je to pro něj přirozené.
|
| Grainne | 
|
(22.8.2019 21:26:30)
Monty, zřejmě je myšleno nechovat se jako blonďatá, plodná, sexy dvacítka
Tedy doufám, mít nějaký odpich do života, snad myšleno není.
Na bačkory, houpací křeslo a kočku v klíně se ještě necítím. Leda na vedlejšák po náročném dni.
|
| Koníček mořský |
|
(22.8.2019 21:31:55)
Náhodou sedět v houpacím křesle s kočkou na klíně je fajn. Nebo s psem. Ten to rád. Bačkory si neberu. Zato pravý skotský pléd ano. A pak vstanu , udělám ze sebe o deset let mladší a jdu někam trajdat. Třeba za chlapama.
|
| Grainne |
|
(22.8.2019 21:35:13)
No vždyť, na vedlejšák jo.
|
|
|
| Monty |
|
(22.8.2019 21:40:30)
Grainne,
a ony se snad blonďaté plodné dvacítky chovají všechny stejně? 
|
| Grainne |
|
(22.8.2019 22:05:53)
Monty, tak ono to ani nebude tak o chování, jako o budoucích perspektivách, které to chování ovlivňují.
|
| Grainne |
|
(22.8.2019 22:24:51)
Studium, rodina, děti...
Zvláště v souvislosti s rodinou mi neměnnost chování přijde celkem vtipná, jako mamina tří dětiček, zavěšených na sukni, jsem se jistojistě chovala jinak, než nezatížená takovým závazkem, jinak před nimi a jinak po nich, kdy už nenesu zodpovědnost za jejich život.
Fakt tím nemám na mysli "nemůžu si dovolit minisukni (nebo dredy)" a blbým vtípkům jsem se nehihňala nikdy.
V dvaceti je člověk v očekávání, v padesáti má ve většině oblastí jasno.
|
| Odvolání | 
|
(22.8.2019 22:29:54)
Grainne, přesně tak.
20-30 let patřilo čistě mé zábavě, chtěla jsem se bavit, práce byla spíš nutnost abych zaplatila nájem a měla na večírky.
30-40 byl čas dětí, které jsem piplala, měla jsem dvojčata a pak třetí, žádné babičky, vše o kompromisech aby to vyhovovalo dětem (ať dovolená, ať program všedního dne).
Po 45 jsem se hodně zklidnila, hodně mne baví práce, děti jedou pěkně setrvačností, s mužem trávíme hodně času sami.
Mám ale hodně samostatné děti a plně funkčního muže, jinak by to ještě tak 5 let nebylo úplně ok.
Vlastně mě teď ten život baví nejvíc co mě kdy bavil.
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(22.8.2019 22:30:16)
jako mamina tří dětiček, zavěšených na sukni, jsem se jistojistě chovala jinak
No to jo. Ale ani v tom njvětším tumlu mi na sukni nevisely dětičky ustavičně, takže jsem se placama mohla chovat docela normálně - a po několika letech jsem se k tomu vrátila natrvalo. Chodit doživotně s dudlíkama po kapsách a s plínama v kabelce by bylo divné.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 22:31:29)
No to jo. Ale ani v tom njvětším tumlu mi na sukni nevisely dětičky ustavičně, takže jsem se placama mohla chovat docela normálně - a po několika letech jsem se k tomu vrátila natrvalo. Chodit doživotně s dudlíkama po kapsách a s plínama v kabelce by bylo divné.
Tak já spíš myslím, že to bylo myšlené tak, že teď když v práci někdo řekne, že jdeme na pivo, tak prostě jdeme a neřeším, co s děckama. Což v době, kdy jim bylo 5 a rok fakt nešlo.
|
| Monty |
|
(22.8.2019 22:35:48)
Borgis,
ale logistika kolem dětí snad nemění osobnost, jen komplikuje spontánní realizaci určitých plánů. Než půjdu na pivo, musím zařídit hlídání. Když ho neseženu, tak nejdu, ale neznamená to, že se mi kvůli tomu přestane chtít.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 22:39:26)
Monty, ale to je přece úplně jedno jestli jdete nebo se vám jen chce.
Většina lidí s malými dětmi se chová prostě jinak - myslím. Já jsem třeba cíleně přestala závodit na motorce, neskočila bych bungee, obecně jsem na sebe byla opatrnější.
Taky s malými dvojčaty byl boj o přežití se vůbec vyspat, natož aby se člověku někam chtělo teda.
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 22:42:59)
Borgis - ano, mám to taky tak. Já se bála i řídit auto, natož bungee nebo leteckou akrobacii (jako pasažér ne jako pilot, ještě toho trochu).
Na straně druhé, s dospělostí dětí a možná i psychovývoj přinesl třeba možnost sprostě si zanadávat. Vnímám to jako osvobozující. A přesně, nic mne nehoní domů, že děti mají hlad, nebo postrádají maminku. To je taky osvobozující. Jen to chátrající tělo už nedá noc v klubu a ráno nástup do práce a znovu klub, někdy pár hodin spánku. A takhle jsme to dovedli táhnout velký kus léta :-D
|
|
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 22:52:52)
To nejsou jen děti, ale celkově rodinné nastavení.
Budeš-li žít s mužem, který maká fyzicky nebo jezdí na kamionu, tak asi přijde z práce domů a bude rád, že je doma a ještě by třeba rád byl s tebou a něco povečeřel. Takže - máš-li možnost, připravíš doma večeři a nikam nepůjdeš.
V týdnu člověk nemůže, protože je sám s dětmi, přes víkend taky ne, protože konečně doma manžel... třeba..
Máme kamaráda, co takhle cestuje celý život, pořád někde v hotelu, stravování v restauracích. Tak asi další návštěva hospody není úplně na programu dne a za domácí stravu by se rozdal.
To je jen příklad. Prostě různé dny, různé situace, různá nastavení.
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(22.8.2019 22:36:31)
teď když v práci někdo řekne, že jdeme na pivo, tak prostě jdeme a neřeším, co s děckama.
Takže ve dvaceti je to stejné jako v padesáti. Mezitím to bylo jinak, ale to už je pryč.
Já spíš chtěla příklad toho, co ve dvaceti šlo a v padesáti nejde.
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 22:40:30)
Vypít na tom pivu děsně piv a jít ráno do práce čilej jako čečetka například
Mně 50 ještě není, nicméně taková kocovinka, když už se zadaří a to velmi výjimečně a ve srovnání s krásným mládím po minimálním množství alkoholu je NAPROSTO PŘÍŠERNÁ.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 22:42:56)
Terezo, tak to taky. Když se tohle zadaří, tak do práce raději nejdu vůbec, to si raději vezmu sick day
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(22.8.2019 22:46:06)
Martino, celkem zbytečná pře. Nikdo se ani v určitém úseku svého života 24/7 nechová stejně. Vůči dětem máš povinnosti a neseš za ně zodpovědnost i ve chvíli, kdy ti za tu sukni zrovna nevidí fyzicky, takže se zítra nesebereš a neodfrčíš na Nový Zéland.
V dvaceti bezstarostně propaříš noc, bez ohledu na následky, ve čtyřiceti (nebo padesáti) už to nebude roztomilá historka o....ale o hrubém nezvládnutí společenské situace.
No ale asi existují jedinci, procházející celým životem kontinuálně a ukázněně, připouštím. Já k nim nepatřím, tak už si tu mladistvou neukázněnost nemůžu dovolit. Ani nechci, to byl jiný kus života.
|
| Monty |
|
(22.8.2019 22:49:42)
Tak je možné, že existují nějaké bubliny, kde se ve 40 a dál nechlastá. Já se v nich nepohybuji, takže tezi o společensky nezvládnutých situacích nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit. V mém okolí dělají chlastací akce i penzisti.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 22:51:59)
Monty, ale jistě, my taky děláme chlastací akce.
Ale už nejsou jaksi s takovými scénami jako že sedíme na zahrádce a kamarád zvrací pod stůl apod. Ne že by nebyla prdel, to kolikrát je. Ale jaksi jisté věci už umíme no.
|
| Kudla2 | 
|
(22.8.2019 22:55:31)
Tak nějak.
Jak se zpívá v té písničce "ešče včil sa stydím, co jsem všecko tropil", tak to už je spíš výjimka.
Řekla bych, že i když rozhodně nejsme abstinenti, tak bych na rozdíl od těch 20 už neřekla, že "chlastáme".
|
| 77kraska |
|
(24.8.2019 9:03:38)
Kudlo, podle mne k jistemu veku patri i jisty slovnik
ale ja jsem nerekla "chlastame" snad ani ve 20-ti....to jsem rekla "paříme"
|
|
|
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 22:54:37)
Ale nejsme samí abstinenti v těch našich bublinách. Některé ale omezují třeba léky, které berou, nicméně i tak je legrace. Ale chlastací už bych to nenazvala ....
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(22.8.2019 22:51:56)
už si tu mladistvou neukázněnost nemůžu dovolit
Já vím, to už jsme tu diskutovali dřív, co to znamená "užívat si než má člověk děti". Vždycky z toho vyšlo, že se to těžko definuje, a že zrovna mě nic z toho nezajímalo.
Takže chovat se v 50 jako ve 20 nemusí být tak nepřijatelné, pokud se člověk i ve 20 choval normálně. 
|
| Kudla2 |
|
(22.8.2019 22:59:25)
"Takže chovat se v 50 jako ve 20 nemusí být tak nepřijatelné, pokud se člověk i ve 20 choval normálně."
Přesně tak.
S tím, že jak říká Borgis, člověk v těch 40 nebo 50 nemůže bejt ÚPLNĚ STEJNEJ jako v těch 20, protože má odžito jednou tolik a někam se od té doby vyvinul, ale to jeho základní nastavení stejný je, takže jestliže se v těch 20 nadšeně bavil třeba o motorech, tak se o nich ve 40 bude bavit taky, ale s mnohem většíma znalostma a přehledem.
|
|
| Grainne |
|
(22.8.2019 22:59:47)
Martino, to zas můžem polemizovat, co je kdy normální
Zrovna si pohrávám s myšlenkou, že bych si trošičku zazávodila...manžel omdlívá hrůzou, ovšem on závodit chce
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(22.8.2019 22:16:22)
Grainne,
o budoucích perspektivách? Co si pod tím mám představit?
|
|
|
|
|
| Koníček mořský |
|
(22.8.2019 21:28:25)
No, někdy je právě trochu problém s tou přirozeností. Někdy je ta přirozenost trochu nepřirozená. A mně se na to blbě kouká. Musím se pak koukat jinam. Ale ať si každý stárne jak chce. Mně to zatím jde. Dobře. A přirozeně.
|
| Monty |
|
(22.8.2019 21:43:26)
Koníčku,
i tu nepřirozenost bude každý vnímat jinak. Mně třeba přijde nepřirozené měnit sám sebe jen kvůli věku ve smyslu "to se pro mě už nehodí", když to zároveň chci, a ohlížet se na to, co si kdo pomyslí nebo nepomyslí. 
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(22.8.2019 22:05:24)
Nechovat se a nesnažit se vypadat v padesáti jako dvacítka. Stačí jako čtyřicítka.
Přemýšlím, jaký rozdíl nastal v mém chování mezi dvacítkou a čtyřicítkou - a nic mě nenapadá. 
Dalo by se to nějak konkretizovat na příkladu? 
|
| Kudla2 |
|
(22.8.2019 22:29:19)
Také mě nenapadá, jaké chování by bylo nepatřičné u čtyřicítky, ale patřičné u dvacítky.
Jistě že člověk by se ve 40 neměl chovat jako krá.va, ale to by přece neměl ani ve dvaceti, a i v těch dvaceti to nepůsobí dobře.
|
| Monty |
|
(22.8.2019 22:31:22)
Kudlo,
taky marně přemýšlím, co to má být za chování, který je ve dvaceti OK a ve čtyřiceti nepřípustný. Zatím mě fakt nic nenapadá.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 22:33:46)
Monty, tak napadají mne různé alkoholové i sexuální výstřelky, například.
Prostě takový ty věci, nad kterýma se shovívavě usměješ u dvacetiletýho, u čtyřicetiletýho si řekneš, že je prostě blbej a už by mohl vyrůst.
|
| Monty |
|
(22.8.2019 22:37:55)
Borgis,
tak sexuální výstřelky jsou většinou vázané na single stav, a ten končí každému v jiném věku.
Alkoholové excesy se v mém okolí vyskytují napříč věkovým spektrem, leda že s nárůstem věku trochu ubývá času, kdy je možné je realizovat.
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(22.8.2019 22:38:14)
napadají mne různé alkoholové i sexuální výstřelky
Já myslela, že se bavíme o běžném, každodenním chování.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 22:42:19)
Martino, tak já jsem mezi 20-30 vcelku řádila.
Alkohol tekl proudem, byla jsem na střední když přišla revoluce. Ta euforie byla velká, dělo se kde co.
Ale ano, i v "normálním" životě - nešlo si říct seru na práci (starání se o děti), protože se nějak SAMA probiju. Nešlo říct jo, zejtra jedu na Slovensko se spacákem a cigaretama v kapse.
Ta zodpovědnost nějak přišla, teď už jsem vlastně zase zodpovědná jen za sebe. Teda skoro;-)
|
| Martina, 3 synové |
|
(22.8.2019 22:45:26)
tak já jsem mezi 20-30 vcelku řádila.
Já měla mezi 20 a 30 tři děti. Řádit jsem začala až někdy v 35.
|
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 22:46:23)
Ano.
A už jsem zase převážně zodpovědná sama vůči sobě, ale už je to trochu trapný a ty následky :-D jsou bolestivější než za třeskutého mládí.
Já říkám pořád, že máme chodit do důchodu ve 20, být v něm do 40 a pak teprve začít pracovat až do smrti smrťoucí.
Nějaký slušný důchod to tedy potřebuje, na zábavu, cestování atd.. a po 40 nebo 50 už nás omezuje v cestování kde co, třeba zdravotní stav, nebo prosté nechtění, tak z toho máme prd.
Takže ještě nějakou výchovnu pro děti, co mezitím porodíme :-D
Spousta z nás odkládá věci na důchod nebo až vyrostou děti a neuvědomuje si, že nás pak omezí jiné věci od příjmů po zdravotní stav.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 22:48:25)
Já říkám pořád, že máme chodit do důchodu ve 20, být v něm do 40 a pak teprve začít pracovat až do smrti smrťoucí.
Já bych se asi upila a uřádila. Jako fakt. Měla jsem období cca 5 let, kdy dodnes nechápu, že jsem to přežila ve zdraví, a bez fyzických i psychických následků.
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 22:52:07)
Jo já taky, ale bylo mi lehce po 20. Za sebe mám vybráno :-D, děkuji, stačilo.
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(22.8.2019 22:46:09)
Martino,
tak pro někoho (nemyslím z přítomných) to možná JE každodenní realita, ale to by pak bylo dost smutný v těch 20 i v těch 40.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(22.8.2019 22:44:08)
Tak fakt je, že člověk, kterej neumí zacházet s alkoholem ve 20, ještě budiž, když to ale neumí ve 40, je to smutný a smrdí to alkoholismem.
Když se dvacetiletej/á chlubí, jak se někde zřezal na kaši, člověk si řekne: no jo, jasně, taky jsem takhle řádil/a.
Když se tím chlubí čtyřicetiletej fotřík nebo stejně stará žena, tak už na něho nebudou koukat jako na frajera, ale spíš jako na trapnýho ožralu (pokud to není zcela výjimečná věc, jako že se otec opije na svatbě dcery nebo na vlastních kulatinách)
|
| Martina, 3 synové |
|
(22.8.2019 22:47:39)
člověk, kterej neumí zacházet s alkoholem ve 20, ještě budiž
Byla jsem abstinent ve 20, ve 30, ve 40, jsem jím dosud a asi to tak zůstane. Ale neznamená to, že jsem trapná, když se v 50 chovám jako ve 20, že ne?
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 22:50:42)
já se třeba určitě nechovám jako ve 20. Ani střízlivá.
Mám odžito, x situací, x scén, jsem mnohem sebevědomější, nepochybuju o svém těle, jsem mnohem tolerantnější k chování jiných.
Když slyším "děti" ve dvaceti, co řeší, usmívám se pod fousy, je to krásný, ale zpátky bych to nechtěla. Jsem prostě jinde a jiná.
|
| Kudla2 |
|
(22.8.2019 23:00:50)
Borgis 
|
|
| Kaipa |
|
(23.8.2019 10:57:25)
Borgis, každý se za 30 let změní, to je normální. Ve dvaceti jsem neměla problém se s kamarádkou sbalit, vzít spacáky a odjet na čundr. Kde budeme spát, jsme netušily často ještě v pozdním odpoledni, ale vždy jsme se s někým seznámily a nocleh sehnaly. Ve vší počestnosti. Dodnes se občas divím, že nás někdo nezabil a nezakopal na zahradě. Teď by mě podobná akce ani nenapadla.
Kdo tady píše, že žije úplně stejně jako ve dvaceti, to jste opravdu ani trochu nezlenivěly?
|
| Monty |
|
(23.8.2019 11:06:12)
Kaipo,
já byla líná vždycky.
A to, co mě bavilo před lety mě baví pořád, jen to zkrátka nejsou a nikdy ani nebyly věci typu někde běhat, někam se drápat apod.
|
| Kaipa |
|
(23.8.2019 11:15:25)
Monty, pořád to házíš do roviny namáhavé fyzické aktivity. Ale o tom to přece není. Mohla bych místo stopu (ani ten není extra namáhavý, ujela jsem tak tisíce kilometrů, naposledy v 6. měsíci těhotenství s 1. dítětem) dojet někam autem, tam pro pocit adrenalinu shánět nocleh po hospodách, ale už mě to ani nenapadne. Prostě i duševně jsem někde jinde.
|
| Monty |
|
(23.8.2019 11:21:30)
Kaipo,
tak já nejezdím stopem proto, že by mi už dneska nikdo nezastavil a že nemám tolik volnýho času, abych se mohla bezcílně flákat po Evropě jako ve dvaceti. Ne proto, že by mě to nebavilo nebo bych na to neměla energii.
|
| Kaipa |
|
(23.8.2019 11:40:29)
...nikdo by mi nezastavil...
A pak že je všechno jako ve dvaceti.
|
| Monty |
|
(23.8.2019 11:52:54)
Kaipo,
tak ale o tom, že se mění exteriér řeč nebyla, to se snad rozumí samo sebou. I když teda na Rodinu chodí samé dámy, co vypadají minimálně o 10 let mladší.
|
| Grainne |
|
(23.8.2019 12:12:57)
Monty, řeč byla o tom, že tomu měnícímu se exteriéru přizpůsobuješ své chování, v tvém případě nepůjdeš stopovat.
Já si po přestálých psychických karambolech připadám jako znovuzrozená, klidně bych asi zvládla to, co ve dvaceti, ale ty možnosti zábavy vidím mnohem širší a zajímavější.
Jestli něco hodně limituje, jsou to v jedné etapě života děti a vždycky finance.
Tedy ještě poznámka: změna chování v souvislosti s okolnostmi není změna charakteru, ani vlastností.
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(23.8.2019 19:21:34)
Prostě i duševně jsem někde jinde.......
Kaipo, tak to jsem byla duševně jinde už v těch 20, já jsem byla vždycky pohodlná a potřebovala jsem hodně spát. Po pařbě jsem druhý den vždycky spala nejmín do 16 hod a následovala další pařba (víkend, ve všední den nikdy,pokud jsem neměla druhej den volno), po noční to samý.
Zlom nastal až s dětma, kdy jsem se nemohla vyspat jak potřebuju a na cokoliv "zbytečnýho" pro zábavu jsem byla strašně utahaná. Takže ted, kdy už zase můžu prospat celej den, když potřebuju, jako za mlada, mám novej příval energie a nabírám si zpátky věci z mládí, který jsem ve 30 vzdala. S malým dítětem mě nenapadlo jít na ples, když jsem věděla, že mě v 7 ráno vzbudí a nevyspím se. Ted už dáme zase celou plesovou sezonu.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(23.8.2019 11:08:06)
Kaipo, ono nejde tolik o zlenivění, jako o to, že člověk domýšlí důsledky. Někdy na základě vlstních zkušeností, ale také už si nemusí možnost průšvihů nutně ověřovat na vlastním rozbitém nose, stačí mu zkušenosti jiných.
Fakt si nebudu ověřovat, že v kraťasech se nemá lízt do sedla, nebo opakovat vlastní zmušenost, že spaní ve spacáku na zemi není pohodlné.
|
|
| . . |
|
(23.8.2019 17:43:49)
Kaipo, nežiju jako ve 20, ale zlenivěním to není. Líná jsem byla vždycky, s věkem jsem nabyla zkušeností, jak se k nějaké činnosti přimět. Vím jak na sebe
|
|
|
|
| Grainne |
|
(22.8.2019 22:55:29)
Ne, to je ten kontinuální, ukázněný život. Chovat se já jako ve dvaceti, budu si sama před sebou připadat, jako idiot.
Nutně to ovšem neznamená, že mi není jedno, co si kdo o mně myslí okolo a že nejde vystartovat po něčem úplně novém...se změnou okolností, mám odchováno, můžu změnit své chování a začít si blbnout zas v něčem jiném.
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 23:01:17)
Tak. Já jsem vcelku vedla takový nějaký ukázněný život.
Jen to tělo víc vydrželo :-D. Z práce, sbalit, večer na cestu tisíce km daleko, ráno příjezd (vše autem), pracovní jednání, večer zase flám atd.
Někdy to člověk dal i skoro celý týden. Vůbec si nevybavuji, zda jsem spala nebo padala do bezvědomí třeba na pár hodin.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:07:49)
A to já jsem taky vedla ukázněný život, i když s odstupem času si myslím, že to bylo spíš o štěstí.
Dneska už bych nestopovala, nenocovala u cizích lidí, nebudím se vedle cizích mužů, nemám to "na háku".
Jistý věci prostě patří k mládí. Bezstarostnost, kdy je ti jedno, jestli přijdeš o práci (příklad), však ono nějak bylo a nějak bude
|
| Grainne |
|
(22.8.2019 23:11:05)
Borgia, tak nějak. Nelituju toho, ale je to minulost a mám potřebu poznat i další věci.
|
|
|
| Monty |
|
(22.8.2019 23:10:57)
No, já nikdy nevedla ukázněný život, ale taky jsem nikdy neměla chuť provozovat nějaké sportovní výkony nebo kdekoli jakkoli "kmitat", takže tu změnu fakt nevidím, kromě toho, že mám prostě míň volnýho času než ve dvaceti, protože ho víc sežere práce.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:13:44)
takže tu změnu fakt nevidím, kromě toho, že mám prostě míň volnýho času než ve dvaceti, protože ho víc sežere práce.
No a to já mám třeba naopak. Pro mne naprosto nejdůležitější - abych za méně práce dostala mnohem více peněz. Teď už si prostě vybírám a ČAS je nejdůležitější mojí komoditou.
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 23:16:33)
Borgis - jo to mám velmi obdobně
|
|
| Monty |
|
(22.8.2019 23:18:24)
Borgis,
jistě, také bych si raději vybrala stejné peníze za poloviční čas strávený prací, ale ono to bohužel v každé profesi nejde. V mém okolí se snad takové ani nevyskytují. Leda u podnikatelů, co mohou část úkonů na někoho předelegovat, protože to hlavní je již vybudováno a na trhu etablováno.
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 23:19:53)
no je to naprd.
Zase přichází na pořad ten nápad, že teď máme být v důchodu a do práce až potom.
|
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:24:36)
Monty, to je samozřejmě pravda. Nebo prostě musíte být tak dobrá, nejlepší abyste si mohla diktovat podmínky vy. Já to tak naštěstí mám.
|
| Monty |
|
(22.8.2019 23:32:22)
Borgis,
v oboru, v kterém obecně nejsou prachy nepomůže ani být nejlepší, nehledě na to, že být nejlepší je iluze. A navíc to takhle úplně nefunguje ani v oborech, kde ty prachy jsou.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:34:45)
v oboru, v kterém obecně nejsou prachy nepomůže ani být nejlepší, nehledě na to, že být nejlepší je iluze.
Radím radikálně změnit obor. Také jsem měnila, když jsem se vracela po dětech na trh práce. Jde všechno, dneska jde opravdu všechno, pokud člověka nelimituje zdraví.
|
| Monty |
|
(22.8.2019 23:46:41)
Borgis,
viz níže. Nikde to není nijak výrazně lepší. Manžel dělá v oboru, o kterém se neustále hovoří jako o jednom z nejlukrativnějších a jak je v něm zoufalý nedostatek lidí. Jo, nabídky chodí, včetně zahraničích, ale v rámci ČR při změně práce trvalo půl roku, než se našel někdo, kdo byl ochotný zaplatit mu, co si řekl.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:50:59)
Monty ale to je to co píšu. Nesmíte být průměr, pokud chcete extrém.
Když mi přijde holka, že mi bude dělat asistentku, neumí žbleptnout jinak než česky (česky s chybama), má strach řídit, do práce by chtěla chodit od 9 do 16, a chce 50, každej druhej den přijde pozdě, myslíte že jí to dám?
|
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:56:53)
Mimochodem teda, pokud někoho sháním na konkrétní pozici - tak je to čistě o tom, že vím, koho chci a pak ho přetahuju (prostě jednoduše přeplácím).
Vybírat si mezi nabídkama lidí co chodí, tak to jen na nižší pozice.
|
| Monty |
|
(23.8.2019 7:12:51)
Borgis,
na každou pozici je nějaký strop a ty české stropy jsou prostě hrozně nízko. To vůbec není o marným odepisování na nějaké inzeráty, píšu o tom, že volají přímo headhunteři a firmy se "přetahují", ovšem přesně do chvíle, než zjistí požadavek na plat.
|
| Odvolání |
|
(23.8.2019 7:44:52)
Monty, ale to je snad jasné, prostě nesmí mít nepřiměřené nároky, nebo musí jít ven.
Nic mezi tím není.
Na stranu druhou, rozdíl by pocítil jen pokud by dostával zahraniční plat a žil tady, pokud by se kompletně přestěhoval, ta úroveň se nijak nezvedne, protože ty náklady mimo ČR jsou obrovské.
|
| Monty |
|
(23.8.2019 7:55:03)
Borgis,
v cizině to vychází při placení všech závazků zde tak nějak nastejno, to už jsem psala. Jediné výrazně plusové jsou pozice ve strukturách EU. Nicméně k tomuto tématu jsem odbočovat nechtěla, to byla jen poznámka k tomu měnění oborů a méně práce za více peněz.
|
| Kudla2 |
|
(23.8.2019 9:26:49)
"v cizině to vychází při placení všech závazků zde tak nějak nastejno, to už jsem psala."
Což je dost logická odpověď na to, proč němečtí zaměstnanci firmy jsou placeni lépe než čeští.
|
| Monty |
|
(23.8.2019 9:31:56)
Kudlo,
němečtí zaměstnanci jaksi nemusí platit ty náklady za nemovitosti mimo Německo. Takže ti to trochu nesedí. Kdybychom se tam mohli přestěhovat a pracovat tam oba, samozřejmě by to výhodnější bylo.
|
| Odvolání |
|
(23.8.2019 9:32:41)
Monty, vždyť vy taky nemusíte. Můžete ty nemovitosti třeba prodat, pronajmout, apod.
|
| Monty |
|
(23.8.2019 9:35:05)
Borgis,
to asi těžko, když v tom zahraničí nemůžeme pracovat oba. Kdybych měla práci, která je kamkoli do ciziny přenosná, dá se o tom uvažovat, ale holt nemám.
|
| Kudla2 |
|
(23.8.2019 9:39:12)
Monty,
vždyť Ty můžeš přece pracovat z jakýhokoli místa na světě (jestli si dobře pamatuju, tak pracuješ přes net?)
|
| Monty |
|
(23.8.2019 9:52:41)
Kudlo,
kdybych mohla, tak bych nepsala, že nemůžu.
Resp. jinak, můžu za předpokladu, že se významné části práce vzdám a nechám si jen tu, která kdekoli na světě dělat jde. Jenže ten výpadek zas nepokryje navýšení manželova zahraničního platu. To by musel dostat místo europoslance.
|
| Odvolání |
|
(23.8.2019 10:02:08)
Monty njn. Tak pak musíte změnit obor.
Já se takto stěhovala několikrát, vždycky za "lepším". No a vidíte, na stará kolena jsem se pěkně vrátila domů, protože po zvážení všech pro a proti, je život v ČR zdaleka nejpřívětivější.
|
| jak | 
|
(23.8.2019 10:27:37)
Borgis, mohla bys to rozvest, prosim, proc je CR nejprivetivejsi?Dekuju.
|
| Odvolání |
|
(23.8.2019 11:30:53)
jak, to by bylo na hodně dlouho a spíš debatu, nedá se jen tak zevšeobecnit. Takže jen to nejdůležitější.
My třeba jsme zpět kvůli vzdělání dětí, kvůli tomu že předpokládáme na stáří potřebu lékařů a chceme mít kvalitní ošetření a pak také protože poměr cen a výdělku je tu prostě přívětivější.
Samozřejmě hraje roli to, že máme oba starší rodiče a už je třeba se o ně trochu starat.
|
| jak |
|
(23.8.2019 14:26:56)
Borgis dik.
|
|
|
|
|
|
|
| Odvolání |
|
(23.8.2019 9:49:34)
Monty, vždyť vy jste v nové práci nedlouho, jak jsem pochopila, předtím jste pracovala z domu. Předtím to také nešlo?
|
| Monty |
|
(23.8.2019 9:55:07)
Borgis,
ne, už jsem to tu psala asi 10 x, převážně z domu jsem pracovala tři roky, když jsem měla malé dítě, ale i tak jsem prostě musela občas někam fyzicky odejít, práci JEN Z DOMU ve smyslu můžu sedět 7 dní v týdnu doma a nemusím vystrčit nos jsem neměla nikdy.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 23:18:59)
To mám naopak. Pořád jsem velmi pracovitá, asi až workholická, mne to těší, přináší to zisk, ale na výkonu ubírám, zabývám se záživnějšími věcmi v oboru, leccos jsem svěřila různým externistům, to mi taky přijde, jakože se "začínám šetřit". Možná ne, možná mi konečně došlo, že nejen prací živ je člověk :-D
|
|
|
|
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 22:58:24)
Možná byl trapas ve 20 se chovat jako v 50?
Trochu jsem to měla podobně. Maminka dneska říká, že ani neví, že jsme měli nějakou pubertu :-D
No, já ji měla, ale v pozdějším věku, ale to už jsem byla rozvedená a bydlela jsem kus od maminky :-D. Do početí dětí jsem se stihla vyblbnout. A nejde o žádnou promiskuitu nebo zvracení pod stůl, ale bylo to období, který bylo jako jeden dlouholetý flám :-D. Práce, cestování, z cesty do klubu, z klubu domů do sprchy a převléknout a do práce. Jak psala Borgis.. dneska nechápu, jak jsem to přežila. Vypitý alkohol se vytancoval :-D
|
| Martina, 3 synové |
|
(22.8.2019 23:02:47)
Práce, cestování, z cesty do klubu, z klubu domů do sprchy a převléknout a do práce.
To ale dělám pořád. To není nic specificky vázaného na věk. Znovu podotknu, že u toho nechlastám, což asi má velký vliv na to, že to ještě můžu vydržet.
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 23:03:43)
ne ne.. nepiš mi, že nespíš... Nebo budu závidět 
|
| Martina, 3 synové |
|
(22.8.2019 23:09:24)
ne ne.. nepiš mi, že nespíš...
Hele, dělám 30 let nepřetržitý provoz. Když nemám nic lepšího na práci, spím. Když se chci bavit / musím pracovat / něco zařídit, nespím.
Ale pro mě ponocování není nic vzrušujícího.
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 23:15:49)
Já byla zvyklá pracovat skoro celou noc. Jsem noční tvor. Nenávidím vstávání, to je lepší nejít spát.
Ale jak stárnu, už to prostě nedávám a půl dopoledne prozívám. Ještě mám nízký tlak a nepiju kafe, takže jsem taková mátoha a odpoledne už mívám krizovku, že mne pálí oči a tak.
Usínám blbě, často se mi nechce. O tom jsem tu zakládala téma nedávno. Ale tělo mi to nějak druhý den vyčítá.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(22.8.2019 23:08:28)
Tak mně kluby a diskotéky nic neříkaly ani ve 20 (to nepovažuju za žádnou zásluhu, prostě jsem nikdy nechápala, co by na tom mělo být zábavný, navíc by mě na tom asi docela zneklidňovala ta lovecká atmosféra.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:12:22)
Tak mně kluby a diskotéky nic neříkaly ani ve 20
Já byla jak urvaná, otevřely se hranice, dalo se prostě odjet ven, na pár dnů, týdnů, každej zkoušel podnikat, riskovalo se s půjčkama, děly se hrozný věci.
O zdraví to třeba u mě vůbec není, necítím ani pokles výkonu, ani mě nic nebolí apod.
Ale už na mne jinak doléhá že člověk se kterým úzce 5 let spolupracuju v pondělí nepřijde do práce a o týden později se dozvíš že má rakovinu slinivky.
No a samozřejmě, nějak kolem mě čím dál častěji umírají lidi. Ve 20 byl šok když se vysypalo auto s kamarádama a 3 tak zahučeli.
|
|
| NovákováM |
|
(22.8.2019 23:12:40)
No jo. My jsme byly taková partička holek, co si vcelku vystačily samy, mužové byli k tanci a coby placení pití vítaný element, ale většina z nás byla nějak zaláskována jinde, což kluci, co nás pak už znali zase věděli. Tím, že jsme chodívaly pravidelně a věděli, že se chceme bavit a zatancovat si, už to nebylo až tak o lovu. No možná nějaké pokusy a doufání....
A naopak, ty nezadané to vítaly, o tom žádná.
Pak se chodívalo s obchodními partnery do vináren atd. někdy i do klubů, někdy se to protáhlo, ale to také nebývalo o žádném lovu.
Taky mi víc vyhovovaly hospůdky, chodívala jsem hrát karty, kostky, na kytary, to zase byly jiné společenské skupinky.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:15:05)
To mám stejně, diskotéky mě nikdy nebavily - moc hluku a nedalo se tam vykládat.
|
| Kudla2 |
|
(22.8.2019 23:20:11)
"moc hluku a nedalo se tam vykládat."
Přesně.
|
| Federika | 
|
(22.8.2019 23:27:25)
Moc hluku
Já se určitě nechovám jako ve dvaceti, to bych nevydržela.
Na diskotékách, paření, kamarádech a hospůdkách jsem byla závislá. 5-6 dnů v týdnu jsem propařila noc, do školy jsem občas chodila rovnou bez spaní. Denně jsem měla potřebu se s někým seznamovat, bavilo mě to.Žila jsem naprosto nezřízeným životem
Dneska klidně někam jdu, i do toho řevu, ale připadám si jak Popelka. Po půlnoci někde sedím v partě, většinou mnohem mladších lidí a říkám si:" proboha, co tu dělám, já chci domů, do svý postele!!"
V naprostý většině se seberu, rozloučím se a vypadnu. Do rána nerada a řev už vlastně taky nerada. Radši dobrý jídlo.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:29:08)
Federiko, tak. V mojí kabelce byla kapsa s kartáčkem na zuby a čistejma kalhotkama. Povinná výbava ve věku 20-30 let
|
| Federika |
|
(22.8.2019 23:31:10)
Já jsem s sebou ještě nosila malou pěnu do vany Byla jsem pověstná tím, že ten, kdo má doma vanu, má u mně o 50 procent větší šanci
Já vanu neměla. A měla jsem komplex z dětství, kdy jsem se mohla koupat jen jednou týdně, jinak nezbyla voda na ostatní.
Mám ho dodnes. Koupu se ve vaně u dvakrát denně.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:33:29)
Já zubní nit. Úchyl na zuby. Vždycky si vzpomenu na Pretty woman a jahodový zrníčka
Krásný časy, kdy se vzbudíš, po levé ruce nahatej kluk, po pravé nahatá holka, ty si nic nepamatuješ... No říkám, divím se, že jsem to ve zdraví přežila. Zajímavý je, že jakmile jsem se vdala, tak jsem nikdy nebyla nevěrná
|
| Federika |
|
(22.8.2019 23:37:06)
Taky se divím, že jsem to přežila. Doháněla jsem, co jsem za těch 18 let na vesnici zameškala-aspoň takovej jsem měla pocit. Rozhodně jsem dohnala spíš předehnala. A často jsem byla v situacích, že jsem si fakt zahrávala. Svou dceru bych zabila(To bych to ovšem musela vědět, že) Bydlela jsem sama, živila se sama, takže jsem neměla pocit, že se ze svýho chování musím někomu povídat.Užila jsem si to, se vším všudy, ve věku, kdy to ještě není trapný. Jsem vlastně docela ráda, protože po téhle etapě mě už nikdy nic podobnýho nechytalo, žiju víceméně klidně. A jako světice. Skoro.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:39:39)
Federiko, ano. Mám odžito, dneska se mi nemůžu stát, že bych se "zamilovala" nebo že bych řešila, jestli je vedle tráva zelenější.
Taky jsem byla od 20 pryč z domu, takže naši nevěděli.
Jestli půjdou mé děti v mých stopách, zabiju se. A předtím je
|
| Federika |
|
(22.8.2019 23:42:57)
A já myslím, že ani nepůjdou.Jsou nějak jiní než jsme byla já, nemají až takovou touhu po dobrodružství a hlavně-nežili někde v zabrdí, nebudou mít potřebu něco dohánět.
ťukťuk, ve skutečnosti nevím, moje 11 letá dcera je ještě takový miminko, žádný stopy puberty, mazlící, visí na mně, panenky, plyšáčci...Ale obdivně kouká na holky s vyholenou půlkou hlavy, piercingem všude možně, bůhví, co jednou bude
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:46:18)
Mí jsou sebevědomí smradi, schopní poslat kde koho do háje. Velmi asertivní.
Na druhou stranu dobré duše pro které jsou nejvíc naši psi (bude mi někdo věřit, že jsem dětem pořídila DVA psy a NIKDY jsem je nebyla venčit?? dětem je 14-14-10)?
Když čtu, že mají dnešní mladí problémy se sexem a raději to nedělají - tak třeba to klapne a bude klid
|
| Federika |
|
(22.8.2019 23:48:19)
Právě, jsou asertivnější, to já určitě nebyla.
S těma psama to máš dobrý, ještě jsem to nikde neviděla, vždycky to po čase vyšumí a venčí nějakej rodič, aspoň někdy. Proto u nás žádnej pes.
|
| Odvolání |
|
(22.8.2019 23:53:46)
U nás musím říct fakt ne. První byli potkani, pak agamy, kočky dvě, ale ty přišly, adoptovaly nás a víceméně jsou venku, jen mají vyhřívaný "boudy" protože se děsím když je -15 /jim je to jedno, akorát mají hustej kožich/; a NIKDY jsem jim nečistila domečky . terárka, pelechy, nic. Chtějí to, mají, ale musí se starat.
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(29.8.2019 13:28:42)
dneska se mi nemůžu stát, že bych se "zamilovala"
never say never aneb odříkaného chleba největší krajíc...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)