| Len | 
 |
(10.5.2019 21:18:18)
slonisko, jsem na tom momentalne stejne, az na to, ze rana jsou hrozny, obcas se to behem dne vylepsi, nekdy ne a vecer je na ..., v noci hodne blbe spim. Vim duvod(y), ale jsou neresitelne, nic s tim nezmuzu, neni to na mne. Cekam, az to prejde, nebo se stane zazrak a duvody se dobre vyresi. Jsem straslive unavena a fakt nic me nebavi.
|
| Barbs | 
|
(10.5.2019 22:28:11)
Len, cítím s tebou, mám deprese za sebou (dost pravděpodobně i před sebou ) a vím, jak je to hrozné. Ale chtěla bych Vám dodat oběma trochu optimismu - možná se nezmění to, co se změnit nedá nebo si nemyslíme, že na to máme vliv, ale nejsme kvůli tomu odsouzené žít v depresi navěky. Vnitřní klid můžeme najít bez ohledu na situaci, i když je sebehroznější. Můžete si třeba představit - bude mě tohle trápit i za 10 let? Budu v tom pořád žít, nebo to bude mít nějaký vývoj? Zvyknu si a naučím se v tom vnímat i dobré? Nebo se změním já tak, abych z toho odešla? Přála bych ti péči okolí (třeba i dobrého psychoterapeuta), abys nabrala síly si život užívat a ne ho jen snášet  .
|
| Len |
|
(10.5.2019 22:39:47)
Anonymne, diky, ale tahle situace je dvacet let stara a ma nekolik opakovani. Jsem si celkem jista, ze i za deset let me to bude trapit. Psychoterapie pro mne neni, ja o sobe s cizimi nemluvim. No a depky mam od trinacti, letos mi bude ctyricet, znam tenhle pocit duverne, akorat nikdy nevim, jak dlouho to bude trvat, to nejhorsi stadium, kdy nemuzu spat a opravdu nic mi neudela radost. Po minulem opakovani jsem zacala mit panicke ataky, pred par dny uz byla opravdu blizko, rozdychala jsem to, dneska jsem se poprve po tydnu nejak najedla, snad se i vyspim a odpocinu si, ale ocekavam sest mesicu dole, minimalne. Je to naprd.
|
| Barbs |
|
(10.5.2019 23:09:03)
To mě mrzí. Taky mám nějaké kostlivce ve skříni, minulost nezměníme. Ale pracovat se s tím dá (klidně aspoň v nějaké anonymní tématické skupině?) Může se to změnit v součást tvojí historie, která se sice intenzivně podílela na tom, kdo a jaká teď jsi, ale už nepůsobí tu směs hnusných pocitů, nemá prostě takovou moc. Předpokládám, že už jsi vyzkoušela ledacos, ale nevzdávej to a věř, že úlevu a vyrovnanost můžeme najít i s traumatickou minulostí. Chápu, že se nehrneš do svlíkání kůže před cizími lidmi, ale ono to fakt pomáhá, jen to chce (obrovskou) odvahu. Člověk je na tom tak špatně, jak špatné je jeho nejhorší tajemství, jakmile to ze sebe dostaneme, ty emoce se mění. To je tedy moje zkušenost, jistě je cest dopředu víc. Ať je brzy lépe, nejsi v tom sama
|
|
| Len |
|
(11.5.2019 10:11:48)
Jitys, dnes jsem se vzbudila nastvana, coz je posun k lepsimu od litostiva. Ja to nejak zvladnu, akorat jsem strasne smutna, tohle mi byl opravdu cert dluzen, chtela bych stroj casu.
Antidepresiva jsou u nas doma sproste slovo, zrovna pred par dny mel manzel pravidelnou rocni shrnovaci kontrolu u odborniku, on bohuzel vychytal spoustu vedlejsich ucinku od vsech moznych preparatu, srdce v prcicich, neurologicky jeste dal a jine veci. Takze ja opravdu nic takoveho nechci, pokud je jen trochu na vyber. Ono kdyz s tim ziju prakticky od detstvi, tak je to takove nejake jednodussi, nez kdyz se to nekomu objevi az v dospelosti a zna, vi, jak by mu mohlo byt bez deprese.
|
| K_at |
|
(11.5.2019 10:18:50)
Len, omlouvam se,ale to,ze tvuj muz vychytal vsechny mozne prusvihy s mefikaci neznamena,ze se to musi tykat i tebe. Tohle musi brat strasne moc sil, kdyz je to ziti a byti pro cloveka namahave. Je mi to lito. 
|
| Len |
|
(11.5.2019 10:24:52)
Kat, mne by uplne stacilo delat "better life choices", proste se lepe rozhodovat, pak bych se mnohem mene trapila. Bohuzel jsem duverivy debil, no. A taky se mi toho ted nakupilo vic, jsem proste unavena a zklamana.
|
| K_at |
|
(11.5.2019 10:29:12)
Len, aha. Tak to jsou dost objektivni priciny smutku. Uprimne, asi bych to taky citila a prozivala podobne. Trva mi to,nez se z nekterych veci vyhrabu a "prechroustam" si je. Nicmene treba to byla zasadni lekce, ktera te nekam posune. Nektery zkusenosti boli. At uz je lip.
|
| Len |
|
(11.5.2019 12:41:20)
Kat, na posunuti neverim, 20 let to same dokolecka, emoce porad tytez, ja se v tomhle posouvat neumim a asi ani nechci. A je dost mozne, ze dalsi priste uz nebude, ono se to posune samo bez me snahy. Minule mi trvalo tak rok a pul, nez jsem se nejak vyhrabala z nejhorsiho, tak jen doufam, ze to bude trochu rychlejsi.
|
| K_at |
|
(11.5.2019 15:36:46)
Len, rok a půl??!!! Ne, já nemyslela posunout se emočně, já myslela, zda třeba příště lépe nevychytáš situaci tak, že ti to cinkne v hlavě a řekneš si "bacha!!", tudy cesta nevede!
|
|
| . . |
|
(11.5.2019 20:33:58)
Len to tu již psala - u prášků se bojí vedlejších účinků a psychoterapie ne, protože nechce s nikým mluvit.
|
|
| Len |
|
(11.5.2019 22:41:59)
Taodvedle, ja nemam zajem o leceni, jen preziti, zatim, dokud mam jeste pomerne male deti. Sebevrazedne tendence jsem nemela od puberty, ale na zivote nelpim, je mi to jedno, opravdu nemam touhu zit co nejdele ani nic podobneho. S chemii si presto hrat nechci a k doktorum nechodim.
|
| K_at |
|
(11.5.2019 22:44:43)
Len, tohle prece neni o lpeni na zivote. Ale o tom, ze zivot nemusi byt "bezduvodne" tezka drina. A ze lidi kolem tebe by si te asi radi nechali jeste nejakej ten patek.
|
| Len |
|
(11.5.2019 22:48:05)
Kat, tohle ne, tohle ma konkretni duvod se kterym nic neudelam, at se snazim, jak se snazim. Jen rikam, ze sebevrazedne tendence nemam a to je pro mne jedine, co by bylo k reseni, dokud jsou tedy deti jeste "male". Ale jinak je mi jedno, jestli budu nebo ne. Akorat teda hodne doufam, ze neni zadny dalsi zivot po zivote, to by bylo blby.
|
| Hr.ouda | 
|
(11.5.2019 22:51:02)
|
|
| Hr.ouda |
|
(11.5.2019 22:51:59)
promin, že se směju, ta poslední věta mne dostala
nejhorší je představa reinkarnace
|
| Len |
|
(11.5.2019 22:56:50)
Hroudo, ja tam smajlik dat chtela, ale aby to nevypadalo jako vtip. Jo, pro mne je reinkarnace desiva predstava, chci tmu a velke NIC.
|
| Hr.ouda |
|
(11.5.2019 22:59:50)
nebo bych chtěla přítmí (hlavně ne světlo, jsem norník, představa života v zářivém světle mě desí) ticho, klid a jedno velké pochopení, prozření, kdyby se mi po smrti vyjevilo, k čemu to celé celé tady je a bylo
|
|
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(11.5.2019 22:49:59)
jenže obelstvít se lékama možné nahlížet jako na tak trochu dobrovolnou normalizaci
já mám pocit, že realističěji vnímám svět, když jsem úplně čistá, tzn. ani si nedám ty dvě decky
uznávám význam psychofarmak a každý , komu pomáhají, at je bere a je mu pokud možno lépe, ale fakt není normální je doporučovat lidem, kteří je nechtějí, i když jim není dobře, protože se nechtějí obelstít
|
| K_at |
|
(11.5.2019 22:52:48)
Hroudo,pardon, ja respektuju tvuj nazor. Ja to zase znam z te druhe strany toho "divaka". A to je pekne na prd taky.
|
| Hr.ouda |
|
(11.5.2019 22:56:14)
já normálně funguju ¨, komunikuju, čtu si, pracuju, vydělávám, chodím pěšky na výlety, věnuju se dětem, miluju je, jezdím na dovolenou, akorát žiju v téměř permanentním psychickém dyskomfortu - úzkosti, nervozitě, smutku, někdy blbě spím, pak mám vyčerpávají sny, cítím se občas odcizeně světu a tak, je tou součást mého života, není to příjemné, ale dá se to, není to akutní.
|
| Len |
|
(11.5.2019 23:01:36)
Hroudo, tak. Na mne to nikdo nepoznal, co citim, dokud jsem to nerekla. A rekla jsem to nahlas az nekdy po tricitce. Ctrnact let se staram o psychicky nemocneho manzela, takze predstavu mam o vsech moznych variantach terapii a "leceni". Ja si myslim, ze je to u mne spis osobnost, ani nevim, jestli je to fakt deprese, tu jsem stoprocentne mela v puberte, ale ted je to proste smutek a to, ze je mi fakt jedno, jestli zitra umru.
|
| Buřt |
|
(11.5.2019 23:02:55)
Clovece, Len, s touhle naturou jsi si mela za manzela vybrat nejakou veselou kopu, a ne nekoho kdo zapasi s necim podobnym - jen blbej forek na odlehceni, promin
|
| Len |
|
(11.5.2019 23:08:49)
Burte On vesela kopa byl, bohuzel se jednoho dne zhroutil a bylo vymalovano. A on je porad mnohem veselejsi nez ja, akorat bohuzel nema vubec, ale vubec zadnou toleranci stresu, hodne let nepracoval, ted pracuje, je hodne nadany, dobry, ale musi opatrne, limitovat mnozstvi prace a zaroven mit ji dost, aby nebyl stres s financemi a tak.
|
| Buřt |
|
(11.5.2019 23:14:55)
Len, a ty pracujes nebo ne?
|
| Len |
|
(11.5.2019 23:19:58)
Burte, jo, hned na nekolika mistech. Jednak vedu manzela a pak konecne nejakou dobu vyuzivam sve vzdelani, ale je to projekt k projektu, zadny plny uvazek. Pred tydnem jsem byla na velikem pohovoru, takova prace snu, neco, do ceho by se dalo zazrat tak, ze depka ustoupi do pozadi. Jenze zase tam budu mit tu bidu sveta vyslovene na dosah.
|
|
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(11.5.2019 23:05:47)
mne to jedno není, děti mne ještě potřebují, umřela bych s pocitem nedokončeného úkolu, závazku, do kterého jsem šla dobrovolně, proto se o své zdraví a bezpečí starám a sebevražedné sklony fakt nemám
já , i s ohledem na některé příklady mezi mými předky, bych to tak viděla, že když tento pocit povinnosti, závazku pomine, že zpustnu, zcháztám, stalo se to mojí babičce a nikdo to nemohl ovlivnit, neměla vůbec žádnou radost ze života a smysl a chuť - paradoxně ožila až v posledních týdnech, když se ukázalo, že umře
|
| Len |
|
(11.5.2019 23:11:21)
Hroudo, tak ja mam v rodine same uzivajici si lidi, ale to je normalni, ja jsem proste uplne odrozena, kdybych jim nebyla tak podobna, tak opravdu myslim, ze jsem adoptovana.
Jo, deti, samozrejme, to je zavazek na dozivoti. Ale kdyz si je odmyslim, tak je mi to fakt jedno.
|
| Hr.ouda |
|
(11.5.2019 23:12:44)
na doživoti ne
přijde zlom, kdy se člověk spíš stane závazkem pro ty potomky, pokud máš takový, který to tak viděj
toho se děsím, já bych byla spíš závaží
|
| Len |
|
(11.5.2019 23:17:22)
Jo, to je pravda. Ale treba moje maminka na me babicce lpi, i kdyz je babicka uz par let opravdu "mimo". A bylo to tak i tu generaci pred, byla jsem mala, ale zive si to pamatuju.
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 11:44:39)
to je pravda
co může být z jednoho pohledu bříme, může být pro druhého štestí, že s dotyčným může ještě pár let strávit
|
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(11.5.2019 23:15:18)
já mám výhodu, že odrozená nejsem
u nás doma, myslím své předky a příbuzné, budu asi v normě co se prožívání týče a řada z nich byla či je i poměrně vysoce funkční , pár taky ne, nebo se to právě horší na stáří
|
|
|
| Pam-pela | 
|
(12.5.2019 2:21:04)
Hroudo, clovek musi mit proc zit, hnaci motor pro zivot a s tim se poji ta chut do zivota. Je to hrozne individualni a osobni. Pochopila bych, ze clovek muze i ozit, kdyz zjisti, ze se uz brzy veati “domu”. Mit proc zit tu kazdodennost. Patri to ke krizi stredniho veku, jenze tohle muze potkat kazdyho. Proc rano vstat, k cemu to je, bezcilnost a bezduvodnost, tiha...neradost, nelaska...
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 11:42:04)
pampelo
ale já cítím velikou lásku , ke své rodině, k dalším lidem, ke krajině, ke které mám blízkou, k hezkým místům, dokonce i k některým ideám, třeba solidarity a sdílení, ale nevěřím v pěknou budoucnost svých dětí, krajina choří a mizí, společnost degeneruje do stavu, kdy se kupř. na dětech, které v šeti letech jeli do školy na černo vymáhají v osmnácti staticícové dluhy, když vezmu jeden příklad za všechny, chybí mi naděje asi
|
| Pam-pela |
|
(12.5.2019 12:38:24)
Hroudo, naděje na co?
Já ten příspěvek ani nemyslela předtím přímo na tebe, jen co slyším kolem.
Myslím, že určitá krize života přijde jakoby na každého, z různých důvodů.
Já mám opravdu potřebu mít důvod žít...jakoby něco, kam člověk jakoby směřuje.
Když jsem byla mladší, ne že bych občas neměla stav, kdy bych si říkala, že je lepší nebýt. Ale furt jsem věděla, že chci udělat ještě to a tohle..."dosáhnout" toho, měla jsem jakoby cíl. PROČ žít.
A teď mám pocit, že už ten cíl nemám...ne že bych jakoby "splnila" všechno, ale že leccos je jakoby marnost, k ničemu, jen tak...najednou člověk zjistí, že žije pro život sám...že už nic většího nepřijde...a není to třeba ani tak vnější, ale spíš vnitřní stav.
Myslím, že se tomu říká "temná noc duše", těm nejhorším chvílím, kdy člověk vlastně nevěří na nic a ničemu, kdy je opuštěný a sám, bezmocný, prostě nihilistický...v tom nejhlubším stavu smutku a letargie, bez východiska k čemukoliv. A je to jen vnitřní stav, navenek si toho okolí všimnout nemusí.
|
| Pam-pela |
|
(12.5.2019 12:41:58)
Slýchám i to, že poměrně mladí lidi nevědí vevnitř v sobě, proč žijí, spousta věcí nás starších jim přijde zbytečná, k ničemu...a svým způsobem mají pravdu.
Život pro život. Proč se učit, chodit do školy, proč uklízet, proč o něco usilovat?
K čemu život je? Smysl?
Jenže jak žít beze smyslu?
Kdo to dokáže, je možná šťastný člověk.
Práce, děti, rodina, to je aspoň nějaký smysl života, v určitém období velký cíl, proč žít a snažit se.
A pak?
|
|
| breburda71 | 
|
(12.5.2019 13:43:26)
Pro hodně lidí je řešením altruismus...A skoro jediné, co má smysl, v blízkém okolí, s hmatatelnými výsledky..
|
|
| Pam-pela |
|
(12.5.2019 14:49:56)
Nojooo,greto, ale kolik lidi fakt dokaze zit opravdu v soucasnosti beze strachu z budoucnosti a traumat z minulosti? Ale jo, pritomnej olamzik je nejvetsi realia 🙂🙂.
|
| Monty | 
|
(12.5.2019 15:36:01)
"... kolik lidi fakt dokaze zit opravdu v soucasnosti beze strachu z budoucnosti a traumat z minulosti?"
Pampelo,
to je do značné míry otázka rozhodnutí.
To nejhorší, co se může stát, se nám stejně stane - umřeme.
Všechno ostatní se dá brát jako výzva nebo zkušenost.
Podle mě, když člověk neumírá na nějakou těžkou chorobu nebo v té situaci není nikdo z jeho blízkých, nemá důvod se trápit tím, co "bude". Tím co bylo už tuplem ne.
|
| Slonisko | 
|
(14.5.2019 1:28:31)
Jo, kdyby stačilo se rozhodnout, že mi odteď už bude jen dobře, tak tu teď nesedím jak trubka uprostřed noci v kuchyni a nebrečím do hrnku s mlíkem . Je fakt, že velké problémy lidstva mě tak nějak neberou, v tomhle ohledu jsem spíš fatalista.
|
| . . |
|
(14.5.2019 21:45:26)
Sloni, zase bude líp.
Nevím, jestli rozhodnutím. Možná to opravdu deprese je - tak jedině k doktorům 
Na ten kros v Českém ráji jedu z Krkonoš.
|
| Slonisko |
|
(14.5.2019 22:22:44)
Slupkou, dík, já zatím věřím, že to zvládnu. Uvidíme se
|
| . . |
|
(15.5.2019 19:12:19)
Fajn
|
|
| . . |
|
(18.5.2019 15:37:01)
Zvrtla jsem si kotník, zítra na závod nejedu. Hrozně mě to štve :(
|
| Slonisko |
|
(18.5.2019 23:53:12)
To je mi tě líto. Tak ať se ti to rychle zahojí.
Já taky nejedu, nemám auto a ani energii.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(11.5.2019 23:32:15)
Hroudo, znovu - tohle nezní jako spokojenost. a dá se s tím něco dělat, fakt že jo. pokud teda nejsi masochistka nebo nemáš pocit, že tak nějak trpíš pro dobro lidstva 
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 11:38:06)
ne masochistka nejsem
a svůj stav a pocity nepovažuju za patologické a hodné léčení
v nepořádku je svět, ne já
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(12.5.2019 11:53:31)
Jojo, vsichni jsou blázni, jen já jsem letadlo.
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 12:00:57)
ne, tak to není , naopak -
Všimla sis, kolik lidí je na tom stějně nebo spíš podstatně hůř?
Jaká je spotřeba psychofarmak a jak stále roste? Jak ambulance psychiatrů praskají ve švech a kolik lidí hledá útočiště v různých formých esoteriky?
Kolik lidí pije a kolik je v řekách zbytkového kokainu?
Je to naopak bežný stav, že lidi nároky života a světa nedávají, vyrovnávají se s tím každý, jak umí nebo neumí, ale někdo excecivně nakupuje, někdo excesivně pije, někdo na to jde konstruktivněji třeba přes psychofarmaka nebo přes psychoterapii
já jsem na tom ještě dobře, zvládám a nehroutím se, ale nepovažuju za nenormální, že někdy z úzkosti sotva dýchám, konec konců ten brněnský vzduch, který letos překročil roční limity znečištění už někdy v březnu, je lepší moc nedejchat 
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2019 12:20:56)
To jsem si všimla, lidí se nuděj a moc se pozorujou. Pračka, sušička, myčka, Rohlík, iTesco, auto, 2 auta.
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 12:42:35)
to nedokážu posoudit , jestli se nudí nebo jestli spotřebou zaplňují nejaký deficit
ale je to tak, jak to píšeš - to je možná důvod, proč nechci žádnou terapii- mám dojem, že když se jedna hrouda bude moc pitvat a pozorovat a věnovat tomu čas a prachy, tak je to jen součást problému ne řešení , co chci napsat - úzkosti a smutky a pociti beznadeje jsou nepříjemné , ale neměly by být patologizovány jajo něco ,co je mimo normu a mělo by se to řešit; není žádná garance radostně prožitého života a hlavně není žádný zácazek ani vůči sobě ani vůči okolí, že se musím cítit dobře, jinak vlastně selhávám, zatěžuju atd. Lze se cítit mizerně a nezatěžovat
|
| Pam-pela |
|
(12.5.2019 12:55:10)
Hroudo, ono tenhle stav teď má mnoho mnoho mnoho lidí, jen o tom nemluví.
Někteří ho asi neumí ani definovat.
Člověk si říká, že lidi žili za války, za přírodních katastrof a tak...teď že se te´d zvnějšku jakoby nic moc neděje, ale ono jde prostě o ten vnitřní stav...o ten klid a mír vevnitř.
Jo, někde v v šaolinském klášteře by se to žilo " v klidu" bez vlivů okolního světa, se stejnou energií kolem, odděleně od běžného života...ale tady v centru dění?
Myslím, že to tu dokonce není stav jednotlivce, ale že chytáme prostě ty stavy mezi sebou, od druhých, jsme jeden organismus, to je jako kdyby jedna buňka těla chtěla být zdravá, když celý organismus je "nemocný".
Prostě tu žijeme pospolu...a jediná "obrana" proti tomuhle je ten vnitřní stav klidu a radosti...zevnitř, kdy se člověka jakoby nic moc zvnějšku nedotýká a nerozhýbá emoce nahoru a dolů..
Možná i tohle supluje ta chemie...
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(13.5.2019 10:08:44)
tak jestli nechceš dýchat brněnský vzduch, přijeď do Ovy, tady se nadýcháš dosytosti
|
|
|
|
| Monty |
|
(12.5.2019 12:08:01)
"Podle psychologického směru transakční analýzy, jakož i z hlediska tzv. zdravého selského rozumu jsou čtyři základní přístupy ke světu.
1. Já jsem v pořádku a ty jsi také v pořádku.
2. Já jsem v pořádku a ty nejsi v pořádku.
3. Já nejsem v pořádku, kdežto ty jsi v pořádku.
4. Já nejsem v pořádku a ty také nejsi v pořádku.
- První z nich (OK - OK) je ideální. V citové rovině ji může charakterizovat hodnocení "miluji a jsem milován". Vyžaduje ovšem osoby vyrovnané a přející. Takové, jejichž životní scénář není postaven na odhalování nepořádku. Spíše se nad možným nepořádkem přimhouří oko. "Všude je něco" a není třeba to rozmazávat. Lidé v této báječné pozici obvykle psychologické služby nevyhledávají.
- Druhá pozice (OK - KO) ... Stav poněkud připomíná logickou hříčku o Kréťanovi, který prohlašuje, že všichni Kréťané jsou lháři.
...
"Já jsem v pořádku" často pozměňuje na "všichni vidí a říkají, že jsem v pořádku, a já také dělám maximum pro to, aby to tak vypadalo". Stylizuje se do role člověka, jemuž je vše jasné, ví, jak žít, a pochyby, které má, si nepřiznává."
Tomáš Novák, psycholog
Citace z knihy "Vztah matky a dcery"
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 12:15:02)
ano, díky, já jsem ve vztahu ke konkrétním lidem v pozici já jsem OK, ty jsi OK, přičemž to moje pojetí OK je dost široké a nemám s žádným člověkem dlouhotrvající konflikty nebo chronicky špatné vztahy , obecně spíše přátelské a s blízkými lidkmi láskyplné
proto nemá cenu, abych vyhledávala pomoc psychologa
na přesvedčení, že čelíme nezvladatelným strukturálním problémům mi asi psycholog moc nepomůže
|
| Monty |
|
(12.5.2019 12:19:19)
Hroudo,
já to někde asi mám i ve verzi na "já jsem v pořádku - svět není v pořádku", tak si to totiž původně pamatuju, ale nemám bohužel čas to hledat v knihovně. Na netu bylo jen tohle. Každopádně to není braný jako zdravej postoj.
|
| Federika | 
|
(12.5.2019 12:22:21)
Já to mám takhle:
Ty nejsi v pořádku, já nejsem v pořádku, ale co se dá dělat
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2019 12:28:11)
To si taky někdy říkám, ze jsme vsichni magoři.
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 12:38:11)
na strukturální problémy nelze uplatnit transakční analýzu
Mimo jiné strukturální vlivy se tak promítají do individuálních životů lidí, že pomáhající obory jsou vlastně impotentní - psychologie, psychoterapie, sociální práce ....nejsou de facto s to pomáhat, když hlavní původ problémů není na individuální rovině
je to předmetem i dobroných debat pomáhajících oborů, to jsem nevymyslala
v sociální práci se např. v této souvislosti hovoří přímo o devastaci sociální práce
v oblasti využívání pychofarmak je to pak trochu Brave New World - systm je zvrácený ale máme SOMU
|
|
|
| libik | 
|
(12.5.2019 12:27:17)
Já si myslím, že nezvladatelné strukturální problémy jsou dílem manipulace médii, která jsou primárně (a možná zcela výlučně) negativistická.
Nechci říct, že nikdy v dějinách nebyl člověk tak altruistický, protože je to blbost a protože to nevím.(mohl být díky přítomnější bolesti a smrti víc zvyklý na hrůzy).
Ale nepochybnou skutečností je, že solidarita a ochrana životního prostředí je politickým tématem posledních 100 let a to velice silným. Pokud by po tom nebyla poptávka "lidu", neexistovalo by to.
Civilizace nejde do kopru, naopak jde kupředu.
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 12:45:44)
to není pravda
chceš říct že konkrétní tlaky, pod nimiž se lidi hroutí, které je jebírají o důstojou exitenci, jsou vlivem médií ?
třeba s exekucemi, které devastují životy lidí, a to je jen jeden příklad, to je naopak, toto trvalo, že se to dostalo do médií jako systémový problém
a to se týká desítek dalších věcí
ale ideologie je, že každý individuálně svého štestí strůjcem a to lidi žene do strašných životních siuací i pdychických stavů
a pomáhající obory do slepé uličky
|
| JaninaH |
|
(12.5.2019 13:22:37)
Hroudo, trochu mám pocit, že stavíš do protikladu já čistá vs ONI, kteří můžou za tzv. strukturální problémy. Ale kdo je to ONI? Přírodu nám ničí mimozemšťani? Ne, ničíme si ji sami, vlastní leností a lhostejností. Mě třeba štve, když jsou kritizováni mileniálové, že jsou takoví nebo makoví. A kdo je tak vychoval? Přece my, jejich rodiče.
A s těmi exekucemi. Vždyť jsme to po revoluci chtěli všichni (skoro všichni), mít tu kapitalismus a tržní hospodářství. Tvému profesoru Kellerovi naslouchalo jen pár jedinců, my ostatní jsme vzývali ing. Klause.
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 13:48:48)
vůbec jsem si nevšimla, že bych to prezentovala jajo "já čístá" , v téhle rovině se tahle diskuse neodehrává a navíc pychické problémy akutní a divoké má kdekdo , nevím, jesli reaguješ izolovaně na nějaký jeden příspěvek nebo na celou diskusi ; to, co si mslím je, že na indivoduální rovijě a už vůbec ne na individuální pomoci ze strany jakékoliv pomáhající profese nemá cenu hledat spásu, a kdo ji takto nehledá, není ani nasochista ani nezodpovědné individuum
|
| JaninaH |
|
(12.5.2019 14:18:36)
Aha, já to pochopila tak, že máš pocit, že se světem je všechno špatně, ale ty jako individuum na tom nemáš žádný podíl a nemůžeš s tím vůbec nic dělat, což je zdrojem tvé deprese. Tak jsem si říkala, že uvědomit si, že na současném stavu světa má svůj podíl každý, by ti mohlo pomoct. Asi mimo.
|
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 13:49:50)
|
|
|
|
| Liaa | 
|
(12.5.2019 19:57:11)
Taodvedle,
přečti si to někdy po sobě, to se fakt nedá, a to možná říkáš zajímavé věci... 
"nejsme vice psychicky nemocni.dmrs nez kdysi" , "chcou ho x kusit,tim se plni psych.ordinacr", "ted si objednam knixku" atd.
|
| K_at |
|
(12.5.2019 20:27:43)
Liaa, ja nevim,prectu,kouknu na kontext a je to jasny.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.5.2019 17:47:42)
i ve světě, který není v pořádku, se dá žít bez takových úzkostí, co popisuješ.
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 19:49:29)
to bych musela mít Víru a s tím jsem na štíru
pdycholg, psychiatr a bežné postupy mi nepomohou
|
| libik |
|
(12.5.2019 20:26:10)
Hroudo a ty hledáš víru? Nehledáš, viď, tak si nestěžuj
K exekucím a dětským exekucím.
Na počátku nebylo slovo, ale ideál (rok 1989), začalo se podnikat, viděla jsem takové čachry s fakturama(z titulu práce účetní), že jsem vzhlížela k připravovanému zákonu o exekucích jako ke spáse. Přišel na počátku století a postihoval malé, po deseti letech se oprávnění kritika politizovala a zákon upravila, v procesu je řešení odlužení tehdy finančně negramotných.
Znamená to, že menšinové kriminální chování a zneužití zákona se daří odhalit a justicí napravovat v řádech let, což je výborné.
Jak je možné, že osmiletý je právně odpovědný za svůj závazek, netuším, momentálně "se na tom dělá" Před půl stoletím ještě popravovali děti.
|
|
| Kudla2 | 
|
(12.5.2019 20:28:24)
"pdycholg, psychiatr a bežné postupy mi nepomohou"
a zkoušela jsi to?
Já souhlasím s Ráchel, je přece zbytečný se celoživotně trápit a určitě existujou způsoby, jak si nechat pomoct.
Je mi úplně úzko, když tady čtu Tebe a Len.
|
|
|
| Zasjaj. | 
|
(12.5.2019 20:28:44)
No jo, ale neni snad zadne velke uceni, ktere by neslo tou temnotou rokle, pri iniciaci, pri probuzeni, at uz kreststansky hrich, Jungiansky stin nebo prvni pravda budhismu, podle ktere je vse utrepeni (a zoufala snaha se mu vyhnout plodi jen utrpeni vetsi). Probuzeni je posun vnimani k tehle iniciacni skutecnosti. Zadne svetlo na konci tunelu, zadna vira, transformace ty temnoty.
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 20:44:19)
součástí tý tyranie normality je, že když přiznáš, že máš nějaké stavy. keré nejsou příjemné neb jsou vysloveně nepříjemné, tak se najde někdo, kdo ti poradí, že se máš léčit nebo to řešit, neo jako Ráchel, ti vysvětlí, že i když to třeba sama nevnímáš, jsi obtížná pro okolí - v rámci neoliberální ideologie indivduální zodpovednosti za všechno ještě zodpovědnost a povinnost cítit se dobře
neumím to slovy vysvětlit, proč s tím nesouhlasím a považuju to za součást útlaku , hájím svobodu cítit se blbě, mít úkosti a být smutný a nebýt nucen se kvůli tomu cítit jako masochista ( Ráchel) nebo přítež pro okolí
|
| Kudla2 |
|
(12.5.2019 20:49:58)
Já nevím, ale není přirozené, když někoho něco bolí a je mu to nepříjemné, snažit se, aby ho to přestalo bolet?
Moc nerozumím postoji "chronicky mě bolí noha, ale v žádným případě nepůjdu k doktorovi, protože mám právo na to, aby mě ta noha bolela, a kdo mě k tomu doktorovi posílá, protože slyšel moji stížnost na nohu, tak mě utlačuje".
|
|
| K_at |
|
(12.5.2019 20:53:05)
Hroudo, jiste ze mas svate pravo se citit jak je libo. Ale osobne pod "tyranii normality" vidim spis empatii, zajem, a prani, aby se ti treba zilo lehceji.... Tyranii byvalo nasilne zavirani do ustavu atd. Spis asi ja nevidim jakykoliv smysl v tom hrdem pristupu "je mi blbe a chci to tak dal". A pokud jsem moc prima, omlouvam se ti. Vim,ze to je hodne osobni tema.
|
| Len |
|
(12.5.2019 21:06:48)
Kat, ja to beru jako moji osobnost, jsem to proste ja, takova truchliva a "overthinking" odmala. Nevidim na tom nic lecitelneho, nechci se predelavat. Blby je to, kdyz prijde nejake trauma, tak se to pak zhorsi do docasne neunosnosti. Ale to je stav, ktery postupne prejde, jsem s tim szita a celkem malo veci to vyvola.
Na dnesek jsem mela podle hodinek skoro tri hodiny hlubokeho spanku, citim se lip a i kdyz vim, ze prijdou dalsi propady, tak na rizikovou chemii to opravdu nevidim. Ja chapu, ze je nekomu z toho popisu stavu uzko, mne je zase uzko a neprijemne z popisu extrovertu
|
| Len |
|
(12.5.2019 21:13:03)
Jinak jeste poznamenam, ze o mne nikdo nevedel, jak se citim, dokud jsem to nevyslovila. Nasi to za vice nez tricet let nepoznali, vubec. Ani kdyz jsem byla na zakladce opravdu tesne pred sebevrazdou, proste nic. Manzel take ne, dokud byl on nemocny, nerekla jsem ani fn, ted si obcas postesknu, ze je mi uvnitr blbe. A tak dale. Vnutit nejakou pitomou domenku, ze svym nastavenim kazim zivot vsem ostatnim, si opravdu nenecham.
|
| Hr.ouda |
|
(12.5.2019 21:16:30)
kdo mne nezná v tom smyslu, že s ním mluvíme otevřeně, tak ti taky netipne
bežne bývám považována za veselého exotroverta , težko se to vysvětluje, že se můžu smát, až mne bolí bránice, a zároven cítit úzkost jak swina
|
|
| Kudla2 |
|
(12.5.2019 21:36:12)
"Nasi to za vice nez tricet let nepoznali, vubec. Ani kdyz jsem byla na zakladce opravdu tesne pred sebevrazdou, proste nic. "
tak tohle by mě jako rodiče hodně mrzelo, ne "na" moje dítě ani "na"sebe, ale jako na situaci, že to mezi námi nefunguje natolik, aby se mi dítě dokázalo svěřit, mrzelo by mě, že se trápí, mrzelo by mě, že to nejsem schopna poznat.
|
|
| byvala radka |
|
(13.5.2019 10:17:12)
"inak jeste poznamenam, ze o mne nikdo nevedel, jak se citim"
taky tak
|
|
|
| K_at |
|
(12.5.2019 21:30:50)
Len, ok. Jen myslim, ze to neni o extro/introverci. Mozna o nejake vyladenosti cns?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(11.5.2019 22:46:23)
mám to stejně
dikud funguju, léky nechci , měla bych všechny uváděné vedlejší účinky a ještě mnohé další , protože je mi polykání léků odporné obecně
na druhou stranu to ale nevylučuju do budoucna, až budu mít, co se dětí a dalších závazku pocit, že mám splněno ebo že už stejně nemůžu nikomu k ničemu příspět, proč se neponořit di alkoholu nebo jiných drog?
taky nevylučuju, že se to třeba změní, chybí mi víra a také důvěra v budoucnost a ve svět a pocit takové všeobecnější smysluplnosti ; možná to s věkem přijde
|
| Len |
|
(11.5.2019 22:54:50)
Hroudo, ja nesnasim zavislosti, bohuzel emocni zavislost mam a je to to nejhorsi, co v mem zivote je. Alkohol mi nic nerika, drogy jsem teda nezkusila Smysl take nevidim, ja jsem verici, ne v cirkev ci konkretni viru, ale proste verici ve vyssi moc, denne se modlim, preju si (evidentne uplne blbe) a tak. Nicmene si nemyslim, ze je tu nejaky ukol nebo tak, ale nevadi mi to. Horsi je ta duvera/neduvera ve svet obecne, cim vic toho vim, tim jsem skeptictejsi, hlavne se teda bojim o deti.
|
| Hr.ouda |
|
(11.5.2019 22:58:07)
bojím se o děti permanetně, pak mám výčitky svědomí, že jsem je vůbec zplodila, pak mám pocit , že jsem podvodník, když je učím fungovat v tomhle světě, buzeruju je s učením, vlastně disciplinuju bez vlastního vnitřního přesvedčení, a tak furt dokola
|
| Len |
|
(11.5.2019 23:02:42)
Jj, presne takhle to citim, Hroudo.
|
|
|
|
|
|
|
.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)