| No one | 
 |
(21.6.2019 12:25:31)
Měly jste nějaká očekávání než se Vám narodily děti? Např. o tom jak bude/nebude babička fungovat. A co vy babičky? Měly jste nějaká očekávání samy na sebe jak budete jako babičky fungovat?
Vyplnily se Vaše očekávání? Nebo naopak jste byly zklamané, že to není/nejde podle Vašich představ – myšlenou z obou stran. Nebo úplně na druhou stránku realia předčila Vaše očekávání?
A nyní, když už jedete v tom rozjetém vlaku, jste spokojené s nastavením, které v rodině v tomhle směru máte? Nebo byste něco rády změnily?
Já ve svém okolí vidím spíše rodiny, ve kterých se babičky aktivně podílejí – myšleno vyzvedávají děti ze škol/školek, některé vodí třeba na kroužky, berou si děti hodně i na víkendy s přespáním, v jedné rodině dokonce babička s dědou hodně nakupují pro vnoučata sportovní vybavení, boty, hradí lyžařský výcvik a podobně. Viděla jsem i na letišti pár babiček, které braly vnoučátka na dovču k moři.
Některé babičky z mého okolí se s vnoučaty učí a dělají s nimi úkoly a přípravu do školy apod.
Ráda bych byla také taková babička, ke které děti (i rodiče) rádi jezdí a která bude moct koupit vnoučátkům boty, aniž by dostala sprda, že to nejsou barefooty. 😊
Je to všechno složité. Já jsem měla očekávání, která přesně korespondovala s nastavením mé původní rodiny a kdyby moje mamka nezemřela, nejspíš by se i vyplnila.
Z manželovy rodiny to jaksi nevyšlo, myšleno nejspíš z obou stran a tak jsou děti o výše zmíněnou péči ochuzeny.
Jak je to u Vás?
(dnes bych raději anonymně, kdyby to náhodou četla ta "naše" babička)
|
| Pole levandulové | 
|
(21.6.2019 12:54:57)
Děti jsme si pořizovali s očekáváním, že se o ně dokážeme sami postarat a prarodiče budou benefit navíc. Přesně to se nám vyplnilo. Nějak si nedovedu představit, očekávat, že si já pořídím děti a babičky budou suplovat mou péči. Ano, bylo to tak kdysi, že se s tím automaticky počítalo, ale to jsem právě nechtěla a děti jsme si pořídili až v situaci, kdy jsme byli soběstační a pevně doufám, že stejně to uvidí i naše děti, až se budou chtít množit. Rozhodně se nechystám být hlídací babička, nedejbože aby se s mou pomocí počítalo jako se samozřejmostí.
|
|
| Manka+Cipísek | 
|
(21.6.2019 12:59:16)
Babičky i dědové z obou stran "fungují" v tom smyslu, že mají svého vnoučka rádi, vzájemně se navštěvujeme, ale nikdy to nebylo tak, že by pravidelně vyzvedávali ze školky, školy, platili kroužky, výlety apod. A já to považuju za správné a chtěla jsem to tak.
Myslím si, že dítěti by svůj život měli přizpůsobit především rodiče dítěte i za cenu snížení svého komfortu. Babičku a dědu z jedné strany jsme měli do synových 10 let ve stejné vsi, takže jsme se pochopitelně vídali častěji, syn u nich občas přespal když jsme si chtěli vyrazit s manželem a svého času 1x týdně jsem jim ho dávala hlídat, a jezdila na jazykové kurzy a manžel po práci si ho vyzvedával. Co se týče pravidelné péče, ve smyslu zapojení do chodu domácnosti, tak tu jsem striktně odmítala. Je to dáno mou povahou, babička se hodně nabízela, byla už v důchodu, bydlela za rohem, nabízela se, že by každé ráno na kluka dohlídla, aby odešel do školy (2-4 třída), ale já to nechtěla. Jednak jsem nechtěla, aby mi tchýně mluvila do výchovy, chodila mi v bytě, když já tam nejsem, ale také jsem chtěla a chci vést kluka k co největší samostatnosti, já jsem chodila do školy od druhé třídy sama, nechápu, proč on ve stejných podmínkách by nemohl chodit taky. A spousta dalších maličkostí.
Moji rodiče bydleli jinde, chodili oba ještě do práce, ale mají dům na vsi, ti pomohli hlavně v létě vykrývat prázdniny, když byl kluk větší.
Jinak, jak píšu, starat by se měli především rodiče, babičky jen občas, když budou chtít. Až syn vyroste a bude mít rodinu, ráda se budu věnovat vnoučátkům, ale občas, představa, že bych v padesáti, kdy ještě budu chodit do práce, měla každý den obskakovat malé děti, trávit s nimi dovolenou apod. mě teda nadšením nenaplňuje. 
|
| krupice. |
|
(21.6.2019 13:32:09)
Děti jsme si pořizovali s vědomím, že se o ně dokážeme jak finančně, tak časově postarat. Samozřejmě se nějaká ta výpomoc občas hodí, ale pro mě je spíš ve sféře sci-fi. Manžel je cizinec, takže tam pravidelné hlídání nehrozí. Když se mi narodila dcera, moje mamka ještě částečně pracovala při důchodu. Občas mi na pár hodin pohlídala malou, když jsem potřebovala k doktorovi a pod. Manžel první 3 roky dcery pracoval v cizině. Hlídání přes noc bylo opravdu vyjímečné. Mamka se o vnoučata zajímala, ale bohužel to moc nezvládala, hrozně jí to vyčerpávalo. Takže např. obě děti přes noc jsem u ní měla, když byly synovi 3 roky (dceři 7). Hlídání o prázdninách prakticky nebylo.
Momentálně je dětem 9 a 13. Mámě je 80 a momentálně je to pro mě třetí dítě, pro které vyřizuji prakticky vše, objednávám a vozím k doktorům a na úřady, na chalupu, zaskočím kvůli každé blbosti (např. si zablokuje mobil, nejde jí televize, protože něco přepne, vyndá si šuplík z mrazáku a nemůže ho nandat zpět, vymaže si kontakty v mobilu, potřebuje už posté mobil vysvětlit, něčemu nerozumí - nemůže to přečíst, potřebuje vyzvednout léky apod. A ještě k tomu občas sprcha výčitek, že je "sama" a potřebuje, aby "občas" někdo zašel. Bohužel nastávající demence. Psychicky mě to dost vyčerpává. Moje sestry se neangažují, jelikož "nemají čas"a já jsem nejblíž.
Strašně závidím rodinám, kde babičky fungují, vyzvedávají děti, hlídají je o prázdninách nebo přes noc. Ti, kdo tuhle pomoc mají si často ani neuvědomí, jak hodně to znamená.Večer už děti občas vydrží sami, ale že bychom jeli s manželem třeba na víkend pryč, to je opravdu nereálné. Letos jsem byla poprvé vživotě od rodiny pryč na 3 dny na služební cestě!
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(21.6.2019 13:40:17)
Mojí mamce bylo 45, když se stala babičkou, takže to je jiný.
|
| Lonai | 
|
(21.6.2019 14:25:26)
ojí mamce bylo 43 a taťkovi 47, když se můj syn narodil. Takže měli spíš jako svoje dítě. Do jeho 3 let jsme tam bydleli a pak tam jezdil skoro každý víkend (on chtěl a oni chtěli, byli zklamaní, když někdy nepřijel). Ale dost těžce nesli, když tam přestal chtít jezdit (kolem 11 - 12 let). Trvalo dlouho, než si zvykli. Nyní je synovi 23 a staví se u nich občas. Ale kdykoli potřebují pomoct, pomůže. Je to jediné vnouče.
Ale s hlídáním v době nemoci a vyzvedáváním pomáhat nemohli, chodili do práce. O prázdninách ano, brali si dovolenou každý jindy, aby pokryli co nejvíc prázdnin. Nikdy jsme to od nich nevyžadovali, ale pomohlo nám to, to zase ano.
O manželovi rodiče zas tolik nestál, nebyl na ně tolik zvyklý. Ale ti si ho zase brali s sebou na dovolenou (také byl v té době jediné vnouče).
|
| Fern |
|
(21.6.2019 14:36:38)
"O manželovi rodiče zas tolik nestál, nebyl na ně tolik zvyklý"
- a proč na ně nebyl tolik zvyklý? Ptám se jako matka 2 synů,tudíž taky manželův rodič. Je to bohužel tak,jak to čím dál tím víc čtu,že my rodiče,hlavně tchýně,jsme dost často v nelibosti u snach (či alespon upozadovány oproti jejich matkám a tak se to logicky odríží i na vztahu babiček a vnoučat) a upřednostnovány jsou jejich rodiče,potažmo hl.matky snach. Není to tak všude, ale právě vyjímky potvrzují pravidlo.
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(21.6.2019 14:41:25)
Jako snacha jsem byla výjimka potvrzující pravidlo. Snad budu i jako tchýně.
|
| NovákováM |
|
(21.6.2019 22:52:02)
Gladyo.. já bych tak ráda byla.
Zatím ne babička, jsem máma kluků a čerstvě opustili teenagerovský věk. Ale ráda bych byla v hezkém vztahu s přítelkyněmi svých synů. Zatím byl zaláskován jeden ze synů a moc to neklaplo.
Mrzí mne to, povětšinou dobře vycházím s lidmi, s kluků přáteli - vlastně se všemi, krom synovy lásky. Párkrát jsem vyvinula snahu i přesto, že jsme si vážně naprosto "nesedly". Nejen se mnou, nesedla si i s jejich přáteli, s prarodiči, sourozenci atd.. a nepoddalo se to.
Škoda, doufala jsem, že konečně nějaká parťačka ženského rodu. Nemusíme být stejný. Naprosto respektuji, že syn bude výhledově její partner, nemám dojem, že mi ho bere, nejsem tenhle druh mámy. Ale to je takový názorový protipól, že celou dobu, ať udělám cokoliv, jdu proti větru. Když se na něco ptám, - do všeho se pletu, když se neptám - nemám zájem... Když popřeji k narozeninám a předám dárek.. "hm, díky " a dojem, že jsem koupila něco, co se nelíbí, když popřeji, nic nedám "to je divný", když ani nepopřeji "tvoji rodiče na mne kašlou"...
Syn tančí mezi vejci - matka - nebo spíše rodiče a sourozenci a prarodiče a přátelé a kamarádi x přítelkyně. Podotýkám, že nekomentuji, nepožaduji, neřeším, když můžeme a je vznesena prosba - pomůžeme - půjčit auto atd. A VONO TO NEJDE...už jsem se vcelku smířila s tím, že pokud spolu budou žít, vezmou se, děti atd.. tak syna moc často neuvidím a případná vnoučata už vůbec. Protože prostě vadíme...
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(22.6.2019 10:42:12)
Ach jo, z toho mám husí kůži. Taky se bojím, abych si se snachami sedla...
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(22.6.2019 17:12:16)
Taky jsem měla strach, po čtení story na Rodině, zajímat se moc je špatně - vlezlost, zajímat se málo je nezájem  . Ale zatím se snacha jeví, jako fajn holka, tak ťukám...
|
|
|
|
|
| Lonai |
|
(21.6.2019 14:45:43)
Já s nimi nikdy neměla problém, navštěvovali jsme je. Ale u našich prostě do 3 let bydlel a byl s nimi denně. A to je na vztahu znát.
|
|
| Konzerva | 
|
(21.6.2019 14:56:59)
Fern,
já to považuju za logické. Většina lidí má bližší vztah ke svým rodičům než ke tchánům. A protože péče o děti, zejm. o malé, je ve většině rodin více na matce, logicky se ona víc obrací o pomoc ke svým rodičům než ke tchánům.
|
| Monty | 
|
(21.6.2019 15:03:04)
Konzervo,
u nás přesně naopak, tchánovci byli ochotní vyzvedavači a hlídači, moje máma nikoli.
Pro úplnost, neb to už Kudla nakousla, nikdo to od nich nevyžadoval a neočekával, nabízeli se sami od sebe, protože chtěli trávit čas s vnukem.
|
| Konzerva |
|
(21.6.2019 15:16:02)
Monty,
rozhodně netvrdím, že to tak je vždy, sama znám případy, kdy to je jinak. Ale většina to má tak, jak jsem psala.
|
|
| Kudla2 | 
|
(21.6.2019 16:29:03)
"nikdo to od nich nevyžadoval a neočekával, nabízeli se sami od sebe, protože chtěli trávit čas s vnukem"
Tohle mi přijde zcela v pořádku - oni chtějí, rodiče taky chtějí (a jako vedlejší efekt jim to třeba i pomůže, proč ne).
Ale očekávat hory doly černý les (pravidelný vodění, vykrývání prázdnin, cesty k moři...) a pak být zklamán, protože druhá strana nic takovýho poskytovat nehodlá, to mi přijde velmi nedospělý.
|
| Monty |
|
(21.6.2019 16:36:58)
Kudlo,
ale ono to v praxi není takhle černobílý.
Znám třeba rodinu, kde babička hlídá (a rozmazluje) jen vnoučata od dcery. Synovy děti vídá jen na rodinných oslavách. Přitom syn není nějak závadná osobnost, je to normální slušný chlap, ale maminka holt měla vždycky za oblíbený dítě dceru a syn měl smůlu, byl ten odstrkovanej. Dovedu pochopit ženu toho syna, že jí to prostě přijde líto.
|
| Kudla2 |
|
(21.6.2019 16:39:11)
tak já bych spíš chápala, kdyby to mrzelo toho syna, co s tím ta žena?
zase tady platí - můžeš pracovat jen s takovým materiálem, který máš k dispozici.
Možná je tam i nějakej další důvod - co my víme, třeba ta snacha tchyni "nemusí", a ta se nechce vnucovat.
|
| Monty |
|
(21.6.2019 16:40:28)
Kudlo,
syna taky, ale prostě je jim oběma líto, že babička na jejich děti sere.
|
|
|
| K_at |
|
(21.6.2019 16:40:44)
Monty, jo. Techle pripadu "vyberoveho" prarodicovstvi taky par znam. Vc pripadu moji mamky. A to musi byt extra tezky se s tim smirit.
|
| . . |
|
(21.6.2019 16:53:25)
Já teda výběrový prarodičovství nikde v okolí nevidím, neznám (jen odtud), a vůbec si neumím představit, jací lidé něco takového provozují... a jak je to těžké pro děti a vnoučata (obojí, jak ty odvržené tak protežované).
M8m v rodině zcela opačný příklad, kdy tchánovci měli (již bohužel nežijí) 9 vnoučat nejrůznějších povah, potřeb, nemocí,... některé děti jsou prostě od přírody roztomilé a snadno "hlídatelné" a jiné naopak... Tchánovci se věnovali úplně všem prakticky nastejno. Ne v nějaké křeči či s tabulkami výdajů (času, přízně, peněz...) v ruce, to vůbec - úplně přirozeně, nebyl znát žádný rozdíl v přístupu. Každé vnouče potřebovalo samozřejmě něco trochu jiného, a oni mu to dávali. Ten doučování, ten objetí, ten mašličku, ten bonbon...
|
| K_at |
|
(21.6.2019 17:04:00)
Slupko,to museli byt vyjimecni lide. Dojala jsi me. Tvuj muz musel byt asi vyjimecny clovek.
|
| . . |
|
(21.6.2019 21:47:53)
Kat, ano, tchánovci byli opravdu výjimeční lidé. Manžel už "skoro normální" - měli čtyři děti a každé chytlo jen část jejich kombinace. Každopádně byl manžel velmi citlivý, vnímavý, hodný člověk, navíc haptický (na rozdíl ode mne), vnoučatům by byl báječným dědou - škoda že ho nepoznají.
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(21.6.2019 22:06:09)
 Slupko já měla takhle bezvadného otčíma, zemřel, když mu bylo 55 a mému prvnímu synovi jen 2 roky... druhého ani nepoznal... hrozně mě štve, že se ti tři vůbec neužili, kdyby měl otčím tu šanci,jako děda by z nich byl úplně poprděný, co by se nablbli...někdy je ten život hrozně krutej
|
|
| K_at |
|
(21.6.2019 22:14:33)
Slupko,chapu. Kamaradi zazivaji stejnou situaci, vnoucatko se narodi cca pul roku po skonu. Jak by si ho uzival. Ani nevim,zda vubec vedel, ze.... Asi ne. 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lonai |
|
(21.6.2019 18:50:30)
Je to prostě tak, jak jsem psala výše. Do 3 let s mými rodiči vyrůstal. K manželovým rodičům jsme jezdili často, byl s nimi taky rád, také ho občas hlídali, ale ten jejich vzájemný vztah byl prostě jiný.
|
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(21.6.2019 15:01:07)
U nás to bylo naopak, oba kluky když byli malí, nám nejvíc hlídali tchánovci. Moje mamka v té době ovdověla, nebyla na tom psychicky dobře, spíš jsem se starala já o ni... pak nám to tisíckrát vynahradila, když byli kluci větší. Ale neměla jsem absolutně problém svěřovat kluky tchýňce, máme se rády (o tom to myslím hodně je...)
|
|
|
|
|
|
|
ojčátka holčičky by byly super.
, děcka naše s vnučkou si pak nějak hrála dohromady, bylo to teda docela náročné, ale hezké. Druhá strana od vnuček nefungovala a nefunguje.
.
byla ochotná občas večer a i přes noc pohlídat, abychom si mohli zajít na večeři nebo na ples. A občas vyzvednout ze školky/školy. Ale o to jsem žádala opravdu jen když lezly tlustý do tenkejch, ona by k tomu asi byla ochotná i častěji, ale já mám za to, že tohle je primární starost nás rodičů a pěstouni 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)