| Marika Letní | 
 |
(16.6.2019 21:49:08)
Inko "Jak se taková věc může přihodit ?"
Říkají ti to odmalička rodiče, jak jsem zjistila z podobných témat, která se opakují.
Naštěstí mě to nepotkalo.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(16.6.2019 22:12:08)
To musejí být hrozní rodiče.
|
| Kudla2 | 
|
(16.6.2019 22:49:40)
Já bych to zas na rodiče všecko neházela.
Přijde mi to teď taková móda, "za všechno můžou rodiče, protože v dětství sráželi".
Jistě i takoví jsou, ale zas mi přijde divný, že by jich bylo tolik. Hnusnejch hajzlů, kterým jde jen o to svoje děti vydeptat.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.6.2019 23:20:52)
A jak se to teda stane, nemít se rád ?
|
| Kudla2 |
|
(16.6.2019 23:23:46)
To opravdu netuším.
|
|
| libik | 
|
(16.6.2019 23:52:43)
Inko, já myslím, že doba je taková, že každý má do určitého věku naddimenzované ambice a hodnotí se podle výkonu.
Léta jsem si, dívenka milující matky, připadala jako největší outsider světa a takzvaně jsem se neměla ráda. Z jedný strany je velký tlak na úspěch a z druhé strany je velký důraz na sebeprožívání. Každý se řeší do bezvědomí.
Podle mě ta otázka "jak se mít rád" přeložena do češtiny zní "jak být spokojený". Proč jsou lidi nespokojení
|
| Kudla2 |
|
(17.6.2019 0:12:21)
Já si také nepamatuji, že by mě někdo v životě srážel, ale pocit "všechno dělám špatně" mívám někdy taky.
Takže si myslím, že to bude složitější, než hodit všechnu vinu na rodiče.
A další věc - do kolika let může člověk vinit své (pradávné) okolí a od kolika už za sebe odpovídá sám? A s přihlédnutím k tomu - od kolika odpovídá za to, co on sám na svém okolí případně napáše?
Protože pokud bychom to brali, že jsme až do smrti závislí na tom, co nám kdysi udělali nebo řekli rodiče, a že se z toho nevybabráme, tak bychom ty rodiče zároveň museli úplně "vyvinit", protože by to znamenalo, že i oni jsou do smrti závislí na tom, co jim udělali nebo řekli zas JEJICH rodiče. Takže jsou vlastně všichni frustrovaní, ale nemůžou s tím nic dělat a vlastně nikdo za nic nemůže.
Vychází mi z toho, že někde v našem životě musí být nějaká čára, od které ho můžeme a musíme vzít do vlastních rukou a ač nás naše minulost samozřejmě ovlivnila, tak začít být těmi, kdo ovlivňují svou přítomnost. V neposlední řadě i proto, že MY jsme ti rodiče, kteří teď ovlivňují budoucnost svých dětí, minimálně do toho jejich zlomového bodu.
|
| Marika Letní |
|
(17.6.2019 0:17:50)
Kudlo ale "dělám všechno špatně" je snad něco jiného než "jsem špatná". Pocit, že se někdy nedaří má snad každý. Ale nemít se proto rád a vidět se jako "k ničemu" je úplně jiná hra.
|
| Kudla2 |
|
(17.6.2019 0:27:03)
Marko,
ale znáš nějakýho rodiče, kterej by byl takovej psychopat, aby dítěti vnukal pocit, že ono samo je špatný?
Umím si ještě představit, že je někdo jako rodič ambiciózní a dává tak dítěti pocit, že "dělá většinu věcí špatně", ale zase: podle povahy jedno dítě to ponese úkorně, druhý to bude motivovat k úspěšnosti a třetí na to bude reagovat flegmaticky a bude mu to jedno.
Jak jako rodič přesně vychytáš, kterej ten typ je právě to Tvoje dítě a co přesně potřebuje, abys mu svým přístupem pomohla a neublížila, když to není jen o Tvým přístupu, ale o tom, jak do sebe zapadne Tvůj přístup a jeho povaha?
|
| K_at |
|
(17.6.2019 7:03:45)
Kudlo,znam. 2. Treba kamaradka prozila detstvi se sbalenym zavazadlem, protoze kdyz neco udelala, byla posilana demonstrativne pryc. Od malinka. Druha matka mi prosla praci. A myslim, ze deti budou zniceny do par let.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(17.6.2019 7:18:48)
Kudlo, je úplně jedno, jestli zrovna Marka zná někoho takového osobně.
Každopádně i psychopaté mají děti. A různé nezralé, deprivované, manipulativní a jinak narušené osobnosti nemusí vůbec okolí prokouknout na první pohled a na dětech se mohou negativně podepsat.
A jistěže záleží i na povaze dítěte, jak velké škody budou napáchány.
Ale myslím, že i jen tady v diskusích jsi za ty roky viděla mnohé ilustrativní příklady.
|
| Kudla2 |
|
(17.6.2019 8:13:16)
Nechci moc odvádět téma.
S tím, že existují psychopati, samozřejmě souhlasím, ale pokud za situaci "mám problém se mít ráda a přijmout se taková, jaká jsem", můžou psychopatičtí rodiče, tak podle toho, kolik lidí tu píše, že s tím sebepřijetím má problém, by jich musela být většina, a to už mi připadá trochu divné.
|
| Arleta Boschová |
|
(17.6.2019 8:37:11)
"Máte pocit, že vás máma nebo táta možná vůbec neměli rádi? Ano, nemilující rodiče existují.
Každý rodič své dítě miluje a chce pro ně to nejlepší.“ Tuto maximu slýchám často. Bohužel jsou i rodiče, pro něž neplatí. V tomto článku se budu věnovat dětem rodičů s narcistickou poruchou osobnosti.
Přijímáme, že rodiče se občas nechovají nejlépe a někdy svým dětem i ublíží – nechtíc. Možná to lépe neuměli, možná nevěděli, nebo z nějakého důvodu nemohli, omlouváme je. Ale že by nechtěli? Téma nedostatku rodičovské lásky je, žel, tabuizováno.
Jenže výše uvedená maxima je spíše zbožným přáním než pravdou a je na místě si přiznat, že ne všichni rodiče své děti milují a chtějí pro ně to nejlepší. Některým mnohem více než na jejich potomcích záleží na neporušeném obrazu sebe sama.
Svým potomkům závidí, nepřejí jim, aby se měli lépe než oni, případně jsou jejich pocity ambivalentní."
Pavla Koucká
https://psychologie.cz/rodic-narcis/
|
| NovákováM |
|
(17.6.2019 17:23:51)
Jsem přesvědčená, že mne rodiče milovali a milují.
Jen se u nás nedávaly ty city nějak běžně najevo a asi jsem to jako dítě neuměla vnímat, že když o mne pečují, že je to projev lásky. Asi jsem to potřebovala více cítit, nebo slyšet?
Tak jsem se snažila u dětí neudělat obdobnou chybu.
Samozřejmě mi věkem leccos došlo, ale to dítě uvnitř si pak vneslo do života právě dost pochybností o sobě samém.
|
| libik |
|
(17.6.2019 17:43:02)
Ty Valkýro a nechytla to od tebe?
(myslím to přesvědčení o rodičovské vině)
Moje děti jsou dílem z rozvedené rodiny a dílem sirotci, mohly by na mě zkusit nějaká traumata, ty by jely. Ale ačkoliv fakt mají pestré zážitky, nikdy jsem to od nich neslyšela
|
| libik |
|
(17.6.2019 18:04:26)
Nechtěla jsem se tě dotknout, dobře vím, že subjektivní hrůza je často horší než objektivní.
Třeba tě ta situace někam posune.
|
|
| byvala radka |
|
(18.6.2019 8:57:21)
Val, jaká událost?
Rozhodla ses konečně do toho praštit?
Jestli ano, přeji hodně štěstí a držím pěsti
|
| Marika Letní |
|
(18.6.2019 9:03:11)
radka "Val, jaká událost?
Rozhodla ses konečně do toho praštit?
Jestli ano, přeji hodně štěstí a držím pěsti"
Takhle jsem to nepochopila... Ale jestli to tak je, tak gratuluji také. 
|
|
|
| Pam-pela | 
|
(18.6.2019 9:48:45)
Val, já si všímám, i kolem naší rodiny, že často děti jdou jakoby ve stopách svých rodičů...i když jakoby v jiných kulisách, takže na první pohled to nemusí být patrné...
Vzory, naučené reakce, dispozice...anebo snaha to udělat úplně jinak, která často sklouzne k tomu podobnému.
Třeba rodinné "prokletí" v podobě nejistoty, ženy, co neumí říct ne, obětování, neschopnosti konat v určitém směru, závislosti na...atd...často se to tam táhne napříč rodem jako červená nitka.
Pravda je ta, že každý žijeme a žili jsme nejlíp, jak jsme uměli. Pocity viny nejsou úplně na místě, zvlášť pokud člověk nedělal určité věci schválně za účelem poškodit.
Jako odpustit sama sobě je pro někoho fuška...a odpustit si domnělé viny ještě větší. Bych o tom mohla vyprávět... 
|
| ...j.a.s... |
|
(18.6.2019 12:36:02)
Pamelo, ano. Pro někoho, do koho rodiče dost tvrdě natloukli hodnotový systém typu: musíš tohle nebo tamto, musíš být hodná... jinak tě nebudou mít rádi... může být v životě hodně těžké se od toho odpoutat a jít si vlastní cestou. Proto nesouhlasím s tím, že rodiče za mnohé věci nemohou, protože je to věc povahy dítěte. Rodiče za některé věci "mohou" např. tím, že své děti třeba nemilovaly bezpodmínečně, ale v dospělosti si s tím potomek musí poradit sám a počítat s tím, že své rodiče nezmění. Musí si tedy svůj hodnotový systém opravit a přepsat to, co pochází od rodičů a nahradit něčím jiným.
|
|
|
|
|
| NovákováM |
|
(18.6.2019 10:20:24)
Val - já bych objetí, pohlazení, sdělení "mám tě ráda, ty moje vopičko", zrovna nenazvala citovým výlevem.
Jsou lidé kontaktní a nekontaktní. Já jsem kontaktní, tudíž dotek vyloženě potřebuji. A zjistila jsem až věkem, že je kolem mne spousta mírně i více kontaktních lidí, co tak vůbec nevypadají.
Nedávno se v práci rozplakala kolegyně, nějaké trable.. prostě jsem poslechla instinkt a objala ji, večer mi psala SMS-ku, že jsem jí hrozně pomohla, ačkoliv jsem vlastně nic neřekla a nic tak zásadního neudělala  .. mně z toho bylo až smutno, takového vděku za takovou jednoduchou věc.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.6.2019 9:30:32)
Kudlo, to je optický klam, sem logicky napíší spíš lidé, kteří ten problém mají a nějak se jich to téma dotýká.
Nicméně já když tak sleduji lidi, ani bych se nedivila, kdyby poznamenaných dětí opravdu byla většina 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)